EVITA

Nesmrtelný muzikál podle životního příběhu Evy Perónové. V dekorativních špercích přímo od Diora!

Jihočeské divadlo v podzimních měsících 2019 oslaví 100. výročí založení profesionálních divadelních souborů v Českých Budějovicích a zároveň uběhne 200 let od zahájení provozu v historické divadelní budově. Oslavy budou pokračovat až do konce léta 2020.

Shodou okolností stejně jako divadlo by 7. května oslavila 100. narozeniny i argentinská ikona Eva María Duarte de Perón, známá jako Evita. Stala se druhou manželkou argentinského prezidenta Juana Dominga Peróna. První dámou Argentiny byla v letech 1946–1952 až do své předčasné smrti.  Její oslnivý příběh inspiroval slavnou muzikálovou dvojici Tim Rice  Andrew Lloyd Webber, kteří jej přenesli do dnes již klasického světoznámého muzikálu Evita. Ten se od světové premiéry v londýnském West Endu v roce 1978 rozletěl do celého světa a dočkal se i filmové podoby s popovou ikonou Madonnou a Antoniem Banderasem v hlavních rolích.

Československé hranice přestoupila muzikálová Evita poprvé právě před 30 lety, kdy 9. dubna v pražském Divadle na Vinohradech její příběh představilo Muzikálové a rockové divadlo Budapešť.

Nyní Evita doputovala i do Českých Budějovic. V přebásnění Michaela Prostějovského, v režii Lumíra Olšovského a pod taktovkou Martina Peschíka se v roli Evity poprvé představí na prknech Jihočeského divadla ostřílené muzikálové hvězdy Michaela Gemrotová a Michaela Nosková.  V hlavní mužské roli Che vystoupí střídavě hostující Lukáš Adam a domácí Lukáš Randák.  

Choreografie muzikálu se ujal Lukáš Vilt, scénu navrhl Ondřej Zicha a kostýmy vytvořila Veronika Hindle.

Překvapením pro mnohé diváky možná bude fakt, že naše Evity ozdobí originální šatové doplňky a šperky přímo od Diora dovezené kostýmní výtvarnicí “přes oceán” z amerického oděvního vintage butiku. Každá z Evit se pak v průběhu představení převlékne celkem čtrnáctkrát.

Premiérová uvedení 29. 3. a 5. 4. v DK Metropol

Evita / Tim Rice, Andrew Lloyd Webber
Libreto / Tim Rice
Hudba / Andrew Lloyd Webber
Původní divadelní režie / Harold Prince
České libreto / Michael Prostějovský

Režie / Lumír Olšovský

Hudební nastudování / Martin Peschík

Dirigenti / Martin Peschík Jakub Žídek

Choreografie / Lukáš Vilt

Scéna / Ondřej Zicha

Kostýmy / Veronika Hindle

Light design / Petr Baštýř

Sound design / Mikuláš Malhocký

Sbormistr / Martin Veselý

Dramaturg / František Řihout

Hudební příprava / Vojtěch AdamčíkMartin Peschík, Mikoláš Troup

Sbormistryně DPS Jitřenka / Elvíra Gadžijeva

Asistent choreografie / Béla Kéri Nagy

Asistentka režie / Barbora Šanderová

Představení řídí / Michaela Freudenschussová

Osoby a obsazení

Eva María Duarte de Perón / Michaela Gemrotová / Michaela Nosková

Che / Lukáš Adam / Lukáš Randák

Juan Domingo Perón / Oldřich Kříž / Josef Škarka

Agustín Magaldi / Jiří Daniel / Martin Dobíšek

Perónova milenka / Zuzana Benešová / Michaela Danielová

Sbor opery JD

Pěvecko-taneční company

Balet JD

Dětský pěvecký sbor Jitřenka

Orchestr opery JD

Koncertní mistři Martin Červinka (housle) a Václav Žák (violoncello)

Poděkování patří všem partnerům a příznivcům Jihočeského divadla.

Foto: Petr Zikmund

Mgr. Lenka Cimlová Ostrá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Jak se dělá muzikál?

Úsměvná muzikálová revue pod značkou Junior a taktovkou Antonína Procházky

HDK Karlín představilo ve středu 20. března svoji nejnovější muzikálovou revue. Tímto představením  také začíná nová edice muzikálů pod značkou HUDEBNÍ DIVADLO KARLÍN JUNIOR.

Antonín Procházka, autor řady svižných komedií,  provází celým tvůrčím procesem a představuje tak část po části. Divák opravdu ani netuší, nebo lépe řečeno, většinou nepřemýšlí, o všech těch těžkostech, které provází taková příprava muzikálu. Ať už jsou na straně herců nebo samotného režiséra. Myšlenka přišla vlastně na základě knížky Karla Čapka  “Jak se co dělá”.  Karel Čapek v ní vtipnou  formou popisuje, jak se např. dělají noviny, film a tak dále.  A Antonín Procházka zase vtipnou formou představuje  podrobně úskalí i radosti tvorby muzikálu, od prvního návrhu, sestavení realizačního týmu, castingy, korepetice, prvního čtení, samotného zkoušení, aranžované zkoušky, přes přípravu orchestru až po generální zkoušku. A přichází čas premiéry a oslav! To nejkrásnější z celého muzikálu!

S naprostým nadhledem Antonín Procházka řeší všechny svízele.  Věděli jste, například, že na počátku si autor myslí, že není třeba v textu změnit ani čárku, ale záhy zjišťuje, že tento názor má jen on sám? Během castingu ne a ne najít vhodný typ herce, první čtení připomíná školní vyučování, režisér se marně snaží nastínit svůj záměr, herci se pošťuchují, posílají si sms, jí svačiny, kladou nesmyslné dotazy.  Při aranžovací zkoušce už herci mají konečně přestat ‚čučet‘ do papíru, a proto je teď nejdůležitější nápověda. Při zkoušce režisér trpělivě čeká, až se lesní víla vrátí od zubaře a herci jsou jak pytel blech. Generální zkouška je generální přehlídka zoufalství, kdo to přežije, měl by být automaticky nominován na Thálii. V době premiéry už konečně dorazil kostým pro hlavní představitelku a po premiéře přichází nejkrásnější okamžiky v životě herce! Tak takovými a podobnými informacemi nás Antonín Procházka baví během premiéry. Dále jsou tu ukázky z muzikálů, herci doplňují názorně slova režiséra, takže divák si dokáže velmi dobře představit, jak to asi doopravdy probíhá a dobře se baví.

Během představení uvidíte skvělé výkony herců Ivy Pazderkové, Markéty Procházkové, Barbory Šampalíkové, Dominiky Býmové, Ines Ben Ahmed, Václava Noida Bárty, Martina Písaříka, Dennyho Ratajského, Ivo Hrbáče a samozřejmě samotného Antonína Procházky. Uvidíme kostýmy, které byly  vytvořeny pro Hudební divadlo Karlín.

Dominika Bymová

Režisér Antonín Procházka

Iva Pazderková

Martin Písařík

Martin Písařík

Martin Písařík a Michaela Sýkorová (partnerka Martina)

Václav Noid Bárta

Václav Noid Bárta

Možná jediné, co bych téhle báječné vzdělávací revui vytkla, pokud by měla být opravdu pro ty nejmladší diváky, což byl původní záměr autorů, děti nemusí plně pochopit jemný humor, kterým je revue protkaná. Ovšem zralý divák odchází s úsměvem, který mu ještě dlouho na tváři drží.

Marian Vojtko se také dobře bavil

 

Eva Smolíková

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

Divadlo Spejbla a Hurvínka slaví 90 let spolupráce se Supraphonem

Nový vzdělávací projekt pro školy a školky pokřtily známé osobnosti. Komedy Fest odmoderuje Lukáš Pavlásek!

Legendární  divadlo  Spejbla  a  Hurvínka slavnostně  pokřtilo  své  zbrusu  nové  projekty – nové CD „Hurvínkův kouzelný gramofon“ a speciální vzdělávací projekt pro školy a školky – „Divadlo S+H školám“. Oblíbené loutkové divadlo kromě toho představilo unikátní technologii chystané divadelní hry „Hotel Spejbl“ a pozvalo na 6. ročník plzeňského festivalu Komedy Fest 2019, kde na konci května Spejbl s Hurvínkem převezmou cenu za celoživotní přínos humoru na poli divadelním, filmovém a televizním. 

 CD „Hurvínkův kouzelný gramofon“ přichází na trh

Prvním z pokřtěných projektů proslulého Divadla Spejbla a Hurvínka je nové CD s názvem „Hurvínkův kouzelný gramofon“, které vychází ve vydavatelství Supraphon k 90. výročí spolupráce s divadlem. Obsahuje výběr těch nejoblíbenějších nahrávek nejen se Spejblem a Hurvínkem, ale i dalšími členy této dřevěné rodinky a k dostání bude od 8. března 2019. „Právě v letošním roce si připomínáme neuvěřitelné 90. výročí spolupráce mezi Supraphonem a Divadlem Spejbla a Hurvínka. Rozhodli jsme se proto vydat nahrávku, kter&aacut e; shrnuje ty nejlepší dialogy všech oblíbených postaviček,“ říká Karel Deniš, šéfproducent mluveného slova vydavatelství Supraphon. Vůbec první nahrávku se Spejblem a Hurvínkem natočil v roce 1929 prof. Josef Skupa a byla zpívaná, jelikož šlo o parodii na tehdy populární písničky Sonny Boy a Maminko, mámo. V Revue z donucení z listopadu roku 1930 poprvé promlouvá Mánička. Hlas jí tehdy propůjčila její první interpretka – Anna Kreuzmannová. Nástupce prof. Skupy – Miloš Kirschner se posluchačům poprvé představil  v nahrávkách Spejbl básníke m a Čím bude Hurvínek z roku 1957. První nahrávka s Helenou Štáchovou v roli Máničky vznikla 2. února 1969 a jde o scénku Hurvínkovi k narozeninám. Martin Klásek poprvé namluvil Spejbla a Hurvínka v nahrávce  z roku 1997 pro titul Hurvínek mezi Přemyslovci. Od té doby získaly zvukové nahrávky Divadla Spejbla a Hurvínka celkem 37 Zlatých a 26 Platinových desek Supraphonu a dokonce i desku Diamantovou za více než pět milionů prodaných zvukových nosičů.

Divadlo S+H školám

Kromě nové desky spustí divadlo v březnu projekt „Divadlo S+H školám“ zaměřený na užší spolupráci se školami. V jeho rámci dostanou děti, které se svou třídou navštíví divadelní představení, možnost účastnit se po jeho skončení také zážitkového workshopu. „Témata našich představení jsou dětem blízká. V rámci workshopu však dostanou možnost dotknout se shlédnutého příběhu i z jiné perspektivy, nabídnout vlastní řešení a užít si ho více do hloubky. Tyto zážitkové workshopy připravujeme ve spolupr áci s pedagogicky vzdělanými odborníky a společně je vedeme v duchu dramatické výchovy,“ říká Denisa Kirschnerová, ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka.

V rámci téhož projektu nabízí divadlo také semináře pro učitele nebo pracovní a metodické listy, které pomohou především pedagogům v další práci se shlédnutým představením. Pracovní listy si mohou školy stáhnout přímo z webu divadla nebo jsou jim  zaslány. Jsou určeny především pro pedagogy, ale využít je mohou také rodiče s dětmi. Ve spolupráci s MAP II Prahy 6 připravujeme semináře pro učitele. Na seminářích seznámíme zájemce s možnostmi uplatnění dramatické výchovy ve výuce i uplatnění výstupů z našich workshopů, které pomáhají rozvíjet zážitek z představení v další práci s dětmi.

Kmotrami obou nových projektů Divadla Spejbla a Hurvínka se se svými dětmi stali herečky Alice Bendová, Lenka Zahradnická, Betka Stanková, Vendulka Křížová, operní pěvkyně Andrea Kalivodová, moderátorka Lejla Abbasová a herec Petr Batěk. Slavné tváře, které jsou také rodiči a legendární postavičky byli oblíbenými hrdiny jejich dětství nebo právě nyní jsou hvězdami pro jejich děti.

Divadlo S+H pracuje s novými technologiemi

 Divadlo Spejbla a Hurvínka také poodhalilo něco málo z připravovaného nového a technologicky unikátního představení pro dospělé –  HOTEL SPEJBL, které pochází z osvědčené autorské dílny výtvarníka, režiséra a autora Mikiho Kirschnera a básníka a textaře Robina Krále. Dvojice stojí za úspěšnými představeními pro dětské diváky (Hurvínek mezi osly a Jak s Máničkou šili všichni čerti) se  opět vydala do světa dospělých. Spolu s Janem Lstibůrkem (hudební skladatel) připravili již v minulosti netradiční noir muzikál pro dospělé Spejbl a město hříchu.

Ve spolupráci s Davidem Vrbíkem (jehož nejvlastnější doménou je audioreaktivní animace a lightdesign), Petrem „Krushou“ Krušelnickým (který se rovněž zabývá lightdesignem, audio-vizuálními instalacemi a performací) a několika odborníky z ČVUT se pustili do přípravy představení, ve kterém budou loutky moci prozkoumat další rozměry své jevištní existence…

 „Představení navazuje na úspěšný projekt Robina Krále a Jana Lstibůrka „Blázinec“ a  průběh jeho vzniku bude možné sledovat na samostatném facebookovém profilu,“ říká Denisa Kirschnerová, ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka.

Cena pro Divadlo S+H za celoživotní přínos

Na 6. ročníku festivalu humoru KOMEDY FEST, který se uskuteční 26. 5. – 1. 6. 2019 v Plzni, obdrží  hlavní ocenění – Cenu Komedy Festu za celoživotní přínos humoru na poli divadelním, filmovém            a televizním v tomto  roce „nejstarší herci současnosti“ Spejbl a Hurvínek. „Loutkové postavičky Spejbla a Hurvínka patří nejen k české kultuře a humoru, ale také k Plzni, kde se festival koná, a kde dlouhá léta působil jejich duchovní otec loutkář prof. Josef Skupa. Své první profesion&aacut e;lní krůčky zde S+H absolvovali již téměř před sto lety. Jsme proto rádi, že právě v roce blížících se 100. kulatin Spejbla můžeme oběma legendárním postavičkám předat Cenu Komedy Festu,“ říká PR manažer festivalu René Kekely.

Je nám velkou ctí, že vedení divadla S+H, konkrétně paní Denisa Kirschnerová a pan Martin Klásek nabídku přijali a dokonce se zúčastní 26. 5. večer slavnostního předání ; ceny, jejíž autorkou bude přední (slovenská) designérka Gordana Turuk, která tvořila i pro řadu světových osobností, a také vloni pro oceněné herce navrhla a vytvořila nádherné ceny. Co nás těší ještě v&iacut e;ce je, že právě Spejbl s Hurvínkem se uvolili, že letošní zahájení Komedy festu “spoluodmoderují” s již tradičním průvodcem večera a celého festivalu, hercem Lukášem Pavláskem, ” prozradil producent Komedy Festu Jiří Turek. V minulosti si cenu převzali takové osobnosti jako Iva Janžurová, Petr Nárožný, Jiřina Bohdalová či Stanislav Zindulka.

Přípravy oslav 100 let Josefa Spejbla

V plném proudu jsou přípravy na 100. narozeniny Josefa Spejbla. Slavná loutková postava vstoupila poprvé  na scénu nejpravděpodobněji na podzim roku 1920 – přesné datum není známo. Významné výročí se proto Divadlo Spejbla a Hurvínka rozhodlo oslavovat celý rok. Společně s Českou televizí například připravuje dokument z cyklu „Neobyčejné životy“, který bude věnován panu Spejblovi. Rozbíhají se také přípravy výstavy „Spejbl 100“ ve Ville Pellé, která se bude konat na podzim roku 2020 a chystá se také  speciální Den otevřených dveří Divadla Spejbla a Hurvínka.

Divadlo Spejbla a Hurvínka nezapomíná ani na seniory a nevidomé

Na jarní měsíce si Divadlo Spejbla a Hurvínka již tradičně připravilo bohatý program pro děti i dospělé. Děti se mohou těšit na oblíbené tituly jako Hurvínkova Nebesíčka, Hurvínek v Hajanech či Hurvínkovo přání. Pro dospělé jsou připravena představení Spejbl a město hříchů nebo Dějiny kontra Spejbl a další. Divadlo vychází vstříc také seniorům, pro které ve spolupráci s Nadačním fondem pomoci Karla Janečka, jež hradí vstupné, uvede  představení z repertoáru pro dospělé „To nejlepší se Spejblem a Hurv&ia cute;nkem“ – 11. května od 15 hodin. S fondem Karla Janečka divadlo připravuje také další představení pro neslyšící a nevidomé. Tentokrát to bude 12. dubna hra Hurvínkovo přání. V červnu D S+H ukončí premiérou již 7. ročník Kurzu loutkového divadla pro děti a začne připravovat další ročník. Kromě toho se divadlo i na jaře vypraví do regionů, a to celkem do čtyř měst – Klatov, Veselí nad Lužnicí, Chrudimi a Kladna.

Darina Miklovičová, René Kekely

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Jak se dělá muzikál?

HD Karlín představuje již třetí premiéru v sezoně 2018/19

Jste zvědaví, jak se dělá muzikál? Pak je tu představení přesně pro Vás.

‚Jak se dělá muzikál‘  – ojedinělá muzikálová revue!

Hudební divadlo Karlín si v divadelní sezoně 2018/19 dovoluje představit již třetí premiérové představení. Po premiéře kultovního muzikálu Legenda jménem Holmes a premiéře koprodukční operety Veselá vdova, uvede v březnu 2019 zábavnou  a tak trochu edukativní muzikálovou revue pro mladší publikum z pera a v režii Antonína Procházky.

Ředitel HD Karlín Egon Kulhánek objasňuje, proč se vlastně divadlo rozhodlo vytvořit muzikál pro ty nejmladší: „My jsme opravdu  dlouho tady u nás v divadle přemýšleli nad tím, že něco dlužíme malým divákům a že bychom pro ně moc rádi něco hráli. Ale  je to poměrně složitá věc. Muzikály  pro děti jednak podléhají módním trendům,  jednak stárnou rychlostí blesku a  náklady na ně nejsou o nic nižší než na muzikál pro dospělé. Dále se samozřejmě čeká, že přijdou rodinné slevy a v neposlední  řadě  musíte vyřešit i  takový rébus, kdy vlastně hrát. Rodiny s dětmi většinou od pondělí do pátku  večer nepřijdou a vytvořit  něco jen pro odpoledne o víkendu je poměrně složité. Přesto jsme před dvěma  lety udělali program pro mladší publikum (‚Deset let nad vodou‘) a  setkalo se to s  velkým ohlasem.  A to nás motivovalo.“

Je snadné dělat muzikál?   ‚Je snadné létat, když jsi pták. Je snadné dělat muzikál, když máš talent a schopnosti čelit nesnadným věcem. Stačí zvládnout zpěv při zánětu hrtanu, hrát s horečkou, stepovat s vyvrtnutým kotníkem, tvářit se vesele, i když ti odpoledne přejeli tvého oblíbeného kocoura, být dvě hodiny navlečený do brnění, nebo stát v průvanu oděn jen svým talentem.‘

Vše na jevišti působí při představení tak snadně, hravě, spontánně. Pro ty, koho zajímá, co je za tou lehkostí skryto, je přesně určena tato  revue.

A komedie má ten dar, že dokáže sdělit  seriozní věci humorem. Nahlédněte za  oponu, co je to  za nádherné  martyrium – od výběru titulu,  přes konkurz, první čtenou až po aranžovací zkoušky na jevišti. Poodkryje se vám také  zákulisí,  tedy dílny, maskérny   a rekvizitárny.  Zažijete trému před premiérou a euforii po ní.

Režisér Antonín Procházka říká: „Moc se mi kdysi líbila knížka ‚Jak se co dělá‘ od Karla Čapka. Náramně jsem se při té četbě bavil.  Je to vždycky  tak, když ‚nakouknete nějaké činnosti pod pokličku‘, tak se o to začnete víc zajímat a otevřou se vám úplně jiné  obzory. A tak i my s naší revue  chceme pozvat mladé diváky, protože především mládeži je tato revue určena, a ukázat, co všechno se zatím skrývá, když se večer zvedne opona. Nechceme poučovat, ale bavit. Když někomu řeknete, že chcete vzdělávat, tak mu naskáčou pupínky. Přeji si, aby si mladý divák našel cestu k divadlu.“

Těšit se můžete na Ivu Pazderkovou, Markétu Procházkovou, Báru Šampalíkovou, Dominiku Býmovou, Ines Ben Ahmed, Václava Noid Bártu, Martina Písaříka, Dennyho Ratajského, Ivo Hrbáče a Antonína Procházku.

Zeptali jsme se ….

Martin Písařík 

Muzikál je žánr, který je  pro režiséra těžký, režiséři přiznávají, že je  to ten nejtěžší. Jak to vnímá  herec?

„Pro  mě  je muzikál  těžký v tom, že má více disciplín. Ideálně by člověk měl zvládnout všechny a alespoň tři dobře propojit.  Ale ne všichni herci   nebo zpěváci jsou zřejmě  schopni zvládnout  všechno. Je to už jen na režisérovi, nebo v rámci díla samotného, aby se vše poskládalo  tak, že kvality herců  se vyvíjí. Nikdo nemůže  vyčnívat a nikdo nemůže  nikomu vadit. V podstatě všichni neustále pracujeme na tom, abychom v každé z disciplín  nějak obstáli.  Samozřejmě,  ne vždy jsou na nás kladeny takové nároky.  Mluvíme-li o tanci, také se v  českých muzikálech třeba někdy stane, že větší díl  odtančí tanečníci a herci tím nějak proplují. Jednoznačně ale platí, že náročnost muzikálu spočívá v tom, co všechno člověk musí umět.“

Účinkujete rád v muzikálech?

„Mám ten žánr rád, protože mám  rád hudbu.  Jsem sice  činoherec a  miluji činohru, ale to  je  pro mě  vlastně také hudba, kde se  střídá rytmus jednotlivých scén.  A ve chvíli, kdy člověk už nemůže mluvit slovem a musí zazpívat, protože ta emoce je tak silná, (takový má muzikál  být), ta k je mi tento žánr velice blízký.   Samozřejmě je to pro mě náročné, člověk  na to musí být technicky vybavený, rozezpívaný, odpočinutý. Při zpěvu je všechno slyšet. Když je herec  nemocný a přijde na činohru,  není to tolik  poznat. Ale přijde-li  na  muzikál a  má zpívat….tak je to  opravdu náročné i fyzicky.“

Děkujeme  

 

Zeptali jsme se….

Antonín Procházka (režisér)

Je těžší  ztvárnit  dílo „Jak se dělá muzikál“  nebo  připravit „opravdový  muzikál?“

„Samozřejmě je těžší připravit  muzikál, který se v Čechách  ještě nikdy  nedělal. To, co teď tvoříme, na to se všichni opravdu  těšíme. Herci mají nejradši, když hrají herce. Teď vlastně  budou hrát sami sebe,  takže to bereme  jako odměnu, že můžeme udělat jakési  revue. Každý z protagonistů  zná všechny finty, zákulisí,   typy herců, takže   si rád takovou roli  ztvární.“

Děkujeme

 

Zeptali jsme se…

Iva Pazderková

Souhlasíte s tvrzením režiséra Antonína Procházky, který během tiskové konference řekl, že ‚herec vždy slízne smetanu‘?

„To je dvousečné. Ano, když se to  povede, pak herec slízne smetanu.  Když se to nepovede, tak  herec slízne rajčata. Ale … v obou případech musí tvrdě pracovat.“

Děkujeme

Na tyto známé tváře se můžete těšit 

 

Foto,text: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rapový muzikál z New Yorku

Miřenka Čechová v příběhu z newyorského metra

Miřenka Čechová jako Mckenzie Tomski v rapovém muzikálu z New Yorku

 Divadelní soubor Spitfire Company uvede 7. května od 20:00 v Paláci Akropolis premiéru rapového muzikálu Miřenky Čechové a Martina Tvrdého (známého jako hudebník Bonus) Miss AmeriKa. Příběh z newyorského metra sleduje cizinku Mckenzie Tomski ve velkoměstě, které jí skýtá nejrůznější emoce od zamilovanosti přes okouzlení a údiv až po stav vystřízlivění. V symbolickém prostoru podzemní dráhy rozehrává Miřenka Čechová příběh o americkém snu i o novém druhu samoty a odcizení, které s sebou přináší digitální věk. Projekt vychází ze stejnojmenné knihy Miřenky Čechové, jež vyjde v červenci 2018 v nakladatelství wo -men. 

Rap, stand-up comedy, tanec či slam poetry, to vše obsahuje rapový muzikál Miřenky Čechové a Martina Tvrdého. Stejně jako samotná kniha, i její divadelní verze vypráví příběh přistěhovalkyně Mckenzie Tomski (Miřenka Čechová) zamilované do amerického velkoměsta, pro které ovšem sama navždy zůstává cizincem. Představení o životě na Manhattanu se díky fotografiím Vojtěcha Brtnického nebo komiksu malajského kreslíře Chin Yewa stává multimediálním zážitkem.

Když jsem žila v New Yorku, vznikla postava Mckenzie Tomski, která vychází nejen ze mě, ale i z příběhů těch, co si sní svůj americký sen, že ‚to jednou dokážou‘. Je to pohled těch neprivilegovaných, žijících v šedé zóně, těch, co se v Americe nenarodili, ale odešli tam proto, aby mohli začít znovu. Mckenzie je tedy pro mě určitý filtr, kterým nahlížím skutečnost, je bezprostřední, naivní, umíněná. V momentě, kdy si nasazuji paruku, osvobozuji se od sebe samé. Mckenzie je zírač, fascinovaně se prodírá novou kulturní džunglí a učí se její pravidla, uvědomuje si, že se svojí východoevropskou morálkou a etikou, toho v ‚novém světě‘ příliš nezmůže,“ vysvětluje performerka Miřenka Čechová.

Newyorské metro, kam je celý rapový muzikál Miss AmeriKa zasazen, je jednou z nepostradatelných součástí města. Obsahuje totiž několik symbolických rovin. Je místem, ve kterém se přirozeně potkávají lidé různých společenských vrstev. V tomto prostoru neustálého pohybu, ve stínu a na cestě k vyhoštění ze země Mckenzie Tomski vzpomíná na své prvotní okouzlení městem s ironickým, hravým, ale i nekompromisním humorem.

„Miss AmeriKa vědomě reflektuje New York, nebo určitý pocit z New Yorku, i v použité formě: Multižánrová hudba, ve které je slyšet ozvěna hip-hopových beatů, ale i jazzu a avantgardní newyorkské scény nebo post-punku. Miřenka se pohybuje od recitace poezie, přes říkanky a rozpočítadla, zběsilé automatické texty, stand-upové vyprávění až po rap nebo zpěv. Mysleli jsme na beatníky, rapery, i na děti se švihadly. Je to syntéza mnoha různých stylů, barev, žánrů a prostředků spojená v neustále překvapující a měnící se proud slov, zvuků, myšlenek a obrazů. Je to eklektický postmoderní hudební a noisový deník se silnou stopou alternativního rapu,“ dodává Martin Tvrdý aka Bonus.

Kniha Miřenky Čechové Miss AmeriKa, ze které představení čerpá, vychází v nakladatelství wo-men v červenci letošního roku. Obsahuje 60 povídek, které doplňují fotografie Vojtěcha Brtnického a komiks malajsijského kreslíře Chin Yewa. „Knihu Miss AmeriKa si pro sebe definuji jako fiktivní literárně-obrazový dokument. Ale lidé i příběhy v ní m ají reálné předobrazy. A tak je tenhle dokument možná až moc opravdový. O to intenzivněji se bude konzumovat,” říká Barbora Baronová z nakladatelství wo-men.

Miřenka Čechová je jednou z nejvýraznějších představitelek tanečního a fyzického divadla, působící jak v Česku, tak v zahraničí. Po absolutoriu na Taneční Konzervatoři v Praze v oboru klasický balet, vystudovala paralelně DAMU (Alternativní divadlo) a HAMU (Nonverbální divadlo). Během studia získala prestižní Fulbrightovo stipendium na American University ve Washingtonu DC. Jako performerka má na svém kontě více než 18 celovečerních inscenací, jež mnohá, většinou autorská, získala významná zahraniční ocenění, např. S/He is Nancy JoeThe Voice of Anne FrankAntiwords a další. Jako režisérka a choreografka v ytvořila více než deset celovečerních inscenací, často v zahraničních koprodukcích, např. Sniper’s Lake (v koprodukci s Baerum Kulturhaus v Norsku), Krevety á la Indigo (podpořené rezidencí v Brollin Schlos v Německu), FAiTH (podpořené rezidencí v Atlas Performing Art Center ve Washingtonu DC), Vernisáž (v produkci New Music Theater ve Washingtonu DC),  Lessons of Touch spolu s Jiřím Bartovancem, Vivisectic (v Center for Performance Research v Brooklynu a v Gibney Dance, New York). Její poslední režie patří operní produkci Opera and the French Revolution, pro níž byla oslovena americkým barokním orchestrem Opera Lafayette. Věnuje se též pedagogické činnosti, přednášela na několika amerických univerzitách a nepravidelně vede předmět Autorská tvorba na HAMU. Je spoluzakladatelkou divadelních skupin: Spitfire Company a Tantehorse a mezinárodního festivalu Nultý bod.

 

 

 

Předprodej: goout.net/cs/divadlo/miss-amerika/gkavc

Více informací najdete na www.spitfirecompany.cz a www.palacakropolis.cz

 

Fotografie: Vojtěch Brtnický

 

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Hvězda KARLA GOTTA odhalena!

Odhalení Hvězdy Karla Gotta v Chodníku slávy HD Karlín

8.března  přijel Karel Gott do Hudebního divadla Karlín, aby se zúčastnil odhalení své  Hvězdy v Chodníku slávy HDK. Tím se zařadil  mezi takové hvězdy  jako je  Eduard Tichý, zakladatel divadla, americký skladatel John Kander (autor hitu Franka Sinatry New York, New York, muzikálu Cabaret, Chicago či Curtins – Vraždy za op onou), s ir Tim Rice (autor mj. Jesus Christ Superstar) nebo  skladatel Frank Wildhorn (muzikály Jekyll a Hyde, Carmen, Bonnie a Clyde).

Karel Gott se tu sešel společně s producenty, autory a hlavními představiteli muzikálu Čas růží. V  muzikálu zní výhradně hity právě Karla Gotta. Odhalení hvězdy proběhlo v souvislosti s 1. výročím světové premiéry tohoto muzikálu.

Sláva to byla veliká, Karel Gott byl skutečně dojatý, Sagvan Tofi, který vytvořil scénář k muzikálu Čas růží se zdál spokojený, houf novinářů se téměř nevešel do sálu  a  blesky jejich  fotoaparátů  oslepovaly všechny přítomné.

Karel Gott se brzy rozloučil a my jsme položili Sagvanu Tofi pár krátkých otázek:

Podle čeho jste vybíral písničky do muzikálu Čas růží? Byly to Vaše oblíbené?

„Ne, ne. Já jsem potřeboval, aby příběh dával  smysl, takže jsem vybíral písně podle textu, ale i podle toho, jak byly úspěšné, zda se jednalo o hity nebo ne.“

Co na to říkal Karel Gott? Podílel se na výběru písní?

„Zajímalo ho, o čem ten příběh je, to byla vlastně ta nejdůležitější věc, proč se to celé uskutečnilo. Ale do výběru písní nezasahoval.“

Čekali jste, že to bude taková „pecka“ a  bude se v Karlíně odhalovat Hvězda Karla Gotta?

„Ne, to jsem tedy vůbec nečekal. Věděl jsem, že to bude dobré. Když tvoříte  muzikál na písničky Karla Gotta, můžete to dělat a máte to odsouhlasené, tak jsem  věděl, že to tady může zůstat dlouho a možná navěky. Ale  nevěděl jsem, že budeme odhalovat Hvězdu Karla Gotta. Myslím si, že Karel si ji opravdu zaslouží.“

Kterou píseň zpíváte v muzikálu Vy?

„Zvonky štěstí.“

Jak se cítíte v písničkách Karla Gotta? Máte z nich strach?

„Já v tom muzikálu  naštěstí moc nezpívám, jsem herec. Když už já zazpívám, tak  je to spíše legrace. Myslím, že by Karel Gott nebyl rád, kdybych zpíval jeho písničky vážně… (smích).

Takže se v nich asi necítíte  dobře?

„Ne, to tedy ne,  v žádném případě, to vůbec není myslitelné…(smích)

Hvězda v Chodníku slávy HDK a Sagvan Tofi – Foto Miroslav Malec

Děkujeme za rozhovor

Foto, video: Eva Smolíková

Taneční magazín

Nejúspěšnější muzikál všech dob v Praze!

Vyprodáno. Přidává se další představení. To je West Side Story v Praze! A v originální verzi!

 

Ke 100.výročí geniálních tvůrců (Leonarda Bernsteina, Arthura Laurentse, Stephena Sondheima a Jeroma Robbinse)  klasického díla West Side Story se podařilo poprvé přivézt americkou produkci do ČR. A tak ve dnech 23. -26.března mohli nadšení diváci zhlédnout toto dechberoucí dílo v Kongresovém centru Praha. Přivézt do Prahy muzikál West Side Story nebylo jednoduché, říká pořádající JVAgentura, ale podařilo se a úspěch je odměnou. Naštěstí máme v Praze grandiózní Kongresové centrum, protože všechna naše divadla jsou příliš malá. Některá světová divadla pojmou až  5000 návště vníků. 

Je to obrovská  show, jejíž příprava trvá 4 – 5 dní.  Potřebovali jsme 7 kamionů! Organizátoři pořádající JVAgentury dodávají,  že se o tento projekt snažili asi dva roky a další krásné show by měly brzy přijít také na řadu. Takže těšme se.

 

Český divák zná filmovou verzi příběhu o dvou znepřátelených partách Tryskáčů a Žraloků. Vlastně  světlo světa nejdříve spatřila divadelní hra, až poté film. Současní tvůrci se dosti drží původní verze z roku 1957, snad náboj a energie současné show jsou jiné, ale scény zůstávají.

Inscenace je hraná v anglickém originále, ale české titulky jsou  po obou stranách jeviště, texty jsou vtipné, vytvořené z oficiálního přebásnění Jiřího Joska.

V Praze máme mnoho muzikálů, které se těší u diváků velké oblibě, přesto WSS je jiný a stojí za zhlédnutí. Ostatně už vidět americké účinkující, zejména jsou-li černé pleti, působí na  nás novým nezvyklým dojmem.

Choreografie vycházející z původní koncepce Jeroma Robbinse se ujal Joey McKneely. Naše oči potěšila dokonalá sehranost souboru. Hudební režisér, skladatel, dirigent a pianista Donald Chan říká, že američtí tanečníci jsou lépe trénovaní než evropští, protože v Evropě není tolik show. V Americe se tanečníci snadněji učí své řemeslo, hodnotí rozdíly mezi muzikálovými umělci Mr. Chan. (Hudební díla, která režíroval D. Chan, patří k nejvýznamnějším a nejvlivnějším dílům amerického hudebního divadla, namátkou jmenujme Phantom of the Opera, The Pirates of Pe nzance, Kiss of the Spiderwoman).

Proč se vlastně stal tento muzikál tak úspěšný? Hlavní myšlenkou  příběhu je láska, připomínající Shakespearova Romea a Julii, což je téma, které zůstane velmi přitažlivé a stále aktuální navždy. Navíc to vše je podbarveno příjemnou hudbou, choreografií a dobrým herectvím, míní Donald Chan.

Důvody, proč je muzikál tak úspěšný, spočívají podle mého názoru především také v tom, že příběh obsahuje vše, co člověk podvědomě považuje v životě za důležité a vzrušující – lásku, bitky, zábavy, dobrodružné úniky před policajty, (kdo je vlastně zločinec a kdo dobrák?) a to vše podané mladými krásnými lidmi, kteří navíc rychle a zbytečně ztrácí svůj život v nesmyslném boji. Sledovat, jak se party hochů baví, chvástají, řeší si své problémy pěstmi a dívky, které se hašteří mezi sebou anebo si špitají o prvním rande, je pro diváka prostě zábavn&aac ute; podívaná, každý si rád vzpomene na své začátky života a první poznávání lásky.

Hlavní myšlenka muzikálu  je prostinká – ukazuje život chlapců v New Yorku, někteří jsou přistěhovalci, ale déle usazení, tudíž se už počítají mezi Američany a další (v tomto případě) Portorikánci si teprve zvykají na  nový život, některým je smutno, jiní jsou nadšení. Jedno mají ale všichni společné – nenávidí ty z druhé skupiny. Jenže mezi těmito dvěma nesmiřitelnými skupinami jsou dva lidé, mezi kterými přeskočí jiskra a chtějí spolu zůstat navždy. Jejich touha překonat všechny nástrahy osudu je dojemná, právě tak písně, kterými své city vyjadřují. Ale nemilosrdný osud zasáhne – z lásky, která měla přetrvat věky, je náhle noční můra, z milence je vrah. Snad i to láska odpustí, přece jednou se někde najde místo, kde budou tito lidé spolu šťastní, i když společnost jim neodpustí nikdy, to vědí. Ale nebylo jim přáno ani to. Pouliční gangy se pomstí stylem smrt za smrt.

Muzikál má výbušnou, životem pulzující  energii, spousty emocí, vše vyjádřené pohybem, dravými, ale i  půvabnými choreografiemi, jednou představujícími divokou rvačku, podruhé cituplnou noc.  Možná, že český je divák, zvyklý na poněkud jemnější témata, kde drama je spíše skryté uvnitř člověka. Otevřený boj, vytažené nože a zbraně přece jen nepatří k našemu běžnému standardu, a v tom je právě tento muzikál naprosto odlišný od těch českých. Člověk současně cítí, že je pravdivý, protože tento život k Americe v našich představách z filmů  neodmyslitelně jaksi patří.

Melodie také nemusí každému českému divákovi připadat zrovna nejcituplnější, protože i na tomto poli platí, že jsme zkrátka zvyklí na něco jiného. Ovšem, zpěv v podání Jenny Burns a Kevina Hacka nás také rozesmutní, také rozechvěje. Oba se své role zhostili s perfekcionismem Američanům vlastním.

Na otázku, zda Jenna Burns  vložila něco nového do svých písní, nebo jsou jen převzaté z původního muzikálu odpovídá: „Nechci jen kopírovat, jsem unikátní osoba  a chci být jiná. Vždy se snažím dávat do díla trošku něco nového, ať už dělám cokoliv. Už i z toho důvodu,  že jsem jiná osoba, musí  ten výsledek všeobecně být jiný, než byl tenkrát.“ Nutno dodat, že zvonivému, průzračnému hlas a citu v písních Jenny Burns se nedá vůbec nic vytknout.

Kevin  Hack, který zaujme nejen svým herectvím, hlasem, procítěným zpěvem, a půvabnou tváří, překvapí i svými tanečními dovednostmi, neboť u tak dokonale tvarovaného a vysportovaného těla, byste čekali spíše  dovednosti v oblasti sportu či bojových umění. Kevinovi ale nechybí vůbec žádná dovednost a nad to výborně vypadá. Komu čest, tomu čest. Kevin  Hack má za sebou několik významných rolí i několik muzikálů, byl nominován na Cenu NJACT a na cenu za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (za kapitána Billyho Pierce v the Civil War). Kevin říká: „I přestože mám za sebou již několik zkušeností  z muzikálů, nesmírně si vážím a raduji se z toho, že mohu hrát ve West Side Story“.

Téměř dětská tvář dalšího hlavního protagonisty Daniela Russella ostře kontrastuje s jeho zkušenostmi, Daniel hrál hlavní roli v muzikálu Billy Elliot na turné po USA a v Austrálii, navíc se objevil již ve dvanácti letech v muzikálu West Side Story  na Floridě. Pokud mu připomenete  jeho dětskou tvář, hrdě prohlásí: „Je mi dvacet!“. A mnohé dívky mají právě rády tyto věčné chlapce, proto by si Daniela Rusella neměly nechat ujít.

Tak jako je celý příběh plný akce a nenechá diváka chvilku vydechnout, právě tak rychlý je i konec, bez zbytečných průtahů a patosu, což ještě více zesiluje dojem z pomíjivosti života a zbytečně ztracených lidských životů hlavních hrdinů příběhu.

Všichni protagonisté byli v Praze  poprvé, oproti tomu Donald Chan již navštívil Prahu několikrát. Podle jejich vlastních slov se do Prahy  doslova zamilovali, i když neměli právě hodně času si ji  podrobně prohlédnout.

Soubor  dále pokračoval do Bratislavy, na kterou jsou opravdu zvědavi.

A nám nezbývá než jim popřát hodně zdaru.

Velký dík patří pořádající agentuře JVAgentura, která zprostředkovala tento světově proslulý muzikál i českému publiku a  přejeme jí hodně úspěchů v dalším úsilí potěšit české milovníky umění  mezinárodně uznávanými díly.

 

 

Eva Smolíková

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

 

Rozhovor s fotografkou a spisovatelkou SÁROU SAUDKOVOU

“Tancuji podle hudby a nálady.”

Málokomu se podaří, že je jeho jméno v tom dobrém smyslu slova i jeho značkou – prezentací. Sára Saudková patří k těm nemnoha šťastným jedincům. Fotografka, spisovatelka, ne tak dávno i odvážná moderátorka pořadu televize Nova „Peříčko“ – a v současné době taky několikanásobná maminka na skoro plný úvazek.

A právě Sáru Saudkovou jsem požádal o několik odpovědí na otázky s taneční tematikou:

 

Vzpomínáte ještě, kdy jste udělala své první taneční krůčky?

Patrně na nějaké takové té roztomile pitomé školní besídce, kde nás nutili do křečovitých postojů a my se všichni svíjeli hanbou a studem a ze všeho nejraději jsme chtěli zdrhnout pryč.“

Asi teď tedy bude bezpředmětná otázka, zda jste chodila do tanečních?

Ne. Nechodila. A dokonce se tomu povedlo uniknout i mým dvěma sestrám. Byla v tom jistá vzdorovitá rebelie nedělat to, co se od nás žádá a očekává. Navíc mi v té době připadalo strašně trapné, jak se holky navlékaly do těch děsivých tanečních šatů. I ty docela hezké v nich vypadaly jako obludy.“

Přejděme od šatů k tanci, vyhovoval Vám nějaký styl či druh tance?

Žádný konkrétní. Já velmi ráda tancuji a řekla bych, že dobře, ale tancuji s vášní a s radostí, ale zejména spontánně. Tancuji podle hudby a nálady, ne podle tanečních kroků a předpisů.“

Vedete nějakým způsobem k tanci své děti?

Ne !!! Nechávám to plně na nich. Zatím k tomu mají přirozený odpor. Nejspíš ty geny…“

Který tanec  obdivujete z pozice diváka?

Tango. Ale při něm bych snad byla raději v pozici tanečnice. U toho se vážně nedá sedět a dívat se.“

Které taneční představení anebo muzikál (vzpomínám, že jste i před časem vystavovala v divadle Hybernia, zaslíbeném muzikálu) Vás v poslední době zaujaly a proč?

Nemám ráda muzikály. Ale ráda bych někdy zažila takovou ,poctivou irskou dupárnu´, tím myslím irský tanec v nefalšované irské hospodě pozdě do noci.“

Vypravíte se někdy do divadel i na klasický balet?

Ne. Až na jednu výjimku – už ,pradávno´ jsem viděla vystoupení holandského královského baletu v režii Jiřího Kiliána. A to bylo něco. Fascinace přirozeným pohybem, nezkrouceného klasickou baletní školou. To byla oslava těla a radosti z tance!“

Jistě jste fotografovala tanečníky a tanečnice?

“Ráda vyžaduji taneční gesta a polohy, jsou velmi vášnivé a srozumitelné. Ale vzhledem k tomu, že fotografuji klasickou technikou, musí to být statické pózy ve stylu ,nehýbat, zaostřuji, fotím!´ Portrétovala jsem před lety Vlastimila Harapese a je pravdou, že tanečníci znají bravurně své tělo a tělo naopak poslouchá je. Hezky se s nimi pracuje. A taky nemají stud, ostatně se nemají za co stydět. Tělo je vlastně jejich pracovním nástrojem.“

Co Vám tedy říká tanec obecně jako výtvarnici?

Když je přirozený, a nikoli uměle vykřečovaný na efekt, pak je to pastva pro oči i pro duši. A pro fotoaparát jakbysmet.“

A na čem v současné době pracujete? Záměrně se neptám pouze na fotografování…

Tkám na dvou stavech. Dopsala jsem totiž další knihu pro dospělé ,Zpocená záda´. Pustím se do pokračování ,Půlnočních pohádek´, ty vyšly vloni v Albatrosu a velmi se líbí a čtou. A konečně zase zalézám do fotokomory. Takže si tak vesele střídám psaní s fotografováním a moc mě to baví.“

Kde uvidíme Vaše nejbližší výstavy?

Tu nejaktuálnější v květnu v Ženevě. Na podzim v Chebu a příští rok v italském Udine, na mezinárodní výstavě ,Ženy ve fotografii´. Jsem opravdu poctěna, že tam v té úžasné společnosti světových fotografických es budu reprezentovat naši zemi.“

Děkuji za velmi upřímný rozhovor

 

 FOTO: SÁRA SAUDKOVÁ

Michal Stein

Taneční magazín