REMINDER

Vernisáž Johany Střížkové v Galerii NoD – Vratké základy úspěchu #9a

Výstava  Vratké základy úspěchu #9a české intermediální umělkyně Johany Střížkové  začíná  ve středu 30. 11. 2022 od 19:00 v Galerii NoD

Galerie NoD
Johana Střížková
Vratké základy úspěchu #9a
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž: 30. 11. 2022
Výstava potrvá do 31. 12. 2022

Právě otevíraný projekt pro Galerii NoD se věnuje fenoménu lezectví, prostřednictvím kterého Johana Střížková oběvuje řadu antropologických momentů. Výstava je rozsáhlou multimediální prostorovou instalací využívající různé lezecké pomůcky a segmenty boulderingových stěn.

PK: Tady se mi zdá, že v lezectví vnímáme jeho jistý potenciál stát se doslova metaforou, být antropologickou konstantou, obrazem archetypálního úsilí. 

JS: Zajímá mě na tom, zda je to lidská potřeba, nebo potřeba individuální, nutnost a nutkání jedinců, něco osobního, intimního. Jsou to ti a ti konkrétní lidé pohybující se až na samotné hraně bláznovství, anebo je to něco, co všichni máme v sobě a jako individuum to jen můžeš objevit a stát se médiem dané potřeby, můžeš za onu energii hovořit, respektive ona promlouvá tebou, tvou fyzičností a neutuchající potřebou její výkony opakovat.

PK: Není to vlastně takový Sisyfos? Možná, ale pak by to měl být „Sisyfos netragický“. Netragický Sisyfos vrcholu dosahuje, ale jeho psyché vždy touží po vrcholu novém, náročnějším: je to „Sisyfos radostný“. 

JS: Neustále se zde vystavujeme zkouškám, potřebujeme jít dál než minule. „Dál“, „dále“, to je ona motivace.

Úryvek z doprovodného rozhovoru k výstavě.

Johana Střížková (1984) používá ve svých snových a současně civilních „video-etudách“, fotografiích a objektech lidské i ne-lidské aktéry, tj. zvířata, rostliny i věci způsobem, který v divákovi vyvolává ozvěny kolektivního (ne)vědomí. Soustředí se na každodennost lidského života i nevšední situace, na denní rytmus, čas a systematicky rozpracovává svou charakteristickou minimalistickou estetiku. V její práci rezonují otázky posthumanismu, zaobírá se člověkem jako formou a objektem zároveň. Práce Johany Střížkové jsou ale zároveň oslavou lidské imaginace a hravosti.

NoD, Taneční magazín

LAKTISMUS

Tamara Moyzes & Shlomi Yaffe

Vážení přátelé umění,

přijměte pozvání na vernisáž výstavy LAKTISMUS: Nové monoteistické náboženství uctívající bohyni Laktérii  umělecké dvojice Tamara Moyzes & Shlomi Yafe

Galerie NoD
Tamara Moyzes & Shlomi Yaffe
LAKTISMUS: Nové monoteistické náboženství uctívající bohyni Laktérii
Kurátor: Pavel Kubesa
Výstava potrvá do 13. 11. 2022

Výstava Laktismus přehodnocuje postavení žen ve vztahu k našemu ekosystému; projekt představuje společnost bez geopolitických hranic, a to prostřednictvím utopického náboženství, které vzniklo v Jeruzalémě. Pojmy jako „národ“ a „hranice“ s jejich dosavadní systémovou a ekonomickou funkčností nejsou pro vyznavače Laktismu relevantní.

Nové monoteistické náboženství Laktismus vyznávající bohyni Laktérii coby matku přírodu nahradilo patriarchální řád, který ignoroval hlas přírody po staletí. Bohyně Laktérie byla stvořena z kolektivu žen, který reflektuje diverzitu a symbolicky poukazuje na sílu jednotlivce v rámci kolektivu; kolektiv se tak stává bohyní.

Výstava je koncipována jako fragment imaginárního chrámu postaveného k uctívání bohyně Laktérie. Je metamodernistickým pokusem o přepis lidské historie. Dílo přehodnocuje historickou perspektivu a slouží jako platforma pro debatu o obavách týkajících se změny klimatu, genderových nerovnostech a celkovém směřování naší společnosti.

Tamara Moyzes (* 1975, Bratislava) je umělkyně žijící a působící v Praze. V současnosti je studentkou doktorského programu Akademie výtvarných umění v Praze, kde rovněž absolvovala magisterský program. Studovala také na Akademii výtvarných umění a designu Bezalel v Jeruzalémě, na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a na Avni Institute of Fine Arts v Tel Avivu. Tamara Moyzes prezentuje ve veřejném prostoru své strategie a reakce na aktuální sociální problémy, přičemž ji zajímá otázka použítí médií jako nástroje politického umění.

 

Shlomi Yaffe (*1973, Tel Aviv) je umělec žijící a působící v Praze. Je absolventem Fakulty výtvarných umění oboru intermediálních studií na VUT v Brně a Akademie umění a designu Bezalel v Jeruzalémě. Ve své praxi se často zabývá sociálními a politickými otázkami souvisejícími s nevědeckými představami o rase a těle, které jsou odvozovány z předpokladů mýtů a ideologií.

NoD, Taneční magazín

OUR MANTRA

Vernisáž – János Brückner

Vernisáž výstavy OUR MANTRA výrazného maďarského malíře a konceptuálního umělce Jánose Brücknera,-  v pátek 16. 9. 2022 od 19:00 v Galerii NoD

János Brückner
Our Mantra
Kurátor: Péter Bencze
Vernisáž: 16. 9. 2022, 19:00
Výstava potrvá do 9. 10. 2022

V rámci výstavy Our Mantra János Brückner vedle sebe staví dva různé typy minulosti: osobní rodinné vzpomínky líčené v krátkých filmech a obsahy (středoevropské) kolektivní paměti představované v sérii monumentálních maleb. Brückner pracuje s formátem rodinných alb (černobílá fotografie, text), které prezentují autorovo osobní, privátní nahlédnutí vlastní minulosti a paměti a transponuje je do šesti epizod krátkých filmů. V juxtapozici s audiovizuální instalací vyplňuje prostor Galerie NoD série velkoformátových maleb, které se obrací směrem do kolektivní minulosti. Série obrazů, tematizující romantickou malířskou tradici, je Brücknerem dekonstruována a odhaluje nereálnost historických výjevů, které se prezentují jako paměť, avšak jakožto paměť nikdy neexistujících komunit.

János Brückner (1984), maďarský umělec tvořící v Berlíně, se ve své práci vztahuje k okolní realitě pomocí metody, kterou nazývá „emocionální realismus“. Jeho práce, využívající postkonceptuální strategie, kolaborativní metody a tradiční médium malby a kresby, poskytují jednoduchý a přesný pohled na skutečné, ale často skryté paradoxy společnosti středoevropské a východoevropské identity. Systematicky ve svých projektech nabourává staré a zažité sociální a komunikační stereotypy pomocí absurdity svého uměleckého přístupu: různými podvratnými strategiemi se pokouší o vytváření situací, které v galerijním kontextu nabízejí divákům různé formy příležitostí k otevření našeho světonázoru novým perspektivám a významům.

NoD, Taneční magazín

REMINDER

Guided tour & dernisáž s Milanem Mikuláštíkem

Vážení přátelé umění,

srdečně Vás zveme na komentovanou prohlídku a dernisáž končící sólové výstavy K základům skulptury & Instant Museum of Tiny Statuette českého umělce Milana Mikuláštíka, kterou připravil exkluzivně pro Galerii NoD. Komentovaná prohlídka proběhne ve čtvrtek 16. 6. 2022 od 19:00 v Galerii NoD (Dlouhá 33, Praha 1). Výstavou provede autor Milan Mikuláštík.

Milan Mikuláštík, umělec, kurátor Galerie NTK a bývalý kurátor Galerie NoD, provede performativním stylem svou aktální a končící výstavou K základům skulptury & Instant Museum of Tiny Statuette, která se s odkazem na současný geopolitický kontext nečekaně a neplánovaně stala až příliš aktuální. Mikuláštíkova „hra na muzeum“ tak možná nejednoho zarazí!

V projektu K základům skulptury & Instant Museum of Tiny Statuette Milan Mikuláštík vytváří fitkivní hru na muzeum. Mikuláštík se ptá po pravěkých kořenech sochařství, které dává do souvislosti s modernistickým konceptem „muzea“, „sběratelství“, „kolekcí“ a „kurátorování sbírek“ a porovnává je v rámci osobního kontextu obsesivního a impulsivního sbírání dětských vojáčků. Výstava tematizuje hranici mezi kurátorskou a uměleckou praxí, zkoumá nástroje institucionální prezentace artefaktů a snaží se s jistou fiktivní autoritou podat historický exkurz do dějin sochařství.

Milan Mikuláštík (1975) je intermediální umělec a kurátor žijící v Praze. Od roku 1995 je členem umělecké dvojice MINA, od roku 2003 členem umělecko-hudebního kolektivu Guma Guar. Od roku 1995 působí aktivně také jako sólový umělec. Od počátku nového milénia působil jako nezávislý kurátor, od roku 2008 až dosud s profiluje jako kurátor profesionální, který dříve vedl Galerii NoD. Aktuálně již 11 aktivně provozuje program Galerii NTK. Mikuláštíkova sólová umělecká tvorba se pohybuje na pomezí konceptuálních sebereflexivních her, často s využitím strategie readymadu, apropriace a sociálně angažovaného umění. Řada realizací spadá do oblasti institucionální kritiky, s důrazem na místní i kontextovou specifičnost díla.

NoD, Taneční magazín