„Pivní“ kuriozita TANCE PRAHA 2021

Zajímavý unikát v rámci tohoto vrcholného tanečního festivalu

Málokdy se může stát, že se – alespoň jmény – prolínají na jedné akci dva různé obory. V tomto konkrétním případě se jedná o tanec a – pivovarnictví!!! V rámci letošního festivalu TANEC PRAHA totiž vystupují hned dva interpreti, kteří nesou jména piva, respektive malého pivovaru. Obzvláště kuriózní je to v tom, že se, v našem případě, jedná o vskutku malý východočeský minipivovar!!! A jméno pivovaru i současně druhu piva pivovaru z horských úbočí Jeseníků!

Kdyby se někdo jmenoval Ježek, Konrád, Vratislav či Václav Holan, jako větší pivovary, určitá, i když také mizivá, pravděpodobnost tu je… S tím, že by se někdo jmenoval třeba Staropramen či Prazdroj nelze snad ani ve snu počítat… Ale na stejném festivalu jména Záhora a Holba??? K neuvěření!

Kdo jsou tito dva umělci se jmény tak podobnými sladovému, chmelovému moku? Začněme tedy, podle abecedy, Ondřejem Holbou.

Ondřej HOLBA absolvoval katedru pantomimy na pražské HAMU. Specializuje se na autorské pohybové divadlo, nový cirkus a cirkusovou pedagogiku. Od roku 2010 působí jako herec v divadle Circus Sacra. Se svými představeními již vystupoval na festivalech Letní Letná, Cirk UFF, Cirkopolis, Mime Fest, Kremnické Gagy a na mnoha a mnoha dalších.

Ve své tvorbě se programově zaměřuje na nový cirkus a autorské divadlo i rozšíření těchto světových trendů v České republice. Spolupracuje s umělci z celého světa. Ve spolupráci s finskou režisérkou a klaunkou Herne Väätäinen vytvořil autorské inscenace „Still life“ a „And Who Is Useless Now?“.

Ondřej Holba

V současnosti se zabývá možností využití robotiky a umělé inteligence v klaunských představeních v divadle. Inspiraci ke své tvorbě hledá ve filozofii umělé inteligence, ve výtvarném umění, hudbě a v práci se světlem, přičemž usiluje o vyrovnané propojení těchto směrů.

Ondřej v akci

Poslední dobou režíroval autorská představení „Kukačka – přesto zůstal člověkem“ (2017) a „Parazit“ (2019). V roce 2019 dokončil svůj zásadní, již zmíněný, projekt „And Who Is Useless Now?“, který byl vybrán do evropských projektů Circolaborative Tools, Circus Next + a na festival Česká taneční platforma.

Michal ZÁHORA absolvoval roku 2003 Konzervatoř Duncan centre. Zahraniční studijní pobyt absolvoval ve Stockholmu, po jehož ukončení ihned získal angažmá v norském národním souboru Carte Blanche. Poté následovalo angažmá v taneční skupině choreografa Roberta Zappaly v Itálii (2004-2005). Tříleté angažmá absolvoval Michal následně v britském národním souboru Scottish Dance Theatre (2006-2008). Ojedinělé a široké zkušenosti získal při práci v uvedených souborech, ale také v rámci nezávislé umělecké činnosti.

Michal Záhora

Spolupracoval s více, než osmnácti zahraničními a českými choreografy, ze kterých jmenujme alespoň Ohada Naharina, Amandu Miller, Inu Christel Johannessen, Adama Benjamina anebo Evu Blažíčkovou.

Záhora se své vlastní choreografické tvorbě věnoval zejména jako člen souboru NANOHACH (2005-2016). Mezi jeho autorská díla patří „Synchronicity“, „Resonance“, „Orbis pictus“, „Diptych“, „DEVOID“, „Okamžik proměn“, „Pulsar“, „Koncert pro NI“, „Slavnost“, „Výročí“, „Chrámový tanec“, „Generace X“, „Evropa!!?“. Všechny jeho inscenace na sebe strhly pozornost kritické i divácké divadelní obce u nás i v zahraničí (Irsko, Itálie, Německo, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko, USA, Velká Británie).

Michal v pohybu

Za choreografickou a interpretační práci byl nominován na nejrůznější ceny ve svém oboru: Cena Thálie, Cena SAZKY za objev v tanci, výroční ceny Opery plus.

Souběžně s choreografickou a taneční činností se Michal také systematicky zabývá uměleckým vzděláváním a pedagogickou praxí. Vedl semináře na London Contemporary Dance School – The Place (Londýn), Rambert school of ballet and contemporary dance (Londýn), The Space – Scottish School of Contemporary Dance (Dundee). Průběžně od roku 2008 vede vzdělávací semináře pro profesionály, studenty tanečních škol nebo pro pedagogy a účastníky celorepublikových přehlídek amatérského tance a základních uměleckých škol.

V letech 2009 – 2013 byl ředitelem Konzervatoře Duncan centre a mnoho let také jejím pedagogem. Vyučoval rovněž, ve školním roce 2016/2017 na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. 

A teď krádce o jejich pivních jmenovcích.

PIVOVAR HOLBA píše svou historii již od roku 1874, kdy v Hanušovicích založil sládek Josef Mullschitzký na tehdejší dobu moderní parní pivovar. První várka piva se zde uvařila přesně 28. prosince téhož roku. Postupně se pivovar rozrůstal a modernizoval. Již ve třicátých letech minulého století byl, svým výstavem, třetím nejvýkonnějším na Moravě. Po znárodnění v roce 1948 se přejmenoval na „Pivovar Hanušovice, národní podnik“. Ale i za minulého režimu neslo jeho nejkvalitnější a vývozní pivo stále značku „Holba“. Nyní spadá pod koncern „Severomoravské pivovary Přerov. A věnuje se, kromě výroby piva i jeho expedici a plnění – to nejen do sudů, ale částečně i do moderních ve světě stále žádanějších plastových přepravek, trochu připomínajících tvar ledvin.

PIVOVAR ZÁHORA je mnohem mladší. Vznikl, severozápadně od Chlumce nad Cidlinou, ve vesnici Kněžičky v roce 2016. A založili jej dva bratři Záhorové. Tomáš a Vojtěch. Vaří pivo poctivě na tři rmuty. Tedy pivo spodně kvašené. Vedle toho mají v nabídce také piva kvašená svrchně. A k jejich mistrovským kouskům patří i pivo nakuřované – Rauchbier. Díky kvalitě a nepřehlédnutému grafickému stylu etiket je jejich pivní mok vyhledávaným artiklem nejen v širokém okolí, ale i ve speciálních restauračních podnicích v Praze, Brně, ale také třeba v Liberci.

Ale zpět k festivalu TANEC PRAHA. Ondřej Holba na něm vystoupí s inscenací „And Who Is Useless Now?6. června v jihlavském DIODu a 9. června v v olomouckém DIVADLE NA CUCKY. A Michal Záhora, s pořadem Generace X10. června v pardubickém DIVADLE29 a 12. 6. v amfiteátru za DKMO v Ostravě..

Nezaměnitelný grafický styl etiket pivovaru Záhora

Foto: Dragin Dragan, Vojtěch Brtnický a archiv TM

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Momentum MIŘENKY ČECHOVÉ

Na piazzettě Národního divadla probíhá výstava fotografií

Momentum Miřenky Čechové ve fotografiích Vojtěcha Brtnického na piazzettě Národního divadla

Na náměstí Václava Havla (piazzetta Národního divadla) bude od 1. do 28. února probíhat výstava fotografií Vojtěcha Brtnického zachycující 30 hodinovou performance Miřenky Čechové a Sabine Seume Momentum, která se zde uskutečnila v červnu loňského roku. Zabydlený pokoj s neviditelnými stěnami, v němž vše plyne pomaleji, než ve skutečnosti, z amyšlení nad každodenní uspěchaností života a jedinečné česko-německé setkání dvou významných performerek tanečního divadla zachycené na 10 velkoformátových snímcích. Výstavu doprovodí úvodní a závěrečná taneční instalace Vidět stíny utíkat – nechat mysl létat, která proběhne 1. února v 17.30 a 28. února v 17.00.

V prostoru piazzetty Národního divadla (nám. Václava Havla) se v červnu 2017 uskutečnil ojedinělý taneční projekt dvou choreografek a performerek Miřenky Čechové a Sabine Seume. Ty uvnitř veřejného prostoru stvořily intimní pokoj, v němž non-stop, po dobu třiceti hodin zakoušely zpomalení času. Co vše se během těchto třiceti hodin událo? S jakými okamžiky se musely utkat? „Když se člověk vrcholně zpomalí, uvidí pohyb svého vlastního stínu,” popisuje svůj zážitek z performance Momentum Miřenka Čechová.

Jedinečnou atmosféru zachytil ve svých fotografiích Vojtěch Brtnický, jeden z nejvýraznějších fotografů současného tanečního divadla. „Řeč těla je velice silný komunikační prostředek a ne mnoho z nás si uvědomuje, jak moc ji vnímáme. Chvíli jsem se věnoval činohře, ale jednoduše řečeno proti současnému tanci to byla tak trochu nuda. Současný tanec je mnohem vyzývavější ke zkoumání, nutí k pečlivějšímu pozorování a zároveň občas neklade skoro žádné mantinely vlastní interpretaci,“ dodává autor fotografií. Brtnický dokumentuje dění v oblasti současného tance a pohybového divadla už přes deset let. Je mimo jiné oficiálním fotografem festivalů Tanec Praha nebo česká taneční platforma. Spolupracuje se soubory Spitfire Company, Tantehorse, Divadlem Ponec, Cie des Pieds Perchés, Nanohách, VerTeDance a dalšími v ČR i v zahraničí. Publikuje v domácích časopisech a periodikách, ale i v zahraničním tisku (New York Times, Russia Today).

Výstavu fotografií doprovodí v úvodní vernisáži 1.2. i v závěrečné dernisáži 28. 2. taneční instalace Vidět stíny utíkat – nechat mysl létat. Její název odkazuje k poslední hodině extrémní fyzické výzvy, v níž koncentrace a tělesný výkon performerek dosahovaly vrcholu.

Výstava Momentum 1.2.- 28.2.2018

Vernisáž + performance Vidět stíny utíkat – nechat mysl létat 1.2.2018 v 17:30

Performeři: Darja Hlinková, Sabina Bočková, Viktor Černický, Inga Mikshina, Lukas Blaha Bliss, Eva Stará, Johana Pocek, Simona Rozložníková, Vojtěch Hříbek

Dernisáž + performance Vidět stíny utíkat – nechat mysl létat 28.2.2018 v 17:00 (v rámci festivalu Malá Inventura)

Performeři: Sabina Bočková, Inga Mikshina, Lukas Blaha Bliss, Eva Stará, Johana Pocek, Simona Rozložníková, Vojtěch Hříbek, Tomáš Janypka

 

 

Eliška Míkovcová

Taneční magazín

Den a Noc a Noc a Den

Taneční soubor NANOHACH se loučí premiérou

Taneční soubor NANOHACH se loučí premiérou: inscenací Den a Noc a Noc a Den, věnované Toyen a Virginii Woolfové

Divadlo Ponec bude 9. května svědkem premiéry představení Den a Noc a Noc a Den, dvou tanečních sól, které vytvořily kmenové tanečnice a choreografky souboru NANOHACH Lea Švejdová a Marta Trpišovská. Inspirací jim byly osudy výtvarnice Marie Čermínové, zvané Toyen a spisovatelky Virginie Woolfové – tedy dvou obdivuhodných žen, které se dokázaly nekompromisně prosadit v dobách, kdy svět umělecké kreativity byl stále výhradní doménou mužů. V inscenaci, vytvořené ryze ženským kolektivem, najdeme jako hlavní insp irační zdroj dobové estetické preference, jejich vliv je zřejmý ve výtvarném řešení i v soudobé taneční řeči obou protagonistek. V rámci večera zazní navíc fiktivní dialog Toyen a Virginie Woolfové, který pro inscenaci napsala renomovaná spisovatelka Radka Denemarková.

Soubor NANOHACH představuje špičku české taneční scény. Založila jej v roce 2004 pětice jedněch z prvních absolventů Konzervatoře Duncan Center Honza Malík, Michal Záhora, Lea Švejdová, Mariana Novotná a Marta Trpišovská. Tvůrčí elán, pospolitost a zaujetí, které své práci věnovali i umělecké kvality a organizační schopnosti při podpoře taneční profese jim přinesly četná uznání a ocenění doma i v zahraničí. Premiérou Den a noc a noc a den soubor uzavírá svou dvanáctiletou historii a rozhodl se svou činnost poté ukončit.

Premiéru představení Den a Noc a Noc a Den uvede pražské divadlo Ponec 9. května 2016 od 20 hodin, vstupenky lze objednat zde.

den_a_noc_a_noc_a_den_1

Den a Noc a Noc a Den přináší unikátní a citlivé propojení světa tance, výtvarného umění i literatury. Představí dvě taneční sóla, spojená jednotícím duchem obdivu k odvaze a tvůrčí originalitě dvou velkých žen kulturní historie. Lea Švejdová se inspirovala dílem Toyen a Marta Trpišovská choreograficky zpracovává život Virgine Woolfové. „Jsou to svérázné a obdivuhodné ženy, jejichž tvorba spadá do období, které ženskou samostatn ost a kreativitu pramálo podporovalo,”říká o inspirátorkách představení Lea Švejdová. „Mužům patřil svět, ženy byly dekorací svých mužů a pečovatelky o rodinný krb. Virginii a Toyen se přes tento handicap jejich ženského těla podařilo ve světě mužů uspět a obě se staly významnými umělkyněmi, které výrazně ovlivnily obor, ve kterém tvořily,” dodává Marta Trpišovská.

V představení zaujme vedle tradičně originální choreografie a tanečních výkonů také výtvarné ladění, nápaditě využívající prvky typické pro dobu, ve které se tyto dvě fascinující ženy potkávají. V plně ženském autorském týmu najdeme scénografku Noru Sopkovou, kostýmní výtvarnici Marianu Novotnou či světelnou designérku Katarínu Ďuricovou. Za hudební složkou stojí Jana Vörosová a Veronika Švábová. Na přípravě se výrazně podílela lektorka Národní galerie Monika Sybolová a v neposlední řadě také autorka fiktivního dialogu Toyen a Virginie Woolfové, renomovaná spisovatelka, překladatelka a literární teoretička Radka Denemarková.

S premiérou tanečního večera Den a noc a noc a den se dvanáctiletá historie tanečního skupiny NANOHACH uzavře. Tanečník, producent, manažer a spiritus agens této company Honza Malík vysvětluje: „Ukončení práce souboru vnímáme jako přirozený proces. Členové se ve skupině vyvíjeli a vyvíjí celou dobu umělecky i samostatně. Rozhodli jsme se dál jít každý svojí cestou, zůstáváme však lidsky i uměleck y spřízněni.” Soubor, podobně jako jeho šéfproducent, považuje odvahu ke změně na vrcholu kariéry za potřebnou a přínosnou.  „Vnímám jako vzrušující vše nové, co se rýsuje na obzoru. Moc se na to těším,”uzavírá Malík s optimizmem. Taneční skupina NANOHACH se tedy transformuje do nových tvůrčích záměrů, končí pouze její umělecký soubor. S jejím duchem a kreativitou se bude publikum potkávat i nadále.

den_a_noc_a_noc_a_den_2

Soubor NANOHACH se úspěšně vymezil vůči zaběhlým postupům tanečního mainstreamu důrazem na originalitu a autenticitu sdělení. Na svém kontě má 24 inscenací. Mezi klíčové počiny můžeme počítat například inscenace Synchronicity, Portrét, Resonance, Miluj mě, Zločin a trest nebo Diptych. Projekty skupiny NANOHACH získaly mnohé nominace i ocenění doma i v zahraničí. Mezi oceněními, které souboru jeho dlouholetá soustředěná práce přinesla, jmenujme například  “The Other View” Critics Award 2013 (Rusko), Best Contemporary Dance Performance Award 2011 a Best Actor Award (Kinfestival Rusko), Cenu za nejlepší ligh t design 2010, Cenu SAZKY za objev v tanci 2007, Cena za interpretaci 2007 a 2006. Tanečník, producent a manažer souboru Honza Malík byl za svoje aktivity v současném tanci oceněn porotou festivalu Next Wave titulem Osobnost roku 2014.

Koproducent: Tanec Praha z.s./ PONEC-divadlo pro tanec, Praha

Anotace:

Lea Švejdová: Den a Noc
O životě Toyen se mnoho neví – ona sama prohlásila, že nikdy žádnou rodinu neměla a nemá. Přála si, aby za ní mluvily její obrazy. Do nich vkládala svá tajemství, své touhy i nejrůznější niterné pocity. Žila ve světě barev, snů a poezie.

„Toyen, která nespí a vidí své sny na rubu kamenů“ Benjamin Péret ( 1902 )


Marta Trpišovská: Noc a Den
„Vlastně předávám kompliment té strašlivě zdeprimované ženské, tedy sama sobě, té, kterou tak často bolela hlava; která byla skálopevně přesvědčená o neúspěchu: nehledě na všechny ty překážky se jí to podle mého povedlo.“ Virginie Woolfová

Tvůrčí tým:

Námět, choreografie, tanec: Lea Švejdová a Marta Trpišovská
Scénografie: Nora Sopková
Hudba: Jana Vörosová
Zvuková spolupráce: Veronika Švábová
Světelný design: Katarína Ďuricová
Kostýmy: Mariana Novotná

Videopráce: Mikuláš Arsenjev, Michael Vodenka
Umělecká spolupráce a konzultace: Radka Denemarková a Monika Sybolová
Produkce: Honza Malík & NANOHACH z.s.

Vstupenky a info: www.divadloponec.cz, www.nanohach.cz

Den_a_noc_a_noc_a_den_vizual

Taneční magazín

NANOHACH ČESKY

Soubor NANOHACH připomene svou původní českou tvorbu. Premiéra – site-specific – dílny – debaty – projekce.

 

 

 

NANOHACH po dvou letech opět slaví

Taneční soubor NANOHACH letos na podzim již podruhé po dvou letech připomene svoji původní českou tvorbu oslavou NANOHACH ČESKY. Tančit se bude ve třech městech – v září zahájí přehlídku v Pardubicích, v říjnu je přivítá Plzeň a v  listopadu bude následovat Praha.

„Nejsme uskupením kolem jedné choreografické osobnosti. Stejně jako poprvé před dvěma lety, i letos chceme zdůraznit českou choreografickou tvorbu. Zároveň nás motivují možnosti rozšířit program mimo divadelní black boxy do atypických prostor a exteriérů. To vše také i do dalších českých měst mimo Prahu,“ vysvětluje Honza Malík z NANOHACH.

Po Ostravě a Jihlavě v roce 2013 tak komplexně představí svoji tvorbu i v Plzni a Pardubicích. Nabídnou starší i zbrusu nové inscenace nejenom v klasických divadelních prostorech, ale zatančí i v Institutu intermedií nebo na zámeckých hradbách. V Plzni, kde je program NANOHACH ČESKY v DEPO2015 součástí projektu Plzeň 2015, se vydají do koupelny bývalého depa nebo na nově zrekonstruovanou Moving Station.

„Protože akce v roce 2013 byla programově různorodá a možná i proto měla dobrý ohlas, přicházíme s podobnou představou i letos. Přehlídka a oslava tancem má ukázat rozmanitost naší tvorby, podtrhnout tvůrčí práci a realizování myšlenek domácích choreografů a ryze českou tvorbu naší produkce,“ doplňuje Honza Malík.

Nanohach_Cesky_2015_MAIL_v1

Oproti roku 2013 dává soubor v rámci své oslavy příležitost nastupující generaci z konzervatoře Duncan centre. Do všech třech měst přivezou 3 choreografie mladých tvůrců.

Novinky z dílny NANOHACH budou na pořadu hned dvě. Jednak nové představení Michala Záhory DEVOID, jež vzniklo na základě reálných dopisů účastníků workshopu na rezidenci v rámci mezinárodního projektu Be SpectACTive! Další novinkou bude umělecko-vzdělávací projekt Dialogy, na kterém spolupracují choreografové Lea Švejdová, Marta Trpišovská a Michal Záhora s amatérskými tanečníky z Plzně a Karlových Varů. V každém městě proběhne pohybová dílna s následnou debatou, Projekcí krátkých tanečních filmů ve spolupráci s Festivalem tanečních filmů a večerní veřejnou prezentací společné tvorby.

„Dialogy jsme zamýšleli jako rozhovor, jako setkání s lidmi, kteří se v tanci pohybují několik let. Tanec je pro ně denní potřebou, ale není přitom jejich profesí. Jde o spolupráci, umělecký dialog mezi nimi a tanečníky NANOHACH. Smyslem byla chuť poznat různé úrovně dialogu choreograf-tanečník-dospívající-dospělý. V počáteční teoretické rovině jsme netušili, kolika možností náš dialog dosáhne,“ přibližuje Honza Malík. „Nejpodstatnější je fakt, že koncepce této spolupráce je pro nás naprosto něco nového a nutno říci, že jeden z našich hlavních podporovatelů, hl. m. Praha, byl k němu slovy odborné komise velmi nedůvěřivý. Sledoval náš záměr jako jasný krok zpět. My to pochopitelně tak nevnímáme. Pokračujeme ve vlastní choreografické tvorbě, ale hledáme i nové směry a výpovědi, na úrovni jiné platformy. A ač by se to vzhledem ke spolupráci s neprofesionálními tanečníky nemuselo zd
át, stále v profesionálních podmínkách. Ve výsledku při všech podzimních závěrečných dílnách a prezentacích konkrétních choreografií je pro nás důležité lidské setkávání s naší profesí a propojování, bez potřeby rozlišovat pro koho je náš obor profesí, pro koho nikoliv. Divák bude svědkem velmi čerstvého procesu a sběru,“ uzavírá Malík.

Divákovi, který se tanci aktivně nevěnuje, jsou přístupné hlavně večerní prezentace. Těm, kteří se tancem zabývají ve svém volném čase, nabízíme vždy v jednotlivých městech celodenní program Dialogů.

foto_DEVOID__Luca_del_Pia

Program
Pardubice 17. – 19. 9. 2015
Plzeň 4. + 7. – 10. 10. 2015
Praha 6. – 10. 11. 2015

Taneční magazín

Foto: devoid