Než vše začalo

Premiéra inscenace Lenky Vagnerové nově pod křídly Městských divadel pražských!

Než vše začalo… První premiéra souboru Lenka Vagnerova & Company v Městských divadlech pražských.

Divadlo Komedie, jedno ze tří divadel Městských divadel pražských, je od října domovskou scénou pohybového divadla Lenka Vagnerová & Company. Oceňovaný taneční soubor sem přenesl některé své inscenace a 24. listopadu se zde uskuteční i premiéra mimodramatu Než vše začalo…, který vznikl ve spolupráci s francouzským režisérem a mimem Lionelem Ménardem.

Než vše začalo… je syntézou herectví, pantomimy, tance, loutkohry a magického vizuálna. Tento autorský projekt věnovaný malé Manon žijící na jihu Francie, dítěti v nouzi, přiznává inspiraci s Exupérovým Malým princem: „Tato kniha mě provázela celou tvorbou inscenace. Jedna z postav se Malému princi velmi podobá, proto i já věnuji toto dílo dítěti v nouzi,“ uvedl autor a režisér Lionel Ménard.

Ménard charakterizuje inscenaci jako palubní deník devítiměsíční plavby se čtyřmi obyvateli bavlněné pláně: dítětem chystajícím se na svět, nastávajícími rodiči a průvodcem. A nikdo z nich si není jistý, zda devítiměsíční pouť zvládne. „Poprvé jsem pro soubor přizvala hostujícího režiséra a současně autora představení, doposud jsem vytvářela inscenace pouze já, anebo vznikaly v úzké spolupráci s dalšími tvůrci. Rukopis bude tedy úplně nový. Současně se mě i dotýká načasování samotného tématu, jelikož jsem v době tvorby byla v jiném stavu a následně se mi narodil syn. Proto je pro mě toto mimodrama ve všech směrech mimořádné,“ vysvětlila choreografka a umělecká vedoucí souboru Lenka Vagnerová.

Mimodramatem je míněna forma, ve které není tím nejdůležitějším promluva, ale obrazy, scény, fyzické vyjadřování. Tento termín používal legendární mim Marcel Marceau, u kterého Ménard začínal jako žák a skončil jako jeho režijní asistent.  Právě pantomima stála za setkáním Lenky Vagnerové s Lionelem Ménardem. „Touha poznat pantomimu blíže mě vedla k myšlence připravit projekt za účasti hostujícího režiséra z této oblasti. Od začátku jsem chtěla, aby Lionel pracoval hlavně s tanečníky, ne pouze s ‚hotovými‘ mimy. Chtěla jsem zjistit, jak a kam může pantomima posunout práci tanečníků, a naopak, jak může zkušenost tanečníků inspirovat režiséra. Vyjadřující prostředky tance i pantomimy jsou si velmi blízké, oba žánry mluví tělem či gestem, oba tvoří obrazy, i když výsledný tvar je rozdílný,“ objasnila inscenační záměr Lenka Vagnerová.

Než vše začalo…

Režie, námět, koncept, dramaturgie:     Lionel Ménard

Hudba:                                                Tomáš Vychytil

Pohybová spolupráce, choreografie:      Lenka Vagnerová

Účinkují:                                                        Fanny Barrouquére, Andrea Opavská, Barbora Nechanická, Michal Heriban

 

Premiéra:                                                          24. listopadu 2018 v 19.30 v divadle Komedie

Reprízy:                                                                              28. 11., 29. 11., 17. 12. a 18. 12. 2018

Lionel Ménard, Lenka Vagnerová & Company v koprodukci s Městskými divadly pražskými

Lenka Vagnerová & Company: PREMIÉRA 24.11. NEŽ VŠE ZAČALO … / 19:30 Divadlo Komedie / Praha

 

Lenka Vagnerová & Company a Městská divadla pražská

srdečně zvou na

premiéru inscenace NEŽ VŠE ZAČALO …

www.lenka-vagnerova.cz
www.metkskadivadlaprazska.cz

 

TANEČNÍ MAGAZÍN

Taneční nominace Thálie

Václav Moravec v ČT nemoderoval prezidentskou debatu, ale naopak bude premiérově uvádět přímý přenos 25. ročníku Cen Thálie. Kdo je nominován v tanečním oboru?

Již pětadvacátý ročník cen Thálie bude vyhlášen v Národním divadle v sobotu 24. března od 20.00 hodin. Celý slavnostní ceremoniál bude přenášet česká televize a moderovat Václav Moravec. TANEČNÍ MAGAZÍN se zaměří na nominace v oboru balet, tanec a pohybové divadlo.

Ženská nominace na Cenu Thálie 2017 za mimořádný taneční jevištní výkon

Fanny Barrouquére

Role: sólo
Název inscenace: Amazonky
Autor hudby: Tomáš Vychytil
Choreografie: Lenka Vagnerová
Premiéra: 1. 11. 2017
Lenka Vagnerová and Company Praha
Mimořádně disponovaná tanečnice je už několik let výraznou tváří souboru Lenka Vagnerová and Company. Tentokrát Fanny Barrouquére exceluje v temné inscenaci odhalující násilnické démony zasuté kdesi v podvědomí. Je vůdkyní ženské smečky, nekompromisní ve fyzickém drilu vycházejícím z pečlivě osvojené techniky bojových umění.

Nikola Márová

Role: Matka
Název inscenace: Svěcení jara (v rámci programu Timeless)
Autor hudby: Igor Stravinskij
Choreografie: Glen Tetley
Premiéra: 20. 10. 2017
Národní divadlo Praha
V nezvyklé roli na sebe upozornila Nikola Márová. Spojuje se u ní silně výrazové, divoké pojetí postavy matky s bravurním zvládnutím vysokých technických nároků, které na tanečníky klade Glen Tetley. Díky ideální partnerské souhře s Michalem Štípou hladce zvládá náročné, až artistické pasáže s komplikovanými zvedacími figurami. Nominace je s přihlédnutím k jinému mimořádnému výkonu Nikoly Márové v roce 2017, a sice v hlavní postavě ženy v baletu Chvění.

Barbora Šulcová

Role: sólo
Název inscenace: O Balcão de Amor (v rámci programu All That Jazz, Rock, Blues)
Autor hudby: Pérez Prado
Choreografie: Itzik Galili
Premiéra: 2. 11. 2017
Národní divadlo moravskoslezské Ostrava
Barbora Šulcová si skvěle porozuměla s bezstarostným a vysoce muzikálním stylem choreografa Galiliho. Z jejího tance sálá radost a temperament. Výkon kulminuje v závěrečném komediálním duetu, který je plný ryze pohybových gagů. V této interpretaci by vypointovaný duet obstál i jako samostatné vrcholné číslo tanečního koncertu.

širší nominace:

Jarmila Hruškociová – role Slečna Julie v inscenaci Slečna Julie (Divadlo J. K. Tyla v Plzni)
Veronika Šlapanská – role Štěpka Kiliánová v inscenaci Petrolejové lampy – Obrazy z Jilemnice (Divadlo F. X. Šaldy Liberec)
Claire Teisseyre – role Ruská dívka v inscenaci Serenáda v rámci programu Timeless (Národní divadlo Praha)
Eriko Wakizono – role Šeříková víla v inscenaci Spící krasavice (Národní divadlo Brno)
Aya Watanabe – za sólo v inscenaci Chvění (Národní divadlo Praha)

Mužská nominace na Cenu Thálie 2017 za mimořádný taneční jevištní výkon

Burak Serkan Cebeci

Role: D’Artagnan
Název inscenace: Tři mušketýři
Autor hudby: Jan Kučera
Choreografie: Paul Chalmer
Premiéra: 7. 5. 2017
Národní divadlo moravskoslezské Ostrava
Charismatický turecký tanečník Serkan Cebeci si podmanil postavu D’Artagnana. V sólových variacích se prezentuje udivující dynamikou, mimořádnou lehkostí skoků, jistotou rotací a suverénním zvládnutím dalších náročných a efektních technických prvků. Svým extrovertním pojetím výborně komunikuje s publikem.

Rory Ferguson

Role: Pavel Malina
Název inscenace: Petrolejové lampy – Obrazy z Jilemnice
Autor hudby: Leoš Janáček
Choreografie a režie: Libor Vaculík
Premiéra: 10. 11. 2017
Divadlo F. X. Šaldy Liberec
Pro Australana Rory Fergusona je liberecký balet prvním angažmá. Během necelých tří let se zde profiloval jako výborný charakterní tanečník. V Petrolejových lampách dostal zatím svou největší příležitost a zmocnil se jí s obdivuhodnou suverenitou. Od začátku staví důstojníka Pavla furiantskými gesty a sebevědomou mimikou. Postupný rozpad Pavlovy osobnosti uvážlivě dávkuje v pohybových detailech. Jeho Pavel je stále agresivnější k svému okolí, chůze je deformovanější; násilnickou nabubřelost u něj střídají pocity sklíčenosti.

Ondřej Vinklát

Role: Vyvolený
Název inscenace: Svěcení jara (v rámci programu Timeless)
Autor hudby: Igor Stravinskij
Choreografie: Glen Tetley
Premiéra: 20. 10. 2017
Národní divadlo Praha
Hned několikrát na sebe v roce 2017 upozornil Ondřej Vinklát. Jako Andrea Vincolati v Poslední večeři udivoval hned několika talenty – jako tanečník, choreograf, zpěvák, pianista i beatboxer. Ve Chvění zase zaujal koncentrovaným výkonem v symbolické postavě muže. Zcela zásadní však byla postava Vyvoleného, kterou tančil ve Svěcení jara. Jde o mimořádný, fyzicky extrémní výkon, v němž se dotýká étosu postavy: tančí v maximální intenzitě do úplného vyčerpání.

širší nominace:

Stéphane Aubry – za sólo v inscenaci O Balcão de Amor v rámci programu All That Jazz, Rock, Blues (Národní divadlo moravskoslezské Ostrava)
Karel Audy – role Pan Duval v inscenaci Manon (Divadlo J. K. Tyla Plzeň)
Vojtěch Fülep – za sólo v inscenaci Batacchio (Cirk La Putyka Praha)
Paul Oliver – role Petruccio v inscenaci Zkrocení zlé ženy (Moravské divadlo Olomouc)
Francesco Scarpato – role Vyvolený v inscenaci Svěcení jara v rámci programu Timeless (Národní divadlo Praha)

To vše schválila odborná porota ve složení: Roman Vašek (předseda), Marcela Benoniová, Ljubov Dančenko, Kateřina Franková – Dedková, Jiří Horák, Ivanka Kubicová, Václav Kuneš.

Foto: archiv ND a Michal Hančovský

TANEČNÍ MAGAZÍN

Amazonky? Lovkyně lebek?

Premiéra „Amazonky“ Lenky Vagnerové a její Company proběhla – podle data 1. 11. – ve znamení tří jedniček. Originální představení by si však těch „známkovacích“ jedniček zasloužilo ještě daleko více.

Kult násilí se stále častěji a obnaženěji projevuje v našem běžném životě. A tím nejen v mediálně zpravodajské sféře. Nová původní česká i zahraniční jevištní tvorba stále naléhavěji reflektuje, ba nebojím se napsat často přímo vyzdvihuje fenomén násilí a zloby. Z té importované stačí kupříkladu poukázat na tituly chorvatského protestujícího režiséra Olivera Frliće – viz i zde nedávné recenze na jeho pražská představení „Prokletí“ Pod Palmovkou (TM 30. 10.), a jarní na inscenaci „Černá zem“ na festivalu Bazaar ve Studiu Hrdinů (TM 24. 3.). Avšak nevyhýbají se mu ani čeští tvůrci. Dokonce ani autorky. Tím nejaktuálnějším dokladem byla premiéra „Amazonky“ Lenky Vagnerové & Company 1. 11., v jejich takřka domovské pražské holešovické La Fabrice.

Provokujícím protimluvem se jeví být hned výraz „company“ v domicilu souboru. V našich divadelních vodách jsme tak povětšinou přijímali označení doprovodného sboru, tanečníků v pozadí… Prostě, „křoví“. Soubor Lenky Vagnerové však naopak tvoří, včetně muzikantů, jednolitý team work. „Company“ zde tentokrát chápejme jako jednolitý organismus, kde nikdo není upřednostňovaným sólistou, v němž má každý své přesné místo na slunci divadelních reflektorů.

Pokud jsem začal názvy, tak nyní k samotné podstatě „Amazonek“. V představení se v první řadě v žádném případě nejedná o souboj ženského a mužského světa. Nejsme svědky otevřeného ani jinotajného výkřiku sufražetek! Jsme účastníky živočišného souboje násilí a pokory. Agrese s nečinností. Dynamiky s letargií. Aktivity s netečností. A nebojím se napsat starých pořádků s novými. Pojem „amazonek“ zde tentokrát slouží spíše pouze jako určitý divadelní háv.

 Již nezvykle velká (hlediště La Fabriky teď bylo metrážně zkráceno a tím pádem strmější), scéna Michala Heribana napovídala, že se protentokrát bude jednat o „velkoplošnou projekci“. Kostýmy stejného autora pak svou tmavou jednoduchostí umocňovaly až černobílý šachový soboj dobra se zlem, v němž má černá nepokrytě navrch. Zpravodajská povinnost mi ukládá uvést Michala Heribana rovněž jako autora grafického designu a videa.

 Na rozdíl od představení „Lešanské jesličky“, na nějž jsem psal recenzi takřka přesně před rokem, mají „Amazonky“ daleko strukturovanější výstavbu. (Částečně je to i autorským scénářem, na rozdíl od minulé výchozí inspirace Františkem Hrubínem.) Jejich dějová i motivická linie patřičně graduje. V prvních dvou třetinách postupně, lineárněji, v závěrečné části až dynamickými „filmovými“ střihy.

Velkým kladem je zde zapojení mužů – hudebníků. Jsou nejen protiklady „amazonek“, nejen instrumentálními hráči, ale nenásilně přecházejí v herecké party. Díky choreografii Lenky Vagnerové tam plně zapadají a jejich pohybová kultura konvenuje s tančícími „amazonkami“. Oba nejen hudební interpreti Tomáš Vychytil a Hynek Obst tak dokonale spoluvytvářejí onu, již v úvodu vyzdviženou a vysvětlenou, jednolitou company. Zde nesmím, nikoli závěrem, zapomenout ani na „zvukového inženýra“ u mixážního pultu Andreje Jurkoviče. Dodal veškeré hudbě i zvukům ten potřebný tvar ve správný ; moment.

Vlastní hudba Tomáše Vychytila se jednolitě zapojuje do představení. Má v něm mnoho valérů. Od monotónního, až psychydelicky pulsujícího doprovodu až po provokativní hendrixovská kytarová sóla. Přes konkrétnější samplované reálné zvuky až po klidnější polohy, za něž by se místy nemusel stydět ani legendární blues-rockový mág John Mayall. Živá hudební produkce navíc dokazuje, jak mohou hudebníci aktuálně reagovat na tanečnice a naopak.

Jak z výše uvedeného vyplývá, přerody hudebníků v herce i naopak „amazonek“ v hudebnice si přímo vyžadují dokonalou režii. Té velmi podstatně napomáhá světelný park pod pomyslnou taktovkou Michala Kříže.

Vlastní divadelní tvar ukládá na všechny interprety obří fyzickou interpretační zátěž. Letmé přerody z tance, přes činoherní zkratku po akrobacii. To vše završuje další (a zvláště v českých divadelních intencích) neočekávaný prvek – bojová umění. Zde byl choreografce a scenáristce Lence Vagnerové nejen rádcem, ale defakto spoluchoreografem Radek Mačák.

Na interpretkách Fanny Barrouqére, Markétě Frösslové, Simoně Machovičové, Barboře Rokoszové i výše zmíněných hudebnících Tomáši Vychytilovi a Hynku Obstovi tak ležela nejen ohromná tíha vlastního odstínění jednotlivých postav, jejich přerodů, ilustrace agresivity v kontrastu s poddajností, ale rovněž nesmírná obtížnost fyzického rázu. A před tím opravdu mou baseballovou čepici dolů!

Pokud bych hodlal detailně a motivicko-historicky pitvat představení, tak zde logicky trochu uniká přímá souvislost „amazonek“ s klasickými lovkyněmi lebek. Ale to není na programu této recenze. Já osobně jsem lovkyně lebek chápal spíše v rovině lovkyň duší, mamonu a potažmo i v roli lovkyň mozků.

Velkým kladem „Amazonek“ je – kromě již zmíněné stavby scénáře – ohromný smysl pro nadhled a sebeironii. I vypjatá vraždící scéna je vzápětí shozena „filmovou“ parafrází kašírované krve. A vygraduje „zázračným obživnutím“ zavražděné. Ve vrcholu tak přímo geniálně parodujícím tradiční skupiny historického šermu, kde se téměř všichni povraždí a pak vyskočí a bojují dál.

Závěrem nesmím ponechat stranou zbývající realizační tým a zázemí. Produkcí se zabývala Andrea Vagnerová. V roli repetitorky je v divadelním programu uvedeno jméno: Lenka Krameriusová. Producentem představení byla Lenka Vagnerová & Company. Spoušť fotoaparátu mačkal Michal Hančovský. Představení bylo nastudováno ve Studiu Alta a Taneční škole Hes. Celý projekt podpořili: Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury České republiky a La Fabrika. Mediálním partnerem byly Taneční aktuality.

Amazonky“ jistě rozčeří české divadelní vody. Dočkáme se jistě ambivalentních reakcí a ohlasů. A tak tomu má být. Moderní divadlo by totiž mělo mít ve svém popisu práce i přímou provokaci. A pokud je tato provokace – jako u Lenky Vagnerové – podpořena poctivým kumštem, tak jí není (téměř) co vytknout.

 

Foto: Michal Hančovský

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Lešanské jesličky podle Lenky Vagnerové

La Fabrika představuje „Lešanské jesličky“ v podání Lenky Vagnerové a její Company opravdu netradičně. Mimo samotné Lenky Vagnerové má na tom lví podíl i legendární představitel filmového největšího z pierotů, herec a režisér Vladimír Javorský. Mimo režijní a dramaturgické spolupráce zde také netradičně ze záznamu interpretuje (spolu s Karolínou Baranovou) Hrubínův text…

Básnický opus Františka Hrubína „Lešanské jesličky“ byl již filmově, respektive televizně, zpracován roku 1983 režisérem Jiřím Bělkou. Jednalo se však víceméně spíše o klasickou recitaci básně ve stylizovaných kulisách. Koncem letního roku došlo i k premiéře baletně divadelní verze v podání Lenky Vagnerové & Company. Symptomatické pro spolupráci pražských tanečních scén je, že celý program byl nastudován a připraven ve studiu ALTA, ale premiéru měl na nedaleké scéně (pouze tři stanice tramvají daleko) La Fabrika. A věru, tentokrát se může jednat o taneční událost roku 2016.

lesanskejeslicky3

Tanec, muzika i recitace

Velkým přínosem pro Lenku Vagnerovou a její Company je konkrétně pro „Lešanské jesličky“ spolupráce s hercem a režisérem Vladimírem Javorským. Ten se na této inscenaci nepodílel pouze režijně, ale podstatnou měrou rovněž dramaturgicky. Více než doprovodnou složkou se stala i hudba osvědčeného divadelního autora Ivana Achera.

Vyznění muziky však není pouze záležitostí samotné kompozice. Živočišnost a dravost ji dodal zpěv uznávané Lenky Dusilové a sóla na akordeon i heligonku Jany Vébrové, jinak známé jako zpívající harmonikářky ze severočeského větrného mlýna.

Nosným prvkem celých „Lešanských jesliček“ je pochopitelně komponovaný a aranžovaný pohyb. Velkou tíhu inscenačních záměrů Lenky Vagnerové na sobě nesou tudíž tanečníci: Andrea Opavská, Fanny Barrouquére, Branislav Bašista, Ivo Sedláček a Michal Heriban. Každý z nich se snaží na jevišti vžít co nejlépe do vizí realizačního týmu, ale výkon Andrey Opavské z nich o nepatrný d ílek ční výše.

Výrazný náboj „Lešanským jesličkám“ dodávají scénografické nápady Anny Vránové, ve spojitosti s kostýmy Michala Heribana i Andrei Vagnerové. Světelný design Michala Kříže má místy i dějotvornou funkci. A v neposlední řadě tentokrát musím zmínit i s celým dílem velmi konvenující a svébytné fotografie Michala Hančovského. Ty tentokrát nejsou, jako často v případě jiných divadel, pouze výtvarně dokumentární záležitostí , ale svým smyslem pro drobnokresbu a vyzdvihnutí detailu rovnocenným výtvarným prvkem celého projektu.

Jelikož se jedná o jevištní provedení básnického díla, nechybí zde ani stylizovaná recitace Hrubínova díla v podání Karolíny Baranové a samého Vladimíra Javorského.

lesanskejeslicky4

Originálně a subjektivně

Hodinová inscenace je doslova nabita choreografickými a inscenačními nápady. Jak se samotná iniciátorka, autorka koncepce a spolurežisérka Lenka Vagnerová vyznává, chce předat divákům poselství, jak na ni dříve „Lešanské jesličky“ působily.

Subjektivní ráz celé inscenaci má dodat i deformovaná reprodukce recitovaných pasáží a pravidelný praskot, záměrně připomínající staré ohrané gramofonové desky.

Choreograficky a režijně nelze celé inscenaci nic vytknout. Jednotlivé postavy jsou nejen pohybově, ale i dějově motivicky prokomponovány. Hudba i světelný design umocňují patřičně emoce i zvýrazňují dějovou linku.

Otázka tkví spíše v dramaturgické rovině. Neschází „Lešanským jesličkám“ určitý kontrapunkt jemné venkovské poetiky a nostalgie? Celá inscenace se spíše monotonněji line  v tvrdě na dřeň otevřené interpretaci Hrubínova díla.

V hledišti mně tak maně přišlo na mysl v prvním plánu, že v Lešanech je bývalá vojenská základna a nyní vojenské muzeum. Přestože chápu určitou paralelu se zimní náladou, předvánočním časem a silou výpovědi Hrubínovy básně, stále mi tam schází určitá mezipoloha. Kontrast. Nebyla by pro tento styl interpretace třeba vhodnější Hrubínova báseň „Jobova noc“?

lkesanskejeslicky2

Myslím, že inscenace dokázala a prokázala nový a neotřelý autorčin pohled. Jistě vzbudila a ještě vzbudí množství otázek. A tak tomu má v případě uměleckého díla být. Závěrem chci konstatovat, že se mně osobně líbí, jak soubor naplňuje název „Company“. Ačkoli se jedná o prvotřídní sólisty, tak na pódiu dokazují, že jsou plnohotnotným a jednotným týmem.

lesanskejeslicky1

Michal Stein

FOTO: Michal Hančovský (Lenka Vagnerová & Company)

Taneční magazín

Lešanské jesličky

Hluboký příběh, překrásná podoba jazyka a poezie plná obrazů mohou být lékem proti za výkonem se řítící podobě světa a připomínkou především lidského rozměru každého z nás

PREMIÉRA 2. 11. 2016 od 19:30 hod

Představení Lešanské jesličky je inspirováno stejnojmennou vánoční baladou, která je zároveň poslední dokončenou skladbou Františka Hrubína.

Hluboký příběh, překrásná podoba jazyka, poezie plná obrazů mohou být lékem proti, za výkonem se řítící podobě světa a připomínkou především lidského rozměru každého z nás. Lešanské jesličky ohromují silou prostoty a lidskosti vystupující z Hrubínovy poezie.

Představení o tom, co udrží Marii na tý „modrý kouli“, byť na ní stojí jen palcem jediný nohy, představení hledající pod krunýřem zdání, představení o tom, co dokáže jedna básnička /vločka sněhu/.

„Jdou Josef Padevět se ženou Marií, Marie nechce dát z náruče raneček z peřiny přehozené vlňákem a v něm tiše obíhá krev temnotou tělíčka, které se každým tepem srdce přibližuje ke chvíli, kdy si samo sebe uvědomí a nechá se uchvátit nesmírným a krásným životem s obludami válek, snů a lásky, …“ F rantišek Hrubín, Lešanské jesličky.

lvc_lesanske_jeslicky_michal_hancovsky_03

Konceptu, dramaturgie a režie představení se ujali choreografka Lenka Vagnerová a herec Vladimír Javorský.

Lenka Vagnerová ve svých autorských představeních klade důraz na preciznost pohybových kvalit a detailů, využívá sílu a dynamiku skupiny a podporuje individuality performerů. Jako tanečnice byla třikrát nominovaná na cenu Thálie.

Vladimír Javorský působil na několika divadelních scénách jak u nás, tak ve Francii. Vedle divadla se věnuje také filmovým rolím – Krajina s nábytkem, Most nebo Poupata, za který v roce 2011 získal cenu Českého lva.

Soubor Lenka Vagnerová & Company se zaměřuje na oblast nonverbálního progresivního tanečního divadla. Inscenace souboru sklidily řadu významných ocenění a nominací u nás i v zahraničí.

 

Koncept, dramaturgie: Vladimír Javorský
Koncept, choreografie: Lenka Vagnerová
Obsazení: Andrea Opavská, Fanny Barroquére, Branislav Bašista, Ivo Sedláček, Michal Heriban

Hudba: Ivan Acher
Scénografie a kostýmy: Anna Vránová
Light design: Michal Kříž
Sound design: Eva Hamouzová
Repetitor: Lucie Krameriusová
Grafický design a video:
Michal Heriban

Produkce: Andrea Vagnerová
Producent: Lenka Vagnerová & Company
Nastudováno: ve STUDIU ALTA

 

lvc_lesanske_jeslicky_michal_hancovsky_02

Premiéra: 2. 11. 2016 v 19:30 v divadle La Fabrika

Reprízy: 3. 11. a 11. 12. 2016 v 19:30 v divadle La Fabrika

 

Další informace jsou k dispozici na www.lenka-vagnerova.cz

Vstupenky na představení je možné zakoupit v předprodeji na pokladně divadla La Fabrika (Komunardů 30, Praha 7) za 350 Kč (dospělý) a 250 Kč (student), nebo nawww.lafabrika.cz.

 

Markéta Kocourková

Foto: Michal Hančovský 

Taneční magazín

GOSSIP

Lenka Vagnerová & Company uvede v divadle La Fabrika Praha novou premiéru

 

 

Nová premiéra tanečního souboru Lenka Vagnerová & Company s názvem GOSSIP

24.11.2015 od 19:30 uvede soubor Lenka Vagnerová & Company v divadle La Fabrika Praha novou premiéru projektu s názvem GOSSIP. Choreografka Lenka Vagnerová představí novou inscenaci, kterou nastudovala s mezinárodním týmem šesti performerů. Projekt volně navazuje na předešlou kreaci Sorcerer. Drby, plané řeči, pomluvy, dezinformace či fámy jsou cross-kulturním fenoménem lidstva. Síla a údernost slova vypuštěného ve formě pomluvy má mnohdy větší moc než zbraň. Šíří se velkou rychlostí, nedá se jí bránit, může snadno zranit, diskreditovat, otočit život naruby, a to bez jediného fyzického kontaktu. Drb je rychlejší než světlo a je u nás mnohdy dřív než vznikne. Krmíme  jej a deformujeme, potřebujeme jej i zavrhujeme.

Koncept a choreografie: Lenka Vagnerová

Hudba: Ivan Acher

Účinkují: Fanny Barrouquére, Andrea Opavská, Radoslav Piovarči, Branislav Bašista, Michal Heriban, Ivo Sedláček

Scénografie: Jakub Kopecký

Kostýmy: Jakub Kopecký a Jana Morávková

Světelný design: Michal Kříž

Zvukový design: Andrej Jurkovič

Produkce: Andrea Vagnerová

Nastudováno: ve Studiu Alta

LVC_Gossip_Michal-Hancovsky

Taneční magazín

Premiéra taneční inscenace La Loba souboru Lenky Vagnerové & Comp.

Žena, která roky putuje krajinou a ze svých sbírek kostí skládá tvory, má schopnost bytosti na svět vracet, schovává a nosí v sobě život i smrt současně.

 

 

 

29. 4. uvede od 20.00 žižkovský Ponec – divadlo pro tanec nejnovější produkci z
dílny Lenky Vagnerové & Company s názvem La Loba. Inscenace spojuje dva umělecké
žánry a dvě výrazné jevištní osobnosti – tanečnici Andreu Opavskou a zpěvačku Janu
Vébrovou a vychází z jejich nespoutané energie, souhry a především síly projevu.
Další stěžejní složkou díla je autorská hudba Ivana Achera vycházející ze zvuků
přírodních materií. Choreografie se chopila Lenka Vagnerová, přední osobnost české
současné taneční scény.

2

Lenka Vagnerová se v loňském roce po mnohaletém působení jako nezávislý tvůrce
rozhodla založit vlastní soubor Lenka Vagnerová & Comp. Jeho první produkcí pod
hlavičkou produkční platformy ProFitArt byla mimořádně úspěšná inscenace Jezdci,
která na letošním festivalu českého současného tance a pohybového divadla Česká
taneční platforma získala nominaci na Taneční inscenaci roku. Lenka Vagnerová a
Zdeněk Jecelín, který se podílel na tvorbě konceptu a dramaturgii, se v La Lobě
nechali inspirovat příběhem, který si na různých místech Země předávají generace
vypravěčů. Žena, která roky putuje krajinou a ze svých sbírek kostí skládá tvory, má
schopnost bytosti na svět vracet, schovává a nosí v sobě život i smrt současně.
Kosti, dřevo, struny a zvířecí kůže jsou elementární esencí pro vystavění rituálních
hudebních nálad pojených naživo hlasem Jany Vébrové. Choreografii naplňuje svým
pohybem Andrea Opavská (nominována na cenu Tanečnice roku 2013). Světelný design
vytvářel Michal Kříž, který byl Institutem Světelného Designu v letošním roce
nominován na Cenu za nejlepší světelný design.

3

 

Taneční magazín