Konkurz

Znáte výběrová řízení? A chcete se stát akrobatem?

V rámci Letní Letné, která každý rok přiláká tisíce diváků (tato novocirkusová show je v krásném prostředí, skvěle připravená   a umělci dělají svou práci s láskou), se letos hrálo od Losers představení Konkurz (mimo to  také Grandiózní).

Kdo nezná situaci kolem výběrových řízení? Kdo nezná nekonečné hodiny čekání, než se dozví, že nebyl vybrán? A kdo by nechtěl být úspěšný? Jenže – vítěz je jenom jeden. Této myšlenky se chytili Losers – a jak jinak, s humorem a s akrobatickými výkony. I podle principála Petra Horníčka je představení pro akrobaty opravdu mimořádně náročné.

Na začátku představení se otřepe hrůzou každý divák, který nechce být vyzván, aby šel na jeviště. Ale někdo si přeje jít na jeviště… A tak se tu ocitne pěkných pár lidiček, co plní různé úkoly (např. musí předvést nafouknutý  igelitový pytlík, na který hodně fouká vítr a jiné dovednosti). Každý dělá, co umí. Až po vybrání hrstky  tzv. úspěšných uchazečů, divák náhle zjišťuje, že jsou to akrobaté sami… Tento překvapivý začátek nikdo nečeká a je to poměrně silný moment, kdy umělci nastupují na scénu. A pak se už dějí věci…

Začíná akrobatické představení a současně se také umělci svěřují se svými pocity: „Nikdy jsem neuspěl na konkurzu, ale na doporučení se to povedlo pokaždé“. Neznáme tu větu  trošku každý z nás?

Celým představením nás vede drsný „porotce“, který si tedy nenechá nic líbit. Všichni musí makat, až se z nich kouří…. Ale adepti se zdají nezdolní.  Někdo zvládá své pocity neúspěchu a strachu smíchem, brekem,  jiný sebevědomím, další medituje, jeden z uchazečů se neustále touží seznámit a nepřetržitě brebtá…. Pocity lidí mohou být různé. Toto vše je doprovázeno robotickou výzvou a doplňujícími informacemi. A jaké že to jsou? Např. Napoleon Bonaparte – „Dělá-li soupeř  chybu, netřeba ho rušit“. A v praxi nám to umělci předvádí. A také – „Úspěšný člověk nestoupá na vrchol nikdy sám. Ale je tam místo jen pro jednoho!“  Historie se neptá, jak jsi dosáhl vítězství, ale kdo!“  A další rozumné poučky, které bychom měli mít na paměti během našich kariér. Opravdu?

Ne vždy každý hraje fér, zejména, jedná-li se o druhé pohlaví… A tak muži obdivují, jak je mladičká dívka „šikovná“ a zřejmě vyhraje, ale její kamarádka si stěžuje, že „toto“ dělá při každém konkurzu…“ (inu, vřele se kamarádí s porotcem).

Každý tedy čeká, že dívka vyhraje. Jenže? I ne. Mužský svět je tvrdý a neúprosný. Musí to být ten nejlepší. Nakonec rozhodnou diváci. O jejich přízeň dva poslední bojují také po svém.

I poslední vyřazovací kolo nezná slitování…. Snaží se každý, ale vítěz je opravdu jen jeden.

Diváci si ho nakonec zvolí sami – jenže! Je opravdu dobré vyhrát tak náročný konkurz???? Jak to asi dopadne???? … A jsme bez vítěze.  A je tu další kolo. Je libo se účastnit? A chceme opravdu být vždy ti nejlepší? Už Waldemar Matuška řekl: „Jsem rád, že jsem druhý. Nezávidím Karlu Gottovi, že je první, nezávidím mu  tu dřinu“.

Myšlenka samotná tohoto představení možná není až tak nabitá emocemi, ale o to více je tu akrobatických výkonů. Umělci jsou více „ve vzduchu“ než na zemi. Vidíme  vzdušnou akrobacii na šále, pyramidy z lidských těl, skoky či pády, při kterých se tají dech, akrobaté létají vzduchem právě tak lehce, jako ty tenisové míčky, co byly součástí konkurzu na začátku. Ke konci se navíc umělci svléknou do trikotů, takže diváci mohou lépe  obdivovat napjaté svaly, které vydávají maximum, co lidské tělo dokáže.

Nesmíme opomenout  vyzvednout ještě jeden překvapivý moment. „Porotce“ hraje na kytaru a tím udává rytmus ostatním, je důležité dělat vše správně…kytara občas zní až agresivně a zlomyslně.  Divák s porotcem  určitě nesympatizuje.  Ale  divák otevře ústa v okamžiku, kdy si dotyčný „tyran“ vyleze po pyramidě z lidských těl až ke stropu, tam si stojí a tvrdohlavě si hraje na svou kytaru….! No, páni!

Dramaturgie se ujal Matěj Randár, režie Petr Horníček. Hudba: Kirill Yakovlev (skvělý výkon), choreografie opět milý Radim Vizváry a Tomáš Pražák.  Pokud jde o akrobaty samotné, nazvali se „baby losers“, neboť patří spíše k mladší generaci umělců (Karolína Křížková, Ester Josefína Vandasová, Sára Stoulilová,  Petr Dlugoš, Adam Rameš, Jiří Bělka, Petr Dvořák a Lukáš Borik).

Představení je tak nabité akrobacií, že divák tají dech od začátku do konce, vlastně ani na chvilku nevydechne. Nevím tedy, co to potom musí udělat s akrobaty samotnými. Na konci je čeká ještě jeden „stupidní“ úkol, vyběhat si prvenství. A postupně odpadávají…. Jak je zvykem, s humorem. („Ty vole, nezdržuj, protože my tady běháme..“)

Konkurz neobsahuje nijakou hlubokou myšlenku, spíše popisuje s humorem situace, které každý moc dobře zná, představení je nabito akrobatickými figurami a divák by si tento kousek z díly Losers rozhodně neměl nechat ujít.

A jak jsme už zvyklí – závěrem potlesk ve stoje!!!! Bravo! a utíkejme do divadla Bravo!

Foto: Letní Letná

Eva Smolíková

Taneční magazín

Losers na Nebesích

Muzikál spojující akrobacii, píseň, herectví a tanec! A to všechno „tak nějak vede“ Jiří Korn!

30.května měl novodobý muzikál s názvem Nebesa premiéru v Anežském klášteře. Hned na úvod je nutno říci, že naše prestižní novocirkusová skupina Losers Cirque Company si našla svou letní scénu v krásném prostředí plném zeleně a prostoupeném duchovní energií i kouzlem staré Prahy – v zahradách Anežského kláštera.

 

A tady se začíná odvíjet dojemný příběh – pozůstalí se loučí s mrtvou  za zpěvu   Maranatha Gospel Choir.  Už to samo je celkem nebeský duchovní zážitek, zvláště, vydaří-li se počasi a paprsky zapadajícího slunce osvítí scénu.

Zápletka příběhu je celkem jasně  srozumitelná – mrtvý přijde do nebes, zde je „tak nějak“ nějaký šéf (Jiří Korn, Petr Jeništa), trošku nováčka  zaučí, aby pochopil, o co jde, (no, říkala  jsem si, jestli se  andělé  učí provádět  tyto akrobatické triky, pak tedy rozumím, proč na nás smrtelníky na Zemi zase nemají tolik času, že…) a každý anděl má svůj úkol – svého smrtelníka na Zemi, o kterého se stará. 

Jenže ouvej. I andělé mají své starosti. Tomuto nově příchozímu není nebeský řád až tak po chuti, přesně tak, jako lidem není po chuti systém v jejich úřadu, třeba.  Náš nováček se vzpouzí a rozpoutá něco jako revoluci v nebi, ostatní se přidají a na Zemi se situace radikálně projeví. Malý konec světa.  Lidé umírají, protože je nikdo nechrání. Nebeský šéf zuří a věci se začnou  dít… 

Smrtelník, do kterého se anděl zamiloval, je mrtvý, sice přichází za andělem do nebes, protože náš anděl opravdu miluje, jenže…. v tom okamžiku odchází na Zem znovu jako smrtelník a naopak je chráněn tímto nováčkem andělem…. Láska jako taková se tedy nekoná, má zkrátka svou nebeskou  formu a zejména je třeba dodržovat určitou pracovní morálku a nedělat zbytečný povyk a  revoluci v nebi…

Petr Horníček, principál souboru Losers Cirque Company, spojil síly  s taneční skupinou 420People a  pěveckým sborem Maranatha Gospel Choir.  Jak už jsme naše čtenáře  informovali, vzniklo dílo dosud nevídané a nevyzkoušené –  každý z umělců se musel přiučit něčemu, co mu blízké není.  Akrobaté tanci a zpěvu, tanečníci zase akrobacii a zpěváci tanci a to je zatraceně těžké.

Pokud jde o muzikál jako takový, je třeba vyzvednout hned několik faktů. Kostýmy – hned při úvodu,  jsou překvapivě ukryté u stropu, coby nebeská opona zpočátku – je to velice efektní moment, kdy se ze smrtelníků stávají andělé, inu, každý máme nějakou dvojí funkci na tom světě. Dokonce i během muzikálu samotného hrají kostýmy svou roli – kapuce dole či nahoře vyjadřuje svou vlastní myšlenku.

Losers také využili celkem nový akrobatický prvek, který doposud diváci neviděli, zde je užit jako trest pro anděla, který způsobil v nebi tolik halasu a problémů….  (velká zavěšená tyč, na které jsou předvedeny různé akrobatické prvky).

Oproti tomu dole na Zemi se strhlo jiné strašné divadlo. Během cesty metrem skupina útočníků napadla cestujícího, týrali ho, mučili, než za zoufalého posledního zpěvu opravdu zemřel.  Tady se tvůrci  ujali velice citlivě a zároveň bez skrupulí tématu, které je nám všem dobře známé. Stane-li se něco závažného, lidé raději dělají, že nic nevidí. Proč musí někteří tak bolestivě umírat?  Opravdu musíme být tak lhostejní? Opravdu není možné s kriminalitou nic udělat? Umělecké ztvárnění této hrozné smrti působí na člověka opravdu strašlivě, protože tanec a hudba zesilují emoce. Na zločin v kriminálních filmech jsme prakticky každý večer zvyklí, ale takto živě pozorovat brutalitu některých našich  spoluobčanů,  nahání opravdu husí kůži. A kromě toho, celá scéna je více než výborně zvládnutá, atˇ už herecky, tak choreograficky či akrobaticky. Prvky bojového umění a tanečního či herectví jsou dokonale promíchané, navíc hluboká,  hrůzubudící myšlenka zanechá v diváku mrazivý dojem, který pravděpodobně hned tak nezapomene, pokud je vnímavý.

Filozofické hraní si s faktem, „jak to vlastně celé s životem  je???“ je také silný a úsměvný zážitek. Ani šéf Nebes totiž přesně neví, proč andělé občas zachrání „feťáka, který chce spáchat sebevraždu“ a „tátu od rodiny“ nechají zemřít. Ale – jak už to bývá i sám Velký šéf říká – „To se musíš, anděli, zeptat nahoře ve Vesmíru, ale víš co, nech to být..“ Inu, jestli nám nahoře andělé takto řádí a mění pravidla, máme my na Zemi právě to, co máme, o tom nemůže být žádná další diskuse.

Jiří Korn akrobaty obdivuje a jak potvrdil principál Petr Horníček,  chodíval pravidelně  na zkoušky své kolegy podpořit. Nutno dodat, že k této roli se výborně hodí, jeho  životní vyzrálost dává důvěryhodnost jeho nebeskému  skeptickému tvrzení a bezmocnosti,  jeho chování i zlobení se s neposlušnými anděly.

Pokud jsme hovořili s Petrem Horníčkem před uvedením muzikálu, nikdo vlastně přesně nevěděl, zda se propojení žánrů povede, či ne. Ale – POVEDLO SE!  A na výbornou!

Přesně tak, jako jsme u Losers zvyklí, že každé dílo je trochu jiné, trochu nové, i tentokrát divák žasne, má se na co dívat, má co obdivovat, o čem přemýšlet.  

Ani tady by možná nebylo dobré zůstat jen u tohoto formátu, i když je unikátní, krásný, dechberoucí, opravdu vydařený, ale divák už jaksi pořád dychtí po tom, s čím zase ti Losers přijdou příště…. Company sama si na sebe ušila pěkný bič!

A tak na závěr –  souboru  nynějšího divadla „Bravo!“  musíme jen zahřmět BRAVO!

Foto: Zuzana Bonisch  

 Text: Eva Smollíková 

Taneční magazín

ZRUŠENO!

Losers ruší představení ‚Žena, růže, píseň, kost‘

Z  důvodu zranění akrobatky se ruší představení Losers Cirque Company s názvem Žena, růže, píseň, kost!  
Losers Cirque Company se moc omlouvá  za vzniklé komplikace 
 
O novém termínu budou včas informovat 
Čtyři ženy, čtyři ikonické postavy jako ženské vzory a role ženy v dnešním
světě, která se ještě nikdy v dějinách neproměňovala s takovou razancí a v tak globálním rozsahu. Nové celovečerní představení Losers Cirque Company přináší na scénu Fridu Kahlo, Madonnu, babičku a trenérku. Čtyři zdánlivě nesouvisející osobnosti, které jsou vzorem pro ženy v blízkém okolí i generace po celém světě. Akrobaticko-taneční představení Žena, růže, píseň, kost o ženských vzorech, které mělo mít premiéru 17. 2. v Divadle BRAVO! se z důvodu zranění akrobatky ruší.
Premiéra se uskuteční pravděpodobně na podzim 2022. Nový termín bude včas uveřejněn.  
Nikola Lörinczová
pro Taneční magazín

Losers a ženské vzory

Losers Cirque Company uvádí akrobaticko-taneční představení Žena, růže, píseň, kost

Frida Kahlo, Madonna, babička a trenérka jako inspirativní osobnosti zpracované ve čtyřech žánrech: nonverbálním divadle, tanci, akrobacii a gymnastice

Čtyři ženy, čtyři ikonické postavy jako ženské vzory a role ženy v dnešním světě, která se ještě nikdy v dějinách neproměňovala s takovou razancí a v tak globálním rozsahu. Nové celovečerní představení Losers Cirque Company přináší na scénu Fridu Kahlo, Madonnu, babičku a trenérku. Čtyři zdánlivě nesouvisející osobnosti, které jsou vzorem pro ženy v blízkém okolí i generace po celém světě. Akrobaticko-taneční představení Žena, růže, píseň, kost o ženských vzorech bude mít premiéru 17. 2. od 19:00 na domovské scéně Losers v Divadle BRAVO! a poté se zařadí do stálého programu. 

Svět se s neuvěřitelnou dynamikou proměňuje. Není jednoduché v něm najít svou životní cestu, svoje pevné místo a uspořádat si vztahy. Je nutné adaptovat se na nové situace novými přístupy. Budovat si svoje vlastní hodnotové žebříčky, rozhodovat se podle svých vlastních kritérií a pravidel. Obzvlášť, když jste žena. V této situaci získávají na ceně vzory, příklady, inspirace.

Každá z aktérek představení Martina Illichová, Kristýna Stránská, Ivona Szantová a Šárka Tětěruková vypráví, co jí v životě inspiruje, co obdivuje, co jí fascinuje. Co jí pomáhá se na své cestě životem zorientovat. Jako svou inspiraci si každá vybrala jednu ikonickou osobnost a tu v choreografii Jindřicha Panského pohybově ztvárnila.

Žena, růže, píseň, kost představí čtyři autentické osobnosti Fridu Kahlo, Madonnu, babičku a trenérku zpracované ve čtyřech žánrech: nonverbálním divadle, tanci, akrobacii a gymnastice.

„Bylo strašně zajímavé dávat představení dohromady a rozvíjet ho. Známe se sice všichni dost dlouho, pravidelně spolu vystupujeme a trávíme spolu dost času, ale poznali jsme se zas trochu jinak. Myslím, že každý z nás prostřednictvím té které role poznal i kus sebe,” říká choreograf představení a člen Losers Cirque Company Jindřich Panský„Doufám, že se v jednotlivých rolích poznají i sami diváci,” dodává choreograf.

Projekt bude mít premiéru 17. 2. v 19:00 a představení se poté zařadí do programu Divadla BRAVO! Vstupenky jsou již nyní k zakoupení v systému GoOut.cz

Web: https://www.loserscirque.cz/

Facebook: https://www.facebook.com/loserscirque

Instagram: https://www.instagram.com/losers.cirque/

Youtube: https://www.youtube.com/user/unitedartscz/featured

Foto: Jana Lábrová Rabenhauptová

Nikola Lörinczová

pro Taneční magazín