Festival NORMA

Autonomní zóna

5. ročník Festivalu NORMA nese název Autonomní zóna

Mezinárodní festival autorského divadla a současného umění NORMA se uskuteční 27.11. 2021 ve Studiu Hrdinů v Praze. Na festival zavítá například polský tanečník a choreograf Pawel Sakowicz s představením Jumpcore, které se stalo prvním kusem živého umění ve sbírce polské národní galerie Zachęta. Prvního uvedení se na festivalu dočká nový projekt režisérky Apoleny Vanišové Psohlavky.

Pátý ročník festivalu Norma se po čtyřech úspěšných ročnících pořádaných ve spolupráci s ostravskou městskou galerií PLATO přesouvá do Prahy a jeho výhradním pořadatelem zůstává Studio Hrdinů. Podtitulem letošního festivalu je „Autonomní zóna“, kterou si dramaturg festivalu Norma Jan Horák představuje jako  “prostor pro únik, ale zároveň i určitý aktivizmus. Jde o zónu řekněme, intimní až autistickou, ve které se umělci pohybují, vytvářejí světy nevšedních, silných zážitků pro lidi, kteří na ně přistoupí.”

Z finančních důvodů festival NORMA letos opouští svůj dvoudenní formát a představí pouze jednodenní program. I nadále však platí, že Norma je dramaturgickou koncepcí, jejíž plného vyznění lze docílit pouze pokud divák bude ochoten prožít festival celý.

PROGRAM

sobota 27.11. 2021

– Studio Hrdinů

 

17.00 Apolena Vanišová: Psohlavky /CZ/

koncept a realizace: Apolena Vanišová

umělecká spolupráce: Johana Střížková

dramaturgické konzultace: Marika Smreková

hudba: Alexandra Cihanská Machová

technické řešení: Tomáš Mládek a Petr Zábrodský

obsazení: Eva Bártová, Alexandra Cihanská Machová, Julie Goetzová, Sára Märc, Hedvika Řezáčová, Johana Střížková a Barbora Šimková

„Jasná tma listopadového večera zastřela stráně i doliny pohorského kraje na úpatí strmého Čerchova i táhlé Haltravy. Černé a husté mraky nízko se hnaly přes lesnatá jejich temena i hor ostatních. Vichr byl všeho pánem, i mraků i země, na níž se všecko před ním chvělo. A v tom, když jakoby rozzuřen nejdivěji hvízdal a hýkal, postavil se někdo ve světnici do okna. Nahé ženské ruce vystrčily ven do tmy nevelkou mísu a v ten už okamžik se z ní bělostně zaprášilo. Meluzína, pohltivši hladově naráz mouku, danou jí na utišení, zasténala a hnala se tmou dále. Okno se zavřelo, stín zmizel. Nehostný panoval čas.“ A. Jirásek, Psohlavci

„Snažím se pečovat o sebe, abych mohla pečovat o rodinu. Ohledávám vlastní kořeny, abych věděla, na co navazuju. Ošetřuju místa, kde jsou kořeny přeťaty, protože zcelit je už nedokážu. Obracím se k dávno opuštěné tradici a z jejích úlomků vytvářím vlastní rituály. Učím se slavit, radovat z prožívání, proměňovat všední v nevšední. V mysli se vracím do dětství a zkoumám opuštěná místa města, ve kterém dnes žiju. Procházím jeho divočinu a objevuju v ní fantastické krajiny. A tam se potkávám s dalšími lidmi, prorůstám s nimi a zakořeňuju. Ten nečas, který ale zatím panuje kolem, mě rozechvívá. Pozoruju ho zpovzdálí a důkladně zvažuju, co mu obětovat, jak ho ztišit.“ A. Vanišová, Psohlavky

Instalace bude spuštěná ve smyčce během celé doby festivalu.

17.30 Natálie Rajnišová, Zuzana Sceranková, Emílie Formanová: Pustý ostrov chrání 15.000 obyvatel /CZ/

koncepce, režie, hrají: Zuzana Sceranková, Natálie Rajnišová

hudba: Alfréd Schubert a Ján Mesány, Anders Christopherson, Honza Tomšů, Johannes van Bebber, Matthieu Fuentes, Matyáš Bartoň, Michaela Švédová a Vojtěch Šaroun

produkce: Emílie Formanová

host: Struggling Uncles

Autorky organizují setkání diváků na Pustém ostrově. Ostrov je kus pevniny, menší než kontinent a větší než skála, který vystupuje z vody. Je to samostatný izolovaný ekosystém, na kterém platí specifické zákonitosti. Obyvatelé Pustého ostrova se nemohou nikdy potkat, protože je pustý. Pustý může znamenat neobydlený, jednotvárný, ponurý, chmurný, nudný.

Pustý ostrov lze vnímat jako stylizovanou módní přehlídku a jeho Obyvatele jako konceptuální kolekci. Obyvatelé vystupují z bledě modrého paravánu a zanořují se beze stopy zpátky. Diváka Pustým ostrovem provází samostatná četba v mapě. Obyvatelka Coconaty vše pozoruje zpoza skleněného stolku a někdy zpívá. Pustý ostrov chrání 15.000 obyvatel a několik diváků.

 

18.45 Paweł Sakowicz: Jumpcore /PL/

koncepce, choreografie, tanec: Paweł Sakowicz

dramaturgie: Mateusz Szymanówka

hudba: Indecorum

kostým: Doom 3k

produkce: MAAT Festival, Scena Tańca Studio, Zachęta – National Gallery of Art

Paweł Sakowicz se ve své performaci Jumpcore inspiroval osudem baletního tanečníka Freda Herka. Sakowiczova performance hravě tématizuje poetiku světa baletních tanečníků, kteří věří, že „dokáží létat“. Nahý Herko tančil ve svém bytě na hudbu Mozartovy Korunovační mše a v jejím závěru pak vyskočil z okna.

Jumpcore je možné vnímat jako autonomní svět, vytvořený právě v okamžiku kdy se tanečník rozhodne létat. Tento fantazijní svět je plný extrémní fyzické akce, fascinujícím způsobem propojující lehkost s úplným vyčerpáním.

Jumpcore je prvním tanečním projektem, který je zakoupen polskou národní galerií Zachęta. S představením Jumpcore byl Pawel Sakowicz zařazen do prestižního výběru Aerowaves 2019, sítě, která každý rok vybere 20 nejzajímavějších tanečních představení v Evropě. 

19.45 Dominik Gajarský / Martin Mazanec: Autonomní kino /CZ/

kurátoři: Dominik Gajarský a Martin Mazanec

Projekční pásmo k tématu autonomní zóny vzniklo v rámci online dialogu mezi vizuálním umělcem Dominikem Gajarským a kurátorem Martinem Mazancem. V prvopočátku byly východiskem “autonomní” podoby rozličných žánrů – od portrétů, přes grotesku až po videopodobenství. Oba kurátoři postupně objevily i autonomní způsoby  kurátorované cirkulace pohyblivých obrazů mimo galerijní a filmovou distribuci. Konečný výběr děl pro Normu bude v důsledku dostupný pouze návštěvníkům festivalové projekce.

20.45 Núria Guiu Sagarra: Spiritual Boyfriends /ESP/

koncepce, choregrafie, tanec: Núria Guiu

umělecká podpora: Esther Freixa, Sónia Gómez

dramaturgie: Lluc Ubach

výprava: Lola Belles

video: Alice Brazzit

světelný design: Joana Serra

technická spolupráce: Sergio Roca

produkce: Fani Benages

Spiritual Boyfriends je sólové představení zkoumající vztah mezi tělem a mocí.

Spiritualita, obzvláště pak praktikování jógy, tvoří základní rámec představení, které se zabývá otázkou politiky moci a ovládání. Nikoli však pouze moci jako vnější síly vyvíjené vůči tělu, ale i síly, kterou lidé používají vůči sobě samým formou vlastní sebe-disciplíny.

Praktikování posturální jógy má nepřímý vliv na způsob, jakým utváříme naši osobní i kolektivní identitu ve vztahu ke konceptům krásy, zdraví, kapitálu, těla, či moci. Tyto koncepty se mohou vztahovat ke kontextu sociokulturnímu, který je řízen makrostrukturami, ale i kontextu osobnímu a soukromému, v rámci kterého jsou mikrostruktury moci nepozorovaně začleněné do každodenního života pomocí našich návyků. Představení ke konceptům lásky, touhy a erotismu přistupuje jako ke spirituálním zkušenostem spojeným s utvářením mocenských rolí, a to prostřednictvím těla a jeho obrazu.

Digitalitu představení uchopuje jako drogu, nebo kolektivní psychotropika, či jako prostor pro touhu a osvobození impulzů, ve kterém duše (boží entita, proměnlivá, virtuální, informační, energetická) dává průchod materialitě těla. Jakou roli má internet ve vztahu k božskému, nehmotnému, lásce, moci, neoliberální politice a jejímu ovládání či dohledu?

21.15 Marek Meduna / Aid Kid / Dan Kranich: Grottup – Refrén /CZ/

koncepce, hrají: Marek Meduna, Aid Kid, Dan Kranich

Performace Refrén  vzniká speciálně pro Festival Norma, v této chvíli je stále ve fázi vzniku. V nadpisu chce Grottup vytvořit živý rapový koncert jako performanci společně s diváky.

Vysouším tůň generalizací. A to je jen začátek.

Bojuji s rojem personifikací. A to je jen začátek.

Petrifikuji křivdy naděje. A to je jen začátek.

Léčím prameny od hnoje. A to je jen začátek.

Nastoluji virové bratrství. A to je jen začátek.

Obracím kameny soukromí. A to je jen začátek.

Očišťuji zboží od pomluv. A to je jen začátek.

Metafory znám dle postů. A to je jen začátek.

PŘEDPRODEJ

permanentky na festival jsou k dostání v předprodejní síti goout.net a na pokladně Studia Hrdinů

vstupenky na jednotlivá představení budou dány do předprodeje 27.11. 2021 v 10.00

Norma 2022 se uskuteční 26. a 27.11. 2022 ve Studiu Hrdinů v Praze.

Festival vznikl s laskavým přispěním Magistrátu hlavního města Prahy, Státního fondu kultury, Prahy 7 a Institut Adama Mickiewicza ve Varšavě.

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín

Artefakty

Výstava Marka Meduny, od 8.5. do 7.6. 2014

 

 

 

 

Marek Meduna: Artefakty

Host: Radim Langer
Kurátor: Jiří Machalický
8. 5. 2014 – 7. 6. 2014
Vernisáž: 7. května 2014, 19 hodin
Dernisáž a komentovaná prohlídka: 28. května, 19 hodin

Ve středu 7. května se v prostorách Galerie NoD odehraje vernisáž výstavy vizuálního umělce Marka Meduny. Ve svém výstavním projektu s názvem Artefakty se autor snaží oprostit od metafor, které umění často zbytečně zatěžují. Na diváky zde tedy budou působit především barvy, gesta a tvary. Výstava potrvá do 7. června a jejím doplňkem bude komentovaná prohlídka vedená Markem Medunou, která se uskuteční 28. května od 19:00. Hostem výstavy je Radim Langer s projektem Akulit 1220X600X3,2.

53610e480bbd7

Na výstavě Artefakty se Meduna osvobozuje od metafor, které umění často až příliš zatěžují a které nás odvádějí od vnímání skladby tvarů a barev. Cílem umělecké tvorby může být podle Meduny „jen“ vyjádření prostorových vztahů, začlenění artefaktů do určitého prostředí a propojení různých výrazových prostředků. Umělecký projekt se tak stává komplexním vyjádřením určitých představ, kdy je umělecké dílo pokud možno nezávislé na sociologických, politických a společensko-kritických vyjádřeních a názorech.

S koncepcí výstavy samozřejmě souvisí i její název Artefakty, které se mají stát přirozenou součástí našeho životního prostoru. Marek Meduna dokáže reagovat na konkrétní události, na celkový společenský vývoj a samozřejmě i na to, co se děje v současném umění. Pohybuje se na hraně mezi vizuálním a slovním sdělením, nenechává se svázat žádným konkrétním proudem, i když je z jeho tvorby zřejmé, že sleduje, jakým směrem se výtvarné umění vyvíjí, na jaké podněty dávnější či nedávné minulosti navazuje. Marek Meduna přitom neustále experimentuje , jeho projev je mnohovrstevný a má někdy značně složité myšlenkové vazby. Propojují se v něm rozmanité linie, které se sice někdy přerušují, ale přitom na sebe mohou kdykoliv znovu navázat nebo se překrývat a prolínat.

Meduna patří k umělcům, jejichž tvorba se rozvíjí v různých liniích. Není předem čitelná, její směr nemůžeme předem odhadnout. Ale přesto má vnitřní logiku, určenou citlivostí k vývoji ve společnosti i v umění. Autor přichází na překvapivá řešení, která se vymykají většinovým proudům. Přitom neodmítá tradici a naopak z ní přirozeně vychází. V jeho projevu má v některých fázích důležité místo obsah, který vychází z toho, co se děje kolem nás, co ovlivňuje náš život. Jde o různé, někdy zcela zásadní proměny ve vztazích ve společnosti, ve které s ice panuje svoboda, ale s níž bohužel často přichází i drsnost a bezohlednost. Forma je však pro něj stejně důležitá jako obsah, se kterým někdy aspoň do určité míry souvisí, ale od kterého se jindy vzdaluje a odpoutává.

Hostem na výstavě Marka Meduny je Radim Langer s výstavním projektem nazvaným Akulit 1220X600X3,2, který přichází s příbuzným vnímáním formy, která však vyvolává asociace spojené s naším způsobem života.

,,Marek Meduna patří ke generaci, která nastoupila v devadesátých letech, a přinesla nezvyklé vnímání reality spolu s užitím nových výrazových prostředků. Někteří z jejích představitelů se uplatňují také jako pedagogové, takže tím ještě výrazněji ovlivňují současné vizuální umění. Takovýmto výrazným osobnostem mladší či střední generace chceme věnovat určitou část letošního programu Galerie NoD. Mezi vystavující tak kromě Marka Meduny bude patřit například Darina Alster či Václav Stratil,“ dodává kurátor výstavy Jiří Machalický.

Galerie NoD sleduje různé směry příznačné pro současný vývoj. Zaměřuje se na témata, kterými se zabývají umělci napříč generacemi, představuje osobnosti mající vliv na dnešní podobu vizuálního umění a sleduje ateliéry vysokých uměleckých škol. V poslední době se její zaměření mění, protože jsou přizváni i další kurátoři, kteří jsou schopni současnou scénu vnímat z rozdílných úhlů pohledu. Zároveň se chce víc soustředit na vřazení českého umění do mezinárodního kontextu nebo na prolínání různých médií.

 

Taneční magazín