Štítek: Karel Vlach

Uplynulo 140 let od otevření HD Karlín

Divadlo slaví a připravilo divákům překvapení

Neopomínejte chodit do divadel, čeká Vás tam dokonce i super Ježíšek!

Ondřej Brzobohatý, Iva Pazderková, Egon Kulhánek

Svatá trojice HD Karlín z jiného úhlu pohledu 

Od roku 1881, konkrétně 27. srpna, kdy stavitel a podnikatel  Eduard Tichý otevřel budovu, v níž se nejdříve pořádala cirkusová a varietní představení, později díky Karlu Hašlerovi kabaret, aby se nakonec stalo Hudební divadlo Karlín nejvýznamnější operetní a především muzikálovou scénou v zemi, uplynulo letos 140 let! Původně se jmenovalo Théâtre Variété a  prošly jím osobnosti zvučných jmen, za mnohé E. F. Burian, Jan Werich, Oldřich Nový, Vlastimil Burian, Karel Vlach, Ljuba Hermanová, Laďka Kozderková, Jaroslava Adamová, Radek Brzobohatý, Karel Fiala a další a další!  Proslýchá se dokonce, že v něm účinkoval i mladý Charlie Chaplin, Stan Laurel nebo kouzelník Harry Houdini.

Václav Noid Bárta, jeden z hlavních protagonistů 

Odměnou divákům je již roky skvělý repertoár, divadelníkům pak neustále vyprodané hlediště! Proto se divadlo za tuto diváckou věrnost rozhodlo přinést něco navíc! SOUTĚŽ O 140 VĚCNÝCH CEN, dárky na každém představení i soutěže na sociálních sítích!

 

Co se chystá?

1/ Losování jednoho diváka na každém představení od 1. 10. 2021 až do Vánoc, výhrou budou vždy 2 volné vstupenky a limitované tričko k 140. výročí

2/ Prosincová soutěž o 140 vstupenek / dárkových poukazů na sociálních sítích! Sdílej a označ další 3 přátele, s kterými bys šel do divadla a těš se na slosování! 35 výherců obdrží po 4 vstupenkách / dárkových poukazech a všechny pak rádi uvítáme v příštím roce v HDK!

3/ Hlavní soutěž o 140 věcných cen! Tato soutěž je pro všechny diváky, kteří od 1. 10. 2021 až do Vánoc přijdou na představení Hudebního divadla Karlín, vyplní slosovatelný kupón ve foyer divadla a zařadí se tak do slosování, které za účasti největších sponzorů cen proběhne před diváky na posledním předvánočním představení!

Důležitým vzkazem divákům je také to, že ať už nás čekají (ale raději nečekají) jakákoli opatření, která by nedovolila dohrát všechna představení do Vánoc, soutěž na nezbytně nutnou dobu bude přerušena a pokračovat se bude hned, jak to půjde. Ti, kteří už svůj slosovatelný lístek do té doby vhodili do losovacího osudí, zůstávají ve hře!

 

Seznam výher  (140 let Hudebního divadla Karlín)

  1. cena: Letecký zájezd pro dva na Kanárské ostrovy (Canaria Travel CZ s.r.o.) v hodnotě 100 000,- Kč
  2. cena: 2 letenky (vč. zpáteční) dle vlastního výběru (Smartwings, a.s.)
  3. cena: Smart 4K UHD TV Sencor s úhlopříčkou 140 cm (FAST ČR a.s.)

 

  1. cena: Zapůjčení vozu střední třídy s plnou nádrží na víkend (Auta Super s.r.o.) vůz prémiové značky na víkend
  2. cena:  Odvoz luxusním vozem do divadla a zpět do 150 km od Prahy (Kar Limousine service s.r.o.)
  3. cena: Dermacol dárkový balíček kosmetiky v hodnotě 5000,- Kč
  1. – 9. cena: Air Pods – bezdrátová sluchátka Apple (iStyle CZ, s.r.o.)
  2. – 13. cena: Hodinky Gant (FAST ČR a.s.)
  3. – 17. cena: Výrobník nápojů Sodastream Spirit Black (FAST ČR a.s.)
  4. – 25. cena: Stará žitná myslivecká Single barel (Palírna U zeleného stromu a.s.)
  5. – 35. cena: Degustační karton vína Vinařství Vajbar (Vinařství Vajbar Rakvice – Zaječí)
  6. – 40. cena: Poukázky na nákup obkladů, dlažeb, vybavení koupelen a kuchyní hodnotě 2 000,- Kč (ProCeram)
  7. – 50. cena: Dárkový koš se sušeným ovocem a oříšky v hodnotě 1000,- Kč (Alika a.s.)
  8. – 60. cena: Balíček potravinových doplňků pro sport a volný čas v hodnotě 1 000,- Kč (Nutrend a.s.)
  9. – 70. cena: Poukázka na kadeřnické služby v hodnotě 1 000,- Kč (kadeřnictví Be Cut Praha Břevnov)
  10. – 80. cena: Poukázka na nákup spodního prádla v e-shopu v hodnotě 1 000,- Kč (Trenýrkárna.cz)
  11. – 90. cena: Balíček ekologicky šetrné drogerie pro úklid, praní, mytí nádobí apod. v hodnotě 1 000,- Kč (Feel Eco)
  12. – 100. cena: Poukaz na nákup nářadí v hodnotě 1 000,- Kč (Proteco nářadí s.r.o.)
  13. – 110. cena: Poukaz na nákup krabičkové ABC diety v hodnotě 1 000,- Kč (Abeceda Zdraví, s.r.o.)
  14. – 120. cena: Balíček dětských knih a audio knih (T-soft a.s.) + 2 volné vstupenky na rodinné muzikály HDK Junior
  15. – 130. cena: Dárkový poukaz do divadelní restuarace Theatro + Exkluzivní kniha Hudební divadlo Karlín Od varieté k muzikálu
  16. – 135. cena: Dárkový balíček DERMACOL v hodnotě 1 000,- Kč + 2 volné vstupenky na představení HDK
  17. – 140. cena: Tričko k 140. výročí HD + 2 volné vstupenky na představení HDK

No, tak kdo to vyhraje? Václav Noid Bárta 

Divadlo se rozhodlo slavit hodnotnými cenami, nechystá pro diváky na podzim ani žádnou premiéru ani koncert. Panují totiž neustálé obavy z návratu protipandemických opatření a v této nejisté situaci by podle slov ředitele HD Karlín Egona Kulhánka nacvičovat nový muzikál byla nezodpovědnost. Mohlo by se stát, že by představení neproběhlo a veškerá práce účinkujících by byla zbytečná.

Ondra Brzoboa a Markéta Shimmerová Procházková

Zeptali jsme se…..

Ondřej Brzobohatý

 Ondřej Brzobohatý 

Doba pandemie byla pro divadlo těžká. Jak jste to prožívali či přežívali v Karlíně?

„Já jsem napsal jeden muzikál, který budeme tady hrát a jeden mám rozpracovaný. Věnoval jsem se svojí práci, využil jsem ten čas pro tvorbu nových děl.“

Ondra „Ještě jednou, jo?“ 

Ondra „No, snad raději ne!“ 

A co byste cítili, kdyby přišel další lockdown?

„Asi  bychom byli stejně  jako při  tom prvním nešťastní, že nemůžeme dělat to, co umíme, co jsme vystudovali, co milujeme a čemu  jsme zasvětili svůj život, a to je divadlo. Ale jak říkal Cimrman – můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom polemizovat, ale to je tak jediné, co s tím můžeme dělat.“

„A co teda bys chtěl?“   „Noooo, psát a hrát…..“

 “ A ty už bys to podruhé nedal? „No,… jo. Ale nerad. To už by byl zločin vůči kultuře. „

Přesto, někde ve skrytu duše každý tuší, že se to stát může. Vlastně ani nepřicházíte v rámci oslav s žádným koncertem, s žádnou premiérou…

„Ano, může se to znovu stát, ale víte, já o tom vůbec nechci ani přemýšlet, ani dokonce polemizovat, protože mě ta představa jednoduše vůbec nebaví. Dnes  už je logistika všech  protipandemických opatření tak propracovaná, že by další zákaz byl opravdu jen pouho pouhý nešťastný business, který by kulturu úplně  podseknul a byl by to už zločin. Přeji si, ať  lidé chodí do divadel, kultura zušlechťuje člověka!“

Ale co když se lidé v současné době bojí chodit do divadel?

„Ať  se právě nebojí! Nemůže existovat nic, co by mělo kulturu zahubit, protože kultura je vzduch, který dýcháme, jakýkoliv růst člověka, to je kultura. Ačkoliv se vláda tváří, že umění  je až na posledním místě v našem hospodářství, není a nemůže to být pravda. Pokud si člověk pustí umění do svého života a svého srdce, má lepší život. Tedy přinejmenším přináší mu to naplnění jeho vlastního života a také radost.   My umělci jsme také v divadlech, pochopitelně,  žijeme tu a nebojíme se přijít.  To by přece nedávalo smysl. Proč by se měli tedy bát přijít diváci?“

Někdy slyším názory, že umělci jsou „lehkoživkové“, kteří nechtějí dělat žádnou pořádnou práci. Třeba péct rohlíky, nebo opravovat dálnice…. Co si o takovém tvrzení myslíte?  Možná proto je kultura odsunuta na tu poslední kolej!

„Mně to přijde opravdu směšné. To je špatný názor.  Umělci jsou lidé, kteří dělají svět lepším. Ať si tedy lidé, kteří si toto myslí,  někam zalezou a žijí bez kultury, občas také narážím na různé názory, ale srážka s   někým takovým znamená jen nereagovat na tato tvrzení. Já nepopírám, že jiná práce je důležitá. Ano, musíme jíst i stavět, ale právě tak důležité je i chodit do divadel.  Kultura je odkaz národa dalším generacím. A my umělci, ji musíme pochopitelně dělat co nejlépe, jak jen to je možné. Nekvalitní práce nikdy nepřinese tu pravou radost. Jen dobré věci zůstanou jako ten správný odkaz pro naše příští generace, ať už se to týká staveb nebo kultury.“

 

Děkujeme za rozhovor  

 

Iva Pazderková a Markéta Shimmerová Procházková 

Zeptali jsme se ….

 

Iva Pazderková

Zmínila jste lehce během tiskové konference (140 let HD Karlín)  americké publikum a české, cítíte zřejmě  nějaký rozdíl. Můžete to čtenářům více  přiblížit?

„Američané jsou otevřenější v projevech, jsou zvyklí své city dávat více najevo, u nás  se ještě lidé jaksi bojí ukázat city, to znamená vůbec  se  i zasmát, dát najevo, že se jim něco líbí, i když je to dnes také už úplně jiné než dříve. Přesto, v Americe  je všechno mnohem otevřenější.“

Dobře. Ale otevřená  reakce může být také negativní. Co cítíte, když na Vás někdo „prská“?

„To se mi asi nestalo, že by někdo prskal nebo bučel. Dobře, hrála jsem v Americe  v roce  1996 v  divadle v malém městě. Připouštím. No,  každá reakce je reakce! Znamenalo by to pro mě,  že tu práci nedělám dobře, mrzelo by mě to a určitě bych se snažila s tím něco udělat, rozhodně!“

Děkujeme!

vedení HD Karlín

Foto: Eva Smolíková

Text:  Tomáš Matějovský, archiv, Eva Smolíková

Taneční magazín

 

Odešla PANÍ TEXTAŘKA

Legendární autorka textů předních zpěvaček i zpěváků Jiřina Fikejzová zemřela

Stala se doslova legendou. Ačkoli své písňové texty nikdy nechrlila jako na běžícím pásu. Anebo právě proto?

Jiřina Fikejzová pocházela ze severu Čech. Konkrétně z Lomu u Mostu. Možná, že právě tento drsný kraj jí dal do vínku citlivou, ale občas i elegantně drsnější, ženskost jejích textů?

V mládí se věnovala vrcholově lehké atletice. Převážně sprintům. Na lehkoatletickém hřišti se seznámila i se svým manželem Jaroslavem, reprezentačním skokanem do dálky. Ale nevyhýbala se ani ostatním sportům. Pochlubila se mi, že na kurtech pražského Meteoru (kde jsem o mnoho let později hrával), získala i svou první a poslední tenisovou trofej. Za turnaj ve čtyřhře.

Vedle sportu paní Fikejzová vystudovala i vysokou školu. Nejprve i sama zpívala, ale pak se věnovala tomu, co nejlépe ovládala – psaní textů. Jedním z jejích prvních profesionálních textů byl ten pod sloganem „Půvabná a svěží“. S ironií sobě vlastní vzpomínala na to, jak jí slavný kapelník Karel Vlach řekl: „A napíšete nám také něco bez věže?“

Cokoli Jiřina Fikejzová napsala, tak se téměř vždy stalo hitem. Stačí výčet těch nejznámějších titulů: „To mám tak ráda“, „Markétka“, „Dominiku“, „Řekni, kde ty kytky jsou“, „Massachusetts“, „Akropolis, adieu“, „E 14“, „Já do hry dávám víc“, „Sedm dostavníků“, „Měsíční řeka“, „Romantická“ či „Děvče, smůlu máš, je můj“.

V sedmdesátých letech byla paní doktorka Fikejzová i autorkou pravidelné rubriky v jednom časopise pro mladé. V ní udílela čtenářům a zejména čtenářkám rady – spíše z oboru psychologie. Její články byly milé, nevtíravé a psané spíše fejetonistickou formou.

Na archivním snímku s Karlem Gottem

Pracovala také přímo v hudebním vydavatelství Supraphon. Na pozici dramaturgyně. Ale nikoli české hudby (kde by třeba mohla ovlivnit vydávání svých textů), nýbrž v zahraniční redakci. Její zásluhou vyšla v naší republice, tedy tehdy za „železnou oponou“, alba Simona a Garfunkela i dalších pěveckých a muzikantských hvězd první velikosti.

Můj první kontakt s Jiřinou Fikejzovou byl do jisté míry kuriózní. Jednou u nás doma zazvoní telefon a v něm se ozve: „Dobrý den, tady Jiřina Fikejzová…“ Málem mi vypadlo telefonní sluchátko z ruky. Zatelefonovala mně jako členka poroty dětské písničkové soutěže. Kvůli mému textu. Říkala: „Víte, nám skoro všem se hodně líbila ta vaše (poznámka autora: malé „v“, protože s hudebním skladatelem Václavem Vašákem) písnička ,Žvýkačkový vlak´. Ale v porotě mezi námi byli povinně zastoupeni učitelé. A ti byli proti, protože prý děti ve škole lepí žvýkačky na spodní části desek lavic!?? My jsme si říkali, že byste to mohli předělat. Ale já sama chápu, že je na těch žvýkačkách postavena celá písnička. A já osobně bych to ve Vaší roli asi taky neudělala…“ A tak se taky stalo.

Od té doby jsme se s Jiřinou Fikejzovou setkali více než dvacetkrát. Dokonce byla v komisi, která mne přijímala do Ochranného svazu autorského. Často jsme se vídali ve vinárně U Šuterů, naproti Supraphonu, kde jsme kolikrát až do večera probírali moje texty. Nesčetněkrát jsme se potkali na výstavě jejího oblíbeného karikaturisty „Kobry“ Kučery. Ale dodnes nezapomenu, když jsem s ní psal rozhovor pro časopis „Domov“, jak při autorizaci vážila každé své slovo. S tím jsem se ještě nikdy nesetkal. Ani dodnes. Naposledy jsem se s ní viděl osobně, když jsem si k ní domů šel nechat podepsat její knížku „Povolání textařka“. Bydlela na pomezí pražských Vinohrad a Vršovic v krásné funkcionalistické vile po herci Jindřichu Plachtovi.

Na paní Fikejzové jsem, kromě profesionality a životní moudrosti, oceňoval zejména smysl pro humor. Nezapomenu, jak byla mírně zděšena, že se silnice E 14 z jejího textu stala později „rájem lehčích žen“. Anebo, jak přiznala, že v Tesaříkově textu u písně Yo Yo Bandu „Rybitví“ si v pasáži: „…znám taky jednu z Dejvic/Ta tam toho má nejvíc/Tak ta je tedy má.“, vykládala to poslední „má“ ve významu: „Tak ta je tedy moje“. Ve své životopisné knížce na sebe přiznala mnohé. Prostě, byla vždy dámou, ale také trochu v ní zůstala ta holka ze severu Čech i sportovkyně.

Před třemi lety jsme s Jiřinou Fikejzovou mluvili naposledy. Jaksi symbolicky také telefonicky. Přál jsem jí k významnému životnímu jubileu.

A nyní PANÍ TEXTAŘKA odešla…

Čest její památce.

Foto: archiv

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN