Poprvé ke zhlédnutí na Festivalu francouzského filmu
Koncem roku byste si neměli nechat ujít filmovou novinku s názvem Pokoj zázraků, která se na plátna českých kin dostane 28. prosince. Tento původem francouzský snímek, plný emocí a osudových momentů, vás pohltí svým vyprávěním o nezlomné síle mateřské lásky.
Pokoj zázraků vychází ze stejnojmenné knižní předlohy od Juliena Sandrela – románu, jenž sklízel pozitivní kritiky po celém světě. „Zpočátku byl ten příběh mnohem víc komedií. Hodně jsem ale zasahovala do scénáře jak před začátkem natáčení, tak i potom v jeho průběhu,“ říká režisérka snímkuLisa Azuelos, známá pro své předchozí filmy jako LOL, Victor a Osudová láska.
Hlavní postavou je Thelma, jejíž pečlivě naplánovaný život nabírá na obrátkách ve chvíli, kdy se její dvanáctiletý syn Louis ocitá po dopravní nehodě v kómatu. Matka je odhodlaná přivést ho zpátky do života stůj co stůj. Aby mu ukázala, co všechno krásného na něj v životě ještě čeká, rozhodne se za něj v zastoupení uskutečnit jeho sny, tedy „10 věcí, které je třeba udělat před koncem světa“, jak si to sám Louis poznamenal do deníku. Cesta za splněním snů dospívajícího chlapce ji ovšem dovede dál, než si sama vůbec dokázala představit, a nakonec způsobí, že se i jí znovu začne na světě líbit.
„S nabídkou natočit Pokoj zázraků přišel producent Philippe Rousselet. Nenavrhl mi to na pracovní schůzce, ale při jednom přátelském rozhovoru. Vyslechla jsem ho, nechala si poslat scénář a postupně to do sebe začalo zapadat. Často si myslíme, že si vybíráme, co budeme natáčet, ale ve skutečnosti si filmy vybírají nás!“ dodává Lisa Azuelos.
Společně s ostatními tvůrci v čele s představitelkou hlavní hrdinky, Alexandrou Lamy, stvořila emotivně silný snímek. Natáčení filmu navíc probíhalo hned v několika lokacích, například v Portugalsku, Velké Británii nebo Japonsku.
Snímek, který v rámci Festivalu francouzského filmu vzbuzuje u diváků velká očekávání, pak do české kinodistribuce uvede 28. prosince 2023 filmová distributorská společnost Bohemia Motion Pictures.
Nejnovější dílo režisérů Doroty Kobiely Welchman a Hugha Welchmana přichází do českých kin! Ikonický film ‚S láskou Vincent‘ pochází z dílny stejných autorů. Jagna je příběh vycházející z předlohy románu ‚Sedláci‘ od polského autora Wladyslawa Stanislawa Reymonta, za který autor získal Nobelovu cenu.
Příběh Jagna nás zavádí do polské vesnice na přelomu 19. století, vidíme zde sociální rozpory mezi velkostatkáři a rolníky, milostný příběh lásky i nenávisti a vše, co společnost tehdy tvarovalo, jejich tradice i víra.
Jagna sice patří do minulého století, je to prostinký příběh, ale je stále živý a věčně bude. Mění se doba, technika a vynálezy kolem nás, ale lidské povahy zůstávají stále stejné. Že je upalování čarodějnic dávná minulost? Kdepak. Lidé se nezměnili. Ženy závidí Jagně krásu a mládi, sexualitu. Bohatství. Muži po ní touží. Mocní muži. Otec i syn. Každý má své vlastní zájmy. Jagna je citlivá duše a touží i po uměleckém sebevyjádření. Ale tohle mezi primitivními lidmi na vesnici není zkrátka možné. Jagna je jiná a příliš si s ostatními nerozumí. Je vstřícná, milá, hodná, ale svobodomyslná, toužící po lásce. To se netoleruje.
Přeneseme-li se v čase …. příběh je stále aktuální. Je aktuální několik tisíc let. Věčné lidské povahy, které rády klamou sebe samotné a někoho obviňují za své vlastní problémy. Znáte také rčení typu: „Za to můžeš ty, že nemám partnera! Za to můžou tvoje fotky, tvoje postava, to, že jsi dědila a já ne, měla jsi štěstí a já ne….. můj muž za tebou běhal, ty feno, za to můžeš ty…“
Láska a nenávist, rodina, rozporuplné zájmy a tradice. Člověk, který se nechce přizpůsobit tomu, co považuje za faleš a lež a tradice odmítá. Umělecky založený člověk. Citlivý člověk. Život je svoboda! Ale je?? Byla někdy svoboda? Proč nás i v dnešní době, stejně jako kdysi, někdo odsuzuje, že si oblečeme více barevné oblečení? To přece není tradiční. Že má žena krátkou sukni? Lesklé punčocháče? Vyjde namalovaná? Je to přece coura a všechno zlé jí patří, samozřejmě i smrt, možná i to je málo. Ještě je tu mučení a zneuctění. Že dotyčná touží po lásce, co potrvá věky, když je jí právě 16 let? Za to ji starší dámy odsuzují, zejména pak ty, které byly ve svém chování stejné, anebo mnohem horší. Jsme tedy svobodní??
Právě za svou svobodomyslnost Jagna platí vysokou daň. Může udělat cokoliv, je to úplně jedno. Každý ji odsoudí, každý ji pošpiní, neustále se dostává do řečí, lidé ji sledují, vymýšlí a domýšlí si povídačky, ale v houfu jsou silní. Jenže Jagna stojí sama.
Příběh Jagna otevírá také otázku mezi mužem a ženou. Většina mužů se cítí žít v patriarchátu a všechno je jim dovoleno, u nich je každé chování v pořádku. Jagnin milenec Antek ničí i svou rodinu, svou ženu (Hanku) a své děti. Žena má samozřejmě běžně tolerovat jakékoliv špatné chování muže. Tak je to v pořádku. Rozmazlený Antek si lebedí v ponižování obou žen. Nestará se o nic, než o své zájmy, majetek, sex, pýchu. Antkova žena Hanka nenávidí Jagnu. Na svého muže Hanka nedosáhne. Potřebuje ho. Potřebuje, aby se staral o děti. Jemu je ochotná odpustit. Ale Jagnu obviňuje za své ponižování. Potřebuje, aby Jagna z jejich životů zmizela. Jagna nemá v primitivní společnosti zastání, je snadnější oběť a už se nad ní stahují mračna.
Mnozí muži jsou mocní, lační po krásné dívce, slibují jí modré z nebe, ale vlastně ji klidně nechají zemřít, nechají ji utlouct za svoji vlastní vinu a necítí žádné výčitky svědomí. Naopak. Cítí, že se chovali spravedlivě. Cítí, že konali svou povinnost. Chránili přece svou rodinu, vesnici, tradici, chovali se správně, ano. Je úplně jedno, že žena, která je milovala, zemře strašlivou a potupnou smrtí, anebo je jinak odsouzena, to nevadí. Vždyť to stejně byla jen poběhlice a brzy se na ni zapomene. Mnohé ženy v současné době prožívají to samé. Pokud jsou atraktivní, točí se kolem nich různé zájmy různých charakterů. Navíc těmto mužům zpočátku ženy věří a milují je. Jenže pokud dotyčná prozře, bývá už na všechno pozdě. Zůstane jí jen zklamání, smutek, zoufalství. Ta tam je láska a víra v život, kterou v sobě nosila. A teď přichází právě ta správná doba pro pomstu. Teď zlostné ženy cítí, že se mohou mstít…. To přesně se stalo nebohé Jagně. Možná, kdyby se rychle přizpůsobila, bylo by vše jinak. Jenže Jagna byla citlivá. Její zraněné city potřebovaly chvíli klid, potřebovala se ze svého neštěstí dostat. Pro toto ale nedočkaví muži toužící po sexu či majetku neměli žádné pochopení. A pokud se i našel někdo, kdo to s ní myslel upřímně, byl v takové společnosti bezmocný a směšný.
Citově zraněný člověk si ani neuvědomuje, jaké emoce cloumají s lidmi okolo něj, vidí jen svou bolest a je mu jedno, že přijde o majetek. Jagně je to také jedno. Jenže ani to nestačí. Čas hladových vlků přichází, když je oběť oslabená… A je třeba najít viníka, který může za bídu, počasí, neštěstí ve vesnici… Že to není možné?? Že to patří do jiných století? Vůbec ne.
Znám příběh podobné ženy ze současnosti, která tvrdě pracovala, ale její sousedé ji věčně uráželi slovy, že nic neumí, je hloupá. Cokoliv dotyčná udělala, obrátilo se proti ní. Hloupá, dlouhonohá blondýna, která nemůže nic umět, jen kroutit zadkem. Přesně jako Jagna. Jak hárající fena. Umí jen jedno. Vše má zadarmo, muži jí všechno dají, přijde k hotovému, nic nemusí, nic nedělá. Její práce je nic. Její umělecká činnost je zábava, proto dobře vypadá a je třeba ji za to trestat. Je třeba ji fackovat, kopat na ulici. Ještě lépe – polít ji kyselinou, ať pozná bolest, ať zahyne její syn, ať konečně pozná bolest. Atˇ hnije v hrobě, jako její nemocná matka, to jí patří. Ať si poláme nohy, ať nevidí…. Zvláštní? Jiná doba? Ne. To je 21. století, lidé v panelových domech, kdy jeden velký činžák je vlastně taková jedna vesnice. Je to pořád stejné. Vztahy s muži byly u dotyčné ženy velice podobné jako u Jagny. Vztah s nejbližší rodinou, vlastní sestrou, byl ten samý jako Jagna a Hanka. Hanka Jagně vyčítala rozmazlenost, vždy přijde k hotovému, nic nemusí. Je to pořád stejné. Vlastně ani nevěřím, že se situace kdy změní.
Po rozhovoru s tvůrci filmu, prý až 40 procent žen se setká s obdobným osudem a čelí podobným zlobám a nařčením. Jagna by ve školních osnovách (předmět literatura či psychologie) jistě zaujímala své pevné místo.
Jsem vděčná tvůrcům Jagny, že vytvořili dokument o naší době. Bohužel, je to jen dokument, který zřejmě nepomůže k prozření společnosti a nějaké změně.
Už si živě dokáži představit, jak nadšení mladí pánové v kině křičí: „Dej jí co proto! Zmlať ji za všechno, pořádně, couru jednu!“ A dívky: „To jí patří, byla to fena!“ A starší generace: „No, jistě. Tak měla mít rozum, vždyť to bylo tele, zajímal ji jen sex, nic víc. Tak co čekala?“
Doporučila bych Jagnu coby povinnou školní četbu či povinný film. Každý by si mohl ve své duši rozebrat, jaký má charakter. Zda touží po násilí, trestání nevinných obětí, zda je pomluv chtivý, majetku lačný, či zda má ve svém nitru i něco jiného, třeba svobodu, cit, či vůbec schopnost nechat ostatní žít jejich vlastní životy, na což mají plné právo.
Také režisérka DK Welchman byla v životě několikrát nespravedlivě obviněna a dobře ví, jaké to je. Říká: „S Jagnou jsem se opravdu ztotožnila, opravdu jsem s ní soucítila. Jako by mě volala. A tento film je odpovědí na její volání. Všude jsou ženy, které se setkávají s dvojím metrem, a to především, co se týká sexu. Dnes internet a sociální sítě přišly s mnoha dalšími nástroji sloužící ke stalkování, hanění, šikanování a zneužívání mladých žen. “ A dále pokračuje: „Pokud jde o násilí a sexuální scény, museli jsme být opatrní, v knize je fyzické násilí součástí každodenního života. Svět, ve kterém postavy tehdy žily, byl drsnější a násilnější než ten, ve kterém žijeme my, ale lidé tehdy nic jiného neznali. Chtěli jsme, aby se k filmu dostalo také tanagerské publikum. Chtěli jsme, aby byl film mládeži přístupný, proto jsme ukázali násilí jen tam, kde je dějotvorné.“
„Hlavní představitelka Jagny, Kamila Urzedowska, je mimořádně krásná, lidé si o ní vytvářejí domněnky a chtějí ji tím definovat, což je činí závistivými a majetnickými. Ona sama musí bojovat, aby se definovala tak, jak chce. Je jakousi Jagnou 21. století, protože rozumí boji své postavy z 19. století a zasazuje jej do dnešního kontextu.“
„Film je animovaný, ale všechny postavy hrají herci. Hráli buď v kulisách, postavených do podoby skutečných lokací, anebo před green screenem, do kterých byly v postprodukci vloženy matné obrazy spolu s počítačem generovanou animací.“
„Záběry z natáčení sloužily jako reference pro animátory malby. Ti vzali tyto záběry a přemalovali je s ohledem na referenční malby, které přenesli na plátno.“
„Na malbách pracovalo celkem sto umělců. Při natáčení jsme přežili globální pandemii, válku na Ukrajině, kde mělo pracovat třicet procent našich animátorů a obrovskou inflaci. Všechny tyto elementy ovlivnily původní filmový rozpočet a natáčecí plán. Pandemie zkomplikovala najímání malířů, pracovali jsme za přísných hygienických opatření, velké davové scény se musely odložit o rok. Po vypuknutí války se studio na půl roku uzavřelo, podařilo se nám evakuovat většinu animátorek do našeho studia do Polska, ale válka měla na naši práci dopad“, uzavírá režisérka DK Welchman.
Slavnostní premiéra filmu proběhla v Praze 6. listopadu. Režisér Hugh Welchman spolu s představitelem antihrdiny Antka, Cezarym Lukaszewiczem, dorazili do Prahy v rámci festivalu 3KinoFest.
Cezary Lukaszewicz je ve skutečnosti velice milý, úsměvný, přívětivý a nikdy byste neřekli, že vůbec dokázal Antka ztvárnit. On sám se své postavě trošku usmívá, ale rozhodně chápe problém žen a „lidskosti“, která je ve snímku tak dobře viditelná.
Hugh Welchman a Cezary Lukaszewicz v Praze během premiéry Jagny na festivalu 3KinoFest
Cezary Lukaszewicz – „Lidskost“, to je podstatné….
Jagna vstupuje na plátna českých kin 9. listopadu 2023. Do české distribuce jej uvádí Bohemia Motion Pictures.
Napíšeme-li o Jagně, že je to film o násilí, bitkách, tanci, radosti ze života, sexu, mnoho mladých lidí se jistě pohrne do kin. Tedy, diváku, vyber si, zda Tě Jagna nechá lhostejným, zda se jenom budeš dobře bavit anebo se hluboce a navždy dotkne Tvého srdce.
Humorná fikce, která odkrývá život ikonické první dámy, poprvé se představí v rámci Festivalu francouzského filmu
Bernadette Chirac stála vždy tak trošku ve stínu svého manžela. Namísto života plného večírků, luxusu a uznání se jí dostalo posměchu od zaměstnanců prezidentské kanceláře a postupného odsouvání do ústraní. S tím se ale ambiciózní žena nehodlá smířit a o své postavení začne bojovat. Jak mohl takový fiktivní život francouzské první dámy vypadat se ve svém filmu Prezidentova žena snaží vykreslit režisérka Léa Domenach.
Pravá blondýnka po francouzsku. I tak by se dala vykreslit hlavní postava nového filmu plného humoru a laskavé satiry s názvem Prezidentova žena. Bernadette Chirac v něm ztvárnila francouzská ikona Catherine Deneuve, která bývá často označována za královnu filmu nebo císařovnu stříbrného plátna. Za sebou má nespočet filmových a divadelních rolí. I přes její bohatý repertoár se však její návrat vnímá ve filmovém světě jako velká událost. O tom svědčí i to, že snímek ve Francii během prvního víkendu vydělal přes 2 miliony eur.
Komedie je přitom laskavou satirou, která pracuje s některými skutečnými událostmi. „Věrně jsme s mojí spoluautorkou scénáře Clémence Dargent respektovaly časovou linku od roku 1995, kdy se Jacques Chirac stal poprvé prezidentem, až do roku 2007, kdy skončil jeho druhý mandát. Jakmile jsme si stanovily základní osu příběhu, dovolily jsme si se od ní sem tam odchýlit, protože jsme psaly fikci. Neměly jsme v úmyslu její pravou povahu nějak zamlčovat nebo ji vynášet na piedestal, chtěly jsme prostě vytvořit fiktivní, komediální postavu. Postavu, která se Bernadette podobá, ale není to ona,“ popisuje režisérka Léa Domenach a dodává, že velká část scénáře vychází z potvrzených skutečných událostí: „Měla blízko ke Karlu Lagerfeldovi, díky němuž se postupně proměnil způsob, jakým se oblékala. Tak jsme vymyslely scénu, která je podle našeho názoru zábavná, v níž jí Karl vymýšlí nový look.“
Ačkoliv byla Bernadette Chirac první dámou Francie 12 let, veřejnost o jejím životě příliš podrobností neznala. Tvůrci přiznávají, že i to byl jeden z hlavních důvodů, proč se rozhodli snímek natočit. Příprava scénáře trvala několik let, což je dané také tím, jak dlouhý časový horizont zachycuje. Velká část filmu se odehrává v 90. letech, kdy si většina světa, Francii nevyjímaje, procházela řadou nejrůznějších změn. Zajímavým detailem, který pozornému divákovi neuteče, je symbol telefonu, jehož příběh se line celým filmem a tvůrci prostřednictvím něho popisují technologický vývoj, kterým si země během devadesátých let prošla.
Kromě nedávné historie se ale film nevyhýbá ani aktuálním společenským tématům, jakým je třeba feminismus. I Bernadette Chirac byla podle autorek scénáře svým způsobem feministka, stala se jí ale až postupem času, když si uvědomila, že ji lidé neberou vážně, protože je žena. A otázka genderu se projevila i na skladbě filmového štábu. Početně v něm byla rovnoměrně zastoupena obě pohlaví, přičemž ty nejdůležitější pozice připadly ženám.
„Ráda hraji ve filmech, které režírují ženy, protože jsou důkazem toho, že žena má úplně stejné schopnosti jako muž. Léa dokázala, že je schopnou režisérkou, protože zvládla tak velké natáčení, navíc s Catherine Deneuve v hlavní roli. Člověk by vůbec neřekl, že je to její první film. Naprosto přesně věděla, co chce. Jsem pyšná na to, že jsem žena, a jsem pyšná na to, co ženy zvládnou,“ pochvaluje si Sara Gireadeau, představitelka dcery Bernadette Chirac.
Tento snímek se českým divákům poprvé představí v rámci Festivalu francouzského filmu, který proběhne od 23. do 29. listopadu. Do kinodistribuce jej pak filmová distributorská společnost Bohemia Motion Pictures uvede 30. listopadu.
Diváky opět nadchla strhující technika animované malby a tvůrci S láskou Vincent
Na Mezinárodním filmovém festivalu v kanadském Torontu se publiku poprvé představil dlouho očekávaný snímek Jagna od tvůrců filmu nominovaného na Oscara S láskou Vincent. V pořadí druhý debut dvojice režisérů Doroty Kobiely Welchman a Hugha Welchmana oslnil nejen ručně malovanou technikou, ale také silným příběhem, který Vincenta v ledasčem překonává…
Režiséři D. K. Welchman a Hugh Welchman se ve svém novém filmu Jagna (v originálním názvu Chłopi, anglicky The Peasants) vracejí k unikátní technice animované malby, která v roce 2017 nechala oživnout obrazy významného malíře Vincenta van Gogha. Jejich první debut S láskou Vincent, v minulosti nominovaný na Zlatý glóbus i na Oscara, vydělal polsko-britskému animátorskému páru více než 50 milionů dolarů. Nový počin, který v Česku dostal název Jagna po hlavní postavě dramatu, je však dílem daleko většího rozsahu i ambicí.
Dobové melodrama vychází z románu polského spisovatele Władysława Reymonta, nositele Nobelovy ceny, a tak kromě fascinujících záběrů nabídne i strhující příběh z přelomu 19. století. Mladá dívka Jagna v něm bojuje o svou nezávislost v malé vesnici v Polsku, kde tehdy byly role pevně vymezeny rodinou, vírou i tradicí. „Zatímco celovečerní animovaný film S láskou Vincent se zabýval psychologií postav, Jagna zapojuje mnohem více lidí, má dynamičtější akce a naprosto odlišný přístup v použití kamery,“ popisuje hlavní rozdíly filmu režisér Hugh Welchman, který film na premiéře představil.
Dlouho očekávaný snímek Jagna navíc kombinuje hraný a animovaný film, protože byl nejprve natočen reálnými herci v předem vybraných kostýmech i kulisách a až poté, co byl sestříhán, začaly malířské práce v animační technice rotoskopie. Pro jeho vznik bylo ručně vytvořeno více než 40 tisíc olejomaleb, z nichž každá zabrala přibližně pět hodin práce. Pro mezisnímky pak byla použita počítačová animace.
Natáčení filmu ovšem narazilo hned na několik překážek, které málem zabránily jeho dokončení. Produkce byla dočasně zastavena kvůli pandemii covid-19, potýkala se s ekonomickým poklesem ve východní Evropě a smrtelnou ránu ji nakonec málem zasadil vpád Vladimíra Putina na Ukrajinu. Všechny tyto nepříjemné souvislosti ale nakonec tvůrci překonali a Jagna má podle světových kritik nyní možnost aspirovat na další filmovou senzaci.
Zatímco globální premiéra proběhla v rámci Mezinárodního filmového festivalu v Torontu, na plátna českých kin se snímek dostane až 9. listopadu2023. Do filmové distribuce jej zde uvádí Bohemia Motion Pictures.
