Nenechejte si ujít!

Úspěšná inscenace „Tumor: karcinogenní romance“ A studia Rubín se z mezinárodních divadelních festivalů vrací na dva večery zpět do Prahy

Je možné milovat něco, co nás může zabít?“ Tuto otázku si položili tvůrci autorské inscenace A studia Rubín nazvané „Tumor: karcinogenní romance“. Jejím prostřednictvím zkoumají spojení mezi tumory a naší společností. Činí tak na základě tvrzení, že každá doba má svou specifickou chorobu a tou naší je dle tvůrců právě rakovina. Inscenace od své premiéry objela nespočet mezinárodních divadelních festivalů a na dva říjnové večery se vrací zpět do Prahy. K vidění bude 6. a 7. října ve Studiu Alta.

Rakovina, kterou v průběhu svého života onemocní každý třetí obyvatel České republiky a každý čtvrtý na ni zemře. Nemoc, jež se stala nechtěnou, ale nedílnou součástí našeho každodenního života, i tak zůstává diskutována především v medicínském prostředí. A to se tvůrci rozhodli změnit. Toto vážné téma představili publiku citlivě, s humorem a poezií v silně smyslové inscenaci propojující pohyb, vizualitu a slovo v rámci 52. sezony pražského divadla A studio Rubín. Ta byla svázaná s otázkou: „O čem jsme zapomněli mluvit?“. Autorkou scénáře je Dagmar Fričová (dříve Radová), kterou doplnili členové mezinárodní skupiny T.I.T.S. v režii performerky Nely H. Kornetové.
Od své premiéry, která se odehrála 17. a 18. září 2019 v Invalidovně v rámci festivalu „…next Wave/příští vlna…“ projevili o inscenaci zájem mezinárodní divadelní festivaly. Titul se dosud hrál například na slovenském festivalu „Kiosk” či v ACUD Theater Berlin a má namířeno na londýnský festival „Voila! Europe Festival“, kde je pozvání zatím přeloženo na jaro 2021 kvůli omezení spojených s COVID-19.

Situace ovlivňuje i další možnosti zahraničních výjezdů, nicméně v současnosti je naplánována tour po Čechách: 9. října se bude představení hrát na „Move festu“ v Ostravě a 13. října pak v Plzni v „Moving Station“.

Všude tato hra sbírá nadšené ohlasy, jak od publika, tak u odborníků. A to především za svou odvahu, jak takto těžké téma zpracovat s nadhledem a přesto neztratit vhled do dané problematiky. Stejně jako čeští, tak i mezinárodní diváci oceňují otevřenost, přímost a nadhled, to že se tvůrci vyhnuli patosu a přesně mířeným kontrapunktem dávají vyznít humoru i něžnosti, hnusu i kráse.

Pro autory bylo při tvorbě dramatu zásadní zkoumat, jaký dopad má na člověka emotivní prožívání společenských jevů.A jaké fenomény se podezřele podobají chování rakoviny. A zda je možné milovat něco, co nás zabíjí. Téma rakoviny podrobili i symbolickému ohledávání. Ať už se jedná o mezilidské intimní vztahy, společenské uspořádání a jeho disharmonie, nebo bující ekologickou krizi, která je důsledkem politicko-ekonomické orientace na nekonečný (blahobytný) růst.

Režisérka (a zároveň jedna z hlavních aktérů) Nela H. Kornetová pracuje s lidským tělem jako s materiálem. Ve spojení s poetickým textem Dagmar Radové tak vznikla obrazivá divadelní hra, v níž se obnažuje nejen tělo a jeho fyzické projevy, ale i člověk jako bytost bující emocemi. Silnou součástí inscenace je práce Jana Hajdelak Hustáka se světlem, stínem a luminiscenční živou projekcí na tělo, stejně jako práce s hudbou, která střídá odkazy na „devadesátkové“ love songy s čistě autorskými instrumentálními skladbami Ondřeje Sifona Anděry.

Inscenace ,Tumor: karcinogenní romance´ je velmi úspěšnou zahraniční inscenací A studia Rubín. Světové publikum vnímá obrazivou estetiku a silné sdělení o to víc, že se běžný život stal díky pandemii COVID-19 křehčí a obnaženější svou konečností. Dialog člověka se svou chorobou tak v současnosti nabývá nečekaně aktuálních konotací. Včetně přirovnání šířícího se fenoménu rakoviny k chorobě naší epochy. Čeští diváci mají možnost inscenaci vidět v barokní pražské Invalidovně jako site-specific. Tento velkorysý prostor sloužil po 200 let jako rezidenční ubytovna pro vojenské invalidy a utrpení je zde doslova vypsáno do zdí. Po jarní karanténní pauze mají čeští diváci možnost vidět tuto mezinárodní produkci opět v Praze, a to jedinečně ve dvou říjnových dnech. Proto srdečně zveme, neboť opravdu nemáme jistotu, dokdy nám covidová opatření dovolí hrát,“ říká umělecká šéfka a dramaturgyně A studia Rubín Lucie Ferenzová.

Tumor: karcinogenní romance“

Koncept & režie: Nela H. Kornetová
Text: Dagmar Fričová

Dramaturgie: Dagmar Fričová a Lucie Ferenzová

Scénografie & video: Jan Hajdelak Husták

Hudba & zvuk: Ondřej Sifon Anděra

Hrají: Nela H. Kornetová & Jaro Viňarský / Gregers A. Kroksleiven-Hansen

Inscenace „Tumor: karcinogenní romance“ bude k vidění 6. a 7. října od 19.30 ve Studiu Alta v Invalidovně.  Vstupenky a bližší informace jsou dostupné na www.astudiorubin.cz.

Projekt vznikl v rámci spolupráce A studia Rubín, Studiem Alta a mezinárodního sdružení T.I.T.S.

Foto: A studio RUBÍN

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Paralelní světy

Úvodní premiéra nové sezóny „Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“ v pražském A studiu Rubín nasadila laťku nebývale vysoko

Novou premiéru v A studiu Rubín jsem očekával s mnoha otázkami. Stejné problematice se poslední dobou věnuje množství dramatiků i divadelních a filmových tvůrců. Pouze na českých jevištních prknech se totiž s touto tematikou, pouze namátkou, již objevily tituly „Otec“ (divadlo Rokoko), „Zatmění“ (divadlo Broadway) anebo „Starci na sněhu“ (divadlo Au!). Stejné chorobě se v této sezóně bude věnovat rovněž titul Jihočeského divadla „Still Alice (Stále jsem to já) Lisy Genovy“. Ten je známý i z filmového zpracování s Julianne Mooreovou. V Českých Budějovicích má být tato inscenace premiérována v dubnu 2021…

Než se budu věnovat detailněji „rubínovské inscenaci“, prosím, dovolte krátký exkurz k historii Alzheimerovy choroby.

Alzheimer anebo Fischer?

Víte že, Alzheimerova nemoc se klidně mohla jmenovat „Alzheimer-Fischerova“. Popisy diagnóz i obrázky histologického vyšetření mozků šestnácti pacientů roku 1907 z pražské psychiatrické kliniky v Kateřinkách totiž, ve stejné době jako jeho německý kolega Aloysius Alzheimer, publikoval český lékař židovského původu Oskar Fischer. Fischerovo dílo a jeho zásluhy však byly plně doceněny až daleko později.

Oskar Fischer se narodil, v německy mluvící rodině správce statku, ve Slaném. Tam později maturoval na gymnáziu. Pak absolvoval studia medicíny v Praze a ve Štrasburku. Následně vykonával lékařskou praxi v Praze. Řadil se k počet německy mluvící menši židovského původu. Z důvodu původu byl lékař, mezi jehož pacientky patřila i Charlotta Masaryková, za okupace transportován do Terezína. Tam 28. února 1942, tedy před téměř osmdesáti lety, zemřel.

Snímek ze čtené zkoušky v A studiu Rubín

Ovšem, ani Aloysius Alzheimer to neměl, s popisem nově objevené choroby, vůbec snadné. Když prezentoval své nové objevy o chorobě v roce 1906 na setkání psychiatrů v Tübingenu, tak žádný z účastníků Alzheimerovi nepoložil pražádnou doplňující otázku. Okamžitě se přešlo k jinému tématu. Navíc, regionální list „Tübinger Chronik Ma” věnoval jeho objevu, v obsáhlé reportáži z kongresu, jedinou kratičkou větu. Alzheimer se tak vrátil zklamán do psychiatrické kliniky v Mnichově.

První přípravy nad scénářem (anebo pod?)

V té době dvaačtyřicetiletý německý psychiatr vylíčil případ své pacientky Auguste Deterové. Ta předtím zemřela ve věku 55 let „zcela dementní“, jak to Alzheimer formuloval. Teprve pitva ukázala, že v mozku zemřelé bylo mnoho bílkovinových usazenin a odumřelých nervových buněk.

Bláznivý lékař s mikroskopem“, jak se Alzheimerovi říkalo, tak zjistil základní mechanismus nejtěžší a nejčastější formy stařecké demence: ukládání jednoho druhu bílkoviny v mozkové kůře vede k odumírání nervových buněk. Proč se bílkovina tak masivně usazuje, není zcela jasné dodnes. Proto je také Alzheimerova nemoc stále neléčitelná a průběh lze pouze o několik měsíců až let zbrzdit.

Vůně perníku

Jak tuto vážnou chorobu chápat? Jak s ní žít? Jak se jí takzvaně „dostat na kobylku“? I tak mohly znít úvodní premisy tvůrčího týmu nebývale působivého představení „Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“. A to navíc v komorně intimním, ale svou kontaktností a bezprostředností, i nic neodpouštějícím divadelním prostoru malostranského Rubínu.

Alena Štréblová tak trochu netradičně

Jak vkusný a informacemi nabitý (i tradičně nápaditě graficky zpracovaný) program divadla prozrazuje: Autoři postavili klasickou pohádku naruby. A tvoří prostor pro vnímání tragikomičnosti stařecké demence. K tomu jsou jim  inspirací vlastní zkušenosti s prarodiči a především  kniha rakouského spisovatele Arno Geigera ,Starý král ve vyhnanství´. Inscenace hledá naději ve vztahu dvou generací, cestu hlubokým a neprobádaným Alzheimerovským lesem a nabízí očistu skrze komiku. Přináší relativizaci ,normálního´ pohledu na svět a jeho civilizační choroby i znovunalezení společného dialogu a řádu, který se už nepodobá ničemu z toho, co se dá předem naplánovat.“

Miroslav Mejzlík, Jiří Štrébl a jeho sestra Alena

Musím konstatovat, že to vše se podařilo vpravdě na jedničku s hvězdičkou. Od dramaturgie, přes výtvarné řešení scény a kostýmů… Navíc, umocněno působivou hudební stránkou, až – v neposlední řadě – po excelentní herecké výkony.

Nadhled i laskavý vhled

Režisér, nesoucí jméno bývalého fotbalového reprezentanta (a nyní majitele sítě benzínových pump ONO), Jiří Ondra příjemně překvapil. Ve spolupráci s Lucií Ferenzovou připravili na motivy výše zmíněného rakouského autora plnohodnotnou prvotní látku. Bylo však brzo patrno, že ponechali i patřičný improvizační prostor všem hereckým osobnostem.

Osobně koukám tak trochu mezi prsty vždy na inscenace či televizní, respektive filmová, díla, kde je autor i sám sobě dramaturgem. V tomto konkrétním případě se sice jednalo „pouze“ o spoluautorku Lucii Ferenzovou, ale stejně… Po zážitcích z celého představení však jsem tentokrát nucen konstatovat, že zde to vůbec na škodu nebylo. Naopak, zřejmě to prospělo k pevnější struktuře a provázanosti celé inscenace.

Richard Fiala a Miroslav Mejzlík (v pozadí Jiří Štrébl)

Nejsilnějším dojmem z celé inscenace je paralelní prolínání se reálného světa, představ i bludů. Režisér zde ostrými střihy dosahuje kontrapunkt mezi pragmatickým světem i blouzněním a hledáním lidí, kteří skončili v osidlech Alzheimerovy choroby.

Ani prvky v rovině nadhledu (kupříkladu parafráze postavy vraždícího otce se sekerou z kultovního dílu „Studna“ ze seriálu „30 případů majora Zemana“) výsostně vážné téma neshazují. Naopak, dodávají mu lidské rozměry. A tímto stylem bych se mohl postupně vyjadřovat ke každému detailu „Perníkové chaloupky“.

Nejen herecký koncert

Ostřílený Miroslav Mejzlík v hlavní roli představení doslova exceloval. Dokázal odstínit různé intimní nuance člověka, který z jedné strany Alzheimerově chorobě podléhá, ale ze strany druhé si to nikterak nepřipouští. Výbornými partnery mu byli – tradičně výborní – Alena Štréblová a její bratr Jiří. A ani Richard Fiala v tomto hereckém excelentním kvartetu nezůstával nikterak v pozadí.

Alena Štréblová, Richard Fiala a Miroslav Mejzlík

Posledně jmenovaný je navíc i spoluautorem hudební stránky celého představení. Jeho písničky s kytarou nejen umocňovaly děj, ale navíc jednotlivé scény sympaticky provazovaly v jeden svébytný celek. Konečně někde nebyly písničky pouhými předěly či pověstnými „oslími můstky“, nýbrž plnohodnotnou složkou inscenace!

Hledání světla na konci tunelu?

Závěrem musím konstatovat, že „Perníková chaloupka“ se všem tvůrcům i ostatním složkám A studia Rubín nadmíru vydařila. Nasadila (nejen) zde vysokou laťku. A nezbývá se než těšit na další inscenace v tomto pražském komorním malostranském suterénu.

»Perníková chaloupka (čekání na lopatu)«

Autoři: Jiří Ondra a Lucie Ferenzová

Režie: Jiří Ondra

Dramaturgie: Lucie Ferenzová

Výprava: Andrijana Trpković

Hudba: Richard Fiala, Václav Hoskovec a Tomáš Alferi

Hrají: Miloslav Mejzlík, Richard Fiala, Alena Štréblová a Jiří Štrébl

Premiéra: 8. září 2020 v A studiu Rubín

Foto: Patrik Borecký, Dita Havránková

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

„Perníková chaloupka“ v Rubínu i v LDN

Drama s nadmíru aktuální tematikou. Premiéra již v druhém týdnu nové sezóny!

53. sezóna pražského divadla A studio Rubín s podtitulem „Sezóna velkého úklidu“ odstartuje premiérou inscenace Jiřího Ondry „Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“. Autoři textu vykreslující, pomocí svébytného světa na hraně mýtické pohádkovosti a brutality reálného prostředí, metaforu naší doby a společnosti. Té, která zapomíná a trpí strachem. Vycházejí přitom jak z osobní zkušenosti s rodiči a prarodiči, tak odborných zdrojů. V hlavních rolích se objeví Miloslav Mejzlík, Richard Fiala, Alena Štréblová a Jiří Štrébl. Inscenace bude uvedena 8. září v 19.30 hodin.

Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) z roku 2019 žijí v Česku asi 102 tisíce lidí s demencí, z nichž 62 tisíce lidí má diagnostikovanou přímo Alzheimerovu nemoc. Na 100 000 obyvatel tak připadá 582 osob s tímto onemocněním, což je 0,6 % populace. Touto nemocí a mezigeneračním smířením se zabývá nová inscenace A studia Rubín, která nazírá stáří a Alzheimerovu chorobu z mnoha obrazových perspektiv.

Autoři textu vychází z osobních zkušeností s rodiči a prarodiči, z mnoha inspiračních zdrojů vztahujících se k zapomínání a paměti (nejen osobní, ale i národní) a odborné literatury. Přesto si jako cíl nevytyčili dokument či odborné dílo, naopak, snaží se o svébytný umělecký tvar formálně i obsahově. Alzheimerovu nemoc uchopili jako metaforu naší doby, která zapomíná, zaměňuje, zamlčuje, je násilná a agresivní, ztracená v množství informací a trpí strachem, až děsem.

Žijeme ve společnosti, která stárne a trpí mnoha nemocemi, včetně demence. Chtěli bychom v této inscenaci ohledat mezigenerační vztahy a otevřít debatu o tom, zda a jak je stáří v naší společnosti vnímáno a ceněno. Zatím jsme objevili minimálně to, že se od rodičů nepřestáváme učit celý život. Od stáří se můžeme naučit minimálně to, jaké to je, být starý,“ přibližuje inscenaci umělecká šéfka A studia Rubín Lucie Ferenzová.

Děj provází dvě paralelní linie. Na příběhu syna, který stojí na prahu rozhodnutí umístit svého otce do domova seniorů či LDN, sledujeme různé projevy choroby a svízele soužití s takto nemocným člověkem. Od humorných situací, přes agresi až po dojetí, se syn vyrovnává s postupným vyprcháváním otcovy svérázné originální osobnosti plné svébytné životní filosofie. Druhou linkou inscenace je paralelní příběh dvou sourozenců, kteří jsou již umístěni v zařízení pro seniory a s jeho fungováním se vypořádávají skrze metaforu lesa a pohádkových motivů z klasické iniciační pohádky „Perníková chaloupka“. Sourozenci propadají dětinským vizím, strachům i touhám, ale stejně tak mají i své charaktery osob zestárnuvších do naší doby. Vzniká tak mnohovrstevnatý děj, kdy se propadáme do vnímání člověka ztrácejícího svou osobnost.

Inscenátoři vytvářejí svébytný svět na hraně mýtické pohádkovosti a brutality reálného prostředí (například LDN). Scéna Andrijany Trpković pracuje se znakem a minimalismem, podněcuje představivost a vyhýbá se realismu; kostýmy jsou charakterotvorné a pracují s obrazivostí jednotlivých situací. Hudba vznikla přímo pro inscenaci a navozuje celkovou atmosféru inscenace; Richard Fiala pracuje s efektovaným ukulele a Václav Hoskovec tvoří pro inscenaci originální elektronické plochy.

Všichni zainteresovaní mají s Alzheimerem dost osobní zkušenosti, takže inscenace vzniká ve společném tvůrčím duchu, což je ovšem v Rubínu dobrým zvykem. Zatím nemám pocit, že bychom zkoušeli nějaké divadlo, a to mě těší. Chtěli bychom, aby ,Perníková chaloupka´ vyzařovala lehkost, nadhled, nostalgii, smutek i palčivost.“ dodává režisér Jiří Ondra.

Premiéra inscenace „Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“ se odehraje v pražském divadle A studio Rubín v úterý 8. září.

Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“

Jiří Ondra a Lucie Ferenzová

Prosím tě, až umřu, řekni mi to.

Bylo nebylo. Jednou večer děti zavedly své rodiče do lesa a nechaly je tam. „Les“ bylo všechno to kolem, co nebylo „doma“. Rodiče měli strach a chtěli domů, ale protože zapomněli, že to kolem nich je „les“, a také zapomněli, jak se dostat „domů“, zůstali v lese sami. Děti rodiče v lese občas navštěvovaly. A divily se, proč chtějí rodiče domů, když se v lese mají skoro tak dobře, jako doma. Nedalo se nic dělat. Nakonec museli všichni vylézt na vysoký strom, aby se rozhlédli, jestli neuvidí v dálce světýlko.

Autoři staví klasickou pohádku naruby a tvoří prostor pro vnímání tragikomičnosti stařecké demence, k čemuž jim jsou inspirací vlastní zkušenosti s prarodiči a především kniha rakouského spisovatele Arno Geigera „Starý král ve vyhnanství“. Inscenace hledá naději ve vztahu dvou generací, cestu hlubokým a neprobádaným alzheimerovským lesem a nabízí očistu skrze komiku. Přináší relativizaci „normálního“ pohledu na svět a jeho civilizační choroby i opětné nalezení společného dialogu a řádu, který se už nepodobá ničemu z toho, co se dá předem naplánovat.

Autor: Jiří Ondra a Lucie Ferenzová

Režie: Jiří Ondra

Dramaturgie: Lucie Ferenzová

Výprava: Andrijana Trpković

Hudba: Richard Fiala, Václav Hoskovec a Tomáš Alferi

Hrají: Miloslav Mejzlík, Richard Fiala, Alena Štréblová a Jiří Štrébl

Premiéra: 8. září 2020

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Začíná se na lodi i s tancem a DJ

Pražské divadlo A studio Rubín odtajní inscenace 53. sezóny s podtitulem „Velký úklid“

Názvem z podtitulku se pyšní slogan celé 53. sezóny pražského divadla A studio Rubín. Inspirován zkušenostmi se světovou koronavirovou epidemií a krizí, tak divadelní rok naváže dramaturgicky na dvě předchozí tematické sezóny. Ty naopak byly zastřešeny otázkami „S kým žijem´?” a „O čem jsme zapomněli mluvit?“.

Ke generálnímu úklidu vedení divadla přizvalo čtyři režisérky a režiséry, kteří uvedou pět titulů. Dva z nich budou premiérovými inscenacemi, přesunutými z doby, kdy byla divadla kvůli nařízení vlády uzavřena. Novinky nastávající sezóny odhalí na pražské Náplavce na lodi (A)VOID floating gallery umělecká šéfka divadla Lucie Ferenzová, společně s jejich  tvůrci. Konkrétně na události nazvané „A studio Rubín: Vyplouváme do 53. sezóny“. A to již 5. září od 18.00 hod.

Divadelní sezóna 2020/21 je dobou velkého úklidu. Třídění. Zvedání, obracení, ponechání, recyklace. Nebo naopak rozloučení. Během koronavirové krize každý revidoval, bilancoval a inventarizoval. Mnohé hodnoty se převrátily a obnažila se křehkost života. Realita pozbyla statutu pevné kotvy a prošlapaných tras a začal se tvořit nový prostor. Ten divákům pražského A studia Rubín přiblíží režiséři Jiří Ondra, Lucie Ferenzová, Ondřej Štefaňák a Olívia Fantúrová.

Jaká specifická témata si tvůrci v napojení na zkušenosti se světovou epidemií a krizí vybrali? To odkryjí na speciálním zahájení sezóny, kterého se režijně ujal Jan Frič. Moderátorka Markéta Kaňková z Českého rozhlasu tam vyzpovídá nejen současnou uměleckou šéfku divadla Lucii Ferenzovou, ale i zbývající tři režiséry.

Tvůrci společně poodhalí jednotlivé koncepce a promluví detailně o jejich vztahu ke zvoleným tématům. Večer doplní mladí talentovaní hudebníci Aryanne a Hošty, teoretička a urbanistka Anna Beáta Háblová, herci Natálie Řehořová, Anita Krausová, Jana Kozubková, Šimon Krupa a chybět nebude představení nové kolekce A studia Rubín a premiéry videoklipu k inscenaci „Burnout aneb Vyhoř!“.

Jednou z mnoha oblastí veřejného života, která je krizí kolem pandemie zasažena nejvíce, je živá kultura. S tímto faktem pracuje v jedinečném večeru ,rubínovského openingu´ i Jan Frič – večer koncipuje jako moment intimního setkání, sounáležitosti a komunitního sdílení společného zážitku. Jinými slovy: ,Rubín je srdcovka!´ Takže: srdečně zveme i Vás, přijďte s námi oslavit konec léta a začátek nové sezony!“ přibližuje současná umělecká šéfka A studia Rubín Lucie Ferenzová.

Zahájení nové sezony nazvané A studio Rubín: „Vyplouváme do 52. sezóny!“  se uskuteční 5. září od 18.00 hod. na lodi (A)VOID floating gallery a je volně přístupný veřejnosti.

Program:

18.00 Koncert Arianne

19.00 Představení 53. sezóny

19.40 Přednáška Anny Beáty Háblové

20.30 Premiéra klipu k inscenaci „Burnout aneb Vyhoř!“

20.40 Silent disco s Hoštym

 

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN