Rozhovor s režisérkou, herečkou a dabérkou Pavlínou Dytrtovou

“Nejraději dabuji podivínky nebo bláznivé ženy! Můžu si hrát s hlasem!”

Dabing ji provází díky mamince již od dětství a Pavlína Dytrtová mu zůstala věrná a stále ji velice baví, i když si vyzkoušela režii a úpravu textů. Právě ji si američtí producenti vybrali na český dabing Miley Cyrus v seriálu Hannah Montana. V současné době dabuje Tokio v jednom z nejsledovanějších seriálů La Casa de Papel a v dabingovém studiu se setkává nejen se svoji maminkou Helenou Dytrtovou, ale také se sourozenci Pavlem Dytrtem a Helenou Němcovou a už první krůčky v dabingu zaznamenala také její starší dcera Berta. Její velkou láskou je také zpěv a od doby co je maminkou, hlavně její dvě holčičky. 

Pavlína se narodila v květnu roku 1984. Maminka Helena Dytrtová je dabingová herečka, režisérka, upravuje dialogy, působí jako zpěvačka a muzikálová herečka. Bratr Pavel Dytrt také dabuje a hraje v divadle a sestra Helena Němcová je rovněž dabingová herečka a působí jako učitelka v mateřské škole.

Pavlína působí v dabingu jako herečka, režisérka i úpravce dialogů. Věnuje se převážně rodině. Je rozvedená a má dvě děti.

Díky mamince Heleně Dytrtové jste v dabingovém studiu vlastně vyrostla a sotva jste se naučila číst, už jste získala první roli. Jaké bylo vyrůstat v dabingovém studiu?

“Maminka mě brala všude s sebou. Divadelní představení, ve kterých hrála a zpívala, jsem znala nazpaměť. A opravdu, jakmile jsem se naučila číst, zasvětila mě do světa dabingu. Přinesla domů VHS s filmem, ve kterém jsem měla dabovat, a scénář. Zkoušela jsem si to pořád dokola a už to bylo. Dnes je to pro mě jiné než tenkrát před třiceti lety. Dřív se sešli ve studiu všichni herci a trávili spolu při natáčení čas. Byla zábava. Nyní jsme ve studiu každý sám, takzvaně se „vytočím“ a jdu. Pamatuji si, že když jsem byla malá, kolikrát se točilo do noci. Občas jsem usnula na textu na stolku, jindy jsem spala v režii na gauči. Vůbec mi to ale nevadilo, byla jsem šťastná, že jsem s mámou a ostatními.”

Američtí producenti si vás vybrali na dabing Miley Cyrus v seriálu Hannah Montana a vy jste se stala její dvorní dabérkou. Jaké role ráda dabujete?

“Nejraději dabuji podivínky nebo bláznivé ženy. To je opravdu zábava. Můžu si hrát hodně s hlasem. Stejně tak u Hannah. Ta v seriálu mění hlas z vteřiny na vteřinu. Na každé roli se dá něco najít, ať je kreslená nebo například hororová. Mám velkou hlasovou výhodu, můžu ve svých 37 letech stále dabovat patnáctileté puberťačky. Nyní například dabuji Tokio v seriálu La Casa de Papel pro Netflix je to jeden z nejsledovanějších seriálů.”

Věnujete se také zpěvu a s maminkou jste nazpívaly písničku do Shreka nebo titulní znělky k filmu Andílci a seriálu Noddy a jako zpěvačka jste působila i v rockové kapele Lord Mayor Idiot…

“Celá rodina zpívá snad od narození. Maminka nás k tomu vedla vážně svědomitě. Zpívali jsme pořád a všude. Učila nás kánony a vícehlasy, jsme takový rodinný sbor :). Máma zpěv vystudovala a své vědomosti nám celý život předává. Českou hymnu nás naučila ze všeho nejdřív. Je to nádherný pocit, když vstoupíme do nějaké kapličky a společně si zazpíváme. Kapela LMI už pár let nehraje. Ale ty roky jsme si báječně užili. Zpěv je úžasná a krásná věc.”

Vystudovala jste gymnázium a Soukromou Vyšší Odbornou Školu Umění a Reklamy. Přesto vaší pracovní náplní zůstává dabing. Neláká vás divadlo nebo práce před kamerou?

“Popravdě jsem šla studovat SVOŠUR jen proto, že jsem netušila, co dělat po gymnáziu. Ale už v době studia jsem věděla, že práce account manažerky v reklamní agentuře není pro mě. Nikdy jsem ovšem neuvažovala, že bych vystudovala konzervatoř nebo například DAMU. Jsem dost stydlivá, což o mně ví málokdo, podle lidí vystupuji sebevědomě. Také si myslím, že nejsem fotogenická. Divadlo by pro mě bylo stresující, nevěřím totiž, že mám herecký talent. Dabing je úplně jiná disciplína. Někdo to umí na prknech slávy brilantně rozjet, ale v životě by nemohl dabovat. Já to mám obráceně.”

V dabingu se věnujete také úpravě textů a režii. Co vás na dabingu baví nejvíc?

“Nejvíce mě baví právě samotné dabování. U toho se dokážu občas pěkně vyřádit a pořádně zapotit. Na úpravu dialogů a režii teď nemám čas, jelikož jsem na rodičovské dovolené. Od září, kdy půjde mladší dcera do školky, se ovšem hodlám vrátit zpět. V tomto směru si věřím.”

Často pracujete s maminkou a sourozenci. Jaké to je všichni v dabingovém studiu, a ještě k tomu režírovat maminku?

“Zřejmě to bude znít špatně, ale pro nás je to už celkem rutina. Jak už bylo řečeno, v dabingu se pohybujeme od malička. Bratr Pavel také režíruje. Vlastně se tak nějak dokola režírujeme všichni navzájem :). Jsme na to zvyklí, není to nic zvláštního.”

 Máte dvě děti, také je s sebou vodíte do dabingového studia?

“Občas je těžké sehnat hlídání, takže beru holky samozřejmě s sebou. Berta (9) dohlédne na Beátu (3), pěkně čekají třeba na pohovce, a musím říct, že ohromně pomáhají mobily nebo tablet. Ve studiích znají dcery od miminek. Často přijde otázka: „Tak kdy už začnou ty tvoje holky konečně dabovat, potřebujeme děti.“ Bertička už trochu dabuje. Jde jí to čím dál lépe. Trénujeme spolu doma, aby se nestyděla a aby nekuňkala. Babička Helena ohromně pomáhá.”

 A co odpočinek a koníčky, máte na ně čas?

“Já ráda spím. To je pro mě tím největším odpočinkem. Mám štěstí, že spí obě holčičky od narození celou noc. Čas na koníčky se vždycky najde. Moc ráda drhám, háčkuji, zpívám, kutím a šíleně ráda vařím. Vařením se uklidňuji. Mí strávníci jsou úžasní! Pochvala od partnera a dětí mě vždycky moc potěší. Dělají mi jen samou radost. Takže jsou vlastně také mým obrovským koníčkem.”

Veronika Pechová 

pro Taneční magazín

Pojďme si zahrát „NINCS“

Taneční interaktivní videohru z dílny Dana Pala Creativity!

MOTTO: „Jsme figurkami společenské, zábavné videohry našeho života, kde hranice mezi realitou a virtuálním světem, je tenká a není jasné, kde se vlastně nacházíme. Občas nás čeká výhra, někdy také souhra a jindy možná prohra. Na cestě za vysněným cílem neustále překonáváme sami sebe. Někdy musíme porazit soupeře, jindy podpořit spoluhráče. Důležité je, že i cesta je cíl.“

Tanečně filmová videohra „NINCS“ je inspirovaná stejnojmenným projektem, uvedeným na jevišti v roce 2019. Tento projekt vychází z herních principů a originálních výtvarných plánků deskových her a herních objektů.

Autorkou scénáře, režie a choreografie je česká choreografka a tanečnice Dana Pala. Filmovou verzi tanečního představení „NINCS videohra“ vytvořila ve spolupráci s kameramanem Efimem Groutskij a dalšími umělci. Pro komplexní uchopení konceptu hry je choreografie doplněna hudebními motivy, jejichž autorem je Martin Vít s bohatými zkušenostmi z tvorby hudebních doprovodů k mobilním hrám a tvůrce animací Petr Raist Šťastný.

Tanečníci svým pohybem neztvárňují pouze bezduché a lehkovážné figurky, ale vytváří  paralelu na současnou problematiku společnosti a jedince v ní. Jaké je to být sólový hráč a nebo součást  týmu? Co všechno jsme nebo nejsme schopni udělat, abychom se dostali dál? Kolik máme životů? Co je  dál? Jaké je být první nebo poslední? Jaké je ocitnout se zničehonic ve videohře?

ce o premiéře na: www.danapalacreativity.com

Link na fb událost: https://fb.me/e/RQ7bYJvZ

Více na webu:

http://danapalacreativity.com/project/pripravujeme/

»NINCS«

Autorský tým:

Choreografie, koncept, režie: Dana Pala

Kamera, střih: Efim Groutskij

Hudba: Martin Vít

Pohybová spolupráce, účinkující: Jana Maroušková, Don Mulefu, Dana Pala

Výtvarná spolupráce, scénografie: Jan Kopřiva

Animace, grafika: Petr Raist Šťastný

Light design: Isrohan Alvarez, Filip Obermajer

Kostýmy: Tereza Havránková – atelier SHIU

Produkce: Dana Pala Creativity

Projekt vznikl: za podpory Magistrátu hlavního města Prahy

Premiéra: 27.5. 2021, on-line

Natočeno: divadlo Venuše ve Švehlovce, Praha

Délka: 30 – 40 min

Věnováno nastupující generaci počítačových hráčů a bratru Dominikovi.

Dana Pala

Vystudovala Taneční konzervatoř hlavního města Prahy obor moderní tanec a pedagogika. Absolvovala v oboru Choreografie na pražské HAMU v magisterském programu. Absolvovala roční stáž v Institut del Teatre Barcelona. Choreografickou praxi získala v Teatre SANS na Mallorce. V autorské tvorbě často pracuje v netradičních prostorách, ve kterých hledá možnosti provázání choreografie s architekturou. V Praze vytvořila projekt „Materia” pro věž a kryptu Plečnikova kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech. V roce 2014 získala ocenění ACDIB za nejlepší choreografický taneční projekt roku. Vytvořila choreografii „PULS” v pražské La Fabrice. Taneční film „Materia touch“ uvedla na New York Bronx Film a v sezóně 2015/2016 byla autorkou choreografie k opeře „Slavík/ Jolanta” v Národním divadle v Praze. V roce 2018 choreograficky spolupracovala s dirigentem Varhanem Orchestrovičem Bauerem a pohybově ztvárnila díla: „Antikody“, „Goyovy přízraky“ a „Česká hymna“. V září 2018 byla její autorská inscenace „La Mar“ oceněna a pozvána do Shanghaje na čínský festival současného tance Dance Stages. Je zakladatelkou kreativní školy pro moderní tanec Dana Pala Creativity, která pracuje od roku 2018 ve středočeském Mělníku.

O taneční company Dana Pala Creativity:

Dana Pala Creativity je uskupení tanečníků a umělců, založené  českou choreografkou Danou Pala v roce 2013. Hlavní myšlenkou je tvorba nových tanečních projektů, vzdělávání v současném tanci a propojení různých uměleckých disciplín oblasti tance, hudby, scénografie,  architektury i multimediálních technik. Dana Pala Creativity spolupracuje také s umělci odlišných národností  a své projekty prezentuje v České Republice a v zahraničí. Taneční škola Dana Pala Creativity je provozována od  roku 2018 v Mělníku u Prahy.

Foto: Michal Hančovský a archiv

Slávka Pivovarová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN