Slova místo kordů

Švandovo divadlo uvede Cyrana z Bergeracu v beatboxovém rytmu

Mimořádná divadelní lahůdka čeká hned v úvodu sezóny diváky pražského Švandova divadla: 18. září bude mít ve Velkém sále premiéru Cyrano z Bergeracu. Slavný milostný příběh o nosatém šermíři, který se nešťastně zamiluje do své sestřenky, se českému publiku poprvé představí v novém přebásnění oceňovaného britského dramatika Martina Crimpa. I díky skvělému překladu do češtiny od Ester Žantovské tak inscenace promluví k publiku vášnivým jazykem dnešní doby. Režisérem titulu je Martin Františák, umělecký šéf Švandova divadla, hlavní roli ztvární Luboš Veselý.

 

Příběh milostného trojúhelníku mezi Roxanou, Kristiánem a Cyranem je všeobecně známý ze stovek inscenací. Martin Crimp však text uchopil po svém. „Adaptace oceňovaného britského dramatika zachovává veškeré motivy původního díla Edmonda Rostanda, zbavuje ho však romantického ornamentu. Opouští alexandrín a k současnému divákovi promlouvá vášnivou poezií dnešní doby, která si nebere servítky a přechází od rapu, přes volný verš až k jazykovému minimalismu. Ester Žantovskou výtečně přeložený text se tak nese v takřka beatboxovém rytmu,“ prozrazuje dramaturg David Košťák. A dodává, že Cyrano v Crimpově přepisu po svém prvním uvedení v londýnském Playhouse Theatre v roce 2019 vzbudil mimořádný ohlas. A že už od té doby u Švandů usilovali o to, aby „nového Cyrana“ mohli představit i u nás.

Slovo jako posel lásky, slovo jako zbraň

To potvrzuje i režisér Martin Františák, umělecký šéf Švandova divadla. Podle něj Crimpův Cyrano vypráví především o síle slova – slova jako prostředku lásky i slova jako naostřené zbrani, s jejíž pomocí lze vytvářet nové verze skutečnosti. „Crimpův přepis pracuje se slovem jako s prostředkem moci. Ukazuje společnost, v níž se jedná v první řadě slovem a teprve pak činy. Pomocí slov tak vzniká zdánlivý pocit řádu, zatímco krize je na spadnutí,“ vysvětluje režisér Františák. Ten Cyrana z Bergeracu inscenuje jako svižnou, moderní tragikomedii bez historizujících kudrlinek. Ve Františákově pojetí se tak diváci mohou těšit na strhující milostný příběh z Paříže 17. století. Upřímný cit se zde schovává za vybroušenou poezii a hrdinové jsou svými vysněnými ideály zaslepeni natolik, že sami sebe odsuzují k samotě…

Titulní roli Cyrana jako brilantního básníka starých časů a válečníka, jenž je ochoten se za slovo bít, ztvární Luboš Veselý. Role mladého kadeta Kristiána, který naopak kouzlem slov nevládne, se ujme mladá posila souboru Švandova divadla Petr Kult v alternaci s hostujícím Dominikem Telekym. Třetí vrchol milostného trojúhelníku, Roxanu – v tomto případě studentku a intelektuálku, pohlížející na svět brýlemi maximalistických iluzí – ztělesní Natálie Řehořová. V dalších úlohách se představí Bohdana Pavlíková, Robert Jašków, Matěj Anděl, Jan Grundman, Tomáš Petřík, Petr Buchta, David Punčochář, Anna Stropnická a hostující Jan Mansfeld, Pavel Novák a Adam Joura v alternaci s Eliášem Jeřábkem.

Důležitou složkou inscenace je hudba skladatele Ivana Achera. Děj se odehrává v minimalistické scénografii talentované výtvarnice Pavly Kamanové, která nechává vyniknout práci se světlem. Bohémskou pařížskou společnost dokreslují důmyslně pojaté kostýmy Marka Cpina, jehož inspirovala historie i současná haute couture.

Česká premiéra nově adaptovaného Cyrana z Bergeracu začne ve Švandově divadle 18. září 2021 v 19.00 ve Velkém sále, další reprízy jsou naplánovány na 20. září a poté na 12. a 25. října 2021.

www.svandovodivadlo.cz

Foto: Alena Hrbková, Tomáš Vrána 

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

Slova místo kordů

Švandovo divadlo uvede českou premiéru nové adaptace „Cyrana z Bergeracu“

Diváky pražského Švandova divadla čeká v úvodu sezóny mimořádná divadelní lahůdka. Pouhých deset měsíců od světové premiéry v Londýně se dočkají nové inscenace přepisu slavného „Cyrana z Bergeracu“ Martina Crimpa v režii Martina Františáka. Českého přebásnění adaptace, které vzniklo exkluzivně pro Švandovo divadlo, se ujala oceňovaná překladatelka Ester Žantovská. Titulní roli ztvární Luboš Veselý. Premiéra bude 24. října ve Velkém sále.

Příběh milostného trojúhelníku mezi Roxanou, Kristiánem a Cyranem je všeobecně známý ze stovek inscenací. Crimpův přepis „Cyrana“ se však dokázal obejít bez falešného nosu a šermování s kordy. „Adaptace oceňovaného britského dramatika zachovává veškeré motivy původního díla Edmonda Rostanda. Zbavuje ho však romantického ornamentu. Opouští alexandrín a k současnému divákovi promlouvá vášnivou poezií dnešní doby. Ta si nebere servítky a přechází od rapu, přes volný verš až k jazykovému minimalismu. Výtečně přeložený text Ester Žantovskou se tak nese v takřka beatboxovém rytmu,“ prozrazuje dramaturg David Košťák.

To potvrzuje i režisér Martin Františák, umělecký šéf Švandova divadla. Podle něho Crimpův text vypráví především o síle slova –  slova jako prostředku lásky i slova jako naostřené zbrani, s jejíž pomocí lze vytvářet nové verze skutečnosti. „Crimpův přepis pracuje se slovem jako s prostředkem moci. Ukazuje společnost, v níž se jedná v první řadě slovem a teprve pak činy.  Pomocí slov tak vzniká zdánlivý pocit řádu, zatímco krize je na spadnutí,“ uvádí režisér. To on „Cyrana z Bergeracu“ inscenuje jako svižnou, moderní tragikomedii bez historizujících kudrlinek. Ve Františákově pojetí se tak diváci mohou těšit na strhující milostný příběh z Paříže 17. století, v němž se upřímný cit schovává za vybroušenou poezii. A jeho hrdinové jsou svými vysněnými ideály zaslepeni natolik, že sami sebe odsuzují k samotě.

Představitel titulní role – Luboš Veselý

 Titulní roli Cyrana jako brilantního básníka starých časů a válečníka, jenž je ochoten se za slovo bít, ztvární Luboš Veselý. Role mladého kadeta Kristiána, který naopak kouzlem slov nevládne, se ujme Tomáš Červinek v alternaci s hostujícím Dominikem Telekym. Třetí vrchol milostného trojúhelníku, Roxanu – v tomto případě studentku a intelektuálku, pohlížející na svět brýlemi maximalistických iluzí – ztělesní Natálie Řehořová. V dalších úlohách se představí Bohdana Pavlíková, Robert Jašków, Matěj Anděl, Jan Grundman, Tomáš Petřík, Petr Buchta, David Punčochář, Anna Stropnická a hostující Jan Mansfeld, Pavel Novák a Adam Joura v alternaci s Eliášem Jeřábkem.

Roli Roxany nastudovala Natálie Řehořová

Důležitou složkou inscenace bude hudba skladatele Ivana Achera, děj se odehraje v minimalistické scénografii talentované výtvarnice Pavly Kamanové, která nechá vyniknout práci se světlem.

Bohémskou pařížskou společnost dokreslí důmyslně pojaté kostýmy Marka Cpina, jehož inspirovala historie i současná haute couture.

Česká premiéra nově adaptovaného „Cyrana z Bergeracu“ začne ve Švandově divadle 24. října v 19.00 ve Velké sálem, další reprízy jsou naplánovány na 26. října a 2., 11. a 30. listopadu.

Více informací na: www.svandovodivadlo.cz

Foto: Tomáš Vrána a Alena Hrbková

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

 

Nový improvizační formát zvaný „TheatreRip.impr“

20 000 židů pod mořem na dobrodružné cestě divadelními příběhy

NoD a klub Roxy oslavili v říjnu své 25. narozeniny.  V rámci těchto oslav diváci zhlédli skupinu s neotřelým názvem – ‚20 000 židů pod mořem‘, kterou tvoří  Alžběta Nováková, Tanita Yankova, Pavla Sedláčková, Václav Zimmermann, Eliáš Jeřábek, Ladislav Karda a Jáchym Sůra.

Skupina umělců se rozhodla jít si svým vlastním směrem, během svého představení vstupují do cizích scénografií, které se pojí s jinými divadelními příběhy a přímo před zraky diváků tvoří zcela nový příběh.  (Tvrdí, že nemají předem vůbec nic domluvené). Musíme připustit, že scény, které se odehrávají před našima očima, jsou opravdu těžko  uchopitelné, pokud jde o hodnocení. A nesmírně zábavné.

Představení začíná tím, že se dveře pomalu otevírají, jedna postava vchází a začíná cvičit, další skupinka lidí sedí u stolu, a hrají podivnou hru s ještě podivnějšími pravidly, u které hlasitě křičí. Zdá se, že se přetahují o bundu. Další dívka  přichází  poněkud nezvyklým způsobem, vyleze z pod stolu se slovy: „Dobrý den“ a připojí se  také ke hře. Hra má tato pravidla: Kdo vyhraje, rozejde se s partnerem či partnerkou, pokud s někým chodí či žije a kdo je sám, ten si někoho najde.  Jedna z dívek říká svému příteli: „Rozejdu se s tebou.“  Ten jí odpovídá: „Vždyť ty jsi nevyhrála!“

A těchto mikroscének  je představení plné, takže divák se stále usmívá. Další příklad: „Jsi jako můj bratr“. „Já jsem tvůj bratr, jenom mám jiného otce.“

On romanticky: „Vzpomínáš, jak jsem se tě poprvé dotknul? Bylo to čelo nebo brada? Ona: „Třetí brada.“

Běžící pás tvoří jednu z mála kulis, proč tam je,  nevíme, ale hodí se do scénky, kdy jeden z herců říká: „Tady za těmi dveřmi je chřestýš“ a všichni spěchají k pásu a běží a běží. Několik postav na pásu. Prý tak budou silnější…

Jedna z nejkouzelnějších scének ukazuje pár, který má mezi sebou intimní poměr. Zvonek drnčí. „Dobrý den, přišla jsem opravit kotel.“  Jeden ze zmíněného  z páru rychle odpovídá: „Tak kotel je na střeše, tak běžte.“  Opravářka: „A to je nahoru nebo dolů?“

Na střeše se ale potkává již s jiným opravářem. A milostné hrátky se rozjíždí. Mezi tím se mezi ně vklíní třetí opravář. První opravář  směrem k vetřelci: „Vy jste tady nový?“  Poté opravářka sleze, zvoní znovu u dveří, nikdo neotvírá, pár je zaměstnán sám sebou. Žena k  dalšímu opraváři: „Já jsem přišla opravit kotel, oni už tady nebydlí?“

A přece jen mi to nedá, musím zmínit ještě alespoň dvě krátké scénky, aby si čtenáři dokázali udělat dokonalou představu.

U stěny stojí chlapík a čeká. Přichází k němu druhý a opře se o stěnu stejným způsobem. „Jak čekáš?“  „Čekám stejně. Mám čekat jinak?“ a pokrčí druhou nohu.  Přibíhá třetí a také čeká, jenže zapomněl na co. Se slovy „už jsem si vzpomněl“ mizí ze scény.

Dívka vynalézá nový způsob podnikání v taxislužbě: „Jedinečnost její služby  spočívá v tom, že lidé musí na místo dojít pěšky a poté dívce  za taxi zaplatí.“

Během hry možná jeden ze zúčastněných vysvětluje, jak vznikl název  této skupiny umělců – 20 000 židů pod mořem. „Toto náboženství se vyskytuje pod mořem“.

Na závěr sledujeme  neopakovatelný  tanec se židlemi a houpajícím se lustrem, který se popsat nedá, ten musíte jen zažít. Zpěv, který se ozývá k tanci, je nepřeslechnutelný a nezapomenutelný.

Z uvedených ukázek je patrné, že představení je nabité vtipnými scénkami. Přestože si divák chvílemi klade otázku, zda se neocitl v ústavu pro duševně choré, koutky úst se mi roztahují do úsměvu  ještě dlouho poté, když jdu po ulici domů. Tahle povedená partička umělců dovedla absurdní situace k naprosté dokonalosti. Kdo chceš, odsuzuj tento jejich styl, ale jedno se upřít nedá: baví se herci i diváci po celou dobu představení a mé  hodnocení je vlastně plné superlativů.

Eva Smolíková

Foto: NoD

Taneční magazín