Instant Museum of Tiny Statuette

Vernisáž – Milan Mikuláštík

Přijměte pozvání na vernisáž výstavy K základům skulptury & Instant Museum of Tiny Statuette výrazného konceptuálního umělce a kurátora , která proběhne ve středu 18. 5. 2022 od 19:00 v Galerii NoD:

Milan Mikuláštík
K základům skulptury & Instant Museum of Tiny Statuette
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž: 18. 5. 2022, 19:00
19. 5. – 12. 6. 2022

V nejnovějším projektu K základům skulptury & Instant Museum of Tiny Statuette Milan Mikuláštík vytváří fitkivní hru na muzeum. Mikuláštík se ptá po pravěkých kořenech sochařství, které dává do souvislosti s modernistickým konceptem „muzea“, „sběratelství“, „kolekcí“ a „kurátorování sbírek“ a porovnává je v rámci osobního kontextu obsesivního a impulsivního sbírání dětských vojáčků. Výstava tematizuje hranici mezi kurátorskou a uměleckou praxí, zkoumá nástroje institucionální prezentace artefaktů a snaží se s jistou fiktivní autoritou podat historický exkurz do dějin sochařství.

Milan Mikuláštík (1975) je intermediální umělec a kurátor žijící v Praze. Od roku 1995 je členem umělecké dvojice MINA, od roku 2003 členem umělecko-hudebního kolektivu Guma Guar. Od roku 1995 působí aktivně také jako sólový umělec. Od počátku nového milénia působil jako nezávislý kurátor, od roku 2008 až dosud s profiluje jako kurátor profesionální, který dříve vedl Galerii NoD. Aktuálně již 11 aktivně provozuje program Galerii NTK. Mikuláštíkova sólová umělecká tvorba se pohybuje na pomezí konceptuálních sebereflexivních her, často s využitím strategie readymadu, apropriace a sociálně angažovaného umění. Řada realizací spadá do oblasti institucionální kritiky, s důrazem na místní i kontextovou specifičnost díla.

NoD, Taneční magazín

Legenda českého umění Milena Dopitová v Galerii NoD

Vernisáž

Vážení přátelé umění,

přijměte pozvání na vernisáž dlouho připravované výstavy OFF-SIDE výrazné české umělkyně Mileny Dopitové, která proběhne v úterý 5. 4. 2022 od 19:00 v Galerii NoD:

Milena Dopitová
OFF-SIDE
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž 5. 4. 2022, 19:00

Výstava potrvá do 1. 5. 2022

Výstava OFF-SIDE představuje nejnovější objektová díla Mileny Dopitové, které jednoduchou abstrahující formou tematizují archetypální prožitky člověka 21. století.

Celý život něco chytáme, neustále musíme čelit ranám, ale současně jsme vůči vnějšímu prostředí uzavření, neprostupní. Jsme soustavou branek, zaklíněných hermeticky do sebe samých, ale přesto nejsme branky prázdné.

Výstava, jejíž interpretační rámec se line od psychologizujících metafor archetypálních prožitků osamocení až k univerzalistickým obrazům postavení člověka ve společnosti 21. století, se ve výsledku táže: „Nakolik jsme, sami před sebou, před svými nejbližšími, před společností a Světem jako takovým, vždy tak trochu postavení mimo hru?“

Milena Dopitová (*1963, Šternberk) je konceptuální umělkyně, která od začátku devadesátých let mimo jiné aktivně reflektuje pozici ženy v současné společnosti a kultuře. Jako jediná umělkyně – členka – se podílela na aktivitách skupiny Pondělí (spolu s Pavlem Humhalem, Petrem Lysáčkem, Petrem Zubkem, Michalem Nesázalem a Petrem Písaříkem). Její díla byla prezentována na výstavách v České republice i v zahraničí: GHMP, Moravská galerie v Brně, Brooklyn Museum (New York), Akademii der Künste (Berlín), Galerie Display (Praha), The Whitechapel Art Gallery (Londýn), Polansky Gallery (Praha), Museum of Contemporary Art (Helsinki), Artists Space (New York), Aperto, XLV. Venice Biennial (Benátky), a další. Kromě dalších ocenění získala Dopitová za své dílo v roce 2011 cenu Michala Ranného.

 

NoD, Taneční magazín

 

 

Vernisáž výstavy MARIE & VALENTÝNA

Marie Lukáčová & Valentýna Janů @ Galerie NoD

přijměte pozvání na vernisáž dlouho připravované výstavy Marie & Valentýna českých umělkyň Marie Lukáčové a Valentýny Janů, která proběhne v pondělí 28. 2. 2022 od 19:00 v Galerii NoD:

Marie & Valentýna
Marie Lukáčová & Valentýna Janů
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž 28. 2. 2022, 19:00

Výstava potrvá do 20. 3. 2022

Výstava Marie & Valentýna je kolaborativní projekt, který rozvíjí možnosti vzájemných podobností formálních a koncepčních přístupů obou umělkyň. Umělecké výstupy autorek paralelně odkazují k problematice feminismu, emancipace, ekologie a dalším společensko-kritickým tématům. Zpracování jejich témat velmi často přebírá atributy popkulturní vizuality. I přesto, že každá z umělkyň pracuje se svými specifickými výrazovými prostředky jako jsou tanec, hudba, rap či 3D animace, společným jmenovatelem jejich práce je médium videa, které převládá umělecké praxi obou. Symbióza jejich tvůrčích přístupů tak slibuje podmanivý a silný zážitek audiovizuálního charakteru.

Centrálním dílem výstavy bude dvoukanálová videoinstalace autorského uměleckého filmu. Snímek rozvíjí žánr hudebního videoklipu, prostředitcvím kterého umělkyně rozehrávají emancipační rétoriku, spočívající ve verbální deklaraci, obrazové kompozici, animaci, choreografii a autorském hudebním tracku. Zmiňované popkulturní tendence výstavy Marie Lukáčové a Valentýny Janů odkazují na čtení a zpětné zobrazení pohybu, tance a těl, které skrze skupinovou choreografii demonstrují nezřízený empowerment. Hudební film je přímo inspirován estetikou i náměty MTV videoklipů z přelomu milénia, ke kterým se obě autorky spontánně navrací a společně se tak pokouší redefinovat jejich obsah.

 

Marie Lukáčová (1991) je multimediální umělkyně, která ve své práci snoubí kritický a aktivistický apel a imaginativní, asociativní postupy vycházející ze snového jazyka a jeho symboliky. Zajímá ji postupující ekologická katastrofa stejně jako technologizace společnosti a její ekonomické mechanismy, včetně „magie“ finančních toků. Pracuje především v médiu narativního videa, které je často součástí prostorové instalace. V poslední době se její sugestivní příběhy přetavily do rapových písní, jejichž protagonistkou se postupně stala sama autorka. Marie Lukáčová je absolventkou pražské UMPRUM, studovala také na brněnské Fakultě výtvarných umění VUT a akademii Städel ve Frankfurtu nad Mohanem. Je jednou ze tří zakladatelek feministické skupiny Čtvrtá vlna, která v roce 2017 iniciovala veřejnou debatu na téma sexismu na univerzitách. V současné době vede svou Dílnu na katedře CAS při pražské FAMU. V roce 2019 byla mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého a v témže roce vyhrál její film Moréna Rex sekci Exprmntl-CZ na dokumentárním festivalu Ji.hlava. Roku 2020 spolu s Annou Remešovou získaly ocenění ekumenické poroty na festivalu krátkých filmů v Oberhausenu (DE). V roce 2021 byl její film Pole Žin uveden na mezinárodním festivalu v Edinburghu.

Valentýna Janů (1994) je česká umělkyně, která ve své tvorbě reflektuje proměny sociálních vazeb, vnímání času, vztah reality vůči jejímu zobrazování, ale také tématiku politiky identity své generace a otázky genderu. Tyto komplikované vztahy následně překládá do podoby imersivních prostředí, ve kterých často kombinuje video, fotografii, text i trojrozměrné objekty. Inspiraci nachází mimo výtvarné umění: v literatuře, v pop music a především v každodenních situacích. Janů patří mezi nejmladších institucionálně aktivní české umělkyně, je absolventkou pražské FAMU (Ateliér Postkonceptuální fotografie u Jiřího Thýna) a Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér intermediální tvorby II Pavly Scerankové a Dušana Zahoranského). V posledních několika letech vystavovala jak v tuzemsku (například sólová představení v Národní Galerii Praha a v Galerii Hlavního města Prahy), tak v zahraničí (včetně skupinových výstav v Kunstevereniging Diepenheim v Holandsku a na Columbia University v New Yorku). V roce 2018 byl její snímek Is Your Blue the Same as Mine? oceněn hlavní cenou Jiné Vize festivalu PAF. V roce 2021 se stala laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého.

NoD, Taneční magazín

 

Galerie NoD představuje britského fotografa a umělce Petera Watkinse

Peter Watkins v projektu věnovaném archívům jeho zesnulé matky

Pražská Galerie NoD uvede nejnovější umělecký projekt britského fotografa a umělce Petera Watkinse (1984) s názvem Mother Tongue (Mateřský jazyk), prostřednictvím kterého zkoumá archivní materiály své tragicky zesnulé matky. Výstava bude otevřena vernisáží 25. 1. 2022 od 19:00 v Galerii NoD (Experimentální prostor NoD, Dlouhá 33, Praha 1.) Kurátorem výstavy je Pavel Kubesa, text k výstavě napsala britská kritička umění, teoretička fotografie z University of Westminster (Londýn) Eugenie Schinkle

 

Výstava Mother Tongue (Mateřský jazyk) je novou audiovizuální instalací současného britského umělce Petera Watkinse, ve které se věnuje zkoumání a apropriaci osobních věcí jeho matky, která zemřela, když byl ještě dítětem. Watkins již více než deset let využívá médium fotografie k prozkoumávání témat paměti, traumatu a úmrtí v rodině. V aktuálním projektu se předmětem jeho umělecko-archivního bádání stávají deníky, těsnopisem psané poznámky a magnetofonové pásky, které po sobě jeho matka zanechala.

V dřívějším díle The Unforgetting vytvořil z jiných archivních předmětů specifická zátiší vyznačující se téměř forenzní precizností. Výstava Mother Tongue však žádné fotografie v tradičním slova smyslu neobsahuje. Ve svém nejnovějším počinu Watkins ustupuje od fotoaparátu a prezentuje audio-vizuální instalaci, ve které nechává zaznívat matčin hlas v její rodné němčině vedle hlasu svého.

Vystavené velkoformátové tisky a reprodukce matčiných ručně psaných sešitů, těsnopisů a básní, které si psala, a audiokazet, na které se nahrávala při procvičování anglické gramatiky, pak byly pořízeny na skeneru. Na rozdíl od fotoaparátu, který vytváří obraz zaostřením světla procházejícího skrze otvor, skenery fungují tak, že osvěcují objekt a pomocí zrcadel nasměrují jeho odraz na fotocitlivý sensor. Pokud je fotografický obraz stopou, naskenovaný obraz je jakýmsi nekonečným odkládáním – abstrakcí s přízračností dvojníka. Pozoruhodné je také téma nepřeložitelnosti, která obrazy spojuje – kódovaná sdělení, abstrakce a zevnějšky, které neodhalují nic ze svého obsahu. Ačkoli se tyto obrazy podobají samotným předmětům, nejsou to dokumenty, ale metafory nepřítomnosti a ztráty.

Pro Watkinse je zde důležitý moment intertextuality a povahy jazyka samotného, na které nahlíží skrze odkrývání své vlastní osobní historie. Nikoliv však se záměrem nalézt odpovědi, ale proto, aby prozkoumal nedostatky a trhliny v samotném procesu vzpomínání. Watkins zde konfrontuje omezenost jazyka a nedostupnost utrpení druhých s naší vlastní touhou najít smysl v tom, co po nich zůstalo.

Víte, že..

Peter Watkins (1984) je britský umělec žijící a pracující od roku 2019 v Praze. Ve své dlouhodobé kontinuální práci zaměřené na autobiografické motivy zkoumá témata jako je „ztráta“, trauma či osobní i kolektivní historie. Watkinsovo dílo se věnuje tématu archivace a různých forem paměti. Ve své aktuální umělecké praxi tematizuje způsoby, jakými se prostřednictvím procesu pamatování uchovávají či ztrácejí naše osobní historie. Pracuje především s médiem klasické analogové fotografie, kterou však zařazuje do intermediálního kontextu a probádává tak i hranice mezi jednotlivými uměleckými médii. Do svých výstavních instalací začleňuje sochařské a prostorové elementy, současně ale ponechává ve svých projektech prostor pro textuální intervence, které vychází z jeho zájmu o autorské psaní a kritický výzkum. Za svou praxi obdržel řadu mezinárodních ocenění a jeho práce jsou uloženy ve sbírkách jako je Victoria and Albert Museum (UK) či Museum Winterthur (CH).

Pavel Kubesa, NoD

pro Taneční magazín