Rozhovor s baletkou, návrhářkou a spisovatelkou JANOU HAVLATOVOU

„Rekvalifikuji vysloužilé tanečníky”

Známou se stala již za studií na konzervatoři, když hrála v seriálech. Od dětství ale chtěla být baletkou. Sen si splnila a baletu se věnuje i dnes a to předáváním svých zkušeností ve své baletní akademii. Kromě toho píše, navrhuje společenské a svatební šaty a její práce je pro Janu Havlatovou koníčkem.    

Pocházíte z Benátek nad Jizerou. Čím jste chtěla být jako holčička?

“Děkuji za milou otázku. Už od malička jsem si přála být baletkou, brzy na to ale přišlo přání stát se herečkou a nakonec paní učitelkou v mateřské školce. Všechna tři přání se mi v určité míře vyplnila.

Vy jste vystudovala taneční konzervatoř a během studií jste hrála v seriálech My všichni školou povinní, Synové a dcery Jakuba Skláře a Cirkus Humberto a TV filmu Papilio.  Jak na tu dobu vzpomínáte?

“Bylo to velmi pestré období, z konzervatoře do barrandovských studií a zpět, na odpočinek moc času nezbylo. Utekla mi tak sice příležitost zúčastnit se mezinárodní baletní soutěže pod vedením paní profesorky Olgy Klikové, a později i místo v baletu Pavla Šmoka, ale nelituji, soutěže nemám odjakživa ráda a v tanci jsem si vytvořila vlastní styl.

Jana ve filmové roli

Během posledního ročníku konzervatoře jsem si užila inspirující spolupráci na filmové taneční férii Sen mozartovské noci v režii Jana Bonaventury se skvělým choreografickým provedením Jana Hartmana. Tenkrát jsem tančila roli Zerliny s tanečními partnery Janem Slavickým a Janem Navarou. Málokdo asi ví, že v pořadu tančili také mj. začínající Jan Kodet, Vojta Pavlíček nebo Eva Jeníčková.

V seriálu Cirkus Humberto, jsem využila příležitost si vedle herecké role před kamerou také zatančit jak klasický, tak moderní balet. Pokud mě paměť neklame, choreografii moderního tance se mnou připravovala v ND Praha Jarmila Manšingrová a Jana Kůrová. Snad se nemýlím.

Spolupráce na seriálech mi obecně přinesla nové herecké zkušenosti po boku skvělých herců. Tyto zkušenosti mi otevřely cestu k autorské činnosti v oblasti muzikálové tvorby pro děti.”

Archiv Jany Havlatové – z jejího kosmetického salonu

Po  škole jste se stala členkou baletního souboru Hudebního divadla v Karlíně a tančila se skupinou UNO. Co pro Vás znamená tanec?

“Od malička tancem vyjadřuji zejména své emoce. Možná právě proto mi paní profesorka Olga Vlášková svěřila hlavní roli v dramatickém absolventském představení Vodník. Velmi si této role dodnes vážím.

S taneční skupinou UNO a Jiřím Kornem to byla krátká, ale svěží spolupráce, dalo by se říci, v neustálém tempu. Nedávno jsem koukala na záznam Dva z jednoho města, (zpěvák Pavel Vítek), choreografie Richard Hes atd. Je to zvláštní pocit, vidět se tančit po tolika letech. Škoda, že záznam Sen mozartovské noci nikde není k nalezení.

V Hudebním divadle Karlín jsem také působila jen velmi krátce, šéfem baletu byl tenkrát pan Zdeněk Prokeš, později odešel do Brna. Zatančila jsem si tam pěknou sólovou roli Zlata a v několika muzikálech spolupracovala také jako sboristka. Na konci první sezony mi byla panem režisérem Petrem Novotným nabídnuta hlavní role v připravovaném muzikálu Vlci (alternace Jany Paulové). Měla jsem v HD Karlín docházet na hodiny zpěvu. Prý mě slyšel zpívat, tak to nebude tak náročné. (V dětství jsem chodila v Benátkách nad Jizerou do pěveckého sboru a ke korepetitorovi a scénickému dirigentovi ND Prah a Milanu Hájkovi, tenkrát jsem zpívala druhý  hlas, takže nějaké základy zpěvu jsem opravdu měla. Byla to nečekaná, lákavá výzva, ale nakonec jsem roli odmítla a stejně tak i další spolupráci s HD Karlín v oblasti tance. Pochopila jsem, že jsou pro mě důležitější hodnoty než uspěchaná kariéra a v oblasti umění jsem se zaměřila na pohodovou spolupráci s dětmi a mládeží.”

Lekce baletu s instruktorkou Janou Havlatovou

Vyzkoušela jste si i trenérství a to sportovní gymnastiky. Bavilo Vás to? Na koho nejraději vzpomínáte?

“Měla jsem velké štěstí, zažila jsem skvělou trenérku paní Věru Čáslavskou, ale i další kvalitní trenéry SVS střediska pana Vizinu nebo paní Kubičkovou. Dívat se, jak pracují, bylo inspirující.

Jako baletce a trenérce mi byl vedle běžných pracovních povinností svěřen úkol, nastudovat taneční část prostná na olympiádu v Calgary a poté jí naučit, proškolit všechny trenéry SVS sportovních center v ČR, kteří se tenkrát sjeli v Brně. Možná právě tato má trenérská práce v Brně byla důvodem, proč mě paní Věra Čáslavská doporučila na místo hlavní trenérky ČR reprezentace v nově se rodícím středisku SVS Nymburku, ale po zkušenostech z oblasti trenérství jsem věděla, o jak časově náročnou práci se jedná a protože jsem v té době byla už vdaná;, nabídku jsem odmítla. Tím má spolupráce se SVS Sparta Praha sice skončila, ale během let jsem měla možnost spolupracovat v oblasti baletního tréninku a tvorby choreografií společenských tanců i krasobruslení s TJ Autoškoda Mladá Boleslav, HASA Praha a TJ Nymburk.”

S Jaromírem Hanzlíkem v televizním seriálu “Cirkus Humberto”

V   Sázavě jste založila dětské divadlo HutaddáSek, kde v letech 1999-2004 působila jako režisérka a scénáristka (pohádkové muzikály O Růžence, Tři prasátka) a Vaše pohádky uvedlo několik divadel a uměleckých škol. A pohádka O Jeníčkovi a Mařence aneb Jak to dobře dopadlo se již druhým rokem hraje v DJKT v Plzni v režii Lilky Ročákové. Pracujete na něčem novém pro děti?

“V dětství jsem si přála být paní učitelkou v MŠ a to se mi částečně splnilo v tvorbě pro děti a mládež. Od mala jsem si na různé papírky psala nejprve autorské texty písní, pak básně a nakonec scénáře zaměřené na dětské publikum. Momentálně si opět píši na papírky části pohádky „Jak šly hrábě do světa.“ A uvidíme, zda to bude scénář pro divadelní muzikálové zpracování včetně autorských písní, nebo jen pohádka.”

Opět archiv Jany Havlatové, tentokrát mladší žákyně v S centrum Benešov v Baletní akademii

Coby autorka jste podepsaná také pod pohádkovou knihu Prsten sněhového krále a skripta pro wellnes koučink. Rovněž jste autorkou zážitkové wellness terapie „Balneo dance“, skript a rekvalifikačního kurzu pod názvem „Manažer“, s wellness specializací (Akreditace MŠMT 2017), ve kterých propojujete své mnohaleté zkušenosti z oblastí baletu, wellness. Baví V&aacu te;s psaní?

“Čím jsem starší, tím mě psaní baví více, zvláště pohádky. Co se týká „Balneo dance“, jedná se o zážitkové wellness tancování s trenérem v několika tanečních rovinách a uplatněních. Je mi velkým potěšením, že se na tuto metodiku přijela osobně podívat z Francie nejmenovaná evropská Spa manažerka a získala tak ode mě první certifikát metodiky.

Považuji za velkou čest, že se mi jako baletce podařilo získat schválení Ministerstva školství pro nový typ rekvalifikačního kurzu, kterým lze rekvalifikovat vysloužilé tanečníky, nebo ty, kteří nemohou najít uplatnění a samozřejmě i jiné zájemce, které zajímá odvětví zdravého životního stylu, tedy wellness.

Pokud by se našlo akreditované taneční zařízení nebo škola, kde by bylo možné školit pro tuto novou taneční profesi „Trenér Balneo dance“ vysloužilé tanečníky, bylo by to skvělé. Uvidíme, třeba se některé na základě našeho rozhovoru ozvou.”

 Od roku 2011 jste  majitelkou salonu krásy HJ original. Navrhujete společenské a svatební šaty. Co Vás k tomu vedlo?

“V období po ukončení působení dětského divadla HutaddáSek jsem neměla navázanou spolupráci v oblasti tance, ani muzikálu a jako maminka od dětí jsem opět přemýšlela o časově nenáročné práci a tak jsem se po delším promýšlení rozhodla využít své znalosti z rekvalifikačního kurzu Kosmetička /vizážistka už z roku 1990 a otevřela si vlastní studio. Časově jsem byla volná a záleželo na mně, jak si budu klienty objednávat. Navíc jsem si uvědomovala, že léta přibývají a balet nebudu moci vyučovat donekonečna.

 Navrhování šatů byl takový malý relaxační odskok od vizážistických služeb. Měla jsem možnost módní přehlídky ve Fashion Show Sasazu a Bar Solidní jistota, dvou svatebních veletrzích a pár šatů půjčila do TV známým osobnostem. Od roku 2012 mám sice registrovanou vlastní značku HJ original, ale navrhování a budování značky je časově náročná práce, takže je to opravdu jen občasný koníček.”

Lekce baletu Jany Havlatové

Baletu jste zůstala věrná a ve Sport & Relax Centrum Benešov vedete kurzy baletu v Baletní akademii Jany Havlatové. Jaký je o kurzy zájem a pro koho jsou určeny? 

“Z Baletní akademie mám velkou radost. Začátky byly těžké, asi 7 dětí, ale teď už máme kolem 35 dětí od 5 let a dospělých. Děti svou energií dobíjejí, chodím si do práce odpočinout, kurzy byly 3 hodiny každou středu a teď 2 roky budou jen 2 hodiny.”

 Jste žena mnoha profesí, která je vám nejbližší?

“Jak jsem se už zmínila, ráda spolupracuji s dětmi a mládeží, nejvíce v oblasti tance, ale hned krok za ním tančí divadelní muzikál.”

 S manželem a dětmi bydlíte v obci nedaleko Sázavy. Jak se Vám líbí život na venkově?

Obal knihy Jany Havlatové “Prsten sněhového krále”, vydal Šuplík, cz 2017

“Do mých 2 let jsme bydleli na vesnici blízko Benátek nad Jizerou, babička s dědou také pocházeli z vesnice, takže kokrhání kohouta mě příjemně budilo každé ráno. Možná právě proto se jedna z mých pohádek jmenuje: Když zakokrhal Kohout.

Když se nám narodily děti, chtěla jsem z Prahy na vesnici znovu vrátit. A je tu vskutku krásně. Ticho opravdu léčí.”

 Umíte odpočívat? A co nějaké koníčky, máte na ně čas?

“Odpočívat naštěstí umím, nejraději společně s rodinou. V baletu jsem se naučila disciplíně, takže hospodařím se svými silami a vážím si zdraví. Koníčky jsou má povolání, také historie a nejvíce čtení Bible.”

 Děkuji za rozhovor

  Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

VOJTA DYK odkládá žal

Idol dívčích srdcí zpívá jako již několikátý zpěvák dávný velký taneční hit Eduarda Parmy ml.„Žal se odkládá“, který vesele žije dál 🙂 

 Žal se odkládá Vojta Dyk Třeboň 4.8.2018 – YouTube

https://www.youtube.com/watch?v=I3geLhpgbPY

Již  delší dobu známý herec a zpěvák Vojta Dyk (který bude představovat Sherlocka Holmese v kultovním muzikálu Legenda jména Holmes, o kterém  čtenáře průběžně informujeme) pravidelně na svých vystoupeních zpívá skladbu Žal se odkládá (Eduard Parma ml. – Zd. Borovec) s brněnským B-Side Bandem. Skladbu původně nazpíval Jiří Korn a s anglickou verzí You´re My Voodoo (änglický text Miloš Skalka ) vyhráli v Irsku čtyři  ceny na písňovém festivalu. Píseň je na světě už přes čtyřicet let a nadále žije na vlnách v  rádií, Jiří Korn ji  zpívá v nové verzi se 4TETem  a na YouTube existují další verze, například s Romanem Vojtkem. 

Zajímalo nás, jak vlastně tato populární píseň vznikla a jaký byl její další osud. Zeptali jsme se  samotného hudebního skladatele Eduarda Parmy ml.  a ten se o své vzpomínky ochotně podělil 

Eduard Parma: .„Kolem roku 1975 vypuklo i v Praze diskotékové šílenství. Chodili jsme skoro denně na koleje Strahov  a tancovali, bavili se s děvčaty a hudba nás naprosto pohltila. Láďa Brož (můj  kamarád)   jednou přišel s nápadem, že napíšeme  českou diskotékovou písničku. Já jsem se do té doby  již pokoušel, ale toto byla skutečně jedna z těch prvních a určitě první v rytmu disco (dnes se pojem DISCO týká poněkud jiné hudby, ale pro mě je to  hlavně hudba 70. let, kdy ještě nebyly syntenzátory ….  a bubny, basu i další nástroje hráli skuteční muzikanti). 

 Vymyslel a nahrál jsem demosnímek s mými tehdy skromnými domácími prostředky a všem se pak nahrávka líbila. Vůbec první, kdo ji zpíval, byla Hanka Buštíková (později vystupující v duu Kamélie), která s námi tenkrát zpívala jako partnerka Jiřího Korna. Dokonce jsme písničku natočili (Orchestr Eduarda Parmy ml.) v Berlíně a ona ji pak zpívala v německé televizi. A tuto její verzi jsem poslal do Irska na Cavan International Song Contest (z Mnichova a vložil jsem do obálky 20 německých marek – snad mě kvůli tomu dnes nezavřou. Přihlásit se na festival  znamenalo totiž i zaplatit poplatek ENTRY FEE a to tehdy nebylo možné udělat z Prahy). Jaká byla moje radost, když mi přišel telegram, že píseň byla vybrána! Miloš Skalka napsal anglický text a později Zdeněk Borovec český. (První anglický text napsal jiný známý textař, refrén zněl ,Girl in the Wind´, ale  to bylo dost mimo.)

Šel jsem za naším manažerem, panem Berkou, a ten  pronesl osudová slova: ,Pane Parma, co kdyby v Irsku píseň zpíval Jiří  Korn?´ Nejdřív jsem nevěděl, co si mám o tomto nápadu myslet, ale pak jsem si řekl: ,A proč ne?´  Pan Berka zavolal do Irska, zda-li se změnou souhlasí, jim to vůbec nevadilo a finální verze byla na světě. Jirka si nechal udělat choreografii od Waltera Schumanna ve Východním Berlíně, ušít nový bílý oblek, ale  kde sehnal onu typickou bílou čepici, mi není známo. Ale čepice se tak líbila, že všechny děti v Irsku stále škemraly: ,Can I have your cap?´

A potom, co jsme z festivalu přivezli čtyři ceny, se nazpívala píseň česky, německy, anglicky a hraje se dodnes. Je tomu již přes 40 let, co jsem tuto melodii vymyslel.”

Inu, paráda, tak gratulujeme a přejeme jí ještě hodně dlouhý život.

Titulní foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

KAREL SVOBODA 80

Exkluzivní koncert k nedožitým osmdesátinám hudebního skladatele Karla Svobody

 

Událost sezóny!

 

Hudební divadlo Karlín připravuje exkluzivní koncert k nedožitým 80. narozeninám fenomenálního hitmakera Karla Svobody. Nejslavnější skladba Karla Svobody „Lady Carneval“  se proslavila v šestatřiceti  zemích po celém světě!

Na koncertu zazpívají Karel Gott, Lucie Bílá,  Helena Vondráčková, Hana Zagorová, Eva Pilarová, Michal David, Daniel Hůlka, Jiří Korn, Václav Neckář, Josef Vojtek, Petra Janů, Ilona Csáková, Leona Machálková, Pavel Vítek a mnoho dalších.

Karel Svoboda ukončil předčasně svůj  život v lednu 2007,  koncert ale připomíná datum, kdy se narodil – 19. prosince!

Umělecký šéf  divadla, Mgr. Pavel Polák se ujal scénáře koncertu,  a právě tak Radan Dolejš, muzikolog ,  hudební  historik  a známý dramaturg koncertů a zábavních pořadů.  Moderuje  vtipný a oblíbený Libor Bouček.

Koncert bude dělen do tematických bloků, vyvrcholením koncertu bude  samozřejmě blok písní nepřekonatelného  Karla Gotta a závěrečná píseň všech účinkujících.

Při této příležitosti byl také namalován obraz Joe Muczka jr., který nemůžeme opomenout.  Ztělesňuje genialitu skladatele, inspiraci, světlo, ale i příchuť slz, která zůstává ve vzpomínkách.

Zamyšlený výraz skladatele vyjadřuje jeho životní postoj, kdy jasně definuje všechny události kolem sebe a dívá se na svět shora. Přesně tak na něj umělci i vzpomínají.

Šachovnice na plátně vyjadřuje umělcův řád a strategii, se kterou tvořil každé své dílo a promýšlel každý  následující krok, i přesto, že okolní svět tyto myšlenky vnímal jinak.  Obraz je namalován v zářivých barvách, které evokují pocit štěstí, radosti a euforie právě tak, jako je přinášely umělcovy skladby do našich životů. Klavír  a houslový klíč  reprezentují tvorbu, houževnatost a disciplínu, bez které nelze tvořit.

Jak  vzpomínají české hvězdy na fenomenálního Karla Svobodu? V čem je oslovil? Čím je doslova uhranul? Zeptali jsme se….

Helena Vondráčková

„Karel byl  především melodik. Jeho písničky byly od prvopočátku zapamatovatelné, v podstatě jednoduché, ale přitom nádherné a lidé je  ihned  vnímali, vstřebali  do sebe a  pamatovali si je. V  tom spočívala  jeho síla. A samozřejmě i v tom, že byl pracovitý a houževnatý.

Na koncertu budu určitě zpívat „Lásko má, já stůňu“ .  Zpívám ji na každém svém koncertu  a lidé se mnou! To je  opravdu nádherná melodie. Dále také zazní „Ještě světu  šanci dej“ . A další nechám jako překvapení.“

Taneční magazín: Budete také tančit?

„Možná na skladbu „Ještě  světu šanci dej“  ještě nějaký pohyb udělám… (smích)“

Pochybujete? Vždyť Váš koncert Helena „70“ byl fantastický a stepovala jste s Mistry Evropy ve stepu … Jak si udržujete kondičku?

„Cvičím, plavu, hraji tenis. Zkrátka, udržuji se. Dokonce  i tančím. Snažím se být prostě fit.“

Děkujeme

TM: Jaké  vzpomínky mají Václav a Jan Neckářovi ?

Jan Neckář: „Karel uměl napsat melodii tak, že se „uhnízdila“ každému posluchači v paměti. Uměl napsat krásné melodie  nejen pro Karla Gotta či  Vaška,  ale právě tak i pro Helenu Vondráčkovou či Martu Kubišovou, Evu Pilarovou a další.

„Já mám nejraději písně z jeho raného období, kdy hrál jako klavírista a varhaník v Rokoku. Jeho  první hity se mi líbily asi nejvíce, protože najednou byly úplně jiné.“

Václav Neckář: „Karel byl skvělý hitmaker.  Na slavnostním koncertu budu zpívat „Stín katedrál“, tuto skladbu jsme zpívali s Helenou v divadle Rokoko v roce 1966. Poprvé to bylo  na premiéře 1.ledna ve hře „Čekání na slávu“, kterou napsal Jan Schneider,  básník, textař a můj kamarád. Moc se na koncert těším.“

Děkujeme

TM: Proč jste obdivovala Karla Svobodu? Měl také nějaké záporné  „lidské“ stránky?

Leona Machálková:

„Karel byl  komplexní osobnost. Zkrátka  přijdete do místnosti, je tam sto lidí, ale  Karla Svobody si určitě všimnete, i kdyby   nemluvil. Měl tak výraznou mimiku! Byl to hezký, zajímavý, sympatický, energický muž. Zaujal mě  svou komplexností, když promluvil, všechno mělo  svůj smysl. Byl to gentleman,  který věděl,  o čem hovoří a který se uměl vyjadřovat. Z rozhovoru s n&iac ute;m Vám všechno podstatné utkvělo v mysli. Karel Svoboda měl rád život, uměl nad malichernostmi   mávnout rukou, uměl věci perfektně pojmenovat, vyřešil je a šel dál, zbytečně se nezaobíral něčím, co si to vlastně  ani nezasloužilo. Uměl napsat krásnou baladu právě tak skvěle jako skladbu typu „Dlouhá bílá žhoucí kometa“.

Na koncertu na jeho počest budu zpívat  píseň z muzikálu Monte Cristo (role Mercedes). Tu skladbu miluji, je krásná, takže se moc těším na její provedení se symfonickým orchestrem. Karel byl možná netrpělivý, nebo občas výbušný, ale beru to jako součást jeho osobnosti, nevidím v tom vůbec nic negativního.“

TM: Bude se na tomto velkém koncertu také tančit?

„Já předpokládám, že ano.  Karel napsal spoustu senzačních, rytmických věcí,  těším se na jejich novou podobu, předpokládám, že určitý posun do současného moderního soundu tady bude, takže určitě se bude i tančit!“

Tančíte při  zpěvu ráda?

„Ano. Sice jsem se zpěvu věnovala více než tanci, takže v této oblasti jsem více doma, ale tančím moc ráda. Spojení tance se zpěvem, obzvláště, když  si někdo dá tu práci a připraví hezkou choreografii, to mě vždycky baví.   Já jsem měla to štěstí, že mi připravoval choreografie  Richard  Hess, Pavel Strouhal, Ladislav Beran, to jsou úžasní lidé.“

Děkujeme

TM: Jaké jsou Vaše vzpomínky na Karla Svobodu?

Pavel Vítek:

 

„Jen ty nejlepší!  Pojil nás nejen profesní vztah, ale i kamarádství. Navíc byl u křtu mého prvního hitu „Má svůj den, má sedmnáct“ , tehdy  mi prorokoval, že z té písně bude hit a  ze mě bude hvězda.“

 

Věřil jste tomu?

 

„Tak napůl. Přál jsem si, aby se mu toto proroctví splnilo. Když jsme se potkali o deset let později na muzikálu ‚Dracula‘,  tak mi to připomněl… Byl  jsem rád, že se  mu jeho   proroctví splnilo. Karla vnímám  jako skvělého hitmakera a současně velice blízkého  člověka.  Navštěvovali jsme se a nyní mám  tu čest být na koncertu k jeho nedožitým 80-tinám. Jsem moc rád.“

 

Dokážete rozkódovat  v čem spočívalo jeho kouzlo?

 

„Karel přišel na jeden základní recept psaní hitů pop music!  Psal hity přímočaře, psal je klenutě, takže ‚rozvibrovávají‘  v lidech určité pocity. Lidé  si je  chtějí zpívat, jeho hity jsou průzračné. Současně  jsou těžké pro zpěv,  i když vypadají jednoduše, ale jsou těžké. Ne každý je může zpívat. Většinou mají poměrně velký rozsah.  Karel vycházel ze  spec ifické slovanské melodiky,  a protože  psal hity  pro Karla Gotta, vyžadoval od zpěváků, aby měli velký rozsah. Za  průzračnými melodiemi a  průzračnými tóny se za nic neschováte, musíte je prostě průzračně zazpívat.

Má srdeční záležitost  je píseň „Do věží“,  kterou mi Karel Svoboda v polovině  90. let věnoval na mé první muzikálové album. Byl jsem první zpěvák po Waldemaru  Matuškovi, který ji směl nazpívat.  Vrátil jsem ji tím vlastně  do rádií.“

 

Děkujeme

 

HDK Karlín uvede koncert KAREL  SVOBODA 80  19.  prosince 2018 v 19.oo hodin.

Vstupenky v běžné distribuci sítě Ticket Art, v pobočkách Čedok,  v pokladně divadla a online na www.hdk.cz.

Text: Tomáš Matějovský,  Eva Smolíková

Foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Legendární JIŘÍ SRNEC zaskočil i moderátora VÁCLAVA MORAVCE

Kdo letos získal prestižní divadelní ceny Thálie od autora Bořka Šípka? Jak probíhal závěrečný večer v přímém přenosu České televize a Českého rozhlasu 2?

Předposlední březnovou sobotu 2018 byly tradičně na prknech pražského Národního divadla uděleny divadelní ceny Thálie za rok 2017. To vše za přímého přenosu České televize a Českého rozhlasu 2. TANEČNÍ MAGAZÍN si – mimo ostatních oceněných – všímal hlavně kategorií, které mají něco společného s tancem, hudbou a pohybem.

Letošní ceremoniál Thálie byl ojedinělý už tím, že jej nemoderoval herec, nýbrž ostřílený televizní konferenciér spíše politických debat Václav Moravec. I tak zkušeného profesionála však zaskočila divadelní legenda. Ale popořadě…

I z výše uvedených důvodů patří první hold TANEČNÍHO MAGAZÍNU legendě a zakladateli oboru černého divadla Jiřímu Srncovi. Ten získal speciální osobitou cenu Kolegia Thálie.

Tento vpravdě renesanční umělec je totiž nejen věrozvěstem a průkopníkem nového divadelního oboru, jeho choreografem a scenáristou, ale také výtvarníkem, hudebním skladatelem a hercem. Jiří Srnec dokázal ve složitých dobách doslova vydupat ze země nový divadelní soubor a během krátké doby mu získat mezinárodní věhlas. Srncovou největší odměnou je dlouhá a úspěšná kariéra jeho originálního Černého divadla. O síle toho nápadu nakonec svědčí i desítky dalších „černodivadelních“ souborů napodobujících originální nápad a kráčejících v jeho šlépějích. Do paměti tisíců diváků se jistě dostala Jiřího první scénka „Pradlenka“, která je pro velký úspěch stále přeobsazována a reprízována. V otcových šlépějích kráčí i dcera Adéla Aster Srncová, s níž již před delším časem uveřejnil TANEČNÍ MAGAZÍN samostatný rozhovor.

A právě Jiří Srnec zaskočil televizního moderátora i režiséra přímého přenosu. Připravil si tak procítěnou a dojemnou děkovnou řeč, že s přibývajícími minutami začínal mít celý štáb obavy, aby se vešel do připravené stopáže přímého přenosu. Moderátor Václav Moravec, který bez zábran a skrupulí skočí do řeči předním politikům či prezidentovi si totiž to stejné vůči divadelní legendě nedovolil! I to svědčí o osobnosti a charismatu Jiřího Srnce.

Další, protentokrát ryze taneční legendou oceněnou Thálií – za své celoživotní dílo – brněnský rodák tanečník Richard Böhm. Své taneční mistrovství nechal však spíše vyniknout na divadelních scénách v Olomouci a především v Ostravě. Ostravským divákům se zapsal do paměti nejen v ryze baletních inscenacích, ale také jako tanečník sólově vystupující v rámci oper a operet.

Za své celoživotní dílo byl cenou Thálie rovněž oceněn i Jiří Korn. Svou první individuální Cenu Thálie již získal v roce 2004. Zpěvák, tanečník, moderátor i inovátor v jedné osobě – tak lze asi ve velké stručnosti charakterizovat Jiřího Korna. Přes své beatové a popové začátky a krátké intermezzo (jako zpívající baskytarista) v rockové kapele Olympic se postupně vypracoval v komplexního baviče v tom nejlepším smyslu slova. Dnes patří proto k nejvyhledávanějším hercům a zpěvákům nejen od muzikálových produkcí. Korn září i v netradičním souboru 4TET. Ten vystupuje ā kapela s netradičními úpravami známých songů. Jiří Korn se nikdy nebrání a nebránil ničemu progresívnímu, novému, neznámému i nečekanému.

Také již druhou Cenou Thálie se může pyšnit tanečnice Nikola Márová. Populární primabalerína pražského Národního divadla, hostující ve Státní opeře i na dalších scénách je výraznou osobností současného nejen českého baletu. Poprvé získala Thálii roku 2008 za dvojroli Odetty a Odilie v „Labutím jezeře“. Letos si pro svou další Cenu Thálie přišla za výraznou roli matky v inscenaci „Svěcení jara“.

Za stejnou inscenaci „Svěcení jara“ byl za rok 2017 oceněn prezidiem Cen Thálie i mužský taneční sólista. Jedná se o Ondřeje Vinkláta. Mladý první tanečník naší první scény si svou první Thálii určitě zaslouží. Patří totiž k našim největším novým nadějím taneční scény. Dlužno podotknout, že se – mimo své baletní činnosti – věnuje rovněž úspěšně choreografické práci. A to jak v souboru Dekkadancers, tak rovněž spolupracuje i s Pražským komorním baletem.

Do oblasti tance a pohybu lze zařadit i divadlo loutkové. Asi nejznámější je v tomto oboru u nás DIVADLO SPEJBLA A HURVÍNKA. A proto není divu, že byl oceněn i legendární loutkoherec Bohuslav Šulc. Mladoboleslavský rodák na scéně legendárního divadla S+H působil od roku 1953 do sezóny 1991/1992. Potom se věnoval i pedagogické práci. Bohuslav Šulc kráčel ve stopách svého učitele Miloše Kirschnera i legendy-zakladatele Josefa Skupy.

Z ostatních ocenění musíme vyzdvihnout ještě premiérovou Cenu Thálie za šíření divadelního umění v televizi. Získala ji režisérská osobnost – František Filip.

I ostatní držitelé Cen Thálie si zaslouží obdiv. A velkou gratulaci TANEČNÍHO MAGAZÍN. Ale pro menší prostor jim vzdáme hold spíše faktografickým vyjmenováním. A velkým poděkováním závěrem.

CENY THÁLIE ZA ROK 2017

  • Činohra – ženský výkon
    Tereza Dočkalová (titulní role v inscenaci podle Henrika Ibsena Nora – Domeček pro panenky, Divadlo pod Palmovkou, Praha)
  • Činohra – mužský výkon
    Daniel Bambas (role Edwarda Kynastona ve hře Jeffreyho Hatchera Krás(k)a na scéně, Městské divadlo Mladá Boleslav)
  • Opera – ženský výkon
    Maida Hundelingová (role Desdemony v opeře Giuseppa Verdiho Otello, Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava)
  • Opera – mužský výkon
    Svatopluk Sem (role Giorgia Germonta v opeře Giuseppa Verdiho La traviata, Jihočeské divadlo, České Budějovice)
  • Opereta, muzikál – ženský výkon
    Katarína Hasprová (role paní Danversové v muzikálu Rebecca, Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava)
  • Opereta, muzikál – mužský výkon
    Peter Pecha (titulní role v muzikálu Rocky, Dark style agency v Kongresovém centru Praha)
  • Balet a pantomima – ženský výkon
    Nikola Márová (role Matky v inscenaci Svěcení jara v rámci programu Timeless, Národní divadlo, Praha)
  • Balet a pantomima – mužský výkon
    Ondřej Vinklát (role Vyvoleného v inscenaci Svěcení jara v rámci programu Timeless, Národní divadlo, Praha)
  • Ceny za celoživotní dílo
    Petr Kostka (činohra)
    Bohuslav Šulc (loutkové divadlo)
    Miroslav Švejda (opera)
    Richard Böhm (balet)
    Jiří Korn (opereta a muzikál)
  • Zvláštní cena Kolegia pro udělování cen Thálie
    Jiří Srnec (režisér, výtvarník, hudební skladatel, scénograf a herec, zakladatel Černého divadla)
  • Cena prezidia Herecké asociace pro mladého umělce do 33 let v oboru činoherní tvorby
    Ivan Dejmal (Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava)
  • Cena Thálie za šíření divadelního umění v televizi
    František Filip (režisér)

 

Michal Stein

Foto: archiv Cen Thálie

TANEČNÍ MAGAZÍN