ANIČKA + LETADÝLKO + VENUŠE = LAURA

Kde? Ve Venuši ve Švehlovce. Kdy? 3. května od 20.00 hod.

Divadlo Anička a letadýlko

OCASEM TYGRA 

3. 5. 2019 od 20 hod. / Venuše ve Švehlovce,
Slavíkova 22, Praha 3

“Tygřím ocasem tygřím. Šílím. Sekám. Smekám.” Laura.

Slavný příběh Williama Saroyana vyprávěný z opačného konce. Od ocasu.
Stačí zaměnit dvě slova a nastražit past na tygra. Kde je muž? Kdo je žena?
Tygr na svém trvá.

Hraje: Anna Duchaňová a kapela Ocasi
Tvůrčí tým: Anna Duchaňová, Martina Zwyrtek a Petr Pola
Supervize: William Saroyan v hrobě

Vznik finančně podpořili: Hlavní město Praha, Státní fond kultury

Vstupenky 20.4. 2019: GOOUT
Fcb událostOcasem Tygra
Více informací: www.letadylko.cz, E: petr@letadylko.cz,

Telefon: +420 776 841 851

TANEČNÍ MAGAZÍN

Tradiční „VYŠEHRANÍ” se stěhuje z Vyšehradu na Žižkov!

Sametová revoluce na 16. ročníku Vyšehraní 2019!!! Festival ustál změny a zůstává na předním místě pražské kulturní scény!

Právě letos se sametově” multižánrový festival divadla a hudby „Vyšehraní” stěhuje z Vyšehradu na Žižkov! Od 25. dubna do 14. června 2019 je festival připraven na nové adrese: Žižkostel, Náměstí Barikád 1, Praha 3.

A kde bude ta zmiňovaná sametová revoluce? Festivalový divadelní soubor „Jedeme k vám“ uvádí  k 30. výročí Sametové revoluce opakovaně představení s názvem „vévévé.československo.cs“

Tomáš Berka

Hlavní program „Vyšehraní 2019″

začíná 12. 5. v 17.00

benefičním koncertem

„Tomáš Berka /1968-2018/”.

Na svého kolegu přijdou zavzpomínat: Vokobere – Jiří Vondráček, Petr Kocman, Ivan Hlas trio, Lenka Slabá, Karel Macálka, Pavel Fischer, Petr Kadlček a Natural a Corpus Delicti a další. V dlouhodobém programu se na diváky se těší: Michal Prokop, Diva Baara, Yellow Sisters, Luboš Andršt, Luboš Pospíšil, Peter Lipa Band, Bára Hrzánová, Epydemye, Pětník, Lenka Slabá, Petr Kocman, Helena Maršálková, Marcela Voborská, Dušan Vančura, Oskar Petr, Linda Finková, Slávek Janoušek, Martina Trchová, Mário Bihári, Václav Koubek a mnoho dalších…

Jiří Vondráček

Program festivalu je připravený napříč žánry. Zahrnuje prvky folk&country, etna, rockové hudby i jazzu. 16. ročník s podtitulem „On the road“ přináší řadu koncertů a divadel pro děti i dospělé.

Ve spolupráci s Nadací Jedličkova  ústavu vzniklo představení „Díky, Rudolfe…“ k 150. výročí narození MUDr. Rudolfa Jedličky, zakladatele Jedličkova ústavu. Toto krásné představení je vhodné pro větší děti i pro dospělé.

Další zpěvák s kytarou – Michal Prokop

I doprovodný program festivalu je velmi pestrý. Na dopoledne je připraveno  58 didaktických divadelních představení pro děti a mládež od mateřských až po střední školy. Pro mimopražské školy je připraven výlet  na Vítkov s interaktivní hrou a kvizem „Praha“.

Vyšehraní” též oslaví bohatým programem Den dětí.

Festival je multižánrový s bezbarierovým přístupem. Disponuje vlastním občerstvením i pro vegany a bezlepkovým stravováním.

Akce „Vyšehraní” je určena veškerým věkovým kategoriím i všem sociálním skupinám obyvatel, čemuž odpovídají i ceny  vstupenek. Vše najdete na www.vysehrani.cz .

Martina Kotrčová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Venušiny kuličky anebo suspenzory?

Dojde i na Pussy Riot!!! Venušiny dny 2019 (2. – 6. dubna 2019). Fatální feminní festival ve Venuši ve Švehlovce.

Venuše ve Švehlovce zve milovnice a milovníky umění od 2. do 6. dubna 2019 na čtvrtý ročník festivalu věnovaného převážně divadelní tvorbě o ženách, od žen, pro ženy, ale i muže. Festival nabízí čtyři premiéry, zahraniční hosty, splnění jednoho tajného snu a kromě umění také možnost přispět do sbírky hygienických potřeb pro ženy v tíživé sociální situaci. V prostorách art-deco sálu Venuše ve Švehlovce festival nabídne mlčící Maryšu nebo Pussy Riot u české plotny. Dále reality show s porody, pohled na roli manželky, tajemné představení pro smysly či drag-show Kateřiny Olivové, finalistky Ceny Jindřicha Chalupeckého 2018.

Barbora Šupová, dramaturgyně festivalu, přibližuje letošní program: “Klademe důraz jak na historický kontext, tak současnou zkušenost. Letos slavíme v České republice sto let volebního práva žen, a proto jsme se tematicky soustředili na posilování ženských práv. Rovnost máme vyřešenou pouze zdánlivě, stále čelíme podobným předsudkům, jako ženy před sto lety.” A jak je pro Venušiny dny zvykem, budou se ženská práva hájit netradičně a drze nekorektně, za vstup na inscenaci, která 6. dubna festival uzavře, si mužská část publika připlatí 22% ceny. Organizátoři festivalu tak poukazují na přetrvávající nerovnosti v oblasti příjmů. Program neuhýbá ani dalším elementárním tématům, jako je mateřství nebo manželství.

První festivalový večer 2. dubna patří divadelnímu gangu Depresivní děti touží po penězích a premiéře „Maryša (mlčí)“. Klasická tragická hrdinka českého divadla v netradičním podání. Místo mlýna loftový byt, místo hospody obchodní centrum. Hanácké nářečí je nahrazeno významným mlčením. Ale Maryša je pořád stejně krásná a nešťastná. A nebezpečná. „Naši Maryšu jsme se pokusili udělat současnou, živou a rebelující. Chtěli jsme ji posunout od českého folklórního příběhu k velkým tragickým hrdinkám – vražedkyním. Myslím, že příběh je notoricky známý, takže se v něm bude snáze orientovat i divák, který větší zkušenost z divadel nemá. Během zkoušení jsem nabýval nadšení – forma beze slov dává příběhu nové kontury, barvy a nuance,“ objasňuje režisér Jakub Čermák, proč právě Maryša mlčí. Hlavní role se ujala Andrea Berecková, divadelní fanoušci se mohou těšit také na Petra Jeništu a Pavla Neškudlu. V této inscenaci Maryša ani necekne, ale řekne toho dost.

Z inscenace o mlčící Maryše

Ve středu 3. dubna navštíví Venuši nastupující generace slovenského divadla. Monodrama Veroniky Malgot a Lýdie Ondrušové „Mala Dr. Csabova pravdu?“ o ženě a jejím postavení v manželství ve slovenské společnosti za posledních sto let, si odbude svou českou premiéru. Ponor do kulturních stereotypů, právní a sociální východiska pro ženu, realita manželského života „v dobrém i zlém“. Vědí dnešní ženy, co je pro ně dobré? Kariéra? Děti? Manželství? Emancipace? Vaření, pečení? A ví to manžel?

Jsou tři, dohromady mají šest dětí a všechny je porodily. První v porodnici a druhé už raději doma. „Jde o tak intimní téma, že se o tom ani divadlo dělat nedá. Takže jsme se do toho pustily,“ říkají matky na mateřské a zároveň divadelní autorky a performerky Kateřina Bílková, Lenka Huláková a Hana Malaníková. Pod hlavičkou seskupení MAnaMA připravily na 4. dubna premiéru nazvanou „Promiňte, že rodím“ o radostech i strastech těhotných a rodících žen a rolích, které jim tak rádi vnucují lékaři, sestřičky a příbuzní. „Co se matky do toho porodu vůbec pletou?

Mateřské postavy z Kytice Karla Jaromíra Erbena v multisenzorickém představení „Spoonfed / Až pod nos“ budete moci potkat v pátek 5. dubna. Jedno ze základních děl české literatury, jak jej vidí zahraniční umělci Nitish Jain z Indie a Eva Rosemarijn z Norska, kteří zkoumají vztah matka – dítě. “Být matkou a mít matku. Vracíme se k momentům, které se dotýkají okamžiků, které jsme sdíleli s našimi matkami a dětmi. Kdy jste naposledy něco z ní rozpoznali v sobě?”, ptá se Eva Rosemarijn. Představení, které potěší všechny vaše smysly má omezenou kapacitu na 5 diváků a hrát se bude osmkrát každou půlhodinu mezi 17:30 a 21:30.

S festivalem i s Patriarchátem Čechy a Morava se v sobotu 6. dubna rozloučí drzá inscenace „Bohorodičko, staň se feministkou“: „Máš umytý nádobí, vypraný prádlo a uvařenou večeři? A co si dneska udělala pro ženský hnutí? Přijď na zakládací schůzi Úderné feministické skupiny!” vyzývají Alena Julie Novotná a Barbora Šupová. Ruské punkerky Pussy Riot se potkávají s českými feministkami od plotny, stěžujou si na chlapy, řeší fenomenologický koncept svobody a zpívají si hezké písničky. „Pánům doporučujeme dámský doprovod a přiměřený oděv. Klasický suspenzor pod nevyzývavým oděvem nejspíše postačí,” dodávají autorky. Po punkovém kabaretu, volně inspirovaném životem Marie Aljochinové a Naděždy Tolokonnikové se představí performerka Kateřina Olivová, která se tentokrát nebude svlékat, ale naopak se zjeví v kostýmu a za doprovodu popových hitů se svými kolegyněmi ze skupiny NEWkus rozjede krátkou show ve stylu lip-sync.

Vkus anebo nevkus? Bohorodička? Anebo feministka?

Součástí festivalu je také sbírka hygienických potřeb pro ženy bez domova. Přispět do sbírky můžete již od 8. března vždy v mezi 19:00 a 20:00 v den, kdy se hraje ve Venuši představení. Mimo tyto časy nebo při větším objemu darovaných věcí, můžete navštívit ve všední dny od 10 – 18 hodin,  Jako doma – Homelike, o.p.s na adrese Pobřežní 299/8, 186 00 Praha 8, Karlín.

Program – VENUŠINY DNY 2019:

2. 4. – „Maryša (mlčí)“ (Depresivní děti touží po penězích) Premiéra

3. 4. – „Mala Dr. Csabova pravdu?“ – (Veronika Malgot, Lýdie Petrušová) Česká premiéra

4. 4. – „Promiňte, že rodím“ – (MAnaMA) Premiéra

5. 4. – „Spoonfed“ – (Eva Rosemarijn, Nitish Jain) Premiéra

6. 4. – „Bohorodičko, staň se feministkou“ – (Alena Julie Novotná, Barbora Šupová) Premiéra,

6. 4. – „Vždycky jsem chtěla být zpěvačkou“ – (Kateřina Olivová & NEWkus)

Venuše ve Švehlovce, Slavíkova 22, Praha 3

WEB: www.venuse-ve-svehlovce.cz/

FB: www.facebook.com/VenuseveSvehlovce/

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

PONEC zve nejen pedagogy

Zájemci, hlaste se na mailové adrese! Seminář, který obohatí nejen stávající pedagogy, ale i studenty.

Srdečně zveme na vzdělávací a tvořivý seminář určený pro taneční lektory pracující s dětmi, pedagogy ZUŠ a ZŠ.

Již pátý ze série seminářů v rámci projektu Tanec školám, který třináctým rokem přináší dětem do škol kreativní pohybovou výuku. Semináře neposkytují samotné vzdělávání lektorů Taneční a pohybové výchovy, ale jsou zaměřeny na doplňující poznatky a nové inspirace, které mohou obohatit tuto výuku.

Tančit lze i v exteriéru školy, jak nám předvádí skupina moravských žáků

Nyní vás čekají inspirace z oblasti bodypercussion (Lenka Pospíšilová, Česká Orffova společnost) a kontaktní improvizace pro práci s dětskou skupinou (Mirka Eliášová). Nebude chybět ani sdílení zkušeností, vzájemné konzultace a ukázková lekce programu Tanec školám.

Seminář se koná 18. a 19. 1. 2019,

PONEC – divadlo pro tanec, Husitská 899/24A, Praha 3

Podrobné info zde: http://bit.ly/SeminarTanecSkolam 


Cena semináře:
1 000 Kč,

studenti 700 Kč


Info a registrace: E 
martina.filinova@tanecpraha.eu

Ke stažení

TANEC PRAHA

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Bubnujte s EPRAHIM GOLDIN

Chcete si zabubnovat s pravými africkými bubeníky? A to přímo v Praze? Tak v listopadu budete mít šanci. Ale hlaste se již nyní. Neváhejte!

Srdečně vás zveme na workshop bubnování s Ephraim Goldin pro dospělé účastníky
 
Termín konání: 25.11.2018 od 17:30 – 19:30
Místo konání: DDM Praha 3 – objekt Ulity, Na Balkáně 17a, 130 00 Praha 3
Věk: 15-99 let
nebo na 222 990 330.

událost na FB:

https://www.facebook.com/events/242083439989123/

moc se těšíme

Monika a Ephraim
TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnící a zakladatelkou souboru „MODERN DANCE PLAMÍNEK“ LENKOU KRENKOVOU

„Když tančím, tak hořím.”

Lenka Krenková je úžasná, skromná žena. Dělá ji šťastnou, když tančí a dělá tancem radost druhým. A zejména, když naučí své svěřence umění vyjádřit tancem vše, co cítí – a tak si uvolnit duši. Jejím mottem je: “Když tančím, tak hořím”. Po vystudování pedagogické školy učila ve školce. Pak si Lenka založila soukromou taneční školu „Modern Dance Plamínek”. V Praze 4 a 3 má na základních školách své “tancovny”. Tam chodí na své hodiny děti – od nejmenších po největší, i dospělé. Lenka staví na tom, že každá holčička, ať malá, velká, tlustá či tenká dokáže být při tanci krásná a šťastná. Pracuje s dětmi i dospělými, často i maminkami malých tanečnic. A časem dokázala vytvořit krásnou partu, v níž si všichni vzájemně pomáhají. Není tam rivalita ani závist a skutečně se navzájem mají rádi. V takové atmosféře se dají i s tancem dělat zázraky. Právě proto na závěrečném vystoupení (v červnu v kulturním domě Mlýn ve Stodůlkách v Praze 13), kde všechny skupiny tanečnic od nejmenších po dospělé představují své celoročně  připravované choreografie, jejich rodiče a přátelé často pláčou dojetím.

Jak jste se dostala k tanci, respektive rytmickému pohybu?

Prý jsem tancovala od momentu, co jsem se naučila chodit. Moje máma byla výtvarnice a když v roce 1977 přišel čas na zájmové kroužky, nastoupila jsem do tehdejší Lidové školy umění (nynější Základní umělecké školy) na výtvarný obor. Osud tomu chtěl, že vedle byl taneční sál a ten mě lákal daleko víc. Parkety, tyče, zrcadla, pianino, piškoty, tak tehdy taneční sály vypadaly. Tomu se nedalo odolat. Brzy jsem zběhla od výtvarničiny k tanci.“

Kdo Vás první pro tanec získal?

Celou taneční průpravou nás vedla paní učitelka Rákosníková. A já – i díky ní – začala inklinovat k výrazovému tanci. Klasika mou doménou nikdy nebyla. Tím bylo jasné, že dveře státní konzervatoře pro mne zůstanou uzavřené. V té době jiná možnost, jak se živit tancem, nebyla nebo jsem alespoň o ní nevěděla.“

A co tedy bylo dál…

Začala jsem se pomalu smiřovat s faktem, že ze mne tanečnice prostě nebude. A nastoupila jsem na střední pedagogickou školu. A souběžně dále navštěvovala hodiny paní učitelky Rákosníkové v Lidové škole umění. Až do svých osmnácti. Pak následovala práce v mateřské škole Jeseniova v Praze 3 na Žižkově, svatba, dítě.“

Ale co mimo práci a rodinu?

Něco ale stále v mém životě chybělo – tanec. Nutit manžela, aby šel se mnou tancovat, bylo marné. Až přišel den, kdy jsem zjistila, že manžel i syn mají své koníčky, zatímco já sedím doma a čekám. Naštěstí se doba změnila. Taneční centra již nebyla pouze pro děti a mládež. A tak jsem pro sebe objevila Dance Perfect, abych se nejistě vrátila k tanci. Pokorně do začátečníků, s hrůzou, že uslyším: ,……to už pro vás není´. Po první lekci jsem se opravdu dozvěděla, že tyto lekce pro mne nejsou. Ale nikoli kvůli věku. Prý musím chodit na pokročilejší lekce. Štěstím jsem tenkrát tancovala i po chodníku cestou domů.“

Kdo Vás tehdy vedl?

Měla jsem velké štěstí na lektory, nejvýrazněji mě asi ovlivnili Jarek Cemerk, Rosťa Šrom, Věrka Ondrašíková a Martin Vraný.“

Ale z frekventantky kurzů jste se stala postupně sama jejich vedoucí. Jak k tomu došlo?

Osud mne totiž vedl dále. V mateřské škole tenkrát každá učitelka vedla nějaký kroužek. Na mě vyšel sportovní. Ačkoli jsem absolutní sportovní antitalent. Zatímco já jsem si s dětmi házela míčem, běhala či závodila, tak kolegyně zatím na tanečním kroužku učila mazurku. Časem se vedení tanečního kroužku uvolnilo a bylo nabídnuto mně.“

Tak to jste určitě byla ve svém živlu?

Zajímavé je, že zatímco učit malé děti sport mne nechávalo klidnou, výuka tance mě vyděsila. Věděla jsem již toho o tanci tolik, že jsem si myslela, to nezvládnu. Paradox. Nakonec jsem kroužek vzala a začala s předškolními holčičkami zkoumat taneční pohyb. A šlo to. Dokonce výborně. Byla jsem spokojená, aniž bych tenkrát tušila, že s nimi budu tancovat, i když jim bude patnáct let a více.“

Ale to ještě nebylo všechno…

Osud prostě existuje. Mám na to pro sebe další důkaz. S kamarádkou jsme jednou navštívily astrologický seminář. Na závěr astroložka každému řekla jednu záležitost, kterou mu hvězdy chystají. Mně bylo řečeno, že mi do měsíce přijde nabídka nové práce. Přišlo mi to v ten okamžik  jako blbost. O to větší bylo překvapení, když mi další týden zavolalo Kulturní a rodinné centrum Nová Trojka z Prahy 3, že bývalé tanečnice z mateřské školy chtějí pokračovat. Opět s rozpaky jsem tedy začala učit pár hodin tance i tam.“

Nezůstalo však pouze u třetího pražského obvodu?

Dále následovala vyhraná soutěž Pražská mateřinka a na ní těhotná paní porotkyně s nabídkou učení ve studiu Tulipán v Praze 6. To už se s celodenní prací v mateřské škole tedy opravdu zvládnout nedalo. Stála jsem před rozhodnutím, jak dál. Manžel rozhodl. Kdy jindy, když ne teď. Syn odmaturoval a tak načasování bylo opravdu ideální.“

A jak jste tedy pokračovala? Odvážila jste se na riskantní led?

V mateřské škole jsem dala výpověď, ale nezavřela jsem si tam vrátka až tak úplně. Dodnes tam docházím vést taneční kroužek. Pronajala jsem si třídu v Základní škole Plamínkové na Pankráci v Praze 4 a přes prázdniny z ní vybudovala taneční sál. Ne jako ten, ve kterém jsem začínala. Místo parket sice baletizol, místo klavíru přehrávač, ale zrcadla na celé stěně standardní. Tak vznikl ,Modern Dance Plamínek´. Psal se tehdy rok 2010.“

Jaké to tehdy byly začátky?

S¨velkými nadějemi i staženým žaludkem jsem očekávala školní rok. V Nové Trojce lekce úspěšně běžely, práce v Tulipánu skončila a na hodiny v mém novém sále přišly čtyři holčinky. Většinu času jsem trávila pláčem na lavičce v nedalekém parku. Finančně mě tenkrát vlastně zachránila mateřská škola, kde jsem zaskakovala za nemocnou učitelku. Pak se však situace postupně začala měnit. Vystoupení, či ukázkové hodiny najednou fungovaly. Přihlášených přibývalo. Přibyly postupně i páteční lekce v Základní škole Lupáčova v Praze 3.“

A jak se Váš „Plamínek“ postupně rozrostl?

Dnes, po devíti letech, mám kolem sto padesáti žáků. Mým prvním malým tanečnicím je dnes patnáct let. A já můžu sledovat, jak rostou nejen po taneční stránce. Překvapením bylo, když přišly maminky, s chutí zkusit to, co jejich děti. Tak vznikl kurz pro maminky. Je úžasné sledovat, jak se dá svět tance objevovat v každém věku, a jejich i má radost, když se daří. I já stále něco objevuji. Třeba na lekcích Jana Kodeta.“

Mluvila jste o soutěžích, od nich je již krůček k veřejným vystoupením…

Právě. Totiž ještě jedna má touha byla nenaplněná. Vystupovat. Dost těžký úkol pro  tam ty  nahoře, co plní sny. V mém věku. Ale i to mi bylo sesláno. Nejdříve skupina RDC Rosti Šroma a potom učinkování v představení ,Sedm proti Thébám´ v Rockopeře Praha. Představení se stále hraje, tak mám šanci – i přes na tanečnici vyšší věk – plnit si své sny.“

Najít si mezi dnes různými styly a odrůdami tance svou vlastní parketu, asi není zrovna jednoduché?

Proč tanec a proč výrazový, scénický či moderní? Vnímat energii celého těla, hrát si s protahováním a uvolňováním, cítit jak jednotlivé svaly přenášejí impulzy do všech částí člověka, k tomu vytváření příběhů, prožívání emocí, hudba. Co může být víc. Na rozdíl od sportu, tanec rozvíjí opravdu každý kousíček osobnosti a co všechno tanec posiluje, zjistíte až druhý den. Ve mně tanec vyvolává pocit štěstí, to bych přála zažít každému.“

Vedení tanečních kroužků klade i nároky na metodiku, psychologii…

Proto jsem řešila, jak vlastně své kurzy vést. Možnost bavit se tancem by měl mít každý, kdo má zájem. Společně objevovat svět fantazie nebo pocitového vyjádření těla. Dostat ze sebe nejen kladné emoce, ale smět si zatancovat i smutek, zlo či vztek. Velmi uvolňující. Hlavně společně tvořit a taneční techniku použít ve svých představách. Taneční technika je samozřejmě velmi důležitá a secvičit vystoupení dá hodně práce. Vždyť tanec je i o malých detailech. Přesto se stále snažím vyvažovat mezi dřinou a zábavou. Kurzy jsou rozdělené pouze věkově, nikoli výběrem. Prostě bez rivality. Tak se stal pro mne malý zázrak. Holčinky, s kterými pracuji již delší dobu, odložily mobilní telefony, scházejí se na sále dříve, aby se objaly, popovídaly, vybíraly hudbu na další taneční příběh a samy si vymýšlely choreografie. Pokud jim přijde jednou či dvakrát týdně málo, zajdou i na lekce mladších dětí, aby i s nimi sdílely tanec .“

Tak tedy „Plamínek“ zapaluje…

Musela jsem si ale i zvyknout na to, že lásku k tanci necítí každý. A není to vždy mojí chybou, když odejdou za jiným zájmem, nebo v jistém věku není scénika dost ,in´. Nebo jen proto, že tanec je někdy i dřina.“

Je obtížné nalézat lokace pro výjezdové akce a soustředění?

Pro ty, co cítí jako já, jsme na prázdninový týden našli úžasné útočiště s tanečním sálem v penzionu Klamovka ve Stradonicích. Týden tak trochu holčičích radovánek. S tanečnicemi od devíti do patnácti let si užíváme nejen tréninky, jógu, herectví, gymnastiku, ale i vymýšlení a tvoření kostýmů, dělání si vzájemných radostí, focení, natáčení tanečních videoklipů nebo tvoření choreografií ve věkově smíšených skupinách. Jsem vždy překvapena, jak dokážou citlivě spolupracovat s mladšími, žasnu nad jejich nápaditostí. Týden uteče, přijde objímání a pláč při loučení. To je pro mne velká odměna i ujištění, že vztahy a vzájemnost jsou víc než vyhrané soutěže za cenu drilu a vzájemné rivality.“

Já myslel, že soutěže jsou (nejen pro děti) určitým vyvrcholením práce?

Já tedy osobně mám k soutěžím (ač pár pohárů na kontě máme) velmi rozporuplný vztah. Raději volím nesoutěžní vystoupení ve spolupráci s ,radnicí´ Prahy 3 či 4 anebo se základními školami. Daří se. Za letošní školní rok jsme odtancovaly dvaatřicet vystoupení. To hlavní, absolventské, nás ještě v červnu čeká. Všechny skupiny se sejdou v kulturním domě Mlejn ve Stodůlkách, kde předvedou své letošní choreografie. A jako každý rok zakončí letošní taneční sezónu společným tancem na pódiu, pod ním i po stranách hlediště. Má to, myslím, sílu – těším se.“

To je obdivuhodné! Co říci závěrem?

Tak takhle si plním své sny.“

Děkujeme za milý rozhovor a přejeme hodně energie, nápadů i trpělivosti.

Michal Stein a Michaela Formánková

Foto: archiv Lenky Krenkové

TANEČNÍ MAGAZÍN