REMINDER

Vernisáž Johany Střížkové v Galerii NoD – Vratké základy úspěchu #9a

Výstava  Vratké základy úspěchu #9a české intermediální umělkyně Johany Střížkové  začíná  ve středu 30. 11. 2022 od 19:00 v Galerii NoD

Galerie NoD
Johana Střížková
Vratké základy úspěchu #9a
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž: 30. 11. 2022
Výstava potrvá do 31. 12. 2022

Právě otevíraný projekt pro Galerii NoD se věnuje fenoménu lezectví, prostřednictvím kterého Johana Střížková oběvuje řadu antropologických momentů. Výstava je rozsáhlou multimediální prostorovou instalací využívající různé lezecké pomůcky a segmenty boulderingových stěn.

PK: Tady se mi zdá, že v lezectví vnímáme jeho jistý potenciál stát se doslova metaforou, být antropologickou konstantou, obrazem archetypálního úsilí. 

JS: Zajímá mě na tom, zda je to lidská potřeba, nebo potřeba individuální, nutnost a nutkání jedinců, něco osobního, intimního. Jsou to ti a ti konkrétní lidé pohybující se až na samotné hraně bláznovství, anebo je to něco, co všichni máme v sobě a jako individuum to jen můžeš objevit a stát se médiem dané potřeby, můžeš za onu energii hovořit, respektive ona promlouvá tebou, tvou fyzičností a neutuchající potřebou její výkony opakovat.

PK: Není to vlastně takový Sisyfos? Možná, ale pak by to měl být „Sisyfos netragický“. Netragický Sisyfos vrcholu dosahuje, ale jeho psyché vždy touží po vrcholu novém, náročnějším: je to „Sisyfos radostný“. 

JS: Neustále se zde vystavujeme zkouškám, potřebujeme jít dál než minule. „Dál“, „dále“, to je ona motivace.

Úryvek z doprovodného rozhovoru k výstavě.

Johana Střížková (1984) používá ve svých snových a současně civilních „video-etudách“, fotografiích a objektech lidské i ne-lidské aktéry, tj. zvířata, rostliny i věci způsobem, který v divákovi vyvolává ozvěny kolektivního (ne)vědomí. Soustředí se na každodennost lidského života i nevšední situace, na denní rytmus, čas a systematicky rozpracovává svou charakteristickou minimalistickou estetiku. V její práci rezonují otázky posthumanismu, zaobírá se člověkem jako formou a objektem zároveň. Práce Johany Střížkové jsou ale zároveň oslavou lidské imaginace a hravosti.

NoD, Taneční magazín

Divadlo Continuo slaví 30 let své činnosti

Desítky inscenací a projektů, v ČR i zahraničí

Divadlo Continuo letos slaví 30 let od svého založení. Za dobu třicetiletého působení vytvořil soubor několik desítek inscenací a projektů jak v ČR, tak v zahraničí. V září zve soubor diváky k setkání na akcích a představeních v rámci festivalu 30 let Divadla Continuo, který se koná od 19. do 24. září v divadle Archa, Ponec a X10 v Praze. Workshopy, konference, divadelní představení, koncert a výstava fotografií – to vše pro své příznivce Continuo chystá.

Divadlo Continuo je mezinárodní divadelní soubor založený v roce 1992. Práci Divadla Continuo je prakticky nemožné žánrově zařadit. Ve svých projektech propojuje pohyb, tanec a fyzické herectví s postupy loutkového divadla, živou hudbou a výraznou výtvarnou stylizací. Toto vše pak vytváří nezaměnitelnou poetiku jednotlivých inscenací.

Soubor Divadla Continuo pro své diváky přichystal týden oslav třicetiletého výročí působení na české a mezinárodní divadelní scéně. Ve spolupráci s Divadlem Archa, divadly X10 a PONEC – divadlo pro tanec a řadou dalších institucí připravuje festival 30 let Divadla Continuo.

Během festivalu uvede inscenace ze současného repertoáru Please Leave a Message, Poledne, Hic Sunt Dracones a MONSTRUM and here I am blind.

„Neplánujeme však běžné reprízy těchto inscenací, ale přizveme k nim významné osobností světového divadla, které hrály důležitou roli pro formování základních tvůrčích principů souboru v jeho začátcích“, vysvětluje umělecký vedoucí souboru Pavel Štourač.  „Pozvání přijali Roberta Carreri, herečka Odin Teatret z dánského Holstebro a Lezsek Madzik, režisér a umělecký a umělecký vedoucí souboru Scena Plasticzna KUL z polského Lublinu“, dodává Pavel Štourač. Dvojici významných divadelníků doplní Jaroslav Gorbaněvský, syn Natálie Gorbaněvské, jedné z protestujících proti okupaci Československa na Rudém náměstí v srpnu 1968 a autorky knihy Poledne, která se stala inspirací pro stejnojmenné představení souboru. Každý z těchto významných hostů se pak objeví v krátké cameo roli v jedné z inscenací.

Diváci se dále mohou těšit na výstavu fotografií, která je provede tvorbou souboru od jeho počátků až po současnost. Výstavu desítky českých divadelních fotografů připravuje Divadlo Continuo ve spolupráci s kurátorkou Denisou Šťastnou, teatroložkou Divadelního ústavu IDU se specializací na divadelní fotografii. Vernisáž výstavy a také zahájení festivalových oslav se koná 19. 9. v divadle Archa od 18:00.

Divadlo Continuo během doby svého působení spolupracovalo s řadou českých i zahraničních hudebníků. Ti se setkají 23.9. ve 20:00 na jednom pódiu při společném koncertu v divadle Archa. Mezi jinými vystoupí Ridina Ahmedová, Longital nebo Čankišou.

V průběhu festivalového týdne se budou konat i další akce jako jsou workshopy pro studenty či setkání s hosty festivalu. Institut umění – Divadelní ústav pokřtí během festivalu publikaci Divadlo a svoboda, která připomene fenomén české alternativní polistopadové scény a práci souborů, které z této vlny vznikly a ovlivňují divadelní práci u nás dodnes.

Ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla a Ústavem pro studium totalitních režimů pořádá Divadlo Continuo v sobotu 24. 9. od 17:30 v Divadle Archa veřejnou konferenci Divadlo a politika. Konference se mezi jinými zúčastní i Jaroslav Gorbaněvský a Sarah Fajnbergová, dcera Viktora Fajnberga, dalšího protestujícího ze srpna 1968 či Adam Hradílek z ÚSTR. Moderování se ujme Michaela Stoilova, rusistka a překladatelka, spoluautorka knihy Za vaši a naši svobodu.

Program festivalu:

PONDĚLÍ 19. 9. 2022

18:00 – Vernisáž divadelních fotografií – Divadlo Archa

ÚTERÝ 20. 9. 2022

16:30 – Slavnost Divadla a svobody – Divadlo X10 – křest knihy Divadlo a svoboda kolektivu IDU

20:00 – MONSTRUM, and here I am blind, inscenace Divadla Continuo – PONEC – divadlo pro tanec

STŘEDA 21. 9. 2022

20:00 – Please Leave a Message, inscenace Divadla Continuo, cameo: LESZEK MĄDZIK – Divadlo X10

ČTVRTEK 22. 9. 2022

20:00 – Hic Sunt Dracones, inscenace Divadla Continuo, cameo: ROBERTA CARRERI – Divadlo Archa

PÁTEK 23. 9. 2022

18:00 – Setkání s hosty festivalu – Divadlo Archa

20:00 – KONCERT 30 LET – Divadlo Archa

SOBOTA 24. 9. 2022

17:30 – Konference Divadlo a politika- Divadlo Archa

20:00 – Poledne, inscenace Divadla Continuo, cameo: JAROSLAV GORBANĚVSKÝ – Divadlo Archa

Festival se uskuteční za podpory Ministerstva kultury České republiky, Hl. m. Praha, Státního fondu kultury a ve spolupráci s Institutem umění – Divadelní ústav, Knihovna Václava Havla a Ústavem pro studium totalitních režimů

Zuzana Bednarčiková

pro Taneční magazín

Legenda českého umění Milena Dopitová v Galerii NoD

Vernisáž

Vážení přátelé umění,

přijměte pozvání na vernisáž dlouho připravované výstavy OFF-SIDE výrazné české umělkyně Mileny Dopitové, která proběhne v úterý 5. 4. 2022 od 19:00 v Galerii NoD:

Milena Dopitová
OFF-SIDE
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž 5. 4. 2022, 19:00

Výstava potrvá do 1. 5. 2022

Výstava OFF-SIDE představuje nejnovější objektová díla Mileny Dopitové, které jednoduchou abstrahující formou tematizují archetypální prožitky člověka 21. století.

Celý život něco chytáme, neustále musíme čelit ranám, ale současně jsme vůči vnějšímu prostředí uzavření, neprostupní. Jsme soustavou branek, zaklíněných hermeticky do sebe samých, ale přesto nejsme branky prázdné.

Výstava, jejíž interpretační rámec se line od psychologizujících metafor archetypálních prožitků osamocení až k univerzalistickým obrazům postavení člověka ve společnosti 21. století, se ve výsledku táže: „Nakolik jsme, sami před sebou, před svými nejbližšími, před společností a Světem jako takovým, vždy tak trochu postavení mimo hru?“

Milena Dopitová (*1963, Šternberk) je konceptuální umělkyně, která od začátku devadesátých let mimo jiné aktivně reflektuje pozici ženy v současné společnosti a kultuře. Jako jediná umělkyně – členka – se podílela na aktivitách skupiny Pondělí (spolu s Pavlem Humhalem, Petrem Lysáčkem, Petrem Zubkem, Michalem Nesázalem a Petrem Písaříkem). Její díla byla prezentována na výstavách v České republice i v zahraničí: GHMP, Moravská galerie v Brně, Brooklyn Museum (New York), Akademii der Künste (Berlín), Galerie Display (Praha), The Whitechapel Art Gallery (Londýn), Polansky Gallery (Praha), Museum of Contemporary Art (Helsinki), Artists Space (New York), Aperto, XLV. Venice Biennial (Benátky), a další. Kromě dalších ocenění získala Dopitová za své dílo v roce 2011 cenu Michala Ranného.

 

NoD, Taneční magazín

 

 

Vernisáž výstavy MARIE & VALENTÝNA

Marie Lukáčová & Valentýna Janů @ Galerie NoD

přijměte pozvání na vernisáž dlouho připravované výstavy Marie & Valentýna českých umělkyň Marie Lukáčové a Valentýny Janů, která proběhne v pondělí 28. 2. 2022 od 19:00 v Galerii NoD:

Marie & Valentýna
Marie Lukáčová & Valentýna Janů
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž 28. 2. 2022, 19:00

Výstava potrvá do 20. 3. 2022

Výstava Marie & Valentýna je kolaborativní projekt, který rozvíjí možnosti vzájemných podobností formálních a koncepčních přístupů obou umělkyň. Umělecké výstupy autorek paralelně odkazují k problematice feminismu, emancipace, ekologie a dalším společensko-kritickým tématům. Zpracování jejich témat velmi často přebírá atributy popkulturní vizuality. I přesto, že každá z umělkyň pracuje se svými specifickými výrazovými prostředky jako jsou tanec, hudba, rap či 3D animace, společným jmenovatelem jejich práce je médium videa, které převládá umělecké praxi obou. Symbióza jejich tvůrčích přístupů tak slibuje podmanivý a silný zážitek audiovizuálního charakteru.

Centrálním dílem výstavy bude dvoukanálová videoinstalace autorského uměleckého filmu. Snímek rozvíjí žánr hudebního videoklipu, prostředitcvím kterého umělkyně rozehrávají emancipační rétoriku, spočívající ve verbální deklaraci, obrazové kompozici, animaci, choreografii a autorském hudebním tracku. Zmiňované popkulturní tendence výstavy Marie Lukáčové a Valentýny Janů odkazují na čtení a zpětné zobrazení pohybu, tance a těl, které skrze skupinovou choreografii demonstrují nezřízený empowerment. Hudební film je přímo inspirován estetikou i náměty MTV videoklipů z přelomu milénia, ke kterým se obě autorky spontánně navrací a společně se tak pokouší redefinovat jejich obsah.

 

Marie Lukáčová (1991) je multimediální umělkyně, která ve své práci snoubí kritický a aktivistický apel a imaginativní, asociativní postupy vycházející ze snového jazyka a jeho symboliky. Zajímá ji postupující ekologická katastrofa stejně jako technologizace společnosti a její ekonomické mechanismy, včetně „magie“ finančních toků. Pracuje především v médiu narativního videa, které je často součástí prostorové instalace. V poslední době se její sugestivní příběhy přetavily do rapových písní, jejichž protagonistkou se postupně stala sama autorka. Marie Lukáčová je absolventkou pražské UMPRUM, studovala také na brněnské Fakultě výtvarných umění VUT a akademii Städel ve Frankfurtu nad Mohanem. Je jednou ze tří zakladatelek feministické skupiny Čtvrtá vlna, která v roce 2017 iniciovala veřejnou debatu na téma sexismu na univerzitách. V současné době vede svou Dílnu na katedře CAS při pražské FAMU. V roce 2019 byla mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého a v témže roce vyhrál její film Moréna Rex sekci Exprmntl-CZ na dokumentárním festivalu Ji.hlava. Roku 2020 spolu s Annou Remešovou získaly ocenění ekumenické poroty na festivalu krátkých filmů v Oberhausenu (DE). V roce 2021 byl její film Pole Žin uveden na mezinárodním festivalu v Edinburghu.

Valentýna Janů (1994) je česká umělkyně, která ve své tvorbě reflektuje proměny sociálních vazeb, vnímání času, vztah reality vůči jejímu zobrazování, ale také tématiku politiky identity své generace a otázky genderu. Tyto komplikované vztahy následně překládá do podoby imersivních prostředí, ve kterých často kombinuje video, fotografii, text i trojrozměrné objekty. Inspiraci nachází mimo výtvarné umění: v literatuře, v pop music a především v každodenních situacích. Janů patří mezi nejmladších institucionálně aktivní české umělkyně, je absolventkou pražské FAMU (Ateliér Postkonceptuální fotografie u Jiřího Thýna) a Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér intermediální tvorby II Pavly Scerankové a Dušana Zahoranského). V posledních několika letech vystavovala jak v tuzemsku (například sólová představení v Národní Galerii Praha a v Galerii Hlavního města Prahy), tak v zahraničí (včetně skupinových výstav v Kunstevereniging Diepenheim v Holandsku a na Columbia University v New Yorku). V roce 2018 byl její snímek Is Your Blue the Same as Mine? oceněn hlavní cenou Jiné Vize festivalu PAF. V roce 2021 se stala laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého.

NoD, Taneční magazín