Rozhovor s choreografem a tanečníkem Mirkem Kosíkem (Cirk LaPutyka)

„Baví mě porušovat taneční pravidla“

Tančí v DEKKADANCERS,  v tanečním studiu ViViD Dance Company a působí v novocirkusové company Cirk LaPutyka. Má rád různé taneční styly a stal se z něj univerzální tanečník. Věnuje se také choreografii, a jak sám říká: „Tvorba choreografie je obrovská výzva a proto mě to baví.“ V současné době se Mirek Kosík hodně věnuji pozemní a závěsné akrobacii, které ho velice baví a rád by se v nich zdokonalil tak, aby je mohl propojovat s tancem.

V jednom rozhovoru jste řekl, že u Vás v rodině se nikdo tanci nevěnoval, jenom babička zpívala a bratr hrál fotbal. Co Vás v dětství bavilo, čím jste chtěl být?

„V dětství jsem se věnoval atletice, ze které mám spoustu medailí. Tehdy si mě tam všiml trenér fotbalu a přetáhl mě do týmu. Fotbal mě ale přestal bavit asi po půl roce a tak jsem skončil a k atletice už se taky nevrátil. Od té doby jsem zkusil hodně sportů, ale u ničeho jsem nevydržel víc než měsíc. Takže jsem spíše žil prostý vesnický život, chodil do školy a ven s kamarády. Vůbec jsem nevěděl, čím chci být a tak nějak jsem se rozhodl jít na obchodní akademii, kde mě hodně bavilo účetnictví, a tak jsem v tom pokračoval i na vysoké škole a myslel, že budu účetní, jelikož práce s čísly mě bavila. Každopádně po vysoké škole jsem se hecl a zkusil v jednom dni tři konkurzy v Praze … no a všechny vyšly dobře, proto jsem se ze dne na den přestěhoval do Prahy.“

Co Vás přivedlo ve třinácti letech do břeclavského tanečního studia Actiwity DC, kde byla tehdy vedoucí Veronika Tučková, o níž jste řekl: „Nebýt jí, netančil bych!“

„Se školou jsme šli jednou na představení taneční skupiny Aktivity DC a doteď si pamatuju, že při celém představení mi škubaly nohy a ruce… takové tiky. Nevěděl jsem co to je, ale k pohybu a tanci jsem měl od malička tak nějak blízko. Loni na Vánoce jsem dostal od rodičů záznamy z VHS kamer, kde jsem zjistil, že jsem v podstatě dřív tančil, než chodil. No a v deváté třídě mě kamarádka Bára Čápková vzala na trénink právě Aktivity DC, kde právě ona tančila. A tak se mě ujala Veronika Tučková, která ve mně právě probudila lásku k tanci. No a od té doby jsem nevynechal jediný trénink a našel v tanci neskutečnou vášeň … něco co jsem do té doby vůbec neznal…, to mi zůstalo až doteď.“

Absolvoval jste program Galen Hooks Method PRO v New Yorku u choreografky Galen Hooks. Co Vám studium pod jejím vedením dalo?

„Ano, absolvoval jsem její program „Classic“ v Amsterdam a poté „PRO“, který byl jen pro vybrané v NY. Dalo mi to snad úplně všechno 😀 Classic program byl zaměřený hodně na face expressions, herectví a o tom, jak najít sebedůvěru v performance. „PRO“ program byl hodně zajímavý… měl nám ukázat, jak funguje Industry svět, což jsme zjistili v prvních 40 minutách, kdy jsme došli na sál, a nikdo nám nic neřekl. Tak jsme se tak nějak zmateně začali rozcvičovat a nikdo nevěděl, co se děje. Po 3 minutách přišla její asistentka a začala nás učit choreografii, stylem, jednou ukážu a jedeme na hudbu. Takhle to trvalo 40 minut… a řeknu Vám… nikdy jsem neměl tak zavařenou hlavu a nikdy jsem nebyl více zpocený. Poté si s námi sedla a každému přečetla poznámky, co jsme udělali špatně hned od příchodu do sálu. Za mě to byla obrovská zkušenost, ze které jsem si toho hodně odnesl do svého midsetu a do svého každodenního fungování v profesionálním světě.“

Rád tančíte různé styly a stal se z Vás univerzální tanečník. Přesto, je Vám některých z tanečních stylů nějakým způsobem nejbližší? Co byste se ještě rád naučil? 

„Já jsem začal více na show Dance, poté pokračoval v Brně v underground světě freestylu a battlů, a následně v Praze jsem začal s Contemporary a komercí. Asi nedokážu říct co je mi nejbližší… od každého kousek. Tím jak jsem i jako dítě střídal sporty, i hračky mě bavily maximálně hodinu… tak to mám i s tancem… rád to střídám… mixuju… podle nálady. Baví mě experimentovat a spojovat různé taneční styly ve svých choreografiích i freestylu. V tom také vidím tu krásu tance… i když každý styl má pravidla, tak mě je baví porušovat a spojovat si je do vlastních pravidel. Momentálně se hodně věnuji pozemní a závěsné akrobacii, ve kterých bych se chtěl hodně zlepšit a později je právě propojovat s tancem. Závěsná akrobacie pro mě byla láska na první pohled, i když hodně bolí se ji učit, spoustu modřin a odřenin, ale láska je  o to silnější :D“

Tančíte v DEKKADANCERS (Kniha džunglí) a v tanečním studiu ViViD Dance Company. Působíte v novocirkusové company Cirk LaPutyka (R.I.E.). A co taneční kurzy nebo workshopy, pořádáte je?

„Workshopy pořádám, když mám chuť a čas. Jednou jsem si zkusil mít pravidelné open classy, ale po čase jsem přišel na to, že mi to vůbec nevyhovuje. Tvořil jsem, protože jsem musel, ale  ne protože jsem chtěl a stala se z toho spíše povinnost než radost. Momentálně skrze představení, tour s Jirkou Kornem, tour s Leošem Marešem, nějak neplánuju workshopy. Nejblíže duben/květen. Ale kdo ví… třeba mě přepadne tvořivá a bude to za 2 týdny.“

 V roce 2021 jste se stal absolutním vítězem a stal se Tanečníkem roku. Co to pro Vás znamená?

„Nechci říct, že bych si toho nevážil, vážím si toho moc. Snažil jsem se o to dlouho, kvůli cestě do NYC, což byla hlavní cena. Beru to ale tak, že je to jen jedna výhra na mé cestě, která mě posunula o několik kroků vpřed a naopak musím makat o to víc a nezaspat. Bylo to pro mě uvědomění, že to co dělám, dělám správně a otvírají se mi další cíle a příležitosti.“

Co Vás na tanci baví a čím je pro Vás tanec stále tak okouzlující?

„Všechno a vším. Nevím, jak lépe to vyjádřit :D“

Nezůstal jste pouze tanečním interpretem, ale působíte také jako choreograf a spolupracujete se zpěváky jako Jiří Korn, Adam Pavlovčin nebo Lucie Bílá. Jako choreograf jste se podílel na kabaretním představení R.I.E. (Cirk LaPutyka), Superstar a různých show. Co Vás přivedlo k choreografii? Máte v tomto oboru nějaký vzor? Co Vás na práci choreografa baví? 

„K choreografiím jsem se dostal docela brzo, a to asi po 2 letech tančení, kdy jsem dostal na starost jednu ze skupinek začátečníků právě v Actiwity DC a zároveň se podílel na soutěžních choreografiích soutěžních skupin. Dostal jsem tím pádem spoustu příležitostí a lekcí, co jak dělat a nedělat. A choreografování mě provází tak nějak celou moji taneční kariéru. Když se teď ohlédnu na některé choreografie právě z těchto časů, tak se směju. Ale byla to cesta, kterou jsem si tvrdě šlapal a pořád šlapu. Tvorba choreografie je obrovská výzva, a proto mě to baví. Zkoušet sám sebe. Strávit hodiny poslechem jedné písničky a představovat si pohyby, pozice, formace, představovat si ten život, který to má mít. Přemýšlet nad emocí, kterou chci předat jak tanečníkům, tak divákům. Je tam spousta aspektů.

Celkově mě baví tvořit a samotný proces tvorby. A když to má dobré ohlasy, tak to už je jen třešnička na dortu. A můj choreografický vzor je právě Galen Hooks co se týče zahraničí a český vzor je Zizoe.“

Patříte mezi ty lidi, kteří si můžou říct, že jejich práce je také jejich koníčkem? Jak rád trávíte chvíle volna?

„Samozřejmě, že ano. Volno trávím tak, že jdu trénovat, freestylovat, tvořit choreografie, do fitka, plavat. Když mám day off, tak jdu do  sauny, na dobré jídlo, masáž a co nejvíc regenerace, což je pro nás tanečníky hodně důležité. Ale obecně se ve volném čase věnuji hlavně tomu, abych se zlepšil v čemkoliv, co můžu později využít.“

Děkuji za rozhovor a vzkaz pro všechny, co to dočetli až sem. Dělejte, co Vás baví a jděte si za tím přes všechny překážky, protože pokud věříte tomu, že je to možné… tak je to opravdu možné.

Foto: Archiv Mirka Kosíka

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

KMENY se vrací na Mikuláše do divadla Bravo!

Divadlo Bravo! přidává ještě jeden termín Mikuláše

Dan Bárta & Endru & Jen Hovorka
feat. Losers Cirque Company & dancers

Jeden z nejvýraznějších umělců české hudební scény Dan Bárta divákům ukáže, proč ho nazývají „králem improvizace“. Když k tomu pak EnDru a Jen Hovorka přidají svůj mistrný beatbox a looping (techniku vrstvení jednotlivých zvukových smyček), vznikne jedinečné hudební dílo.
Třešničku na dortu tomu však dodají právě špičkoví performeři z Losers Cirque Company, kteří se zcela podřídí jejich rytmům.

„Fascinující představení, které graduje během večera až k nadšenému zjištění, že to tak má být. Zkušenost, skromnost a ohromný talent má každý z aktérů. Smekám,“
zhodnotil show český zpěvák Jiří Korn.

NOVÝ TERMÍN MIKULÁŠE
5. 12. | 20:00

Původní termín naší Mikulášské, která letos nese podtitul Souboj nebe a pekla, se vyprodal během dvou dnů! Pro velký zájem proto přidáváme další hrací čas.

Iveta Bláhová 
pro Taneční magazín

 

Božský muzikál Anděl Páně

Na podzim 2023 se můžeme těšit na muzikál podle oblíbené filmové pohádky

Hudební divadlo Karlín si Vám spolu s tvůrci, realizačním týmem a herci a zpěváky obsazenými do hlavních rolí, dovoluje představit připravovaný muzikál, jehož premiéra čeká diváky na konci října 2023.

Anděl Páně – to je božský muzikál podle stejnojmenné filmové pohádky z roku 2005. V něm Anděl Petronel – popleta a nebeský outsider putuje v doprovodu škodolibého čerta Uriáše po Zemi, aby dokázal Pánu Bohu, jak lehké je napravovat hříšníky a tím se zároveň sám nedostat do pekla. V pozemském světě způsobí spoustu zmatků, ale síla lidské lásky, pevná naděje a všichni svatí nakonec pomohou napravit vše, co Petronel pokazil. Nakonec se smí i vrátit na nebesa, protože na poslední chvíli jednoho hříšníka napraví – sám sebe! Anděl Páně je muzikálová komedie pro celou rodinu nejen v čase předvánočním.

„Nápad na muzikálovou adaptaci dnes už kultovní pohádky Anděl Páně vznikl v jednu dobu v hlavě mé i Lucie Konášové, autorky scénáře, nezávisle na sobě. Aniž bychom se předtím znali“, říká autor hudby a písňových textů Ondřej G. Brzobohatý. „Přesně v období, kdy jsme s ředitelem divadla Egonem Kulhánkem tuhle možnost probírali, poslala Lucie Egonovi upravené libreto podle jejího vlastního scénáře. Vše tedy nasvědčovalo tomu, že to asi nebude náhoda a mělo by se to stát. S Lucií jsme se ihned propojili, dali hlavy dohromady a dotáhli muzikálovou verzi do podoby, která ctí jak svůj žánr, tak vše, co původní pohádku dělalo a dělá tak jedinečnou. Humor i poetiku jsme zachovali a přidali spoustu dalšího, aby si diváci užili muzikál v tom nejryzejším významu slova a nejen repliku filmu. Do tvůrčího týmu jsme navíc přizvali nekonvenčního režiséra Martina Čičváka, který svým originálním smyslem pro divadlo bezesporu přispěje k atraktivitě naší muzikálové verze tohoto, jak on rád říká, národního pokladu.“

„Anděl Páně je Svatý Grál mezi pohádkami pro děti i dospělé. Myslím, že se nám povedlo postavit naprosto skvělý team pro přípravu v každém detailu vizuálně a akusticky působivé inscenace, abychom naše děti nezklamali – protože naše děti jsou konsekventní a přísné – rychle odhalí faleš, nebo kompromis – nic z toho nechceme a nesmíme dopustit“ dodává režisér Martin Čičvák. „Nerad bych se dostal do situace, že mi mé děti řeknou – “Tati, takhle to ale není!“ Čeká nás úžasně vzrušující práce, ve které žádné ex-post vysvětlující argumenty nezaberou. Jenom krystalicky čisté sdělení – prostě Svatý Grál.“

A jak se těší na společné dílo Lucie Konášová, autorka původního filmového námětu a scénáře a nyní i autorka libreta k muzikálu, který je pro ni novou disciplínou? „Pro mě byl tento muzikál doslova vstup do nové řeky. Přišlo to jako nápad shůry, kdy jsem napsala Egonu Kulhánkovi, řediteli Hudebního divadla Karlín, jestli by neměl zájem převést filmovou pohádku Anděl Páně do muzikálové formy. Musím říct, že to okamžitě zazvonilo. Egon Kulhánek mě hned propojil s Ondrou Brzobohatým, který si zrovna s podobným nápadem pohrával. Šla jsem se podívat na Legendu jménem Holmes, abych viděla, jak pracuje, a byla jsem naprosto nadšená. Královsky jsem se bavila. Takže jsem neměla nejmenších pochyb, že Ondra je ten pravý, s kým chci spolupracovat. Moc se těším!“

Muzikál Anděl Páně bude mít slavnostní premiéru v Hudebním divadla Karlín ve čtvrtek 26. října 2023.

Předprodej vstupenek včetně on-line prodeje na www.hdk.cz byl právě zahájen.

Realizační tým

Námět a libreto:                    Lucie Konášová

Hudba a texty:                      Ondřej G. Brzobohatý

Režie:                                    Martin Čičvák

Choreografie:                        Ivana Hannichová

Hudební nastudování:           Kryštof Marek

Sbormistr:                             Sára Bukovská

Scéna:                                    Petr Hloušek

Kostýmy:                               Linda Boráros

Světelný design:                    Pavel Dautovský

Zvukový design:                    Petr Ackermann

Osoby a obsazení

Petronel:                                  Ondřej Rychlý, Filip Hořejš

Uriáš:                                      Marek Lambora, Jan Sklenář

Dorotka:                                  Kateřina Marie Fialová, Daňhelová Kristýna,

 Ines Ben Ahmed

Pán Bůh / Rychtář:                 Jiří Korn

Hrabě:                                     Lukáš Janota, Roman Tomeš

Správce:                                  Viktor Javořík, Petr Vaněk

Klíčnice:                                 Anna Fialová, Karolína Vágnerová

Panna Marie:                          Veronika Khek Kubařová, Radka Coufalová

Ježíšek:                                   Filip Procházka, Tobiáš Skružný, Prokop Křenek

Tomáš Matějovský, HDK

pro Taneční magazín 

Žal se neodkládá

Loučení s hudebním skladatelem Eduardem Parmou – soucitná slova píše Jiří Korn i Jitka Molavcová

26. srpna proběhlo v kině BioOko rozloučení s hudebním skladatelem Eduardem Parmou. Na jeho oblíbeném místě se sešla rodina, blízcí přátelé a spolupracovníci. Eduard Parma zemřel naprosto nečekaně 27. července 2022 ve věku 72 let. (Jeho smrt zůstává stále trochu zahalena tajemstvím).

Bývalá manželka Eduarda Parmy – Radmila Parmová, která spolu s dcerami Adélou a Annou a bratrem Jindřichem Parmou organizovali setkání v BioOku, říká: „Nechtěli jsme to pojmout jako tryznu, ale spíše vzpomínku na všechno hezké, co jsme zažili. Bolesti v tomto čase  bylo dost a dost.“  Ačkoliv vše mělo býti spíše veselé a na plátně zazněl i Edův nenapodobitelný smích, někteří se přesto neubránili slzám. Během loučení s Eduardem Parmou probleskla zpráva, že zemřela Hana Zagorová. To už bylo pro některé přítomné trochu moc.

Eda

Slova se statečně ujal Richard Sacher, moderátor, novinář a zpěvák, který s Eduardem Parmou spolupracoval. Richar Sacher dodává: „Složil pro mě dvě písně, natáčel jsem u něj také skladby jiných autorů. Když jsem byl požádán paní Radmilou, abych se dnes ujal slova, neváhal jsem ani chvilku. Ale připravit jsem se musel pečlivě.“ (Richard Sacher si před lety zazpíval i s Radmilou Parmovou.)

Spisovatel Richard Sacher a hudebník Petr Hannig 

Hudební skladatel a také politik, který  se stal v roce 2018 kandidátem  na prezidenta republiky  Petr Hannig (mimo jiné také objevitel Lucie Bílé) zavzpomínal na roky s přítelem Edou. Krátce pohovořil i další Edův přítel, hudební skladatel Pavel Skalický.

Pavel Skalický se loučí 

Některé osobnosti nemohly přijít osobně, ale poslali alespoň své vzkazy: Jitka Molavcová je jedna z nich: „Dovolte, abych vyjádřila soustrast celé rodině, všem přátelům Edy Parmy, všem lidem dobré vůle… Váš smutek je i mým smutkem… Upřímně s vámi soucítím… S úctou“ Jitka Molavcová

Snad nejznámější hit Eduarda Parmy je Žal se odkládá, který zazněl také během jednoho z velkých megakoncertů Jiřího Korna v naprosto vyprodané 02 Aréně. Ale i skladba Ulice Váci, kterou skladatel složil pro svého přítele Jiřího Korna  je velmi oblíbená. Zpěvák se ale nedostavil osobně, v posledních letech se veřejným akcím spíše vyhýbá. Edovi napsal toto:  „Je mi to nesmírně líto, že nás Eddie opustil. Je to kruté a neměnné. Všichni nakonec skončíme a ani se nestihneme s tímto světem rozloučit. Beru to jako skutečnost, která se nedá změnit. Proto se moc omlouvám, ale rozhodl jsem se neobjevovat se na pohřbech. Eddie byl báječný člověk, stále usměvavý a plný života. Tak zůstane v mém srdci a nechci tuto vzpomínku rušit faktem, že už tomu tak není. Buďme rádi, že jsme dostali šanci těšit se z jeho přítomnosti a jeho lásky. Opatrujte se.“  Jirka Korn

Bratr a hudební skladatel, producent a muzikant Jindřich Parma, který je autorem mnoha hitů – připomeňme hity pro Petra Kotvalda – „Milujem se čím dál víc, Gejzír, Satelit, Mumuland, Kdekdo je dál“, pro Hanu Zagorovou „Co ti brání v pousmání“, pro Karla Gotta Chyť své dny“ aj.,  se přišel rozloučit se svým bratrem. Bylo znatelné, že je rozechvělý, i když se ke všemu postavil statečně. Z úst Petra Hanniga zazněla poklona, Jindřich Parma je podle něj  nejlepší žijící hudební skladatel v ČR.

Jindřich Parma je statečný  a usměvavý  (ale platí jak praví klasik: „Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal)

Na pódiu nestála rakev, ale byla tu video-projekce, střídaly se zde obrazy z Eduardova ať už soukromého, tak pracovního života.

Při rozloučení nechyběl ani textař a novinář, dlouhodobý přítel Eduarda a reportér známý čtenářům z našeho  Tanečního magazínu Michal Stein.

Eduard Parma a Michal Stein oslavují v baru v Poděbradech úspěch své Platinové desky

Výtvarnice a současně kamarádka Eduarda Lenka Scheithauerová připravovala obal na CD, na kterém skladatel právě pracoval. Nebylo ale dokončeno, rodina ho však přislíbila vydat. Na pódiu tedy stál alespoň její obraz – „Eddie jako černoch“.

Eddie jako černoch

Šéfredaktorka našeho Tanečního magazínu Eva Smolíková, která měla s Eduardem  právě rozpracované CD a společně  před nějakým časem vydali a pokřtili CD Bouří, tmou,   se nakonec neubránila slzám. Eva říká: „Odešel mi nejen hudební guru, ale především dobrý přítel. Byli jsme si určitými povahovými rysy  velice podobní, jako bychom vůbec nepatřili do tohoto světa. Každý třetí den čekám telefon, jako vždycky. Tak proč Eda nevolá ani nebere mobil?  Bude pro mě těžké se s tím vyrovnat.“

Šéfredaktorka Tanečního magazínu se loučí „po pirátsku“ (Společně s Edou napsali song Bouří, tmou)

Poslední smeknutí klobouku a … zahřmělo. Přichází bouřka a liják. Že by vzkaz z druhé strany?

Úplně první kytice na hrobě, ihned po obřadu

Hlavními osobnostmi, na které se upíraly všechny zraky,  ovšem byly bývalá manželka Radmila a dcery Anna a Adéla. Všechny ustály veškerou tíhu okamžiku se ctí. Obě dcery  se věnují uměleckým činnostem. Anna fotografuje, tetuje a vyrábí šperky, Adéla maluje a věnuje se modelingu. Minulý rok Adéla přivedla na svět  malou Taliu, Eduard Parma se stal dědečkem a naštěstí se z toho ještě stihnul těšit.

Radmila Parmová s dcerami Annou a Adélou 

Vše je zalité sluncem, ale je to tak?? Adéla Parmová, Pavel  Skalický a Radmila Parmová 

Eduard Parma se narodil v roce 1950, absolvoval Státní konzervatoř v Praze a působil ve skupině Petra Spáleného. Vedl vlastní Orchestr Eduarda Parmy, doprovázel Jiřího Korna a Hanu Buštíkovou.  Jeho skladba „You ´re My Voodoo“ získala čtyři ceny na festivalu Cavan International Song Contest v Irsku v roce 1979.  V roce 1981 se přestěhoval do Velké Británie, kde prožíval  řadu úspěchů.

Založil nahrávací studio SOKIT, v němž nahrával Edwin Starr, Jimmy Ross, Adamski a další. V roce 1991 přestěhoval své studio do Prahy. Zde spolupracoval se svým bratrem Jindřichem Parmou.

Byl mužem mnoha talentů, je nazýván průkopníkem nových hudebních stylů u nás, syntezátorové hudby, house music, new wave music. Jeho orchestrální skladby jsou úspěšné v zahraničí, mimo jiné i v Číně a Japonsku.

Tvořil filmovou hudbu i spoty pro reklamy.

Věnoval se také pedagogické činnosti.

„Edo, byli jsme tak veselí, když hráli Žal se odkládá ve vyprodané 02 Aréně. Napsali jsme spolu  Bouří, tmou, kde piráti čelili nástrahám osudu. Všechny jsme přece překonali, těšili jsme se ze života… Proč tu prohrami ostřílený pirát dnes stojí, mlčí a sám? Tichý je i Tvůj mikrofon, kytara. Utichlo i celé studio a klávesy. Proč?? Edo, čekám každý třetí den, že zavoláš. Jako vždycky. Tak proč nevoláš, ani nezvedáš telefon?“, šéfredaktorka Eva Smolíková

Na scéně české hudby je zase další  prázdné místo.  Edo, budeš nám všem  chybět!

Foto: Eva Smolíková, David Smolík, archiv rodiny Parmových, Petr Brodský 

 

Taneční magazín