Rozhovor s klávesistou kapely Perutě Danielem Rojkem

„Volno už jsem hodně dlouho neměl“

Klávesista v kapele Perutě, pedagog, programátor webových stránek a aplikací Daniel Rojek to zkoušel v dětském věku i jako tanečník a herec. Našel se v práci s dětmi a pro ně,  ale  hlavně v hudbě, která jej provází od dětství.

Jste nejstarší ze čtyř sourozenců a do patnácti let jste vyrůstal v Teplicích,   již v dětském věku Vás k hudbě přivedli rodiče a Váš tatínek je bývalý diskžokej a vy jste od první třídy ZŠ chodil na hodiny klavíru do ZUŠky. Co Vás ještě bavilo? Čím jste chtěl být?

„Kolem těch 15 let jsem začal uvažovat o filmové tvorbě. Zajímala mě kamera a všechna ta technika kolem filmu a televize, a tak jsem se přihlásil na SPŠ sdělovací techniky v Praze, obor Filmová a televizní tvorba.“

 Uvažoval jste o studiu kamery a režie na FAMU. Nakonec jste vystudoval PedF UK v Praze obor hudební výchova a hra na klavír. Co rozhodlo, že jste se vydal jinou cestou?

„Dostat se na FAMU je velmi náročné a většina lidí se tam dostane až na několikátý pokus. Nejsem takový umělec, takže zas až tak jsem o to nestál a vzdal to hned po prvním pokusu. Zároveň jsem ale ještě chtěl studovat a napadlo mě, že bych mohl zkusit klavír, kterému jsem se věnoval v dětství. Protože jsem ale studoval jinou školu než konzervatoř, přicházela v úvahu právě pedagogická fakulta. Protože je možné hudebku studovat jen dvouoborově, zvolil jsem k tomu mou oblíbenou češtinu, která přestala být oblíbená po roce intenzivního potápění v lexikologii, teorii literatury a podobných předmětech. To už mě ale má tehdejší skvělá učitelka klavíru motivovala k talentovým zkouškám na konzervatoři v Pardubicích, kde dosud studuji. Po prvním roce jsem obor na PedF změnil na hru na klavír a hudební výchovu se zaměřením na vzdělání.“

 V dětském věku jste se sestrou Sabinou chodil na Style Dance, tj. do tanečních a tančil v Krušnohorském divadle v Teplicích. Co dnes, jaký máte k tanci vztah?

„To byl jeden velký omyl, který můj taneční talent nijak zvlášť nerozvinul, ale se ségrou jsme si ten rok dost užili a bylo to zajímavé každotýdenní zpestření. Do tanečních jsem chodil ještě v prváku v Praze, ale co mi bylo naděleno v hudbě, chybí v tanci :-). Nicméně každý rok rád navštívím nějaký ten ples (ať už něčí maturitní, fakultní, univerzitní apod.), kde si pár waltzů, valčíků a polek zatančím, po pár pivech zkusím dokonce cha-chu, ale do ničeho dalšího se radši nepouštím 🙂

 

Láska k hudbě Vás provází stále a od roku 2013 působíte jako klávesista v kapele Perutě. A co skládání hudby nebo psaní textů písní?  

„Zatím občas skládám jen nějaké instruktivní klavírní skladbičky pro děti, které učím. Ale zrovna nedávno mi kluci z kapely napsali, že by bylo dobré, kdybych už taky něco konečně složil pro kapelu, tak uvidíme…“

Jakou máte rád hudbu v soukromí? Co rád posloucháte?

„Nevadí mi nic kromě metalu, hip-hopu apod. Vzhledem k mému věčnému studiu ale převládá především klasická hudba všech období.“

Působíte jako pedagog v DDM hl. m. Prahy Karlínské Spektrum, kde jste Koordinátorem hudebního oddělení a učíte hru na klavír. Učíte také na ZUŠ Kladno. Výuku vedete individuálně na míru každému žákovi. Věnujete se také přípravám táborových programů pro děti. Několik let jezdíte jako programový vedoucí na letní, podzimní a velikonoční tábory (Táborníci). Čím Vás práce s dětmi naplňuje?

„Na naše tábory s Táborníky jezdím už od dětství. Kdysi v roce 2005 mě tam přivedla ségra, která rok předtím přijela domů úplně nadšená. Tím, že jsem tam vyrostl a nechtělo se mi přestat jezdit, začal jsem dělat praktikanta, později mi nabídli pozici oddílového vedoucího a teď už několik let dělám programáka. Přes tábory jsem se taky dostal k učení klavíru, ke kterému mám blízko hlavně díky studiu. Nejvíc mě ale baví poznávat různé metodické postupy a vytvářet didaktické materiály.“

Nadále se také věnujete programování webových stránek a aplikací. Co Vás na programování baví?

„Lepší peníze než za práci pedagoga 🙂

A co herectví? Dočetla jsem se, že jste se k němu dostal ve 14 letech. A hrál jste jak před kamerou, tak na jevišti. Hrajete i dnes?

„To byla jen taková návštěva, především díky ségře, u které vášeň k herectví přetrvává dodnes. Já se mu ale nijak nevěnuji, i když říká se, že každý učitel musí být vlastně trochu herec.“

Jak rád trávíte chvíle volna?

„Chvíli volna už jsem dlouho neměl, asi za ně považuju hlavně koncerty s kapelou, případně nějaké procházky v přírodě. Těším se, až konečně dostuduju a toho volna bude víc 🙂

Daniel Rojek

Pochází z Teplic a je nejstarší ze čtyř sourozenců (Sabina, Filip, Adéla). Vystudoval Filmovou a televizní tvorbu na střední škole Panská (Střední průmyslová škola sdělovací techniky v Praze), hru na klavír a hudební výchovu na PedF UK (Bc.) a studuje hru na klavír na pardubické konzervatoři.

Hru na klavír učí v Praze v DDM Karlínské Spektrum a na ZUŠ Kladno. Hraje na klávesy v kapele Perutě. Věnuje se také programování webových stránek a aplikací. 

Sestra Sabina Rojková je úspěšnou herečkou.

Foto: Archiv Daniela Rojka 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Sweet Home Malá Strana

Inscenace o (ne)dostupnosti bydlení v Praze

A studio Rubín připravilo novou polodokumentární inscenaci

Zabývá se problematikou (ne)dostupnosti bydlení v Praze a otázkou domova

Pražské divadlo A studio Rubín připravilo třetí inscenaci tématické sezony Závislostí. Premiéra nové autorské inscenace Sweet Home Malá Strana novinářky Magdalény Rejžkové a režisérky Olívie Fantúrové se uskuteční 10. prosince v 19.30 hod. Skoro dokudrama o (ne)dostupnosti bydlení v Praze, o (ne)existenci sousedských vztahů a otázce, zda lokální komunita stále žije, vzniklo na základě rozhovorů s třiceti respondenty z Malé Strany. Postavy inspirované skutečnými událostmi, legendami, pověstmi a historickými fakty hraje herecké trio Alena Štréblová, Eliška Vocelová, Petr Jeništa. 

Jak se žije v turisticky atraktivním velkoměstě? Může si člověk v historickém centru vytvořit domov, nebo je určené jen pro hotely, restaurace a Airbnb? Jak je město závislé na svých obyvatelích a jak jeho obyvatelé na svém městě a jeho místech? Tyto otázky si kladly tvůrkyně nové autorské polodokumentární inscenace A studia Rubín Sweet Home Malá Strana, jmenovitě novinářka Magdaléna Rejžková a režisérka Olívia Fantúrová.

Rejžková se pro práci na textu inspirovala projektem v divadle Théâtre de l´Oeuvre obyvatel Marseilles, kde v posledních letech žije. „Jednu z tamních her připravili obyvatelé o svojí čtvrti. Lákalo mě udělat něco podobného v mé rodné Praze. Tím, že už několik let žiju v zahraničí, často přemýšlím o bydlení v symbolické rovině – co je vlastně domov – v té reálné jsem se pak při návratech do Prahy a procházkách centrem čím dál víc děsila při pohledu na zhasnuté byty a nevkusné turistické obchody: Kam se podělo město, co jsem znala? Dá se v něm ještě vůbec žít? Nebo už místní vytlačili turisté?“ přibližuje koncept Rejžková.

Získat odpovědi pomohla nejen čerstvá absolventka divadelní fakulty JAMU Olívia Fantúrová, ale i třicítka obyvatel Malé Strany různých věkových kategorií i profesí, kteří se se s tímto tvůrčím duem podělili o svůj příběh a vztah ke čtvrti. „Sweet Home je tak kolektivním, a snad i komunitním dílem. Do hry jsme šly spíš se skeptickými východisky, v rozhovorech ale nakonec přece jen zasvitla naděje. Výstižně to popsal jeden z našich respondentů, Malá Strana snad ještě není mrtvá, ale spíše zraněná bytost. Naše hra je tak právě o tom, kdo ji zranil a kdo ji teď naopak léčí. A doufám, že přispěje k debatě o tom, v jakých městech dnes chceme žít a co proto můžeme sami udělat. Ať už bydlíme na Malé Straně nebo kdekoliv jinde,“ dodává Rejžková.

Obě autorky vytvořily ze získaného materiálu nový divadelní text se smyšlenými postavami a lehce fantaskním dějem, který je ovšem inspirovaný rozhovory s obyvateli Malé Strany, legendami a pověstmi, historickými fakty z dávné historie ale i velmi blízké minulosti. Text je portrétem Malé Strany. V jeho středu stojí konfrontace dvou postav s rozdílným pojímáním města, bydlení a domova. Jejich konflikt je lemován důvěrně známými situacemi. Velice příznačně se podstatná část děje odehrává ve smyšlené, ale opět realitou inspirované malostranské hospodě, následně v opět smyšleném, ale realitou inspirovaném Airbnb.

A studio Rubín existuje na Malé Straně přes padesát let. S obyvateli Malé Strany sdílí těžkosti i radosti, které tato lokalita přináší. Touto inscenací chce přispět ke komunitnímu dění na Malé Straně a připomenout jejím obyvatelům, že je otevřeno i pro ně. Inscenace se zároveň dotýká širších témat, jakými jsou např. otázka bydlení a domova, vliv společenských a politických změn na město a jeho obyvatele, devadesátá léta a kuponová privatizace, převádění bytů do osobního vlastnictví, restituce nebo deregulace nájemného.

Další debut u nás prožije nadějná režisérka Olívia Fantúrová a čerstvá absolventka herectví na JAMU Eliška Vocelová. V inscenaci se objeví rubínovská stálice Alena Štréblová a fenomenální Petr Jeništa, který v posledních letech působil především v Divadle Na Zábradlí. A studio Rubín tak plní jeden ze svých cílů – propojovat mladé začínající tvůrce s etablovanějšími kolegy,“ popisuje obsazení inscenace umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.

Premiéra inscenace Sweet Home Malá Strana se odehraje v pražském divadle A studio Rubín 10. prosince. První repríza bude následovat 11. prosince. Více informací je možné nalézt na oficiální stránkách www.astudiorubin.cz a sociálních sítích divadla.

Vstupenky jsou již nyní v prodeji na GoOut.

Foto: Dita Havránková

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Pojďme si zahrát „NINCS“

Taneční interaktivní videohru z dílny Dana Pala Creativity!

MOTTO: „Jsme figurkami společenské, zábavné videohry našeho života, kde hranice mezi realitou a virtuálním světem, je tenká a není jasné, kde se vlastně nacházíme. Občas nás čeká výhra, někdy také souhra a jindy možná prohra. Na cestě za vysněným cílem neustále překonáváme sami sebe. Někdy musíme porazit soupeře, jindy podpořit spoluhráče. Důležité je, že i cesta je cíl.“

Tanečně filmová videohra „NINCS“ je inspirovaná stejnojmenným projektem, uvedeným na jevišti v roce 2019. Tento projekt vychází z herních principů a originálních výtvarných plánků deskových her a herních objektů.

Autorkou scénáře, režie a choreografie je česká choreografka a tanečnice Dana Pala. Filmovou verzi tanečního představení „NINCS videohra“ vytvořila ve spolupráci s kameramanem Efimem Groutskij a dalšími umělci. Pro komplexní uchopení konceptu hry je choreografie doplněna hudebními motivy, jejichž autorem je Martin Vít s bohatými zkušenostmi z tvorby hudebních doprovodů k mobilním hrám a tvůrce animací Petr Raist Šťastný.

Tanečníci svým pohybem neztvárňují pouze bezduché a lehkovážné figurky, ale vytváří  paralelu na současnou problematiku společnosti a jedince v ní. Jaké je to být sólový hráč a nebo součást  týmu? Co všechno jsme nebo nejsme schopni udělat, abychom se dostali dál? Kolik máme životů? Co je  dál? Jaké je být první nebo poslední? Jaké je ocitnout se zničehonic ve videohře?

ce o premiéře na: www.danapalacreativity.com

Link na fb událost: https://fb.me/e/RQ7bYJvZ

Více na webu:

http://danapalacreativity.com/project/pripravujeme/

»NINCS«

Autorský tým:

Choreografie, koncept, režie: Dana Pala

Kamera, střih: Efim Groutskij

Hudba: Martin Vít

Pohybová spolupráce, účinkující: Jana Maroušková, Don Mulefu, Dana Pala

Výtvarná spolupráce, scénografie: Jan Kopřiva

Animace, grafika: Petr Raist Šťastný

Light design: Isrohan Alvarez, Filip Obermajer

Kostýmy: Tereza Havránková – atelier SHIU

Produkce: Dana Pala Creativity

Projekt vznikl: za podpory Magistrátu hlavního města Prahy

Premiéra: 27.5. 2021, on-line

Natočeno: divadlo Venuše ve Švehlovce, Praha

Délka: 30 – 40 min

Věnováno nastupující generaci počítačových hráčů a bratru Dominikovi.

Dana Pala

Vystudovala Taneční konzervatoř hlavního města Prahy obor moderní tanec a pedagogika. Absolvovala v oboru Choreografie na pražské HAMU v magisterském programu. Absolvovala roční stáž v Institut del Teatre Barcelona. Choreografickou praxi získala v Teatre SANS na Mallorce. V autorské tvorbě často pracuje v netradičních prostorách, ve kterých hledá možnosti provázání choreografie s architekturou. V Praze vytvořila projekt „Materia” pro věž a kryptu Plečnikova kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech. V roce 2014 získala ocenění ACDIB za nejlepší choreografický taneční projekt roku. Vytvořila choreografii „PULS” v pražské La Fabrice. Taneční film „Materia touch“ uvedla na New York Bronx Film a v sezóně 2015/2016 byla autorkou choreografie k opeře „Slavík/ Jolanta” v Národním divadle v Praze. V roce 2018 choreograficky spolupracovala s dirigentem Varhanem Orchestrovičem Bauerem a pohybově ztvárnila díla: „Antikody“, „Goyovy přízraky“ a „Česká hymna“. V září 2018 byla její autorská inscenace „La Mar“ oceněna a pozvána do Shanghaje na čínský festival současného tance Dance Stages. Je zakladatelkou kreativní školy pro moderní tanec Dana Pala Creativity, která pracuje od roku 2018 ve středočeském Mělníku.

O taneční company Dana Pala Creativity:

Dana Pala Creativity je uskupení tanečníků a umělců, založené  českou choreografkou Danou Pala v roce 2013. Hlavní myšlenkou je tvorba nových tanečních projektů, vzdělávání v současném tanci a propojení různých uměleckých disciplín oblasti tance, hudby, scénografie,  architektury i multimediálních technik. Dana Pala Creativity spolupracuje také s umělci odlišných národností  a své projekty prezentuje v České Republice a v zahraničí. Taneční škola Dana Pala Creativity je provozována od  roku 2018 v Mělníku u Prahy.

Foto: Michal Hančovský a archiv

Slávka Pivovarová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Festival Nové generace

Tři večery ochutnávek krátkých tanečních filmů

Festival NOVÉ GENERACE nabídne ochutnávky tanečních filmů studentů AMU Praha.

Ve dnech 2. – 4. 12. se uskuteční každoroční přehlídka choreografické tvorby studentů a absolventů HAMU – festival Nové generace. Tentokrát nabídne divákům před monitory tři večery ochutnávek krátkých tanečních filmů, které vznikly v průběhu studií nebo speciálně pro tuto příležitost.
„Přenos tance do virtuálního prostředí je výzvou, která může umělcům také nabídnout nový pohled na choreografickou tvorbu,“ míní koordinátorka festivalu Mirka Eliášová. „Chceme se s ní poprat a ukázat, že dlouhé videozáznamy živých inscenací nejsou jedinou ani správnou cestou.“ Zahajovací večer 2. 12. bude ve 20 hod patřit především absolventům a studentům vyšších ročníků. Svá krátká filmová taneční díla představí online například Markéta Jandová, Monika Částková, Monika Šmídová, Petra Hájková, Helena Ratajová, Jan Razima, Eduard Adam Orszulik nebo David Mikula. Další dva večery nabídnou videoukázky z prací Natálie Matyskové, Natálie Vackové, Evy Rezové, Anny Benhákové, Adély Kašparové, Michaely Dzurovčínové a Jana Razimy. Po prezentaci děl bude každý večer následovat krátká diskuze nad zhlédnutými díly s diváky, umělci i speciálními hosty, každý z večerů ale nepřesáhne déle než hodinu. „V době, kdy trávíme u monitorů mnohem více času než obvykle, chceme spíše poskytnout svěží inspiraci než další nápor na koncentraci,“ dodává Lucie Hayashi, která bude večery provázet.

Krátká filmová díla vznikají již od roku 2007 ve spolupráci s katedrou kamery FAMU. Tradici společného semináře pro choreografy a kameramany založila prof. Ivanka Kubicová, poté převzala Bohumíra Eliášová a v současné době vede Markéta Jandová, která se tematikou tance pro kameru zabývala ve své disertační práci.

Více informací včetně odkazů: https://www.facebook.com/events/

Letošní festival vznikl za podpory Magistrátu Hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Akademie múzických umění v Praze, Tanečních aktualit, KD Mlejn a divadla DISK. Kontakt: BcA. Natálie Matysková, novagenerace.hamu@gmail.com, matysk01@st.amu.cz, 739740163 https://www.facebook.com/ngenerace.

Natálie Matysková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN