Měsíční kámen

Studio Hrdinů zahajuje 10. sezónu

Adaptace románu Měsíční kámen islandského spisovatele Sjóna v režii Kamily Polívkové je první premiérou 10. sezóny Studia Hrdinů. Ta se uskuteční za účasti autora 2. září. Premiéru doplní tematická výstava i beseda s tvůrci inscenace.

Jubilejní desátá sezóna Studia Hrdinů se v době celosvětové krize jistot, hodnot, ekonomiky a lidských práv snaží na tuto realitu reagovat. Měsíční kámen přípomíná, že pandemie tu byly vždy, stejně tak jako netolerance k jinakosti. Autorský projekt Kathariny Schmitt Poslední kapitola dějin světa zkoumá lidskou „nepřítomnost“, kterou pandemie mimo jiné způsobila a konfrontuje prázdný divadelní prostor s herci, kteří získávají své jeviště zpět. Premiéra inscenace Miroslava Bambuška Zvěřinec proběhne z logistických důvodů v Divadle x10, odkud se přenese do Studia Hrdinů. Bambuškův dramatický text o knězi Josefu Zvěřinovi zpracovává téma boje za svobodu slova a ohlíží se za životem v totalitě. Mezinárodně etablovaný choreograf Pawel Sakowicz připraví na konec sezóny 2022/23 druhou premiéru taneční dramaturgické linie Studia Hrdinů. Sakowicz se obrací do období romantizmu a transformuje ho do současnosti i možné budoucnosti.

Měsíční kámen

Po úspěšném představení Skugga Baldur, pod kterým jsou podepsané Tereza Hofová a Kamila Polívková, zprostředkovávají spoluautorky divákům Studia Hrdinů již druhé setkání s autorem, jehož pseudonym v překladu znamená „pohled“ nebo taky „přelud“. „Jevištní adaptace pro mě znamená především znovuobjevení toho, co jsem napsal. (…) A proto také lidem, kteří tyto adaptace dělají, dopřávám naprostou svobodu. Nechci být součástí realizace, protože pokud si mám výsledný tvar užít, pak potřebuji, aby to bylo zcela nové umělecké dílo,” řekl Sjón před svou očekávanou návštěvou pražské premiéry Měsíčního kamene.

„Příběh chlapce, který nikdy nebyl“ je sondou do vnitřního světa osamělého hrdiny, jehož osud určuje sexuální orientace i chybějící rodinné zázemí. Hlavním a vše prostupujícím motivem je však svoboda a nezávislost jedince, který svou „jinakost” přijímá jako přirozenost a dokáže žít jako autonomní lidská bytost, bez ohledu na hodnocení a soudy okolí. Reykjavík roku 1918, poslední rok první světové války. Islanďané slaví vítězství staletého boje o nezávislost, zároveň však vypuká epidemie španělské chřipky a vybuchuje sopka Katla. Otevírají se první biografy, kde chlapec Máni (Měsíc) nachází útočiště a objevuje nejen svou vášeň k filmu, ale i dívku Sólu (Slunce), která nápadně připomíná nespoutanou a tajemnou Irmu Vep, hrdinku temné kriminální série Les vampires…

Inscenace režisérky Kamily Polívkové v minimalistické, ale velkorysé scénografii Antonína Šilara, využívá výjimečného nadání dvou hereckých interpretů Jana Ciny a Terezy Hofové. Zásadní roli mají filmové záběry, které vznikaly v režii Nanny MBS. Islandskou stopu na výsledné podobě zanechává též skladatelka hudby Thóranna Björnsdóttir ve spolupráci s progresivním hudebníkem a producentem Aid Kidem.

Česko-islandský tvůrčí tým usiluje o vytvoření platformy pro otevřenou diskuzi o životních podmínkách a právech queer komunity nejen na Islandu, ale především v České republice. Proto Studio Hrdinů plánuje sérii debat k této tematice jak Praze, tak v Reykjavíku. Partnery projektu jsou Islandské centrum performativního umění Tjarnarbíó, kde se uskuteční islandská premiéra a Islandské národní sdružení sexuálních menšin Samtökin ´78.

 

Měsíční kámen

autor: Sjón

překlad: Helena Kadečková

koncepce: Tereza Hofová, Kamila Polívková

dramatizace: Kamila Polívková

režie: Kamila Polívková

dramaturgie: Linda Dušková

scéna: Antonín Šilar

kostýmy: Zuzana Formánková

hudba a sound design: Þóranna Dögg Björnsdóttir, Aid Kid

light design: Václav Hruška, Antonín Šilar

projekce: Nanna MBS, Antonín Šilar

střih: Zuzana Walter

grafická úprava titulků: Eliška Fenclová

voice-over: Ian Willoughby

odborná spolupráce: Ásta Kristín Benediktsdóttir

asistentka režie: Kristýna Tesařová

 

hrají: Tereza HofováJan Cina, Þóranna Dögg Björnsdóttir / Aid Kid

 

uvedení v Praze:

premiéra: 2. září 2022

reprízy: 3., 13. a 14. září, 20. a 21. října 2022

 

 

uvedení v Reykjavíku:

premiéra: 8. září 2022

reprízy: 10. září 2022

doprovodný program v Praze:

vernisáž video instalace Moonstone 3. září od 18.30

beseda s tvůrci, Sjónem a Ástou Kristín Benediktsdóttir 3. září po představení – tlumočeno do čj /moderuje: Hana Řičicová/

5.9. 18:00, Kampus Hybernská – Kavárna Hlína, Zobrazování LGBTQ+ komunity v současné literatuře; diskutující: Ásta Kristín Benediktsdóttir /ISL/, Jamie Rose, Marek Torčík; moderuje: Hana Řičicová

8.9. 18:00, Týnská literární kavárna, Vliv filmu na vnímání intimity, diskutující: Iva Baslarová, Eliška Křenková; moderuje: Tereza Domínová

12.9. 18:00, Týnská literární kavárna, Gender, identita a proměna těla, moderuje: Hana Řičicová

14.9. po představení, Studio Hrdinů, beseda s tvůrci, diskutující: Kamila Polívková, Tereza Hofová, Jan Cina; moderuje: Hana Řičicová

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín

Festival NORMA

Autonomní zóna

5. ročník Festivalu NORMA nese název Autonomní zóna

Mezinárodní festival autorského divadla a současného umění NORMA se uskuteční 27.11. 2021 ve Studiu Hrdinů v Praze. Na festival zavítá například polský tanečník a choreograf Pawel Sakowicz s představením Jumpcore, které se stalo prvním kusem živého umění ve sbírce polské národní galerie Zachęta. Prvního uvedení se na festivalu dočká nový projekt režisérky Apoleny Vanišové Psohlavky.

Pátý ročník festivalu Norma se po čtyřech úspěšných ročnících pořádaných ve spolupráci s ostravskou městskou galerií PLATO přesouvá do Prahy a jeho výhradním pořadatelem zůstává Studio Hrdinů. Podtitulem letošního festivalu je „Autonomní zóna“, kterou si dramaturg festivalu Norma Jan Horák představuje jako  “prostor pro únik, ale zároveň i určitý aktivizmus. Jde o zónu řekněme, intimní až autistickou, ve které se umělci pohybují, vytvářejí světy nevšedních, silných zážitků pro lidi, kteří na ně přistoupí.”

Z finančních důvodů festival NORMA letos opouští svůj dvoudenní formát a představí pouze jednodenní program. I nadále však platí, že Norma je dramaturgickou koncepcí, jejíž plného vyznění lze docílit pouze pokud divák bude ochoten prožít festival celý.

PROGRAM

sobota 27.11. 2021

– Studio Hrdinů

 

17.00 Apolena Vanišová: Psohlavky /CZ/

koncept a realizace: Apolena Vanišová

umělecká spolupráce: Johana Střížková

dramaturgické konzultace: Marika Smreková

hudba: Alexandra Cihanská Machová

technické řešení: Tomáš Mládek a Petr Zábrodský

obsazení: Eva Bártová, Alexandra Cihanská Machová, Julie Goetzová, Sára Märc, Hedvika Řezáčová, Johana Střížková a Barbora Šimková

„Jasná tma listopadového večera zastřela stráně i doliny pohorského kraje na úpatí strmého Čerchova i táhlé Haltravy. Černé a husté mraky nízko se hnaly přes lesnatá jejich temena i hor ostatních. Vichr byl všeho pánem, i mraků i země, na níž se všecko před ním chvělo. A v tom, když jakoby rozzuřen nejdivěji hvízdal a hýkal, postavil se někdo ve světnici do okna. Nahé ženské ruce vystrčily ven do tmy nevelkou mísu a v ten už okamžik se z ní bělostně zaprášilo. Meluzína, pohltivši hladově naráz mouku, danou jí na utišení, zasténala a hnala se tmou dále. Okno se zavřelo, stín zmizel. Nehostný panoval čas.“ A. Jirásek, Psohlavci

„Snažím se pečovat o sebe, abych mohla pečovat o rodinu. Ohledávám vlastní kořeny, abych věděla, na co navazuju. Ošetřuju místa, kde jsou kořeny přeťaty, protože zcelit je už nedokážu. Obracím se k dávno opuštěné tradici a z jejích úlomků vytvářím vlastní rituály. Učím se slavit, radovat z prožívání, proměňovat všední v nevšední. V mysli se vracím do dětství a zkoumám opuštěná místa města, ve kterém dnes žiju. Procházím jeho divočinu a objevuju v ní fantastické krajiny. A tam se potkávám s dalšími lidmi, prorůstám s nimi a zakořeňuju. Ten nečas, který ale zatím panuje kolem, mě rozechvívá. Pozoruju ho zpovzdálí a důkladně zvažuju, co mu obětovat, jak ho ztišit.“ A. Vanišová, Psohlavky

Instalace bude spuštěná ve smyčce během celé doby festivalu.

17.30 Natálie Rajnišová, Zuzana Sceranková, Emílie Formanová: Pustý ostrov chrání 15.000 obyvatel /CZ/

koncepce, režie, hrají: Zuzana Sceranková, Natálie Rajnišová

hudba: Alfréd Schubert a Ján Mesány, Anders Christopherson, Honza Tomšů, Johannes van Bebber, Matthieu Fuentes, Matyáš Bartoň, Michaela Švédová a Vojtěch Šaroun

produkce: Emílie Formanová

host: Struggling Uncles

Autorky organizují setkání diváků na Pustém ostrově. Ostrov je kus pevniny, menší než kontinent a větší než skála, který vystupuje z vody. Je to samostatný izolovaný ekosystém, na kterém platí specifické zákonitosti. Obyvatelé Pustého ostrova se nemohou nikdy potkat, protože je pustý. Pustý může znamenat neobydlený, jednotvárný, ponurý, chmurný, nudný.

Pustý ostrov lze vnímat jako stylizovanou módní přehlídku a jeho Obyvatele jako konceptuální kolekci. Obyvatelé vystupují z bledě modrého paravánu a zanořují se beze stopy zpátky. Diváka Pustým ostrovem provází samostatná četba v mapě. Obyvatelka Coconaty vše pozoruje zpoza skleněného stolku a někdy zpívá. Pustý ostrov chrání 15.000 obyvatel a několik diváků.

 

18.45 Paweł Sakowicz: Jumpcore /PL/

koncepce, choreografie, tanec: Paweł Sakowicz

dramaturgie: Mateusz Szymanówka

hudba: Indecorum

kostým: Doom 3k

produkce: MAAT Festival, Scena Tańca Studio, Zachęta – National Gallery of Art

Paweł Sakowicz se ve své performaci Jumpcore inspiroval osudem baletního tanečníka Freda Herka. Sakowiczova performance hravě tématizuje poetiku světa baletních tanečníků, kteří věří, že „dokáží létat“. Nahý Herko tančil ve svém bytě na hudbu Mozartovy Korunovační mše a v jejím závěru pak vyskočil z okna.

Jumpcore je možné vnímat jako autonomní svět, vytvořený právě v okamžiku kdy se tanečník rozhodne létat. Tento fantazijní svět je plný extrémní fyzické akce, fascinujícím způsobem propojující lehkost s úplným vyčerpáním.

Jumpcore je prvním tanečním projektem, který je zakoupen polskou národní galerií Zachęta. S představením Jumpcore byl Pawel Sakowicz zařazen do prestižního výběru Aerowaves 2019, sítě, která každý rok vybere 20 nejzajímavějších tanečních představení v Evropě. 

19.45 Dominik Gajarský / Martin Mazanec: Autonomní kino /CZ/

kurátoři: Dominik Gajarský a Martin Mazanec

Projekční pásmo k tématu autonomní zóny vzniklo v rámci online dialogu mezi vizuálním umělcem Dominikem Gajarským a kurátorem Martinem Mazancem. V prvopočátku byly východiskem “autonomní” podoby rozličných žánrů – od portrétů, přes grotesku až po videopodobenství. Oba kurátoři postupně objevily i autonomní způsoby  kurátorované cirkulace pohyblivých obrazů mimo galerijní a filmovou distribuci. Konečný výběr děl pro Normu bude v důsledku dostupný pouze návštěvníkům festivalové projekce.

20.45 Núria Guiu Sagarra: Spiritual Boyfriends /ESP/

koncepce, choregrafie, tanec: Núria Guiu

umělecká podpora: Esther Freixa, Sónia Gómez

dramaturgie: Lluc Ubach

výprava: Lola Belles

video: Alice Brazzit

světelný design: Joana Serra

technická spolupráce: Sergio Roca

produkce: Fani Benages

Spiritual Boyfriends je sólové představení zkoumající vztah mezi tělem a mocí.

Spiritualita, obzvláště pak praktikování jógy, tvoří základní rámec představení, které se zabývá otázkou politiky moci a ovládání. Nikoli však pouze moci jako vnější síly vyvíjené vůči tělu, ale i síly, kterou lidé používají vůči sobě samým formou vlastní sebe-disciplíny.

Praktikování posturální jógy má nepřímý vliv na způsob, jakým utváříme naši osobní i kolektivní identitu ve vztahu ke konceptům krásy, zdraví, kapitálu, těla, či moci. Tyto koncepty se mohou vztahovat ke kontextu sociokulturnímu, který je řízen makrostrukturami, ale i kontextu osobnímu a soukromému, v rámci kterého jsou mikrostruktury moci nepozorovaně začleněné do každodenního života pomocí našich návyků. Představení ke konceptům lásky, touhy a erotismu přistupuje jako ke spirituálním zkušenostem spojeným s utvářením mocenských rolí, a to prostřednictvím těla a jeho obrazu.

Digitalitu představení uchopuje jako drogu, nebo kolektivní psychotropika, či jako prostor pro touhu a osvobození impulzů, ve kterém duše (boží entita, proměnlivá, virtuální, informační, energetická) dává průchod materialitě těla. Jakou roli má internet ve vztahu k božskému, nehmotnému, lásce, moci, neoliberální politice a jejímu ovládání či dohledu?

21.15 Marek Meduna / Aid Kid / Dan Kranich: Grottup – Refrén /CZ/

koncepce, hrají: Marek Meduna, Aid Kid, Dan Kranich

Performace Refrén  vzniká speciálně pro Festival Norma, v této chvíli je stále ve fázi vzniku. V nadpisu chce Grottup vytvořit živý rapový koncert jako performanci společně s diváky.

Vysouším tůň generalizací. A to je jen začátek.

Bojuji s rojem personifikací. A to je jen začátek.

Petrifikuji křivdy naděje. A to je jen začátek.

Léčím prameny od hnoje. A to je jen začátek.

Nastoluji virové bratrství. A to je jen začátek.

Obracím kameny soukromí. A to je jen začátek.

Očišťuji zboží od pomluv. A to je jen začátek.

Metafory znám dle postů. A to je jen začátek.

PŘEDPRODEJ

permanentky na festival jsou k dostání v předprodejní síti goout.net a na pokladně Studia Hrdinů

vstupenky na jednotlivá představení budou dány do předprodeje 27.11. 2021 v 10.00

Norma 2022 se uskuteční 26. a 27.11. 2022 ve Studiu Hrdinů v Praze.

Festival vznikl s laskavým přispěním Magistrátu hlavního města Prahy, Státního fondu kultury, Prahy 7 a Institut Adama Mickiewicza ve Varšavě.

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín