Štítek: galerie nod

Propojení módy a současného umění

Vážení přátelé umění,

 

přijměte pozvání na vernisáž výstavy Occult Couture české vizuální umělkyně Romany Drda de Angelis, která proběhne ve čtvrtek 24. 9. 2026 od 18:00 v Galerii NoD. Výstava vznikající ve spolupráci s kurátorem Pavlem Kubesou zkoumá, jak se osobní zkušenost a vnitřní proměna mohou projevit ve fyzické podobě těla, oděvu nebo objektu.

 

Galerie NoD
Romana Drda de Angelis
Occult Couture
Kurátor / Curated by: Pavel Kubesa
Vernisáž: 24. 9. 2026, 18:00

24. 9. – 18. 10. 2026

Romana Drda de Angelis se řadí mezi výrazné autorky současné české vizuální scény. Projekt Occult Couture vychází z jejího doktorského výzkumu Vnitřní a vnější identita, kde zkoumala identitu jako procesuální strukturu napříč různými kulturními kontexty a způsoby.

Dominantním prvkem výstavy Occult Couture jsou korzety z textilu a kůže zalité epoxidem, které nepřítomné lidské tělo stahují, tvarují a zároveň proměňují – lidskou identitu tak ukazují jako nestabilní formu, která se neustále utváří v procesu transformace. Výstava zároveň tematizuje to, jak může hustle culture narušovat naši individualitu. Umělkyně také otevřeně pracuje se sexualitou, tělesností a různými pozicemi dominance a odevzdání.

Romana Drda de Angelis (*1987) je vizuální umělkyně žijící v Praze. Ve své práci se dlouhodobě zabývá tělem a identitou. Její tvorba se pohybuje mezi sochou, instalací a prací s kostýmem. Studovala na Akademii výtvarných umění v Praze, HfG Karlsruhe a Korean National University of Arts v Soulu. V roce 2026 dokončila na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně doktorský výzkum Vnitřní a vnější identita. Její práce byly představeny mimo jiné v Národní galerii Praha, MeetFactory, Villa Empain v Bruselu, Českém centru Berlín, Marignana Arte v Benátkách, kim? Contemporary Art Centre v Rize a BOZAR v Bruselu. Absolvovala rezidenční a výzkumné pobyty v Art in General v New Yorku, Current Plans v Hongkongu, AIR Antwerpen, Gyeongju Biennale Residency v Jižní Koreji a Keiko Udaka Studio v Kjótu. Byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého a laureátkou Ceny Empatie Národní galerie Praha.

Svou tvorbu představila Romana drda de Angelis především v českých nezávislých institucích na samostatných výstavách například v pražském centru současného umění Futura nebo Karlin Studios, ale také v Národní galerii v Praze a v mezinárodním kontextu v New Yorku, Berlíně, či Jižní Koreji.

Galerie NoD

Taneční magazín

Kmit: Nebe barvy mědi

Vernisáž Galerie NoD: Lukáš Šmejkal

Vážení přátelé umění,

 

přijměte pozvání na vernisáž výstavy Kmit: Nebe barvy mědi  českého umělce a malíře Lukáše Šmejkala, která proběhne ve středu 17. 6. 2026 od 18:00 v Galerii NoD. Výstava vznikající ve spolupráci s kurátorem Pavlem Kubesou se věnuje vztahu elementu elektřiny, krajiny a lidského vnímání, které chápe jako fundamentálně propojené a vzájemně se určující.

 

Galerie NoD
Lukáš Šmejkal
Kmit: Nebe barvy mědi (Oscillation: Copper-Tinted Sky)
Kurátor / Curated by: Pavel Kubesa
Vernisáž: 17. 6. 2026, 18:00

18. 6. – 10. 9. 2026

 

 

Lukáš Šmejkal v projektu „Kmit“ zkoumá krajinu jako lidský konstrukt formovaný prostupující technologií a zároveň jako svébytný organický jev. Projekt Kmit je rozdělen do dvou kapitol. První kapitola „Kmit: Nebe barvy mědi“ probíhá v Galerii NoD (18. 6. – 10. 9. 2026, vernisáž 17. 6. 2026, 18:00), druhá epizoda „Kmit: Oko uzlu“ se uskuteční v galerii Trafostanice v Táboře (26. 06. – 02. 08. 2026).

 

Ve svém současném malířském projevu Lukáš Šmejkal propojuje mechanickou přesnost energetické infrastruktury s intuitivně-biomorfními liniemi přírody. Striktní geometrie elektrických vedení rozvolňuje do živých pletiv s anatomickým tvaroslovím a propojuje s dekonstruovanými, téměř až ornamentálními figurami. Tyto opakující se fragmenty spolu s numinózními motivy reagují na technologická paradigmata zprostředkovávající naše vnímání krajiny a zachycují přechodové děje na pomezí hmatatelného, technologického a symbolického. Výsledkem je obrazové pole, v němž se stírají navyklé hranice mezi krajinou, tělem, technologií a imaginací.

 

Lukáš Šmejkal (*1995) patří mezi nastupující generaci českých vizuálních umělců a již za dobu svých studií se coby vizuálně rozpoznatelný malíř zařadil mezi výrazné představitele mladé české malby. Je absolventem Ateliéru výtvarné umění II na UMPRUM v Praze. Během studia absolvoval dvě stáže – jednu u Sama Lewitta, druhou u Matta Mulicana. Jeho malířská tvorba se dlouhodobě vyznačuje prací s fragmentárními záznamy městských a přírodních krajin, v počátcích hlavně nočních, později díky postgraduální stáži v Portugalsku také přímořských a denních. Reflexe formy a obsahu v jeho tvorbě vyvrcholila obrazovým propojením těchto krajin s organicky se rozvíjejícími lidskými postavami a zvtárňováním elementů energetických infrastruktur, čímž pro sebe přirozeně prozkoumává hranice abstrakce a symbolismu.

Šmejkalovy obrazy byly v posledních letech součástí výstav Wandering by Pinning (Galerie Kvalitář, Praha 2024), Flicker Type Field (Prague Art Week 2024), Pulse of Samsara (The Design 2025), Bydlet Ústí (Galerie Hraničář, Ústí nad Labem, 2026) či Velocity (Future Gallery, Berlin, DE 2026).

Výstava Kmit: Nebe barvy mědi a program Galerie NoD vzniká za kontinuální grantové podpory Hlavního města Praha a Ministerstva kultury České republiky a podpopry skupiny ČEZ.

 

NoD, Taneční magazín

Útěcha v zírání do děr

Vernisáž Galerie NoD: Alice Nikitinová

Vážení přátelé umění,

 

přijměte pozvání na vernisáž připravované výstavy Útěcha v zírání do děr  v česku působící ukrajinské malířky a umělkyně Alice Nikitinové, která proběhne ve středu 20. 5. 2026 od 18:00 v Galerii NoD. Výstava, která vznikla ve spolupráci s kurátorem Pavlem Kubesou, se soustřeďuje na reflexi soukromých a kolektivních emocí a forem prožívání v rozporuplném a roztříštěném terénu společensko-politické reality dneška.

 

Galerie NoD
Alice Nikitinová
Útěcha v zírání do děr
Kurátor / Curated by: Pavel Kubesa
Vernisáž: 20. 5. 2026, 18:00
21. 5. – 12. 6. 2026

Výstavní projekt Útěcha v zírání do děr se soustřeďuje na reflexi soukromých a kolektivních emocí a forem prožívání v rozporuplném a roztříštěném terénu společensko-politické reality dneška. Nikitinová se ptá po možnostech rehabilitace bezprostředního a nezkresleného vztahu člověka k vnějším realitám v době digitalizace lidského vnímání, fragmentarizace poznání a polarizovaných sociálních interakcí. Nikitinová si všímá, že čím více času trávíme v online prostředí pozorováním katastrofických zpráv, tím je stav plnohodnotného vnímání okolní reality čím dál vzácnější. Zajímá ji, jak nám v hyperakcelerované mediální době začíná objektivní realita nezadržitelně unikat, vzdalovat a přetváří se na redukovaný digitální virtuální obraz. Z vnějšího světa se stal „touchscreen“, „LCD display“, LED info panel, v jejichž rozích neustále vyskakuje „pop-up okénko“ upozorňující na všudypřítomnou válku, klimatickou krizi a další civilizační nebezpečenství.

Svou specifickou pozorností k „nejvšednějšímu“ se Nikitinové daří spatřit v realitě něco, co si žádá být namalováno. Jsou to většinou velmi obyčejné věci: čím méně atraktivní, tím lépe. „Zajímají mě formy banality, běžnosti, některé výlohy obchodů – vzduchotechnika, paruky, ponožky, zdravotní pomůcky. Nebo nepořádek, vytvářený synem při hraní. Obrazy by měly být hrou, absurditou, útěchou, i když všudypřítomná tíseň se do nich vkrádá mezi řádky.“

 

Série maleb Útěcha v zírání do děr je Nikitinové návratem k předmětnosti. V starších sériích zkoušela, jak daleko se dá zajít ve vyprázdněnosti a bezobsažnosti námětu, ale po dosažení určitého bodu prázdnoty se v posledních letech vydala zpět k zobrazivosti a větší míře realismu.

Alice Nikitinová (*1979) je umělkyní ukrajinského původu, avšak její tvorba se formovala a formuje v českém kontextu. Nikitinová je jednou z nejvýraznějších umělkyň své generace, zároveň však stojí stranou většiny programových vystoupení a velkých malířských přehlídek. Tuto situaci lze částečně vysvětlit její vlastní nepřizpůsobivostí, jež ovšem není ničím jiným než přirozeným důsledkem věrnosti vlastním východiskům a specifickým požadavkům, která kladou na řešení problematiky malovaného obrazu. Nikitinová vychází z tradice abstraktní malby avantgardních umělců první třetiny 20. století. Předlohou pro formální výzkum autonomních problémů abstraktního obrazu jsou její osobní fascinace nejvšednějšími předměty každodenního užívání. Ty svou esenciální, znakovou a na funkční podstatu zredukovanou estetikou vybízejí k novým formulacím výtvarných témat, odlehčení a deformacím modernistické stavby obrazu, objevování humoru a obnovování percepční senzibility k malbě. Vytvořila a ilustrovala několik dětských knížek, editovala knihu studentských komiksů. Vychází z pozorování okolní reality, v níž se pokouší o nacházení poetických a absurdních prvků. Je finalistkou ceny Jindřicha Chalupeckého (2010), vystavovala v řadě domácích (DOX, NTK, FAIT Gallery, SVIT, GAVU, GMUHK aj.) i zahraničních institucích.

 

NoD, Taneční magazín

 

The Hammer Strikes the Bell

Viktor Timofeev & Radek Brousil v Galerii NoD

Vážení přátelé umění,

 

přijměte pozvání na vernisáž připravované výstavy The Hammer Strikes the Bell českého umělce Radka Brousila a lotyšského umělce Viktora Timofeeva, která proběhne ve středu 15. 4. 2026 od 18:00 v Galerii NoD. Výstava, která vznikla ve spolupráci s kurátory Borisem Ondreičkou a Pavlem Kubesou, rozehrává téma současné zkušenosti města, které už nelze vnímat pouze jako urbanistický celek, ale také jako složitou psychickou krajinu, datovou infrastrukturu a prostředí permanentního napětí. Metropole zde nevystupuje jako pevně ukotvená kulisa, nýbrž jako proměnlivý, mnohovrstevnatý organismus, v němž se osobní zkušenost neustále střetává s logikou pozdně postmoderních infrastruktur.

 

Galerie NoD
Radek Brousil & Viktor Timofeev
The Hammer Strikes the Bell
Kurátoři: Boris Ondreička & Pavel Kubesa
Vernisáž: 15. 4. 2026
16. 4. – 10. 5. 2026

Kolaborativní autorský projekt českého umělce Radka Brousila a v New Yorku tvořícího lotyšského umělce Viktora Timofeeva je koncipován jako komplexní výstavní situace, která propojuje obrazy, kresby, video i prostorovou site-specific instalaci do vzájemně provázaného scénografického celku. Výstava reflektuje specifický chronotop metamoderní gigapole, tj. časovou a psychologickou krajinu dnešního města, jež je současně nejen konkrétním místem, ale i mentálním stavem, soustavou materiálních struktur i polem imaginace. Právě v tomto napětí se formuje spletitý obraz dnešní metropole, utvářený budovami, lidmi, technologiemi i kolektivní psychikou.

 

Výstava The Hammer Strikes the Bell přitom není založena jen na prostém dialogu dvou médií nebo dvou odlišných autorských přístupů. Podstatná je povaha samotného setkání obou umělců, které vyrůstá ze společné senzitivitě k tomu, co zůstává skryto pod povrchem viditelné reality: k mocenským režimům, infrastrukturám, kulturním kódům i nevysloveným modelům identity. Galerijní prostor se tak proměňuje v situaci, kde město nepůsobí pouze jako téma, ale stává se i metodou. Divák zde nevstupuje do uzavřeného příběhu, ale do proměnlivé scenérie, v níž se mohou rozehrávat rozmanitá individuální i kolektivní dramata.

Viktor Timofeev (*1984), jehož působení zřetelně přesahuje rámec regionu střední a východní Evropy, je mezinárodně etablovaný umělec žijící a tvořící v New Yorku, jehož interdisciplinární praxe propojuje kresbu, malbu, video, zvuk, software i experimentální hry do komplexních environmentů na pomezí autofikce, worldbuildingu a systémového myšlení. V roce 2025 představil svou dosud nejrozsáhlejší samostatnou muzejní výstavu Other Passengers v Lotyšském národním muzeu umění v Rize, následovala samostatná prezentace Exact Fantasy v Editorial ve Vilniusu a program Stairway To Melon v e-flux Screening Room v New Yorku. Jeho práce byly představeny mimo jiné v Hessel Museum of Art v New Yorku, na 14. Baltic Triennial v CAC Vilnius, v Národní galerii Praha, v Bozaru v Bruselu či ve Fondation Ricard v Paříži. Timofeev současně pedagogicky působí na Rhode Island School of Design a jeho díla jsou zastoupena ve veřejných sbírkách v Rize, Malmö, Tallinnu nebo Lodži.

Radek Brousil (*1980) do tohoto mezinárodního dialogu vstupuje jako autor, který ve své dlouhodobé tvorbě promýšlí vztah obrazu, materiálu a společenské reality. Ve svém post-fotografickém uvažování kombinuje fotografii s textilem, objektem, videem, instalací i malbou a soustavně se věnuje společenskopolitickým a environmentálním tématům, postkoloniálním tendencím i otázce „nové citlivosti“. Jeho práce vyrůstá z kritického vztahu ke standardizovaným interpretacím pozdního kapitalismu, antropocénu i globálních mocenských vazeb a stále výrazněji se obrací také k politice času. Brousil patří k výrazným osobnostem české scény se silnou mezinárodní zkušeností, což potvrzují jeho projekty v New Yorku, Londýně, Bruselu, Budapešti, Tokiu i dalších institucích.

Výstava The Hammer Strikes the Bell a program Galerie NoD vzniká za kontinuální grantové podpory Hlavního města Praha a Ministerstva kultury České republiky a podpopry skupiny ČEZ.

 

NoD, Taneční magazín