REMINDER

Vernisáž Johany Střížkové v Galerii NoD – Vratké základy úspěchu #9a

Výstava  Vratké základy úspěchu #9a české intermediální umělkyně Johany Střížkové  začíná  ve středu 30. 11. 2022 od 19:00 v Galerii NoD

Galerie NoD
Johana Střížková
Vratké základy úspěchu #9a
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž: 30. 11. 2022
Výstava potrvá do 31. 12. 2022

Právě otevíraný projekt pro Galerii NoD se věnuje fenoménu lezectví, prostřednictvím kterého Johana Střížková oběvuje řadu antropologických momentů. Výstava je rozsáhlou multimediální prostorovou instalací využívající různé lezecké pomůcky a segmenty boulderingových stěn.

PK: Tady se mi zdá, že v lezectví vnímáme jeho jistý potenciál stát se doslova metaforou, být antropologickou konstantou, obrazem archetypálního úsilí. 

JS: Zajímá mě na tom, zda je to lidská potřeba, nebo potřeba individuální, nutnost a nutkání jedinců, něco osobního, intimního. Jsou to ti a ti konkrétní lidé pohybující se až na samotné hraně bláznovství, anebo je to něco, co všichni máme v sobě a jako individuum to jen můžeš objevit a stát se médiem dané potřeby, můžeš za onu energii hovořit, respektive ona promlouvá tebou, tvou fyzičností a neutuchající potřebou její výkony opakovat.

PK: Není to vlastně takový Sisyfos? Možná, ale pak by to měl být „Sisyfos netragický“. Netragický Sisyfos vrcholu dosahuje, ale jeho psyché vždy touží po vrcholu novém, náročnějším: je to „Sisyfos radostný“. 

JS: Neustále se zde vystavujeme zkouškám, potřebujeme jít dál než minule. „Dál“, „dále“, to je ona motivace.

Úryvek z doprovodného rozhovoru k výstavě.

Johana Střížková (1984) používá ve svých snových a současně civilních „video-etudách“, fotografiích a objektech lidské i ne-lidské aktéry, tj. zvířata, rostliny i věci způsobem, který v divákovi vyvolává ozvěny kolektivního (ne)vědomí. Soustředí se na každodennost lidského života i nevšední situace, na denní rytmus, čas a systematicky rozpracovává svou charakteristickou minimalistickou estetiku. V její práci rezonují otázky posthumanismu, zaobírá se člověkem jako formou a objektem zároveň. Práce Johany Střížkové jsou ale zároveň oslavou lidské imaginace a hravosti.

NoD, Taneční magazín

Festival NORMA

Autonomní zóna

5. ročník Festivalu NORMA nese název Autonomní zóna

Mezinárodní festival autorského divadla a současného umění NORMA se uskuteční 27.11. 2021 ve Studiu Hrdinů v Praze. Na festival zavítá například polský tanečník a choreograf Pawel Sakowicz s představením Jumpcore, které se stalo prvním kusem živého umění ve sbírce polské národní galerie Zachęta. Prvního uvedení se na festivalu dočká nový projekt režisérky Apoleny Vanišové Psohlavky.

Pátý ročník festivalu Norma se po čtyřech úspěšných ročnících pořádaných ve spolupráci s ostravskou městskou galerií PLATO přesouvá do Prahy a jeho výhradním pořadatelem zůstává Studio Hrdinů. Podtitulem letošního festivalu je „Autonomní zóna“, kterou si dramaturg festivalu Norma Jan Horák představuje jako  “prostor pro únik, ale zároveň i určitý aktivizmus. Jde o zónu řekněme, intimní až autistickou, ve které se umělci pohybují, vytvářejí světy nevšedních, silných zážitků pro lidi, kteří na ně přistoupí.”

Z finančních důvodů festival NORMA letos opouští svůj dvoudenní formát a představí pouze jednodenní program. I nadále však platí, že Norma je dramaturgickou koncepcí, jejíž plného vyznění lze docílit pouze pokud divák bude ochoten prožít festival celý.

PROGRAM

sobota 27.11. 2021

– Studio Hrdinů

 

17.00 Apolena Vanišová: Psohlavky /CZ/

koncept a realizace: Apolena Vanišová

umělecká spolupráce: Johana Střížková

dramaturgické konzultace: Marika Smreková

hudba: Alexandra Cihanská Machová

technické řešení: Tomáš Mládek a Petr Zábrodský

obsazení: Eva Bártová, Alexandra Cihanská Machová, Julie Goetzová, Sára Märc, Hedvika Řezáčová, Johana Střížková a Barbora Šimková

„Jasná tma listopadového večera zastřela stráně i doliny pohorského kraje na úpatí strmého Čerchova i táhlé Haltravy. Černé a husté mraky nízko se hnaly přes lesnatá jejich temena i hor ostatních. Vichr byl všeho pánem, i mraků i země, na níž se všecko před ním chvělo. A v tom, když jakoby rozzuřen nejdivěji hvízdal a hýkal, postavil se někdo ve světnici do okna. Nahé ženské ruce vystrčily ven do tmy nevelkou mísu a v ten už okamžik se z ní bělostně zaprášilo. Meluzína, pohltivši hladově naráz mouku, danou jí na utišení, zasténala a hnala se tmou dále. Okno se zavřelo, stín zmizel. Nehostný panoval čas.“ A. Jirásek, Psohlavci

„Snažím se pečovat o sebe, abych mohla pečovat o rodinu. Ohledávám vlastní kořeny, abych věděla, na co navazuju. Ošetřuju místa, kde jsou kořeny přeťaty, protože zcelit je už nedokážu. Obracím se k dávno opuštěné tradici a z jejích úlomků vytvářím vlastní rituály. Učím se slavit, radovat z prožívání, proměňovat všední v nevšední. V mysli se vracím do dětství a zkoumám opuštěná místa města, ve kterém dnes žiju. Procházím jeho divočinu a objevuju v ní fantastické krajiny. A tam se potkávám s dalšími lidmi, prorůstám s nimi a zakořeňuju. Ten nečas, který ale zatím panuje kolem, mě rozechvívá. Pozoruju ho zpovzdálí a důkladně zvažuju, co mu obětovat, jak ho ztišit.“ A. Vanišová, Psohlavky

Instalace bude spuštěná ve smyčce během celé doby festivalu.

17.30 Natálie Rajnišová, Zuzana Sceranková, Emílie Formanová: Pustý ostrov chrání 15.000 obyvatel /CZ/

koncepce, režie, hrají: Zuzana Sceranková, Natálie Rajnišová

hudba: Alfréd Schubert a Ján Mesány, Anders Christopherson, Honza Tomšů, Johannes van Bebber, Matthieu Fuentes, Matyáš Bartoň, Michaela Švédová a Vojtěch Šaroun

produkce: Emílie Formanová

host: Struggling Uncles

Autorky organizují setkání diváků na Pustém ostrově. Ostrov je kus pevniny, menší než kontinent a větší než skála, který vystupuje z vody. Je to samostatný izolovaný ekosystém, na kterém platí specifické zákonitosti. Obyvatelé Pustého ostrova se nemohou nikdy potkat, protože je pustý. Pustý může znamenat neobydlený, jednotvárný, ponurý, chmurný, nudný.

Pustý ostrov lze vnímat jako stylizovanou módní přehlídku a jeho Obyvatele jako konceptuální kolekci. Obyvatelé vystupují z bledě modrého paravánu a zanořují se beze stopy zpátky. Diváka Pustým ostrovem provází samostatná četba v mapě. Obyvatelka Coconaty vše pozoruje zpoza skleněného stolku a někdy zpívá. Pustý ostrov chrání 15.000 obyvatel a několik diváků.

 

18.45 Paweł Sakowicz: Jumpcore /PL/

koncepce, choreografie, tanec: Paweł Sakowicz

dramaturgie: Mateusz Szymanówka

hudba: Indecorum

kostým: Doom 3k

produkce: MAAT Festival, Scena Tańca Studio, Zachęta – National Gallery of Art

Paweł Sakowicz se ve své performaci Jumpcore inspiroval osudem baletního tanečníka Freda Herka. Sakowiczova performance hravě tématizuje poetiku světa baletních tanečníků, kteří věří, že „dokáží létat“. Nahý Herko tančil ve svém bytě na hudbu Mozartovy Korunovační mše a v jejím závěru pak vyskočil z okna.

Jumpcore je možné vnímat jako autonomní svět, vytvořený právě v okamžiku kdy se tanečník rozhodne létat. Tento fantazijní svět je plný extrémní fyzické akce, fascinujícím způsobem propojující lehkost s úplným vyčerpáním.

Jumpcore je prvním tanečním projektem, který je zakoupen polskou národní galerií Zachęta. S představením Jumpcore byl Pawel Sakowicz zařazen do prestižního výběru Aerowaves 2019, sítě, která každý rok vybere 20 nejzajímavějších tanečních představení v Evropě. 

19.45 Dominik Gajarský / Martin Mazanec: Autonomní kino /CZ/

kurátoři: Dominik Gajarský a Martin Mazanec

Projekční pásmo k tématu autonomní zóny vzniklo v rámci online dialogu mezi vizuálním umělcem Dominikem Gajarským a kurátorem Martinem Mazancem. V prvopočátku byly východiskem “autonomní” podoby rozličných žánrů – od portrétů, přes grotesku až po videopodobenství. Oba kurátoři postupně objevily i autonomní způsoby  kurátorované cirkulace pohyblivých obrazů mimo galerijní a filmovou distribuci. Konečný výběr děl pro Normu bude v důsledku dostupný pouze návštěvníkům festivalové projekce.

20.45 Núria Guiu Sagarra: Spiritual Boyfriends /ESP/

koncepce, choregrafie, tanec: Núria Guiu

umělecká podpora: Esther Freixa, Sónia Gómez

dramaturgie: Lluc Ubach

výprava: Lola Belles

video: Alice Brazzit

světelný design: Joana Serra

technická spolupráce: Sergio Roca

produkce: Fani Benages

Spiritual Boyfriends je sólové představení zkoumající vztah mezi tělem a mocí.

Spiritualita, obzvláště pak praktikování jógy, tvoří základní rámec představení, které se zabývá otázkou politiky moci a ovládání. Nikoli však pouze moci jako vnější síly vyvíjené vůči tělu, ale i síly, kterou lidé používají vůči sobě samým formou vlastní sebe-disciplíny.

Praktikování posturální jógy má nepřímý vliv na způsob, jakým utváříme naši osobní i kolektivní identitu ve vztahu ke konceptům krásy, zdraví, kapitálu, těla, či moci. Tyto koncepty se mohou vztahovat ke kontextu sociokulturnímu, který je řízen makrostrukturami, ale i kontextu osobnímu a soukromému, v rámci kterého jsou mikrostruktury moci nepozorovaně začleněné do každodenního života pomocí našich návyků. Představení ke konceptům lásky, touhy a erotismu přistupuje jako ke spirituálním zkušenostem spojeným s utvářením mocenských rolí, a to prostřednictvím těla a jeho obrazu.

Digitalitu představení uchopuje jako drogu, nebo kolektivní psychotropika, či jako prostor pro touhu a osvobození impulzů, ve kterém duše (boží entita, proměnlivá, virtuální, informační, energetická) dává průchod materialitě těla. Jakou roli má internet ve vztahu k božskému, nehmotnému, lásce, moci, neoliberální politice a jejímu ovládání či dohledu?

21.15 Marek Meduna / Aid Kid / Dan Kranich: Grottup – Refrén /CZ/

koncepce, hrají: Marek Meduna, Aid Kid, Dan Kranich

Performace Refrén  vzniká speciálně pro Festival Norma, v této chvíli je stále ve fázi vzniku. V nadpisu chce Grottup vytvořit živý rapový koncert jako performanci společně s diváky.

Vysouším tůň generalizací. A to je jen začátek.

Bojuji s rojem personifikací. A to je jen začátek.

Petrifikuji křivdy naděje. A to je jen začátek.

Léčím prameny od hnoje. A to je jen začátek.

Nastoluji virové bratrství. A to je jen začátek.

Obracím kameny soukromí. A to je jen začátek.

Očišťuji zboží od pomluv. A to je jen začátek.

Metafory znám dle postů. A to je jen začátek.

PŘEDPRODEJ

permanentky na festival jsou k dostání v předprodejní síti goout.net a na pokladně Studia Hrdinů

vstupenky na jednotlivá představení budou dány do předprodeje 27.11. 2021 v 10.00

Norma 2022 se uskuteční 26. a 27.11. 2022 ve Studiu Hrdinů v Praze.

Festival vznikl s laskavým přispěním Magistrátu hlavního města Prahy, Státního fondu kultury, Prahy 7 a Institut Adama Mickiewicza ve Varšavě.

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín

Téma žen na festivalu NORMA

NORMA 2019 propukne už koncem týdne. Kde? V Ostravě! Nikoli však v supermarketu NORMA, nýbrž v objektu bývalého hobbymarketu BAUHAUS.

Ve dnech 8. a 9. listopadu se v prostorách bývalého ostravského hobbymarketu Bauhaus uskuteční už čtvrtý ročník mezinárodního festivalu autorského divadla a současného umění NORMA. Letošní ročník staví do popředí téma žen a ženskosti. Na festivalu se představí osm oceňovaných produkcí z Itálie, Španělska, Polska i dalších evropských zemí. Festival pořádá ostravská městská galerie PLATO a pražské divadlo Studio Hrdinů.

Kokoro

Všech osm divadelních inscenací v průběhu dvou dní obsadí tři jevištní scény situované přímo mezi umělecká díla galerie PLATO. Jedinečnost festivalu NORMA tkví především v jeho dramaturgii, která je vždy uchopena jako celek zdůrazňující konkrétní téma. Je tomu tak i letos, kdy festival láká především na silná sóla, která variují různé polohy ženské energie a emancipovanosti.

Seeking Unicorns

Již v pátek zahájí festival jediná „činoherní“ inscenace Bolest Marguerite Duras od Studia Hrdinů. Představení se odehraje jako site-specific v rozměrné instalaci určené pro živé produkce, kterou pro galerii PLATO navrhl americký umělec Than Hussein Clark. Výrazný výtvarný přesah je vlastní většině autorských monodramat, na kterých staví dramaturgie letošního festivalu. Například italská performerka Chiara Bersani své představení Seeking Unicorns inscenuje především v galerijních prostorech. Pevnou součástí dramaturgie je i oslovení výtvarného umělce k vytvoření instalace přímo pro NORMU. Letos tedy v průběhu celého festivalu diváci mohou navštívit instalaci a video vizuální umělkyně Johany Střížkové, která před několika týdny natočila před galerií PLATO krátký film, jehož hlavním aktérem je stádo koní. Jestliže úvod festivalu patří „činohře”, jeho závěr bude patřit minimalistické pohybové meditaci, v jejímž středu je nahé ženské lo a světlo. Tento projekt je příspěvkem do festivalové dramaturgie od oceňované performerky Luny Cenere Kokoro. „Těším se na čtvrtý ročník, protože nabídne skutečné mezinárodní zastoupení s výjimečnými projekty, které propojuje silná ženská autorská výpověď. Z NORMY se za relativně krátkou dobu jejího trvání stává festival, který si, jak věřím, sebevědomě nachází své pevné místo na mapě tuzemských (nejen) divadelních festivalů“, říká dramaturg festivalu a šéf Studia Hrdinů Jan Horák.

Jan Horák

Kromě samotných představení je součástí dvoudenního festivalu i neformální moderovaná beseda s tvůrci a diváky, letos obohacená o účast zástupců prestižních českých festivalů a kritické veřejnosti.

Foto: Alice Brazzit, Matěj Doležel a Federica Capo

Madla Zelenková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN