„Pivní“ kuriozita TANCE PRAHA 2021

Zajímavý unikát v rámci tohoto vrcholného tanečního festivalu

Málokdy se může stát, že se – alespoň jmény – prolínají na jedné akci dva různé obory. V tomto konkrétním případě se jedná o tanec a – pivovarnictví!!! V rámci letošního festivalu TANEC PRAHA totiž vystupují hned dva interpreti, kteří nesou jména piva, respektive malého pivovaru. Obzvláště kuriózní je to v tom, že se, v našem případě, jedná o vskutku malý východočeský minipivovar!!! A jméno pivovaru i současně druhu piva pivovaru z horských úbočí Jeseníků!

Kdyby se někdo jmenoval Ježek, Konrád, Vratislav či Václav Holan, jako větší pivovary, určitá, i když také mizivá, pravděpodobnost tu je… S tím, že by se někdo jmenoval třeba Staropramen či Prazdroj nelze snad ani ve snu počítat… Ale na stejném festivalu jména Záhora a Holba??? K neuvěření!

Kdo jsou tito dva umělci se jmény tak podobnými sladovému, chmelovému moku? Začněme tedy, podle abecedy, Ondřejem Holbou.

Ondřej HOLBA absolvoval katedru pantomimy na pražské HAMU. Specializuje se na autorské pohybové divadlo, nový cirkus a cirkusovou pedagogiku. Od roku 2010 působí jako herec v divadle Circus Sacra. Se svými představeními již vystupoval na festivalech Letní Letná, Cirk UFF, Cirkopolis, Mime Fest, Kremnické Gagy a na mnoha a mnoha dalších.

Ve své tvorbě se programově zaměřuje na nový cirkus a autorské divadlo i rozšíření těchto světových trendů v České republice. Spolupracuje s umělci z celého světa. Ve spolupráci s finskou režisérkou a klaunkou Herne Väätäinen vytvořil autorské inscenace „Still life“ a „And Who Is Useless Now?“.

Ondřej Holba

V současnosti se zabývá možností využití robotiky a umělé inteligence v klaunských představeních v divadle. Inspiraci ke své tvorbě hledá ve filozofii umělé inteligence, ve výtvarném umění, hudbě a v práci se světlem, přičemž usiluje o vyrovnané propojení těchto směrů.

Ondřej v akci

Poslední dobou režíroval autorská představení „Kukačka – přesto zůstal člověkem“ (2017) a „Parazit“ (2019). V roce 2019 dokončil svůj zásadní, již zmíněný, projekt „And Who Is Useless Now?“, který byl vybrán do evropských projektů Circolaborative Tools, Circus Next + a na festival Česká taneční platforma.

Michal ZÁHORA absolvoval roku 2003 Konzervatoř Duncan centre. Zahraniční studijní pobyt absolvoval ve Stockholmu, po jehož ukončení ihned získal angažmá v norském národním souboru Carte Blanche. Poté následovalo angažmá v taneční skupině choreografa Roberta Zappaly v Itálii (2004-2005). Tříleté angažmá absolvoval Michal následně v britském národním souboru Scottish Dance Theatre (2006-2008). Ojedinělé a široké zkušenosti získal při práci v uvedených souborech, ale také v rámci nezávislé umělecké činnosti.

Michal Záhora

Spolupracoval s více, než osmnácti zahraničními a českými choreografy, ze kterých jmenujme alespoň Ohada Naharina, Amandu Miller, Inu Christel Johannessen, Adama Benjamina anebo Evu Blažíčkovou.

Záhora se své vlastní choreografické tvorbě věnoval zejména jako člen souboru NANOHACH (2005-2016). Mezi jeho autorská díla patří „Synchronicity“, „Resonance“, „Orbis pictus“, „Diptych“, „DEVOID“, „Okamžik proměn“, „Pulsar“, „Koncert pro NI“, „Slavnost“, „Výročí“, „Chrámový tanec“, „Generace X“, „Evropa!!?“. Všechny jeho inscenace na sebe strhly pozornost kritické i divácké divadelní obce u nás i v zahraničí (Irsko, Itálie, Německo, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko, USA, Velká Británie).

Michal v pohybu

Za choreografickou a interpretační práci byl nominován na nejrůznější ceny ve svém oboru: Cena Thálie, Cena SAZKY za objev v tanci, výroční ceny Opery plus.

Souběžně s choreografickou a taneční činností se Michal také systematicky zabývá uměleckým vzděláváním a pedagogickou praxí. Vedl semináře na London Contemporary Dance School – The Place (Londýn), Rambert school of ballet and contemporary dance (Londýn), The Space – Scottish School of Contemporary Dance (Dundee). Průběžně od roku 2008 vede vzdělávací semináře pro profesionály, studenty tanečních škol nebo pro pedagogy a účastníky celorepublikových přehlídek amatérského tance a základních uměleckých škol.

V letech 2009 – 2013 byl ředitelem Konzervatoře Duncan centre a mnoho let také jejím pedagogem. Vyučoval rovněž, ve školním roce 2016/2017 na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. 

A teď krádce o jejich pivních jmenovcích.

PIVOVAR HOLBA píše svou historii již od roku 1874, kdy v Hanušovicích založil sládek Josef Mullschitzký na tehdejší dobu moderní parní pivovar. První várka piva se zde uvařila přesně 28. prosince téhož roku. Postupně se pivovar rozrůstal a modernizoval. Již ve třicátých letech minulého století byl, svým výstavem, třetím nejvýkonnějším na Moravě. Po znárodnění v roce 1948 se přejmenoval na „Pivovar Hanušovice, národní podnik“. Ale i za minulého režimu neslo jeho nejkvalitnější a vývozní pivo stále značku „Holba“. Nyní spadá pod koncern „Severomoravské pivovary Přerov. A věnuje se, kromě výroby piva i jeho expedici a plnění – to nejen do sudů, ale částečně i do moderních ve světě stále žádanějších plastových přepravek, trochu připomínajících tvar ledvin.

PIVOVAR ZÁHORA je mnohem mladší. Vznikl, severozápadně od Chlumce nad Cidlinou, ve vesnici Kněžičky v roce 2016. A založili jej dva bratři Záhorové. Tomáš a Vojtěch. Vaří pivo poctivě na tři rmuty. Tedy pivo spodně kvašené. Vedle toho mají v nabídce také piva kvašená svrchně. A k jejich mistrovským kouskům patří i pivo nakuřované – Rauchbier. Díky kvalitě a nepřehlédnutému grafickému stylu etiket je jejich pivní mok vyhledávaným artiklem nejen v širokém okolí, ale i ve speciálních restauračních podnicích v Praze, Brně, ale také třeba v Liberci.

Ale zpět k festivalu TANEC PRAHA. Ondřej Holba na něm vystoupí s inscenací „And Who Is Useless Now?6. června v jihlavském DIODu a 9. června v v olomouckém DIVADLE NA CUCKY. A Michal Záhora, s pořadem Generace X10. června v pardubickém DIVADLE29 a 12. 6. v amfiteátru za DKMO v Ostravě..

Nezaměnitelný grafický styl etiket pivovaru Záhora

Foto: Dragin Dragan, Vojtěch Brtnický a archiv TM

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Slavnostní předání šeku Centru Paraple

Slavnostní předání šeku, o který se zasloužili také tanečníci ze Stardance, se neslo v rytmu tance a radostné, chvílemi až nostalgické atmosféry

 

 

 

Tanečníci ze Stardance a Česká televize předali Centru Paraple šek v hodnotě téměř Kč 12.000.000,-

Jan Onder se ocitl v roli moderátora nikoli tanečníka, i když se společně s Radkem Bangou také zapohyboval v rytmu hudby. Někteří zúčastnění se Honzovi Onderovi smáli, že je při moderování nervózní, ale Ondra se nenechal rozhodit.  „Byl jsem, už nejsem,“ směje se.dsc_0254-001

Veronika Lálová, Zdeněk Piškula, Ondřej Bank, Eva Krejčířová, Jana Plodková a Michal Padevět, ti všichni předvedli své fantastické, (prý zapomenuté a dlouho netančené)  taneční  kreace.  Na scéně se objevilo i trio Anna K, Olga   Šípková a Kristýna Leichtová, které sice nepostoupily do dalších kol ve Stardance, ale našly  v sobě lásku k tanci a rozhodly se v něm pokračovat.  Řekly dokonce, že  možná  vytvoří  své vlastní taneční trio – „Ani Oli Kiki“.

dsc_0212 dsc_0213-001

Všeobecně se dá říci, že tanečníci na této akci poodhalii  své  sny  a plány,  například  Anna K  vydává nové album, ke kterému hledá název. Pomůžete jí?

dsc_0152 dsc_0159-001 dsc_0160-001

dsc_0177-001 dsc_0181 dsc_0184-001 dsc_0186 dsc_0189-001 dsc_0192 dsc_0204 dsc_0206 dsc_0208-001

Dále následovalo slavností předání šeku v částce  Kč 11 916 733,-. Ředitel Centra Paraple  David Lukeš říká: „Peníze poputují na platy osobních asistentů  a zdravotních sester“ .

dsc_0128

Jak hodnotil atmosféru tohoto odpoledne Jan Onder?

Zeptali jsme se….

TM: Jak hodnotíš dnešní atmosféru?

Honza Onder: „Bylo to tady  opravdu příjemné a milé, neoficiální, přátelské. Můžu říct jen to, že tato událost byla takovým neoficiálním poděkováním  všem zúčastněným na charitativním díle Stardance. Šek,  který  byl dnes předán, je v částce  téměř Kč  12 000 000,-   takže celá atmosféra je až nostalgická.“

TM: Očekával jsi tak vysokou částku?

Honza Onder: „Ano. Ale já jsem  byl u tohoto projektu i minulý rok, takže letos jsem se doslova modlil, aby se vybralo také tolik anebo dokonce víc. Minulý rok jsem ji nečekal,  celou událost jsem vlastně možná  ani tak silně  neprožíval,  ale  letos mi na všem  hodně záleželo.“

Děkujeme

dsc_0217-001 dsc_0232-001 dsc_0233-001 dsc_0240-001

Jak prožívali Stardance vozíčkáři?

 

Zeptali jsme se…..

Jaroslav Zářecký

TM: Napadlo Vás vůbec někdy po nehodě na motorce, že budete tančit?

Jaroslav Zářecký: „Ne, tak to ne, to mě tedy nikdy nenapadlo.“

TM: Co Vám problesklo hlavou v prvním  okamžiku, když Vám bylo nabídnuto zatančit si  ve Stardance?

Jaroslav Zářecký: „To byla pro mě veliká výzva. Říkal jsem si,  že mně to rozšíří možnosti a posunu se ve své  hlavě někam  dál.“

TM: „Měl jste strach, že Vám to třeba nepůjde?“

Jaroslav Zářecký: „No,  měl jsem strach z hudby. Nemyslel jsem si,  že bychom to nezvládli. Chtěl  jsem dostat nějakou živější hudbu, tu jsme nakonec   nedostali, ale i tak jsme to snad zvládli,ne!?

TM: Měl jste před touto choreografií  vztah k tanci nebo ne?

Jaroslav Zářecký: „Mně se opravdu moc líbí dívat  se na toho, kdo to umí. Ale já sám  jsem vždycky byl strašlivé ‚prkno‘. Hrál jsem hokej a sportoval, takže jsem neznal ‚takový ten flexibilní pohyb‘. Přesně  jako Ondra Bank. Toužil jsem tančit s ním. .“.

TM: Jak vnímají soutěž Vaši kolegové?

Jaroslav Zářecký „Já jsem vůbec  nikomu neřekl, že se akce zúčastním. Nějaký den předem se to ale vědělo, nevím ani, jak to vlastně proniklo na veřejnost. Odezvy jsou velké a ještě jsem vůbec nestihl odpovědět všem a nechávám si to, abych měl co dělat přes týden.“

TM: Když se ohlédnete směrem ke svému  nešťastnému dni, co byste vzkázal mladým klukům na motorkách?

Jaroslav Zářecký: „Dávat pozor, žádné ‚machrování‘. Ani neříkám jezdit vyloženě pomalu, to už je dané situací,  ale soustředit  se  na jízdu a počítat s tím, že kdykoliv se může stát cokoliv.“

TM: Dá se říci, pokud se nepodaří  dojet k cíli,  ale aspoň přežít, že život jde dál….

Jaroslav Zářecký: „Ano.  Já sám cítím, že dva a půl roku po mé  nehodě jsem se psychicky posunul neuvěřitelně  daleko.  Dnes už mě hned tak něco nesrazí, neřeším žádné malichernosti. Jsem úplně jiný člověk, silnější.“

Dávají Vám odborníci šanci na úplné uzdravení?

Jaroslav Zářecký: „To mi nikdo neřekne. Každopádně, když přijdu do nemocnice Motol  na kontrolu,  lékaři jsou  překvapeni, co jsem už dokázal.  Směřuji si to tak ve své mysli. Soustředím se na to,  že zase  budu chodit   jako dřív.“

dsc_0257-001

Jak prožívali tanec s vozíčkáři soutěžící?

Zeptali jsme se ….

Jana Plodková

dsc_0176-001

TM: Líbila se Vám myšlenka pomáhat tancem zraněným lidem nebo jste se bála?

Jana Plodková: „Myšlenka,  se mi určitě jevila  jako dobrá. Hlavně ten cíl, vybrat co nejvíce peněz, které pomůžou těm,  kteří to opravdu potřebují. Dopadlo  to skvěle a jediné, z čeho jsem měla obavy bylo, jaké možnosti vůbec vozíček nabízí, jaká bude naše tanečnice. Ale najednou to vyšlo tak dokonale,  že já i Michal i Iveta jsme si to náramně užili.“

TM: Byl ve Vás strach, zda  dokážete udělat choreografii s vozíčkem?

„Ne  úplně  strach, ale takové zvláštní očekávání. Co vlastně člověk s tím vozíčkem může zažít?“

Necítili jste obavu, že můžete vozíčkáře nějak zranit?

„ Ne, vůbec, to jsem necítila. Když jsem uviděla Ivetu, tak jsem věděla, že bude všechno dobré.“

Kdo tvořil choreografii?

„Já jsem měla připravené nějaké základy, Iveta  se potom do toho ‚vrhla úplně po hlavě‘, ale já jsem samozřejmě také tvořila.“

Děkujeme

Nezbývá než popřát hodně štěstí  všem, kteří se zúčastnili a poděkovat jim

dsc_0261-001 dsc_0265-001

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín