Roztančené divadlo – Rozhovor se soutěžícím Šimonem Bilinou

„Modlím se, aby mě Bůh tance vedl správně“

Šimon Bilina – soutěžící 

Nejvíc do povědomí českých divaček a diváků jste se zatím dostal díky roli Haďáka v primáckém seriálu ZOO, kde vaše postava pracuje v oddělení plazů. Jaký máte ke zvířatům vztah vy osobně, a kdybyste si mohl vybrat, do jakého zvířete se proměnit, jaké by to bylo?

„Miluji zvířata stejně jako vše živé. Jde o bezpodmínečnou lásku, kterou zvířata šíří. Nemá hranice a žádné komplikace. Při vytváření rolí občas pracuji s vnitřní představou nějakého zvířete. Jdu po temperamentu, vzhledu, pohybu atd. Jim Carrey například hovořil o tom, jak pro roli Ace Ventury použil vnitřní představu papouška aru. Já jsem  si zkusil ještě na Jamu například krokodýla. Dá se to i kombinovat. Od pasu nahoru budete slepice a od pasu dolu jste například želvou 😀… Takhle jsem pracoval při vytváření představení ‚Raději zešílet v divočině‘ v divadle Marta. Je to celkem legrace. Ale kdybych si měl vybrat, bude to buď lev nebo gorila. Absolutní přesnost v pohybech, vnitřní klid. Snad se to promítne i v tom tanci 😀…

Vaše postava Adam je pořádný tvrďák, respektive má pro strach uděláno. Umíte si představit, že byste podobně jako on sloužil v armádě a bojoval v Afghánistánu?

„Někteří moji předci si vojnou prošli. Pradědeček sloužil jako dragoun v pluku Jana Jiskry z Brandýsa. Podařilo se mu zachránit i menší jednotku před zajetím. Mám barvité sny.. a pravidelně se mi zdá o tom,  že jsem ve válce. Mám za sebou základy ovládání zbraně a občas si zajdu i zastřílet na střelnici. Realita se ovšem nedá představit. Chovám absolutní respekt k těm, kdo se postaví za svou vlast před egoistickým poblouzněným agresorem a chrání své rodiny. Bůh je ochraňuj. Toto umocňuje i fakt, že mám pradědečka z Užhorodu, z Ukrajiny.“

V Divadle Na Fidlovačce (a o prázdninách také na Letní scéně Voděrádky) Vás můžeme vídat v muzikálu Branický zázrak. Co bylo pro Vás při zkoušení největší výzvou?


„Odmyslet si alespoň částečně, že jsem v místnosti s držitelem Oscara ( Jan Svěrák). Hned jsem pochopil, že Jan Svěrák je jeden z nejklidnějších, nejotevřenějších a nejlaskavějších lidí co znám, a že se neni čeho bát. Přirostl mi k srdci, stejně jako Tomáš Klus a celý tým Branického Zázraku.“

Je už na obzoru nějaká další role na prknech, která znamenají svět? Případně něco jiného, na co se těšíte?

„Hudba. Miluji ji odmalička. Život mi ukazuje cestu i tudy. Těším se jak malý kluk, až začneme vydávat písně. Teď 17. listopadu budu hrát a zpívat například vlastní píseň na hlavním náměstí v Brně při příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii před lidmi. To je velká pocta.“

Nyní jste součástí projektu Roztančené divadlo, a tak mě napadá – jaký vztah jste měl k tanci před soutěží? A změnil se nějak nyní?


„Tanec je život a tak čím víc tancuji, a ještě s tak skvělou taneční partnerkou, tím víc mě to baví. Nechápu často, že moje nohy a tělo umí tancovat tak prazvláštní kreace v nějakém rytmu. Ať už to znamená cokoliv 😀

Jak Vaši účast v Roztančeném divadle komentovalo Vaše okolí, tedy rodina, přátelé či kolegové v divadle?  A přijdou Vás podpořit a fandit Vám ve finále?

„Hned si koupili lístky. Myslel jsem,  že bude chtít jít jen babička, ale přidal se celý zbytek rodiny. Bude to ‚výživný‘  večer. Modlím se, aby mě Bůh tance vedl správně 😀

Veronika Jirků –  taneční partnerka 

Jak jste se dozvěděla, že Vaším tanečním partnerem v Roztančeném divadle bude právě Šimon Bilina? Jaká byla Vaše první reakce?

„To, že je mým partnerem Šimon, jsem se dozvěděla na první úvodní schůzce k Roztančenému divadlu. Nejprve Martin Šimek (autor) představuje celý projekt, vysvětluje vše podstatné a až následně se všichni dozvídají, s kým z té partičky vlastně tančí. ☺ Šimon je vždy pozitivně naladěný, takže i první seznámení bylo moc příjemné a na následném focení už mi připadalo, že se známe mnohem déle.“

Znala jste Šimona už předtím, respektive slyšela jste o něm, nebo jste ho viděla v některé z jeho rolí?

„Doma nemám televizi, takže všechny seriály jdou tak trochu mimo mě. Ani v žádných pracovních projektech jsem do té doby neměla tu čest potkat se s ním.   Samozřejmě mě ale neminul Branický zázrak, na který jsem se bohužel ještě nestihla dostat, ale asi to tak mělo být. Myslím, že si ho teď užiji ještě o trochu více, když se  známe  se Šimonem osobně a moc se na vše těším.“

Jak ho vnímáte nyní a co je Vám na něm nejvíce sympatické?

„Nejvíce mě na Šimonovi baví jeho bezprostřednost, je vždycky takový, jaký v danou chvíli chce být a neřeší kdo nebo co je kolem. Taková dětská uvolněnost a radost. Na druhou stranu přijde na trénink připravený, má nalezena různá taneční videa s variacemi, které se mu líbí a chce se je naučit. A nemá v tom malé cíle, někdy se musím hodně smát, co chce za tak krátkou chvilku stihnout. Ale makáme, zkoušíme, vymýšlíme možné i nemožné a uvidíte sami, co na galavečeru zvládneme.“

Jak probíhají Vaše tréninky? Co všechno vlastně musíte společně natrénovat – jaké tance a podobně?

„Máme vylosované dva tance, jeden standardní a jeden latinskoamerický. Nevím, jestli smím prozrazovat, které tance to jsou. Každý z nich má asi dvě minuty, což není úplně málo. Týden před finálovým galavečerem nám k tomu ještě přibude úvodní společná choreografie, kterou tančíme se všemi ostatními páry a otvíráme jí celý večer.“

Je něco, co podle Vás Šimonovi vyloženě jde a naopak něco, s čím třeba zatím hodně bojuje?

„Šimonovi jde vše, něco rychleji, na něco potřebujeme a budeme potřebovat více času.. ale nedovolila bych si soudit kohokoliv, kdo najde odvahu a v podstatě s minimem tréninku předvede vyprodanému divadlu taneční show s variacemi, ke kterým se my tanečníci dostáváme klidně roky. Každopádně,  co musím ‚vypíchnout‘, jsou různé ‚zvedačky“ a akrobatické prvky, které chce Šimon do show zařazovat. Je opravdu šikovný a silný a já si připadám, že mám asi 30 kilo, jak je schopný mě lehce zvednout. S čím trošku bojujeme,  je náš standardní tanec, u kterého mi Šimon řekl, že si připadá, jak hopsající poník.. 😀 Tak snad se nám to společně nakonec podaří trošku elegantněji..“

V předchozích ročnících jste se již dvakrát stala vítězkou Roztančeného divadla, a to po boku Oskara Hese či Jiřího Hány. Jak na své někdejší taneční partnery s odstupem vzpomínáte?

„Velmi hezky, s oběma jsme stále v kontaktu a věřím, že se třeba ještě v nějakých dalších projektech potkáme, to bych si moc přála. S Oskarem jsme dokonce spolupracovali na filmu Bratři, kde má se  svojí filmovou partnerkou Alžbětou Malou taneční scénu.“

A jak zpětně vnímáte ta vítězství jako taková? Je to důvod k nervozitě a ještě větší zodpovědnosti, nebo je berete naopak spíše jako „nakopnutí“ a výzvu potřebnou k dalšímu úspěchu?

„Já jsem nikdy nešla do Roztančeného divadla s tím, že bych ho chtěla vyhrát. Užívám si, že mám tu možnost potkávat se s velmi zajímavými a inspirativními lidmi, mám ráda celý proces vymýšlení a učení chorografií a miluji ten poslední den, od ranních příprav až po večerní galavečer. Nikdy jsem s žádným ze svých hereckých partnerů neřešila, jestli chce nebo nechce vyhrát. Snažím se z nich na trénincích dostat maximum a myslím, že náročností choreografií jim to nedělám jednoduché, ale v ten poslední večer chci, aby si tanec užili a aby diváci viděli spíš radost z pohybu než správný nášlap. To, že pak dostaneme pohár je jen třešnička na dortu a moc jsem to vždy svým tanečním partnerům přála. Nevnímám to tak, že bych vyhrála já, je to hlavně o hercích a já se jen snažím je k tomu jejich výbornému výkonu dovést.“

Foto: Roztančené divadlo

Nikol Heřmánková Kouklová

pro Taneční magazín

Na pár slov s hvězdami StarDance

Malé rozhovory s velkými hvězdami III. část

Poznejte s námi blíže letošní soutěžící! 

Zeptali jsme se….

Zdeněk Godla

 

Co považujete za svůj největší herecký úspěch?

„Zřejmě práci u seriálu MOST, který mě prakticky proslavil.“

Myslíte, že při StarDance dojde k něčemu podobnému?

„No, doufám, že ne. Je to sice příjemné, ale pak jdu takhle s manželkou nakoupit a vlastně jen pózuji a nenakupuji!“

Bylo nutné Vás k tanci přemlouvat?

„Zpočátku jsem si nebyl jistý, ale po pár trénincích už toho nelituji. Trochu vím, o čem to je a nepřipadám si tak špatně jako na začátku.“

Jaké máte koníčky?

„Stavebnictví, zahradnictví, dříve jsem tam i pracoval, dělal jsem okrasné zahrady, altánky s rybníčky atd.“

a Tereza Prucková

Co je pro  Vás největším strašákem ve StarDance? Porota?

„Vůbec ne.  Je to pro mě časová organizace, Skloubit hlídání dětí s manželovou prací a Zdeňkovou prací a najít prostor, abychom vše secvičili s dobrým pocitem.“

Co je pro Vás nejhezčí vzpomínka na StarDance, kterými jste prošla?

„Těch bylo strašně moc! První řada představovala takové velké poprvé, nikdo nevěděl, co od toho očekávat. Podruhé jsme se s Martinem Procházkou dostali až do finále a pak mě zase těšilo, že některé choreografie se mi povedly.“

A jak se Vám tedy tvoří choreografie teď pro Zdeňka?

„Zdeněk mě překvapil, má to zkrátka v krvi, je v něm něco živelného! Od začátku jsme věděli, že chceme vytvořit slušné a hezké vystoupení, nejen zábavná čísla, což možná lidé očekávají. Přála jsem si, aby se Zdeněk cítil přirozeně a hudba mu sedla. “

Simona Babčáková

Co Vy a porota?

„Je to show a porota tam musí být. Něco mi řeknou a já se budu snažit na to nějak vtipně reagovat. Ale já nemám ambici umět dokonalý tanec! Chci si ho jenom užít.“

Co je pro Vás StarDance?

„Terapie. Uvědomila jsem si, že když to nevezmu teď, tak už nikdy. Cítím, že mé tělo už není ochotno snášet dřinu a dril.  Užívám si ale, když mě partner při tanci vede, ví, co dělá, a já se mu mohu odevzdat. To je pro mě hluboce léčivé. Naučím se tance, posílím tělo a ještě je to terapeutické.“

Pro Vás je velmi důležitý humor. Jak to jde s Martinem?

„Funguje to, jsem velice spokojená. Martin pochází z Hodonína a žije na Ostravsku, ten něco vydrží.“

Jste skvělá komička. Využijete svůj talent i v tanci?

„Takhle: Abych to zvládla, využiji cokoliv!“

Co vnímáte jako svůj největší úspěch?

„To, že mohu točit, moderovat, improvizovat, hrát v Dejvickém divadle. Žiji svůj sen.  Splnila jsem si všechny dětské sny a teď si pomalu plním i ty dospělé.“

 

a  Martin  Prágr

A co Vy a porota?

„Porota bohužel na generálce není. Takže z ní a jejího upjatého pohledu jsem byl nejvíce nervózní. A paradoxně víc, než ze samotného přímého přenosu, na který se dívá více než milion diváků.“

Jak hodnotíte Simonu jako tanečnici?

„Je velice šikovná, ale její komický talent bych necpal úplně všude za každou cenu. Takhle ji lidé znají, to ano, ale ona má daleko více silných emočních stránek.“

Čemu byste se věnoval, kdybyste nebyl tanečníkem?

Byl bych buď sportovec, nebo by mě bavilo pořádat nějaké akce.“

Co považujete za své největší štěstí  v životě?

„No, moji rodiče mě dokázali v kariéře vždy posunout dopředu. Takže moje největší štěstí je moje mamka!“

Jan Cina

Čím byste byl, kdybyste nebyl herec?

„Předpokládám, že by to bylo vždy něco kolem umění, manuálně zručný nejsem, technické věci mě nebaví a ani moc nezajímají.“

A co porota a Vy?

„Jsem zvědavý. Stejně jako na živé hlasování publika. Je to zajímavé, nad něčím se dlouho trápíte ve zkušebně a někdo je nucen Vás za minutu a půl ohodnotit….“

Co tréninky?

„Bolí mě zádové svaly, kolena…, ale věřím, že se tancem posílí. Je to skvělý sport.“

a Adriana Mašková

Kolik času týdně protančíte?

„Nevím přesně, ale dost. Teď máme s Honzou čtyřhodinové tréninky asi třikrát týdně.“

Co považujete za svůj největší úspěch?

„Asi to, že se nám podařilo titul mistrů republiky obhájit několik let po sobě a díky tanci se můžu účastnit takových projektů, jako je právě StarDance!“

Obáváte se přímých přenosů?

„To už asi tolik nevnímám, ale větší strach mám z rozhovorů s moderátory. V tom tedy takovou praxi nemám.“

Půjde Honzovi spíše latina nebo standard?

„Latina je přeci jen živější, tudíž si myslím, že mu asi bude bližší. Ale věřím, že si najde to své i ve standardu!“

Tereza Černochová

Co považujete za svůj největší úspěch?

„Jsem v kapele, kterou jsem od začátku zbožňovala, a nikdy jsem si nemyslela, že se mi povede být její součástí.“

Kolik času protančíte?

„Snaha je pětkrát v týdnu po čtyřech hodinách. Ale jde o ideál, který je narušený tím, že hodně hraji. Navíc musím fungovat jako máma, tak mi občas dochází síly.“

Kromě hudby milujete také přírodu, jízdu na koni. Dá se tato disciplína nějak srovnat s tancem?

„U obojího jde o to, že něco s něčím ladíte. Je jedno, jestli jde o lidský mozek nebo zvířecí. Takže po této stránce to určitě souvislost má. Ve chvíli, kdy si na koně sedáte, přizpůsobujete se momentálnímu rozpoložení toho zvířete. Nedá se s ním sice vést dialog jako s člověkem, ale zase ho vedete svým tělem. V obojím případě vytváříte něco krásného.“

Na své první sólové desce nemáte hit, který by hrála rádia, protože nemáte v hudbě ráda kompromisy. Jak je to s kompromisy v tanci?

„V tanci je to velký kompromis. Člověk si představuje, že bude tančit na složitou hudbu, kterou miluje, ale to nejde. Nicméně já toho o tanci tolik nevím, to ví spíše Dominik.“

a Dominik Vodička

Co je Váš největší úspěch?

StarDance a Thálie. A také mě potěšilo umístění ve Forbesu do žebříčku 30 pod 30.“

Vy jste byl ve StarDance  jednou a rovnou jste zvítězil. Jak jste vnímal porotu?

„Zpočátku jako velmi krutou. Ale pak jsem pochopil, že to tak musí být. Jde o vývoj každého člověka, i VIP se musí posouvat a posouvat v přímých přenosech. Nicméně, špatné věci porotci řekli a tohle nikdo pochopitelně nechce slyšet.“

Jaká je Tereza tanečnice?

„Tereza si výborně pamatuje sestavy a choreografie A má to v těle.  Věděl jsem, že na koncertech nejsou nehybní, ale že ta schopnost se zobrazí v latině, to jsem netušil!

Co je pro ni lepší, standard nebo latina?

„Zatím bych to neškatulkoval, uvidíme po prvním přenosu.“

Tisková konference

Děkujeme

Foto: Eva Smolíková

Text: Eva Smolíková,  materiály České televize

Taneční magazín

 

Rozhovor s režisérkou, herečkou a dabérkou Pavlínou Dytrtovou

„Nejraději dabuji podivínky nebo bláznivé ženy! Můžu si hrát s hlasem!“

Dabing ji provází díky mamince již od dětství a Pavlína Dytrtová mu zůstala věrná a stále ji velice baví, i když si vyzkoušela režii a úpravu textů. Právě ji si američtí producenti vybrali na český dabing Miley Cyrus v seriálu Hannah Montana. V současné době dabuje Tokio v jednom z nejsledovanějších seriálů La Casa de Papel a v dabingovém studiu se setkává nejen se svoji maminkou Helenou Dytrtovou, ale také se sourozenci Pavlem Dytrtem a Helenou Němcovou a už první krůčky v dabingu zaznamenala také její starší dcera Berta. Její velkou láskou je také zpěv a od doby co je maminkou, hlavně její dvě holčičky. 

Pavlína se narodila v květnu roku 1984. Maminka Helena Dytrtová je dabingová herečka, režisérka, upravuje dialogy, působí jako zpěvačka a muzikálová herečka. Bratr Pavel Dytrt také dabuje a hraje v divadle a sestra Helena Němcová je rovněž dabingová herečka a působí jako učitelka v mateřské škole.

Pavlína působí v dabingu jako herečka, režisérka i úpravce dialogů. Věnuje se převážně rodině. Je rozvedená a má dvě děti.

Díky mamince Heleně Dytrtové jste v dabingovém studiu vlastně vyrostla a sotva jste se naučila číst, už jste získala první roli. Jaké bylo vyrůstat v dabingovém studiu?

„Maminka mě brala všude s sebou. Divadelní představení, ve kterých hrála a zpívala, jsem znala nazpaměť. A opravdu, jakmile jsem se naučila číst, zasvětila mě do světa dabingu. Přinesla domů VHS s filmem, ve kterém jsem měla dabovat, a scénář. Zkoušela jsem si to pořád dokola a už to bylo. Dnes je to pro mě jiné než tenkrát před třiceti lety. Dřív se sešli ve studiu všichni herci a trávili spolu při natáčení čas. Byla zábava. Nyní jsme ve studiu každý sám, takzvaně se „vytočím“ a jdu. Pamatuji si, že když jsem byla malá, kolikrát se točilo do noci. Občas jsem usnula na textu na stolku, jindy jsem spala v režii na gauči. Vůbec mi to ale nevadilo, byla jsem šťastná, že jsem s mámou a ostatními.“

Američtí producenti si vás vybrali na dabing Miley Cyrus v seriálu Hannah Montana a vy jste se stala její dvorní dabérkou. Jaké role ráda dabujete?

„Nejraději dabuji podivínky nebo bláznivé ženy. To je opravdu zábava. Můžu si hrát hodně s hlasem. Stejně tak u Hannah. Ta v seriálu mění hlas z vteřiny na vteřinu. Na každé roli se dá něco najít, ať je kreslená nebo například hororová. Mám velkou hlasovou výhodu, můžu ve svých 37 letech stále dabovat patnáctileté puberťačky. Nyní například dabuji Tokio v seriálu La Casa de Papel pro Netflix je to jeden z nejsledovanějších seriálů.“

Věnujete se také zpěvu a s maminkou jste nazpívaly písničku do Shreka nebo titulní znělky k filmu Andílci a seriálu Noddy a jako zpěvačka jste působila i v rockové kapele Lord Mayor Idiot…

„Celá rodina zpívá snad od narození. Maminka nás k tomu vedla vážně svědomitě. Zpívali jsme pořád a všude. Učila nás kánony a vícehlasy, jsme takový rodinný sbor :). Máma zpěv vystudovala a své vědomosti nám celý život předává. Českou hymnu nás naučila ze všeho nejdřív. Je to nádherný pocit, když vstoupíme do nějaké kapličky a společně si zazpíváme. Kapela LMI už pár let nehraje. Ale ty roky jsme si báječně užili. Zpěv je úžasná a krásná věc.“

Vystudovala jste gymnázium a Soukromou Vyšší Odbornou Školu Umění a Reklamy. Přesto vaší pracovní náplní zůstává dabing. Neláká vás divadlo nebo práce před kamerou?

„Popravdě jsem šla studovat SVOŠUR jen proto, že jsem netušila, co dělat po gymnáziu. Ale už v době studia jsem věděla, že práce account manažerky v reklamní agentuře není pro mě. Nikdy jsem ovšem neuvažovala, že bych vystudovala konzervatoř nebo například DAMU. Jsem dost stydlivá, což o mně ví málokdo, podle lidí vystupuji sebevědomě. Také si myslím, že nejsem fotogenická. Divadlo by pro mě bylo stresující, nevěřím totiž, že mám herecký talent. Dabing je úplně jiná disciplína. Někdo to umí na prknech slávy brilantně rozjet, ale v životě by nemohl dabovat. Já to mám obráceně.“

V dabingu se věnujete také úpravě textů a režii. Co vás na dabingu baví nejvíc?

„Nejvíce mě baví právě samotné dabování. U toho se dokážu občas pěkně vyřádit a pořádně zapotit. Na úpravu dialogů a režii teď nemám čas, jelikož jsem na rodičovské dovolené. Od září, kdy půjde mladší dcera do školky, se ovšem hodlám vrátit zpět. V tomto směru si věřím.“

Často pracujete s maminkou a sourozenci. Jaké to je všichni v dabingovém studiu, a ještě k tomu režírovat maminku?

„Zřejmě to bude znít špatně, ale pro nás je to už celkem rutina. Jak už bylo řečeno, v dabingu se pohybujeme od malička. Bratr Pavel také režíruje. Vlastně se tak nějak dokola režírujeme všichni navzájem :). Jsme na to zvyklí, není to nic zvláštního.“

 Máte dvě děti, také je s sebou vodíte do dabingového studia?

„Občas je těžké sehnat hlídání, takže beru holky samozřejmě s sebou. Berta (9) dohlédne na Beátu (3), pěkně čekají třeba na pohovce, a musím říct, že ohromně pomáhají mobily nebo tablet. Ve studiích znají dcery od miminek. Často přijde otázka: „Tak kdy už začnou ty tvoje holky konečně dabovat, potřebujeme děti.“ Bertička už trochu dabuje. Jde jí to čím dál lépe. Trénujeme spolu doma, aby se nestyděla a aby nekuňkala. Babička Helena ohromně pomáhá.“

 A co odpočinek a koníčky, máte na ně čas?

„Já ráda spím. To je pro mě tím největším odpočinkem. Mám štěstí, že spí obě holčičky od narození celou noc. Čas na koníčky se vždycky najde. Moc ráda drhám, háčkuji, zpívám, kutím a šíleně ráda vařím. Vařením se uklidňuji. Mí strávníci jsou úžasní! Pochvala od partnera a dětí mě vždycky moc potěší. Dělají mi jen samou radost. Takže jsou vlastně také mým obrovským koníčkem.“

Veronika Pechová 

pro Taneční magazín

DIVADLO KÁMEN hlásí a zve

Na fotografie, počteníčko, navíc i odhaluje jednu tajemně spletitou potrubní „myšlénkovou“ záležitost

Začátek velké cesty / komentované prohlídky

Na šedočervenočernobílých zdech kavárny máme nově fotografie od Petra Vápeníka, které vznikly s „Pražskými domyza zády. Zajímá-li Vás, co to znamená, rádi pro Vás uspořádáme soukromou prohlídku, komentovanou autorem.

Přihlaste se, prosím, na e-mailu: info@divadlokamen.cz nebo telefonu 775 718 470. Pozvánku najdete zde.

Jak si tady žijeme – rozhovor

V časopise „Místní kulturase zjevil rozhovor o tom, jak si v poslední době v divadle žijeme. Jde o seriál, o svých zážitcích zde píše více divadelních skupin. Ne že by takovéto produkční záležitosti byly vzrušující, ale upozornit na ně musíme. :-)

Zapletené topení, zapletené „myšlénky“

Při drobné opravě naší topné soustavy se přišlo na to, že máme, zřejmě vlivem složitých „myšlénkových a estetických procesů“, ke kterým u nás občas dochází, veškeré trubkoví zapojeno obráceně vzhledem ke konci a počátku.

Odborněji řečeno: máme zaměněný přívod a zpátečku.

Náprava nemohla spočívat v jednoduchém narovnání, protože ve spleti trubek a idejí nebylo možné najít zápletku. Proto bylo nutné provést na čtyřech místech další zauzlování.

Můžeme vás s radostí ujistit, že topení je nyní v dokonalém souladu s našimi konceptuálními postupy.

Foto: archiv Divadla KÁMEN

Blanka Křemenová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN