FysioART rozjíždí on-line MEMOfestival

A současně zahájil projekt »DIVADLO DO SCHRÁNKY«, který má ohlas i v Austrálii

Uskupení FysioART se od jara snaží flexibilně reagovat na „pandemická vlnění“ kolem koronaviru. Podzimní události jej pozastavili v den celorepublikové akce „Svícení pro kulturu”, jak TANEČNÍ MAGAZÍN informoval.

Od té doby jsme dozkoušeli představení ,Za zrcadlem´ a připravujeme on-line verzi MEMOfestivalu, který byl od roku 2017 přehlídkou forem divadla reminiscence. Současně jsme zahájili náš vlastní projekt ,DIVADLO DO SCHRÁNKY´,“ oznamuje režisérka a šéfka souboru Hana Strejčková.

Ze zahájení MEMOfestivalu (zcela vpravo režisérka a vedoucí FysioARTu Hana Strejčková)

O co se jedná? Divadlo do schránky” stále sice pracuje s on-line uváděním divadelních představení, ale drží se důležitých témat:

1) komunikace s divákem

2) představení dle výběru, čili na přání (například: pro kolektivy školní družiny)

3) ve schránce může představení najít i osoba, která není aktivní na sociálních sítích nebo nevlastní PC (dodává se také na nosiči DVD do opravdické bytové poštovní schránky).

Úspěšné Divadlo do schránky” se už „hraje” i v Austrálii 🙂 .

Sbíráme zpětně ohlasy publika.Dialog s diváky je pro nás velmi důležitý,“ vyzývá Hana Strejčková.

Bližší informace naleznete zde: https://www.fysioart.cz/l/divadlo-do-schranky/>

Titulní foto z představení „Mezi námi“

Foto: Ivo Šafus

FysioART

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

On-line konference „Střed zájmu – Kultura v nové realitě“

Kudy dál? Jak pracovat s novou realitou? Odpovědi bude hledat právě on-line konference „Střed zájmu: Kultura v nové realitě“. Diskutovat budou i populární tanečník Yemi a známá tanečnice i choreografka Miřenka Čechová.

Na konferenci „Střed zájmu“ budou na téma budoucnosti kultury, v kontextu současných (a možných budoucích) změn, diskutovat osobnosti napříč kulturní sférou i vědeckými obory.

Tuto konferenci pořádá Institut umění – Divadelní ústav (IDU) a Kancelář Kreativní Evropa. Za poskytnutou podporu pořadatelé děkují Galerii Rudolfinum.

Registrovat se můžete zdarma zde.

Pandemie koronaviru, která vypukla na začátku roku, proměnila svět. Všichni jsme se rázem ocitli v neznámé situaci, která prověřuje vlády, instituce, komunity i jednotlivce. Tato globální zkušenost přináší řadu otázek. A stala se i příležitostí k revizi a realizaci změn. Na všech úrovních a ve všech oborech si lidé kladou podobné otázky: kudy dál, jak pracovat s novou realitou, jaký přístup zvolit, jak se připravit a adaptovat na širší a dlouhodobější změny?

Jako zástupci kulturního sektoru, který již prošel – a znovu prochází – velkým otřesem, si klademe stejné otázky a ptáme se, jakou roli bude dále hrát umění a kultura? Právě ve světě, který zažívá tak dynamickou proměnu. Jak se kulturní organizace adaptují na nové okolnosti a potřeby? Jak se promění kulturní obsah a jeho distribuce? Jakým způsobem technologie ovlivní tvorbu, její sdílení i vnímání? Bude kreativita hlavním nástrojem adaptace?

Na mezinárodní konferenci přivítáme sociology, filosofy, kulturní profesionály a umělce, kteří budou na tyto zásadní otázky reagovat. A jistě zformulují a nastíní mnoho dalších problémů. Svět už nebude jako dřív, bereme to jako dobrou zprávu a příležitost.

Registrovat se můžete zdarma zde.

Program:

Keynote speakers

Jan Hollan, fyzik a klimatický vědec

Yvonna Gaillyová, environmentalistka, ředitelka institutu Veronica

Moderuje: Saša Michailidis

Změna společnosti // 1. panel

Ještě vloni jsme se zabývali udržitelností, tím, jak skloubit tržní ekonomiku, s nutností snížit její devastující ekologické dopady. Světem hýbaly iniciativy aktivistů, pravidelné protesty veřejnosti před parlamenty a vládními budovami. Jedna ekologická konference stíhala druhou. Globalizovaný svět si začal připouštět své reálné ohrožení.

Alice Koubová

V jaké situaci jsme dnes, kdy se rozjetý motor světové ekonomiky založené na spotřebě prudce zbrzdil? Je možné ještě hovořit o udržitelnosti? Dokáže se bohatá společnost vzdát svých privilegií a uskromnit se? Je naše realita na prahu globální společenské transformace, nebo míříme k reálné dystopii?

Hosté:
Alice Koubová, filosofka

Julia Sokolovičová, nezávislá expertka na klima a energetiku

Naďa Johanisová, ekologická ekonomka

Audit kultury // 2. panel

Kulturní organizace byly opatřeními v souvislosti s koronavirem zasaženy jako první a v maximálním rozsahu. Mnohé využily digitální prostředí, kam částečně přesunuly svoje aktivity. A často začaly přemýšlet o svém dalším směřování a poslání.

Yemi

Znamená přehřátá ekonomika i přehřátou kulturu? Nebylo kulturních projektů někdy až příliš? A co kvalita? Jak ji měřit, udržovat, zvyšovat? A kterak vnímají současnou situaci kulturní manažeři? Jsou schopni projít auditem, v němž by se prověřila kvalita jejich organizací? A co znamená současná situace pro donory – pro ty, kteří rozhodují o dotacích a grantech? Co by se mělo v kulturní a umělecké oblasti do budoucna podporovat a za jakých podmínek?

Hosté:
Jan Press, ředitel Moravské galerie v Brně

Yemi, choreograf, kreativní producent JAD Production

Ivan Buraj, umělecký šéf HaDivadla

Vít Janeček, dokumentarista, esejista a pedagog

Anežka Bartlová, kritička umění

Perspektiva umělců // 3. panel

Profesionálním umělcům přinesla korona-krize prostor ke koncentraci a zklidnění. Posílila však také nejistoty, které byly běžnou součástí jejich života již před krizí.

Miřenka Čechová

V diskusi se budeme ptát, jak vnímají dynamiku a proměnu paradigmatu dnešního světa? Proměnila korona-krize a klimatická krize jejich témata a inspirace? Co se změnilo, v souvislosti s pandemií, v jejich tvůrčím procesu a provozu? Má role umělců ve společnosti nějaké nové zadání?

Hosté:
Miřenka Čechová, tanečnice

Apolena Rychlíková, režisérka a novinářka

Adam Borzič, básník, překladatel

Noemi Purkrábková, teoretička, redaktorka, členka uměleckého kolektivu BCAAsystem

Speciální vstupy // 7 min.

Philip Gassmann, Green Filming

David Korecký, kurátor, Galerie Rudolfinum

Registrovat se můžete zdarma zde.

Video pozvánka

Bližší podrobnosti na: http://kulturavnoverealite.idu.cz.

Sdílet

Více informací na: www.kreativnievropa.cz

Foto: archiv TANEČNÍHO MAGAZÍNU

IDU a Kreativní Evropa

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

MAJÁKY v pohraničí (či zahraničí)

Zásluhou FysioARTu zářilo toto světlo budoucnosti i v Sasku

Profesionálnímu divadelnímu uskupení FysioART se podařil dokázat husarský kousek. V pondělí 12.10. 2020, po několika přesunech termínu (od jarní karantény), uvedl zahraniční premiéru inscenace „Půlnoc v pohraničí“. Odehrálo se tomu tak dokonce na německé straně pohraničí. Konkrétně v saském městečku Neusalza-Spremberg, na řece Sprévě. V místě, kde již historicky dlouho žije početná komunita Lužických Srbů. Takže zde vlastně došlo k divadelní premiéře hned pro dvě národnosti současně.

Konečně tedy se, počátkem října, mezinárodní premiéra „Půlnoci v pohraničí“ v německém okresu Görlitz (po jarním vynuceném odkladu), vážně uskutečnila. Jak byl TANEČNÍ MAGAZÍN informován, představení proběhlo za dodržení všech  hygienických „koronavirových” opatření obou států.

Maják kultury v kostele, v saském městečku Neusalza-Spremberg

A maják pro českou kulturu byl u Sprévy vznícen nadvakrát. Nejprve byl společně nasvícen kostel zvenčí. „A poté, po představení, jasné světlo uvnitř, aby prozářilo dobu nastávajícího kulturního temna,“ přiblížila nám MgA. Hana Strejčková.

Kostel, ve kterém se uskutečnila premiéra i bylo zapáleno světlo pro českou kulturu

Určitě je nutno uvést, že „Půlnoc v pohraničí“ je emočně silným příběhem s výrazným historickým nábojem. Což ostatně potvrzuje námi uveřejněná recenze z jejího únorového pražského představení:  https://www.tanecnimagazin.cz/2020/03/02/pulnoc-ve-20-00-…nny-marie-snezne/ .

Hana Strejčková v představení „Půlnoc v pohraničí”

Zeptali jsme se:

Hany Strejčkové

režisérky, choreografky, herečky i pedagožky, zakladatelky sdružení FysioART:

TM: Myšlenku s majáky české kultury jste posunuli ještě o stupínek výš. Jak to cítíte Vy osobně?

HS: „Rozsvítili jsme tedy světlo pro českou kulturu v pohraničí. Symbolicky v kostele. Ostatně, v těch poslední čtyři roky hrajeme stejně často jako na divadelních scénách. A místa, kde pravidelně hostujeme, také vysílala světelnou zprávu, že #kulturunezastavis. Maják české kultury, nádherná spontánní akce, která velmi decentním způsobem naznačila, že kultura spojuje národ, je jeho vizitkou a univerzálním komunikačním prostředkem. Nonverbální divadlo, tanec, cirkus jsou v posledních dekádách tak propojené se světem, že je jen těžko představitelné, aby se z kultury naživo stala vzpomínka. Chemie vztahu jeviště – hlediště, osobní kontakt s publikem, přesahové aktivity umění, ze všeho toho plynoucí emoce není možné plnohodnotně vtěsnat do virtuálního světa. Letošní rok vnímáme jako přelomový v dobrém i opačném významu, rozhodně nás provokuje neustrnout a hledat cesty ke světlu.”

TM: Děkujeme a věříme, že to světlo bude nejen světlem na konci tunelu, ale i pochodní, vedoucí divadlo k lepším perspektivám.

Foto: FysioART – Tomáš Strejček a archiv TM

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor se zpěvačkou, herečkou a režisérkou HELENOU DYTRTOVOU

„Před kamerou bych klidně stála denně”

Helena Dytrtová patří mezi naše přední dabingové herečky a režisérky. Věnuje se také úpravě dialogů, zpívá s vlastní kapelou a na scéně HD v Karlíně hraje sestru Mary Theresu v muzikálu „Sestra v akci”, což je její srdeční záležitost. A tu a tam si střihne také roli před kamerou.

Jste nejmladší ze čtyř sourozenců. Vyrůstala jste v rodině zanícených ochotníků a Váš tatínek založil ve Vlčkovicích ochotnický spolek. Zpívala jste v dětském sboru a věnovala se sportu. Jaké bylo období Vašeho dětství? Chtěla jste být herečkou?

„Když jsem přišla na svět já, už zdaleka nebyli zanícenými ochotníky, ale fotky z té doby a šminky se mi moc líbily. Dětství? Myslím, že mě bavilo všechno možné. Lyžování, fotbal, hokej, atletika, zpěv, kreslení, psaní básniček, čtení před celou třídou, čeština a hlavně zvířata. Měla jsem možnost občas jezdit na ušlechtilé kobylce a mou doménou byli psi. Ovšem nikdy mi nebylo dovoleno psa mít a už vůbec ne alespoň poníka. Prožívali jsme seriály jako třeba ,Bella a Sebastian´. Třídním šaškem a organizátorem jsem byla od jeslí. Doma jsme museli všichni pomáhat od nejstaršího až po nejmladšího. Zahrada, příprava dříví, úklid uhlí, každou sobotu se vynesly boty na zídku u domu a už jsme, přesně podle návodu našeho otce, čistili. Také jsme dostávali řemenem a museli klečet. To do hezkého dětství nějak nepatří. Jakmile byla příležitost, byli jsme v lese, kde jsme budovali různé posedy a obydlíčka, měli jsme zemljanku a chaloupku s garáží na dvě minikáry, které jsme s kamarády sami sestrojili. Takže spíš než herečkou jsem chtěla být ,kluk´. Pak přišlo rozhodování, kam po ZŠ. Chtěla jsem na zemědělskou školu a dále pokračovat až k ošetřovateli exotické zvěře. Ovšem talentové zkoušky na SPgŠ proběhly dříve a nakonec jsem studovala v Litomyšli.”

Vystudovala jste střední pedagogickou školu v Litomyšli, působila v MŠ v Těchoníně, poté jako skupinová vedoucí SSM na základní škole v Jablonném nad Orlicí a když bylo zapotřebí, tak jste také učila. Jak na tu dobu vzpomínáte?

„Úžasná doba, dá se říci, že nás nic netrápilo, kamarádi, kytary, písničky u táboráku, pořádání táborů se skvělou partou, dokázali jsme si všechno sehnat a táhli za jeden provaz. Jistě, že jsem cítila zodpovědnost za svěřené děti, ale pro mne to byla přirozenost. Dodnes se potkáváme a myslím, že i dávno odrostlé ,děti´ rády vzpomínají. V mládí jde všechno, když chcete. V té době jsem potkala kluky z kapely Olympic, jejich zásluhou se dostala do zákulisí všeho dění a už to jelo. Jen díky velké toleranci mé první chápající ředitelky, jsem nebyla nijak exemplárně trestána a po čase odjela dobýt tu ,velkou Prahu´.”

V 17 jste začala zpívat s kapelou Metronom, dostala jste se do finále soutěže Mladá píseň Jihlava, zpívala ve skupině Tutti. A pak jste studovala zpěv na konzervatoři v Praze. Poté přišly muzikály a již nějakou dobu vystupujete v HD v Karlíně, v muzikálu „Sestra v akci”. Jak se cítíte v roli sestry Mary Theresy?

„Musím to uvést na pravou míru. Kapela se jmenovala Akcent a byla to pro mne velká zkušenost a škola. Mladá píseň Jihlava byla soutěž mladých zpěváků, v podstatě bych ji přirovnala k dnešní SuperStar, tam jsem se prozpívala až k čtvrtému místu v bývalém Československu. Muzikál ,Sestra v akci´ v HDK je srdeční záležitost. Skvělé představení, skvělé obsazení, parta, úžasný pocit z toho, že tam mohu být. Svou roli vnímám jako součást nás všech ,sester´, kde máme každá nějaký ten úkol a pod vedením Lucie Bílé (Mary Clarence), je to velká zábava, která, jak doufám, jen tak neskončí.”

Velký prostor ve Vaší umělecké dráze má dabing, který jste si poprvé „ochutnala“ při dabování bulharského filmu Školní léta žáka Puži. Od té doby je Vaše filmografie velice bohatá. Jak jste se do dabingu dostala?

„Zřejmě to tak mělo být. Nejdříve mě oslovila redakce ČST k namluvení nepatrného komentáře, pak se naskytlo pár postsynchronů a jednoho dne jsem se objevila v televizi na takzvaný ,dabingstreet´, kde pobíhal, tehdy mně ještě neznámý asistent režie a ptal se, jestli jsem z konzervatoře. Odpověď zněla, že ano, on na to, že už mám půlhodiny zpoždění. Upozornila jsem ho, že to je omyl, ale po krátké domluvě jsem stála za mikrofonem. Ovšem je omyl se domnívat, že to bylo až tak jednoduché. Ta cesta vedla dále pěkně od píky, sbory, malé úlohy a tak postupně dál. Důležitou roli hrála jistá všestrannost a to nejen co se týče práce s hlasem, pohotové čtení textu s pochopením jeho smyslu, ale nakonec určitě i zpěv. Později jsem se stala také hlasatelkou zpráv, což mě velmi bavilo. Je to vzrušující, když víte, že jdete přímo do éteru. Vstávala jsem ve čtyři ráno, sloužila soboty, neděle, ale když se pak do režie dovolala moje spolužačka z České Lípy s tím, že mě poslouchá každý den, byla to velká satisfakce.”

 V dabingu působíte také jako režisérka a pracujete i na úpravě dialogů. Která z těchto profesí je Vám nejbližší?

„To se nedá oddělovat. Úprava dialogů je velice náročná a důležitá práce a je jedno, jestli upravuji dětský seriál nebo drama. Vždycky se snažím, aby se kolegům, i těm mladým a nejmladším dobře mluvilo, jde o práci s českým jazykem, hledání takových výrazů, aby se co nejvíce blížily k originálnímu znění a byl zachován smysl díla. Samozřejmě hodně záleží na zdatnosti překladatele. V režii si pak tzv. ověřím, jak se to povedlo, ale i tam je normální, že na místě něco změníme nebo opravíme. Velkými pomocníky jsou naši mistři zvuku. Více uší více slyší, více očí více vidí. Prostě bez týmové práce to nejde.”

Před kamerou působíte málo, přesto jste se objevila v TV – „Nevěsta pro Paddyho”, „ORZ”, „Kriminálka Anděl”, „Dabing Street”, „Modrý kód”. Bavilo Vás to před kamerou?

„Jednou větou, před kamerou bych klidně stála denně.”

 V dabingu spolupracujete i se svými dětmi Pavlínou, Pavlem a Helenou. Jak se Vám spolu pracuje?

„Skvěle. Oni mě respektují, já je a musím říct, že se kolikrát moc nasmějeme, protože je znám od jejich narození 🙂 a máme svůj rodinný humor, historky, průpovídky a vtípky. To byste museli zažít. Když je potřeba, pomohou i s přípravou mé práce.”

Díky dceři Pavlíně jste babičkou. Jak se cítíte v této roli?

„Dvojitou. Pocity nepopsatelné. Jsou, v jistém smyslu, mým pokračováním. Pozoruji, jak se vyjadřují, ať už pohybem, zájmem o věci, hudebním nadáním. Pravdou je, že bych se jim chtěla věnovat více. Takže se těším do důchodu. Jestli mě tam tedy vezmou. 🙂 “

A co chvíle volna, jak je ráda trávíte?

„V poslední době na chalupě, kde máme silné kořeny. Ráda houbařím, pozoruji přírodu, suším seno do krmelce, zajdu za kamarády, zpívám s vlastní kapelou, píši texty, a když se nám doma sejde volno ve stejném termínu, navštěvujeme oblíbená místa anebo se dívám na filmy pro pamětníky a uvědomuji si, jak je vše pomíjivé a proto mě nejvíce baví chvíle, kdy se všichni sejdeme u velkého stolu, bavíme se, zpíváme a s humorem sobě vlastním jsme spolu.”

 Helena Dytrtová:

Narodila se 12. 1. 1962 jako Helena Horníčková v Jablonném nad Orlicí. Známá je také pod jménem Helena Hanson.

Vystudovala SPgŠ v Litomyšli a zpěv na pražské konzervatoři.

Známá je z muzikálů Divadla Ta Fantastika – „Excalibur”, „Láska je láska”, „Elixír života”, „Obraz Doriana Greye”, „Dáma s kaméliemi”. Vystupuje v HD v Karlíně v muzikálu Sestra v akci.

Děti: dcery Pavlína Kostková – Dytrtová,  Helena Němcová a syn Pavel Dytrt působí také v dabingu.

Díky dceři Pavlíně je babičkou.

Veronika Pechová   

pro TANEČNÍ MAGAZÍN