Zahájení StarDance se neslo v duchu vzpomínek na KARLA GOTTA

10. jubilejní řada StarDance začala

První kolo oblíbené taneční show StarDance připomnělo hity  zesnulého Karla Gotta (†80).  Pocta Mistrovi byla naplánovaná dlouho dopředu, ale vzhledem k okolnostem posledních dní se Česká televize rozhodla pořad zahájit vzpomínkami na tolik milovaného zpěváka. Karel Gott pracoval v oblasti umění zhruba šedesát let, získal všechny pocty, které mohl získat, odešel ve spánku, smířený se svým osudem, a jak pravil Marek Eben, dále se už jen díval, jak se kvůli němu mění všechny trasy MHD. Možná by si nepřál, aby lidé byli smutní, takže tanec je dobrá forma, jak zavzpomínat. A Marek Eben lišácky pravil, že právě tanec byl v podání Karla velice originální záležitost…. (Kdysi Milan Drobný přiznal TANEČNÍMU MAGAZÍNU, že tančili s Karlem Gottem a přiběhl k nim lékař s otázkou, zda je všechno v pořádku ….) Dost už dvojsmyslných poznámek. V této době zřejmě diváky musel rozplakat poslední Mistrův hit „Srdce nehasnou“, na který zatančil talentovaný youtuber  Karel „Kovy“ Kovář  s Veronikou Liškovou ladný valčík.

Karel “Kovy” Kovář a Veronika Lišková

Všechny páry během večera  tančily na známé hity Mistra, zazněla např. Lady Karneval, Včelka Mája, Trezor a jiné. Však také sledovanost StarDance překročila milion diváků! Mezi hosty se to hvězdami jen hemžilo. V první řadě Vlastimil Harapes, bývalí porotci Radek Balaš a Jan Révai, bývalí soutěžící Dana Batulková, Taťána Kuchařová, Lukáš Pavlásek, Václav Vydra a další výherci minulých řad, tanečníci minulých řad, zkrátka kam oko dohlédlo, tam hvězda.

Hvězdní hosté

Vlastimil Harapes a Radek Balaš

Ředitel České televize Petr Dvořák a Vlastimil Harapes

Taťána Kuchařová

Taťána

Ladislav  Vízek

Zdeněk Piškula

Radek Banga  s partnerkou

Jan Révai s partnerkou

Michal Padevět a Daniela Šinkorová

V tomto prvním kole nikdo nevypadává, takže se ještě jednou se všemi páry setkáme, ovšem slova poroty nebyla vždy vlídná. Na druhou stranu, jak StarDance známe, všechno může dopadnout překvapivě úplně jinak. Diváky přesné kroky až tak nezajímají a rozhodují sympatie a popularita, nebo kdož ví co ještě dalšího.

Oblíbený Jiří Dvořák

Dana Batulková

Leona Machálková

Lukáš Pavlásek

Richard Genzer a Jana Zelenková

Jan Onder a hvězdný tým

Jan Onder a Marek Zelinka

Jak asi hodnocení poroty vypadalo? Porota zasedla v tomto složení: stálice Tatiana Drexler, Zdeněk Chlopčík a nově Richard Genzer a Jan Tománek. Tančil se valčík, jive a samba.

Hvězdná porota

Gabriela Koukalová je zvyklá zahajovat soutěžní klání, a proto jí tato role připadla i tady. Byla kritizována za neladné ruce a drncání po parketu, které ale kupodivu přísnému Zdeňku Chlopčíkovi překvapivě nevadilo  (body 6,6,7,6). Na Xindla X byla Tatiana přísná. Prý si bude muset porota zvyknout. A má se hýbat i v těle, nejen nohama! Ou!

A co na to Xindl X? „Já přece vím, že nejsem nejlepší tanečník, ale o to v téhle soutěži snad nejde, ne?“  A co Vy na to, milí čtenáři? Jde nebo nejde?? (body 4,4,5,4)

Radka Třeštíková a Tomáš Vořechovský –

Zdeněk Chlopčík – to nebyla samba! Jen kroky! A Richard Genzer: Ale radost tady je! A tanec nejsou jen kroky!  Jakub Vagner  a Michaela Nováková byli elegantní, romantičtí,  krásní. Podle poroty ale byl tanec tvrdý.  Dá se to i odpustit. (body 6,6,6,6,)

Mirek Hanuš říká: „Původně jsem myslel, že jdu do tanečních, ale zjistil jsem, že toto jsou  sportovci olympionici!“ Podle Richarda „fakt dobrý“ a Tatiana hodnotila kladně rytmus v těle (body 7,7,6,6) .

Veronika Khek Kubařová a Dominik Vodička byly hodnoceni vlažně. Trochu samby tam bylo.  Rytmus nic moc. Příliš užívání, ale hodně chyb!  Že by vždy užívání nepomohlo? A co Vy na to, milí čtenáři? No a podle Tatiany Drexler- !ty nohy! (body 7,5,6,5)

Tonya Graves je zkrátka malá, milá, roztomilá. Jenže porota! Není ani malá, ani roztomilá! Tonya je podle ní ztuhlá a k jive nedocházelo! OU! Richard Genzer také nebyl milý: „Snad nemáš páteř, protože páteř se hýbe!  A nepomohla  ti žádná rotace!“ OU! (Body 5,4,6,4)

Matouš Ruml a Natálie Otáhalová zabodovali svou energií, ale technika a rytmika měla zásadní chyby! OU! (body vcelku dobré 8,8,7,5)

Nora Fridrichová a Jan Kohout nebyli špatní, proč by. Ale Richardovi Genzerovi se zásadně nelíbily kotníky!  Jan Tománek byl smířlivější: „Máte problém s kyslíkem! Ve 4. díle to snad půjde!  (body 5,4, 7,5)

Karel „Kovy“  Kovář a Veronika Lišková zatančili na dojemnou melodii a Zdeněk Chlopčík uznal, že to bylo krásné. Ale uhopsané!  Podle Jana Tománka byla choreo velmi dobře stylizovaná do hudby.  Tatiana ocenila jedinečný projev a Richard uznal, že ani chyby mu nevadí (body 8,7,8,6).

Taneční páry  roku 2019 ještě  v plné sestavě

Miroslav Hanuš a Adriana Mašková

Veronika Khek Kubařová a Dominik Vodička

Gabriela Koukalová a   Martin Prágr

Ondřej “Xindl x” Ládek  a Markéta Dostálová

Jakub Vágner a  Michaela Nováková

Karel “Kovy” Kovář a Veronika Lišková

Radka Třeštíková a  Tomáš Vořechovský

Radka a Tomáš

Tonya Graves a Michal Bureš

Tonya  a Michal

Matouš Ruml a  Natálie Otáhalová

Matouš a Natálie

Nora Fridrichová a Jan Kohout

Gabriela Koukalová a Martin Prágr

Tak milí čtenáři, a teď je řada na Vás… Jak to vidíte Vy?

Závěr prvního kola

Tereza Kostková

Moondance orchestra

Zeptali jsme se…. 

Porota k Vám zrovna vstřícná nebyla…. Co Vy na to?TANEČNÍ MAGAZÍN

Radka a Tomáš svorně:

“Vždyť my jsme vyhráli už jenom tím, že jsme dnes tady!!!”

Radka Třeštíková a Tomáš Vořechovský

 

Foto, text:  Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

Odešla velká osobnost

Celé Česko i bezmála Evropu zasáhla nad ránem ve středu 2. října velmi smutná zpráva. Zemřel Karel Gott!

Co napsat a neopakovat jiné nekrology? Tak snad pouze střípky, které určitě nejsou tak všeobecně známé.

Třeba, jak pamatuji na jaře 1972 Karla Gotta na tehdejším starém hlavním tenisovém dvorci v Praze na Štvanici. Tam si zahrál – po boku Ladislava Štaidla – čtyřhru proti Karlu Fialovi a Karlu Bláhovi. Bylo to trochu symbolické, jelikož zpěvák Karel Fiala hrál hlavní roli filmového „Limonádového Joea“, ale titulní song filmu nazpíval – Karel Gott.

Karel Gott na plakátu od Káji Saudka

Další už vousatá vzpomínka: O rok dříve se na plochodrážním stadionu v Praze Břevnově představila (poprvé v Československu) skupina francouzských kaskadérů s automobily pod vedením Gillese Legrise. Předváděli krkolomné kousky. Včetně průjezdu hořící stěnou. Nakonec došlo k riskantnímu objezdu celého čtyřsetmetrového oválu ploché dráhy autem po dvou kolech. A do toho Peugeotu se posadil, vedle Gillese Legrise, Karel Gott!!!

Karel Gott se skladatelem, spisovatelem i zpěvákem Vaškem Vašákem

Pamatuji také jeden z koncertů Karla Gotta koncem roku 1977, dost brzy po smrti jeho maminky. Truchlící zpěvák vše na pódiu odvedl jako profesionál a při závěrečné děkovačce trpělivě čekal na malou holčičku s kytičkou, která se batolila až z konce sálu.

Karel Gott žil také určitou dobu pouze s otcem. Zdaleka nebyly mobilní telefony a Mistrovo číslo se nikdy nepodařilo tak zcela utajit. Sám Karel se tedy raději představoval hlubokým hlasem jako „pan Gott starší“, aby se vyhnul některým nechtěným telefonujícím.

Velmi si vážím i krátké gratulace od Karla Gotta v roce 1979, kdy jsem poprvé získal (třetí) cenu jako textař na soutěži Písničky pro Hvězdu, v olomouckém divadle. Byl jsem pro Zlatého slavíka tehdy jistě epizodní postavičkou. Přesto mi k ocenění blahopřál pevným stiskem ruky. Nakonec, bylo to blahopřání vzájemné, jelikož jsem mu (jako interpretovi vítězné písně „Snů plný krám”) gratulaci rád opětoval.

Karel Gott zahajoval výstavu Lauře Krejsové

Skromnost Karla Gotta dokumentuje i to, že rád přišel na výstavu popřát štěstí malířce Lauře Krejsové, která sice sklízela úspěchy v zahraničí, ale na české výtvarné scéně tak známá ještě nebyla…

Možná, že nevíte, že měl Karel Gott i cosi společného s filmem „Přednosta stanice”. Dědečkem jeho první dcery Dominiky byl totiž pan Antonín Zacpal, který v tomto filmu hrál titulní roli přednosty. Jinak byl tento herec menších rolí, mezi jiným, i členem divadla Oldřicha Nového. A já osobně pana Zacpala pamatuji, jak ještě v notně pokročilém věku chodil hrát pravidelně stolní tenis do haly v Praze, Michli.

Můj poslední telefonický rozhovor s Karlem Gottem je téměř přesně čtyři roky starý. A také je spojen s malířstvím. Dělal jsem kurátora výstavy malířské rodiny Vyleťalů „Něžnými drápky“ v galerii Smečky, patřící Pražské plynárenské společnosti. Úplně těsně před říjnovou vernisáží, přesně deset minut před jejím zahájením, se mi ozvalo neznámé číslo. Měl jsem poslední známé číslo Zlatého slavíka uloženo, ale toto bylo opět jiné. Byl to – Karel Gott! Velmi se omlouval, že nemůže přijít. A krátce zavzpomínal na Josefa Vyleťala, který jej kdysi učil malovat. To jsem jej „soukromě“ slyšel naposledy… Ale z masmédií, to stále.

O Karlu Gottovi a především z jeho slavných hitů vznikl již za jeho života muzikál „Čas růží”

Karel Gott odešel navždy. Jeho písně budou žít nadále, stejně jako jeho památka.

TANEČNÍ MAGAZÍN mu takto – snad dostatečně originálně a netradičně – vzdává hold.

Čest jeho památce.

Foto: archiv TANEČNÍHO MAGAZÍNU a Eva Smolíková
Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Dlouhá koncertní karlínská noc HELENY VONDRÁČKOVÉ

V pátek 21. června pokořila naše nejúspěšnější zpěvačka v zahraničí i obří pražskou muzikálovou scénu

V pátek 21. června proběhl v Hudebním divadle v Karlíně „narozeninový koncert“ Heleny Vondráčkové, který byl součástí letošního turné Helena »Dlouhá noc Live«. Hlavní hvězdu doprovodil Charlie Band, jako vzácní hosté vystoupili – 4 Tenoři a Tap Academy Prague.

Helena Vondráčková je držitelkou mnoha prestižních cen a uznání doma i v zahraničí. Slavila úspěchy na festivalech v Riu de Janeiro, v polských Sopotech nebo na Kubě. Vystupovala v pařížské Olympii a po boku Karla Gotta dokonce hned dvakrát v proslulé newyorské koncertní síni Carnegie Hall. Se svými úspěchy nejen v celé střední Evropě nebo v zemích Sovětského svazu, ale také v Jižní Americe, Japonsku, Kanadě a Austrálii, se stala naší mezinárodně nejúspěšnější zpěvačkou.

Naše populární zpěvačka na snímku Evy Smolíkové

TANEČNÍ MAGAZÍN gratuluje naší pěvecké stálici k úspěšnému koncertu i turné a přeje jí mnoho dalších úspěchů, nových písniček i toho normálního soukromého štěstí.

Foto: Robert Rohál a Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Premiéra KOPTASHOW ve znamení STARDANCE

Nový televizní pořad Václava Kopty představil hvězdy, které se zaskvěly v soutěži STARDANCE. A to na parketu i za pultíkem poroty. Tentokrát to vyhrála jednoznačně porota!

Česká televize spolu s novým rokem 2019 zahájila novým pořadem. Jedná se o nový typ talk show. Tedy, spíše by se mělo jednat… Jak již  její jednoznačný název napovídá, měla by být šita na míru herci, moderátorovi a textaři Václavu Koptovi.

Tomuto programu předcházela až neskutečná reklama. V takzvaných “programových dírách”, tedy hluchých prostorech mezi jednotlivými pořady české televize, jsme se dozvídali, že budeme svědky nečekaných odhalení bulvárního stylu. Toho se však v reálu divák nedočkal. Bulvární snad, protentokrát, byl pouze text Koptovy závěrečné písně…

Syn dvorního textaře Hany Hegerové (ale například i autora textu na hit Boney M “Babylon” pro Karla Gotta a množství textů pro divadelní a televizní inscenace) Pavla Kopty se snažil, ale…

První pořad nějaké nové série bývá většinou pověstným prubířským kamenem. Je objektivně pravdou, že bývá složitým krokem. Z druhé strany je dávným faktem, že producent pořadu (v tomto případě Česká televize) takový takzvaně “pilotní” pořad velice dlouho předtáčí, promýšlí i zkoumá na vzorcích diváků. A z tohoto hlediska vypadal výsledný tvar KOPTASHOW jaksi nehotově, nedovařeně…

Herec, moderátor a textař Václav Kopta má zkušenosti z obdobných pořadů, které připravoval s Michalem Suchánkem a bývalým tanečníkem skupiny UNO Richardem Genzerem. Tam však působil jednoznačně v roli doprovázeče na klávesy a občasného glosátora. Nevisela na něm tíha celého pořadu.

Podle titulků nebyl sám Václav Kopta ani (spolu)autorem scénáře. A to bylo, panečku, znát. Bylo očividné, že mu text nejde přirozeně z úst. I když scénář obsahoval personifikace, které vypadaly jakoby se  Kopta autenticky účastnil natáčení filmu “Anděl páně”, tak to z jeho úst tedy už vůbec autenticky nevyznělo… Určitou bezradností působily i pasáže pořadu, které důvěrně připomínaly Krampolův pořad “Nikdo není dokonalý”. Tedy, pohříchu jeho slabší momenty.

Václavu Koptovi nesvědčila ani určitá rozjuchanost za každou cenu. Není mu totiž vlastní. Samostatnou kapitolkou byly laciné efekty. Namísto, aby se kupříkladu herec Jiří Dvořák, jako správný herec, převlékl do kostýmu legendárního komisaře Schimanského, byli jsme ve finálním tvaru svědky jakési nepovedené počítačové grafiky, kterou by nepochybně zvládlo dnešní asi dvanáctileté dítě!

V následné anketě diváků o nejpopulárnějšího hosta pořadu na webu České televize toho večera  to jednoznačně vyhrála sympatická dlouholetá porotkyně STARDANCE Tatiana Drexler (na snímku Evy Smolíkové)

Talk show má být o hostech. To koneckonců i léta dokazuje na obrazovkách různých televizí třeba Karel Šíp anebo (i přes svou výraznou osobitost) Jan Kraus. Zde se však tentokrát valnou většinou jednalo o Koptovu prezentaci a několik – očividně nacvičených – otázek hostům. Z takto “upozaděných” tří vystupujících asi nejvíce zaujala dlouholetá porotkyně STARDANCE Tatiana Drexler. Její čistě přirozený projev byl příjemným protikladem nucenosti a šroubovanosti hlavního moderátora Kopty. Olympijský  i “stardancovský” šampión (ve 2. ročníku v roce 2007) Aleš Valenta potvrdil své letité schopnosti a zkušenosti moderátora řady televizních i rozhlasových pořadů. Dostal zde však minimum prostoru. Totéž platí i o čerstvém vítězi podzimní řady STATDANCE 2018 Jiřím Dvořákovi. Ten se zřejmě – z těch tří hostů asi nejvíce – na této platformě necítil ve své kůži. Působil, stejně jako Kopta, strojeně, naučeně, nuceně – prostě značně nepřirozeně a nevěrohodně.

Možná, že se Jiří Dvořák cítil daleko přirozeněji na parketu STARDANCE anebo při autogramiádě (se svou taneční partnerkou) před soutěží, než v pořadu KOPTASHOW (foto: autor článku)

Závěrečná písnička Václava Kopty měla skvělý hudební nástup. Připomínala svým lehce jazzovým nádechem staré filmové a kavárenské melodie. Ale následný křečovitě bulvární text spíše odradil. Svým argotovým jazykem i nucenou satirou na STARDANCE spíše spadal do kontextu někdejších slabodušších estrád TV Nova. Člověk si pouze s nostalgií vzpomněl na obdobné “aktuální” písničky Marka Ebena. Ten třeba napsal pro Karla Gotta a Lucii Bílou song pro vyhlašování Zlatého slavíka. Tehdy to mělo vtip, šarm i noblesu. To tentokrát Václav Kopta (i  s celou jeho talk show) výrazně postrádal.

Bublina barnumské reklamy rychle splaskla. Samotný premiérový pořad byl spíš nedovařeným ohlasem STARDANCE. V KOPTASHOW se taky trochu mluvilo o trapasech, ale není jasné, zda tím trapasem nebyl ona sama? Jako celek.

Foto : Eva Smolíková, autor a archiv

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

„BLUE DANCE” v Praze

Již ve čtvrtek 13. září proběhne vernisáž unikátní výstavy, malířky Laury Krejsové. Kde? V literární kavárně a pivnici VOLVOX GLOBATOR v Praze 3 na Žižkově. Autorka zaujala Karla Gotta i Meryl Streepovou!

Talentovaná mladá malířka, žačka Borise Jirků, Laura Krejsová vystavuje po delší době v Praze. Nenechte si tuto mimořádnou příležitost uniknout!

Tato umělkyně v Praze před delší dobou vystavovala v kultovních prostorách kaváren Rock Café anebo Solidní nejistota. Svá díla prezentovala i ve svatostánku České televize na Kavčích horách a zejména v zahraničí.

Zpěvák a malíř Karel Gott, obraz Žena” a jeho autorka Laura Krejsová

Po výstavě v New Yorku projevila o díla Laury zájem i oscarová herečka Meryl Sreepová. Ale talentovaná umělkyně zaujala i jiné umělce v dalších zemích. V Americe dokonce získala přezdívku „Frida“ podle uznávané malířky Fridy Kahlo.

Laura Krejsová je také autorkou několika románů. Asi právě proto zvolila pro nynější výstavu prostory literární kavárny nakladatelství VOLVOX GLOBATOR.

Více již zde na informačním plakátku.

Foto: archiv LAURY KREJSOVÉ

TANEČNÍ MAGAZÍN

Šest TOP VIP nohou na jednom pódiu

Super den 2018 – Karel Gott a štěně Sunny se v sobotu 8. září setkají v pražském Motole

Nejslavnější český zpěvák Karel Gott a nejslavnější český asistenční pes – Snídaňové štěně Sunny, se v sobotu 8. září setkají v pražském Motole.

Sunny bude promovat a Karel Gott převezme patronát a zazpívá u příležitosti veřejné promoce asistenčních psů a jejich slavnostního předávání novým majitelům – lidem s postižením. Od 10 hodin pořádá v pražském Motole obecně prospěšná společnost Helppes veřejnou promoci letošních psích studentů – asistenčních, signálních a vodících psů – Super den 2018.

Jak vyplývá z různých anket, Češi jsou národem milovníků psů. Ovšem ne každý má doma psa, který ho dokáže svléknout, rozsvítit světlo, přinést léky a třeba podat i pivo z lednice. Že je možné skutečně psy tak perfektně vycvičit ve prospěch lidí, kteří pomoc potřebují, bude možné vidět právě na sobotní akci pořádané organizací Helppes. Akcí provedou moderátoři Patricie Solaříková a Mirek Konvalina. Patronát nad letošními psími maturanty již tradičně převezmou známé osobnosti, které svým benefičním vystoupením přijdou podpořit projekt „Pomoc přichází na čtyřech tlapkách“. Kromě Karla Gotta na akci v rolích patronů vystoupí Marta Kubišová, Bára Nesvadbová, Leona Šenková, Pavel Calta, Jan Čenský, Martin France, Sámer Issa, Karel Kahovec a George & Beatovens, Jakub Kohák, Bohuš Matuš, Milan Peroutka, Miro Žbirka, Magic Alex a skupina VRock. Návštěvníci budou moci podpořit výcvik asistenčních, státem nedotovaných psů pro lidi s postižením, dobrovolným vstupným nebo zakoupením originálních reklamních předmětů.

Místo konání: Výcvikový areál Helppes, Praha 5 – Motol, Plzeňská ulice, zast. tram. Hotel Golf

Zuzana Daušová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

KAREL SVOBODA 80

Exkluzivní koncert k nedožitým osmdesátinám hudebního skladatele Karla Svobody

 

Událost sezóny!

 

Hudební divadlo Karlín připravuje exkluzivní koncert k nedožitým 80. narozeninám fenomenálního hitmakera Karla Svobody. Nejslavnější skladba Karla Svobody „Lady Carneval“  se proslavila v šestatřiceti  zemích po celém světě!

Na koncertu zazpívají Karel Gott, Lucie Bílá,  Helena Vondráčková, Hana Zagorová, Eva Pilarová, Michal David, Daniel Hůlka, Jiří Korn, Václav Neckář, Josef Vojtek, Petra Janů, Ilona Csáková, Leona Machálková, Pavel Vítek a mnoho dalších.

Karel Svoboda ukončil předčasně svůj  život v lednu 2007,  koncert ale připomíná datum, kdy se narodil – 19. prosince!

Umělecký šéf  divadla, Mgr. Pavel Polák se ujal scénáře koncertu,  a právě tak Radan Dolejš, muzikolog ,  hudební  historik  a známý dramaturg koncertů a zábavních pořadů.  Moderuje  vtipný a oblíbený Libor Bouček.

Koncert bude dělen do tematických bloků, vyvrcholením koncertu bude  samozřejmě blok písní nepřekonatelného  Karla Gotta a závěrečná píseň všech účinkujících.

Při této příležitosti byl také namalován obraz Joe Muczka jr., který nemůžeme opomenout.  Ztělesňuje genialitu skladatele, inspiraci, světlo, ale i příchuť slz, která zůstává ve vzpomínkách.

Zamyšlený výraz skladatele vyjadřuje jeho životní postoj, kdy jasně definuje všechny události kolem sebe a dívá se na svět shora. Přesně tak na něj umělci i vzpomínají.

Šachovnice na plátně vyjadřuje umělcův řád a strategii, se kterou tvořil každé své dílo a promýšlel každý  následující krok, i přesto, že okolní svět tyto myšlenky vnímal jinak.  Obraz je namalován v zářivých barvách, které evokují pocit štěstí, radosti a euforie právě tak, jako je přinášely umělcovy skladby do našich životů. Klavír  a houslový klíč  reprezentují tvorbu, houževnatost a disciplínu, bez které nelze tvořit.

Jak  vzpomínají české hvězdy na fenomenálního Karla Svobodu? V čem je oslovil? Čím je doslova uhranul? Zeptali jsme se….

Helena Vondráčková

„Karel byl  především melodik. Jeho písničky byly od prvopočátku zapamatovatelné, v podstatě jednoduché, ale přitom nádherné a lidé je  ihned  vnímali, vstřebali  do sebe a  pamatovali si je. V  tom spočívala  jeho síla. A samozřejmě i v tom, že byl pracovitý a houževnatý.

Na koncertu budu určitě zpívat „Lásko má, já stůňu“ .  Zpívám ji na každém svém koncertu  a lidé se mnou! To je  opravdu nádherná melodie. Dále také zazní „Ještě světu  šanci dej“ . A další nechám jako překvapení.“

Taneční magazín: Budete také tančit?

„Možná na skladbu „Ještě  světu šanci dej“  ještě nějaký pohyb udělám… (smích)“

Pochybujete? Vždyť Váš koncert Helena „70“ byl fantastický a stepovala jste s Mistry Evropy ve stepu … Jak si udržujete kondičku?

„Cvičím, plavu, hraji tenis. Zkrátka, udržuji se. Dokonce  i tančím. Snažím se být prostě fit.“

Děkujeme

TM: Jaké  vzpomínky mají Václav a Jan Neckářovi ?

Jan Neckář: „Karel uměl napsat melodii tak, že se „uhnízdila“ každému posluchači v paměti. Uměl napsat krásné melodie  nejen pro Karla Gotta či  Vaška,  ale právě tak i pro Helenu Vondráčkovou či Martu Kubišovou, Evu Pilarovou a další.

„Já mám nejraději písně z jeho raného období, kdy hrál jako klavírista a varhaník v Rokoku. Jeho  první hity se mi líbily asi nejvíce, protože najednou byly úplně jiné.“

Václav Neckář: „Karel byl skvělý hitmaker.  Na slavnostním koncertu budu zpívat „Stín katedrál“, tuto skladbu jsme zpívali s Helenou v divadle Rokoko v roce 1966. Poprvé to bylo  na premiéře 1.ledna ve hře „Čekání na slávu“, kterou napsal Jan Schneider,  básník, textař a můj kamarád. Moc se na koncert těším.“

Děkujeme

TM: Proč jste obdivovala Karla Svobodu? Měl také nějaké záporné  „lidské“ stránky?

Leona Machálková:

„Karel byl  komplexní osobnost. Zkrátka  přijdete do místnosti, je tam sto lidí, ale  Karla Svobody si určitě všimnete, i kdyby   nemluvil. Měl tak výraznou mimiku! Byl to hezký, zajímavý, sympatický, energický muž. Zaujal mě  svou komplexností, když promluvil, všechno mělo  svůj smysl. Byl to gentleman,  který věděl,  o čem hovoří a který se uměl vyjadřovat. Z rozhovoru s n&iac ute;m Vám všechno podstatné utkvělo v mysli. Karel Svoboda měl rád život, uměl nad malichernostmi   mávnout rukou, uměl věci perfektně pojmenovat, vyřešil je a šel dál, zbytečně se nezaobíral něčím, co si to vlastně  ani nezasloužilo. Uměl napsat krásnou baladu právě tak skvěle jako skladbu typu „Dlouhá bílá žhoucí kometa“.

Na koncertu na jeho počest budu zpívat  píseň z muzikálu Monte Cristo (role Mercedes). Tu skladbu miluji, je krásná, takže se moc těším na její provedení se symfonickým orchestrem. Karel byl možná netrpělivý, nebo občas výbušný, ale beru to jako součást jeho osobnosti, nevidím v tom vůbec nic negativního.“

TM: Bude se na tomto velkém koncertu také tančit?

„Já předpokládám, že ano.  Karel napsal spoustu senzačních, rytmických věcí,  těším se na jejich novou podobu, předpokládám, že určitý posun do současného moderního soundu tady bude, takže určitě se bude i tančit!“

Tančíte při  zpěvu ráda?

„Ano. Sice jsem se zpěvu věnovala více než tanci, takže v této oblasti jsem více doma, ale tančím moc ráda. Spojení tance se zpěvem, obzvláště, když  si někdo dá tu práci a připraví hezkou choreografii, to mě vždycky baví.   Já jsem měla to štěstí, že mi připravoval choreografie  Richard  Hess, Pavel Strouhal, Ladislav Beran, to jsou úžasní lidé.“

Děkujeme

TM: Jaké jsou Vaše vzpomínky na Karla Svobodu?

Pavel Vítek:

 

„Jen ty nejlepší!  Pojil nás nejen profesní vztah, ale i kamarádství. Navíc byl u křtu mého prvního hitu „Má svůj den, má sedmnáct“ , tehdy  mi prorokoval, že z té písně bude hit a  ze mě bude hvězda.“

 

Věřil jste tomu?

 

„Tak napůl. Přál jsem si, aby se mu toto proroctví splnilo. Když jsme se potkali o deset let později na muzikálu ‚Dracula‘,  tak mi to připomněl… Byl  jsem rád, že se  mu jeho   proroctví splnilo. Karla vnímám  jako skvělého hitmakera a současně velice blízkého  člověka.  Navštěvovali jsme se a nyní mám  tu čest být na koncertu k jeho nedožitým 80-tinám. Jsem moc rád.“

 

Dokážete rozkódovat  v čem spočívalo jeho kouzlo?

 

„Karel přišel na jeden základní recept psaní hitů pop music!  Psal hity přímočaře, psal je klenutě, takže ‚rozvibrovávají‘  v lidech určité pocity. Lidé  si je  chtějí zpívat, jeho hity jsou průzračné. Současně  jsou těžké pro zpěv,  i když vypadají jednoduše, ale jsou těžké. Ne každý je může zpívat. Většinou mají poměrně velký rozsah.  Karel vycházel ze  spec ifické slovanské melodiky,  a protože  psal hity  pro Karla Gotta, vyžadoval od zpěváků, aby měli velký rozsah. Za  průzračnými melodiemi a  průzračnými tóny se za nic neschováte, musíte je prostě průzračně zazpívat.

Má srdeční záležitost  je píseň „Do věží“,  kterou mi Karel Svoboda v polovině  90. let věnoval na mé první muzikálové album. Byl jsem první zpěvák po Waldemaru  Matuškovi, který ji směl nazpívat.  Vrátil jsem ji tím vlastně  do rádií.“

 

Děkujeme

 

HDK Karlín uvede koncert KAREL  SVOBODA 80  19.  prosince 2018 v 19.oo hodin.

Vstupenky v běžné distribuci sítě Ticket Art, v pobočkách Čedok,  v pokladně divadla a online na www.hdk.cz.

Text: Tomáš Matějovský,  Eva Smolíková

Foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor z Brna s výtvarnicí, literární autorkou a vůbec renesanční umělkyní ALŽBETOU VLČKOVOU

„Výteční tanečníci snad ani nemají kosti v těle.”

Slovenská rodačka Alžbeta Vlčková, která již před rozdělením republiky zapustila kořeny v Brně, patří k renesančním typům umělců. Je respektovanou malířkou i ilustrátorkou, delší dobu píše blogy a fejetony. A právě čerstvě dokončila román „SFUMATO“, který nejen napsala, ale i sama opatřila ilustracemi. Titul si vypůjčila z odbornějšího výtvarného světa, aby zachytila mnohovrstevnost prožitků, historii své rodiny i mnoho (pokud zůstanu u malířské terminologie) valérů nálad, které život přináší. Alžbeta Vlčková však skutečně patří k lidem, pro které má jeden den snad čtyřicet hodin. Posuďte sami: „stihla“ vystudovat školu výtvarnou, estetiku na filosofické fakultě, kde pak následovalo i absolutorium doktorandské. Napsala publikace „O působení výtvarného umění na rozvoj vědomí“, „O tematice lázeňství na Slovensku v malířských dílech“, ale i již citovaný zbrusu nový román. Naopak, rovněž ilustruje knížky i jiným autorům. V neposlední řadě se úspěšně věnovala i pedagogické činnosti a rovněž měla úspěchy v podnikání…

Alžbeta Vlčková (úplně vpravo) na archivním snímku s Václavem Havlem z vernisáže její autorské výstavy v roce  1992

Již čtvrt století žijete v Brně, kde to žije také divadelně. Které z divadel jste si zde oblíbila?

Kultura je pro mne aktivním i pasivním fenoménem. Jsem tvůrce, ale i velice zvídavý divák. Navštěvuji hojně divadla a v každém nacházím něco jiné, něco přínosné. V ničem, ani v oblasti umění nemám oblíbenou jednotlivost. Anebo jednoho autora. Líbí se mi mnohé, jak nonkonformní Ha divadlo, satirická ,Husa´, tak výrazně se měnící Národní divadlo v Brně. Jeho ředitele pana Glasera obdivuji za odvahu a chuť experimentovat, i když ne vždy se to vydaří. Poslední čtyři roky jsem tam nechyběla snad na žádné premiéře baletu ani činohry.“

“To není můj obraz,” říká Alžbeta Vlčková na výstavě kolegů

Co Vás v poslední době na taneční scéně – nejen v Brně – zaujalo?

Tak konkrétně balet v NdB ,4 Elements´. Vlastně taneční etudy od významných světových choreografů Kyliána, Duata a Timuláka. Opravdu, dech beroucí představení. V některých momentech jsem nabyla pocit, že vidím absolutní pohyb a dokonalé souznění s hudbou. Dojem, že výteční tanečníci nemají kosti v těle. Měkkost pohybů, dokonalá harmonie a zdrcující tempo ještě dnes zasahují mé emoce. Šéfovi baletu panu Radačovskému se zde povedlo vytvořit famózní mladý mezinárodní baletní soubor, kde v kolektivních scénách vůbec nevadí, že spolu tančí; asiat, mulat, běloch. To si v klasickém baletu (třeba ruském) nelze ani představit! Mně osobně úplně dostal a fascinuje sice nikoli sólista, ale člen sboru – Thoriso Magongwa. Výraz a emoce dostane do každého pohybu těla, tváře, ale i do obyčejné chůze…“

Jak byste porovnala úroveň tance na Slovensku a v Čechách, respektive na Moravě.

Nedokáži ji porovnat. Jelikož se profesně ani hlouběji tímto oborem nezabývám, tak vůbec nemám přehled o aktuální taneční scéně na Slovensku.“

Je o Vás známo, že ráda hrajete tenis. Sportujete i v jiných druzích sportu a disciplínách?

Alžbeta Vlčková  tentokrát s raketou Babolat

V mládí mělo mé závodní sportování převahu nad jinými zájmy i koníčky. Dokonce jsem se stala i mistryní Slovenska ve windsurfingu. Někdy v roce 1982 nebo 1983? Dnes ráda plavu, jezdím na kole, lyžuji, hraji tenis, občas golf. No a ze všeho nejraději obyčejně – chodím.“

Věnujete se tanci i jako inspiračnímu tématu ve výtvarné tvorbě?

Kdysi jsem vytvořila kombinovanou technikou sérii obrázků ,Dvojice´, kde mne inspirovalo jedno ryze konkrétní představení tanečního souboru Pavla Šmoka. Obdivuji každého umělce, který dokáže do svého díla vnést humor, vtip, nadsázku. To je nesmírně těžké. Třeba taková tragédie je svým způsobem umělecky jednodušší. A v tanci uměl Šmok vtip báječně prezentovat. Tak jako v obrazech a grafikách Adolf Born. A v oblasti filmu například Jan Švankmajer. Do svých obrazů neumím – i když velice chci – vložit humor. Jak říkávala moje maminka, mám z toho pak na obraze buď smutek nebo erotiku, i když to nebyl můj záměr. V psaném slově se mi to daří. Mé převážně humorné fejetony na ,Idnes´ mají docela široký okruh čtenářů a věřím, že časem skončí v další knížce.“

Obraz Alžbety Vlčkové vytvořený kombinovanou technikou nese název “Babinec na kávě”

Napsala jste právě zbrusu novou knížku, kolik úsilí Vás stála?

Fyzicky hodně. Dlouhodobě sedíte a výsledek? Na každých 10 tisíc slov přírůstek 1 kilo váhy. Román má skoro 70 tisíc slov, takže mám co dělat se dostat do původní formy a rozměrů.“

Momentka z poslední autorské výstavy Alžbety Vlčkové (úplně vpravo). Autorku pojí dávné přátelství s mistryní světa a olympijskou medailistkou v trojskoku Šárkou Kašpárkovou (úplně vlevo – uprostřed zprava  Milan Vodička, manažer sportovní agentury s maminkou). Šárka Kašpárková se však  kromě trojskoku vrcholově věnovala i skoku vysokému a basketbalu. I ta ohromná aktivita – kromě lásky ke sportu –  významnou sportovkyni s Alžbetou Vlčkovou spojuje.

Pravidelní čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU jistě postřehli, že jsem se Alžběty Vlčkové obligátně neptal na její zkušenosti z tanečních a zda v mládí tancovala. Místo toho, prosím, přijměte na toto téma ochutnávku z jejího právě vyšlého románu „SFUMATO“:

… z navštěvované vycepované baletní průpravy, předvést soudružkám na nestabilním stole vydřenou arabesku relevé jsem měla přirozený strach. Zanožená v přikrčeném provedení demi-plié mi exhibice lokomoce totálně nešla ani na hodinách, kde podklad tvořily navoskované vyduté poškrábané parkety. Při každém pokusu o dokonalost náročného pohybu, vyvážení trupu s končetinami, drilovaná arabeska nebezpečně rozkymácela neohrabané tělíčko. Místo ,pose´, držení pozice s jednou nohou a rukou maximálně vytáhnutou nahoru, hrozil balanc s vidinou přímého pádu na hubu.

Kvůli rychlému růstu balet bolel. Moc mi nešel, i když mě nesmírně bavil. Saténové baletní špičky zvané ,piškoty´ společně s postavením ,en point´ díky neohrabané, těžké kostře vytrvaly tabu v potu namáhavé drezúry baletní průpravy. Krásně uběhlo v černém bavlněném gymnastickém cvičebním úboru několikaleté laskání s dřevěnou tyčí! Bosky u zrcadla, s pokyny ve francouzštině bras, barre, pas, saut, s falešným doprovodem rozladěného klavíru. Na baletu kromě francouzštiny mě nejvíc vlastně bavilo neustálé koukání do stěny se zrcadlem. Samozřejmě, výlučně na sebe a jen do tváře. Požadovaný ladný přesný pohyb mi zůstával lhostejně ukraden. I v zrcadle.

Na veřejných vystoupeních nadějných tanečnic v místním amfiteátru, baletní mistryně, bývalá sólistka Národního divadla, mi shovívavě umožnila křepčit výhradně dvě bezvýznamné role. Statickou, skoro nehybnou dvorní dámu pozorující zpovzdálí ceremoniální kolektivní menuet, sunoucí se pódiem ve tříčtvrtečním taktu. V šustivých bohatých zelených dlouhých šatech s fiží, s nabíranou krajkou plandající z rukávů. Kluky tancovala převlečená vyšší děvčátka. Jinak nešlo sestavit dvojpohlavní potřebné páry. Opravdového kluka jsme potkávali na pravidelných hodinách klasického baletu naprosto jediného, tragicky osamoceného, na tancování absolutně nevhodného Jiříka. Silnějšího kluka s velkýma ušima, stydlivého, neobratného, s tlustýma sulcovýma nohama fatálně nevhodnýma i pro Pas de deux. Pořádně neuměl chodit, škaredě šmatlal. Což teprve baletit! Natožpak já! Nebyla jsem též vhodná ani za převlečeného kluka do menuetu, co nemusel v tanci lehce zvedat nohy.

Později, další taneční uměleckou sezónu jsem sebevědomě předváděla zanedbatelnou etudu v kolektivním scénickém lesním výjevu. Šílená choreografie! Umně sestavena tak, aby každý nešika plnohodnotně vystoupil. Nikdy nezapomenu na krušné jevištní obrazy plné zavázejících umělých překážek v podobě kašírovaných stromečků, kopečků, motajících se zvířátek. Vzpřímeně stojící muchomůrky s látkovými puntíkovými klobouky, velkými jako mimozemské ufo, situaci na přeplněném jevišti komplikovaly. Mezi nimi, pro mne v nepředstavitelném zmatku, fatálně dezorientovaná, jsem tak snaživě klátivým pohybem vyjadřovala křehké luční kvítko kopretinu. Omylem, v nedočkavosti z vlastního výstupu, zkomplikovala jsem a pokazila předchozí nacvičené vystoupení. S unáhleným předčasným horlivým nástupem na scénu, kde se odehrával ještě úplně jiný secvičený výjev, původně natrénovaný samozřejmě beze mne. Na prknech znamenajících svět, se znenadání objevilo bezprizorní kvítko mezi nic netušícími tanečníky valčíku. Ano, sebevědomě jsem rázem vlítla do doznívajícího decentního vystoupení coby polonahá kopretina z lesíka. Přímo do velkého finále probíhajícího jemného honosného valčíku Na krásném modrém Dunaji od Johanna Strausse. Učitelka, co mne neuhlídala, padala u vstupu na scénu do mdlob, do nepředstavitelného zoufalství. Viděla katastrofální zmar mnohaměsíční práce. Zbytečné drilování náročné prostorové kompozice. Uprostřed harmonicky vyšlechtěných párů jsem převáděla svůj nekoordinovaný, pojetím zběsilý imitovaný valčík. Točením se skoro na místě, pohupováním v kolenou do taktu. Z obavy, abych do vyjevených parťáků náhodou, neohleduplně nedrcla. Nečekané sólo odvážně vyšperkované máváním dlouhých rukou, snaživě lovících ve vzduchu rytmus vznešeného tance. S vážností, abych nezkazila kamarádům číslo, gestikulovala, nebo spíše jsem suverénně improvizovala několik věčných minut průbojnický valčík na základě vlastního cítění. V kostýmu luční kytičky.

V tu ránu všichni na pódiu ztratili kontakt s hudbou a pracně secvičenou nadrilovanou souhru pohybů. Zblbli. Dokázala jsem se přirozeně prosadit jako sólistka, v tak husté nepřehledné situaci. V kratičkých, ani ne po zadek dlouhých oranžových šatičkách s nedržícím věnečkem na hlavě, s ramínky, vytvořených ze živých čerstvě natrhaných kopretin. Boží zjevení mezi valčíkovými nadýchanými bohatými tylovými sukněmi pod kolena, se živůtkem na hrudi. Komedie, o které nadšený divák nabyl zdání, že takhle úžasně má vypadat moderní baletní etuda. Že místní vyhlášená baletní škola primabaleríny paní Olgy, demonstruje progresivní choreografický záměr. Že dokazuje modernost, nevídaný smysl pro inovaci tradiční baletní klasiky karikaturou nevšední pantomimy. Každá taneční debutantka musela sama věnečky z desítek kopretin pevně splést. Nakonec balet mě naučil vít věnečky ze třech až šesti stonků. Tancovat nikoliv.

Samotné baletní číslo sborové kopretiny spočívalo v šestiminutovém nehybném setrvání v podřepu, ze kterého ztuhlá kvítka vyrašila do třech nekomplikovaných poskoků. Choreografii květinky jsme ukončili jedním rychlým hromadným během všech kopretin dokola po velkém jevišti. Vyřízené se strkaly v závěrečném klanění s ovacemi. Na omdlení působil nečekaný potlesk od ohromených diváků. Náročné číslo.

Zkuste z dlouhodobé strnulosti projít rovnou do skoku a běhu! Já, roztancovaná z valčíku, jsem vyskočila nejvýš. S pořádným rachotem. Skutečné baletky skáčou lehce, tiše. Při skoku se vznáší. Pohyby provádí jemně, dokonale propracovaně. Já se potácela nebo klackovitě kymácela. V doskocích dopadala na zadek s intenzitou řítícího se záhadného meteoru.

Srandovní Jiříček na pódiu jančil v podobě kašírovaného smrčku. Nepohnutě, staticky, strategicky uprostřed stál od začátku do konce výjevu. Tristních deset minut na místě, neprodyšně zamaskovaný od noh po hlavu brčálově zelenou barvou. Šířil agresivní pot s vůní tempery. Po celé délce rukou mu visely dost dobře, přesvědčivě namalované větvičky s jehličím a s drátkem přichycenými skutečnými šiškami. Choreografka, ve shodě se starou uječenou korepetitorkou, v úplné vážnosti zvažovaly Jiříčkovi na rameno připevnit namalovanou veverku z hrubého papundeklu. Shovívavě později uznaly oprávněnou námitku nešťastné maminky, aby to na Jiříka nebylo moc, aby na pódiu nebyl za pitomce. Zbaven veverky, občasným svévolným mácháním paží dle vlastního rozpoložení, na základě zralé úvahy, spolehlivě zvedáním rukou nahoru dolů vyjadřoval přes odporný stromeček, scénický rozdováděný vítr. V každé ze třech veleúspěšných repríz fatálně jinak. Od téměř bezvětří po urputný fičák. Mával přesně v souladu s momentálním duševním rozpoložením. Na víc neměl.

Dnes patří mezi nejvýznamnější vědce z oblasti kvantové fyziky. Podle šíře kalhot, nohy v dospělosti pořádně nabraly dalšího sulcu.

Obecenstvo tvořili žáci základních škol, příbuzenstvo, celkem kolem tisíce lidi. Přírodní otevřený amfiteátr v nádherném městském parku, v tisícových návštěvách hostil tehdy i mladého Toma Jonese, Uda Jürgense, Karla Gotta. A mne.“

Děkujeme za rozhovor i vtipný závěrečný náhled do románu „Sfumato“.

Za ukázku z románu „Sfumato“ děkujeme NAKLADATELSTVÍ ŠIMON RYŠAVÝ

S Alžbetou Vlčkovou si povídal: Michal Stein

Snímky: archiv Alžbety Vlčkové

TANEČNÍ MAGAZÍN