Autorská soutěž „Oříšky pro Popelku“

Kolik vznikne nových a původních dětských divadelních scénářů? Uzávěrka je 15. října!

NIPOS, útvar Artama, ve spolupráci s organizátory Celostátní přehlídky amatérského činoherního divadla pro děti a mládež POPELKA Rakovník, vyhlásilo autorskou soutěž „Oříšky pro Popelku“. Půjde v ní o nejlepší předlohu pro činoherní divadlo pro děti.

Smyslem a cílem soutěže je iniciovat a podpořit vznik nových textových předloh pro činoherní divadlo pro děti a mládež. A tím rozšířit rezervoár kvalitní dramatiky určené dětskému publiku. Tato oblast je, v kontextu veškerého divadelního dění, skutečnou Popelkou. A jednou z příčin je právě nedostatek kvalitních předloh.

Soutěže se mohou zúčastnit autoři starší 15 let věku s původní hrou nebo dramatizací literární předlohy v českém jazyce. Adresátem dramat jsou děti a mládež do 15 let. Soutěž je anonymní. Texty zaslané do soutěže budou pořadatelem předány odborné porotě bez označení autorů. Odborná porota bude sestavena nejméně ze tří divadelních odborníků, zejména dramaturgů, zabývajících se oblastí divadla pro děti.

Vyhlášení výsledků soutěže proběhne v Rakovníku v rámci slavnostního zakončení Popelky Rakovník 2020 (4.– 8. listopadu 2020).

Více zde.

Sdílet

Webové stránky: www.nipos.cz

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

JIŘÍ KYLIÁN ve VIOLE

V pondělí 19. října 2020 se v pražském Divadle Viola (Národní třída 7, Praha 1), představí mezinárodní osobnost tance Jiří Kylián tak trochu jinak. A bude u toho i Jiří Lábus!

Povídky a filmové miniatury aneb Každý z nás je věčným emigrantem. Co vás ve Viole ten večer čeká? Nejen texty a filmové skeče. Jiří Kylián k tomu říká: Vymyslel jsem si fiktivní postavu Cohena, se kterou se částečně ztotožňuji, ale která žije hlavně svým neomylně objevitelským životem věčného emigranta a dobrodruha. On se totiž, stejně jako já, narodil v cizině!“

Mezinárodně uznávaný choreograf Jiří Kylián se ve Viole představuje jako originální autor snových povídkových textů. Jiří Lábus vás v Kyliánových povídkách pozve do světa nespoutané fantazie, která si dokáže vymyslet i rozhlasové vysílání baletu v přímém přenosu. Program doplňují filmové skeče, které Jiří Kylián připravil a natočil výhradně pro tento večer.

Kylián: „Narozen v cizině“

Hraje: Jiří Lábus
Texty a filmové skeče: Jiří Kylián
Scéna a kostýmy: Ivana Brádková
Režie: Tomáš Vondrovic

Na programu: 19. 10. 2020 od 20.00 hodin

Délka představení: hodina a dvacet minut (bez přestávky)

TANEČNÍ MAGAZÍN

Odešla PANÍ TEXTAŘKA

Legendární autorka textů předních zpěvaček i zpěváků Jiřina Fikejzová zemřela

Stala se doslova legendou. Ačkoli své písňové texty nikdy nechrlila jako na běžícím pásu. Anebo právě proto?

Jiřina Fikejzová pocházela ze severu Čech. Konkrétně z Lomu u Mostu. Možná, že právě tento drsný kraj jí dal do vínku citlivou, ale občas i elegantně drsnější, ženskost jejích textů?

V mládí se věnovala vrcholově lehké atletice. Převážně sprintům. Na lehkoatletickém hřišti se seznámila i se svým manželem Jaroslavem, reprezentačním skokanem do dálky. Ale nevyhýbala se ani ostatním sportům. Pochlubila se mi, že na kurtech pražského Meteoru (kde jsem o mnoho let později hrával), získala i svou první a poslední tenisovou trofej. Za turnaj ve čtyřhře.

Vedle sportu paní Fikejzová vystudovala i vysokou školu. Nejprve i sama zpívala, ale pak se věnovala tomu, co nejlépe ovládala – psaní textů. Jedním z jejích prvních profesionálních textů byl ten pod sloganem „Půvabná a svěží“. S ironií sobě vlastní vzpomínala na to, jak jí slavný kapelník Karel Vlach řekl: „A napíšete nám také něco bez věže?“

Cokoli Jiřina Fikejzová napsala, tak se téměř vždy stalo hitem. Stačí výčet těch nejznámějších titulů: „To mám tak ráda“, „Markétka“, „Dominiku“, „Řekni, kde ty kytky jsou“, „Massachusetts“, „Akropolis, adieu“, „E 14“, „Já do hry dávám víc“, „Sedm dostavníků“, „Měsíční řeka“, „Romantická“ či „Děvče, smůlu máš, je můj“.

V sedmdesátých letech byla paní doktorka Fikejzová i autorkou pravidelné rubriky v jednom časopise pro mladé. V ní udílela čtenářům a zejména čtenářkám rady – spíše z oboru psychologie. Její články byly milé, nevtíravé a psané spíše fejetonistickou formou.

Na archivním snímku s Karlem Gottem

Pracovala také přímo v hudebním vydavatelství Supraphon. Na pozici dramaturgyně. Ale nikoli české hudby (kde by třeba mohla ovlivnit vydávání svých textů), nýbrž v zahraniční redakci. Její zásluhou vyšla v naší republice, tedy tehdy za „železnou oponou“, alba Simona a Garfunkela i dalších pěveckých a muzikantských hvězd první velikosti.

Můj první kontakt s Jiřinou Fikejzovou byl do jisté míry kuriózní. Jednou u nás doma zazvoní telefon a v něm se ozve: „Dobrý den, tady Jiřina Fikejzová…“ Málem mi vypadlo telefonní sluchátko z ruky. Zatelefonovala mně jako členka poroty dětské písničkové soutěže. Kvůli mému textu. Říkala: „Víte, nám skoro všem se hodně líbila ta vaše (poznámka autora: malé „v“, protože s hudebním skladatelem Václavem Vašákem) písnička ,Žvýkačkový vlak´. Ale v porotě mezi námi byli povinně zastoupeni učitelé. A ti byli proti, protože prý děti ve škole lepí žvýkačky na spodní části desek lavic!?? My jsme si říkali, že byste to mohli předělat. Ale já sama chápu, že je na těch žvýkačkách postavena celá písnička. A já osobně bych to ve Vaší roli asi taky neudělala…“ A tak se taky stalo.

Od té doby jsme se s Jiřinou Fikejzovou setkali více než dvacetkrát. Dokonce byla v komisi, která mne přijímala do Ochranného svazu autorského. Často jsme se vídali ve vinárně U Šuterů, naproti Supraphonu, kde jsme kolikrát až do večera probírali moje texty. Nesčetněkrát jsme se potkali na výstavě jejího oblíbeného karikaturisty „Kobry“ Kučery. Ale dodnes nezapomenu, když jsem s ní psal rozhovor pro časopis „Domov“, jak při autorizaci vážila každé své slovo. S tím jsem se ještě nikdy nesetkal. Ani dodnes. Naposledy jsem se s ní viděl osobně, když jsem si k ní domů šel nechat podepsat její knížku „Povolání textařka“. Bydlela na pomezí pražských Vinohrad a Vršovic v krásné funkcionalistické vile po herci Jindřichu Plachtovi.

Na paní Fikejzové jsem, kromě profesionality a životní moudrosti, oceňoval zejména smysl pro humor. Nezapomenu, jak byla mírně zděšena, že se silnice E 14 z jejího textu stala později „rájem lehčích žen“. Anebo, jak přiznala, že v Tesaříkově textu u písně Yo Yo Bandu „Rybitví“ si v pasáži: „…znám taky jednu z Dejvic/Ta tam toho má nejvíc/Tak ta je tedy má.“, vykládala to poslední „má“ ve významu: „Tak ta je tedy moje“. Ve své životopisné knížce na sebe přiznala mnohé. Prostě, byla vždy dámou, ale také trochu v ní zůstala ta holka ze severu Čech i sportovkyně.

Před třemi lety jsme s Jiřinou Fikejzovou mluvili naposledy. Jaksi symbolicky také telefonicky. Přál jsem jí k významnému životnímu jubileu.

A nyní PANÍ TEXTAŘKA odešla…

Čest její památce.

Foto: archiv

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

»Neřvi mi do ucha«

V září, v pátek 11. V Pardubicích V Klubu 29. Těšit se můžete na spolupracovníky labelu „Divnosti“. Mnoho tanečních poloh elektropopu.

Kdy? V pátek 11. září 2020 v 20.00 až 22.30 hodin.

Kde? V Klubu 29 v Pardubicích

Vstupenky na: www.smsticket.cz

Právě v tomto pardubickém klubu totiž Divadlo 29a „Klub 29 – malá scéna Divadla 29se čtyřmi dalšími subjekty spolupořádají zajímavý dvojkoncert. Konkrétně Divadlo 29a „MENUspolečně uvádějí epesní elektropop z labelu „Divnosti“.

Něco o interpretech. Duo „Něco něcotvoří zpěvačka Alžběta Trusinová (hraje také v „Neřvi mi do ucha“) a Tomáš Tkáč (Pris). Kapela kombinuje lo-fi samply, analogové syntezátory i akustické nástroje, prim však hraje nezaměnitelný Alžbětin hlas. Žánrově plynule přechází od barevného weird-popu přes potemnělou elektroniku, která vyzývá k melancholickému krasosmutnění, až ke špinavým tanečním plochám. Stejně jako kmitá nálada hudebního projevu, tak se i jejich texty pohybují na rozmezí od hravosti až po naléhavost. Letos v dubnu vydali své debutové album „Začíná“ na labelu „Divnosti“

RovněžNeřvi mi do ucha, česko-slovenský trojlístek označující se za vynálezce žánru introvertní disko, vydal letos u labelu „Divnosti“ album. Přesněji své „Druhé album”. Nahrávka pokračuje elektropopovým směrem, který vytyčil jejich předloňský debut. Kromě hravých melodií však odhaluje i potemnělé stránky osudu. Česko-slovenské texty přemístí posluchače do zákoutí jiných a zvláštních světů. V prostředí hrůzu budících domů, na dně oceánů, ve stínu pod višní, v krajině mrtvé labutě, lze zaslechnout opatrné reflexe okolí i naprosto otevřený popis vlastních pocitů, od těch negativních až po ty téměř naivně romantické. Objevují se zde ovšem i náročnější témata jako násilí na ženách nebo klimatická krize.

Přátelé tohoto žánru muziky, neváhejte a kupujte si lístky do Pardubic.

TANEČNÍ MAGAZÍN