Štítek: Lucie Ferenzová

Endemité – příběhy mizení

A studio Rubín uvede inscenaci o mizení jedinečných druhů, rostlin i typů lidí na zemi

Mezinárodní projekt Endemité: příběhy mizení má premiéru 5. října

Pražské A studio Rubín nazvalo sezonu 2024/25 – Mizení. K tomuto tématu se v rámci první premiérové inscenace vztáhne skrz příběhy živočichů a rostlin, které se vyskytují pouze za specifických podmínek v jedné určité lokalitě. Pokud se podmínky v této lokalitě změní, je dost pravděpodobné, že tento jedinečný druh vyhyne. Na příbězích mizejících majitelů vleků, trampů nebo třeba jezera ukáže inscenace dopady rozhodnutí dnešní společnosti na život nastupující generace. Text vznikl v autorském dialogu Dagmar Fričové a Matthiase Naumanna a dočká se českého i německého zpracování. Režisérka Lucie Ferenzová na inscenaci spolupracuje s Janou Kozubkovou, Terezou Hof a Halkou Třešňákovou. Premiéra se v pražském A studiu Rubín uskuteční 5. října, v berlínském Theater unterm Dach o čtrnáct dní později. 


„Mám z tohohle inscenačního projektu velkou radost. V jeho pozadí se totiž také odvinul a stále odvíjí příběh, který začal před pěti lety, kdy jsem se seznámila s německým autorem a překladatelem Matthiasem Naumannem z umělecké skupiny Futur II Konjunktiv. Tehdy jsme se domluvili, že společně napíšeme česko-německý text. A tak se také stalo. Rubín spojil síly s již zmíněným Futur II Konjunktiv i s naším stálým a věrným partnerem, spolkem Kolonie, a navíc s berlínským nezávislým divadlem Theater unterm Dach. Výsledkem je jeden text a dvě inscenace,“ komentuje vznik inscenace autorka Dagmar Fričová a dodává: „Spolu s Matthiasem nevnímám endemity pouze jako živočichy a rostliny, které mohou být v důsledku rychlých klimatických změn výrazně ohroženy a které v textu promlouvají. Podobně vnímáme i  lidi a jejich specifické činnosti v konkrétních místech, jako například majitele lyžařského vleku nebo trampy a jiné milovníky lesa a přírody vůbec. Důležitou tematickou vrstvou Endemitů: příběhů mizení je mezigenerační dialog, který zde nabírá až magickou rovinu, jelikož se potkávají prapředci se svými vnuky a současní mladiství hovoří se svými budoucími potomky.

Endemité: příběhy mizení představují příběhy několika rychle a výrazně měnících se míst. Hlavní linka vypráví příběh dvanáctileté dívky, která především z ekologicko-aktivistických pohnutek uteče z domova do lesa. Díky poněkud prazvláštnímu rozhovoru se svým budoucím vnoučetem ji napadne radikální možnost, jak současné děti a mladiství mohu své rodiče přimět k tomu, aby začali se změnou klimatu skutečně něco dělat. Přesto její výzva může a je vykládána jinak, než ji zamýšlela. O tom, co se nakonec skutečně událo se dozvídáme až z odborného archeologického příspěvku z budoucnosti.

Režisérka inscenace Endemité: příběhy mizení Lucie Ferenzová přizvala ke spolupráci výraznou českou scénografku Janu Hauskrechtovou, intermediálního umělce Michala Kindernaye a  také polského hudebníka a jedinečnou osobnost polské soundartové scény Gerarda Lebika. V inscenaci se objeví herečky Jana Kozubková, Tereza Hof a  Halka Třešňáková.

V naší inscenaci jsou oproti berlínské verzi, kterou hrají muž a žena, obsazeny tři výrazné ženské osobnosti. Už to je samo o sobě výzva. Pracujeme s otevřenou hrou, všechny performerky hrají vícero postav, a to i mužské nebo antropomorfní role; zároveň se procesu účastní dva výrazní umělci z audio-vizuálního prostředí: Michal Kindernay nám vytváří videa a lightdesign a Gerard Lebik hudbu. Divadlem ohledáváme všechny ty mizející charaktery ze hry. Zkoušíme s živou kamerou a celá inscenace končí instalací bez lidí… možná, že lidi jsou taky mizející endemité na planetě Zemi…, přibližuje režisérka Lucie Ferenzová.

Současně spolu s českou inscenací vzniká v berlínském Theater unterm Dach také inscenace německé verze tohoto nového textu. Režisérem inscenace je Johannes Wenzel, člen kolektivu Futur II Konjunktiv. Obě inscenace mají premiéry jen čtrnáct dní po sobě. Německá inscenace bude v Praze hostovat v listopadu v rámci PDFNJ (přičemž obě inscenace jsou součástí off programu PDFNJ a diváci je mohou obě shlédnout a porovnat 13.–15. listopadu v A studiu Rubín) Českou verzi čeká hostování  v Berlíně na konci ledna příštího roku v již zmíněném Theater unterm Dach.

Foto: Patrik Borecký 

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

57. sezona v A studiu Rubín

Připravované inscenace se ponesou v duchu mizení a objevování

V nadcházející 57. sezoně se pražské nezávislé divadlo A studio Rubín bude zabývat vším, co odchází, vzdaluje se, mizí, dost možná proto, aby se znovu vrátilo v jiné formě. V rámci ročních dramaturgických cyklů tuto sezonu zastřeší název Mizení. Premiérově budou uvedeny dvě inscenace: Endemité: příběhy mizení režisérky Lucie Ferenzové a Fakani režiséra Ondřeje Štefaňáka. Z vedení divadla dočasně zmizí umělecká šéfka Dagmar Fričová, kterou zastoupí Lucie Ferenzová. Inverzivní stranu mizení zhmotní nový projekt RubínLab, který dá v divadle prostor mladým umělcům. Divadlo novou sezonu zahájí 13. září.

V době výrazných a rychlých změn podmíněných klimatickou krizí a četnými válečnými, politickými i společenskými konflikty, se mění i způsoby vyprávění. Mění se i hlavní postavy těchto příběhů. Základním úběžníkem všech postav a světů, o kterých budou rubínovské inscenace vyprávět, je proto Mizení. To se dotýká rostlin i živočichů, krajiny, ale také způsobů života a myšlení. Připravované příběhy a postavy provedou diváky napříč časovými, společenskými, geologickými vrstvami, ale také vrstvami individuální i kolektivní paměti a ukáží, že svět tak, jak se lidem přinejmenším zdálo, že ho znají, nenávratně mizí.

A studio Rubín tradičně zahájí 57. sezonu společným úvodním večerem. Inscenace sezony představí její režisérka Lucie Ferenzová a režisér Ondřej Štefaňák 13. září. Na debatní půl hodinku naváže koncert kapely Hihihahaholky, jejíž tvorba je specifická experimentem slova, rapu a hudby šité na míru ve spektru od jazzových až po tvrdé trapové beaty.

První příběh A studio Rubín představí ve spolupráci s berlínským nezávislým divadlem Theater unterm Dach. Inscenace Endemité: příběhy mizení je výsledkem více jak pětiletého projektu autorky Dagmar Fričové, německého autora a překladatele Matthiase Naumanna z umělecké skupiny Futur II Konjunktiv a spolku Kolonie. Z jednoho textu vzniknou dvě inscenace: rubínovská v režii Lucie Ferenzové a berlínská v režii dalšího člena Futur II Konjunktiv Johannese Wenzela. Inscenace odvypráví příběh endemitů, tedy rostlin anebo zvířat, které se vyskytují jen ve zcela konkrétní lokalitě a jsou úzce navázány na specifické podmínky. Endemity ovšem v tomto novém textu nejsou jen rostliny a živočichové, ale jsou to také lidé spojení s určitým způsobem života, který najednou tváří v tvář klimatickým změnám není možný. Endemity ztvární Tereza Hof, Jana Kozubková a Halka Třešňáková. Premiéra se odehraje 5. října.

Druhý příběh odvypráví pravidelný spolupracovník divadla režisér Ondřej Štefaňák. Ten vytvořil rubínovskou adaptaci italského režiséra, ale také spisovatele Piera Paola Pasoliniho, který v padesátých letech napsal Ragazzi di vita (do češtiny obvykle překládanou jako Darmošlapové). Štefaňák svou adaptaci nazval Fakani. Román sleduje partu teenagerů z římského předměstí po konci války. Přestože se může tenhle časoprostor zdát na první

pohled dost vzdálený tomu, co žijeme my, opak je bližší pravdě. Periferie a všichni ti, kteří zmizeli z našeho zorného pole, protože jejich sociální podmínky a problémy jsou příliš komplikované, a tak je snazší raději říkat, že si za svůj neutěšený osud můžou sami, existují i v pozadí naší současnosti. Inscenace bude premiérově uvedena v lednu 2025 a diváci se mohou těšit na Ondřeje Pavelku, Petra Uhlíka a Anežku Šťastnou.

Sezona Mizení, má ale i svojí inverzní stranu. Posledním a třetím projektem této sezony bude malý, nebo možná i velký objev, v podobě výsledku nového pilotního opencallového projektu RubínLab. Divadlo na podzim vyhlásí výzvu, která cílí na mladé a začínající nejen umělce*kyně nejen z divadelních oborů, aby navrhli*y performativní akci, kterou by chtěli*y v Rubínu uskutečnit.

Téma sezony se v Rubínu propisuje i do pracovní metaroviny. Umělecká šéfka Dagmar Fričová ze své pozice na chvíli zmizí, aby se mohla věnovat rodičovským povinnostem. Na její místo nastoupí již podruhé režisérka Lucie Ferenzová.

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Slunce, seno, Pavlišov

Divadelní představení oživí broumovské pověsti i historické události

Pražská divadla A studio Rubín a Chemické divadlo opět spojila síly s broumovskými lokálními spolky a připravila divadelní inscenaci v podobě pouti krajinou. Už v pořadí druhá meditační túra vedoucí do Chaty pod Korunami vtáhne diváky do fenoménů a příběhů spjatých s bezprostředním okolím. Inscenaci Slunce, seno, Pavlišov společně vytvářejí režisér a autor Vojtěch Bárta a dramaturgyně Dagmar Fričová a Lucie Ferenzová. Bájné i reálné postavy ztvární Vojtěch Hrabák, Šimon Krupa, Tereza Hofová, Halka Třešňáková, Zbyšek Humpolec, Jana Kozubková a spolky i jednotlivci z místní komunity. 

„Podobně jako v minulém roce, kdy jsme zde odehráli představení Pivo, hlína, Pavlišov, navazujeme na lokální tradici martínkovické túry do hor. Během našeho představení si diváci mohou kromě malinového sirupu vychutnat krásu okolí i sílu legend a příběhů, které se na tomto území děly a dějí dodnes,“ představuje ideu představení dramaturgyně a šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.

Během devíti zastávek na trase Martínkovice – Chata pod korunou se diváci setkají s navrátilými broumovskými vlky, kteří rozdělují společnost, možná narazí na mariánské zjevením v Suchém dole, budou svědky vraždy dvou německých farářů, dozví se, proč a jak se textilie z broumovska dostávají do rukou afrických králů anebo na vlastní kůži zažijí slavnost pořádanou místními spolky.

„Oproti minulému roku jsme se více zaměřili na tematizaci současnosti a reflexi témat, které jsou pro region aktuální. I diváci, kteří se s námi na túru vydali v loňském roce, tak zažijí opět něco nového,“ dodává Fričová.

Inscenace spojuje tvůrce z pražského A studia Rubín a Chemického divadla, kteří se zaměřují na osobité multižánrové tvary s aktuálními společensko-politickými tématy. Divadelní pouť režíruje Vojtěch Bárta, dramaturgicky ji zaštitují Dagmar Fričová a Lucie Ferenzová. Historické a mýtické postavy zahrají Vojtěch Hrabák, Šimon Krupa, Tereza Hofová, Halka Třešňáková, Zbyšek Humpolec, Jana Kozubková, pěvecký sbor Clari Cantus, Divadelní soubor Kolár Police nad Metují a další spolky a jednotlivci z místní komunity.

Slunce, seno, Pavlišov se uskuteční dvakrát, a to v úterý 25. a ve středu 26. června. Druhé představení se odehraje v rámci mezinárodního festivalu Regiony Hradec Králové. Divadelní pouť nabídne dva paralelní začátky na dvou různých místech. Do Martínkovic se diváci mohou dopravit buď poutnickými a historickými autobusy nebo vlastní dopravou. Více informací najdou na www.astudiorubin.cz.

 Realizováno za finanční podpory Královéhradeckého kraje a Státního fondu kultury ČR.

Představení se odehraje 25. a 26. června 2024

Harmonogram akce:

Úterý 25. 6.

          djezd historického autobusu z Broumova – zastávka „Autobusové nádraží Broumov“

·         19.00 příjezd na seřadiště poutníků v Martínkovicích – zastávka „Martínkovice, pod lesem“ a ZAČÁTEK POUTI

·         cca 21.00 konec pouti u Chaty pod Korunou

·         22.00 předpokládaný odjezd poutnického autobusu od Chaty pod Korunou do Broumova


Středa 26. 6.
(hrajeme v rámci mezinárodního festivalu REGIONY Hradec Králové)

·         17.30 odjezd poutnického autobusu od Muzea východních Čech v Hradci Králové – VSTUPENKY k zakoupení POUZE na webu festivalu

·         19.00 příjezd na seřadiště poutníků v Martínkovicích – zastávka „Martínkovice, pod lesem“ a ZAČÁTEK POUTI – VSTUPENKY k zakoupení přes náš web nebo goout

·         cca 21.00 konec pouti u Chaty pod Korunou, kde bude přistavený autobus zpět do Hradce Králové

23.00 předpokládaný čas návratu zpět k Muzeu východních Čech v Hradci Král

 

Letošní edice události navazuje na pilotní projekt Pivo, hlína, pavlišov, který byl součástí kandidatury týmu Broumov 2028 na Evropské hlavní město kultury.

 

Foto: Alena Hlaváčová

Pavla  Umlaufová

pro Taneční magazín

Propast

Do A studia Rubín se vrací aktuální inscenace o enviromentální krizi a depresi

Klimatická změna a enviromentální žal jsou dvě hlavní témata inscenace Propast pražského A studia Rubín. Divadlo ji uvedlo 24. března minulého roku. Obnovená premiéra se odehraje 16. února. Propast zkoumá, jak důsledky globální změny klimatu, přírodní katastrofy a strach z budoucnosti ovlivňují lidské chování a vnímání. Dialog o budoucnosti, která je příliš depresivní na to, abychom k ní vzhlíželi, a o propasti s názvem deprese, režírovala Lucie Ferenzová. Text speciálně pro A studio Rubín napsala Dagmar Fričová. Dvojici postav hrají Jana Kozubková a Šimon Krupa.


Výskyt deprese a úzkosti v celém západním světě prudce stoupá a trápí stále větší procento populace. V ČR byla v roce 2020 podle Ústavu zdravotnických informací a statistik druhou nejčastější příčinou dlouhodobé pracovní neschopnosti, a dokonce první příčinou vydávání invalidních důchodů 2. stupně. Podle americké psychologické asociace depresi často vyvolávají i dopady změn klimatu na planetu a náš běžný život. Pocity s tím spojené jsou označovány jako environmentální žal či ekologická úzkost. Depresi tedy nevyvolávají pouze fyziologické příčiny, ale i mnoho sociálních aspektů. „Pokud je deprese jednou z nejrozšířenějších nemocí současnosti, není na čase se podívat na to, jak naše společnost funguje?“ vysvětluje důvody pro vznik inscenace autorka textu a umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.


„To, čemu kvůli klimatické změně čelíme se týká celé planety. V Propasti se snažíme hledat cestu, jak někomu jinému zprostředkovat svoji vnitřní úzkost, strach a pocit zoufalství, který doslova ochromuje celé tělo. Současně se při tomto sdělování otevírá ještě jiná rovina, a to je rovina lásky a intenzivního vztahu ke krajině, k ročním dobám, bez kterých pro nás svět přestává být světem, a tedy i místem, kde bychom chtěli žít. Na toto navazuje metatéma, kterým je hledání někoho Jiného, někoho druhého, ke komu budu moci přistoupit a tím konečně vystoupit sám ze sebe, ze své sebezahleděnosti, mít někoho rád, být mu blízko a dělat něco, co nás přesahuje,“ dodává Fričová.

Výchozí inspirací byla autorce Dagmar Fričové kniha O času a vodě islandského autora Snaera Magnasona, který si klade otázku, jak mluvit o obrovském a nepředstavitelném faktu klimatické krize, aby byl nejen srozumitelný, ale především, aby komunikoval s našimi emocemi a vztahy. Kniha Arktické sny reportéra Barryho H. Lopeze Fričové zprostředkovala polární krajiny a jejich postupné proměny a představy o nich. Fričová při přípravě materiálů pro vznik textu vedla rozhovory s několika odborníky, kteří tématu deprese a enviromentální krize věnují. Jedním z nich byl psycholog a ekopsycholog Jan Krajhanzl, dále teolog a farář CČSH Filip Sedlák nebo psychiatr Ondřej Válek.

„Propast je o děsu, co nás ochromuje a nevíme si s ním rady, o strachu sblížit se s druhým člověkem a o neustálé sebeanalýze, která má být léčivá, ale je tomu právě naopak. O setkání, porozumění, sdílení a naději, že ještě všechno není ztracené, pokud jsme ještě schopni otevřít dávno zabouchnuté dveře a přijmout polární krajinu za nimi – krajinu, která je krutá a nehostinná, ale přesto naše. Krajinu smutku a beznaděje, která tu prostě byla, je a bude, protože všechno nemůže být pořád veselé a šťastné. Je to pro mě symbol toho, že je načase si připustit, že prostě můžeme být smutní. Že ve společnosti zaměřené na výkon, růst a hromadění je čím dál tím víc lidí, kteří to nezvládají a doslova touží po tom skoku do propasti,“ komentuje téma inscenace režisérka Lucie Ferenzová a dodává: „Symbolické je, že propastí je v geologii nazývána deprese v zemském povrchu.“

Diváci se na začátku děje ocitnou v pokoji po večírku v momentu, kdy se postavy probouzejí. Scénickou dominantou inscenace je postel, která je symbolem intimity, blízkosti, bezpečí, ale v depresivních stavech taky místem, kde se člověk uzavře do sebe a ze kterého nevstane týdny. Postupně se proměňuje a stává se krajinou, která nabude až mýtického rozměru. Na vizuální a zvukové koncepci se podílí audiovizuální umělec Michal Kindernay a hudebnice Iana Koroleva, která si říká Rlung. Scénografii a kostýmy vytvořila Andrijana Trpković a Minna Liebhart.

Scéna se dvěma herci dovoluje soustředěnou a intimní hereckou práci. Dvojice Jana Kozubková a  navazují na jejich započatou spolupráci v rubínovské inscenaci Na konci století ryb. „Propast nevydává odpovědi na to, co dělat, když je člověk v depresi, nebo trpí environmentálním žalem. Spíš se snaží otevřít určitou krajinu, kde je přítomný smutek, skepse, úzkost a strach bez nějakého zahalování. Vedle sebe leží v posteli dva poměrně mladí lidé, o kterých by se mohlo říct, že mají všechno před sebou. Jenže z perspektivy Propasti je všechno marné,“ dokresluje základní situaci Fričová.

Obnovená premiéra inscenace Propast se uskuteční v pátek 16. února. Repríza následuje 5. března. Vstupenky jsou už teď dostupné na webových stránkách divadla.

Foto : Patrik Borecký

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín