Dalibor Janda, Oldřich Říha i Jana Synková

Nadace Život umělce rozdá ceny za celoživotní přínos i zbrusu nové ocenění

Již 30. ročník předávání cen Nadace Život umělce proběhne v neděli 10. prosince v pražském Kině Lucerna. Letos se poprvé uskuteční pod názvem Master Prix, který nahradil původní Senior Prix. Ocenění si ze slavnostního večera odnesou muzikanti Dalibor Janda a Oldřich Říha i herečka Jana Synková.

„Nadace Život umělce předá v Lucerně ocenění celkem 33 umělcům. Jsou mezi nimi hudebníci, zpěváci, herci, skladatelé, tanečníci i moderátoři. Přestože některé oceněné jsme již odtajnili, kompletní sestavu představíme právě až na slavnostním předávání,“ říká Svatava Barančicová, výkonná ředitelka nadace.

Během slavnostního předávání cen dojde zároveň k premiéře dokumentu o Nadaci Život umělce, který vznikl v rámci oslav 30 let od jejího založení. Návštěvníci se dočkají také filmových ukázek z nadací podpořeného dětského baletu Louskáček v Olomouci. Akcí provede moderátor Václav Žmolík a na klavír zahraje jazzový a swingový klavírista Jakub Šafr z Melody Makers Ondřeje Havelky.

Nadace udělí také zbrusu nové ocenění – Křišťálovou cihlu„Cenu obdrží osobnosti, které stály u vzniku nadace před 31 lety. Letos ji dostane historicky první ředitel nadace, herec Jiří Novotný,“ přibližuje Svatava Barančicová. Ocenění přijdou svým kolegům předat významné osobnosti české kulturní scény, jako jsou herec a režisér Ondřej Kepka nebo operní pěvec Ivan Kusnjer.

Master Prix organizuje Nadace Život umělce ve spolupráci s INTERGRAM, který oceněné obdarovává finanční odměnou. „Již po třicáté gratulujeme těm, kteří svou celoživotní činností obohatili naši kulturu a často posouvali hranice svých žánrů. Master Prix je uznáním, oceněním i vyjádřením vděku. Považuji za klíčové, abychom vytvářeli pro umělce podmínky, ve kterých mohou svobodně tvořit,“ říká ředitel INTERGRAM Ludvík Bohman.

Do dnešní doby obdrželo toto ocenění již 1350 laureátů. Mezi nimi nechybí Karel Gott, Hana Zagorová, Marie Rottrová, Karel Zich, Waldemar Matuška nebo Eva Pilarová. Master Prix uděluje Nadace Život umělce na návrhy zřizovatelských profesních organizací již od roku 1993, dříve však pod názvem Senior Prix.

„Základem dobrého umění a opravdové kvality je vždy výborný umělec. Jsem rád, že nám poslední tři dekády ukázaly, kolik vynikajících umělců v naší kultuře máme,“ dodává Oldřich Smola, předseda správní rady Nadace Život umělce.

Nadace Život umělce byla založena v roce 1992 představiteli šesti profesních organizací výkonných umělců. Jejím základním posláním je od počátku podporovat mladé začínající talenty i umělce na konci tvůrčích sil. Pomáhá v tíživých sociálních či zdravotních situacích a přispívá k realizaci uměleckých projektů napříč žánry i regiony.

Barbora Fialová 

pro Taneční magazín

Zpívání z balkónu se místo Dalibora Jandy zúčastnily legendární Kamelie nebo Martin Maxa

Zpívání pro malou Lilli, kterou postihl Crouzonův syndrom

Již potřetí se sejdou ve středu 23. srpna 2023 od 18.00 hodin účinkující na benefičním koncertu „Zpívání z balkónu“ českolipské radnice 2023, tentokráte na podporu malé dívky Lilli, kterou postihl Crouzonův syndrom (specifický tvar hlavičky ) – http://lillife.cz/muj-pribeh/ .

Koncert, který již potřetí podporuje město Česká Lípa, v čele s jeho starostkou Jitkou Volfovou, která dala koncertu zelenou a koncert slavnostně zahájí, se uskuteční na náměstí T. G. Masaryka 1 v České Lípě opravdu přímo z balkónu radnice.

Jeho bonusem pro diváky je vstup zdarma s tím, že mohou přispět případnou finanční částkou v rámci dobrovolného příspěvku, který bude vystavěn ve formě kasičky přímo pod balkónem radnice. Akce se osobně zúčastní malá Lilli i její maminka a na konci koncertu převezmou finanční šek z této akce.

Oproti původním plakátům, kde byl kromě ostatních interpretů uveden jako hlavní hvězda koncertu Dalibor Janda s jeho dcerou Jiřinou, kteří se ve finále omluvili a na koncert nepřijedou,  se pořadatelům podařilo na poslední chvíli oslovit jiné interprety. A tak se na letošním balkónu místo již zmíněného Dalibora Jandy objeví legendární pěvecké duo Kamelie alias Hana Buštíková a Dana Vlková, které se představí na závěr koncertu jako hlavní hvězdy a zazpívají své největší hity. A nové pozvání přijal i svalnatý kytarista a písničkář, původním povoláním tělocvikář Martin Maxa, který by rád na balkóně představil i svoji houslistku, která ho doprovází v rámci jeho koncertů po ČR.

Poprvé z českolipského balkónu též přispějí svým vystoupením i herec a zpěvák Petr Batěk a také mladý, ovšem hlasem překvapující zpěvák Tomáš Ringel. No a potřetí se na akci objeví dva zpívající českolipáci a to blonďatá dračice s kovově pevným hlasem Zuza Nová a producent tohoto koncertu a zpěvák v jedné osobě Martin France.

Pro diváky je připraveno i jedno malé překvapení a celou tuto show bude také již potřetí moderovat mladý imitátor a moderátor Zdenek Barnet.

 Martin France Production, Taneční magazín

Na Kole On!

Křest CD Eduarda Parmy ml., ikony populární hudby 80. let

19. května se konal v hotelu Pyramida křest hudebního skladatele Eduarda Parmy ml., který byl ikonou hudby 80. let.

Však také slavná píseň Žal se odkládá dodnes plní 02 Arenu (zpívá Jiří Korn).
Eduard Parma si v době covidové spíše hrál, zkoušel si humorné věci, něco mezi techno stylem a lidovou hudbou, zkrátka bavil se podle svého. Výsledek? Album Na Kole On má celkem 16 skladeb, vznikalo přibližně od podzimu 2020 do ledna 2021. Dále se už jen čekalo na nějakou příležitost pro setkání, vydání alba atd.

Eda Parma a jeho fantazie 

Datum křtu CD nebylo vybráno náhodně. Mladší dcera Edy Parmy, Adélka, která se zabývá modelingem, právě slavila 22 let.  (Starší Anna (26)  se věnuje tatérství).

Narozeniny!

Nechyběl ani bratr Eduarda Parmy – Jindřich Parma.  V roce 1993 byli oba skladatelé navrženi Hudební akademií na cenu „Česká Grammy“. Oba bratři jsou úspěšní, Jindřich Parma je známý svými skladbami pro  Petra Kotvalda.  Ale u obou najdeme  jména jako je  Hana Zagorová,  Marie  Rottrová, Sagvan Tofi, Stanislav Hložek, Lubomír Brabec.

zpěvák Milan Drobný 

Křtu se účastnila slavná jména, např. Milan Drobný (spolupracuje s Eduardem Parmou), mezi pozvanými hosty byli např.  Dalibor Janda, Jiřina Jandová,  Petr Vojnar, Ondřej Soukup, Jan Adam – bývalý manažer Karla Gotta, Josef Štágr, atletka Denisa Rosolová a herečka Eva Kozderková, bohužel, někteří se nedostavili.

Křtí se!

 Spokojenost ve tvářích

Ale naprosto nečekaně se ve dveřích objevil Jakub Kohák, který šel zrovna kolem…. I taková překvapení osud donáší.

Eva Kozderková

Jako hosté vystoupili Dětský pěvecký sbor ZŠ Dolákova Praha 8 a České kytarové duo – Jana a Petr Bierhanzlovi, Josef Štágr, TY.TETY

Sbor ZŠ Dolákova 

Duo Jana A Petr Bierhanzlovi 

https://www.youtube.com/results?search_query=ty.tety

Padla?  A domů….

 

Text, foto, videoshot: Eva Smolíková

Taneční magazín

Skladatel, producent, aranžér, multiinstrumentalista i textař EDUARD PARMA:

„Na úspěšný festival Cavan International Song Contest do Irska nám (a hlavně Jiřímu Kornovi) napomohl i manažer Státního souboru písní a tanců“

Je z muzikantské rodiny. Otec byl kapelníkem, který vystupoval v Evropě i zámoří. Jeho bratr Jindřich léta vystupoval s Orchestrem Karla Vágnera a dodnes napsal desítky písniček pro Petra Kotvalda i jiné slavné interprety. Zpívala i Edova někdejší manželka Radmila (dokonce zaujala na festivalu Děčínská kotva s písničkou „Nenávidím nošení těžkých tašek“). Jeho dcera Anička naopak zpívala na albu „Booong!“, které získalo, v jeho produkci i za výrazného autorského přispění, Platinovou desku. A zpívá i Edova další dcera Adélka.

On sám je podepsán pod stovkami písní v Čechách, ale i ve Velké Británii, kde v osmdesátých letech žil a pracoval. Dnes jej můžete potkat v jeho studiu SOKIT anebo při sportování. Ačkoli v mládí závodně provozoval lehkou atletiku, nyní ho spíš potkáte na kole. A i proto pojmenoval své nejnovější, „jubilejní“ album „NA KOLE ON“. Jmenuje se EDUARD PARMA. A jelikož se dobře známe už 29 let, budu mu v následujícím rozhovoru tykat:

Navážu na tu muzikantskou rodinnou tradici. Od kolika let ses už tedy aktivně věnoval hudbě?

Od pěti let. V Břevnově, kde jsme tehdy bydleli, jsme měli byt až u střechy. A hned vedle měla balkón učitelka klavíru.  Legrační na tom bylo (protože ona bydlela v domě se sousedním vchodem), že jsme vždy přelézali hrazení balkonu a naši i paní učitelka mě drželi, abych neslít´ ze čtvrtého patra dolů. Učení not ani hra na klavír mě zpočátku vůbec nebavily. A vlastně nikdy. Možná až o trochu později na Státní konzervatoři?  Ale opravdu až ve zralých letech jsem začal cvičit o své vlastní vůli.“ 

Na historickém snímku (z roku 1963) s kytarou na inkriminovaném balkónu

Takže otec na vás s bráchou neměl nervy a svěřil vás jiným pedagogům?

Táta hrával po nocích v kavárnách a vždy se z hraní vracel pozdě k ránu domů a taky dlouho spal. Pakliže ale zjistil ráno, že hrajeme méně, než bylo potřeba, hned vylez´ z postele a bylo zle.  Co bylo úžasné, že ještě v noci   – když jsem nemohl přijít na nějaký příklad z matiky nebo fyziky – ráno u snídaně jsem ho měl na stole vypočítaný. A přitom on v tu chvíli tvrdě spal.“

Orchestr Eduarda Parmy staršího v akci a na reprezentativním snímku (dole)

Původně jsi vystudovaný jako hráč na dechový nástroj, konkrétně klarinet. Jak ses později – v kapelách – dostal ke hraní na basovou kytaru?

Ne, ne, tak tomu bylo úplně obráceně. Už ve škole, někdy kolem 8. třídy, jsme založili třídní kapelu ,THE ROCKING BONES´  (v překladu: ,Rokující kosti´, aby byl název co nejpodobnější ,Rolling Stones´) a tam jsem začal hrát na baskytaru. Ta jako taková ovšem v té době v Praze vůbec nebyla k dostání. Chodil jsem ob den do obchodu v Panské ulici. Až jednou mě potkalo štěstí a mohl jsem si ji koupit.  Na klarinet jsem začal hrát teprve asi o dva roky později.“ 

„THE ROCKING BONES“ a šílenství v řadách obecenstva na jejich koncertu (na snímku dole)

Tvé největší hudební hity devadesátých let doslova bouraly diskotéky. Chodíš si sám dodnes zatancovat na diskotéky? Anebo tam třeba sondovat „vzorek potenciálních posluchačů“?

Jééé. Naposled jsem byl, s kámoškou, v klubu ,RETRO´ na pražské Francouzské ulici a hráli tam ,elektro ´. Je to styl mně již tak vzdálený oproti tomu, čemu my jsme říkávali ,disco´. A tak jsem tím pádem myslel, že půjdeme za hodinku domů. Mé partnerce se tam ale kupodivu tak líbilo, že jsme odešli až kolem třetí ráno.“ 

Eda v roli DJ

Chodíval jsi, jako školou povinný, také do tradičních tanečních? A jak jsi to tam prožíval?    

Tak taneční jsem nesnášel. Byl jsem v té době až nepřirozeně stydlivý i tvrdý (asi také po otci, který byl excelentní muzikant, ale tančit neuměl). Dodnes vzpomínám, jak jsme většinou se spolutanečníky šli na pivo.“

Dlouho jsi vedl doprovodnou kapelu Jiřího Korna. Ten je známý i jako výborný tanečník a choreograf. Měl nějaké „pohybové“ požadavky taky na kapelu? Zanechalo to v Tobě dodnes „taneční“ stopu?

Ne, určitě ne.  My jsme pouze hráli hudbu. Na jiné ,pobavení´ tam byly tři tanečnice. A taky jeden tanečník.“ 

Na archivním snímku s baskytarou nikoli v kapele Jiřího Korna, nýbrž Apollobeatu Petra Spáleného (respektive Spáleného Jana, jelikož zpěvákovo doprovodné těleso se jmenovalo po kapelníkovi, zpěvákovu bratrovi)

Co vás vedlo – s bratrem Jindrou – k hudebně tanečnímu projektu „Hipodrom“?

Tak to byl nápad Jindry, a vždy, z kolegiality nebo ,bráchoviny´, mě tam nechal napsat dvě skladby na každé LP.“

Ve svém studiu SOKIT

Méně se už o Tobě ví, že také píšeš nápadité texty s neotřelými slogany. Co Tě inspirovalo ke Tvé dávné „pecce“ „King Kong in Hong Kong“?

Již spousta hudebníků toto vyřkla, že to přijde se shora. Zkrátka hraje hudba, máš sluchátka na uších a zkoušíš něco vymyslet… …zpíváš si třeba: ,Bum bum  –  bum  bum´. A najednou na Tebe  odněkud z nebe spadne ,King Kong in Hong Kong´! A ani netušíš jak.“

A jak vznikal Tvůj nejčerstvější „jubilejní“ projekt pod bombastickým názvem „NA KOLE ON“? Inspiroval Tě k názvu spíš Napoleon anebo dávná „vypalovačka“ Ivana Hlase „Na kolena“?

Spíš ten Napoleon. Připadalo mi docela veselé, že rád jezdím na kole a třeba by o mně někdo, kolem koho jedu, řekl: ,To je on… NA KOLE ON´. Ale byl to trochu ,porod´ vymyslet něco vtipného. Chtěl jsem si napsat slova sám, a chvilkama je to i trochu drsný: ,….můžeš shodit toho svýho motorkáře do příkopu/a já sám mu rád jámu vykopu…´. Je to vlastně celé o tom, jak kluk a holka spolu jezdí na kole a jsou šťastni. Do té doby, dokud ona nepotká motorkáře, který ji učaruje. A kluk na kole teď chce její lásku zpět. Chystáme k tomu ještě video, ale až bude lepší počasí.“ 

Obal nejnovějšího alba prozrazuje i konkrétní číslo autorova jubilea

Jeden z Tvých největších hitů pro Jiřího Korna „Žal se odkládá“ občas nyní zazní i v reklamách. Jak se Ti to, jako skladateli původní písničky, teď z televize poslouchá?

Věříš, že já to skoro nevidím? Ale často mi zavolá někdo ze známých a říká, že to viděl. Ale já, třeba před několika týdny, ve chvíli, kdy jsem telku zapnul, jsem uslyšel poslední akord a říkal si: ,Sakra, to je mi nějak  povědomé´.   🙂  

S Daliborem Jandou (v roli kmotra)  při slavnostním předání Platinové desky za album „Booong!“

Tato píseň, s anglickým textem Miloše Skalky  „You’re My Voodoo“, získala  v roce 1979 hned čtyři ceny na festivalu Cavan International Song Contest v Irsku. Jak jste se tam tehdy – za minulého režimu – přihlásili? Složitě?

Nekonečně složitě. Někde jsem se dozvěděl, že ten festival existuje a získal i jeho adresu. Jenže, přihlásit se znamenalo také poslat i pár peněz přihlašovacího poplatku. A to v době komunismu nebylo možné. Využil jsem tedy situace, kdy jsme byli s Jirkou Kornem na dvoudenním zájezdě v Mnichově. Zabalil kazetu a text do balíčku i s penězi a ten odtamtud odeslal poštou. Za pár dní přišel telegram domů do Prahy, že píseň přijali. A já byl štěstím bez sebe. Jenže z Mnichova jsem poslal nahrávku s Hanou Buštíkovou (dnešní ,součástí´ dua ,Kamélie´). Ale potom náš manažer, pan Berka, navrhnul: ,Pane Parma, co kdyby do Irska jel pan Korn?´ On pan Berka byl takový distingovaný člověk, kromě ,menedžungu´ Jiřího Korna dělal ještě manažera SSPT (Státní soubor  písní a tanců).  No a pak jsme tam jeli. Nikdo nás nepodpořil, museli jsme si letenky i pobyt hradit ze svého. Ale naštěstí ceny byly i finanční, takže nakonec se nám všechno vrátilo.“

Měl tento úspěch vliv na to, že ses později přestěhoval do Anglie? 

Určitě ano, myslel jsem, že jsem génius, bez kterého se světová hudba neobejde. :-)

S dalším legendárním Jandou – tentokrát Petrem – a zpívající šéfredaktorkou TANEČNÍHO MAGAZÍNU Evou S.

Odjakživa píšeš také hodně písniček pro ženy. Namátkou jmenujme historicky Pavlínu Filipovskou či Miluši Voborníkovou anebo již zmíněnou Hanu Buštíkovou. Nejnověji třeba Jiřinu Annu Jandovou anebo Tvé objevy Markétu Z. či zpívající šéfredaktorku tohoto magazínu Evu S., jak se Ti se zpěvačkami spolupracuje? Lépe než s mužskými interprety?

Skoro jo. Mám ženy moc rád a pokud mají hezký hlas a neprotestují proti mým nápadům, je to většinou radostná spolupráce.“

Už zmiňovaný projekt „NA KOLE ON“ jsi – u příležitosti svého životního jubilea – vydal nejen na CD, ale rovněž na „klasické“ vinylové LP desce. Proč? Ze sentimentu? Anebo je to požadavek některých DJ?

Možná tak i tak. Mám několik přátel mezi diskžokeji a oni, z ničeho jiného než z vinylu, nehrají. Vrací se totiž do módy. A také jsem si chtěl udělat radost a vidět LP, kde by bylo jen moje jméno. …i když na titulní stránce nakonec není. (Vidíte a to je další příklad souvztažnosti s ,Rolling Stones´, kteří své jméno mají na prvním LP také až na zadní straně.)“ 

Eda (vpravo) na historickém snímku s bratrem Jindřichem (ještě v minulém tisíciletí)

Vraťme se k vaší muzikantské rodině. Konzultujete někdy s bratrem vzájemně své chystané nápady anebo projekty?

 „Skoro vůbec.“

A bratři Parmové (tentokrát na snímku v opačném gardu a v tisíciletí současném)

Posmrtně jsi vydal i CD se skladbami vašeho tatínka. S jakým ohlasem se to setkalo u starších posluchačů, pamětníků?

To není úplně přesné. Ono vlastně vyšlo již v posledním roce jeho života. A později mi volalo několik kolegů, kde by mohli najít tu či onu skladbu, a když jsem jim řekl o CD, byli nadšeni. Asi největší zájem byl, když si to teď zpětně rekapituluji, o skladbu ,Cesta ke hvězdám´.“

S Jaromírem Nohavicou u příležitosti udílení Výročních cen Ochranného svazu autorského

 A k závěru obligátní otázka: co právě chystáš?

Já moc neplánuji. Spíše si dělám pomalu další CD. Soustřeďuji se na to, aby hudba byla hlavně instrumentální (zpěváci nezlobte se, ale už za mlada jsme trpěli názorem, že zpěv hudbu kazí). Takže připravuji další CD, jde mi také o to, aby bylo rozmanité, stylově i instrumentačně. A pokud možno pestré s minimem bicích, protože ty diskotékové rytmy mi už (oproti mému mládí) začínají lézt na nervy.“ 

Na křtu minulého „jubilejního“ Eduardova alba pod názvem „Skladby vydané i nevídané“. V pozadí je rozesmátá autorka posledních obalů Parmových hudebních nosičů Lenka Scheithauerová.
Obě zde zveřejněné obaly jubilejních CD jsou z dílny sympatické (výše zvěčněné) Lenky

A úplně nakonec; máš nějaké muzikantské krédo anebo filozofii?

Asi takhle: muziku miluji, je to můj život a mrzí mě, že se z ní vytrácí to, co dělá hudbu hudbou, třeba harmonie. Hudba má mít tři složky: melodii, harmonii a rytmus. A to prostřední se již vytratilo. A hlavně kvůli tomu, že dnes si každý své ,písně´ píše sám a hudební skladatelé jako profese (stejně jako textaři) téměř vymizeli.“

TANEČNÍ MAGAZÍN se závěrem připojuje k dodatečné gratulaci k životnímu jubileu a přeje hodně zdraví, inspirace a tvůrčích sil.

Foto: archiv Eduarda Parmy

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN