Křest CD Eduarda Parmy ml., ikony populární hudby 80. let
19. května se konal v hotelu Pyramida křest hudebního skladatele Eduarda Parmy ml., který byl ikonou hudby 80. let.
Však také slavná píseň Žal se odkládá dodnes plní 02 Arenu (zpívá Jiří Korn).
Eduard Parma si v době covidové spíše hrál, zkoušel si humorné věci, něco mezi techno stylem a lidovou hudbou, zkrátka bavil se podle svého. Výsledek? Album Na Kole On má celkem 16 skladeb, vznikalo přibližně od podzimu 2020 do ledna 2021. Dále se už jen čekalo na nějakou příležitost pro setkání, vydání alba atd.
Eda Parma a jeho fantazie
Datum křtu CD nebylo vybráno náhodně. Mladší dcera Edy Parmy, Adélka, která se zabývá modelingem, právě slavila 22 let. (Starší Anna (26) se věnuje tatérství).
Narozeniny!
Nechyběl ani bratr Eduarda Parmy – Jindřich Parma. V roce 1993 byli oba skladatelé navrženi Hudební akademií na cenu „Česká Grammy“. Oba bratři jsou úspěšní, Jindřich Parma je známý svými skladbami pro Petra Kotvalda. Ale u obou najdeme jména jako je Hana Zagorová, Marie Rottrová, Sagvan Tofi, Stanislav Hložek, Lubomír Brabec.
zpěvák Milan Drobný
Křtu se účastnila slavná jména, např. Milan Drobný (spolupracuje s Eduardem Parmou), mezi pozvanými hosty byli např. Dalibor Janda, Jiřina Jandová, Petr Vojnar, Ondřej Soukup, Jan Adam – bývalý manažer Karla Gotta, Josef Štágr, atletka Denisa Rosolová a herečka Eva Kozderková, bohužel, někteří se nedostavili.
Křtí se!
Spokojenost ve tvářích
Ale naprosto nečekaně se ve dveřích objevil Jakub Kohák, který šel zrovna kolem…. I taková překvapení osud donáší.
Eva Kozderková
Jako hosté vystoupili Dětský pěvecký sbor ZŠ Dolákova Praha 8 a České kytarové duo – Jana a Petr Bierhanzlovi, Josef Štágr, TY.TETY
Muzikál spojující akrobacii, píseň, herectví a tanec! A to všechno „tak nějak vede“ Jiří Korn!
30.května měl novodobý muzikál s názvem Nebesa premiéru v Anežském klášteře. Hned na úvod je nutno říci, že naše prestižní novocirkusová skupina Losers Cirque Company si našla svou letní scénu v krásném prostředí plném zeleně a prostoupeném duchovní energií i kouzlem staré Prahy – v zahradách Anežského kláštera.
A tady se začíná odvíjet dojemný příběh – pozůstalí se loučí s mrtvou za zpěvu Maranatha Gospel Choir. Už to samo je celkem nebeský duchovní zážitek, zvláště, vydaří-li se počasi a paprsky zapadajícího slunce osvítí scénu.
Zápletka příběhu je celkem jasně srozumitelná – mrtvý přijde do nebes, zde je „tak nějak“ nějaký šéf (Jiří Korn, Petr Jeništa), trošku nováčka zaučí, aby pochopil, o co jde, (no, říkala jsem si, jestli se andělé učí provádět tyto akrobatické triky, pak tedy rozumím, proč na nás smrtelníky na Zemi zase nemají tolik času, že…) a každý anděl má svůj úkol – svého smrtelníka na Zemi, o kterého se stará.
Jenže ouvej. I andělé mají své starosti. Tomuto nově příchozímu není nebeský řád až tak po chuti, přesně tak, jako lidem není po chuti systém v jejich úřadu, třeba. Náš nováček se vzpouzí a rozpoutá něco jako revoluci v nebi, ostatní se přidají a na Zemi se situace radikálně projeví. Malý konec světa. Lidé umírají, protože je nikdo nechrání. Nebeský šéf zuří a věci se začnou dít…
Smrtelník, do kterého se anděl zamiloval, je mrtvý, sice přichází za andělem do nebes, protože náš anděl opravdu miluje, jenže…. v tom okamžiku odchází na Zem znovu jako smrtelník a naopak je chráněn tímto nováčkem andělem…. Láska jako taková se tedy nekoná, má zkrátka svou nebeskou formu a zejména je třeba dodržovat určitou pracovní morálku a nedělat zbytečný povyk a revoluci v nebi…
Petr Horníček, principál souboru Losers Cirque Company, spojil síly s taneční skupinou 420People a pěveckým sborem Maranatha Gospel Choir. Jak už jsme naše čtenáře informovali, vzniklo dílo dosud nevídané a nevyzkoušené – každý z umělců se musel přiučit něčemu, co mu blízké není. Akrobaté tanci a zpěvu, tanečníci zase akrobacii a zpěváci tanci a to je zatraceně těžké.
Pokud jde o muzikál jako takový, je třeba vyzvednout hned několik faktů. Kostýmy – hned při úvodu, jsou překvapivě ukryté u stropu, coby nebeská opona zpočátku – je to velice efektní moment, kdy se ze smrtelníků stávají andělé, inu, každý máme nějakou dvojí funkci na tom světě. Dokonce i během muzikálu samotného hrají kostýmy svou roli – kapuce dole či nahoře vyjadřuje svou vlastní myšlenku.
Losers také využili celkem nový akrobatický prvek, který doposud diváci neviděli, zde je užit jako trest pro anděla, který způsobil v nebi tolik halasu a problémů…. (velká zavěšená tyč, na které jsou předvedeny různé akrobatické prvky).
Oproti tomu dole na Zemi se strhlo jiné strašné divadlo. Během cesty metrem skupina útočníků napadla cestujícího, týrali ho, mučili, než za zoufalého posledního zpěvu opravdu zemřel. Tady se tvůrci ujali velice citlivě a zároveň bez skrupulí tématu, které je nám všem dobře známé. Stane-li se něco závažného, lidé raději dělají, že nic nevidí. Proč musí někteří tak bolestivě umírat? Opravdu musíme být tak lhostejní? Opravdu není možné s kriminalitou nic udělat? Umělecké ztvárnění této hrozné smrti působí na člověka opravdu strašlivě, protože tanec a hudba zesilují emoce. Na zločin v kriminálních filmech jsme prakticky každý večer zvyklí, ale takto živě pozorovat brutalitu některých našich spoluobčanů, nahání opravdu husí kůži. A kromě toho, celá scéna je více než výborně zvládnutá, atˇ už herecky, tak choreograficky či akrobaticky. Prvky bojového umění a tanečního či herectví jsou dokonale promíchané, navíc hluboká, hrůzubudící myšlenka zanechá v diváku mrazivý dojem, který pravděpodobně hned tak nezapomene, pokud je vnímavý.
Filozofické hraní si s faktem, „jak to vlastně celé s životem je???“ je také silný a úsměvný zážitek. Ani šéf Nebes totiž přesně neví, proč andělé občas zachrání „feťáka, který chce spáchat sebevraždu“ a „tátu od rodiny“ nechají zemřít. Ale – jak už to bývá i sám Velký šéf říká – „To se musíš, anděli, zeptat nahoře ve Vesmíru, ale víš co, nech to být..“ Inu, jestli nám nahoře andělé takto řádí a mění pravidla, máme my na Zemi právě to, co máme, o tom nemůže být žádná další diskuse.
Jiří Korn akrobaty obdivuje a jak potvrdil principál Petr Horníček, chodíval pravidelně na zkoušky své kolegy podpořit. Nutno dodat, že k této roli se výborně hodí, jeho životní vyzrálost dává důvěryhodnost jeho nebeskému skeptickému tvrzení a bezmocnosti, jeho chování i zlobení se s neposlušnými anděly.
Pokud jsme hovořili s Petrem Horníčkem před uvedením muzikálu, nikdo vlastně přesně nevěděl, zda se propojení žánrů povede, či ne. Ale – POVEDLO SE! A na výbornou!
Přesně tak, jako jsme u Losers zvyklí, že každé dílo je trochu jiné, trochu nové, i tentokrát divák žasne, má se na co dívat, má co obdivovat, o čem přemýšlet.
Ani tady by možná nebylo dobré zůstat jen u tohoto formátu, i když je unikátní, krásný, dechberoucí, opravdu vydařený, ale divák už jaksi pořád dychtí po tom, s čím zase ti Losers přijdou příště…. Company sama si na sebe ušila pěkný bič!
A tak na závěr – souboru nynějšího divadla „Bravo!“ musíme jen zahřmět BRAVO!
Právě v těchto dnech probíhají intenzivní přípravy Letní scény Divadla BRAVO!, která odstartuje během posledních květnových dní v gotických zahradách Anežského kláštera v srdci hlavního města a bude pokračovat celé léto. Největším tahákem bude původní akrobatický muzikál s názvem NEBESA, který vzniká spojením tří specificky zaměřených a různorodých souborů: akrobatů Losers Cirque Company, tanečníků 420PEOPLE a pěvců Maranatha Gospel Choir. Na svou roli v muzikále se zodpovědně připravují i hlavní protagonisté Jiří Korn a Petr Jeništa. Vstupenky na tento unikátní projekt a další program letní scény jsou již nyní k zakoupení v systému GoOut. Premiéra se uskuteční 30. a 31. května.
Realizační tým a účinkující muzikálu pilně pracují na novém projektu, který bude mít premiéru již příští měsíc. Mnozí z nich se na jevišti letní scény představí ve zcela neočekávaných rolích, NEBESA pro ně totiž znamenají osvojování si úplně nových dovedností. Na jevišti Divadla BRAVO! v Braníku, kde zkoušky probíhají, vzniká jedinečná symbióza: část souboru Losers Cirque Company se učí zpívat pod vedením ostřílených členů Maranatha Gospel Choir. Tanečníci 420PEOPLE pilují akrobatické triky za asistence novocirkusových Lůzrů. A jako bonus se pěvci z gospelu učí choreografii od profesionálních tanečníků. Pro mnohé z nich to znamená výstup ze své komfortní zóny, ale také výzvu, ke které se staví čelem.
Ústřední melodie muzikálu tvoří gospelové písně amerického skladatele a zpěváka BrianPierre Fentresse, které s Maranatha Gospel Choir spolupracuje. Choreografii vytvořil Václav Kuneš z 420PEOPLE, režie se ujal Petr Horníček z Losers Cirque Company a dramaturgie Matěj Randár. Výsledek jejich práce bude možné vidět už ve dnech 30. a 31. května, kdy proběhne dvojí premiéra tohoto ojedinělého projektu.
NEBESA vyprávějí příběh strážného anděla, který své ušlechtilé poslání odmítá vnímat pouze jako každodenní nudnou rutinu. Poté, co se zamiluje do „obyčejného smrtelníka”, se rozhodne vzepřít pravidlům nebeského korporátu a rozpoutá řadu událostí, které obrátí dění na nebi i na zemi vzhůru nohama. V hlavní roli projektu se představí legendární Jiří Korn v alternaci s vynikajícím Petrem Jeništou. Muzikál bude výhradně v anglickém znění s doprovodnými českými vysvětlivkami.
„Pro naše tanečníky a diváky jsme letos připravili opravdu bohatou nabídku toho, co všechno dokáže nejen současný tanec, ale hlavně jak všestranní jsou i samotní performeři. Propojování žánrů a disciplín – o tom je současné umění,“ komentuje projekt Václav Kuneš umělecký ředitel 420PEOPLE. Marek Jonczy, manažer Maranatha Gospel sboru, ho doplňuje: „Je nám ctí a zároveň velkou výzvou, že zrovna naše gospelové písně se staly ústředním motivem pro vytvoření příběhu a choreografií tohoto nevšedního muzikálu. Jsme zvědaví a zároveň se moc těšíme na to, jak se nám podaří skloubit zpěv s divadelním pohybem. Děkujeme za vloženou důvěru tvůrcům a věříme, že i naše početná maličkost přispěje na jevišti ke skvělému kulturnímu a možná i duchovnímu zážitku.“
Letní scéna Divadla BRAVO! divákům nabídne i další pestrý program. V klášterních zahradách bude k vidění divácky oblíbená inscenace The Loser(s) se showmanem En.Druem, která má v repertoáru Losers Cirque Company své stálé místo, a také lůzerské představení Konkurz, které mělo premiéru v loňském roce. Připravují se i workshopy párové akrobacie pro začátečníky.
Pro milovníky hudby se připravuje pokračování mimořádně úspěšného formátu improvizační show s názvem KMENY, ve které se představí trio hudebních vizionářů ve složení Dan Bárta, En.Dru a JeN Hovorka a kterou doplní taneční a akrobatické výstupy.
Ženské seskupení Holektiv ve složení Andrea Vykysalá, Karolína Křížková a Eva Stará nabídne v dvoulodí kostela sv. Františka v areálu Anežského kláštera inscenaci Vrány, poetické propojení pohybového divadla a podmanivé živé hudby v podání violoncellistky Terezie Vodička Kovalové. Pro malé diváky si pak akrobatky připravily strhující představení Letkyně plné nadsázky a skvělých leteckých rekvizit, které rozzáří dětská očka.
Letní scéna Divadla BRAVO! startuje dvojí premiérou akrobatického muzikálu s názvem NEBESA ve dnech 30. 5. a 31. 5. vždy od 19:30.
„Na úspěšný festival Cavan International Song Contest do Irska nám (a hlavně Jiřímu Kornovi) napomohl i manažer Státního souboru písní a tanců“
Je z muzikantské rodiny. Otec byl kapelníkem, který vystupoval v Evropě i zámoří. Jeho bratr Jindřich léta vystupoval s Orchestrem Karla Vágnera a dodnes napsal desítky písniček pro Petra Kotvalda i jiné slavné interprety. Zpívala i Edova někdejší manželka Radmila (dokonce zaujala na festivalu Děčínská kotva s písničkou „Nenávidím nošení těžkých tašek“). Jeho dcera Anička naopak zpívala na albu „Booong!“, které získalo, v jeho produkci i za výrazného autorského přispění, Platinovou desku. A zpívá i Edova další dcera Adélka.
On sám je podepsán pod stovkami písní v Čechách, ale i ve Velké Británii, kde v osmdesátých letech žil a pracoval. Dnes jej můžete potkat v jeho studiu SOKIT anebo při sportování. Ačkoli v mládí závodně provozoval lehkou atletiku, nyní ho spíš potkáte na kole. A i proto pojmenoval své nejnovější, „jubilejní“ album „NA KOLE ON“. Jmenuje se EDUARD PARMA. A jelikož se dobře známe už 29 let, budu mu v následujícím rozhovoru tykat:
Navážu na tu muzikantskou rodinnou tradici. Od kolika let ses už tedy aktivně věnoval hudbě?
„Od pěti let. V Břevnově, kde jsme tehdy bydleli, jsme měli byt až u střechy. A hned vedle měla balkón učitelka klavíru. Legrační na tom bylo (protože ona bydlela v domě se sousedním vchodem), že jsme vždy přelézali hrazení balkonu a naši i paní učitelka mě drželi, abych neslít´ ze čtvrtého patra dolů. Učení not ani hra na klavír mě zpočátku vůbec nebavily. A vlastně nikdy. Možná až o trochu později na Státní konzervatoři? Ale opravdu až ve zralých letech jsem začal cvičit o své vlastní vůli.“
Na historickém snímku (z roku 1963) s kytarou na inkriminovaném balkónu
Takže otec na vás s bráchou neměl nervy a svěřil vás jiným pedagogům?
„Táta hrával po nocích v kavárnách a vždy se z hraní vracel pozdě k ránu domů a taky dlouho spal. Pakliže ale zjistil ráno, že hrajeme méně, než bylo potřeba, hned vylez´ z postele a bylo zle. Co bylo úžasné, že ještě v noci – když jsem nemohl přijít na nějaký příklad z matiky nebo fyziky – ráno u snídaně jsem ho měl na stole vypočítaný. A přitom on v tu chvíli tvrdě spal.“
Orchestr Eduarda Parmy staršího v akci a na reprezentativním snímku (dole)
Původně jsi vystudovaný jako hráč na dechový nástroj, konkrétně klarinet. Jak ses později – v kapelách – dostal ke hraní na basovou kytaru?
„Ne, ne, tak tomu bylo úplně obráceně. Už ve škole, někdy kolem 8. třídy, jsme založili třídní kapelu ,THE ROCKING BONES´ (v překladu: ,Rokující kosti´, aby byl název co nejpodobnější ,Rolling Stones´) a tam jsem začal hrát na baskytaru. Ta jako taková ovšem v té době v Praze vůbec nebyla k dostání. Chodil jsem ob den do obchodu v Panské ulici. Až jednou mě potkalo štěstí a mohl jsem si ji koupit. Na klarinet jsem začal hrát teprve asi o dva roky později.“
„THE ROCKING BONES“ a šílenství v řadách obecenstva na jejich koncertu (na snímku dole)
Tvé největší hudební hity devadesátých let doslova bouraly diskotéky. Chodíš si sám dodnes zatancovat na diskotéky? Anebo tam třeba sondovat „vzorek potenciálních posluchačů“?
„Jééé. Naposled jsem byl, s kámoškou, v klubu ,RETRO´ na pražské Francouzské ulici a hráli tam ,elektro ´. Je to styl mně již tak vzdálený oproti tomu, čemu my jsme říkávali ,disco´. A tak jsem tím pádem myslel, že půjdeme za hodinku domů. Mé partnerce se tam ale kupodivu tak líbilo, že jsme odešli až kolem třetí ráno.“
Eda v roli DJ
Chodíval jsi, jako školou povinný, také do tradičních tanečních? A jak jsi to tam prožíval?
„Tak taneční jsem nesnášel. Byl jsem v té době až nepřirozeně stydlivý i tvrdý (asi také po otci, který byl excelentní muzikant, ale tančit neuměl). Dodnes vzpomínám, jak jsme většinou se spolutanečníky šli na pivo.“
Dlouho jsi vedl doprovodnou kapelu Jiřího Korna. Ten je známý i jako výborný tanečník a choreograf. Měl nějaké „pohybové“ požadavky taky na kapelu? Zanechalo to v Tobě dodnes „taneční“ stopu?
„Ne, určitě ne. My jsme pouze hráli hudbu. Na jiné ,pobavení´ tam byly tři tanečnice. A taky jeden tanečník.“
Na archivním snímku s baskytarou nikoli v kapele Jiřího Korna, nýbrž Apollobeatu Petra Spáleného (respektive Spáleného Jana, jelikož zpěvákovo doprovodné těleso se jmenovalo po kapelníkovi, zpěvákovu bratrovi)
Co vás vedlo – s bratrem Jindrou – k hudebně tanečnímu projektu „Hipodrom“?
„Tak to byl nápad Jindry, a vždy, z kolegiality nebo ,bráchoviny´, mě tam nechal napsat dvě skladby na každé LP.“
Ve svém studiu SOKIT
Méně se už o Tobě ví, že také píšeš nápadité texty s neotřelými slogany. Co Tě inspirovalo ke Tvé dávné „pecce“ „King Kong in Hong Kong“?
Již spousta hudebníků toto vyřkla, že to přijde se shora. Zkrátka hraje hudba, máš sluchátka na uších a zkoušíš něco vymyslet… …zpíváš si třeba: ,Bum bum – bum bum´. A najednou na Tebe odněkud z nebe spadne ,King Kong in Hong Kong´! A ani netušíš jak.“
A jak vznikal Tvůj nejčerstvější „jubilejní“ projekt pod bombastickým názvem „NA KOLE ON“? Inspiroval Tě k názvu spíš Napoleon anebo dávná „vypalovačka“ Ivana Hlase „Na kolena“?
„Spíš ten Napoleon. Připadalo mi docela veselé, že rád jezdím na kole a třeba by o mně někdo, kolem koho jedu, řekl: ,To je on… NA KOLE ON´. Ale byl to trochu ,porod´ vymyslet něco vtipného. Chtěl jsem si napsat slova sám, a chvilkama je to i trochu drsný: ,….můžeš shodit toho svýho motorkáře do příkopu/a já sám mu rád jámu vykopu…´. Je to vlastně celé o tom, jak kluk a holka spolu jezdí na kole a jsou šťastni. Do té doby, dokud ona nepotká motorkáře, který ji učaruje. A kluk na kole teď chce její lásku zpět. Chystáme k tomu ještě video, ale až bude lepší počasí.“
Obal nejnovějšího alba prozrazuje i konkrétní číslo autorova jubilea
Jeden z Tvých největších hitů pro Jiřího Korna „Žal se odkládá“ občas nyní zazní i v reklamách. Jak se Ti to, jako skladateli původní písničky, teď z televize poslouchá?
„Věříš, že já to skoro nevidím? Ale často mi zavolá někdo ze známých a říká, že to viděl. Ale já, třeba před několika týdny, ve chvíli, kdy jsem telku zapnul, jsem uslyšel poslední akord a říkal si: ,Sakra, to je mi nějak povědomé´. 🙂 “
S Daliborem Jandou (v roli kmotra) při slavnostním předání Platinové desky za album „Booong!“
Tato píseň, s anglickým textem Miloše Skalky „You’re My Voodoo“, získala v roce 1979 hned čtyři ceny na festivalu Cavan International Song Contest v Irsku. Jak jste se tam tehdy – za minulého režimu – přihlásili? Složitě?
„Nekonečně složitě. Někde jsem se dozvěděl, že ten festival existuje a získal i jeho adresu. Jenže, přihlásit se znamenalo také poslat i pár peněz přihlašovacího poplatku. A to v době komunismu nebylo možné. Využil jsem tedy situace, kdy jsme byli s Jirkou Kornem na dvoudenním zájezdě v Mnichově. Zabalil kazetu a text do balíčku i s penězi a ten odtamtud odeslal poštou. Za pár dní přišel telegram domů do Prahy, že píseň přijali. A já byl štěstím bez sebe. Jenže z Mnichova jsem poslal nahrávku s Hanou Buštíkovou (dnešní ,součástí´ dua ,Kamélie´). Ale potom náš manažer, pan Berka, navrhnul: ,Pane Parma, co kdyby do Irska jel pan Korn?´ On pan Berka byl takový distingovaný člověk, kromě ,menedžungu´ Jiřího Korna dělal ještě manažera SSPT (Státní soubor písní a tanců). No a pak jsme tam jeli. Nikdo nás nepodpořil, museli jsme si letenky i pobyt hradit ze svého. Ale naštěstí ceny byly i finanční, takže nakonec se nám všechno vrátilo.“
Měl tento úspěch vliv na to, že ses později přestěhoval do Anglie?
„Určitě ano, myslel jsem, že jsem génius, bez kterého se světová hudba neobejde. :-) “
S dalším legendárním Jandou – tentokrát Petrem – a zpívající šéfredaktorkou TANEČNÍHO MAGAZÍNU Evou S.
Odjakživa píšeš také hodně písniček pro ženy. Namátkou jmenujme historicky Pavlínu Filipovskou či Miluši Voborníkovou anebo již zmíněnou Hanu Buštíkovou. Nejnověji třeba Jiřinu Annu Jandovou anebo Tvé objevy Markétu Z. či zpívající šéfredaktorku tohoto magazínu Evu S., jak se Ti se zpěvačkami spolupracuje? Lépe než s mužskými interprety?
„Skoro jo. Mám ženy moc rád a pokud mají hezký hlas a neprotestují proti mým nápadům, je to většinou radostná spolupráce.“
Už zmiňovaný projekt „NA KOLE ON“ jsi – u příležitosti svého životního jubilea – vydal nejen na CD, ale rovněž na „klasické“ vinylové LP desce. Proč? Ze sentimentu? Anebo je to požadavek některých DJ?
„Možná tak i tak. Mám několik přátel mezi diskžokeji a oni, z ničeho jiného než z vinylu, nehrají. Vrací se totiž do módy. A také jsem si chtěl udělat radost a vidět LP, kde by bylo jen moje jméno. …i když na titulní stránce nakonec není. (Vidíte a to je další příklad souvztažnosti s ,Rolling Stones´, kteří své jméno mají na prvním LP také až na zadní straně.)“
Eda (vpravo) na historickém snímku s bratrem Jindřichem (ještě v minulém tisíciletí)
Vraťme se k vaší muzikantské rodině. Konzultujete někdy s bratrem vzájemně své chystané nápady anebo projekty?
„Skoro vůbec.“
A bratři Parmové (tentokrát na snímku v opačném gardu a v tisíciletí současném)
Posmrtně jsi vydal i CD se skladbami vašeho tatínka. S jakým ohlasem se to setkalo u starších posluchačů, pamětníků?
„To není úplně přesné. Ono vlastně vyšlo již v posledním roce jeho života. A později mi volalo několik kolegů, kde by mohli najít tu či onu skladbu, a když jsem jim řekl o CD, byli nadšeni. Asi největší zájem byl, když si to teď zpětně rekapituluji, o skladbu ,Cesta ke hvězdám´.“
S Jaromírem Nohavicou u příležitosti udílení Výročních cen Ochranného svazu autorského
A k závěru obligátní otázka: co právě chystáš?
„Já moc neplánuji. Spíše si dělám pomalu další CD. Soustřeďuji se na to, aby hudba byla hlavně instrumentální (zpěváci nezlobte se, ale už za mlada jsme trpěli názorem, že zpěv hudbu kazí). Takže připravuji další CD, jde mi také o to, aby bylo rozmanité, stylově i instrumentačně. A pokud možno pestré s minimem bicích, protože ty diskotékové rytmy mi už (oproti mému mládí) začínají lézt na nervy.“
Na křtu minulého „jubilejního“ Eduardova alba pod názvem „Skladby vydané i nevídané“. V pozadí je rozesmátá autorka posledních obalů Parmových hudebních nosičů Lenka Scheithauerová.Obě zde zveřejněné obaly jubilejních CD jsou z dílny sympatické (výše zvěčněné) Lenky
A úplně nakonec; máš nějaké muzikantské krédo anebo filozofii?
„Asi takhle: muziku miluji, je to můj život a mrzí mě, že se z ní vytrácí to, co dělá hudbu hudbou, třeba harmonie. Hudba má mít tři složky: melodii, harmonii a rytmus. A to prostřední se již vytratilo. A hlavně kvůli tomu, že dnes si každý své ,písně´ píše sám a hudební skladatelé jako profese (stejně jako textaři) téměř vymizeli.“
TANEČNÍ MAGAZÍN se závěrem připojuje k dodatečné gratulaci k životnímu jubileu a přeje hodně zdraví, inspirace a tvůrčích sil.
