Skladatel, producent, aranžér, multiinstrumentalista i textař EDUARD PARMA:

„Na úspěšný festival Cavan International Song Contest do Irska nám (a hlavně Jiřímu Kornovi) napomohl i manažer Státního souboru písní a tanců“

Je z muzikantské rodiny. Otec byl kapelníkem, který vystupoval v Evropě i zámoří. Jeho bratr Jindřich léta vystupoval s Orchestrem Karla Vágnera a dodnes napsal desítky písniček pro Petra Kotvalda i jiné slavné interprety. Zpívala i Edova někdejší manželka Radmila (dokonce zaujala na festivalu Děčínská kotva s písničkou „Nenávidím nošení těžkých tašek“). Jeho dcera Anička naopak zpívala na albu „Booong!“, které získalo, v jeho produkci i za výrazného autorského přispění, Platinovou desku. A zpívá i Edova další dcera Adélka.

On sám je podepsán pod stovkami písní v Čechách, ale i ve Velké Británii, kde v osmdesátých letech žil a pracoval. Dnes jej můžete potkat v jeho studiu SOKIT anebo při sportování. Ačkoli v mládí závodně provozoval lehkou atletiku, nyní ho spíš potkáte na kole. A i proto pojmenoval své nejnovější, „jubilejní“ album „NA KOLE ON“. Jmenuje se EDUARD PARMA. A jelikož se dobře známe už 29 let, budu mu v následujícím rozhovoru tykat:

Navážu na tu muzikantskou rodinnou tradici. Od kolika let ses už tedy aktivně věnoval hudbě?

Od pěti let. V Břevnově, kde jsme tehdy bydleli, jsme měli byt až u střechy. A hned vedle měla balkón učitelka klavíru.  Legrační na tom bylo (protože ona bydlela v domě se sousedním vchodem), že jsme vždy přelézali hrazení balkonu a naši i paní učitelka mě drželi, abych neslít´ ze čtvrtého patra dolů. Učení not ani hra na klavír mě zpočátku vůbec nebavily. A vlastně nikdy. Možná až o trochu později na Státní konzervatoři?  Ale opravdu až ve zralých letech jsem začal cvičit o své vlastní vůli.” 

Na historickém snímku (z roku 1963) s kytarou na inkriminovaném balkónu

Takže otec na vás s bráchou neměl nervy a svěřil vás jiným pedagogům?

Táta hrával po nocích v kavárnách a vždy se z hraní vracel pozdě k ránu domů a taky dlouho spal. Pakliže ale zjistil ráno, že hrajeme méně, než bylo potřeba, hned vylez´ z postele a bylo zle.  Co bylo úžasné, že ještě v noci   – když jsem nemohl přijít na nějaký příklad z matiky nebo fyziky – ráno u snídaně jsem ho měl na stole vypočítaný. A přitom on v tu chvíli tvrdě spal.“

Orchestr Eduarda Parmy staršího v akci a na reprezentativním snímku (dole)

Původně jsi vystudovaný jako hráč na dechový nástroj, konkrétně klarinet. Jak ses později – v kapelách – dostal ke hraní na basovou kytaru?

Ne, ne, tak tomu bylo úplně obráceně. Už ve škole, někdy kolem 8. třídy, jsme založili třídní kapelu ,THE ROCKING BONES´  (v překladu: ,Rokující kosti´, aby byl název co nejpodobnější ,Rolling Stones´) a tam jsem začal hrát na baskytaru. Ta jako taková ovšem v té době v Praze vůbec nebyla k dostání. Chodil jsem ob den do obchodu v Panské ulici. Až jednou mě potkalo štěstí a mohl jsem si ji koupit.  Na klarinet jsem začal hrát teprve asi o dva roky později.“ 

„THE ROCKING BONES” a šílenství v řadách obecenstva na jejich koncertu (na snímku dole)

Tvé největší hudební hity devadesátých let doslova bouraly diskotéky. Chodíš si sám dodnes zatancovat na diskotéky? Anebo tam třeba sondovat „vzorek potenciálních posluchačů”?

Jééé. Naposled jsem byl, s kámoškou, v klubu ,RETRO´ na pražské Francouzské ulici a hráli tam ,elektro ´. Je to styl mně již tak vzdálený oproti tomu, čemu my jsme říkávali ,disco´. A tak jsem tím pádem myslel, že půjdeme za hodinku domů. Mé partnerce se tam ale kupodivu tak líbilo, že jsme odešli až kolem třetí ráno.“ 

Eda v roli DJ

Chodíval jsi, jako školou povinný, také do tradičních tanečních? A jak jsi to tam prožíval?    

Tak taneční jsem nesnášel. Byl jsem v té době až nepřirozeně stydlivý i tvrdý (asi také po otci, který byl excelentní muzikant, ale tančit neuměl). Dodnes vzpomínám, jak jsme většinou se spolutanečníky šli na pivo.“

Dlouho jsi vedl doprovodnou kapelu Jiřího Korna. Ten je známý i jako výborný tanečník a choreograf. Měl nějaké „pohybové” požadavky taky na kapelu? Zanechalo to v Tobě dodnes „taneční” stopu?

Ne, určitě ne.  My jsme pouze hráli hudbu. Na jiné ,pobavení´ tam byly tři tanečnice. A taky jeden tanečník.“ 

Na archivním snímku s baskytarou nikoli v kapele Jiřího Korna, nýbrž Apollobeatu Petra Spáleného (respektive Spáleného Jana, jelikož zpěvákovo doprovodné těleso se jmenovalo po kapelníkovi, zpěvákovu bratrovi)

Co vás vedlo – s bratrem Jindrou – k hudebně tanečnímu projektu „Hipodrom”?

Tak to byl nápad Jindry, a vždy, z kolegiality nebo ,bráchoviny´, mě tam nechal napsat dvě skladby na každé LP.“

Ve svém studiu SOKIT

Méně se už o Tobě ví, že také píšeš nápadité texty s neotřelými slogany. Co Tě inspirovalo ke Tvé dávné „pecce” „King Kong in Hong Kong”?

Již spousta hudebníků toto vyřkla, že to přijde se shora. Zkrátka hraje hudba, máš sluchátka na uších a zkoušíš něco vymyslet… …zpíváš si třeba: ,Bum bum  –  bum  bum´. A najednou na Tebe  odněkud z nebe spadne ,King Kong in Hong Kong´! A ani netušíš jak.“

A jak vznikal Tvůj nejčerstvější „jubilejní” projekt pod bombastickým názvem „NA KOLE ON”? Inspiroval Tě k názvu spíš Napoleon anebo dávná „vypalovačka” Ivana Hlase „Na kolena”?

Spíš ten Napoleon. Připadalo mi docela veselé, že rád jezdím na kole a třeba by o mně někdo, kolem koho jedu, řekl: ,To je on… NA KOLE ON´. Ale byl to trochu ,porod´ vymyslet něco vtipného. Chtěl jsem si napsat slova sám, a chvilkama je to i trochu drsný: ,….můžeš shodit toho svýho motorkáře do příkopu/a já sám mu rád jámu vykopu…´. Je to vlastně celé o tom, jak kluk a holka spolu jezdí na kole a jsou šťastni. Do té doby, dokud ona nepotká motorkáře, který ji učaruje. A kluk na kole teď chce její lásku zpět. Chystáme k tomu ještě video, ale až bude lepší počasí.“ 

Obal nejnovějšího alba prozrazuje i konkrétní číslo autorova jubilea

Jeden z Tvých největších hitů pro Jiřího Korna „Žal se odkládá” občas nyní zazní i v reklamách. Jak se Ti to, jako skladateli původní písničky, teď z televize poslouchá?

Věříš, že já to skoro nevidím? Ale často mi zavolá někdo ze známých a říká, že to viděl. Ale já, třeba před několika týdny, ve chvíli, kdy jsem telku zapnul, jsem uslyšel poslední akord a říkal si: ,Sakra, to je mi nějak  povědomé´.   🙂  

S Daliborem Jandou (v roli kmotra)  při slavnostním předání Platinové desky za album „Booong!”

Tato píseň, s anglickým textem Miloše Skalky  „You’re My Voodoo”, získala  v roce 1979 hned čtyři ceny na festivalu Cavan International Song Contest v Irsku. Jak jste se tam tehdy – za minulého režimu – přihlásili? Složitě?

Nekonečně složitě. Někde jsem se dozvěděl, že ten festival existuje a získal i jeho adresu. Jenže, přihlásit se znamenalo také poslat i pár peněz přihlašovacího poplatku. A to v době komunismu nebylo možné. Využil jsem tedy situace, kdy jsme byli s Jirkou Kornem na dvoudenním zájezdě v Mnichově. Zabalil kazetu a text do balíčku i s penězi a ten odtamtud odeslal poštou. Za pár dní přišel telegram domů do Prahy, že píseň přijali. A já byl štěstím bez sebe. Jenže z Mnichova jsem poslal nahrávku s Hanou Buštíkovou (dnešní ,součástí´ dua ,Kamélie´). Ale potom náš manažer, pan Berka, navrhnul: ,Pane Parma, co kdyby do Irska jel pan Korn?´ On pan Berka byl takový distingovaný člověk, kromě ,menedžungu´ Jiřího Korna dělal ještě manažera SSPT (Státní soubor  písní a tanců).  No a pak jsme tam jeli. Nikdo nás nepodpořil, museli jsme si letenky i pobyt hradit ze svého. Ale naštěstí ceny byly i finanční, takže nakonec se nám všechno vrátilo.“

Měl tento úspěch vliv na to, že ses později přestěhoval do Anglie? 

Určitě ano, myslel jsem, že jsem génius, bez kterého se světová hudba neobejde. :-)

S dalším legendárním Jandou – tentokrát Petrem – a zpívající šéfredaktorkou TANEČNÍHO MAGAZÍNU Evou S.

Odjakživa píšeš také hodně písniček pro ženy. Namátkou jmenujme historicky Pavlínu Filipovskou či Miluši Voborníkovou anebo již zmíněnou Hanu Buštíkovou. Nejnověji třeba Jiřinu Annu Jandovou anebo Tvé objevy Markétu Z. či zpívající šéfredaktorku tohoto magazínu Evu S., jak se Ti se zpěvačkami spolupracuje? Lépe než s mužskými interprety?

Skoro jo. Mám ženy moc rád a pokud mají hezký hlas a neprotestují proti mým nápadům, je to většinou radostná spolupráce.“

Už zmiňovaný projekt „NA KOLE ON” jsi – u příležitosti svého životního jubilea – vydal nejen na CD, ale rovněž na „klasické“ vinylové LP desce. Proč? Ze sentimentu? Anebo je to požadavek některých DJ?

Možná tak i tak. Mám několik přátel mezi diskžokeji a oni, z ničeho jiného než z vinylu, nehrají. Vrací se totiž do módy. A také jsem si chtěl udělat radost a vidět LP, kde by bylo jen moje jméno. …i když na titulní stránce nakonec není. (Vidíte a to je další příklad souvztažnosti s ,Rolling Stones´, kteří své jméno mají na prvním LP také až na zadní straně.)“ 

Eda (vpravo) na historickém snímku s bratrem Jindřichem (ještě v minulém tisíciletí)

Vraťme se k vaší muzikantské rodině. Konzultujete někdy s bratrem vzájemně své chystané nápady anebo projekty?

 „Skoro vůbec.“

A bratři Parmové (tentokrát na snímku v opačném gardu a v tisíciletí současném)

Posmrtně jsi vydal i CD se skladbami vašeho tatínka. S jakým ohlasem se to setkalo u starších posluchačů, pamětníků?

To není úplně přesné. Ono vlastně vyšlo již v posledním roce jeho života. A později mi volalo několik kolegů, kde by mohli najít tu či onu skladbu, a když jsem jim řekl o CD, byli nadšeni. Asi největší zájem byl, když si to teď zpětně rekapituluji, o skladbu ,Cesta ke hvězdám´.“

S Jaromírem Nohavicou u příležitosti udílení Výročních cen Ochranného svazu autorského

 A k závěru obligátní otázka: co právě chystáš?

Já moc neplánuji. Spíše si dělám pomalu další CD. Soustřeďuji se na to, aby hudba byla hlavně instrumentální (zpěváci nezlobte se, ale už za mlada jsme trpěli názorem, že zpěv hudbu kazí). Takže připravuji další CD, jde mi také o to, aby bylo rozmanité, stylově i instrumentačně. A pokud možno pestré s minimem bicích, protože ty diskotékové rytmy mi už (oproti mému mládí) začínají lézt na nervy.” 

Na křtu minulého „jubilejního” Eduardova alba pod názvem „Skladby vydané i nevídané”. V pozadí je rozesmátá autorka posledních obalů Parmových hudebních nosičů Lenka Scheithauerová.
Obě zde zveřejněné obaly jubilejních CD jsou z dílny sympatické (výše zvěčněné) Lenky

A úplně nakonec; máš nějaké muzikantské krédo anebo filozofii?

Asi takhle: muziku miluji, je to můj život a mrzí mě, že se z ní vytrácí to, co dělá hudbu hudbou, třeba harmonie. Hudba má mít tři složky: melodii, harmonii a rytmus. A to prostřední se již vytratilo. A hlavně kvůli tomu, že dnes si každý své ,písně´ píše sám a hudební skladatelé jako profese (stejně jako textaři) téměř vymizeli.“

TANEČNÍ MAGAZÍN se závěrem připojuje k dodatečné gratulaci k životnímu jubileu a přeje hodně zdraví, inspirace a tvůrčích sil.

Foto: archiv Eduarda Parmy

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

PETR KOTVALD a jeho »Brejle«

Zpěvákův třetí klip z alba „LX“

MOTTO: To se občas jenom zdá, že dobrých zpráv ubylo. Nebo, že bychom o ně už nestáli? Podívejme se kolem sebe. A mějme se rádi. Jsme jedineční. Pojďme se poznávat a okouzlovat tím, jací jsme, co umíme a dokážeme. Svět je hned růžovější, nemyslíte? Láska brejle má a počítá se všema!

Petr Kotvald s brejlemi i motorkou

V září loňského roku vyšlo Petru Kotvaldovi novinkové album „LX“. Jak už sám název napovídá, připravil jej pro své fanoušky ke svým kulatinám. A to společně s velkým narozeninovým koncertem v KC Praha. Album „LX“ postupně doplňují i videoklipy. Titulní „Šedesát“ stihl Petr představit už vloni v září. A klip „Dvanáctá“ těsně před Vánocemi. Letos v březnu se začal natáčet třetí klip k singlu „Brejle“, autorů Martina Blažka a Marka Sloupa. Režie klipu byla svěřena mladému režisérovi Milanu Balekovi, který se podílel i na klipech s Lucií Vondráčkovou anebo Petrem Kutheilem.

K vlastnímu natáčení režisér říká: „Na place jsem se sešel s profíkem. Petr přinesl s sebou výbornou náladu a pohodu po celou dobu natáčení. V květnu jsme dotáčeli exteriéry, jejichž hvězdou byla herečka Pavla Tomicová. Její nakažlivý, upřímný smích se stal mottem klipu .“ A dodal: „Bylo to delší čekání na klip, ale věřím, že se všem bude líbit.“

Ochutnávka videoklipu:

A co říká k natáčení sám zpěvák?

První klapku klipu ,Brejle´ jsme ve studiu ,HEXAR´ natočili 1. března 2020 s tím, že dotočíme pár záběrů v exteriéru. Hned, jakmile budou venku více zelené plochy. Pak ale vzaly věci veřejného zdraví rychlý spád a nesmělo se nic. Dotáčky jsme nakonec zvládli až na konci května. A ve finále je v postprodukci nepoužili. Ve víru událostí jsme totiž měnili koncept klipu. A stejně tak se posouval termín jeho premiéry. Na lepší časy, aby klip působil pozitivně. Jenže, slovo ,POZITIVNÍ´ ztrácí stejně, jako na jaře, svůj původní význam. A zase nás začíná děsit, místo těšit. Takže: HEJ! Teď je čas na to, pokusit se udělat si radost, a vidět věci z té lepší stránky. Nasaďme si na chvíli růžové brýle! Láska brejle má a počítá se všema!“

Kotvald měl vždy velmi blízko k tanci i tanečnicím

Petr Kotvald se také chystá na pravidelnou sérii vánočních koncertů „Vánoce hrajou glórijá“. A také na velký koncert k dvacetinám „Mumulandu“, který je plánován na 10. 4. 2021 ve Foru Karlín.

Vstupenky jsou v předprodeji. A rozhodně se budete moci těšit na velkou hudební, taneční a světelnou show se všemi hity Petra Kotvalda. Samozřejmě, budou i „Brejle“, které teď míří právě k vám.

Zpěvák s herečkou Pavlou Tomicovou, sestrou populární Naděždy Chrobokové, známé (mimo jiné) ze seriálu „Ulice“, kde měla roli rovněž Tomicová

Premiéra klipu byla 18. 10. 2020 ve 20 hodin na kanále YouTube.

Petr Mráček

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Co se skrývá za projektem »RICHMAN«?

Splněné sny! 

V nedávných dnech byla otevřena nová restaurace nesoucí název „RICHMAN BUSINESS BAR“. Tu najdete na adrese Pitterova 2855/13, v Praze 3, na Žižkově, v jednom z nejhezčích komplexů „Central Park Praha“. „RICHMAN“ je ale také název klipu unikátního projektu Food Addictors, který byl pokřtěn právě v této restauraci. Oba projekty, hudební klip i gastro, vlastní investiční skupina „RICHMAN“. Ta mluví o myšlence, která by měla motivovat každého člověka: „Ve světě se hodně mluví o úspěchu jako o peněžním bohatství , ale jen malá zmínka je o skutečných hodnotách. Je důležité si uvědomit, že skutečně bohatý člověk není ten, který má hodně peněz, ale ten, kdo může pevně následovat svůj cíl, seberealizovat se a sdílet tento úspěch se svými blízkými.“

Tento klip zároveň nejlépe odráží hodnoty investiční skupiny „RICHMAN“.

Klip RICHMAN režíroval Milan Balek, který je podepsán pod množstvím klipů. A spolupracuje například s Petrem Kutheilem, Petrem Kotvaldem anebo s Lucií Vondráčkovou.

Jak došlo ke spolupráci?

Na to Milan Balek vzpomíná: „Když mě kluci z Food Addictors oslovili s tím, abych jim režíroval videoklip, v duchu jsem si říkal, ,další kašpaři´,  co budou chtít polonahé slečny a drahá auta, která jim nepatří, ale mýlil jsem se. Nápad, který mi řekli po telefonu, se mi od samého začátku líbil, celý klip je totiž o splněných snech a to doslova!“

O čem klip podle Milana je?

Každá postava, která ve snímku účinkuje, hraje svou životní roli. Hlavními rolemi jsou čtyři děti. První chce být policistou, aby zachraňoval lidi. Druhý se od mala motá v kuchyni, kde zjistí, že se chce stát známým šéfkuchařem. Další chce vlastnit Lamborghini, aby na něj byl otec pyšný, a poslední chce mít obyčejné štěstí – mít rodinu a hezké bydlení. Všem se ve skutečnosti tento sen splnil. Samotný název klipu „RICHMAN“, neboli boháč, vykresluje bohatého člověka nikoli penězi, ale myslí, jeho duší a sny, za kterými si jde.“

Jeden ze zakladatelů projektu Fenix nám prozradil ke klipu:

Celý projekt vznikl na základě nápadů investiční skupiny ,RICHMAN´ a najednou před námi stál největší projekt naší hudební kariéry. Jelikož už náš projekt Food Addictors je unikátní, věděli jsme, že i tohle bude unikátní klip, jak se říká úplně někde jinde, zase o kus dál. Poznali jsme spoustu skvělých lidí, kteří dokázali i v náročných podmínkách a časovém presu pracovat jako tým. Co víme určitě, je to, že překonat tenhle level, který nasadili zakladatelé investiční skupiny ,RICHMAN´, bude prakticky nemožné. Za mě osobně je to náš nejlepší hudební počin a jsem rád, že dostal tak dokonalou podobu ve formě vizuálu založeného na reálných postavách.“

FOOD ADDICTORS tvoří:

Van Hand

K hip hopové kultuře se dostal ve svých 16 letech, kdy ho motivovala v té době jedna z nejznámějších akcí HH Foundation. Začal se zajímat o Beatbox a za rok se zúčastnil prvního Beatbox battle, tehdy pod pseudonymem „SHORTY“. Po zkušenostech u Gordona Ramsayho a Zděňka Pohlreicha bylo jasné, že gastronomie v jeho životě zanechá trvalé následky. V dnešní době se naplno věnuje nejen gastronomii, která ho vtáhla naplno, ale i své přítelkyni a projektu FOOD ADDICTORS.

Fenix Flame

K hip hopové kultuře se dostal ve svých ranných letech, kdy začal poprvé sledovat především českou rapovou scénu. Rap ho oslovil natolik, že v jeho patnácti letech vznikla první věc psaná do instrumentálu. Je jedním ze zakladatelů skupiny Nový Směr, se kterou v roce 2008 vydal mixtape „ODKAZ“. A o rok později album „N.O.T.S.“, kde vystupoval pod pseudonymem „THOMAS“. Poté, co skupina zanikla, se věnoval sólové tvorbě dál. V roce 2017 vydal své sólové album „360“, ke kterému vydal i několik vizuálů. Potom se přestěhoval do Prahy. Prošel řadou prestižních podniků a v současnosti pracuje na pozici šéfkuchaře v „RICHMAN BUSINESS BARu“. Stejně jako Van Handa ho pohltila gastronomie natolik, že jí věnuje většinu svého času. Veškerý volný čas navíc věnuje své manželce, synovi a projektu FOOD ADDICTORS.

Webová stránka: www.foodaddictors.cz

Odkaz na klip: https://m.youtube.com/watch?v=XYVSM7iHvKE

Text a foto: Petr Mráček

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

PETR KOTVALD chystá koncert »Best of … 2020«

Zpěváci se pomalu začínají vracet na scénu

V minulém roce oslavil neuvěřitelnou šedesátku. Dokázal snad zastavit čas? Jak to vlastně dělá, že je pořád v tak výborné formě? „Mám prostě zatím štěstí, že jsou geny a zdraví na mojí straně. Snažím se cítit dobře a šťastný a vědomě si neubližovat,“ prozradil svůj recept na věčné mládí interpret.

O kom je řeč? Řeč je o Petru Kotvaldovi, zpěvákovi, který se na profesionální hudební scéně pohybuje od roku 1980. Na svém kontě má 19 sólových alb. To poslední s názvem LX vyšlo vloni na podzim. Zpěvák točil s mladým týmem a výsledkem je kolekce 12 příjemně a současně znějících skladeb. V těchto dnech Petr natáčí s režisérem Milanem Balekem nový klip k singlu Brejle. Ten bude v pořadí už třetím videem z aktuálního alba.

Petr Kotvald na sebe nezapomenutelně upozornil spolu se Stanislavem Hložkem, jako držitel nejprodávanějšího hitu všech dob Holky z naší školky. A úplně poprvé po boku Hany Zagorové už v roce 1980. Za dobu společných pěti let společně nazpívali, mimo jiných, veleúspěšné skladby Jinak to nejde, Černý páv a multigenerační Můj čas.

Petr Kotvald je ovšem především anketami mnohokrát korunovaný král osmdesátek, diskoték a Diskoslavík – tvůrce jedinečného osobitého hudebního stylu. Dá se říct, že se stylově našel. Sólově baví posluchače svými písněmi od roku 1986 a je neuvěřitelné s jakou neúnavností během své kariéry pravidelně nabízí posluchačům nezapomenutelné hity, které jsou stále rotujícími ve většině českých rádií. Je v tahu, Gejzír, Satelit, Kdekdo je dál, Milujem se čím dál víc, Dej nám sex a Plačky, Mumuland nebo Marilyn a Rosalyn. Navíc je interpretem, který zásadně dbá na jevištní tvar svých písní a tak je se „na co koukat“.

Na sklonku loňského roku Petr uspořádal v  Kongresovém centru velký narozeninový koncert pro své fanoušky, jako poděkování ke svému životnímu jubileu.

Na úspěšný projekt navazuje letos velkým koncertem Best of…2020 v sále Forum Karlin 31. 10. 2020. „Budeme si doufám především konečně beze strachu a obav užívat společnost. Tančit, zpívat a hlavně si užívat vzájemnosti a radosti z možnosti se konečně sejít,“ řekl Petr Kotvald. Čeká diváky nějaké překvapení? „To určitě. Už to, že se koncert koná v tak výlučném prostoru skýtá spoustu možností pro techniku, zvuk i video složky,“ doplnil Kotvald. Připravena je tedy velká hudební, taneční a světelná show.

Vstupenky jsou v předprodejích sítě Ticketportal –  https://www.ticketportal.cz/event/Petr-Kotvald-Best-of-LX

Petr Mráček

pro TANEČNÍ MAGAZÍN