Odvážná sezóna ve Švandově divadle

Anna Karenina, Klec bláznů, sólo pro Marii Štípkovou i nevšední spolubydlení Toyen

Anna Karenina, Klec bláznů, retro muzikál o božském pop-idolu, sólo pro Marií Štípkovou i nová česká hra o nevšedním spolubydlení malířky Toyen. Švandovo divadlo chystá odvážnou sezónu 2023/2024

V sezóně 2023/2024 chystá pražské Švandovo divadlo na Smíchově celkem pět premiér, z toho tři ve Velkém sále a dvě ve Studiu. „Myslím, že sezóna 23/24 by mohla být sezónou odvahy,“ shrnuje chystané novinky Martin Františák, umělecký šéf smíchovské scény.  U zvolených titulů zdůrazňuje nutnost vyjádřit se k realitě a zaujmout k ní postoj. „Odvážný, konfliktní nebo i smířlivý postoj – před realitou se už ale v davu příliš neukryjeme. Tímto je před námi sezóna nových horizontů, ke kterým se nedobereme bez pokusu přesáhnout sami sebe,“ říká Martin Františák.

Podzimní událostí bude u Švandů adaptace klasického románu Anna Karenina. Premiéra ve Velkém sále se uskuteční 4. listopadu právě ve Františákově režii. V sále pro 300 diváků uvidí publikum také Klec bláznů režiséra Daniela Hrbka, ředitele Švandova divadla. Kultovní francouzská komedie s prvky drag show nabídne publiku příběh, jenž je oslavou svobody sebevyjádření. Premiéra bude 24. února 2024. Od 25. května příštího roku Velký sál poprvé rozezní nový písničkový retro muzikál Návrat Krále. Jeho autor a režisér Jakub Čermák v něm vylíčí emigraci fiktivního popového idolu na vysněný Západ…

Přitažlivé novinky nabídne publiku i Studio Švandova divadla. V režii Lucie Ferenzové se zde 7. října uskuteční premiéra titulu Na první pohled. Monodrama Suzie Miller ověnčené Cenou Laurence Oliviera za nejlepší hru roku 2022 bude mimořádnou hereckou příležitostí pro Marii Štípkovou, stálici smíchovského souboru. Těšit se můžeme také na novou českou hru autorky a režisérky Martiny Kinské vyprávějící o nesnadném soužití tří osobností předválečné avantgardy – malířky Marie Čermínové čili Toyen, výtvarníka Jindřicha Štýrského a mladého židovského básníka Jindřicha Heislera. Premiéra komorní inscenace věnovaná nepatřičnosti v prostoru, čase i těle bude 27. března 2024.

Ke stálým členů hereckého souboru Švandova divadla přibude Jakub Tvrdík přicházející z královéhradeckého Klicperova divadla.

Klíč k novému dramaturgickému plánu? Celý svazek!

A podle jakého klíče k vytvoření dramaturgickému plánu sezóny 2023/2024 u Švandů přistoupili? „Klíč k dramaturgickému plánu není jeden, je jich celý svazek. Začíná to režiséry a tématy. Ale to nejdůležitější je pozorovat svět. Byť to zní banálně,“ vysvětluje umělecký šéf divadla Martin Františák. Důležité je podle něj „mluvit s lidmi, mezi sebou, sledovat novinky dramatických textů, ale i novinky v bulváru, anebo na malém dvorečku ve squatu. Každý přinášíme něco směrem k tématu. A hledáme dramata, která na otázky, věřím, nabízejí řešení.“

„Člověk ve společnosti hledá právo, člověk v krajině hledá božský smysl,“ pokračuje Františák. „Zatímco jedna žena skočí pod vlak, „idiot české hudby“ chce být milován, ale neví, kde a kým více, jiná žena hledá ženu a muže a nejvíce výtvarné umění,“ přibližuje ve zkratce některé z plánovaných novinek.

Divadlo jako duševní chemie podobná destilaci meruněk

Za nejpodstatnější považuje Martin Františák soubor, který se vyjadřuje sebevědomým a kreativním dialogem výrazných osobností „Na divadelních prknech mají stát takoví umělci, v takových textech, pod takovým vedením, které a kteří mají dar témata řemeslně a s charismatem uhrančivě předat divákům. A také lidé, kteří mají vlastní témata. Za tím je dřina, ambice, dialog, ale také úspěchy či neúspěchy,“ uvádí Františák, pod jehož uměleckým vedením prožívá Švandovo divadlo šťastnou éru kladných kritických ohlasů, dobré tvůrčí atmosféry i vyprodaných představení.

„Upřímně bych pozval diváky do Švandova divadla na vše! Je z čeho vybírat a bude tomu tak i v příští sezóně,“ je přesvědčen Martin Františák. „A co se týká navazování na dřívější etapy – věřím v kontinuitu. Je dobré vzít to dobré z toho, co bylo, a poté pracovat dál na nových cílech a snech. Divadlo tak vnímám spíše jako duševní chemii. Podobnou možná destilaci trnkových, anebo meruňkových plodů. Méně divadlo vnímám jako dřevorubectví. Ale i to k práci v krajině příběhu patří,“ připouští umělecký šéf divadla.

„Rád bych, abychom ve Švandově divadle v budoucnu uvedli ve světové premiéře text světové dramatičky, anebo dramatika. Jednali jsme zcela konkrétně s irskou dramatičkou Marinou Carr. Bohužel covid vše termínově rozladil, ale nevzdáváme to,“ uzavírá Martin Františák.

www.svandovodivadlo.cz

 

Premiéry Švandova divadla v sezóně 2023/2024

Na první pohled

Suzie Miller

režie: Lucie Ferenzová / Studio

premiéra 7. října 2023

 

Strhující zpověď ženy o hledání spravedlnosti v soudním systému.

 

Monodrama ověnčené Cenou Laurence Oliviera za nejlepší hru roku 2022 přináší mimořádnou hereckou příležitost pro Marii Štípkovou. Strhující zpověď obhájkyně Tessy Ensler se zaměřuje na to, jak moc se může lišit subjektivní zkušenost s tím, co považuje za skutečnost justice. Hlavní postava nechává nahlédnout do taktiky a techniky kladení otázek, jež vedou k ospravedlnění mužů nařčených ze znásilnění. První polovina dramatu je dynamickým soudním dramatem, které připomíná dokonale odsýpající sportovní zápas, druhá polovina je naléhavou osobní zpovědí ženy, jíž ke změně perspektivy přispěla skutečnost, že se sama stala obětí znásilnění. Na první pohled diváky zavede do srdce ženy, v němž se střetávají emoce a zkušenosti s pravidly hry.

Švandovo divadlo uvede kontroverzní, avšak v zahraničí divácky velice úspěšný titul, v české premiéře rok od premiéry v londýnském Divadle Harolda Pintera. Na repertoáru studiové scény se jedná o další titul, jenž se nezdráhá vyjadřovat k nejednoznačným a palčivým tématům současného společenského diskursu.

 

Anna Karenina

Lev Nikolajevič Tolstoj, Martin Františák, Marie Nováková

režie: Martin Františák / Velký sál

premiéra 4. listopadu 2023

Adaptace klasického románu vypráví příběh vdané ženy, která se kvůli nově nalezené vášni rozhodla opustit svůj konformní život. Anna Karenina při setkání s důstojníkem Vronským objevuje své mládí, jež byla nucena předčasně opustit, když na sebe vzala roli manželky a matky. Je odhodlaná utéct od manžela a syna, ztratit své pohodlné ale svazující společenské postavení a čelit opovržení ze strany bývalých přátel. Její rozhodnutí jí ale spíš než nový začátek přináší deziluzi z opakujících se partnerských vzorců a z mělkosti štěstí, které poskytuje zaslepená honba za romantickými ideály.

Kontrast tragického osudu hlavní hrdinky tvoří příběh Konstantina Levina, pochybujícího a rozkolísaného venkovského šlechtice, který složitě hledá a nalézá své místo ve světě a smíření se životem takovým, jaký je a jeho snoubenky, zprvu naivní Kitty, jejichž láska vzniká namísto povrchního vzplanutí na postupném budování společných hodnot. Dramatizace poukazuje na pokrytectví individualistické společnosti, která se zaklíná morálkou, zatímco postrádá základní duchovní hodnoty a nedokáže přímočaře a srozumitelně komunikovat.

 

Klec bláznů

Jean Poiret

režie: Daniel Hrbek / Velký sál

premiéra 24. února 2024

Kultovní komedie s prvky drag show jako oslava svobody sebevyjádření.

Klec bláznů je název nočního podniku, v němž se schází všichni, kteří oslavují vnitřní bohyni v mužském těle. Ředitelem kabaretu a choreografem v jedné osobě je Georges a hlavní hvězdou programu je jeho životní partner Albin, který vystupuje pod uměleckým jménem Zaza. Dvojice mužů spolu žije již dvacet let a ve svobodomyslné společnosti jsou respektovaným párem. Nikdy nemuseli svoji identitu skrývat. Alespoň do chvíle než jim Georgesův syn oznámil své zásnuby. Dospívající Laurent se chystá oženit s dcerou poslance, jenž svou kariéru postavil na hlásání řádu, morálky a na ochraně tradiční rodiny. A budoucí tchán trvá na tom, že chce poznat rodinu svého nastávajícího zetě…

Dokáže pár skrývat svou identitu v zájmu milovaného syna vstříc společenským postojům populistického politika? Kultovní francouzská komedie zkoumá hranice nepodmíněné lásky, poodkrývá pokrytectví společnosti, jež vytrvale odmítá vše, s čím nemá osobní zkušenost, ale především je jevištní oslavou těch, kteří se nenechají svazovat společenskými konvencemi a odvažují se být sami sebou.

Štýrský-Toyen-Heisler

Martina Kinská

režie: Martina Kinská / Studio

premiéra 27. března 2024

 

Za propastmi v nás samých.

Komorní hra o nepatřičnosti v prostoru, čase i těle. Tři výrazné osobnosti předválečné avantgardy, tři nezaměnitelné osudy, a přece tolik společného, že to nemůže být náhoda.

Jediná noc na zlomu zimy a jara 1942, jediná noc v koupelně garsonky v Krásově ulici na Žižkově. Malířka Toyen zde skrývá mladého básníka židovského původu Jindřicha Heislera. Je jediným básníkem současné generace, kterého uznává dlouholetý blízký přítel Toyen – výtvarník Jindřich Štýrský. Ten je však už delší dobu vážně nemocný a tuší, že o čas v tzv. budoucnosti bojuje i on. Tam venku je tma, oni sevřeni v malém prostoru a v sobě příliš mnoho imaginace… Mezi prsty se přesýpá minulost, ve vodní hladině objevují se střepiny budoucnosti a z tmavých škvír vystupují horečnaté halucinace. Co ještě je realita a lze se s ní skutečně potýkat? Není lepší sen? A co se stane, když dojdete na jeho samou hranici?

Návrat Krále

Jakub Čermák

režie: Jakub Čermák / Velký sál

premiéra 25. května 2024

Když už nemůžeš, tak zpívej víc!

Původní písničkový retromuzikál zasazen do nedávné československé historie o emigraci fiktivního popového idolu na vysněný západ. Populární zpěvák Gabriel Král bydlí na ubytovně Pragokoncertu, jako mimořádně oblíbená osobnost – na rozdíl od jiných zpěváků a populárních umělců – smí požívat luxus malé dvougarsonky. Odsud obdivuje oslnivá vystoupení západních umělců a touží po tom zářit stejně jako oni – s barevnými dekoracemi, flitrovými kostýmy a půvabnými sboristkami na pozadí. Tento sen se zdá ale v československé realitě nedosažitelný. Umělec má odpovědnost vůči svému publiku a bezvýchodnost si žádá odvážný čin. Co byste byli ochotni obětovat pro umění vy?

Popový král Král mizí v zemích barevných televizorů, normalizační řád se propadá do chaosu. Šedivými ulicemi velkoměst bloudí dezorientované české ženy v úzkosti, že se jejich hudební bůh navždy odmlčel, na umělecké ubytovně propukne nelítostný boj o jeho osiřelý dvoupokojový byt a sám nebohý utečenec čelí v Mnichově útoku československých emigrantů, kteří jej chtějí využít pro své politické cíle.

Dilemata, napětí, filozofické otázky a spousta písniček.

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

Tanečnice, baletky a krasobruslaři na plátnech PETRY SKLUZÁČKOVÉ

Na výstavě tři současných malířek v jihočeské Želči zaujala TANEČNÍ MAGAZÍN nejvíce Petra Skluzáčková. O hudebních interpretkách na vernisáži , čilém Mistru televizní zábavy a Tatrmanech od Bechyně nemluvě.

V již renomované galerii OBRAZÁRNA ŠPEJCHAR ŽELEČ (poblíž Plané nad Lužnicí) se o posledním prázdninovém víkendu představily na vernisáži tři současné malířky – KATEŘINA EKRTOVÁ, LENKA KUROVSKÁ a PETRA SKLUZÁČKOVÁ.

Náš TANEČNÍ MAGAZÍN nejvíce zaujala ona posledně jmenovaná autorka. A to nejen svým cyklem obrazů „Krasobruslaři“. Byl to dobrý odhad i pocit. Později jsme totiž zjistili, že se mladá malířka věnuje programově nejen krajinám a sportovní tematice, ale také výtvarnému vystižení tance jako takového. S celou jeho mnohotvárností a mnohobarevností.

Petra Skluzáčková – Krasobruslaři 3

OBRAZÁRNA ŠPEJCHAR ŽELEČ si vydobyla své místo mezi předními (nejen jihočeskými) stánky výtvarného umění svou pestrou dramaturgií výstav. Za více než šest let své existence představila nejen místním, ale i návštěvníkům z celých Čech, Moravy i zahraničí desítky Mistrů palety dvacátého i jedenadvacátého století. Zároveň zde dostávají příležitost zajímaví soudobí autoři a autorky. A tak tomu je i na právě probíhající výstavě „Něžné trojspřeží“.

Katalog výstavy „Něžné trojspřeží“

Obálka výpravného katalogu výstavy z výtvarné dílny Lenky Kurovské vzdáleně připomíná vrcholnou tvorbu legendární Toyen. To však pouze mimoděk. Veškerá díla trojice autorek jsou originální, osobitá a nesou i výrazný punc postimpresionismu. Obzvláště v případě Petry Skluzáčkové. Rovněž u Lenky Kurovské, která nezapře slavné rodinné tradice. Ani Kateřina Ekrtová nezůstává svými díly na výstavě nikterak stranou. I když její plátna zdobí převážně postranní stěny. A ještě malá chvála ke katalogu. Trio vystavujících zde velice odvážně, nekonvenčně, ale zároveň něžně zvěčnil fotograf Miloš Burkhard.

Co na výstavě není: Petra Skluzáčková – Baletky, olej na lepence, 60 x 50 cm

Vernisáž jako takovou oživily – další tři umělkyně. Tentokrát múzy hudební. Mezzosopranistka Eva Garajová, Dominika Ťuková, která si přivezla nejobjemnější nástroj – harfu a violistka Kateřina Fialová. Jejich téměř hodinový recitál byl – jak ostatně titul napovídá – postavený převážně na „Nelaskavých písních“ Petra Ebena. Ale z celého jejich repertoáru měla asi největší aplaus hudba soudobého autora Michala Müllera.

Petra Skluzáčková – Krasobruslaři 5

Petra Skluzáčková se věnuje nejen krasobruslařským motivům, které jsou zastoupeny na této výstavě, ale zároveň taneční tematice. Je patrné, že ji fascinuje pohyb dvou těl, jejich proplétání se do roztodivných pozic i emoce s tím spojené. Dá se říci, že její obrazy patřily k vrcholům výstavy.

Petra Skluzáčková – Tanec, olej na plátně, 50 x 40 cm

Výstavu v poněkud odlehčeném duchu doplnily trojrozměrné artefakty řezbářského charakteru z dílny volného výtvarného a divadelního sdružení TATRMANI ze Sudoměřic u Bechyně, pocházející převážně z jejich výtvarných workshopů. A  TATRMANI zde nezapřeli ani své divadelní kořeny – vyřezávanými loutkami. Ty se líbily i vzácnému hostu výstavy, doyenu televizních kabaretů a estrád, scenáristovi a dramaturgu Gustavu Oplustilovi. Mimochodem, tomuto muži plnému elánu a energie byste ani omylem nehádali dvaadevadesát let!

Petra Skluzáčková – Tanec II – olej na plátně 50 x 40 cm

I když vám možná dosud obec Želeč nic tak moc neříká, tak přímo kolem OBRAZÁRNY ŠPEJCHAR ŽELEČ vede několik jihočeských cyklotras. Ať již k Táboru, Bechyni anebo vzdálenějšímu Týnu nad Vltavou. Navíc, v přízemí této obrazárny je velikánské Zemědělské muzeum. Je chvályhodné, že se obec Želeč, sdružení Osvětáři Jihu a zejména neúnavný kurátor Pavel Šmidrkal zasloužili, že tu vzkvétá nejen výtvarné umění. A největší zásluhu na tom všem má pan farmář Martin Novák, který celý špejchar dokázal zrestaurovat a zprovoznit. Pan Martin Novák je i majitelem pivovaru Obora, jehož pivo Žitohola doslova okouzlilo táborské centrální náměstí v podniku se skromným názvem – Výčep. A to si na pivo pěstuje pan  Novák i vlastní chmel!

PETRA SKLUZÁČKOVÁ vystavovala i v prostorách paláců PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY a výstavu ji tam zahajoval JAN ČENSKÝ. Petra mu za to věnovala jeho portrét!

A pouze zpravodajská povinnost velí oznámit, že výstava „Něžné trojspřeží“ potvá do 25. října 2018. Je otevřena denně kromě pondělí od deseti do sedmnácti hodin. A přesná adresa galerie je: 391 74 Želeč

GPS: 49°19’16.183″N 14°39’0.601″E

http://spejcharzelec.cz/

Foto: Lucie Váchová a archiv Petry Skluzáčkové

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN