Branické pověsti

Losers v tajemné říši

Vstupte do tajemných, běžně nepřístupných prostor Branického divadla. Cestu lemují těla. Legendy ožívají. Bojíte se?

Místo plavců, vorařů, víl, vodníků, bludiček, močálů, slatin a pověstí. Zvláštní místo. Braník.

Tentokrát Lůzři přichází se zcela nezvyklou formou představení. Propojují akrobacii, nový cirkus, živé vyprávění, hudbu a zpěv, stínohru a navíc si můžete projít zákulisí a prostory branického divadla, které nejsou běžně přístupné, můžete nahlédnout i do šatny Lůzrů a jako dárek navíc se také můžete sami aktivně zapojit do představení, pokud o to stojíte. Divák, který raději zůstává divákem, není k ničemu nucen.

Staré pověsti říkají, že rybářská osada se  postupně stala majetkem českých královen, církve a husitů, původní knížecí sídlo bylo právě na vrcholu branických skal.

Ve večerní mlze podzimního večera vstupuji do mírně  osvětleného  divadla Bravo. Náš dobrodružný příběh minulostí  se začíná v kavárně a pokračuje v temném sklepení. Odsud putujeme dále a musíme překročit těla postav z dob dávno minulých, která začínají ožívat v legendách a mýtech.  O jejich pravdivosti si můžeme myslet ledacos. Malý sál a stínohra jsou příjemné prostředí pro barvité vyprávění Justina Svobody, který se zápalem, humorem a trochou nadsázky předává divákům  legendu  o sličné služebné. Tiše žasnu nad těmi zapletenými událostmi. Zrovna tak nad tím, jaké detaily  se uchovaly!?   Další pověst  je o krásné a věčně mladé paní, která jednoho dne zmizela, protože  měla velké tajemství. V tuto chvíli mě až zamrazí!

Na nevelkém jevišti branického divadla ožívá jiná postava. Krásná, statečná, bohabojná dívka, která se nebála jít v noci v bouřce přes močál. A co se nestalo? Z bažin se začala zjevovat strašidla a přízraky. A mezi nimi se zjevil také principál divadla Bravo! v oblečku v pravdě „jožinobažinovském“, sám Petr Horníček. Strašidla to nebyla zlá, ukázala dívce cestu z bažin a divák, který se nebojí, může po té cestě také přejít a dostat se tak z bažin do hlediště. Ten, kdo se bojí, využije spásné běžné schody.

Poslední část Branických pověstí patří příběhu o nešťastné lásce, zde uslyšíme zpěv Sáry Milfajtové a hudbu Kirilla Yakovleva.

Tvůrci Branických pověstí Justin Svoboda, Petr Horníček a Tomáš Pražák stvořili pro zvědavého diváka unikátní představení. Nabízí se možnost nahlédnout do zákulisí, vnímat tajemnou atmosféru okořeněnou vtipnými historkami, obzvláště v nevlídných podzimních dnech je vhodná doba pro strašidla, můžete si  vychutnat  jejich  akrobacii, zpěv a hudbu, zkrátka, malí i velcí a zejména ti zvídaví si přijdou na své. Branické pověsti nejsou na programu často,  a to z kapacitních  důvodů.  Ale pokud ano, spěchejte! Vynikající představení a Lůzrům opět patří pokřik Bravo!

Foto: Archiv divadla Bravo! (Pavel Hejný)

Eva Smolíková

Taneční magazín

Konkurz

Znáte výběrová řízení? A chcete se stát akrobatem?

V rámci Letní Letné, která každý rok přiláká tisíce diváků (tato novocirkusová show je v krásném prostředí, skvěle připravená   a umělci dělají svou práci s láskou), se letos hrálo od Losers představení Konkurz (mimo to  také Grandiózní).


Kdo nezná situaci kolem výběrových řízení? Kdo nezná nekonečné hodiny čekání, než se dozví, že nebyl vybrán? A kdo by nechtěl být úspěšný? Jenže – vítěz je jenom jeden. Této myšlenky se chytili Losers – a jak jinak, s humorem a s akrobatickými výkony. I podle principála Petra Horníčka je představení pro akrobaty opravdu mimořádně náročné.

Na začátku představení se otřepe hrůzou každý divák, který nechce být vyzván, aby šel na jeviště. Ale někdo si přeje jít na jeviště… A tak se tu ocitne pěkných pár lidiček, co plní různé úkoly (např. musí předvést nafouknutý  igelitový pytlík, na který hodně fouká vítr a jiné dovednosti). Každý dělá, co umí. Až po vybrání hrstky  tzv. úspěšných uchazečů, divák náhle zjišťuje, že jsou to akrobaté sami… Tento překvapivý začátek nikdo nečeká a je to poměrně silný moment, kdy umělci nastupují na scénu. A pak se už dějí věci…

Začíná akrobatické představení a současně se také umělci svěřují se svými pocity: „Nikdy jsem neuspěl na konkurzu, ale na doporučení se to povedlo pokaždé“. Neznáme tu větu  trošku každý z nás?

Celým představením nás vede drsný „porotce“, který si tedy nenechá nic líbit. Všichni musí makat, až se z nich kouří…. Ale adepti se zdají nezdolní.  Někdo zvládá své pocity neúspěchu a strachu smíchem, brekem,  jiný sebevědomím, další medituje, jeden z uchazečů se neustále touží seznámit a nepřetržitě brebtá…. Pocity lidí mohou být různé. Toto vše je doprovázeno robotickou výzvou a doplňujícími informacemi. A jaké že to jsou? Např. Napoleon Bonaparte – „Dělá-li soupeř  chybu, netřeba ho rušit“. A v praxi nám to umělci předvádí. A také – „Úspěšný člověk nestoupá na vrchol nikdy sám. Ale je tam místo jen pro jednoho!“  Historie se neptá, jak jsi dosáhl vítězství, ale kdo!“  A další rozumné poučky, které bychom měli mít na paměti během našich kariér. Opravdu?

Ne vždy každý hraje fér, zejména, jedná-li se o druhé pohlaví… A tak muži obdivují, jak je mladičká dívka „šikovná“ a zřejmě vyhraje, ale její kamarádka si stěžuje, že „toto“ dělá při každém konkurzu…“ (inu, vřele se kamarádí s porotcem).

Každý tedy čeká, že dívka vyhraje. Jenže? I ne. Mužský svět je tvrdý a neúprosný. Musí to být ten nejlepší. Nakonec rozhodnou diváci. O jejich přízeň dva poslední bojují také po svém.

I poslední vyřazovací kolo nezná slitování…. Snaží se každý, ale vítěz je opravdu jen jeden.

Diváci si ho nakonec zvolí sami – jenže! Je opravdu dobré vyhrát tak náročný konkurz???? Jak to asi dopadne???? … A jsme bez vítěze.  A je tu další kolo. Je libo se účastnit? A chceme opravdu být vždy ti nejlepší? Už Waldemar Matuška řekl: „Jsem rád, že jsem druhý. Nezávidím Karlu Gottovi, že je první, nezávidím mu  tu dřinu“.

Myšlenka samotná tohoto představení možná není až tak nabitá emocemi, ale o to více je tu akrobatických výkonů. Umělci jsou více „ve vzduchu“ než na zemi. Vidíme  vzdušnou akrobacii na šále, pyramidy z lidských těl, skoky či pády, při kterých se tají dech, akrobaté létají vzduchem právě tak lehce, jako ty tenisové míčky, co byly součástí konkurzu na začátku. Ke konci se navíc umělci svléknou do trikotů, takže diváci mohou lépe  obdivovat napjaté svaly, které vydávají maximum, co lidské tělo dokáže.

Nesmíme opomenout  vyzvednout ještě jeden překvapivý moment. „Porotce“ hraje na kytaru a tím udává rytmus ostatním, je důležité dělat vše správně…kytara občas zní až agresivně a zlomyslně.  Divák s porotcem  určitě nesympatizuje.  Ale  divák otevře ústa v okamžiku, kdy si dotyčný „tyran“ vyleze po pyramidě z lidských těl až ke stropu, tam si stojí a tvrdohlavě si hraje na svou kytaru….! No, páni!

Dramaturgie se ujal Matěj Randár, režie Petr Horníček. Hudba: Kirill Yakovlev (skvělý výkon), choreografie opět milý Radim Vizváry a Tomáš Pražák.  Pokud jde o akrobaty samotné, nazvali se „baby losers“, neboť patří spíše k mladší generaci umělců (Karolína Křížková, Ester Josefína Vandasová, Sára Stoulilová,  Petr Dlugoš, Adam Rameš, Jiří Bělka, Petr Dvořák a Lukáš Borik).

Představení je tak nabité akrobacií, že divák tají dech od začátku do konce, vlastně ani na chvilku nevydechne. Nevím tedy, co to potom musí udělat s akrobaty samotnými. Na konci je čeká ještě jeden „stupidní“ úkol, vyběhat si prvenství. A postupně odpadávají…. Jak je zvykem, s humorem. („Ty vole, nezdržuj, protože my tady běháme..“)

Konkurz neobsahuje nijakou hlubokou myšlenku, spíše popisuje s humorem situace, které každý moc dobře zná, představení je nabito akrobatickými figurami a divák by si tento kousek z díly Losers rozhodně neměl nechat ujít.

A jak jsme už zvyklí – závěrem potlesk ve stoje!!!! Bravo! a utíkejme do divadla Bravo!

Foto: Letní Letná

Eva Smolíková

Taneční magazín

Jak vylhaný životopis

Losers připravují novou pestrou show „Konkurz“ v choreografii Tomáše Pražáka. Její vlastní průběh ovlivní zároveň i diváci!

Novocirkusoví Losers Cirque Company zvou na novou akrobatickou show „Konkurz“. Tentokrát si v inscenaci, jejíž průběh ovlivní sami diváci, vzali na mušku soutěživost, posedlost vítězstvím i cenu, kterou je za úspěch člověk ochoten zaplatit. Show, pestrou jak vylhaný životopis, poprvé uvedou 14. června v Divadle Bravo!. Ta se pak, na letní sezónu, přesune do Anežského kláštera, kam mohou diváci zavítat hned 15., 22. nebo 23. června. Režisérem „Konkurzu“ je Petr Horníček, který je – spolu s Matějem Randárem – i autorem scénáře. Choreografie je dílem Tomáše Pražáka. O hudební doprovod se postaral kytarista a skladatel Kirill Yakovlev.

Rámcem inscenace, plné úchvatné akrobacie, tance a živé hudby, je konkurz na nedefinovanou pozici. Nikdo předem neví, o co se vlastně usiluje a jaké podmínky a předpoklady jsou nutné k vítězství. Každý se proto snaží projevit veškerý svůj talent a schopnosti, být nejlepší. Od příchodu, kdy se osobnost účastníků zredukuje na pořadové číslo, jsou všichni navzájem rivalové. Společné zážitky ale jejich vztahy promění…

Tím, kdo podporuje stále houstnoucí atmosféru nejistoty a nervozity, je postava porotce. Jako zlý loutkář zneužívá své postavení a s rozkoší demonstruje nadvládu nad uchazeči. Provokuje je k posouvání jejich fyzických, duševních i morálních hranic. Svým přístupem probouzí v uchazečích temné stránky jejich osobností, takže v prostředí bez stabilních pravidel postavy začnou pochybovat, zda něčeho dosáhnou, budou-li hrát fér.

Přímými účastníky „Konkurzu“ se stanou samotní diváci. Nejen, že sami rozhodnou o vítězi konkurzu, ale někteří se na okamžik ocitnou ve skupině jeho konkurentů.

V běžném životě se čím dál častěji dostáváme do situací, kdy musíme dokazovat svou kvalitu, kvalifikaci nebo sílu,“ říká principál Loserů, autor, režisér a scénograf „Konkurzu“ Petr Horníček. A dodává: „S narůstajícím trendem, kdy za život vystřídáme hned několik zaměstnání, se o to častěji ocitáme přede dveřmi, do kterých chce naráz vstoupit více lidí. V době, kdy je navíc spousta lidí vlivem pandemie koronaviru nucena změnit obor, vnímáme toto téma jako velmi aktuální.”

Termíny repríz a více informací jsou k dispozici na http://loserscirque.cz/.

Losers Cirque Company: »Konkurz«

Režie: Petr Horníček

Scénář: Matěj Randár, Petr Horníček

Dramaturgie: Matěj Randár

Choreografie: Tomáš Pražák

Hudba: Kirill Yakovlev

Kostýmní výtvarník: Lucie Červíková

Scéna: Petr Horníček

Light design: Michael Bláha

Zvuk: Karel Mařík

Produkce: United Arts

Účinkují: Karolína Křížková, Sára Stoulilová, Ester Josefína Vandasová, Kirill Yakovlev, Petr Dlugoš, Adam Rameš, Lukáš Borik, Petr Dvořák, Jiří Bělka

Hlas: Josefina Horníčková

 

 

Foto: Miloš Šalek

Silvie Marková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN