„Pivní“ kuriozita TANCE PRAHA 2021

Zajímavý unikát v rámci tohoto vrcholného tanečního festivalu

Málokdy se může stát, že se – alespoň jmény – prolínají na jedné akci dva různé obory. V tomto konkrétním případě se jedná o tanec a – pivovarnictví!!! V rámci letošního festivalu TANEC PRAHA totiž vystupují hned dva interpreti, kteří nesou jména piva, respektive malého pivovaru. Obzvláště kuriózní je to v tom, že se, v našem případě, jedná o vskutku malý východočeský minipivovar!!! A jméno pivovaru i současně druhu piva pivovaru z horských úbočí Jeseníků!

Kdyby se někdo jmenoval Ježek, Konrád, Vratislav či Václav Holan, jako větší pivovary, určitá, i když také mizivá, pravděpodobnost tu je… S tím, že by se někdo jmenoval třeba Staropramen či Prazdroj nelze snad ani ve snu počítat… Ale na stejném festivalu jména Záhora a Holba??? K neuvěření!

Kdo jsou tito dva umělci se jmény tak podobnými sladovému, chmelovému moku? Začněme tedy, podle abecedy, Ondřejem Holbou.

Ondřej HOLBA absolvoval katedru pantomimy na pražské HAMU. Specializuje se na autorské pohybové divadlo, nový cirkus a cirkusovou pedagogiku. Od roku 2010 působí jako herec v divadle Circus Sacra. Se svými představeními již vystupoval na festivalech Letní Letná, Cirk UFF, Cirkopolis, Mime Fest, Kremnické Gagy a na mnoha a mnoha dalších.

Ve své tvorbě se programově zaměřuje na nový cirkus a autorské divadlo i rozšíření těchto světových trendů v České republice. Spolupracuje s umělci z celého světa. Ve spolupráci s finskou režisérkou a klaunkou Herne Väätäinen vytvořil autorské inscenace „Still life“ a „And Who Is Useless Now?“.

Ondřej Holba

V současnosti se zabývá možností využití robotiky a umělé inteligence v klaunských představeních v divadle. Inspiraci ke své tvorbě hledá ve filozofii umělé inteligence, ve výtvarném umění, hudbě a v práci se světlem, přičemž usiluje o vyrovnané propojení těchto směrů.

Ondřej v akci

Poslední dobou režíroval autorská představení „Kukačka – přesto zůstal člověkem“ (2017) a „Parazit“ (2019). V roce 2019 dokončil svůj zásadní, již zmíněný, projekt „And Who Is Useless Now?“, který byl vybrán do evropských projektů Circolaborative Tools, Circus Next + a na festival Česká taneční platforma.

Michal ZÁHORA absolvoval roku 2003 Konzervatoř Duncan centre. Zahraniční studijní pobyt absolvoval ve Stockholmu, po jehož ukončení ihned získal angažmá v norském národním souboru Carte Blanche. Poté následovalo angažmá v taneční skupině choreografa Roberta Zappaly v Itálii (2004-2005). Tříleté angažmá absolvoval Michal následně v britském národním souboru Scottish Dance Theatre (2006-2008). Ojedinělé a široké zkušenosti získal při práci v uvedených souborech, ale také v rámci nezávislé umělecké činnosti.

Michal Záhora

Spolupracoval s více, než osmnácti zahraničními a českými choreografy, ze kterých jmenujme alespoň Ohada Naharina, Amandu Miller, Inu Christel Johannessen, Adama Benjamina anebo Evu Blažíčkovou.

Záhora se své vlastní choreografické tvorbě věnoval zejména jako člen souboru NANOHACH (2005-2016). Mezi jeho autorská díla patří „Synchronicity“, „Resonance“, „Orbis pictus“, „Diptych“, „DEVOID“, „Okamžik proměn“, „Pulsar“, „Koncert pro NI“, „Slavnost“, „Výročí“, „Chrámový tanec“, „Generace X“, „Evropa!!?“. Všechny jeho inscenace na sebe strhly pozornost kritické i divácké divadelní obce u nás i v zahraničí (Irsko, Itálie, Německo, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko, USA, Velká Británie).

Michal v pohybu

Za choreografickou a interpretační práci byl nominován na nejrůznější ceny ve svém oboru: Cena Thálie, Cena SAZKY za objev v tanci, výroční ceny Opery plus.

Souběžně s choreografickou a taneční činností se Michal také systematicky zabývá uměleckým vzděláváním a pedagogickou praxí. Vedl semináře na London Contemporary Dance School – The Place (Londýn), Rambert school of ballet and contemporary dance (Londýn), The Space – Scottish School of Contemporary Dance (Dundee). Průběžně od roku 2008 vede vzdělávací semináře pro profesionály, studenty tanečních škol nebo pro pedagogy a účastníky celorepublikových přehlídek amatérského tance a základních uměleckých škol.

V letech 2009 – 2013 byl ředitelem Konzervatoře Duncan centre a mnoho let také jejím pedagogem. Vyučoval rovněž, ve školním roce 2016/2017 na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. 

A teď krádce o jejich pivních jmenovcích.

PIVOVAR HOLBA píše svou historii již od roku 1874, kdy v Hanušovicích založil sládek Josef Mullschitzký na tehdejší dobu moderní parní pivovar. První várka piva se zde uvařila přesně 28. prosince téhož roku. Postupně se pivovar rozrůstal a modernizoval. Již ve třicátých letech minulého století byl, svým výstavem, třetím nejvýkonnějším na Moravě. Po znárodnění v roce 1948 se přejmenoval na „Pivovar Hanušovice, národní podnik“. Ale i za minulého režimu neslo jeho nejkvalitnější a vývozní pivo stále značku „Holba“. Nyní spadá pod koncern „Severomoravské pivovary Přerov. A věnuje se, kromě výroby piva i jeho expedici a plnění – to nejen do sudů, ale částečně i do moderních ve světě stále žádanějších plastových přepravek, trochu připomínajících tvar ledvin.

PIVOVAR ZÁHORA je mnohem mladší. Vznikl, severozápadně od Chlumce nad Cidlinou, ve vesnici Kněžičky v roce 2016. A založili jej dva bratři Záhorové. Tomáš a Vojtěch. Vaří pivo poctivě na tři rmuty. Tedy pivo spodně kvašené. Vedle toho mají v nabídce také piva kvašená svrchně. A k jejich mistrovským kouskům patří i pivo nakuřované – Rauchbier. Díky kvalitě a nepřehlédnutému grafickému stylu etiket je jejich pivní mok vyhledávaným artiklem nejen v širokém okolí, ale i ve speciálních restauračních podnicích v Praze, Brně, ale také třeba v Liberci.

Ale zpět k festivalu TANEC PRAHA. Ondřej Holba na něm vystoupí s inscenací „And Who Is Useless Now?6. června v jihlavském DIODu a 9. června v v olomouckém DIVADLE NA CUCKY. A Michal Záhora, s pořadem Generace X10. června v pardubickém DIVADLE29 a 12. 6. v amfiteátru za DKMO v Ostravě..

Nezaměnitelný grafický styl etiket pivovaru Záhora

Foto: Dragin Dragan, Vojtěch Brtnický a archiv TM

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Still Life jako surreální zátiší

Nevšední podívaná, pojící pohybové divadlo s esteticky působivými obrazy, na hranici surreálna a existencialismu

 

 

 

13.května premiéroval herec a performer Ondřej Holba inscenaci Still Life, inspirovanou výtvarným uměním Reného Magritta. Ve spolupráci s finskou klaunkou Heli Väätäinen, která na dílo režijně dohlédla, vytvořili v prostoru La Fabriky nevšední podívanou, pojící pohybové divadlo s esteticky působivými obrazy, na hranici surreálna a existencialismu.

02

Už při příchodu diváků seděl v šeru jeviště u stolu interpret. Po rozsvícení scény jsme si jej mohli ve statické poloze, v černé buřince a saku, prohlédnout. Následoval black-out – chvilkové zhasnutí – a opětovné rozsvícení, přičemž se obraz změnil jen v detailu – na stole přibyl stojánek na vajíčko. Další black-out a ve stojánku už bylo vajíčko. Tímto obrazovým způsobem se situace vyvíjela, obsáhla několik komických prvků, ale především nastínila výtvarně velmi zdárně zpracovanou poetiku. Brzy se začal ukazovat i celkový surreální, místy až bizarní styl vedení děje. Představení totiž neobsahovalo pou ze obrazové střihy, ale i značné skoky a „střihy“ v chování hlavní (a jediné) postavy. Z člověka, který se připravuje ke snědení vejce, se měnil v ptáka, z melancholické nálady, kdy se utápěl ve své samotě, se hravě změnil v piráta, a to samé platí i o scéně, kdy si zkoušel paletu mimicky vyjádřených emocí,  v sedě na židli, s vajíčkem v puse.

01

Přestože byl Holba fyzicky jediným interpretem, měl partnera v podání dětského hlasu. Dotvářelo to záměr inscenace, v níž se protagonista pohyboval ve vymezeném čtvercovém prostoru, jenž se stal zároveň místem bezpečí – místem vnitřního klidu a hry s dítětem, které se ozývalo skrze reproduktory – zároveň ale i ohraničeným světem, z něhož není snadné vystoupit. Tohoto problému – bezpečí versus svoboda, únik versus potřeba komunikace – se dramaturgie dotýkala nejvíce. Přestože se tak začátek představení mohl zdát značně surreální a vlastně podtrhl performativní tendence současného pohybového divadla (důraz spíše na akci než na děj, spíše na obraz než na myšlenku), závěr už se jasně držel protagonistovy snahy o únik z vymezeného čtverce. Jeho hravost, představivost a schopnost imaginace mu v tom zdá se pomohly nejvíce a při posledním black-outu už jsme na scéně nalezli pouze klobouk. Ondřej Holba se tak jako interpret přemístil zpět do běžného života, mimo hranice pomyslných jevištních stěn, a zda jsme předtím nahlédli do srdce Reného Magritta, finské režisérky Väätäinen nebo samotného Holby, zůstalo nevyřčeno. Co k tomu všemu ale můžeme vyřknout je, že podívat se někdy do světa imaginace, kde přestává platit „obyčejná“ logika, může být osvobozující, a v případě Still Life rozhodně sto jí za to.

 

03

Alexej Byček

Taneční magazín

René Magritte ožívá v La Fabrice

Během představení Still Life se stanete součástí světa vytvořeného pro někoho, kdo se potřebuje načas ukrýt před svým osudem. Světa, ve kterém je realita už jen stínem mysli. Hravost dítěte se zde mísí se šílenstvím dospělého a šílenství se stává snem.

 

 

 

 

V pátek 13. 5. proběhne premiéra autorského představení Ondřeje Holby s názvem Still life. Je inspirované tvorbou surrealistického malíře Reného Magritta. Vizuální mimická inscenace pod režijním vedením Heli Väätäinen z Finska propojuje surrealismus, komedii, několik vajec a vnitřní svět jednoho člověka.

Na Still life pracuji už tři roky. Jsem fascinován nejen tvorbou a myšlením Reného Magritta, ale také minimalistickým herectvím v kombinaci s napětím a silnou atmosférou na jevišti. Téma představení je pro mě navíc velmi osobní. Odkrývám v něm své zkušenosti z opakovaných pobytů v nemocnici.“ říká o představení Ondřej Holba.

Stanete se součástí světa vytvořeného pro někoho, kdo se potřebuje načas ukrýt před svým osudem. Světa, ve kterém je realita už jen stínem mysli. Hravost dítěte se zde mísí se šílenstvím dospělého a šílenství se stává snem. Tak trochu surrealistické představení o křehké skořápce naší duše, vnitřním dítěti a popírání reality.

„Jestliže je sen výkladem bdělého stavu, tak i bdělý stav je výkladem snu.“ — René Magritte

Ondřej Holba tímto představením absolvuje katedru pantomimy na HAMU, má za sebou různé role v nezávislých projektech, jakož i sólové inscenace. Ke spolupráci si přizval Heli Väätäinen, finskou režisérku, performerku a klaunku, která kromě své nejnovější sólové inscenaceTwist & Shout, má na kontě několik režijních počinů. Působila v souborech jako jsou Theatre Metamorphosis (Helsinki), Monoteatteri (Helsinki) nebo Krepsko (Praha).

Still_life_2a

Námět a hraje: Ondřej Holba

Režie: Heli Väätäinen

Voice-over: Jáchym Vacík

Supervize: Eliška Brtnická

Light-design: Karel Šimek

Hudba: Matouš Hekela

Produkce: Jakub Urban

 

Premiéra: 13.5.2016, La Fabrika, Praha

 

Vstupné: 250Kč / 150 Kč na pokladně La Fabriky

Still_life_1a

Foto: Benn Murhaaya

Taneční magazín