Roztančené divadlo – Rozhovor se soutěžícím Šimonem Bilinou

„Modlím se, aby mě Bůh tance vedl správně“

Šimon Bilina – soutěžící 

Nejvíc do povědomí českých divaček a diváků jste se zatím dostal díky roli Haďáka v primáckém seriálu ZOO, kde vaše postava pracuje v oddělení plazů. Jaký máte ke zvířatům vztah vy osobně, a kdybyste si mohl vybrat, do jakého zvířete se proměnit, jaké by to bylo?

„Miluji zvířata stejně jako vše živé. Jde o bezpodmínečnou lásku, kterou zvířata šíří. Nemá hranice a žádné komplikace. Při vytváření rolí občas pracuji s vnitřní představou nějakého zvířete. Jdu po temperamentu, vzhledu, pohybu atd. Jim Carrey například hovořil o tom, jak pro roli Ace Ventury použil vnitřní představu papouška aru. Já jsem  si zkusil ještě na Jamu například krokodýla. Dá se to i kombinovat. Od pasu nahoru budete slepice a od pasu dolu jste například želvou 😀… Takhle jsem pracoval při vytváření představení ‚Raději zešílet v divočině‘ v divadle Marta. Je to celkem legrace. Ale kdybych si měl vybrat, bude to buď lev nebo gorila. Absolutní přesnost v pohybech, vnitřní klid. Snad se to promítne i v tom tanci 😀…

Vaše postava Adam je pořádný tvrďák, respektive má pro strach uděláno. Umíte si představit, že byste podobně jako on sloužil v armádě a bojoval v Afghánistánu?

„Někteří moji předci si vojnou prošli. Pradědeček sloužil jako dragoun v pluku Jana Jiskry z Brandýsa. Podařilo se mu zachránit i menší jednotku před zajetím. Mám barvité sny.. a pravidelně se mi zdá o tom,  že jsem ve válce. Mám za sebou základy ovládání zbraně a občas si zajdu i zastřílet na střelnici. Realita se ovšem nedá představit. Chovám absolutní respekt k těm, kdo se postaví za svou vlast před egoistickým poblouzněným agresorem a chrání své rodiny. Bůh je ochraňuj. Toto umocňuje i fakt, že mám pradědečka z Užhorodu, z Ukrajiny.“

V Divadle Na Fidlovačce (a o prázdninách také na Letní scéně Voděrádky) Vás můžeme vídat v muzikálu Branický zázrak. Co bylo pro Vás při zkoušení největší výzvou?


„Odmyslet si alespoň částečně, že jsem v místnosti s držitelem Oscara ( Jan Svěrák). Hned jsem pochopil, že Jan Svěrák je jeden z nejklidnějších, nejotevřenějších a nejlaskavějších lidí co znám, a že se neni čeho bát. Přirostl mi k srdci, stejně jako Tomáš Klus a celý tým Branického Zázraku.“

Je už na obzoru nějaká další role na prknech, která znamenají svět? Případně něco jiného, na co se těšíte?

„Hudba. Miluji ji odmalička. Život mi ukazuje cestu i tudy. Těším se jak malý kluk, až začneme vydávat písně. Teď 17. listopadu budu hrát a zpívat například vlastní píseň na hlavním náměstí v Brně při příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii před lidmi. To je velká pocta.“

Nyní jste součástí projektu Roztančené divadlo, a tak mě napadá – jaký vztah jste měl k tanci před soutěží? A změnil se nějak nyní?


„Tanec je život a tak čím víc tancuji, a ještě s tak skvělou taneční partnerkou, tím víc mě to baví. Nechápu často, že moje nohy a tělo umí tancovat tak prazvláštní kreace v nějakém rytmu. Ať už to znamená cokoliv 😀

Jak Vaši účast v Roztančeném divadle komentovalo Vaše okolí, tedy rodina, přátelé či kolegové v divadle?  A přijdou Vás podpořit a fandit Vám ve finále?

„Hned si koupili lístky. Myslel jsem,  že bude chtít jít jen babička, ale přidal se celý zbytek rodiny. Bude to ‚výživný‘  večer. Modlím se, aby mě Bůh tance vedl správně 😀

Veronika Jirků –  taneční partnerka 

Jak jste se dozvěděla, že Vaším tanečním partnerem v Roztančeném divadle bude právě Šimon Bilina? Jaká byla Vaše první reakce?

„To, že je mým partnerem Šimon, jsem se dozvěděla na první úvodní schůzce k Roztančenému divadlu. Nejprve Martin Šimek (autor) představuje celý projekt, vysvětluje vše podstatné a až následně se všichni dozvídají, s kým z té partičky vlastně tančí. ☺ Šimon je vždy pozitivně naladěný, takže i první seznámení bylo moc příjemné a na následném focení už mi připadalo, že se známe mnohem déle.“

Znala jste Šimona už předtím, respektive slyšela jste o něm, nebo jste ho viděla v některé z jeho rolí?

„Doma nemám televizi, takže všechny seriály jdou tak trochu mimo mě. Ani v žádných pracovních projektech jsem do té doby neměla tu čest potkat se s ním.   Samozřejmě mě ale neminul Branický zázrak, na který jsem se bohužel ještě nestihla dostat, ale asi to tak mělo být. Myslím, že si ho teď užiji ještě o trochu více, když se  známe  se Šimonem osobně a moc se na vše těším.“

Jak ho vnímáte nyní a co je Vám na něm nejvíce sympatické?

„Nejvíce mě na Šimonovi baví jeho bezprostřednost, je vždycky takový, jaký v danou chvíli chce být a neřeší kdo nebo co je kolem. Taková dětská uvolněnost a radost. Na druhou stranu přijde na trénink připravený, má nalezena různá taneční videa s variacemi, které se mu líbí a chce se je naučit. A nemá v tom malé cíle, někdy se musím hodně smát, co chce za tak krátkou chvilku stihnout. Ale makáme, zkoušíme, vymýšlíme možné i nemožné a uvidíte sami, co na galavečeru zvládneme.“

Jak probíhají Vaše tréninky? Co všechno vlastně musíte společně natrénovat – jaké tance a podobně?

„Máme vylosované dva tance, jeden standardní a jeden latinskoamerický. Nevím, jestli smím prozrazovat, které tance to jsou. Každý z nich má asi dvě minuty, což není úplně málo. Týden před finálovým galavečerem nám k tomu ještě přibude úvodní společná choreografie, kterou tančíme se všemi ostatními páry a otvíráme jí celý večer.“

Je něco, co podle Vás Šimonovi vyloženě jde a naopak něco, s čím třeba zatím hodně bojuje?

„Šimonovi jde vše, něco rychleji, na něco potřebujeme a budeme potřebovat více času.. ale nedovolila bych si soudit kohokoliv, kdo najde odvahu a v podstatě s minimem tréninku předvede vyprodanému divadlu taneční show s variacemi, ke kterým se my tanečníci dostáváme klidně roky. Každopádně,  co musím ‚vypíchnout‘, jsou různé ‚zvedačky“ a akrobatické prvky, které chce Šimon do show zařazovat. Je opravdu šikovný a silný a já si připadám, že mám asi 30 kilo, jak je schopný mě lehce zvednout. S čím trošku bojujeme,  je náš standardní tanec, u kterého mi Šimon řekl, že si připadá, jak hopsající poník.. 😀 Tak snad se nám to společně nakonec podaří trošku elegantněji..“

V předchozích ročnících jste se již dvakrát stala vítězkou Roztančeného divadla, a to po boku Oskara Hese či Jiřího Hány. Jak na své někdejší taneční partnery s odstupem vzpomínáte?

„Velmi hezky, s oběma jsme stále v kontaktu a věřím, že se třeba ještě v nějakých dalších projektech potkáme, to bych si moc přála. S Oskarem jsme dokonce spolupracovali na filmu Bratři, kde má se  svojí filmovou partnerkou Alžbětou Malou taneční scénu.“

A jak zpětně vnímáte ta vítězství jako taková? Je to důvod k nervozitě a ještě větší zodpovědnosti, nebo je berete naopak spíše jako „nakopnutí“ a výzvu potřebnou k dalšímu úspěchu?

„Já jsem nikdy nešla do Roztančeného divadla s tím, že bych ho chtěla vyhrát. Užívám si, že mám tu možnost potkávat se s velmi zajímavými a inspirativními lidmi, mám ráda celý proces vymýšlení a učení chorografií a miluji ten poslední den, od ranních příprav až po večerní galavečer. Nikdy jsem s žádným ze svých hereckých partnerů neřešila, jestli chce nebo nechce vyhrát. Snažím se z nich na trénincích dostat maximum a myslím, že náročností choreografií jim to nedělám jednoduché, ale v ten poslední večer chci, aby si tanec užili a aby diváci viděli spíš radost z pohybu než správný nášlap. To, že pak dostaneme pohár je jen třešnička na dortu a moc jsem to vždy svým tanečním partnerům přála. Nevnímám to tak, že bych vyhrála já, je to hlavně o hercích a já se jen snažím je k tomu jejich výbornému výkonu dovést.“

Foto: Roztančené divadlo

Nikol Heřmánková Kouklová

pro Taneční magazín

Muzikál Doktor Faust jde do finále

Kostýmy odtajněny a těšte se!

Muzikál Doktor Faust je nový, původní, český, muzikál autorů Vojtěcha Adamčíka a Jana Batysty, o kterém se mluví již několik měsíců. V repertoáru jej bude mít Divadlo Na Maninách,  kde 22. září 2022 bude mít světovou premiéru. Ještě předtím jej mohou první diváci vidět ve dnech 13. 9. – 15. 9. na třech veřejných zkouškách, a nebo 19. 9. – 21. 9. na třech generálních zkouškách.

Příběh vychází z Goetheho románu o středověkém německém učenci Doktoru Faustovi, který vyměnil svou duši za slávu, bohatství a mládí. Ten si na začátku příběhu žalostně uvědomuje, že zestárl, aniž by dosáhl skutečného poznání, proslulosti nebo nashromáždil majetek. Mefistofeles mu nabízí, že za upsání jeho duše ho omladí a splní mu jeho přání. Uvědomuje si ale Doktor Faust skutečnou cenu obchodu?

Charakter Mefistofela bude netradičně ztvárněn dvěmi postavami – mužem a ženou. Ti se v průběhu představení doplňují. Herecko-pěvecké obsazení nabídne nejen známé tváře, ale také vycházející hvězdy české muzikálové scény. Rockově laděný autorský muzikál doprovodí devítičlenný živý orchestr.

„Faustovské téma je v divadelní a filmové tvorbě natolik probrané, že už se jedná svým způsobem o klišé. Jak toto věčné téma zpracovat neotřele je tedy netriviální otázka. Bylo nutné vzít si inspiraci v dílech Goetheho a Marlowa, i v analogickém příběhu o Jobovi. Snažil jsem se faustovské téma myšlenkově přiblížit spíše novodobému humanismu,“ vysvětluje autor textů písní a scénáře Jan Batysta a doplňuje: „Naše dílo není snahou o filozofii, naopak je psané pro divácký zážitek. Jde o přezkoumání myšlenek hříchu, spásy a odpuštění způsobem, který nejsnáze proniká do diváckých srdcí – písněmi.“

„Muzikály jsme začali psát ještě při studiích na gymnáziu a po těch osmi letech, co spolu píšeme, je Doktor Faust naším třetím dokončeným dílem,“ říká autor hudby Vojtěch Adamčík. „Základy faustovského muzikálu jsme položili již v roce 2014, kdy vznikly první dvě písně. Ty jsme pak nějakou dobu nechali ležet, abychom se k nim v roce 2020 vrátili a pokračovali v práci tam, kde jsme skončili. Máme obrovskou radost, že se tohoto díla ujala právě produkce Divadla Na Maninách. Je velmi osvěžující potkat se s producenty, kteří se nebojí dát šanci mladým autorům. Až dosud jsme všechny muzikály uváděli v našich rodných Českých Budějovicích a inscenace Doktora Fausta pro nás tedy je pražským debutem,“ dodává.

Mezi prvními oslovenými byl ostřílený muzikálový herec Tomáš Trapl: „Oslovil mně před dvěma roky Vojta Adamčík. Abych mu nazpíval jednu árii Fausta z muzikálu, který má v šuplíku na jeho profilové CD. Což jsem udělal. A do roka a do dne se ozval znova, že se dohodl s Divadlem Na Maninách, že se tam Faust bude dělat, s tím, jestli bych si nezahrál hlavní roli. Že prý, když to psal, tak vlastně myslel celou dobu na mně a tak. Tak jsem si nechal poslat celou hudbu, abych si to poslechl. Ta mně opravdu hodně oslovila a moc se mi líbila. A protože jsem zrovna nic nového nezkoušel, tak jsem tady“, sdělil pro aplausin.cz.

V této chvíli je potřeba producentům muzikálu, Kateřině a Jiřímu Duškovým, vyseknout poklonu za obsazení méně známých herců a zpěváků. Těch se v muzikálu objevuje většina.

Viktor Aron je právě jedním z nich. Pro diváky bude jistě příjemným překvapením. Sám ke své roli Mefistofela říká: „Na základě předchozí spolupráce s Vojtěchem Adamčíkem na muzikálu Cyrano jsem přišel jako každý jiný na konkurz. Původně ale na pěvecko-taneční company. O pár dnů později jsem byl pozván i na roli Mefistofela. Nutno říct, že tato muzikálová inscenace je v mnoha ohledech specifická a jiná, než je možné shlédnout v jiných divadlech. Právě ta odlišnost mě na tom baví nejvíce. Rockově laděný muzikál s fantastickou hudbou, skvěle působícími choreografiemi a perfektní režií zaručuje jak nám hercům na jevišti, tak divákovi nezapomenutelný zážitek.“

Zeptali jsme se……

Taneční magazín: Faust   není nové  téma.  V čem je tento muzikál tedy pro diváka přitažlivý?

 

David  Cody, režisér

„Právě  to nás inspirovalo.  Faust, Marlowe, Goethe, to je takové klišé,   že už to nejde dál.  Proto  jsme  téma Faust a Markétka uchopili a dotáhli „kamsi“  jinak.  Ten příběh  jsme  opravdu hodně polidštili oproti filozofii, která tam původně byla. Máme také  dva Mefisty,  on je to tedy vlastně  jeden, ale muž bude na Fausta působit těmi mužskými prostředky a žena zase  ženskými prostředky, v tom je  naše ztvárnění  také jiné.  A jiné je i to, že  Faust se neomladí,  ale Mefistofeles mu propůjčí jedno ze svých těl, která sbíral, a duši z tohoto těla čarodějnickým sabatem přenese do Faustova těla. Čili  shrnuto, předložíme  divákovi krásné filozofické dílo,  trošku nové. Pokud si Fausta poprvé přečtete,  nedokážete si  představit, že by to takto šlo. Ale já věřím, že to bude fungovat, i díky autorům muzikálu.  A  právě v tom se mi to líbí, to je ta „inovace“,  a přestože Goetheho dílo samozřejmě zůstane zachováno, celé je to trošičku jiné.“

Pro návštěvníky muzikálu se také připravuje CD s písněmi z muzikálu, podpisové karty, ale určitě si z představení odnesou velký zážitek.

Vstupenky na muzikál můžete kupovat přes stránky Divadla Na Maninách, nebo přes síť Ticketportal.

OBSAZENÍ A TVŮRCI

Doktor Faust – Tomáš Trapl / Zbyněk Fric

Mefistofeles – muž –  Ladislav Korbel / Vojta Wosák / Viktor Aaron

Mefistofeles – žena – Nikola Ciprová / Elis Ochmanová / Markéta Pešková

Markétka – Natálie Grossová / Marianna Polyáková / Lenka Stejskalová / Natálie Němcová

Jindřich – Lukáš Randák / Filip Antonio / Jakub Mauer

Matka – Dita Hořínková / Marie Šlehoferová

Čarodějka Iklil – Kateřina Herčíková / Monika Sommerová / Kateřina Michejdová

Ansámbl – Viktor Aaron, Nikola Blažejová, Ondřej Bláha, Magdalena Froňková, Dagmar Hladíková, Amélie Lavaud, Natálie Němcová, Vojtěch Placek, Patrik Plešinger, Vojtěch Řehák, Leila Selysccheva, Adam Škandera, Jana Štěpánková, Jiří Šup, Viktorie Tandlerová, Natálie Vyhlídalová

AUTOŘI

Hudba a hudební aranžmá: Vojtěch Adamčík

Scénář a texty písní: Jan Batysta

Dramaturgie: David Cody

REALIZAČNÍ TÝM

Produkce: KVArt Production s.r.o.

PR pro média: Petr Mráček

Režie: David Cody

Hudební nastudování a dirigent: Vojtěch Adamčík

Druhý dirigent: Martin Peschík

Choreografie: Petra Parvoničová

Scéna a kostýmy: Patrik Holík

Světelný design: Jindřich Hudeček

Zvukový design: Jakub Lejsek

Asistent režie: Jitka Jirsová

Asistent choreografie: Karolína Havelková

Korepetice: Vojtěch Adamčík, Kristina Brachtlová

Kouzelnické efekty: Štěpán Šmíd

 

Foto, video: Eva Smolíková

Petr Mráček

pro Taneční magazín

 

Losers na Nebesích

Muzikál spojující akrobacii, píseň, herectví a tanec! A to všechno „tak nějak vede“ Jiří Korn!

30.května měl novodobý muzikál s názvem Nebesa premiéru v Anežském klášteře. Hned na úvod je nutno říci, že naše prestižní novocirkusová skupina Losers Cirque Company si našla svou letní scénu v krásném prostředí plném zeleně a prostoupeném duchovní energií i kouzlem staré Prahy – v zahradách Anežského kláštera.

 

A tady se začíná odvíjet dojemný příběh – pozůstalí se loučí s mrtvou  za zpěvu   Maranatha Gospel Choir.  Už to samo je celkem nebeský duchovní zážitek, zvláště, vydaří-li se počasi a paprsky zapadajícího slunce osvítí scénu.

Zápletka příběhu je celkem jasně  srozumitelná – mrtvý přijde do nebes, zde je „tak nějak“ nějaký šéf (Jiří Korn, Petr Jeništa), trošku nováčka  zaučí, aby pochopil, o co jde, (no, říkala  jsem si, jestli se  andělé  učí provádět  tyto akrobatické triky, pak tedy rozumím, proč na nás smrtelníky na Zemi zase nemají tolik času, že…) a každý anděl má svůj úkol – svého smrtelníka na Zemi, o kterého se stará. 

Jenže ouvej. I andělé mají své starosti. Tomuto nově příchozímu není nebeský řád až tak po chuti, přesně tak, jako lidem není po chuti systém v jejich úřadu, třeba.  Náš nováček se vzpouzí a rozpoutá něco jako revoluci v nebi, ostatní se přidají a na Zemi se situace radikálně projeví. Malý konec světa.  Lidé umírají, protože je nikdo nechrání. Nebeský šéf zuří a věci se začnou  dít… 

Smrtelník, do kterého se anděl zamiloval, je mrtvý, sice přichází za andělem do nebes, protože náš anděl opravdu miluje, jenže…. v tom okamžiku odchází na Zem znovu jako smrtelník a naopak je chráněn tímto nováčkem andělem…. Láska jako taková se tedy nekoná, má zkrátka svou nebeskou  formu a zejména je třeba dodržovat určitou pracovní morálku a nedělat zbytečný povyk a  revoluci v nebi…

Petr Horníček, principál souboru Losers Cirque Company, spojil síly  s taneční skupinou 420People a  pěveckým sborem Maranatha Gospel Choir.  Jak už jsme naše čtenáře  informovali, vzniklo dílo dosud nevídané a nevyzkoušené –  každý z umělců se musel přiučit něčemu, co mu blízké není.  Akrobaté tanci a zpěvu, tanečníci zase akrobacii a zpěváci tanci a to je zatraceně těžké.

Pokud jde o muzikál jako takový, je třeba vyzvednout hned několik faktů. Kostýmy – hned při úvodu,  jsou překvapivě ukryté u stropu, coby nebeská opona zpočátku – je to velice efektní moment, kdy se ze smrtelníků stávají andělé, inu, každý máme nějakou dvojí funkci na tom světě. Dokonce i během muzikálu samotného hrají kostýmy svou roli – kapuce dole či nahoře vyjadřuje svou vlastní myšlenku.

Losers také využili celkem nový akrobatický prvek, který doposud diváci neviděli, zde je užit jako trest pro anděla, který způsobil v nebi tolik halasu a problémů….  (velká zavěšená tyč, na které jsou předvedeny různé akrobatické prvky).

Oproti tomu dole na Zemi se strhlo jiné strašné divadlo. Během cesty metrem skupina útočníků napadla cestujícího, týrali ho, mučili, než za zoufalého posledního zpěvu opravdu zemřel.  Tady se tvůrci  ujali velice citlivě a zároveň bez skrupulí tématu, které je nám všem dobře známé. Stane-li se něco závažného, lidé raději dělají, že nic nevidí. Proč musí někteří tak bolestivě umírat?  Opravdu musíme být tak lhostejní? Opravdu není možné s kriminalitou nic udělat? Umělecké ztvárnění této hrozné smrti působí na člověka opravdu strašlivě, protože tanec a hudba zesilují emoce. Na zločin v kriminálních filmech jsme prakticky každý večer zvyklí, ale takto živě pozorovat brutalitu některých našich  spoluobčanů,  nahání opravdu husí kůži. A kromě toho, celá scéna je více než výborně zvládnutá, atˇ už herecky, tak choreograficky či akrobaticky. Prvky bojového umění a tanečního či herectví jsou dokonale promíchané, navíc hluboká,  hrůzubudící myšlenka zanechá v diváku mrazivý dojem, který pravděpodobně hned tak nezapomene, pokud je vnímavý.

Filozofické hraní si s faktem, „jak to vlastně celé s životem  je???“ je také silný a úsměvný zážitek. Ani šéf Nebes totiž přesně neví, proč andělé občas zachrání „feťáka, který chce spáchat sebevraždu“ a „tátu od rodiny“ nechají zemřít. Ale – jak už to bývá i sám Velký šéf říká – „To se musíš, anděli, zeptat nahoře ve Vesmíru, ale víš co, nech to být..“ Inu, jestli nám nahoře andělé takto řádí a mění pravidla, máme my na Zemi právě to, co máme, o tom nemůže být žádná další diskuse.

Jiří Korn akrobaty obdivuje a jak potvrdil principál Petr Horníček,  chodíval pravidelně  na zkoušky své kolegy podpořit. Nutno dodat, že k této roli se výborně hodí, jeho  životní vyzrálost dává důvěryhodnost jeho nebeskému  skeptickému tvrzení a bezmocnosti,  jeho chování i zlobení se s neposlušnými anděly.

Pokud jsme hovořili s Petrem Horníčkem před uvedením muzikálu, nikdo vlastně přesně nevěděl, zda se propojení žánrů povede, či ne. Ale – POVEDLO SE!  A na výbornou!

Přesně tak, jako jsme u Losers zvyklí, že každé dílo je trochu jiné, trochu nové, i tentokrát divák žasne, má se na co dívat, má co obdivovat, o čem přemýšlet.  

Ani tady by možná nebylo dobré zůstat jen u tohoto formátu, i když je unikátní, krásný, dechberoucí, opravdu vydařený, ale divák už jaksi pořád dychtí po tom, s čím zase ti Losers přijdou příště…. Company sama si na sebe ušila pěkný bič!

A tak na závěr –  souboru  nynějšího divadla „Bravo!“  musíme jen zahřmět BRAVO!

Foto: Zuzana Bonisch  

 Text: Eva Smollíková 

Taneční magazín

Rozhovor s Petrem Horníčkem, principálem Losers Cirque Company

„Připravujeme unikátní muzikál ‚Nebesa‘

Losers Cirque Company připravuje na léto unikátní muzikál, kde se setkají ti nejlepší z nejlepších. Jen pro zajímavost – jednu z hlavních rolí si zahraje Jiří Korn a zodpovědně se na ni připravuje, přesně tak i ostatní.

Pokladli jsme pár otázek na tělo principálu souboru Petru Horníčkovi

 

Zanedlouho uvidíme muzikál „Nebesa“.  Věříte v Boha?

„Přímo v Boha ne,  protože to už je takové konkrétní označení nějaké osoby. Ale já  určitě věřím v  energieS tím jsou spojená třeba dechová cvičení, práce s energií. Pokud to mám tedy zkusit  vyjádřit, tak v něco věřím. Ale zrovna Bohem bych to nenazýval.“

Co je hlavní myšlenkou muzikálu Nebesa? Je zde nějaké vyšší poselství, třeba i takové, že všechno, co se na světě děje, je nějak dané (třeba i pandemie či válka) a my se s tím musíme smířit, nebo jde jen o zábavný příběh o andělech či dokonce  o komedii?

„No, teď je doba skutečně složitá. Proto jsme chtěli udělat  představení, které je od všeho dění  trošku odpoutáno. Základní myšlenka je taková, že mezi námi jsou skrytí andělé,  které nevidíme, a nějak nás v tom životě doprovází.  Náš  příběh vychází z toho, že andělé chodí do práce jako do korporátu každý den, jako každý z nás. Vlastně všichni účinkující jsou část představení lidé a část představení andělé, takže mají takové dvojrole. Jejich životy se prolínají – část je andělský život a část je pozemský korporát. Andělé existují právě tak, jako existuje nebe, je to takový uzavřený cyklus. Pokud dotyčný neudělá něco špatného, cestuje do nebe a zase zpět na Zemi. V příběhu je to brané  opravdu s nadsázkou, je to takové odreagování od všedních starostí.“

Jako místo konání jste vybrali Anežský klášter. Ale hra tedy nemá s vírou tolik společného, rozumím tomu dobře?

„Určitě, hra   je opravdu určena  pro široké publikum. Nezpíváme ani nehrajeme  doslova k někomu konkrétnímu.“

O jaký žánr jde?

„Je to takový novotvar, uslyšíme gospel, bude tu hodně tance i akrobacie, vlastně to není ani novocirkusové  představení ani muzikál. Je to na hranici těchto dvou světů.“

Propojujete hodně žánrů. Je to  dobré pro umělce, když muzikant  dělá tanec, tanečník dělá akrobacii, akrobat dělá hudbu….? 

„Je to dnes trend.  Na  umělce a performery bude vyvíjen čím dál tím větší tlak, aby byl každý vším a uměl všechno. V souboru tak bude méně lidí, místo padesáti bude třeba jen dvacet a ti zvládnou všechno.“

Nesníží to potom celkový výkon umělců?  Možná ne každý je úplně multifunkční a ovládá všechno!

„No, ne každý může dělat všechno, tanečníci se dnes učí nějakou akrobatickou dovednost, hudebník se učí tancovat, vlastně je to normální, že v muzikálu lidé umí i tancovat i zpívat. Dalo by se říci,  že je to spíše tak,  že např. pro akrobatickou disciplínu musíme třeba více posilovat. Myslím si ale, že vývoj k tomu směřovat bude. Nechci říct,  že by vyloženě jeden performer skládal hudbu, zpíval, tancoval a akrobatil, ale tahle multifunkčnost bude podle mě čím dál víc vyžadována. Někteří akrobaté  pilují své umění, aby uměli sólové  skladby, (to propojení mě baví). Ale musí to být samozřejmě na vysoké úrovni. Pokud někdo nezazpívá dobře, tak zpívat jednoduše  nemůže a musí jenom tančit či dělat akrobacii.“

Jsme coby diváci zvyklí, že v muzikálu každý  tančí,   zpívá, hraje. Ale Vy si už berete ty naprosté umělecké  špičky do svého cirkusu. a všechno tohle propojit je už na úrovni geniality.  Je toto vůbec možné?

„Nooo… To je právě to, co jsme se rozhodli, že vyzkoušíme. Uvidíme, zda lidé,  které jsme vybrali,  tohle zvládnou, sami jsme zvědaví, jak to dopadne.

To je vždy na projektu to krásné. Nejen to, že vytváříme autorskou  věc a že scénář vznikl od nás, ale stejně tak jsme  se rozhodli, že vyzkoušíme, zda akrobaté zvládnou toto propojení. A pokud se ukáže, že ne,  tak budeme vše upravovat, protože je to autorský projekt.“

Vy se také chystáte využít titulky a nechat muzikál v anglickém znění. Co třeba diváci, kteří anglicky nerozumí a budou tedy rozmrzelí?

„To je jinak, rozhodli jsme se černošské písně nepřekládat,  protože v češtině to celé opravdu jinak  zní. Čeština je jinak zpěvná a  je lepší nechat písně v originálu. Pro   děj jako takový to nemá zásadní význam. Zpěv pouze doprovází tanec a ostatní výrazové  prostředky.  Snažíme se tu a tam něco dodat česky, aby divák úplně porozuměl. Ale pracovali jsme vlastně vždy tak, že naše vystoupení je obrazová záležitost a je na divákovi, jak si to vyloží. Je celkem jasné, že se nějaký anděl do někoho zamiluje, tomu divák porozumí a dále vyrozumí z herectví, o co jde.“

Tak my se už moc těšíme a přejeme Vám, ať vše dobře dopadne!

Foto: Archiv Losers Cirque Company

Foto: František Ortmann

Eva Smolíková

Taneční magazín