Artefakty

FESTIVAL TANEČNÍCH FILMŮ již ve čtvrtek

Nové české taneční filmy v on-line premiéře

Ve čtvrtek 11. února 2021 budou mít on-line premiéru dva zbrusu nové taneční filmy, které přetlumočí dvě sólová jevištního díla do filmového jazyka. Festival tanečních filmů, který od roku 2009 systematicky sleduje, prezentuje, ale i produkuje tzv. dance for camera filmy, využil programu Ministerstva kultury ČR podporující tzv. digitalizaci uměleckého obsahu, a stal se jejich producentem. Vytipoval dva klenoty současné taneční scény a jejich autorkám pak nabídl možnost vytvořit z existujících inscenací filmové „metaverze“.

V prvním případě šlo o autorské sólo Cécile Da Costa „Roselyne“, ve druhém pak o choreografii Lenky Vagnerové „Dark Horse“ – sólo pro Fanny Barrouquére. Určitou zajímavostí může být fakt, že v obou případech jsou protagonistkami francouzské tanečnice žijící v Praze.

Příběh ženy, která zapomněla žít svůj život, ztvárnila Cécile Da Costa ve fascinující performanci „Roselyne“. Filmová režisérka Tereza Vejvodová, která už v žánru dance for camera dříve vytvořila několik snímků (například „Servant“, 2018 či „Delimination“, 2019) přistoupila k filmové adaptaci této choreografie s velkým respektem: „Šlo mi především o napojení se na esenci inscenačního záměru a ve volbě prostředků jsem se řídila vývojem vnitřního stavu Roselyne,“ komentuje svůj přístup k filmovému zpracování choreografie Tereza Vejvodová. Pro autorku inscenace představovalo natáčení určitý experiment: „Chtěla jsem zjistit, co se stane s postavou Roselyne v jiném prostředí, než je jeviště,“ uvedla Cécile Da Costa.

Na působivé lokace a metaforický příběh vsadil filmový tým vedený režisérem Tomášem Polákem. Ten, s autorkou choreografie Lenkou Vagnerovou, točil filmovou podobu „Dark Horse“ na břehu přírodní nádrže Kristýna, v uličkách Hrádku nad Nisou a v Synagoze na pražské Palmovce. Atmosféru snímku dokresluje originální hudba Ivana Achera se sugestivním zpěvem Jany Vébrové. Fanny Barrouquére postavu „černého koně“ tančí už od roku 2012, kdy měla choreografie „Dark Horse“ premiéru ve Švédsku.

Vývoj obou filmových projektů sledoval z Londýna David Hinton, britský režisér, autor několika kultovních tanečních filmů a dlouholetý spolupracovník Festivalu tanečních filmů. Jako mentor provázel tvůrce v on-line konzultacích přípravou scénáře a storyboardu, a poté konzultoval postprodukci a střihovou skladbu. Film, zejména ten taneční, podle Hintona totiž vzniká ve střižně.

„Chtěli jsme zasadit semínko choreografie a vypěstovat film,“ komentuje celý projekt umělecká ředitelka FTF Jana Návratová, „nechtěli jsme digitalizovat díla, která vznikla pro jeviště, ale chtěli jsme jejich obsahovou esenci nechat vyznít ve filmové podobě, nabídnout další inkarnaci jejich silnému obsahu,“ dodává.

Premiéra filmů proběhne na facebookové stránce Festivalu tanečních filmů 11. 2. 2021 od 19.30.

Foto: Tomáš Polák a Aleš Král

Martina Kadlecová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

V NODu tentokrát „DIVOCe!“

I tradiční výstavy v experimentálním prostoru NOD již mají zelenou. A tentokrát vskutku půjde o kolektivní projekt vpravdě ojedinělý!

Vážení přátelé umění, čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU,

přijměte pozvání na naši první kulturní akci po znovuotevření prostoru NoD. Ta bude tento čtvrtek, 4. 6. 2020, od 19.00 v Galerii NoD. U příležitosti jejího znovuotevření proběhne jednodenní opening a zpřístupnění karanténního výstavního projektu „DIVOCe!“. V rámci toho se po dobu karantény v uzavřené galerii rozrůstal umělecký archiv „pandemického období“.

Účastníci do uzavřené Galerie NoD kontinuálně přispívali denně od 10. 4. do konce trvání karantény a nuceného uzavření výstavních institucí (11. 5. 2020). Každý den do galerie přibylo jedno dílo od jednoho konkrétního umělce. Výstavní koncept vycházel z principu skupinového, „zřetězeného kurátorování“. Čili: umělec, který dodal dílo do galerie v určený den, současně nominoval autora, který dílo dodá do galerie den následující.
Do projektu tak vstoupilo 31 současných autorů. Ti různými způsoby a uměleckými strategiemi přispěli k tematizaci celospolečenské zkušenosti koronavirové pandemie COVID-19. V uzavřené galerii tak vznikaly nejen site-specific prostorové intervence. Umělci však rovněž přispívali i klasickými díly. Ta buďto právě v období karantény vznikala. Anebo jejich staršími artefakty, které měly potenciál období krizového stavu uměleckým jazykem komentovat.

Projektu se zúčastnili:

Martin Zet, Lenka Tyrpeklová, Milena Dopitová, Tomáš Hlavina, Jan Pfeiffer, Janek Rous, Magda Stanová, Šárka Koudelová, Jimena Mendoza, Lenka Vítková, Igor Korpaczewski, Matěj Lipavský, Petr Stibral, Sláva Sobotovičová & David Fesl, Ivan Pinkava, Ondřej Filípek, Jan Uličný, Erika Velická, Aneta Juklíčková, Johana Pošová & Barbora Fastrová, Peter Kolárčik, Mária Jančová, Eva Koťátková, Dominik Lang, Jiří Kovanda, Romana Drdová, Tadeáš Podracký, David Možný, Petr Lysáček, Petra Čiklová, Vendula Chalánková.

Po celou dobu karantény tak mohli diváci sledovat každodenní umělecké přírůstky v uzavřené Galerii NoD. A to na sociálních sítích a webových platformách. A nyní – 4. 6. 2020 – se projekt v rámci jednodenní akce otevře veřejnosti.

Na vyžádání (u obsluhy kavárny NoD) pak bude zpřístupněn pro zájemce i v následujících třech dnech 5. – 7. 6. 2020 v čase 17.00 – 20.00.

Jan Urban

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Výstava Marka Meduny, od 8.5. do 7.6. 2014

Marek Meduna: Artefakty

Host: Radim Langer
Kurátor: Jiří Machalický
8. 5. 2014 – 7. 6. 2014
Vernisáž: 7. května 2014, 19 hodin
Dernisáž a komentovaná prohlídka: 28. května, 19 hodin

Ve středu 7. května se v prostorách Galerie NoD odehraje vernisáž výstavy vizuálního umělce Marka Meduny. Ve svém výstavním projektu s názvem Artefakty se autor snaží oprostit od metafor, které umění často zbytečně zatěžují. Na diváky zde tedy budou působit především barvy, gesta a tvary. Výstava potrvá do 7. června a jejím doplňkem bude komentovaná prohlídka vedená Markem Medunou, která se uskuteční 28. května od 19:00. Hostem výstavy je Radim Langer s projektem Akulit 1220X600X3,2.

Na výstavě Artefakty se Meduna osvobozuje od metafor, které umění často až příliš zatěžují a které nás odvádějí od vnímání skladby tvarů a barev. Cílem umělecké tvorby může být podle Meduny „jen“ vyjádření prostorových vztahů, začlenění artefaktů do určitého prostředí a propojení různých výrazových prostředků. Umělecký projekt se tak stává komplexním vyjádřením určitých představ, kdy je umělecké dílo pokud možno nezávislé na sociologických, politických a společensko-kritických vyjádřeních a názorech.

S koncepcí výstavy samozřejmě souvisí i její název Artefakty, které se mají stát přirozenou součástí našeho životního prostoru. Marek Meduna dokáže reagovat na konkrétní události, na celkový společenský vývoj a samozřejmě i na to, co se děje v současném umění. Pohybuje se na hraně mezi vizuálním a slovním sdělením, nenechává se svázat žádným konkrétním proudem, i když je z jeho tvorby zřejmé, že sleduje, jakým směrem se výtvarné umění vyvíjí, na jaké podněty dávnější či nedávné minulosti navazuje. Marek Meduna přitom neustále experimentuje , jeho projev je mnohovrstevný a má někdy značně složité myšlenkové vazby. Propojují se v něm rozmanité linie, které se sice někdy přerušují, ale přitom na sebe mohou kdykoliv znovu navázat nebo se překrývat a prolínat.

Meduna patří k umělcům, jejichž tvorba se rozvíjí v různých liniích. Není předem čitelná, její směr nemůžeme předem odhadnout. Ale přesto má vnitřní logiku, určenou citlivostí k vývoji ve společnosti i v umění. Autor přichází na překvapivá řešení, která se vymykají většinovým proudům. Přitom neodmítá tradici a naopak z ní přirozeně vychází. V jeho projevu má v některých fázích důležité místo obsah, který vychází z toho, co se děje kolem nás, co ovlivňuje náš život. Jde o různé, někdy zcela zásadní proměny ve vztazích ve společnosti, ve které s ice panuje svoboda, ale s níž bohužel často přichází i drsnost a bezohlednost. Forma je však pro něj stejně důležitá jako obsah, se kterým někdy aspoň do určité míry souvisí, ale od kterého se jindy vzdaluje a odpoutává.

Hostem na výstavě Marka Meduny je Radim Langer s výstavním projektem nazvaným Akulit 1220X600X3,2, který přichází s příbuzným vnímáním formy, která však vyvolává asociace spojené s naším způsobem života.

,,Marek Meduna patří ke generaci, která nastoupila v devadesátých letech, a přinesla nezvyklé vnímání reality spolu s užitím nových výrazových prostředků. Někteří z jejích představitelů se uplatňují také jako pedagogové, takže tím ještě výrazněji ovlivňují současné vizuální umění. Takovýmto výrazným osobnostem mladší či střední generace chceme věnovat určitou část letošního programu Galerie NoD. Mezi vystavující tak kromě Marka Meduny bude patřit například Darina Alster či Václav Stratil,“ dodává kurátor výstavy Jiří Machalický.

Galerie NoD sleduje různé směry příznačné pro současný vývoj. Zaměřuje se na témata, kterými se zabývají umělci napříč generacemi, představuje osobnosti mající vliv na dnešní podobu vizuálního umění a sleduje ateliéry vysokých uměleckých škol. V poslední době se její zaměření mění, protože jsou přizváni i další kurátoři, kteří jsou schopni současnou scénu vnímat z rozdílných úhlů pohledu. Zároveň se chce víc soustředit na vřazení českého umění do mezinárodního kontextu nebo na prolínání různých médií.