Štítek: galerie nod

The Hammer Strikes the Bell

Viktor Timofeev & Radek Brousil v Galerii NoD

Vážení přátelé umění,

 

přijměte pozvání na vernisáž připravované výstavy The Hammer Strikes the Bell českého umělce Radka Brousila a lotyšského umělce Viktora Timofeeva, která proběhne ve středu 15. 4. 2026 od 18:00 v Galerii NoD. Výstava, která vznikla ve spolupráci s kurátory Borisem Ondreičkou a Pavlem Kubesou, rozehrává téma současné zkušenosti města, které už nelze vnímat pouze jako urbanistický celek, ale také jako složitou psychickou krajinu, datovou infrastrukturu a prostředí permanentního napětí. Metropole zde nevystupuje jako pevně ukotvená kulisa, nýbrž jako proměnlivý, mnohovrstevnatý organismus, v němž se osobní zkušenost neustále střetává s logikou pozdně postmoderních infrastruktur.

 

Galerie NoD
Radek Brousil & Viktor Timofeev
The Hammer Strikes the Bell
Kurátoři: Boris Ondreička & Pavel Kubesa
Vernisáž: 15. 4. 2026
16. 4. – 10. 5. 2026

Kolaborativní autorský projekt českého umělce Radka Brousila a v New Yorku tvořícího lotyšského umělce Viktora Timofeeva je koncipován jako komplexní výstavní situace, která propojuje obrazy, kresby, video i prostorovou site-specific instalaci do vzájemně provázaného scénografického celku. Výstava reflektuje specifický chronotop metamoderní gigapole, tj. časovou a psychologickou krajinu dnešního města, jež je současně nejen konkrétním místem, ale i mentálním stavem, soustavou materiálních struktur i polem imaginace. Právě v tomto napětí se formuje spletitý obraz dnešní metropole, utvářený budovami, lidmi, technologiemi i kolektivní psychikou.

 

Výstava The Hammer Strikes the Bell přitom není založena jen na prostém dialogu dvou médií nebo dvou odlišných autorských přístupů. Podstatná je povaha samotného setkání obou umělců, které vyrůstá ze společné senzitivitě k tomu, co zůstává skryto pod povrchem viditelné reality: k mocenským režimům, infrastrukturám, kulturním kódům i nevysloveným modelům identity. Galerijní prostor se tak proměňuje v situaci, kde město nepůsobí pouze jako téma, ale stává se i metodou. Divák zde nevstupuje do uzavřeného příběhu, ale do proměnlivé scenérie, v níž se mohou rozehrávat rozmanitá individuální i kolektivní dramata.

Viktor Timofeev (*1984), jehož působení zřetelně přesahuje rámec regionu střední a východní Evropy, je mezinárodně etablovaný umělec žijící a tvořící v New Yorku, jehož interdisciplinární praxe propojuje kresbu, malbu, video, zvuk, software i experimentální hry do komplexních environmentů na pomezí autofikce, worldbuildingu a systémového myšlení. V roce 2025 představil svou dosud nejrozsáhlejší samostatnou muzejní výstavu Other Passengers v Lotyšském národním muzeu umění v Rize, následovala samostatná prezentace Exact Fantasy v Editorial ve Vilniusu a program Stairway To Melon v e-flux Screening Room v New Yorku. Jeho práce byly představeny mimo jiné v Hessel Museum of Art v New Yorku, na 14. Baltic Triennial v CAC Vilnius, v Národní galerii Praha, v Bozaru v Bruselu či ve Fondation Ricard v Paříži. Timofeev současně pedagogicky působí na Rhode Island School of Design a jeho díla jsou zastoupena ve veřejných sbírkách v Rize, Malmö, Tallinnu nebo Lodži.

Radek Brousil (*1980) do tohoto mezinárodního dialogu vstupuje jako autor, který ve své dlouhodobé tvorbě promýšlí vztah obrazu, materiálu a společenské reality. Ve svém post-fotografickém uvažování kombinuje fotografii s textilem, objektem, videem, instalací i malbou a soustavně se věnuje společenskopolitickým a environmentálním tématům, postkoloniálním tendencím i otázce „nové citlivosti“. Jeho práce vyrůstá z kritického vztahu ke standardizovaným interpretacím pozdního kapitalismu, antropocénu i globálních mocenských vazeb a stále výrazněji se obrací také k politice času. Brousil patří k výrazným osobnostem české scény se silnou mezinárodní zkušeností, což potvrzují jeho projekty v New Yorku, Londýně, Bruselu, Budapešti, Tokiu i dalších institucích.

Výstava The Hammer Strikes the Bell a program Galerie NoD vzniká za kontinuální grantové podpory Hlavního města Praha a Ministerstva kultury České republiky a podpopry skupiny ČEZ.

 

NoD, Taneční magazín

 

FATAL ATTRACTION

Komentovaná prohlídka výstavy Alžběta Krňanská

Vážení přátelé umění,

přijměte pozvání na komentovanou prohlídku výstavy Fatal Attraction české umělkyně a malířky Alžběty Krňanské, kterou připravila exkluzivně pro Galerii NoD. Komentovaná prohlídka proběhne ve středu 1. 4. 2026 od 18:00 v Galerii NoD (Dlouhá 33, Praha 1). Výstavou provede autorka Alžběta Krňanská a kurátor výstavy Pavel Kubesa.

Série maleb Fatal Attraction Alžběty Krňanské pracuje v juxtapozicích s motivy vzájemně propletených fragmentů automobilů a AI generovaných ženských postav. Jedním z původních inspiračních zdrojů, který dále posouvá a rozvíjí, se autorce stává kultovní a kontroverzní snímek Davida Cronenberga Crash. Díla zkoumají intimní a ambivalentní vztah mezi ženou a její tělesností („objektem touhy“) a symbolem „petromodernity“, tedy luxusním automobilem, tj. strojem, který je zároveň svůdný, destruktivní a kulturně zatížený jako symbol moci, statusu, ale současně i jako symbol touhy, jenž není neredukovaný pouze na touhu „maskulinní“.

Malby jsou rámovány patchworkovými konstrukcemi znovu poskládaných monochromů, vytvořenými irizujícími barvami evokujícími kovový povrch vozů. Tyto rámy uvádějí textilní techniky tradičně spojované s ženskou domácí prací do přímého kontaktu s uhlazenou, industriální estetikou automobilového designu. Kontrast podtrhuje napětí mezi měkkostí a tvrdostí, řemeslem a technologií, intimitou a podívanou. Prostřednictvím těchto kontrastů v sérii Fatal Attraction Alžběta Krňanská zkoumá jak automobily fungují nejen jako užitkové stroje, ale také jako fetišizované objekty náklonnosti, násilí a utváření identity v současné kultuře.

(Alžběta Krňanská: Fatal Attraction, Galerie NoD, 2026. Kurátor: Pavel Kubesa, Foto: Michal Ureš)

„(…) PK: Tvé nové obrazy zkoumají intimní a ambivalentní vztah mezi ženou a její tělesností („objektem touhy“) a symbolem „petromodernity“: luxusním automobilem. Automobil je v Tvých obrazech a objektech svůdný a destruktivní zároveň. Je tato svůdnost pro Tebe především „erotikou formy“ – tedy že přitažlivost tkví v designu, lesku a rychlosti –, nebo jakousi „erotikou moci“, tedy že automobil je způsobem touhy: tj. formou a perspektivou, skrze kterou toužíme po statutu, dominanci, vlastnictví? 

 

AK: Automobil dnes funguje jako velmi silný nástroj sebe-definice. Je to způsob, jakým se prezentujeme navenek a jak chceme být vnímáni. Často když někdo získá větší finanční prostředky, jedním z prvních kroků je pořízení luxusního auta. Je to jakýsi „první odemčený level“ na cestě ke statusu, dominanci a vlastnictví.
Nejde tedy jen o estetiku designu, lesku či rychlosti, ale především o erotiku moci – o pocit kontroly, síly a společenské pozice. A myslím, že to už dávno není výhradně mužská doména. Mnoho žen vnímá automobil velmi podobně – jako prostředek autonomie a sebeurčení. (…)“

(Úryvek z rozhovoru Alžběty Krňanské a kurátora Pavla Kubesy pro katalog k výstavě.

Alžběta Krňanská (*1992) je česká umělkyně žijící v Athénách (Řecko), která pracuje na průsečíku malby, textilního řemesla a industriálních technologií. Ve své praxi zkoumá reprezentaci žen, tělesnou autonomii a proměňující se vztah mezi touhou a digitální kulturou. Tradiční techniky jako patchwork, háčkování, batiku a klasickou malbu kombinuje s obrazy generovanými umělou inteligencí a zkoumá napětí mezi svůdností a automatizací, mezi ruční tvorbou a syntetikou. Tradiční textilní postupy často používá jako nositele paměti a genderované práce a rekontextualizuje je v technologicky zprostředkovaném prostředí. Tento dialog mezi měkkostí, ruční prací a strojovou přesností Krňanské umožňuje zpochybňovat, jak je ženskost, touha a tělo v digitální kultuře neustále konstruováno, konzumováno a transformováno. Její umělecká praxe se snaží ukázat, že tato propletení mohou být zároveň nejen zneklidňující, ale současně i posilující a dokážou nabízet nové způsoby imaginace vztahu mezi lidským dotykem a algoritmickými perspektivami strukturování dnešního světa. Krňanská byla finalistkou Ceny kritiky pro mladou malbu (2019). Mimo výstavní aktivity v České republice vystavuje v posledních letech především v mezinárodním, mimo jiné na výstavách A Scattering of Salts (2023, American Institute of Greece), EFFIMISMS (2023, MISC Gallery, Athény) a The WORLDS (2022, Drawing Triennale, Vratislav). Její samostatná výstava I Want You to See It byla uvedena v Alkinois Gallery v Athénách v roce 2025 (kurátor: Panos Giannikopoulos, kurátor řeckého pavilonu na Benátském bienále 2024).

NoD, Taneční magazín

 

Sunken Streams

Vernisáž Galerie NoD: Lenka Glisníková

Vážení přátelé umění,

přijměte pozvání na vernisáž připravovaného výstavního projektu Sunken Streams vizuální umělkyně Lenky Glisníkové, která proběhne ve středu 17. 9. 2025 od 18:00 v Galerii NoD:

Galerie NoD
Lenka Glisníková
Sunken Streams
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž: 17. 9. 2025, 18:00
18. 9. – 15. 10. 2025

Lenka Glisníková (*1990) patří k profilujícím se klíčovým osobnostem nastupující české post-fotografické scény. Je laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2023 a vítězkou Czech Grand Design v kategorii Fotograf roku (společně s Karolínou Matuškou v duu Shotbyus) v letech 2020 a 2023. Systematicky se věnuje výzkumně pojaté umělecké praxi v níž rozrušuje ontologické hranice fotografie: dekonstruuje plošnost fotografického média, digitálně manipuluje fotografický obraz a transformuje jej do prostorových objektů a instalací. V posledních letech se intenzivně věnuje zkoumání dopadů moderních technologií na člověka, společnost a širší ekosystémy, současně ji zajímá, jak tyto technologické transformace proměňují naše vnímání reality.

Na jejích posledních samostatných galerijních prezentacích – ať už šlo o dystopickou instalaci v Galerii Kostka (2023), nebo výstavu laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého v Plato Ostrava (2024) – vytyčila určitý myšlenkový i formální směr: organické a technologické motivy propojuje do nových, často až mimozemsky působících hybridních forem. Její práce nás vede k otázkám, jak technologie utvářejí naše tělo, čas a prostor, a jak se z těchto vlivů stává nová forma každodenní zkušenosti.

 

V připravovaném projektu Sunken Streams pro Galerii NoD se autorka nechává volně inspirovat perspektivami eko-futuristického přemýšlení a sci-fi imaginací. Výstava nabízí spekulativní meditaci o povaze času, materiální proměnlivosti a epistemologických limitech antropocentrického poznání.

„PK:
Tvá práce se nechává volně inspirovat například také „new wave“ sci-fi literaturou. V průběhu prací na výstavě jsi několikrát zmínila například díla od Jamese G. Ballarda. Namátkou třeba román Crystal World (1966) nebo povídku Poselství ze Slunce (1981). Ty spojuje téma jakési epidemické katastrofy, která postupně zcela pohlcuje vše živé. Ballard o svých knihách také tvrdil, že zobrazují spíše psychologii budoucnosti nežli budoucnost jako takovou. Co Tě zajímá více: představy posthumánní budoucnosti jako taková, nebo spíše její „emocionální terén“?


LG:
Tato literatura mi pomáhá s imaginací. Místo oblíbeného retrofuturismu a katastrof nabízí prostor pro téma duševního rozkladu jedince a jeho niterných existenciálních otázek. Zajímá mě ten moment, kdy se na horizontu událostí na první pohled neděje nic divného: tj. kdy ztrácíme schopnost postřehnout radikální transformaci světa a skutečnosti. Například v novele Poselství ze Slunce se objeví choroba, která se šíří po celé Zemi. Protagonisté upadají do amnézie a každý den do ní upadají o několik minut déle. Počítají si hodiny „ztraceného času“ až nakonec v tomto bezvědomém, vypnutém stavu tráví skoro celý den. Těch pár minut „našeho vnímání času“, do kterých se na konci povídky proberou, jim naopak přijdou velmi divné: a nakonec tak nereálné. Líbí se mi na tom ten motiv subjektivity vnímání reality – její převrácení – a vztah k času. Onen ubíhající čas, který neúprosně směřuje dopředu navzdory jakýmkoliv našim snahám, je pro mě hodně emotivní moment a motor mých děl.“

 

(Úryvek z rozhovoru Lenky Glisníkové s kurátorem Pavlem Kubesou k výstavě pro časopis Artikl)

Výstava Sunken Streams a program Galerie NoD vzniká za kontinuální grantové podpory Magistrátu hlavního města Prahy a Ministerstva kultury České republiky.

 

NoD, Taneční magazín