57. sezona v A studiu Rubín

Připravované inscenace se ponesou v duchu mizení a objevování

V nadcházející 57. sezoně se pražské nezávislé divadlo A studio Rubín bude zabývat vším, co odchází, vzdaluje se, mizí, dost možná proto, aby se znovu vrátilo v jiné formě. V rámci ročních dramaturgických cyklů tuto sezonu zastřeší název Mizení. Premiérově budou uvedeny dvě inscenace: Endemité: příběhy mizení režisérky Lucie Ferenzové a Fakani režiséra Ondřeje Štefaňáka. Z vedení divadla dočasně zmizí umělecká šéfka Dagmar Fričová, kterou zastoupí Lucie Ferenzová. Inverzivní stranu mizení zhmotní nový projekt RubínLab, který dá v divadle prostor mladým umělcům. Divadlo novou sezonu zahájí 13. září.

V době výrazných a rychlých změn podmíněných klimatickou krizí a četnými válečnými, politickými i společenskými konflikty, se mění i způsoby vyprávění. Mění se i hlavní postavy těchto příběhů. Základním úběžníkem všech postav a světů, o kterých budou rubínovské inscenace vyprávět, je proto Mizení. To se dotýká rostlin i živočichů, krajiny, ale také způsobů života a myšlení. Připravované příběhy a postavy provedou diváky napříč časovými, společenskými, geologickými vrstvami, ale také vrstvami individuální i kolektivní paměti a ukáží, že svět tak, jak se lidem přinejmenším zdálo, že ho znají, nenávratně mizí.

A studio Rubín tradičně zahájí 57. sezonu společným úvodním večerem. Inscenace sezony představí její režisérka Lucie Ferenzová a režisér Ondřej Štefaňák 13. září. Na debatní půl hodinku naváže koncert kapely Hihihahaholky, jejíž tvorba je specifická experimentem slova, rapu a hudby šité na míru ve spektru od jazzových až po tvrdé trapové beaty.

První příběh A studio Rubín představí ve spolupráci s berlínským nezávislým divadlem Theater unterm Dach. Inscenace Endemité: příběhy mizení je výsledkem více jak pětiletého projektu autorky Dagmar Fričové, německého autora a překladatele Matthiase Naumanna z umělecké skupiny Futur II Konjunktiv a spolku Kolonie. Z jednoho textu vzniknou dvě inscenace: rubínovská v režii Lucie Ferenzové a berlínská v režii dalšího člena Futur II Konjunktiv Johannese Wenzela. Inscenace odvypráví příběh endemitů, tedy rostlin anebo zvířat, které se vyskytují jen ve zcela konkrétní lokalitě a jsou úzce navázány na specifické podmínky. Endemity ovšem v tomto novém textu nejsou jen rostliny a živočichové, ale jsou to také lidé spojení s určitým způsobem života, který najednou tváří v tvář klimatickým změnám není možný. Endemity ztvární Tereza Hof, Jana Kozubková a Halka Třešňáková. Premiéra se odehraje 5. října.

Druhý příběh odvypráví pravidelný spolupracovník divadla režisér Ondřej Štefaňák. Ten vytvořil rubínovskou adaptaci italského režiséra, ale také spisovatele Piera Paola Pasoliniho, který v padesátých letech napsal Ragazzi di vita (do češtiny obvykle překládanou jako Darmošlapové). Štefaňák svou adaptaci nazval Fakani. Román sleduje partu teenagerů z římského předměstí po konci války. Přestože se může tenhle časoprostor zdát na první

pohled dost vzdálený tomu, co žijeme my, opak je bližší pravdě. Periferie a všichni ti, kteří zmizeli z našeho zorného pole, protože jejich sociální podmínky a problémy jsou příliš komplikované, a tak je snazší raději říkat, že si za svůj neutěšený osud můžou sami, existují i v pozadí naší současnosti. Inscenace bude premiérově uvedena v lednu 2025 a diváci se mohou těšit na Ondřeje Pavelku, Petra Uhlíka a Anežku Šťastnou.

Sezona Mizení, má ale i svojí inverzní stranu. Posledním a třetím projektem této sezony bude malý, nebo možná i velký objev, v podobě výsledku nového pilotního opencallového projektu RubínLab. Divadlo na podzim vyhlásí výzvu, která cílí na mladé a začínající nejen umělce*kyně nejen z divadelních oborů, aby navrhli*y performativní akci, kterou by chtěli*y v Rubínu uskutečnit.

Téma sezony se v Rubínu propisuje i do pracovní metaroviny. Umělecká šéfka Dagmar Fričová ze své pozice na chvíli zmizí, aby se mohla věnovat rodičovským povinnostem. Na její místo nastoupí již podruhé režisérka Lucie Ferenzová.

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Istanbulská úmluva

A studio Rubín uvádí novou dokumentární inscenaci režisérky Barbary Herz

V České republice stále platí, že muži zaujímají většinu rozhodujících funkcí. Jaké jsou ale sdílené představy o tom, jací muži jsou nebo mají být? A jak tento fakt i otázka souvisí s mezinárodním dokumentem, který téměř nikdo nečetl, ale všichni na něj mají názor? A proč je Česká republika jednou z posledních pěti zemí v EU, která tento dokument zatím neratifikovala? Na tyto otázky hledá v nejnovější inscenaci pražského A studia Rubín a neziskové organizace Otevřená společnost odpovědi režisérka Barbara Herz. V dokumentární sondě do osobních strachů a nerovností, které tak snadno ústí v násilí, se představí Petr Jeništa, Lucie Syrová a Dan Kranich. Premiéra Istanbulské úmluvy se odehraje 19. a 20. ledna. Vstupenky jsou již v prodeji.

„Chcete se vsadit, jestli teď přijde konec světa? Raději si zahrajme bingo. Hry se účastní zástupci celé společnosti, od politika středního věku, až po aktivistku a strážkyně patriarchátu. Nechybí bojovníci na sociálních sítích, novodobí disidenti a samozřejmě: ideální oběť. Tak se připravte! Jaká (stará dobrá osvědčená) čísla asi zazní? Pojďme společně odškrtávat: tradiční rodina, tradiční muž, tradiční žena, genderová ideologie a zbytečný cár papíru, protože násilí u nás není problém. (A to nám chcete zakázat i flirtování?) Žena patří k plotně a muž dělá kariéru, tak si prosím nějakými novotami neničme českou kulturu! A navíc: plácání po zadku ještě nikdy nikoho nezabilo. Bingo!“ uvádí dokumentární sondu anotace Istanbulské úmluvy.

Každá 3. žena a každý 9. muž v ČR má zkušenost s domácím násilím (Ipsos, Pod svícnem, 2022). V roce 2022 bylo na policii oznámeno 880 případů znásilnění, což představuje 14 % nárůst oproti předešlému roku. Studie ukazují, že nahlašováno je asi jen 10 % skutečných případů (Policie ČR, 2022 a Úřad vlády ČR, 2018). Lékařskou pomoc pak kvůli domácímu násilí vyhledá 162 tisíc žen ročně (proFEM, 2016). Přesto je ČR jedním z posledních států Evropy, který k úmluvě zatím nepřistoupil.

Režisérka Barbara Herz v českém divadelním prostředí soustavně rozvíjí dokumentární metody. Istanbulskou úmluvou v A studiu Rubín navazuje na svou předchozí tvorbu, kdy na základě autentických rozhovorů vytvořila divácky oblíbené inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je a O bílých heterosexuálních mužích, kteří jedí maso. Scénář Istanbulské úmluvy vznikl na základě série obsáhlých rešerší a rozhovorů. Objeví se tak mimo jiné perspektiva advokátky zastupující oběti násilí, stejně jako pracovnice azylového domu, soudní znalkyně, novinářky a několika politiků. Autoři pracují se sociologickými daty, mediálním prostorem i fragmenty osobních příběhů lidí, kterým zasáhla do života vyostřená debata o Istanbulské úmluvě stejně jako často bagatelizované domácí násilí.

Výchozí perspektivou celé inscenace je otázka, zda představa o tom, jací muži nebo ženy mají být, nevede k jejich nerovnosti, a zároveň, zda tato nerovnost může ústit v násilí. Jako autorka a režisérka se dlouhodobě věnuji moderním společenským mýtům. Dosud to byly mýty konkrétní, spojené s mateřstvím, obrazem mužů dneška nebo konstruktem romantické lásky. Debata týkající se Istanbulské úmluvy to však posouvá o krok dál, protože zde sledujeme vznik mýtů prakticky v přímém přenosu. Fascinuje mě prolínání divadla a reality a v tomto případě můžeme sledovat, že veřejná debata se už v podstatě divadlem stala. A na pozadí kulturních válek a plamenných prohlášení se zapomíná na to, že ohromné množství lidí zažívá strašné věci a nemají garantovanou žádnou systémovou záchranu, protože azylových lůžek je málo i v Praze, natož za jejími hranicemi,” popisuje myšlenku inscenace režisérka Barbara Herz.

Trojice herců Lucie Syrová, Petr Jeništa a Dan Kranich v průběhu inscenace rozvíjejí různé perspektivy, které v debatě o Istanbulské úmluvě zaznívají. Rozehrávají mýty o dokonalé oběti a dokonalém pachateli, stejně jako si hrají s představami tradiční rodiny nebo rolí mužů a žen. Násilí a různé formy rozdílné pozice žen a mužů, které jsou v tématu obsažené, varují v nadsázce a surreálně laděných obrazech. Kromě zmíněných herců a režisérky Barbary Herz na inscenaci spolupracuje asistentka režie a dramaturgyně textu Daniela Samsonová a asistentka režie Klára Metge. Dále se na inscenaci podílejí dramaturgyně Lucie Ferenzová a Dagmar Fričová. Scénografii a kostýmy vytvořila Petra Vlachynská, která spolu s režisérkou Herz spolupracovala již na oceňované inscenaci Tanec dervišů. Autorkou hudby je osobitá hudebnice Vladivojna La Chia, která se podílela na inscenaci Barbary Herz Láska v Klicperově divadle.

Jednou z našich agend je upozorňovat na problematické společenské jevy související s nerovným postavením žen a mužů. Muži se nacházejí v privilegovaném postavení, přestože si toho nemusí být sami vědomi. Zatímco ženy se dřív musely tázat po důvodech svého znevýhodnění, je načase, aby se muži začali ptát po příčinách svého zvýhodnění. Neznamená to, že všichni muži jsou zvýhodnění a všechny ženy znevýhodněné. Pocitu privilegovanosti dokonce ani nemusí odpovídat osobní zkušenost daného muže. Přesto ale muž hlásící se k demokratickým hodnotám by měl být schopen tuto nerovnost reflektovat a usilovat o její odstraňování, protože nerovnost vždy přispívá k prostředí, kde se daří násilí,“ přibližuje jednu z linek práce Otevřené společnosti a současně tematický inspirační zdroj inscenace Tomáš Pavlas, manažer programu genderové rovnosti z Otevřené společnosti.

Úmluva proti násilí je mezinárodní smlouva, která usiluje o řešení závažného problému porušování lidských práv – násilí na ženách a domácího násilí. Jejím cílem je předcházet násilí a obětem a jejich dětem poskytnout adekvátní pomoc, ochranu a podporu, aby se mohly vymanit z násilí. Je postavená na čtyřech pilířích: ochrana obětí, stíhání pachatelů/ek, prevence a koordinovaný přístup proti násilí. Úmluva řeší násilí systematicky a komplexně, a vyzývá ke spolupráci celou společnost. Ratifikování Istanbulské úmluvy se v České republice ale stalo předmětem politických bojů. Odpůrci nejsou s to přijmout fakta, které úmluva ve svém úvodu konstatuje: 1. násilí vůči ženám je genderově podmíněné a má strukturální povahu; je jedním z klíčových společenských mechanismů, jež ženám vnucují podřízené postavení vůči mužům; 2. násilí vůči ženám je projevem historicky nerovného poměru síly mezi muži a ženami, jenž vedl k nadřazenosti mužů, diskriminaci žen a bránil ženám v plném rozvoji; 3. uplatnění a zajištění rovnoprávnosti mezi muži a ženami de facto představuje klíčový element prevence násilí vůči ženám. Věříme, že právě forma divadla, která v sobě skrývá kouzelný moment principu tady a teď, založená na reálných výpovědích, pomůže problematiku nerovnosti v naší společnosti přiblížit i jejím největším odpůrcům,“ říká Marta Smolíková, ředitelka Otevřené společnosti.

Premiéra inscenace se uskuteční 19. a 20. ledna. Další reprízy jsou plánované na 28. ledna, 20. a 29. února, 22. března, 13. dubna nebo 15. května.

Foto: Dita Havránková

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Plán B.

Autorskou inscenaci o eskapismu, snech a úskalích jejich realizace uvádí A studio Rubín

Pražské divadlo A studio Rubín představilo v rámci jubilejní 55. sezony s názvem „pouť budoucí je tvá“ poslední premiérovou inscenaci Plán B. Herci Agáta Kryštůfková, Jiří Panzner, Natálie Řehořová a rubínovský technik David Oupor v ní sní o své jiné a ještě lepší budoucnosti a poukazují na tenkou hranici, která dělí sny a představy od reálného žití. Inscenace a její text vznikly kombinací několika metod – text první a poslední scény napsali Jiří Ondra a Dagmar Fričová, další scény vznikly na základě rozhovorů s herci, kteří v inscenaci prozradí své skutečné plány B, a v neposlední řadě improvizací herců a scénografky Jany Hauskrechtové přímo při zkoušení. Plán B v režii Jiřího Ondry uvedlo A studio Rubín 21. května. Další reprízy jsou nově naplánovány na 26. září a 23. října.

Všechny čtyři aktéry Plánu B spojuje to, že i když dělají svou práci – konkrétně herectví a jevištního technika – sní, že by mohli dělat něco jiného. Jejich aktuální práce se spíš nedaří a o to silněji pátrají ve svých představách o vysněném zaměstnání. Zdá se, že o něm vědí úplně všechno. Natálka by chtěla být novodobou selkou, která ovládá jak byliny a umí nakládat sýry, tak v rámci lidové moudrosti poradit, jak na vztahy. Agáta by chtěla být starožitnicí a znalkyní umění, ideálně žít před dvě stě lety, být někdo jako císařovna Sisi a obklopit se všemi věcmi, které obdivuje. Jiří chce být detektiv, má naučenou kriminalistickou hantýrku a zná všechny postupy vyšetřování. David chtěl být restaurátorem nábytku a občas do toho všeho zahraje svůj kytarový song. Otázkou ale zůstává, proč chtějí uskutečnit plán B, když jejich plán A právě probíhá a zdali jsou jejich sny opravdovou výhrou?

Plán B je takovou lehkostí a radostí. Nicméně ona určitá komediálnost je lemována poměrně silně ironickou hranou. Doufám, že právě tato kombinace přispěje k tomu, že diváci se nejen opravdu pobaví, ideálně nad tím, v čem všem se poznávají, ale že se jich tato podívaná také dotkne a projdou si katarzním zážitkem,“ říká o inscenaci umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.

Text i samotná inscenace vznikla kombinací několika metod. Autoři textu, Jiří Ondra a Dagmar Fričová, načrtli základní koncept vycházející z tématu inscenace. Vedli rozhovory se všemi herci, aby zjistili, co jsou nebo byly jejich skutečné plány B. Z těchto plánů B vytvořili určitou situační osnovu. Některé situace rozepsali, takže herci dostali pevný text, který se naučili. Jiné situace nechali otevřenější a herci v nich improvizovali a na základě vyimprovizovaných situací zafixovali text. Všechny vymyšlené charaktery B odpovídají skutečným přáním herců.

Režisér Jiří Ondra přizval ke spolupráci rubínovským divákům známé tváře Agátu Kryštůfkovou, Jiřího Panznera, Natálii Řehořovou a stálou spolupracovnici Rubínu a autorku výpravy Janu Hauskrechtovou. V inscenaci hraje také rubínovský technik David Oupor, který

v A studiu Rubín působí již sedmnáct let. V Plánu B hraje částečně sám sebe, chystá scénu a techniku a herci ho postupně stáhnou do děje. David Oupor je také autorem hudby a většiny písní, které v inscenaci interpretuje s kytarou.

Premiéra Plánu B se odehrála 21. května v A studiu Rubín. První reprízy se uskuteční 26. září a 23. října. Vstupenky jsou již v prodeji na goout.net.

Foto: Patrik Borecký 

Pavla Umlaufová

pro Taneční  magazín

Inscenace Pivo, hlína, pavlišov pouze jednou o Svatojánské noci

A studio Rubín a Chemické divadlo společně vyrazí na meditační túru v Broumově

Na broumovskou tradici martínkovické túry do hor v období Svatojanské noci naváže koprodukce A studia Rubín, Chemického divadla a lokálních spolků. Při jedinečném putování, jehož cílem se stane Chata pod Korunou, ožijí místní legendy a historické události. Režisér a autor Vojtěch Bárta na inscenaci Pivo, hlína, pavlišov spolupracoval s dramaturgyněmi Dagmar Fričovou a Lucií Ferenzovou. Na divadelní pouť se spolu s nimi vydají herci Vojtěch Hrabák, Šimon Krupa, Tereza Hofová, Halka Třešňáková, Zbyšek Humpolec a spolky i jednotlivci z místní komunity. Představení se odehraje pouze jednou, a to o Svatojánské noci 22. června od 18.00 v Martínkovicích a okolí Chaty pod Korunou. 

Performativní umělecko-komunitní akce obnovuje a umělecky inovuje lokální tradici martínkovické túry do hor v období svátku Božího těla, tradičně spjatého s konáním poutí, ale také s oslavou Svatojánské noci. Ve třicátých letech minulého století obyvatelé napříč generacemi společně ráno vyrazili na túru, která trvala až do večerních hodin. Každý si nesl své občerstvení. Organizátor túry, Dělnický tělovýchovný spolek, zařizoval pouze malinový sirup, ze kterého se dělala limonáda na pravidelných zastávkách u místních pramenů. Průvod byl vždy doprovázen hudbou a zpěvem díky několika hráčům na mandolíny.

Obnovení této tradice v podobě meditační túry je do určité míry pokusem o rekonstrukci pouti. Zároveň se jedná o uměleckou událost performativního charakteru, jež má účastníkům poskytnout prostor a čas projít a prožít okolí Martínkovic a kolem Chaty pod Korunou jinak, hlouběji –⁠ jak smyslově, pocitově, tak vědomě historicky,“ popisuje umělecký záměr dramaturgyně a šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.

Túra je rozdělena na pět zastavení, přičemž každé z nich pojednává o jednom fenoménu nebo události spjaté s bezprostředním okolím (např. mariánské zjevení v Suchém dole, historie vlků na Broumovsku, dělnická hnutí, vražda dvou německých farářů v Šonově). Účastníci společně poputují přírodou v okolí Martínkovic a Chaty pod Korunou –⁠ v minulosti významného bodu spolkového, komunitního a kulturního života tohoto místa, kde procesí skončí. Společnou cestu završí tancem a posezením u svatojánského ohně, který se právě v tento den na tomto místě zapaloval i v předválečném období.

Inscenace spojuje tvůrce z pražského A studia Rubín a Chemického divadla, kteří se zaměřují na osobité multižánrové tvary s aktuálními společensko-politickými tématy. Divadelní pouť režíruje Vojtěch Bárta, dramaturgicky ji zaštitují Dagmar Fričová a Lucie Ferenzová. Historické a mýtické postavy zahrají Vojtěch Hrabák, Šimon Krupa, Tereza Hofová, Halka Třešňáková, Zbyšek Humpolec a spolky i jednotlivci z místní komunity.

Pivo, hlína, pavlišov se uskuteční pouze jednou, a to o Svatojánské noci 22. června od 18.00 v Broumově. Divadelní pouť nabídne dva paralelní začátky na dvou různých místech. Historický autobus s účastníky odjede v 18:00 z broumovského nádraží. Další možností je vydat se do Martínkovic po vlastní ose, kde rovněž v 18:00 začne kulturní program pro příchozí, kteří se posléze připojí k osazenstvu autokarového zájezdu.

Broumovsko. Martínkovice. Chata pod Korunou. Místa nebývalé krásy, ale také silných příběhů. Místa tradičních i netradičních poutí. A proto: pouť divadelní! Výlet autokarem, rekreace, vejšlap, svatojánské ohně. Lidová zábava: Opata nebo Krákoru, šnaps nebo ferneta? Anebo maloměšťáky, radikály, turisty, nácky, vlky, turnery, banderovce, faráře, obecní blázny, ateisty, přízraky, protestanty, katolíky, rabovací gardy, Němce, Čechy, Židy, Romy, houby a taky pár mrtvol v lese? Vlastní nohou měř a žij krajinu svou!

A studio Rubín spolu s Chemickým divadlem, režisérem Vojtěchem Bártou a lokálními silami uskuteční jedinečné putování, jehož cílem se stane Chata pod Korunou. Při této pouti ožijí nejen místní pověsti a historické události, ale také vznikne prostor pro zamyšlení nad nezaměnitelností této lokace. Netradičně tradiční, epické k popukání, dramatické i kontemplativní.

Divadelní pouť nabídne dva paralelní začátky na dvou různých místech. Historický autobus s účastníky odjede v 18:00 z Broumova.  Další možností je vydat se do Martínkovic po vlastní ose, kde rovněž v 18:00 začne kulturní program pro příchozí, kteří se posléze připojí k osazenstvu autokarového zájezdu. Celková kapacita je 65 diváků.

Hrají: Vojtěch Hrabák, Šimon Krupa, Tereza Hofová, Halka Třešňáková, Zbyšek Humpolec a spolky a jednotlivci z místní komunity

Režie: Vojtěch Bárta

Autor: Vojtěch Bárta a kolektiv

Dramaturgie: Dagmar Fričová, Lucie Ferenzová

Konzultace a spolupráce na scénáři: Jan Hamerský

Scénografie: Matěj Sýkora

Hudba: Gerard Lebik

Audiovizuální spolupráce: Michal Kindernay

Místní koordinátorka: Petra Kultová

Produkce: Barbora Kunstovná, Johana Kolomazníková

Technika: David Oupor, Roman Džačár

Tento projekt je spolufinancován z dotace Podpora aktivit spojených s kandidaturou Broumova na Evropské hlavní město kultury 2028.

Vstupenky jsou již nyní dostupné na www.astudiorubin.cz.

Pavla Umlaufová 

pro Taneční magazín