Na VIVALDIHO!

Unikátní koncertní galavečer s divadelními prvky

Jaroslav Svěcený a Zdeňka Žádníková Volencová

zvou Na VIVALDIHO!

 

 

„NA VIVALDIHO!“ je nový, unikátní koncertní galavečer s divadelními prvky, ve kterém přední čeští virtuosové hrají nejen původní hudební party, ale představují i scény z osobního života geniálního skladatele. Pražská premiéra představení „Na VIVALDIHO!“  se uskuteční 28. května v novorenesančním Paláci Žofín v Praze 1. (zač.19:00)

Následovat budou koncerty po České republice a v roce 2019 se v německé a anglické mutaci přidají i evropské destinace.

Jste srdečně zváni!

TANEČNÍ MAGAZÍN

Stepoval vůbec někdy?

Herec Jan Vlasák září v životní roli na prknech pražského divadla Rokoko v inscenaci německého dramatika Floriana Zellera „Otec“.

Pražské divadlo Rokoko uvádí hru německého dramatika Floriana Zellera „Otec“. Na rozdíl od historického Jiráskova stejnojmenného titulu se zabývá velice aktuálním tématem – Alzheimerovou chorobou. Shodou okolností se se stejným námětem objevuje současně na českých jevištích titul „Zatmění“ (divadlo Broadway) a také „Starci na sněhu“ (divadlo Au!). V Rokoku se však jedná o ojedinělé představení s úžasnými hereckými výkony.

Spor o název choroby

Alzheimerova choroba by se asi správně měla nazývat Alzheimer-Fischerova nemoc. Popisy diagnóz a obrázky histologického vyšetření mozků šestnácti pacientů roku 1907 z pražské psychiatrické kliniky v Kateřinkách, ve stejné době jako jeho německý kolega Aloysius Alzheimer, totiž publikoval židovský rodák ze Slaného Oskar Fischer. Fischerovo dílo a jeho zásluhy ale byly plně doceněny až o desítky let později.

O mládí Oskara Fischera se toho ví jen málo, Narodil se v německy mluvící rodině správce na statku a maturoval na gymnáziu ve Slaném. Absolvoval studia medicíny v Praze a ve Štrasburku. Lékařskou praxi posléze vykonával v české metropoli. Zde patřil mezi početnou německy mluvící menšinu židovského původu. Právě z toho důvodu byl lékař, mezi jehož pacientky patřila i Charlotta Masaryková, za okupace transportován do Terezína, kde 28. února 1942, tedy před více než 75 lety, zemřel.

Ani Aloysius Alzheimer to ale s popisem nově objevené choroby neměl snadné. Podle dobových dokumentů tehdy na setkání psychiatrů v Tübingenu z roku 1906 žádný z kolegů nepoložil Alzheimerovi doplňující otázku, rychle se přešlo k jinému tématu a také regionální list „Tübinger Chronik Ma“ věnoval objevu v obsáhlé zprávě z kongresu jednu krátkou větu. Alzheimer se zklamán vrátil na psychiatrickou kliniku do Mnichova.

Tehdy dvaačtyřicetiletý německý psychiatr líčil případ své pacientky Auguste Deterové, která předtím zemřela ve věku 55 let „zcela dementní“, jak to Alzheimer formuloval. Pitva ukázala, že v mozku zemřelé bylo mnoho bílkovinových usazenin a odumřelých nervových buněk. „Bláznivý lékař s mikroskopem“, jak se Alzheimerovi říkalo, tak zjistil základní mechanismus nejtěžší a nejčastější formy stařecké demence: ukládání jednoho druhu bílkoviny v mozkové kůře vede k odumírání nervových buněk. Proč se bílkovina tak masivně usazuje, není zcela jasné dodnes. Proto je také Alzheimerova nemoc stále neléčitelná a průběh lze pouze o několik měsíců až let zbrzdit.

Herecký koncert

Německý mladý dramatik Florian Zeller (narozen 1979) se se svými tituly už zabydlel na českých jevištích. Nejen v Chebu na prknech Západočeského divadla, ale také ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti nebo na Kladně.

Scénář „Otec“ patří k Zellerovým špičkovým dílům. Nejen svou aktuální tematikou, ale rovněž velmi citlivým uchopením zdánlivě velmi atraktivní problematiky.

V Rokoku se – pod režijní taktovkou Petra Svojtky – jedná v pravém smyslu slova o herecký koncert Jana Vlasáka v titulní roli. Dokázal vpravdě geniálně odstínit jemné i silnější nuance jednání a valéry vnitřních pocitů člověka propadajícího stařecké demenci. Není divu, že si na závěr – spolu s dalšími kolegy na jevišti – zasloužil od zaplněného hlediště ovace ve stoje. Jen pro zajímavost a korelaci s tematikou TANEČNÍHO MAGAZÍNU uvedu jeden z vrcholů představení, kde otec vzpomíná, jak tančil a stepoval. Samozřejmě, že se jedná o jeho fikci a blouznění.

Rovněž Veronika Gajerová a Aleš Procházka v tomto dramatu nacházejí skvělé příležitosti. Lze dokonce říci, že Aleš Procházka se v Zellerově dramatu doslova herecky nalezl. Více než zdatně jim však sekundují Lenka Zbranková a Zdeněk Vencl (pozor, zde si jej nepleťte s jeho jmenovcem, moravským hercem i dramatikem Romanem Venclem!).

Do hry jsou epizodněji do jisté míry začleněni i členové jevištního technického personálu pod vedením jevištního mistra Karla Jarošíka. Jmenovitě Luděk Blažek, Josef Kratochvíl, Antonín Šebesta, Jan Marhoul, Ondřej Mestek a zdejší novic Radek Štěpán z Kroměříže.

Hudba burcuje, ale…

Výraznou složkou představení je autorská hudba Vladimíra Nejedlého. Nepostrádá nápady, jak v melodické lince, tak v instrumentaci. Její výchozí a hlavní téma je však pohříchu spíše někde mimo. Hudba burcuje, pulzuje, avšak nevystihuje plně téma představení. Spíše jsem si připadal, jako by se zde řešila hyperaktivita? Tedy syndrom ADHD a nikoli Alzheimerova choroba.

Naopak s tématem i polohou inscenace plně konvenují střídmé, ale účinné kostýmy Zuzany Ježkové a scéna Ondřeje Nekvasila a Zuzany Ježkové. Jednoduché, až funkcionalisticky chladné aranžmá jeviště, s nápaditými zadními projekcemi na slogany charakterizující vypjaté dialogy vše výrazně umocňují.

Výraznou složkou představení je i kreativní práce se světelným parkem v podání Marka Suchardy a Filipa Jukla.

Stranou nesmí zůstat ani výtečný překlad Michala Zahálky i dramaturgie Jiřího Janků.

Představení „Otec“ na prknech divadla Rokoko patří k tomu nejlepšímu, co pražská divadelní scéna na počátku sezóny 2017/2018 nabízí. Určitě stojí za shlédnutí. Nebo i za porovnání s dalšími inscenacemi s totožnou tematikou jmenovanými hned v úvodu této recenze.

Foto: MDP, Michael Tomeš

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Koncert proti totalitě

HAMU připravuje skladby autorů, kteří žili v  totalitních režimech

HAMU chystá Koncert proti totalitě, hvězdami budou Pěruška i Vocetková 

Hans Krása, Krysztof Penderecki, Jan Novák a Oldřich František Korte. Díla těchto slavných skladatelů zazní 17. listopadu od 19.30 v Sále Martinů na pražské HAMU na Malostranském náměstí 13, kde se koná Koncert proti totalitě. Skladby autorů, kteří žili v totalitních režimech či byli přímo vystaveni různým formám bezpráví, zde přednesou špičkoví mladí interpreti, studenti a absolventi HAMU, jejich profesoři i hosté z jiných hudebních univerzit.

Hvězdami letošního ročníku budou například houslista Matouš Pěruška a violoncellistka Kristina Vocetková, kteří společně či jako sólisté nebo členové orchestrů vystupují prakticky po celém světě. Spolu s nimi se představí i další výteční umělci z nejmladší interpretační generace. Koncert pořádaný už čtvrtým rokem na Mezinárodní den studenstva, který je zároveň výročím „sametové revoluce“, je už tradičně zdarma, místa je jen potřeba rezervovat předem na protitotalite@gmail.com.

Jak uvádí Irvin Venyš, proděkan HAMU, organizátor akce a rovněž jeden z účinkujících, „Unikátnost koncertu spočívá v tom, že se na něm setkají opravdu ti nejlepší z nejlepších: nejnadějnější současní studenti a jejich profesoři si na půdě své alma mater zahrají s nejúspěšnějšími absolventy, kteří si své vavříny už stihli vydobýt, jsou členy našich i zahraničích filharmonií, držiteli významných cen a podobně. Pokud tedy někoho zajímá, jaké mladé hvězdy na obloze klasické hudby právě vycházejí, měl by se na Koncert proti totalitě urč itě přijít podívat,“ říká Irvin Venyš. Vedle Matouše Pěrušky a Kristiny Vocetkové se tak posluchači mohou těšit například na houslistu Františka Součka, violoncellistu Václava Petra, klavíristu Pavla Zemena (hosta z brněnské JAMU), hobojistku Kamilu Moťkovou, klarinetistu Kiryla Tseliapniou, violisty Adama Pechočiaka a Karla Untermüllera, dirigenta Ondřeje Vrabce a další.

Koncert zahájí Sonáta pro klavír Oldřicha Františka Korteho, následovat bude Tanec pro smyčcové trio Hanse Krásy, K vartet pro klarinet a smyčcové trio Krysztofa Pendereckého a program uzavře dílo Baletti a 9 od Jana Nováka.

Koncert i výstava jako memento

Podle Radky Proškové, zástupkyně pořadatelů, je letošní Koncert proti totalitě nejen oslavou 28. výročí Sametové revoluce, ale také připomínkou svátku Mezinárodní den studentstva, který vznikl po tragických událostech 17. listopadu 1939. „Aby se ne tak dávná historie neopakovala, je třeba neztrácet paměť a uvědomit si, že svoboda, demokracie a obrana lidských práv jsou hodnoty, kterých je zapotřebí si vážit, a v případě nutnosti za ně bojovat. Koncert proti totalitě je také vyjádřením úcty těm, kteří svůj boj nevzdali,“ uvádí Radka Prošková. I proto letos pořadatelé navázali spolupráci s organizací Živá paměť, která pomáhá zlepšovat podmínky života lidem pronásledovaným totalitními režimy, zejména obětem fašismu a nacionálního socialismu za druhé světové války. „Těšíme se, že některé z přeživších přivítáme na koncertě i osobně,“ dodává Radka Prošková.

Koncert doprovází výstava Vzdorovali zlu, která je věnována životu i památce pátera Josefa Toufara, umučeného komunistickým režimem. Výstava instalovaná v Respiriu před Sálem Martinů bude otevřena od 17. 11. do 17. 12. 2017 denně od 10 – 18h, v případě konání koncertů až do 21h. Také na ni je vstup zdarma.

www.hamu.cz

https://www.facebook.com/Prazskeklarinetovedny/

 

 

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

 

Křídla motýlí

Koncert s českými hvězdami pro ty, kteří trpí nemocí motýlích křídel

„Křídla motýlí“ 2017

Kdy: sobota 23. září 2017 od 18.00 hodin

Kde : náves Dolní Dunajovice (pro pražské, kousek od Mikulova J )

Agentura Martin Production, Jihomoravský kraj a charitativní organizace DEBRA ČR, z.ú.  pořádají 4. ročník – 23. září 2017

Z letošních účinkujících se můžete těšit na tato jména: JANA PAULOVÁ, JOSEF LAUFER, ILONA CSÁKOVÁ, MARTIN FRANCE, MONIKA BAGÁROVÁ, BOHOUŠ JOSEF, VICTORIA, RADEK BANGA, JAN KŘÍŽ, MARTIN HARICH, MARKÉTA ZEHREROVÁ, HONZA JAREŠ AD.

Podmínkou pro účinkování interpretů na této akci je bezpodmínečně zpívání na živo a to buď na halfplayback, nebo s muzikanty.

Vstupenky za 200,- Kč je možné zakoupit v sítích Tickestream – www.ticketstream.cz včetně cestovních kanceláří Čedok a Firo-tour, nebo přímo v den konání koncertu přímo na místě. Děti do 8 let vstup na koncert zdarma.

Martina France a jeho agenturu Martin Production představovat nemusíme, charitativní organizace DEBRA ČR  byla založena v roce 2004. Zařadila se tak jako 32. organizace DEBRA do mezinárodního uskupení DEBRA INTERNATIONAL. DEBRA ČR sídlí ve Fakultní nemocnici Brno, na Pracovišti dětské medicíny, kde úzce spolupracuje s Klinickým EB Centrem, které sídlí při Kožním oddělení Pediatrické kliniky FN Brno.

DEBRA ČR spolupracuje s řadou partnerů z řad státních institucí, nadací, komerčních firem a odborných společností. Sympatizanty je také řada osobností z oblasti zdravotnické i mimo ni. Patronkou organizace a velikou podporou je herečka Jitka Čvančarová.

Již dvanáct let pomáhá tato organizace lidem s nemocí motýlích křídel prožít co nejvíce, trpět přitom co nejméně.

Děkujeme vám všem, kteří společně s námi podpoříte benefiční koncert „Křídla motýlí“ v Dolních Dunajovicích.

Vítejte na 4. ročníku benefičního koncertu „Křídla motýlí“ v Dolních Dunajovicích v roce 2017 a držte nám při jeho realizaci pěsti a hlavně, kdo se akce zúčastní, nechť přiveze dobrou náladu a ať nám všem přeje ten den taky fajn počasí.

Martin Production, Taneční magazín

Vlastimil Harapes se zúčastnil koncertu „Noc s hvězdami“

Překvapením 19. ročníku benefičního koncertu „Noc s hvězdami“ byla Heidi Janků. Peníze z koncertu poputují na obnovu zámku

Na vyhořelém zámku Zahrádku v libereckém kraji proběhl již 19. ročník benefičního koncertu „Noc s hvězdami“, jehož výtěžek je poukázán na obnovu této poničené památky.  Úderem 14.00 hodiny začaly probíhat zvukové zkoušky interpretů a tak se na podiu postupně střídal jeden interpret za druhým. Slunce tentokrát opravdu pálilo, ale nikomu z účinkujících to úsměv na tváři nevzalo.

Už 3 dny před akcí bylo avizované, že ze Slovenska nedorazí pěvecká legenda Marcela Laiferová, která ve svém domě spadla ze schodů a zpřetrhala si úpony a vazy na pravé ruce, operace byla nezbytná.  Den před akcí se musel omluvit i zpěvák Petr Rezek, který skončil s angínou na antibiotikách, ale diváky pozdravil alespoň po telefonu a popřál jim hezký hudební večer.

Koncert odstartovala zpěvačka Radka Fišarová, která všechny rozněžnila francouzskými songy a jakmile odzpívala, musela odjet urychleně na rodinnou oslavu. Poté následoval Jaroslav Parči, který v současné době hraje v muzikálu Čas růží a právě z tohoto muzikálu zazpíval nesmrtelný hit Karla Gotta „Krev toulavá“. K pianu potom usedl nevidomý zpěvák Honza Jareš, který si diváky získal svým bezprostředním přístupem. Šansonově laděné songy Honzy Jareše vystřídaly hity Freddieho Mercuryho v podání nové tváře na hudebním poli Jaroslava Břeského, kterého vzápětí vystřídal ostřílený matador Jarek Šimek, který při svém druhém songu skončil pouze v trenkách.

Mužskou pěveckou část vystřídala blonďatá dračice Kate Matl, která v loňském roce absolvovala evropské turné se zpěvákem DJ Bobo.  Ze Slovenska dorazil usměvavý sympaťák Thomas Puskailer, který svým přirozeným vystupováním získal především ženskou část publika a prozradil, že se opravdu hodně těší na megakoncert „Slovenští muži vrací úder, který se uskuteční 2. října v pražské Lucerně, ale že má zároveň i trému, neboť  ve velké  Lucerně zatím nikdy nezpíval!

Mladého Slováka vystřídal bývalý tanečník, idol mnohých dívek a žen,  Vlastimil Harapes, který divákům nabídl písničky z divadla Semafor, ve kterém v současné době hraje. Zpěvák a producent koncertu Martin France věnoval písničku „Máma“ v původním znění od Charlese Aznavoura svojí mamince, která v letošním roce oslavila kulaté jubileum.

Pak přišlo překvapení večera v podání Heidi Janků, která nebyla avizovaná na plakátech a tak samozřejmě diváci zajásali a o to víc, když přidala svůj megahit „Když se načančám“.

A jako hlavní hvězda večera poté nastoupila Lenka Filipová, která se tímto vystoupením po roční zdravotní odmlce vrátila na koncertní podia a diváky potěšila 3 songy. „Jsem moc ráda, že mě Martin oslovil, protože je to můj postupný návrat ke zpívání. Chtěla jsem svůj návrat uskutečnit až v prosinci, ale už se opravdu cítím v dobré formě a toto byla první příležitost si to vyzkoušet a klaplo to“, sdělila zpěvačka.

Všichni účinkující se s diváky rozloučili písní Není nutno, kdy je na klavír doprovodil nevidomý zpěvák Honza Jareš.

V rámci koncertu se vybralo ve finále 46. 210,- Kč, které budou věnovány na obnovu zámku.

Moderátoři Markéta Mayerová a Slávek Boura na úplný závěr pozvali diváky na jubilejní 20. ročník tohoto koncertu, který se uskuteční v sobotu 4. srpna 2018.

 

Agentura Martin Production

Taneční magazín

 

Král valčíku André Rieu bude k vidění v Českých kinech

Do kin míří velkolepý koncert Andrého Rieu, oslavte s ním třicet let Johann Strauss Orchestra

Oslavte s Andrém Rieu třicet let Johann Strauss Orchestra

Do kin míří velkolepý koncert Andrého Rieu. Nizozemský umělec se stal jedním z nejpopulárnějších hudebníků dnešní doby a právem je nazýván králem valčíku. André Rieu není pouze houslistou, ale také skladatelem, kapelníkem a hudebním producentem. Jeho koncerty navštěvují po celém světě tisíce diváků, aby si užili jejich jedinečnou a nenapodobitelnou atmosféru a Panonia Entertainment letos opět přináší tento zážitek divákům do českých i slovenských kin. Od 22. července můžou diváci na Andrého koncert z Maastrichtu přijít do kin po celém Česku.

140716, Maastricht: Andre Rieu Vrijthof 2016. Foto: Marcel van Hoorn.

André Rieu slaví třicet let Johann Strauss Orchestra a vy můžete být u toho. Do kin míří přenos koncertu k tomuto úžasnému jubileu. Jako místo konání pro tento jedinečný koncert zvolil André opět své rodné město Maastricht se svým nádherným středověkým náměstím a vyprodaným hledištěm. V kinech po celé České i Slovenské rebublice se můžete přijít do kin podívat na jeho satelitní přenost a okusit tak atmosféru koncertu, jež je příslibem nezapomenutelného hudebního zážitku plného humoru, zábavy a emocí pro diváky všech věkových skupin. Letošní koncert je výjimečný právě proto, že ve svém rodném Maas trichtu začal André přesně před třiceti lety spolupracovat s Johann Strauss Orchestra. Hudební těleso se za ta léta rozrostlo z malé skupinky muzikantů poskládaných z Andrého středoškolské třídy na úctyhodně velký sbor těch nejlepších hudebníků světa. Dnes plní Johann Strauss Orchestra stadiony a svou hudbou šíří radost po celém světě. Přidejte se k nim  i vy

 

140716, Maastricht: Andre Rieu Vrijthof 2016. Foto: Marcel van Hoorn.

Adéla Beranová 

Taneční magazín

 

Rozhovor s moderátorkou TINOU PLETÁNKOVOU

„Mám velmi ráda step.“

Tina Pletánková patří k našim nejznámějším a současně nejoblíbenějším moderátorkám. Svou nenuceností a přirozeným šarmem si získala srdce mnohých (nejen televizních) diváků. Když jsem se s ní setkal v – pro mnohé možná trochu nezvyklé – roli porotkyně literární soutěže, nemohl jsem si nechat uniknout příležitost ji vyzpovídat pro Taneční magazín. A to zcela jistě nejen o tanci.

Je o Vás všeobecně známo, že jste svou kariéru začala jako hudebnice. Jaký máte vztah k taneční hudbě?

Taneční hudba? To je široký pojem. Ano, byla jsem aktivní hudebnicí, hrála jsem na akordeon a klavír. Oba nástroje nabízejí široký repertoár. Já osobně jsem nakonec vždy nejraději hrála světové standardy v jazzových úpravách. Taneční hudbou – obecně vzato – je prakticky téměř vše. Ovšem, zcela upřímně, nejméně blízká mně vždy byla taneční hudba diskoték.“

A chodila jste vůbec ve školních letech do tanečních?

Ne. Osm let jsem totiž chodila do lidové školy umění v oboru lidové tance. Tam se tančilo mnohé, ale nejvíce tance východního Slovenska. Tím jsem nějak považovala svou pohybovou přípravu za splněnou. Navíc jsem pak pokračovala na konzervatoři v hudebním oboru, a vlastně mi na nic jiného nezbýval čas.“

Na který druh tance či baletu se ráda se zaujetím zajdete podívat do hledišť divadel či sálů?

Mám velmi ráda step a velkorysé, velké obsazení. Třeba Lord of the Dance, Stomp. Ale naopak i komorní obsazení, jaké má třeba konkrétně projekt Wings pod vedením Pavla Strouhala.“

Vaši postavu obdivují nejen muži, ale závidí ji i Vám jistě celá řádka žen, co průběžně děláte pro ni i pro svou kondici?

Nic. Na což nejsem hrdá. Jsem totiž v takovém životním běhu, že na pravidelný pohyb nemám čas, ani to možná nemám v sobě. I když si občas udělám pár protahovacích cviků, hlavně kvůli zádům a krční páteři. Jelikož jen z podstaty se dlouho žít nedá a tělo drobnou péči potřebuje.“

Pravidelně tedy sportujete?

Ne. Jen v létě mě baví rekreačně kolo a plavání.“

Jak jste se vlastně od muziky dostala k moderování?

Už na konzervatoři jsem poprvé moderovala naprostou náhodou nějaký koncert spolužáků z vyšších ročníků. A to byl vlastně můj vůbec první kontakt s mikrofonem, tedy vlastně mluveným slovem. Pak to byla ještě dlouhá cesta. V devadesátém roce jsem pak hned odjela do Rakouska, kde jsem aktivně hrála v Alpách. Ať už s místním letním orchestrem, či v malém uskupení – akordeon, housle, kontrabas. Anebo sama na akordeon a klavír v tamních luxusních hotelích. Po návratu, v roce 1992 jsem začala pracovat v rádiu Kiss. Ovšem tehdy jako vedoucí propagačních NIssan Patrolů. Kontakt s mikrofonem tam byl jen letmý. Roku 1994 jsem se pak stala ředitelkou magazínu Dotyk. Byla to revue pro vztah umění a byznysu, z mého pohledu šlo spíše revue o umění všeho druhu. A teprve v roce 1996 jsem šla – tak nějak náhodně – na konkurs na moderátory. Vyhrála jsem. A od té doby až do současnosti mne televize v podstatě neustále provází.“

Moderujete raději před kamerou či živé pořady, kde je přímý kontakt s divákem?

To záleží… V televizi natáčíme před kamerou, ovšem já nejraději takzvaně naživo. Nerada předtáčím. Jde o kouzlo nevratného a maximální koncentraci. Když vysíláte naživo, je pro mne tím nejlepším hnacím motorem. Přenáší se to i na všechny ostatní a vzniká úplně jiná atmosféra. Rozhovory s hosty jsou pak pravdivější, často i vtipnější. Při předtáčení pořadu vždy počítáte s tím, že se to dá případně vrátit, přetočit. A to mne už zas tolik nebaví.“

Já však měl na mysli moderování nejen televizní…

Naprosto jinou kategorií je moderování různých živých akcí. Tam mám raději méně oficiální pojetí. Moderovat večer dle protokolu, řízený jasným scénářem, který se ve finále spíše čte, samozřejmě zvládám. Velká zábava to zas tak úplně není. Ovšem provázet živý program, postavený sice na pár nutných ,pilířích´, kde zbytek je dán improvizací, je vždy zábavnější. Nepopírám, že i improvizace vždy pár záchytných bodů má, ale někdy se vše nakonec kouzelně rozsype… Živly někdy prostě vše hodí jinak a musíte se s tím umět vypořádat.“

Svého času jste byla i televizní „rosničkou“, věříte televizním dnes předpovědím počasí? Zvolíte si podle nich třeba své vybavení na víkend?

Svého času… Ano, čtrnáct let, tuším… Předpovědím na druhý den věřím bez výhrad. Na třetí tak na 85 %. …a s dalšími dny to úměrně klesá. Sice v dnešní době předpovědní modely umějí mnohé, ale počasí je prostě počasí. Dlouhodobé předpovědi jsou věštěním.“

Potkáváme se spolu již pravidelně v porotě celostátní literární soutěže. Jaký máte názor na vyjadřování se a jazyk současné mladé „počítačové“ generace?

Nelze to posuzovat generelně. V rámci literární soutěže člověk vidí esenci toho nejlepšího, nejen po stránce slohové, ale i gramatické. Nechce se mi moralizovat už té pozice ,odrostlejší generace´, ale jedno vím jistě. Nečte se, a tím, že se nečte, tak se vytrácí vyjadřovací schopnosti, schopnost používat složitější slovní spojení, schopnost vůbec využívat jazyk v jeho obrovské barevnosti. Čtení napomáhá i v gramatice. Zkrátka se vám určité mluvnické záludnosti vizuálně prostě usadí v hlavě… A tak bych mohla pokračovat. Jenže na druhou stranu: lidi dnes obecně nebaví číst ,písmenka´. I komiks je na ně někdy moc. Zkratka – to je to co lidi zajímá. Upřednostňují zkratku. Lze se tomu však dnes – v přívalu obrovských množství – informací vůbec divit?“

Píšete také sama aktivně?

Někdy. Vlastně mám toho popsaného za posledních dvacet pět let docela hodně.“

A jakému žánru se věnujete?

Úvahám, esejím, mnohdy politického charakteru.“

A kdo je Vaším oblíbeným literárním autorem?

Na to se snad nelze ptát někoho, kdo pamatuje čtvrteční fronty před knihkupectvími. Přečetla jsem i Nanu od Emila Zoly. …to říkám s úsměvem. Zkrátka, přečetla jsem vše, co šlo. Co měli rodiče v knihovně. A mne to zajímalo všechno. V dětských letech jsem milovala knihy Františka Běhounka, později vše možné… Od Ludvíka Součka, přes Kanta, Huxleyho, Hellera, Orwella… Mohla bych pokračovat, ale nechci, aby to vyznělo, že jen vyjmenovávám plejádu autorů, abych vypadala sečtěle a přechytrale. Zkrátka, byla jsem a jsem čtenář. Jen mne teď štve, že nestíhám číst vše co bych chtěla.“

Co chystáte, pokud to není tajné, v současné době? Kde Vás mohou diváci vidět či potkat?

Nevím, kdy přesně vyjde tento článek, ale zatím o nové pracovní záležitosti veřejně mluvit nemohu.“

Článek vyjde brzy, takže utajené to asi (prozatím) bude. Nicméně, chci poděkovat za upřímný rozhovor a držíme – i za čtenáře Tanečního magazínu – palce. A ať se daří!

Ptal se: Michal Stein

Foto: archiv TINY PLETÁNKOVÉ

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

“5 let Klubu Evergreen”

Jan Smigmator a Dasha v Kongresovém centru ve Zlíně a v Divadle ABC v Praze

Milovníci  kvalitní muziky by si neměli nechat ujít  galakoncert “5 let Klubu Evergreen”, který se uskuteční 15. května v Kongresovém centru ve Zlíně a 23. května v Praze v Divadle ABC.
Je  tomu opravdu pět let, co  Jan Smigmator společně se  zpěvačkou Dashou moderuje pořad  na vlnách Českého rozhlasu Dvojka.  Vždy krátce po poledni listují  velkým americkým zpěvníkem a dopřávají našemu sluchu  nesmrtelné swingové evergreeny.
Písně z repertoáru Franka Sinatry, Tonyho Bennetta, Barbry Streisand, Elly Fitzgerald, Michaela Bublého, Diany Krall ale i jejich české verze, nebo swingové verze hitů pop music a rocku, si ovšem tentokrát můžete užít naživo v doprovodu vynikajícího Big Bandu Felixe Slováčka. Pozvání k hudebním oslavám pěti let Klubu Evergreen přijali i tři vzácní hosté! Zahrají a zazpívají Ondřej Ruml a sourozenci Věra a Antonín Gondolánovi.
Půjde o skutečně výjimečné a neopakovatelné koncerty, které byste si rozhodně neměli nechat ujít
 
15.5., 19:00 h., Zlín – Kongresové centrum, VSTUPENKYhttp://1url.cz/vtkog
23.5., 20:00 h., Praha – Divadlo ABC, VSTUPENKY1url.cz/Ktkxn
 
Taneční magazín