Animace – tip na využití karantény

On-line kurz Stop motion animace zdarma. V Hradci Králové, ale můžete pracovat v klidu doma. Začíná již tento víkend!

Vícedílný kurz zdarma pro přihlášené zájemce. První díl Taje Animace, tedy „základy stop-motion animace“ vám představí technické začátky a rady, jak začít.

Můžete si komfortně animovat v klidu i v karanténní domácnosti. Koronavirus neklade v tomto případě překážky. Stačí mít chytrý telefon anebo tablet.

Přihlášeným zájemcům přijde mail s odkazem na videokurz, v sobotu 14. 11. 2020 ve 12 hod.

Kurz probíhá v rámci festivalu Cinema Open, který je letos on-line.

Více informací a přihlášku najdete na našem webu.

Sdílet

Kontakt: pr@impulshk.cz

Kontaktní osoba: Marta Bergmanová

Pořadatel: Centrum uměleckých aktivit Impuls Hradec Králové

Web: www.impulshk.cz

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Zavolejte a pokecejte s námi!”

Cirk La Putyka zřídil v prázdných Jatkách78 – na čísle stabilní linky 245007117 – „telefonní ústřednu“ se členy souboru. Můžete si promluvit s Novákem, Stárkovou, Holíkem i dalšími členy souboru…

Dobrý den, dovolali jste se do Ústředny78 – speciálního telefonického happeningu Cirku La Putyka a Jatek78…”, takové oznámení uslyší ti, kdo v pondělí mezi 18. 20. hodinou zavolají na telefonní číslo 245 007 117. Po úvodu pak budou volající přepojeni na některého ze šesti herců, hudebníků či bavičů ze souboru Cirk La Putyka. S nimi si mohou popovídat, nechat se pobavit, rozveselit se či probrat cokoli jiného. Telefonní hovor je omezen na sedm minut. A obsah zůstává čistě na volajícím a volaném. Hovory, jak jsou všichni na začátku upozorněni, jsou nahrávány. A živě, formou mixu, vysílány během videostreamu z happeningu na sociálních sítích souboru a divadla.

Telefonický happening, Ústředna78, je další z projektů Cirku la Putyka, ve spolupráci s divadlem Jatka78, reagující na současná koronavirová opatření. Když už ta neumožňují realizaci a tvorbu živých kulturních událostí,” vysvětluje principál souboru Rosťa Novák mladší. „Smyslem toho je pobavit, rozveselit, zahřát u srdce, zazpívat, pokecat si, cokoli je možné. Můžete zavolat svým oblíbeným hercům a ptát se jich úplně na cokoli, co vás napadne. Třeba: co přes den dělali, jaké je jejich oblíbené jídlo? Anebo budete chtít slyšet vlídné slovo, vtip, pohádku? Je to jenom na vás, s čím přijdete,” doplňuje Rostislav Novák junior.

Nikoli sám (jak zpíval Peter Nagy) s nohama na stole

Již toto pondělí 19. října se k telefonům posadili: Jan Holík, Adam Joura, Jiří Kohout, Helena Nováčková, Jana Stárková a Zbyněk Šporc. Akce by se měla opakovat i v příštích týdnech. Na programu divadla bude každou neděli. „Budeme oslovovat osobnosti ze společenského, kulturního i sportovního světa,” uzavírá Rosťa Novák, toho jména mladší.

Cena telefonického hovoru je podle tarifu volajícího. Videostream probíhá v rámci platformy „(A)sleep“, která od 12. října non-stop vysílá z prázdného sálu divadla Jatka78.

Více informací na: www.laputyka.cz a www.jatka78.cz.

Foto: Jiří Šeda

Jiří Sedlák a Zuzana Hošková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Co se skrývá za projektem »RICHMAN«?

Splněné sny! 

V nedávných dnech byla otevřena nová restaurace nesoucí název „RICHMAN BUSINESS BAR“. Tu najdete na adrese Pitterova 2855/13, v Praze 3, na Žižkově, v jednom z nejhezčích komplexů „Central Park Praha“. „RICHMAN“ je ale také název klipu unikátního projektu Food Addictors, který byl pokřtěn právě v této restauraci. Oba projekty, hudební klip i gastro, vlastní investiční skupina „RICHMAN“. Ta mluví o myšlence, která by měla motivovat každého člověka: „Ve světě se hodně mluví o úspěchu jako o peněžním bohatství , ale jen malá zmínka je o skutečných hodnotách. Je důležité si uvědomit, že skutečně bohatý člověk není ten, který má hodně peněz, ale ten, kdo může pevně následovat svůj cíl, seberealizovat se a sdílet tento úspěch se svými blízkými.“

Tento klip zároveň nejlépe odráží hodnoty investiční skupiny „RICHMAN“.

Klip RICHMAN režíroval Milan Balek, který je podepsán pod množstvím klipů. A spolupracuje například s Petrem Kutheilem, Petrem Kotvaldem anebo s Lucií Vondráčkovou.

Jak došlo ke spolupráci?

Na to Milan Balek vzpomíná: „Když mě kluci z Food Addictors oslovili s tím, abych jim režíroval videoklip, v duchu jsem si říkal, ,další kašpaři´,  co budou chtít polonahé slečny a drahá auta, která jim nepatří, ale mýlil jsem se. Nápad, který mi řekli po telefonu, se mi od samého začátku líbil, celý klip je totiž o splněných snech a to doslova!“

O čem klip podle Milana je?

Každá postava, která ve snímku účinkuje, hraje svou životní roli. Hlavními rolemi jsou čtyři děti. První chce být policistou, aby zachraňoval lidi. Druhý se od mala motá v kuchyni, kde zjistí, že se chce stát známým šéfkuchařem. Další chce vlastnit Lamborghini, aby na něj byl otec pyšný, a poslední chce mít obyčejné štěstí – mít rodinu a hezké bydlení. Všem se ve skutečnosti tento sen splnil. Samotný název klipu „RICHMAN“, neboli boháč, vykresluje bohatého člověka nikoli penězi, ale myslí, jeho duší a sny, za kterými si jde.“

Jeden ze zakladatelů projektu Fenix nám prozradil ke klipu:

Celý projekt vznikl na základě nápadů investiční skupiny ,RICHMAN´ a najednou před námi stál největší projekt naší hudební kariéry. Jelikož už náš projekt Food Addictors je unikátní, věděli jsme, že i tohle bude unikátní klip, jak se říká úplně někde jinde, zase o kus dál. Poznali jsme spoustu skvělých lidí, kteří dokázali i v náročných podmínkách a časovém presu pracovat jako tým. Co víme určitě, je to, že překonat tenhle level, který nasadili zakladatelé investiční skupiny ,RICHMAN´, bude prakticky nemožné. Za mě osobně je to náš nejlepší hudební počin a jsem rád, že dostal tak dokonalou podobu ve formě vizuálu založeného na reálných postavách.“

FOOD ADDICTORS tvoří:

Van Hand

K hip hopové kultuře se dostal ve svých 16 letech, kdy ho motivovala v té době jedna z nejznámějších akcí HH Foundation. Začal se zajímat o Beatbox a za rok se zúčastnil prvního Beatbox battle, tehdy pod pseudonymem „SHORTY“. Po zkušenostech u Gordona Ramsayho a Zděňka Pohlreicha bylo jasné, že gastronomie v jeho životě zanechá trvalé následky. V dnešní době se naplno věnuje nejen gastronomii, která ho vtáhla naplno, ale i své přítelkyni a projektu FOOD ADDICTORS.

Fenix Flame

K hip hopové kultuře se dostal ve svých ranných letech, kdy začal poprvé sledovat především českou rapovou scénu. Rap ho oslovil natolik, že v jeho patnácti letech vznikla první věc psaná do instrumentálu. Je jedním ze zakladatelů skupiny Nový Směr, se kterou v roce 2008 vydal mixtape „ODKAZ“. A o rok později album „N.O.T.S.“, kde vystupoval pod pseudonymem „THOMAS“. Poté, co skupina zanikla, se věnoval sólové tvorbě dál. V roce 2017 vydal své sólové album „360“, ke kterému vydal i několik vizuálů. Potom se přestěhoval do Prahy. Prošel řadou prestižních podniků a v současnosti pracuje na pozici šéfkuchaře v „RICHMAN BUSINESS BARu“. Stejně jako Van Handa ho pohltila gastronomie natolik, že jí věnuje většinu svého času. Veškerý volný čas navíc věnuje své manželce, synovi a projektu FOOD ADDICTORS.

Webová stránka: www.foodaddictors.cz

Odkaz na klip: https://m.youtube.com/watch?v=XYVSM7iHvKE

Text a foto: Petr Mráček

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Odešla PANÍ TEXTAŘKA

Legendární autorka textů předních zpěvaček i zpěváků Jiřina Fikejzová zemřela

Stala se doslova legendou. Ačkoli své písňové texty nikdy nechrlila jako na běžícím pásu. Anebo právě proto?

Jiřina Fikejzová pocházela ze severu Čech. Konkrétně z Lomu u Mostu. Možná, že právě tento drsný kraj jí dal do vínku citlivou, ale občas i elegantně drsnější, ženskost jejích textů?

V mládí se věnovala vrcholově lehké atletice. Převážně sprintům. Na lehkoatletickém hřišti se seznámila i se svým manželem Jaroslavem, reprezentačním skokanem do dálky. Ale nevyhýbala se ani ostatním sportům. Pochlubila se mi, že na kurtech pražského Meteoru (kde jsem o mnoho let později hrával), získala i svou první a poslední tenisovou trofej. Za turnaj ve čtyřhře.

Vedle sportu paní Fikejzová vystudovala i vysokou školu. Nejprve i sama zpívala, ale pak se věnovala tomu, co nejlépe ovládala – psaní textů. Jedním z jejích prvních profesionálních textů byl ten pod sloganem „Půvabná a svěží“. S ironií sobě vlastní vzpomínala na to, jak jí slavný kapelník Karel Vlach řekl: „A napíšete nám také něco bez věže?“

Cokoli Jiřina Fikejzová napsala, tak se téměř vždy stalo hitem. Stačí výčet těch nejznámějších titulů: „To mám tak ráda“, „Markétka“, „Dominiku“, „Řekni, kde ty kytky jsou“, „Massachusetts“, „Akropolis, adieu“, „E 14“, „Já do hry dávám víc“, „Sedm dostavníků“, „Měsíční řeka“, „Romantická“ či „Děvče, smůlu máš, je můj“.

V sedmdesátých letech byla paní doktorka Fikejzová i autorkou pravidelné rubriky v jednom časopise pro mladé. V ní udílela čtenářům a zejména čtenářkám rady – spíše z oboru psychologie. Její články byly milé, nevtíravé a psané spíše fejetonistickou formou.

Na archivním snímku s Karlem Gottem

Pracovala také přímo v hudebním vydavatelství Supraphon. Na pozici dramaturgyně. Ale nikoli české hudby (kde by třeba mohla ovlivnit vydávání svých textů), nýbrž v zahraniční redakci. Její zásluhou vyšla v naší republice, tedy tehdy za „železnou oponou“, alba Simona a Garfunkela i dalších pěveckých a muzikantských hvězd první velikosti.

Můj první kontakt s Jiřinou Fikejzovou byl do jisté míry kuriózní. Jednou u nás doma zazvoní telefon a v něm se ozve: „Dobrý den, tady Jiřina Fikejzová…“ Málem mi vypadlo telefonní sluchátko z ruky. Zatelefonovala mně jako členka poroty dětské písničkové soutěže. Kvůli mému textu. Říkala: „Víte, nám skoro všem se hodně líbila ta vaše (poznámka autora: malé „v“, protože s hudebním skladatelem Václavem Vašákem) písnička ,Žvýkačkový vlak´. Ale v porotě mezi námi byli povinně zastoupeni učitelé. A ti byli proti, protože prý děti ve škole lepí žvýkačky na spodní části desek lavic!?? My jsme si říkali, že byste to mohli předělat. Ale já sama chápu, že je na těch žvýkačkách postavena celá písnička. A já osobně bych to ve Vaší roli asi taky neudělala…“ A tak se taky stalo.

Od té doby jsme se s Jiřinou Fikejzovou setkali více než dvacetkrát. Dokonce byla v komisi, která mne přijímala do Ochranného svazu autorského. Často jsme se vídali ve vinárně U Šuterů, naproti Supraphonu, kde jsme kolikrát až do večera probírali moje texty. Nesčetněkrát jsme se potkali na výstavě jejího oblíbeného karikaturisty „Kobry“ Kučery. Ale dodnes nezapomenu, když jsem s ní psal rozhovor pro časopis „Domov“, jak při autorizaci vážila každé své slovo. S tím jsem se ještě nikdy nesetkal. Ani dodnes. Naposledy jsem se s ní viděl osobně, když jsem si k ní domů šel nechat podepsat její knížku „Povolání textařka“. Bydlela na pomezí pražských Vinohrad a Vršovic v krásné funkcionalistické vile po herci Jindřichu Plachtovi.

Na paní Fikejzové jsem, kromě profesionality a životní moudrosti, oceňoval zejména smysl pro humor. Nezapomenu, jak byla mírně zděšena, že se silnice E 14 z jejího textu stala později „rájem lehčích žen“. Anebo, jak přiznala, že v Tesaříkově textu u písně Yo Yo Bandu „Rybitví“ si v pasáži: „…znám taky jednu z Dejvic/Ta tam toho má nejvíc/Tak ta je tedy má.“, vykládala to poslední „má“ ve významu: „Tak ta je tedy moje“. Ve své životopisné knížce na sebe přiznala mnohé. Prostě, byla vždy dámou, ale také trochu v ní zůstala ta holka ze severu Čech i sportovkyně.

Před třemi lety jsme s Jiřinou Fikejzovou mluvili naposledy. Jaksi symbolicky také telefonicky. Přál jsem jí k významnému životnímu jubileu.

A nyní PANÍ TEXTAŘKA odešla…

Čest její památce.

Foto: archiv

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN