Štítek: NoD

Kriššák, Pavlíčková, Hundbiss – Damage Decoding

Vernisáž Galerie NoD

Vernisáž výstavy DAMAGE DECODING: Archeology of the Future umělců Patrika Kriššáka, Ivany Pavlíčkové a německé umělkyně Sophie Hundbiss, která proběhne ve středu 5. 4. 2023 od 19:00 v Galerii NoD:

 

Galerie NoD
Damage Decoding: Archeology of the Future
Sophie Hundbiss & Ivana Pavlíčková & Patrik Kriššák
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž: 5. 4. 2023, 19:00
Výstava potrvá do 30. 4. 2023

Připravovaná výstava Damage Decoding: Archeology of the Future mezinárodní trojice umělců – Sophie Hundbiss, Ivana Pavlíčková & Patrik Kriššák – provede diváky třemi vzájemně provázanými imaginárními kapitolami spletité úvahy nad současností antropocénu a budoucností života na zemi. Výstava se zamýšlí nad tím, jaké environmentální, ekologické či společenské škody byly v průběhu historie naší civilizací již způsobeny, nebo nás možná ještě čekají. Výstava a umělecké intervence jednotlivých autorů se o to pokouší prostřednictvím řady uměleckých médií jako je film, socha a malba, pomocí kterých vytvářejí v prostoru galerie nelineární narativ odkazující  na řadu důležitých textů současné filosofie, „deep ecology“ a feministického myšlení.

Sophie Hundbiss (*1992) se ve svých multimediálních dílech se zabývá politikou objektů, zvuku, obrazu, materiálu a textu. Protřednictvím jejich vzájemných fůzí sleduje různé dimenze fenoménu násilí, vůči kterému se formálně vymezuje jeho dekonstrukcí a transformací. Zajímá se o věci a vztahy, které lidé produkují a současně jimi vytvářejí svou vlastní zkázu. Neomezuje je jen na produkty globálního průmyslu, ale všímá si i sociologických a politických konstrukcí a (myšlených) objektů, které vytvářejí škodlivé důsledky nejen pro antropocentrické bytosti.

Patrik Kriššák (*1986) rozvíjí experimentální malířskou techniku – nanášení barev z nádob přímo na plátno v horizontální poloze. Důležitým tématem jeho práýce jsou informační technologie, které ovlivňují podobu vizuálního umění. Jeho tvorba rozvíjí více myšlenkových rovin a dotýká se tak celé malířské polarity od portrétů po sémiotickou abstrakci. V poslední sérii zvané Extinction se zaměřuje na globální změnu klimatu. Žije a pracuje v Praze a v Drážďanech.

Tvorba Ivany Pavlíčkové (*1990) se pohybuje na pomezí dvou zdánlivě protikladných uměleckých světů. Na jedné straně pracuje prostřednictvím fyzického a implicitně materiálního média keramiky, na straně druhé rozvíjí virtuální svět v 3D počítačové grafice. Stejně jako v dnešním světě se však tyto dvě roviny neustále překrývají, například při používání dotykových rozhraní. Její práce tak neustále těká mezi smyslovou specifičností objektu a jeho iluzorní povahou. V roce 2017 absolvovala sochařství na Fakultě výtvarných umění v Brně a v současné době žije a pracuje v Drážďanech a Kolíně nad Rýnem v Německu. Aktuálně studuje magisterský program na Akademii mediálních umění v Kolíně nad Rýnem.

NoD, Taneční magazín

BATTLEFIELD

VERNISÁŽ Galerie NoD

Vážení přátelé umění,

přijměte pozvání na vernisáž výstavy BATTLEFIELD výrazného představitele současné malby, slovenského umělce Martina Lukáče, která proběhne ve středu 15. 2. 2023 od 19:00 v Galerii NoD:

 

Galerie NoD
Martin Lukáč

Battlefield

Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž: 15. 2. 2023
Výstava potrvá do 26. 3. 2023

Připravovaná výstava pro Galerii NoD prezentuje nejnovější sérii 10 velkoformátových obrazů Martina Lukáče (180x145cm, olej na plátně), které se pohybují na pomezí recyklace a dokončování malířem rozpracovávaných kresebných a grafických motivů. Lukáč se v nové sérii BATTLEFIELD navrací k řadě nedokončených skic a propojuje je jednak se svým zájmem o zkoumání problematiky malířského uchopení portrétu, současně ale i s příznačnými expresivními abstraktními gesty. K jednotlivých skicám přistupuje postprodukčními strategiemi, mechanicky je strojově reprodukuje a následně aktualizuje své původní motivy v rámci současného malířského kontextu a vývoje vlastního rukopisu. Lukáčovy malby tak otevírají téma paměti, téma vzpomínky, ale též možnosti jejich manipulace či změny. Námětově se Lukáč vrací ke svým ikonickým figurám „ninja bojovníků“, které postupně proměňuje směrem k dalším postavám literárních a popkulturních fikcí. Sérii BATTLEFIELD tak v konečném důsledku můžeme číst i jako sérii autorových autoportrétů.

Martin Lukáč (*1989) patří mezi výrazné představitele současné malířské abstrakce. Lukáčovy práce pracují jednou s ikonickými vizuálními symboly, podruhé zase s uvolněnou, barevně dominantní expresivní malbou, přesto zůstávají obrazy rozpoznatelné díky charakteristickému vizuálnímu tvarosloví, které derivuje ze současné lifestylové globální vizuality. Jako malíř se však Martin Lukáč neomezuje na možnosti jediného média. Lukáčovy autorské přesahy se projevují hojným využíváním kresby a jejím volným kombinováním s malbou, vrstvením a přecházením hmotou obrazu do prostoru, ale také autorskými instalacemi, které dvourozměrná díla staví do role objektů. V roce 2016 byla jeho tvorba oceněna Cenou kritiky za mladou malbu.

4

NoD, Taneční magazín

Co je nového v Jihočeském divadle?

Jihočeské divadlo v Praze

Jihočeské divadlo jede Jižní spojkou opět do Prahy. Představíme se na Jatkách 78, v NoDu, Divadle X10, Divadle Komedie nebo ve Studiu Švandova divadla. Využijte jedinečnou možnost navštívit v Praze například famózní surreální taneční grotesku Mechanický pomeranč 16. února. Za výkon v roli Alexe byl náš tanečník Sebastiano Mazzia nominován na cenu Thálie 2022! Studenti mají vstupné za 390 Kč a studenti uměleckých škol dokonce za 250 Kč.

Jihočeské divadlo, Taneční magazín

REMINDER

Vernisáž Johany Střížkové v Galerii NoD – Vratké základy úspěchu #9a

Výstava  Vratké základy úspěchu #9a české intermediální umělkyně Johany Střížkové  začíná  ve středu 30. 11. 2022 od 19:00 v Galerii NoD

Galerie NoD
Johana Střížková
Vratké základy úspěchu #9a
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž: 30. 11. 2022
Výstava potrvá do 31. 12. 2022

Právě otevíraný projekt pro Galerii NoD se věnuje fenoménu lezectví, prostřednictvím kterého Johana Střížková oběvuje řadu antropologických momentů. Výstava je rozsáhlou multimediální prostorovou instalací využívající různé lezecké pomůcky a segmenty boulderingových stěn.

PK: Tady se mi zdá, že v lezectví vnímáme jeho jistý potenciál stát se doslova metaforou, být antropologickou konstantou, obrazem archetypálního úsilí. 

JS: Zajímá mě na tom, zda je to lidská potřeba, nebo potřeba individuální, nutnost a nutkání jedinců, něco osobního, intimního. Jsou to ti a ti konkrétní lidé pohybující se až na samotné hraně bláznovství, anebo je to něco, co všichni máme v sobě a jako individuum to jen můžeš objevit a stát se médiem dané potřeby, můžeš za onu energii hovořit, respektive ona promlouvá tebou, tvou fyzičností a neutuchající potřebou její výkony opakovat.

PK: Není to vlastně takový Sisyfos? Možná, ale pak by to měl být „Sisyfos netragický“. Netragický Sisyfos vrcholu dosahuje, ale jeho psyché vždy touží po vrcholu novém, náročnějším: je to „Sisyfos radostný“. 

JS: Neustále se zde vystavujeme zkouškám, potřebujeme jít dál než minule. „Dál“, „dále“, to je ona motivace.

Úryvek z doprovodného rozhovoru k výstavě.

Johana Střížková (1984) používá ve svých snových a současně civilních „video-etudách“, fotografiích a objektech lidské i ne-lidské aktéry, tj. zvířata, rostliny i věci způsobem, který v divákovi vyvolává ozvěny kolektivního (ne)vědomí. Soustředí se na každodennost lidského života i nevšední situace, na denní rytmus, čas a systematicky rozpracovává svou charakteristickou minimalistickou estetiku. V její práci rezonují otázky posthumanismu, zaobírá se člověkem jako formou a objektem zároveň. Práce Johany Střížkové jsou ale zároveň oslavou lidské imaginace a hravosti.

NoD, Taneční magazín