Vzniká nový film, zapojit se můžete i vy!

Podpoříte rodinnou komedii z české produkce?

Vzniká nový celovečerní film Jak se moří revizoři. Zapojit se můžete i vy!

Že už jste dlouhou dobu na televizních obrazovkách neviděli pořádnou filmovou „oddychovku“ z české produkce? My také ne! Ambice na úspěšnou rodinnou komedii má titul scenáristky a režisérky v jedné osobě Evy Toulové. Ta díky svému mládí do snímku vložila svěží a neotřelý pohled na svět a hravě vykreslila postavy, se kterými se v mžiku všichni ztotožníte. A do toho se skvěle pobavíte!

Jak se moří revizoři. Tak se jmenuje právě se rodící zábavná komedie o obyčejné rodince z maloměsta. Budete se až divit, jak se její členové nebezpečně podobají vám a vašemu okolí. Syn Marko spěje k tomu být úspěšným zločincem. Naneštěstí je jeho první obětí přepadení vlastní matka, což mu značně přitíží ve vysněné kariéře kriminálníka. Dcera Karin je sebevědomá a své půvaby využívá jen, co to jde. Veškerý čas věnuje „chození“ s více chlapci naráz a posouváním hranic, co všechno muži vydrží. Matka Klára zase ujíždí na slevových portálech, výhodných nákupních akcích a soutěžích. A otec? Ten je tím nejobyčejnějším z obyčejných – dopravním revizorem, a i přesto mu život shodou náhod umožní zažít pár minut slávy.

Už teď je jisté, že kromě svižného scénáře film nabídne i atraktivní herecké obsazení, které známými jmény opravdu nešetří. Hlavní postavy ztvárnila jedna z našich nejpopulárnějších hereček Dana Morávková, jejího manžela Petr Batěk. Rodinku Malých doplní známý seriálový herec Ladislav Ondřej a Miša Tomešová. Půvabnou dívku, která bude svádět Petra Baťka, si zahrála krásná Anna Kulovaná. A i v mini roličkách uvidíte populární osobnosti, mezi nimiž je i modelka Aneta Vignerová s českou Miss world 2015 Andreou Kalousovou či zpěvák Jaro Smejkal.

Každý, kdo by chtěl vznik snímku podpořit, ať navštíví stránky Startovače. Za odměnu tvůrci nabízejí řadu originálních filmových dárků.

ODKAZ:

https://www.startovac.cz/projekty/jak-se-mori-revizori/

Taneční magazín

Světlo pro dobrou věc

Mladá populární herečka Denisa Pfauserová, známá z divadel, filmů i televizních seriálů nás všechny zve na dobročinnou akci.

Velmi ráda bych vás co nejvíce pozvala na hezkou a milou akci „Řeka přání“, kterou pořádá nadace „Letní dům“. Ta probíhá ve čtvrtek 23.listopadu od sedmnácté hodiny. Kde? Na pražské Malé Straně v Cihelné ulici, poblíž řeky Vltavy, necelé dvě stovky metrů od stanice metra trasy A Malostranská.

Řeka přání“ je happening pro veřejnost, při níž si lidé zakoupí lampiónek se svíčkou a lístečkem s přáním některého z dětí z dětských domovů. Ten pak pošle po vodě a pomyslně se tím ono přání splní, navíc je to i hezká romantická podívaná. Příspěvek pak poputuje přímo nadaci Letní dům, se kterou jsem nedávno začala spolupracovat. Každý vypuštěný lampion zaplatí třicet minut práce sociálního pracovníka „Letního domu“ v rodině ohrožené sociálním vyloučením. Stručně řečeno, v „ Letním domě“ se starají o to, aby děti z dětských domovů prožily hezké dětství, na světě se jim líbilo a po opuštění domova se uměly začlenit do společnosti, ale nejlíp, aby se do něj vůbec nedostaly . A pomáhají jejich rodičům tomu předejít. Idea nadace se mi moc líbí a věřím, že má smysl, a proto bych byla moc ráda, aby se její existence více dostala do povědomí lidí. A tady je naše možnost pomoci.

Co vás tam čeká? Živá projekce na budovu, ohnivá show skupiny „Hypnotica“, divadlo „Toy Machine“, jazzová hudba v provedení „HAMM“, lampiónová benefice i občerstvení. Více se můžete dozvědět na http://www.letnidum.cz/letni-dum.

Účast zatím potvrdili mí kolegové herci, převážné z pražské „Ypsilonky“ i hudebníci jako: Petr Vacek, Pavel Nový, Jitka Sedláčková, Jan Hrušínský, Miluše Šplechtová, Miroslav Šimůnek, Miroslav Etzler, Monika Zoubková, Václav Jílek, Felix Slováček ml., Barbora Jánová, Lenka Krobotová, Ondřej Kavan, Hynek Chmelař, Michal Kern, Martin Sitta, Jitka Ježková, Marek Němec a těšit se můžete i na další.


Pokud Vám to časově vyjde, budu velmi vděčná. Těším se na setkání na Malé Straně na břehu Vltavy.

Obrázky: LETNÍ DŮM
Denisa Pfauserová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Ve Věčnosti

Experimentální taneční film, tančí Oliver Plačko, režisér Ľubomír Rechtorík

 

Experimentální taneční film In Aertum (Ve Věčnosti) je prologem k seriálu WeMakeThem.

Režisér Ľubomír Rechtorík, slovenský fotograf, se primárně věnuje fashion fotografiím, vizuálním kampaním a moodovým fotografiím. Kromě toho patří k jeho silným stránkám tvorba scénářů. Svou činnost často  propojuje s poznatky z psychologie a filozofie. Klade divákům otázky, ale současně jim nechává prostor k zamyšlení.

Ľubomír Rechtorík  říká: „In Aertum je experimentální taneční film, který vznikl úplnou improvizací. Na začátku jsme neměli žádné konkrétní téma.Většina natočených klipů vznikla prostřednictvím kreativního procesu nazývaného Flow.  Tento přístup způsobil, že příběh filmu vznikl vlastně sám v době natáčení. Jednotlivé část příběhu jsme uspořádali, spojili do jednoho celku a tím vznikla struktura filmu. Všechny taneční části jsou v původní rychlosti, nebylo s nimi nijak manipulováno. Navzdory tomu, že v tomto filmu vidíme konkrétní příběh, nechceme ho sdělit divákům, necháváme  diváka, aby si našel  ve filmu svůj vlastní příběh.

Co se týče  technické stránky, jde tu o spojení pohybů lidského těla a pohybů kamery. V hlavních rolích se postupně objevují tanečníci současného tance. Jedním z cílů projektu je  zpopularizování tanečníků současného tance a zvýšení zájmu o tanec zvaný contemporary. Z tohoto vychází celá filozofie.  Téma, hudba, tanečníci a místa  jsou vybírané dopředu, ale samotný děj vzniká až během natáčení – tedy contemporary. Jedná se o kreativní proces, který se skládá hlavně z improvizace. Tanečník improvizuje a s ním i kameraman a režisér.“

Hlavní postavou Prologu In Aeternum je Oliver Plačko, který se současnému tanci věnuje od roku 2007. Začal na Slovensku v Banskej Bystrici a pokračoval v Rakousku na Anton Bruckner Privatuniversitat v Linzi. Po tu dobu spolupracoval s různými tanečníky z předních světových souborů. Ze známé izraelské Batsheva Dance Company to byl Eldad Ben Sasson, z William Forsythe Company sídlící ve Frankfurtu Regina van Berkel a z anglické DV8 potom Gabriel Castillo. Půl roku působil  Oliver i v německém souboru  Wee dance v Gerhart-Hauptmann Theater. V současné do bě rozvíjí vlastní  pohybový slovník, ve kterém často čerpá i z hip-hopu. Právě toto je styl, kterým jeho cesta začala.

In Aeternum je video dvou lidí. Seriál WeMakeThem je však o mnoha lidech. Oliver Plačko je jednou ze stálých tváří, ale tanečníci se budou v jednotlivých dílech měnit. Následuje oficiální Intro a první epizoda, na které se podílí i talentovaný kameraman Matej Andraško z AND production.

Více na:

instagram.com/rechtoriks– Ľubomír Rechtorík

instagram.com/oliver_placko – Oliver Plačko

instagram.com/and.production – Matej Andraško

Taneční magazín

Velký talent se slovenskými kořeny

Mistr světa v moderním tanci show dance Marek Křenek napsal pro TANEČNÍ MAGAZÍN o svém nástupci a skoro jmenovci Markovi Pisanu. O jeho mamince se více dozvíte v rozhovoru na pravé straně TANEČNÍHO MAGAZÍNU.

Čerstvý oslavenec Marek Pisanu se narodil 11.září 2003 (tedy přesně dva roky poté co po leteckém teroristickém atentátu na dva mrakodrapy v New Yorku). Už odmalička byl velice živý a hravý. Dost brzy začal chodit i mluvit. „Já jsem se vrátila do práce – do školy. Tam jsem učila a pracovala jako choreografka. Marka jsem vodila s sebou. Byl hodně aktivní a k mému velkému překvapení okamžitě zkoušel pohyby a kroky, které viděl u mladých tanečníků. Byl hodně fascinován hudbou a to jakéhokoli žánru. Vše pečlivě opakoval a nenechal se ničím odradit,“ vzpomíná maminka Darina Mlynarčíková, bývalá slovenská vrcholová sportovní gymnastka, později tanečnice, dnes choreografka a učitelka moderního tance.

Maminka Darina sama původně nechtěla, aby Marek začal tančit. A už vůbec ne, aby se toto stalo jeho prvořadou aktivitou. Velice dobře totiž věděla, jaká je to dřina a kterak je sláva vrtkavou záležitostí. Navíc, nemluvě o zdravotních problémech, které přicházejí u lidí v této branži.

Jenomže Marek si nedal říci. A jeho maminka nevěděla, co dělat. Myslela si, že to Marka časem přejde. Ale mýlila se! Už jako čtyřletý zvládal základní přemety a piruety. Jeho životní rozhodnutí už se nedalo ovlivnit. Byl muzikální, při tréninku pozorný, pečlivý, pracovitý a v soukromí čestný. V šesti letech už uměl arabersprung (pro méně znalé: hvězdu bez pomoci rukou) a rychlý přemet vzad zvaný flik-flak. V tomto věku měl kromě jiného nastudovanou choreografii „Robocop“ a jako mladičký tanečník začínal soutěžit. Jeho vzorem se stal jeho kamarád, bývalý mistr světa z roku 1996 Marek Křenek.

Ze začátku soutěžil za Slovensko, odkud pochází jeho matka. Později pak za Itálii, konkrétně za ostrov Sardinii, kde se narodil a kde také žije. A jak se říká – jablko nepadne daleko od stromu. A tak tento cílevědomý kluk začínal sbírat úspěchy jeden za druhým. V roce 2011 už jako sedmiletý vyhrál ME a tak to šlo rok po roce. Nedal se opravdu ničím odradit, ani nikým ovlivnit. Ani únavou ani bolestmi, které souvisí s touto pohybovou aktivitou. Jiné děti si v jeho věku hrály venku nebo u moře. Avšak Marek tvrdě trénoval v tanečním sále. Dokonce i po tréninku, cestou domů zkoušel skoky, piruety či jeho oblíbenou akrobacii. A když ho mamka napomenula, aby si odpočinul a přestal s tím, odpověděl pořád to jeho stejné a tradiční: „Už jenom jednou, mami, už jenom jednou.“ Kolikrát, když ho jeho matka přišla zkontrolovat jestli už spí, přistihla ho při tom, že v dětském pokoji ještě potají zkouší různé taneční kreace nebo skoky, které byly pro jeho mladičký věk naprosto nadčasové. Tento kluk byl téměř neunavitelný. Ve škole se učil výborně, doma byl poslušný a věnoval se svým mladším sourozencům – dvojčatům Michaelu a Danielovi. V deseti letech mu bylo nabídnuto studium na Státní taneční konzervatoři, která patří pod slavné divadlo „La Scalla“. Nastoupit tam byl ale problém, protože Marek žije na Sardinii a tato škola se nachází ve vnitrozemí Itálie – v Miláně.

Léta letí a dnes je již čtrnáctiletý mladík Marek držitelem mnoha národních, evropských i světových prvenství i titulů. K jeho kariéře patří také účast v televizní soutěži „Itálie má talent“. Má za sebou mnoho televizních pořadů,charitativních vystoupení či rozhovorů v italském tisku. Tento dospívající chlapec se veze v rychlém vlaku plném překvapení. Skromnosti a píli ho již dnes nikdo nemusí učit. A Marek zdaleka nemíní svou nastartovanou kariéru ukončit.

Marek hovoří hned několika jazyky. Konkrétně italsky, slovensky, anglicky a sardsky. K jeho dalším aktivním zájmům patří fotbal, film, gymnastika, hudba a cestování.

SEZNAM ÚSPĚCHŮ MARKA PISANU:

SHOW DANCE :

Mistrovství Itálie

2008 až 2017: 1.místo

Mistrovství Evropy

2010: 2.místo

2011: 1.místo

2012: 1.místo

2013: 1.místo

Mistrovství světa

2012: 1.místo

2013: 1.místo

2014: 1.místo

2015: 1.místo

MODERN CONTEMPORARY:

Mistrovství Itálie

2011 až 2017: 1.místo

Mistrovství Evropy

2016: 2.místo

2017: 2.místo

Mistrovství světa

2016: 2.místo

JAZZ DANCE:

Mistrovství Itálie

2016: 1.místo

Mistrovství Evropy

2016: 2.místo

Mistrovství světa

2016: 2.místo

DISCO DANCE:

Mistrovství Itálie

2013 až 2016: 1.místo

Mistrovství Evropy

2015: 2.místo

2016: 2.místo

Mistrovství světa

2014: 1.místo

2015: 2.místo

2016: 1.místo

2017: 1.místo

Foto: archiv Dariny Mlynarčíkové

Text: Marek Křenek

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

Dlouho, dlouho spím

Když vás nějaký divadelní kus uspí, tak to většinou bývá pro divadlo jako takové nepříliš lichotivé. Když se však na pódiu hraje o spánku, narkolepsii i legendární mýtické postavičce „Sandmanovi“, tak ke spánku máte blízko – i přes vysokou kvalitu a uměleckou úroveň představení.

Přesná polovina května přinesla v experimentálním divadelním prostoru NoD při klubu Roxy premiéru Lindy Duškové a jejího kolektivu pod názvem „Sandman“. Šlo vskutku o pozoruhodné představení. Námětem i formou.

Kdo to je Sandman? Jeho kořeny bychom nalezli v romantické povídce Ernesta Theodora Amadea Hoffmanna „Der Sandmann“. Je v ní popisován jako zlověstná postavička písečného mužíka. Jeho určité charakteristické motivy si vypůjčil i legendární dánský pohádkář Hans Christian Andersen. V jeho dílech se však jedná o kladnou postavičku skřítka Oleho. V českých překladech jeho děl nazvanou „Ole Zavřiočka“. Ten pomocí kouzelného písku uspává děti a těm hodným, které nezlobily, přináší příjemné sny. Naopak ty zlobivé nechává spát dlouho a tvrdě, aby nerušily rodiče.

V novodobější historii na Hoffmanna a Andersena navázal v roce 1959 východoněmecký loutkář a animátor Gerhard Behrend. Ten vytvořil figurku s bradkou, zdrobněle nazývanou „Unser Sandmännchen“. Ta uváděla dětské pořady ve východoněmecké televizi. Obdobně jako český „Večerníček“. Pro velký ohlas si pak tyto pořady převzala do repertoáru i západoněmecká televizní stanice ARD. Titulní melodie tohoto seriálu byla použita v českém filmu Tomáše Vorla „Pražská pětka“ , konkrétně u povídky „Skřítek“.

V moderní historii se „Sandman“ objevuje v hraných filmech „Sandman – Muž z pohádky“ režiséra Nico Hofmana, ale i hraných filmech Petera Liusiho. Vznikly i dva animované filmy pod totožným názvem „The Sandman“. Ten starší natočil Paul Berry roku 1991 a ten modernější bratři Qayové v roce 2000. Tato mýtická postavička je však stále legendární díky komiksové sérii Neila Gaimana a Stana Leeho. V českých pohádkách v televizi a rozhlase se jeho vzor zobrazoval prostřednictvím televizního „Hajáska“ a rádiového „Hajaji“, který měl dokonce v Kodani svého strýčka „Ole Zavřiočka“.

 

Linda Dušková při svém režijním uchopení Sandmana vycházela spíše z komiksové polohy. Linda však byla, kromě režie, navíc scenáristkou celého nezvyklého představení, které diváky nejen vtáhlo do světa snů, představ a úniků, ale i nabudilo k přemýšlení. Z celé autorské inscenace vyčníval, vtip, nadhled, ale zároveň i nenásilná touha převést diváka někam jinam. Do světa fantazie, nadhledu i pohádkových rozměrů. K tomu velice citlivě napomáhala dramaturgie Natálie Preslové, ale rovněž spíše jednoduší (avšak úderná) scéna Adriany Černé, světelný design Lukáše Jíry a hudební dramaturgie Vojtěcha Vávry. Za zvláštní zmínku stojí pohybová spolupráce Pavola Kršiaka. Pro diváka je na první pohled markantní, že k jejímu zrodu docházelo v symbióze s režisérkou Lindou Duškovou.

Herecké výkony bych v tomto případě hodnotil spíše jako týmovou práci. Nechci tím ani omylem naznačit uniformní šeď, či nevýraznost. Naopak, promyšlenou režijní práci, kde každá postava pečlivě zapadala do soukolí celé inscenace. Kateřina Dvořáková s Hedvikou Řezáčovou, stejně jako jejich mužské protějšky Pavel Neškudla a Valentin Verdure vytvořili sdělný, kompaktní tým, který měl tah na branku. A uměl i branky vsítit! Místy vynikala Hedvika Řezáčová, ale nikdy ne na úkor celkového dojmu. Ačkoli nešlo o ryze taneční produkci, herci se zde ukázali jako pohybově zdatní. A chvílemi až akrobatickým směrem.

I když někdy býváme k autorským projektům zdrženliví či kritičtí, „Sandman“ Lindy Duškové si zaslouží pouze chválu. Režisérka prokázala, že byla osobitou i vnímavou žačkou Lukáše Trpišovského a Martina Kukučky a že ne nadarmo uspěla i na velice náročné divadelní scéně ve Francii.

 

MICHAL STEIN

Foto: NoD

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rok 2016 zahájí NoD „čistým řezem“

Pozdní vánoční dárek pro diváky NoD

 

 

 

Rok 2016 zahájí NoD „čistým řezem“ – Jana Vrána/DJ Alyaz/Vj Tomáš Vavříček – CLEAN CUT

V projektu CLEAN CUT se zabýváme ZMĚNOU, jako životním obdobím, kterou můžeme také nazvat PŘEVRATEM neboli univerzálním principem ODPOUTÁNÍ SE. Konkrétně máme na mysli časový úsek nicoty mezi koncem a začátkem, které nevnímáme jako dva rozdílné stavy, ale dva rozdílné aspekty téhož stavu. Chceme toto téma přiblížit na situaci, kdy se člověk vědomě rozhodne ve svém životě ke ZMĚNĚ tím, že u sebe přestaneme tolerovat návyky, které si vybudoval v minulosti a ukončí je. Vstupuje tak do NOVÉ individuality, v níž nezná svůj NOVÝ směr, protože nastává ZMĚNA a do určité míry vzniká NOVÁ osobnost.

Performace se uskuteční v pátek 15.1.2016 od 20:00 v divadelním sále NoD. Vstup na akci je zdarma, jako pozdní vánoční dárek pro diváky NoD.

Performance navazuje na vernisáž výstavy Turín – Praha – Londýn, která se uskuteční v Galerii NoD ve stejný den od 19:30.

Po představení následuje afterparty ve Video NoD, hraje DJ Alyaz.

cleancutphoto

Tvůrci:
Jana Vrána / režie a tanec
Dj Alyaz / hudba
Vj Tomáš Vavříček / projekce
Renee le Petit / make -up
Jiří Mezera / atributy
Radek Joachimsthaler / vizuál
foto: www.j5.cz

Facebook: https://www.facebook.com/events/1731051073830190/
Video trailer:

Vstup zdarma.

 

Jana Vrána

Jana  je absolventkou oborů divadelní tvorba a taneční technika na Konzervatoři Duncan Centre v Praze. Už během studia byla oceněna na prestižní mezinárodní choreografické soutěži „Nová Evropa“. Po dokončení studia absolvovala odbornou stáž na Institut del Theatre v Barceloně. Ve svých uměleckých aktivitách se soustředí především na vlastní tvorbu, v níž zkoumá rozmanité podoby a možnosti moderního tanečního projevu. Spolupracuje s předními současnými designéry a módními návrháři.

Aktuálně se podílí na novocirkusovém projektu Loser(s), spolupracuje s raperem a výtvarníkem Vladimírem 518 na projektu Spam, je autorkou pohybové složky projektu Cinema Royal. Sólově vystupuje v Národním divadle v opeře Z mrtvého domu v režii Daniela Špinara, dále pak v inscenacích divadla bratří Formanů Obludárium, Čarokraj, Kráska a Zvíře (ND) a Roberta Wilsona Káťa Kabanová (ND). Kromě uvedených aktivit pracuje jako taneční interpret a model pro další média jako je fotografie, film, videomapping.

Taneční magazín

Co právě dělá Vanda Károlyi Konečná?

Zeptali jsme se …..

 

 

 

1. Prozraďte, je na obzoru nějaký nový muž ve Vašem životě?

„Ne, jsem sama, nechci partnera, nechci se přizpůsobovat. Teď jsem paní
svého času, svých peněz, mám se krásně.“

2. A nezbývá Vám třeba moc volného času, když jste sama?

„Vůbec ne. Stále mám svou taneční roli v „Tančírně“, to je krásný muzikál,
který má lidem co říct. Většina muzikálů je konzumních. Však se také diváci
poptávali, píší nám. Současně hraji v činohře „Quasimodo“ v divadle
Hybernia, „Klíč králů“ na Broadwayi a „Barmanky“ v Divadle RB. Točím s Alicí Nellis film „Andělé“, který uvidí diváci v kinech. Je toho hodně, stěžovat si nemůžu.“

vanda 1

Taneční magazín

Rozhovor s moderátorkou, herečkou a zpěvačkou EMMOU SMETANA

„Přistupuji k lidem bez předsudků“

 

 

 

1. Váš životopis by stačil naplnit životy ještě nejméně dvou nebo tří  lidí.  Jak to časově zvládáte? Nemáte pocit, že by člověk měl někde „ubrat plyn“?

„No,  je mi 25 let, energie mám snad dost na to, abych  se aspoň snažila věnovat těm činnostem, které mě naplňují. Pokud pracujete s nadšením, tak práci nevnímáte jako práci, ale jako koníčka. Na druhé straně mě  ale rodina a přátelé nevidí tolik, jak by si přáli.

A mám méně spánku, než potřebuji.“

2. Kolik hodin spánku potřebujete při tak nabitém  denním programu?

„Zrovna já mám smůlu. Optimálně totiž potřebuji tak 11-12 hodin spánku, to je pro mě akorát. Méně než 8 hodin pro mě znamená, že  jsem „na hraně použitelnosti“  a 6 – 7  hodin je málo. Někomu to stačí, ale já se trošku motám a hůř vnímám…“

1

3. Paříž,  Štrasburk, Berlín, Praha. Všude jste strávila kus života. Cítíte se někde doma? Kam patříte povahou?

„Já to cítím takto:  pokud jsem někde déle než týden,  jsem  tam doma. Okamžitě si všude zvyknu, nikde mi to nepřipadá cizí. Když jsem v Praze, stýská se mi po Paříži. Žila jsem tam od 2 do 6-ti let a pak znovu, když mi bylo 21, mám to v podvědomí silně uloženo. V okamžiku, kdy  letadlo přistává v Paříži, toužím tam zůstat. Ale za 14 dní, maximálně za 3 týdny se mi zase začne stýskat po Praze. Být chvíli tady a chvíli tam mi naprosto vyhovuje.

V každém případě jsou pro mě zásadnější lidé  než místo. Jsem doma i v Praze, je tu celá má rodina.  Jsem pracovně vytížená a vše tak rychle utíká….. Obvykle  bych po dvou  letech jela dál, ale teď zůstávám. Takže teď mám domov tady.“

3

4. Může být takový všestranný  a světa znalý člověk šťastný s Čechem?

„A proč ne? Já patřím do první evropské generace, což zní jako klišé a špatně se tomu věří. Ale v podstatě to znamená, že absolutně nevěřím na jednobarevnou příslušnost. Stejně jsme všichni zglobalizovaní. Nebo vy snad nechodíte do fast foodu, nepoužíváte při vaření sojovou omáčku?

Dost jsem cestovala, jsem obyvatel staré Evropy, to vím jistě, a když o tom tak přemýšlím, tak v Evropě jsem doma všude. Uvědomila jsem si to zejména, když jsem byla v Turecku a v Africe.  Můj muž je napůl Čech, napůl Izraelec. A vařím mu všechno možné, včetně takzvaně cizích jídel – hodně střídám  asijskou a středomořskou  kuchyni, a předevčírem jsem např. dělala mexickou večeři.“

5. Váš partner je tedy zčásti cizinec.  Jsou  mezi vámi problémy ohledně národnostních zvyků, postojů, názorů?

„Člověk potřebuje žít s člověkem, který ho pochopí. Logické souvislosti určitě v lásce hledat nelze. Láska v mém pojetí není racionální. A pro mě nikdy  nebylo a není  kritérium, odkud kdo je.

Národnostní, duchovní nebo dokonce kulturní rozpory mezi námi nejsou. Ani jeden z nás se nehlásí k žádné víře, čili ani v tomto se žádný rozkol nekoná. Navíc si celý život zakládám na tom, že k lidem přistupuji bez jakýchkoli rasových či jiných předsudků. Můj přítel Jordan má maminku Češku, do  9-ti let žil  v Čechách, od 9-ti do 18-ti let žil v Izraeli. Já jsem měla opačný osud, do  10-ti  let jsem byla ve Francii (v Paříži a ve Štrasburku)  a mezi 10-ti až 18-ti lety v Čechách.“

5

6. Vy máte  talent pro hudbu. Přesto jste se ale maximálně věnovala studiu.  Myslíte, že zpěv  by Vás nenaplňoval? Nebo jste opravdu cíleně a ctižádostivě šla za povoláním svých snů? Které to je povolání? Moderování?

„Jsem dcerou hudebního producenta,  vyrostla jsem vedle člověka, který byl na vrcholu v hudební oblasti (tvořil např. s Vladimírem Mišíkem nebo Petrem Novákem, jako umělecký ředitel pařížského rockového klubu spolupracoval například s Iggy Popem, Manu Chao, Pretenders, Police…). Takže kudy se vydat dál? Nechtěla jsem být vnímána jako dcera Jiřího Smetany.  Ve zpěvu jsem si nikdy úplně nevěřila, takže jsem ho vždy brala jako koníček, už od svých 9-ti let skládám písničky.

Na druhou stranu mě vždy upřímně zajímala politika. Ale zase ten samý pocit –  nechtěla jsem být jen dcera známé tváře sametové revoluce, Moniky Pajerové. Studovala jsem proto ve Francii, chtěla jsem zůstat tam a nebýt ničí dcera nebo neteř. Dopadlo to ale jinak, že…

Myslím, že pokud  člověk není zrovna jednostranný talent, (jako třeba Jordan,  on je prostě muzikant a herec, případně do budoucna filmař, a nic jiného nepřipadá v úvahu),  ale má více  zájmů, pak je lepší mít „diplom v kapse“.

V případě, že herečky z DAMU  nedostanou roli, je to pro ně katastrofa. U mě se v takovém případě nic neděje. Tak  roli nedostanu … budu dělat něco jiného. Mám zkrátka určité záruky, zadní vrátka, a to je pocit k nezaplacení. Klidně ale podpořím třeba jednou své děti, pokud je bude zajímat jen jedna oblast, dejme tomu hudba. Nicméně budu je varovat v tom smyslu, že jdou do rizika.“

2

7. Co vás nejvíce těší na uvádění zpráv a co  je na této práci naopak  nejtěžší? Vy se vracíte domů  kolem půlnoci, máte vůbec někdy volno?

„Kdyby člověk jen moderoval, tak  to jde. Před vysíláním potřebuje tři  hodiny na přípravu, nalíčí se, obleče, připraví si zprávy, odříká zprávy, odlíčí se a jde domů.

Jenže já mám tuto práci spojenou s profesí reportérky. To znamená, že  jsem celý den v terénu, podílím se na tvorbě zpravodajství, zpracovávám si  svobodně všechny informace, je to moje dílo. Sděluji něco lidem, novinky. Na to jsem pyšná.

Večerní noviny mě zase těší  v tom, že vlastními slovy, výrazy, gestikulací, tónem, sděluji hlavní události dne. Doslova si na ně „sáhnu“,  přepíšu si je. Je to výzva – osobní interpretace. Ze  začátku  jsem si nevěřila,  první „kamerovky“  byly hrozné.

Ale už na moderátorském kurzu  z Vás udělají takřka profíka. Člověk cítí, jak se to má správně dělat, sám sebe slyší u stolu, nervozita odchází. A také  pozná sám, jestli to dělá dobře. Kdyby ne, asi by na obrazovce  moc dlouho nevydržel. Poprvé jsem měla srdce v krku. Celý první měsíc jsem mívala sevřený žaludek. Ovšem  tělo si zvyká na stres a je čím dál odolnější, to je  pud sebezáchovy, takže nervozita postupně zmizela.“

8. Někteří lidé tvrdí,  že chytrá a krásná  žena si  nemůže  najít partnera. Ale Vy jste dokladem toho, že to jde, že?

„Nevím, proč se to říká, mám se dobře. Mám krásný život a pro sebe ideálního partnera, každému bych to přála.“

6

9. Vy jste s partnerem už 5 let, plánujete rodinu?

„No tak …. plánujeme, že jednou budeme mít rodinu. Jsme strašně mladí, chceme cestovat.  Tím, že jsme se našli, jsme již ta jednotka…. Děti třeba přijdou za 3-5 let, to je jedno. Oba jsme hodně pracovně vytížení. To bude chtít správnou dobu, to ucítíme. Mám odjakživa silnou intuici, a i díky tomu jsem se mnohdy ocitla ve správný čas na správném místě. Jako tomu bylo nedávno v případě konkurzu do hudebního představení Lucie v HD Karlín, kde jsem vyhrála hlavní roli. Takže toho volného času bude ještě míň…A přesto se na to moc těším.“

10. Co třeba  film?  Nebude se  Vaše kariéra ubírat tímto směrem?

„Chci  také pokračovat v herectví, to jsem neopustila. Snad by se daly obě profese  skloubit dohromady. Třeba mi někdo nesvěří charakterní  roli, protože budu zařazena jako moderátorka. Co se filmu týče, míč je na straně režisérů.“

4

11. Když máte náhodou volno, jak relaxujete?

„Odpočinu si při spánku, je to spíše hluboké kóma. Strašně moc jím, chodím na procházky s Jordym, mám ráda jeho úsměv a smích, ten mě nabíjí. Také potřebuji  přátele, a odjakživa si doma tancuju. Jen tak, svobodně, pro sebe, choreografie nemusím.“

 

Děkuji za rozhovor
Eva Smolíková