Vozíčkáři tančí Prahou

Jak tančit, když ochrnete?

Taneční oddíl je jedním ze sedmi oddílů Sportovního klubu vozíčkářů Praha (SKV Praha). Mnoha lidem, kteří ochrnou, tanec chybí. A přestože tanec na vozíku není tancem v pravém slova smyslu, radost z pohybu přináší i po úrazu.

Na taneční oddíl jsme se zeptali předsedkyně SKV Praha, Michaely Krunclové a zakladatelky oddílu Martiny Henrichové.

„Taneční oddíl je posledním sportovním oddílem, který jsme mezi naše aktivity přibrali. K tomu došlo v roce 2014. Je to především díky Martině Henrichové, která oddíl založila už rok po svém úrazu, což je obdivuhodné. Martina je bývalá profesionální tanečnice, kterou její vášeň – tanec, usadila při akrobatické zvedačce a nešťastném pádu, na invalidní vozík. Martina se tance nevzdala. Přestože má poraněnou míchu v oblasti krční páteře, což znamená také částečné ochrnutí horních končetin, Martina tančí dál. Omezeně, ale s plným nasazením. Je velmi aktivní, stále vede svojí taneční skupinu zdravých holek, tvoří jim choreografie, organizuje vystoupení a v našem klubu vede taneční oddíl vozíčkářů,“ představuje taneční oddíl Michaela Krunclová, předsedkyně SKV Praha.

My jsme proto vyzpovídali zakladatelku tanečního oddílu hendikepovaných, Martinu Henrichovou.

Co Tě přivedlo k tanci?

Já se tanci věnuji celý život, neboť jsem s ním začala už v 9 letech. A časem jsem se věnovala tanci na poloprofesionální úrovni, při studiu na SŠ i VŠ. Tanec jsem vyučovala, stavěla jsem choreografie a připravovala jsem různá vystoupení a předtančení na plesy. Bohužel při tanci se mi stala i nehoda… V tu dobu mi bylo 26 let a dělala jsem doktorandské studium etnologie. Úraz mě tedy zastavil v slibném rozletu…”

Ty jsi na tanec nezanevřela, že?

Ne, to ne. V květnu 2014 jsem založila taneční oddíl v SKV Praha, kde se věnujeme hlavně modernímu tanci, jazz dance a street dance – to jsou styly tanců, které vedu přímo já. Nově jsme oddíl rozšířili také o společenské tance ve spolupráci se školou Tanec pro všechny. Dále s námi ještě spolupracuje tanečnice a lektorka Tereza Vaďurová, která vede hlavně workshopy v Centru Paraple a pomáhá nám i s choreografiemi. Celkově tedy organizačně zastřešuji celý oddíl, vymýšlím choreografie i organizuji vystoupení. Domlouvám také spolupráci s různými externími lektory. Zároveň si ráda zatancuji, proto se  účastním i mnoha vystoupení, které společně nacvičíme.”

A jak často probíhají tréninky?

Teď nám v trénincích udělal velkou pauzu koronavirus, ale naše činnost už se začíná zase rozjíždět. Do prázdnin plánujeme udělat několik workshopů. Plně pak obnovíme činnost od září. Nadále vedu skupinu kombinovanou z „choďaček“, tj. zdravých lidí a vozíčkářek. Tréninky probíhají jednou týdně v Plzni. V Centru Paraple v Praze, máme workshopy vždy jednou do měsíce. Kurz společenských tanců probíhá také jednou týdně v Praze v Jedličkově ústavu pod vedením Víti Rázka.”

V televizi vídáme vozíčkáře tančit na benefičním večeru StarDance pro ParapleS těmi taky spolupracujete?

Ne, StarDance přes nás nejde. Vozíčkáře do této soutěže si vybírají v Centru Paraple sami. Několikrát jsme se svým vstoupením účinkovali na Benefiční tančírně StarDance, což je v podstatě ples, který vždy předchází přímému přenosu. To byl skvělý zážitek pro všechny zúčastněné.”

V říjnu se má v Praze konat mezinárodní taneční soutěž vozíčkářů, zúčastníš se?

Já ne. Ale máme naše želízko v ohni, a to v kategorii společenských tanců, kde se představí dvojice: vozíčkář Rosťa Vyhnálek s tanečnicí Zuzkou Chalupovou, pod vedením Víti Rázka ze školy Tanec pro všechny. Na tento soutěžně-taneční galavečer se opravdu moc těším. Jedná se totiž o historicky první takovou soutěž v Čechách a Rosťa se Zuzkou budou i úplně první čeští reprezentanti v této disciplíně. Tanci na vozíku, jakožto soutěžnímu sportu, se věnuje mnoho evropských zemí, mezi nimi např. Slovensko. Právě tam musí Rosťa se Zuzkou dojíždět trénovat, aby nabrali zkušenosti pro první soutěžní vystoupení. Rádi bychom, aby se nám tuto tradici podařilo založit také v Čechách. Tak snad se nám to povede.”

Děkujeme za rozhovor

Tereza Marková

Sportovní klub vozíčkářů Praha

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Slavnostní předání šeku Centru Paraple

Slavnostní předání šeku, o který se zasloužili také tanečníci ze Stardance, se neslo v rytmu tance a radostné, chvílemi až nostalgické atmosféry

 

 

 

Tanečníci ze Stardance a Česká televize předali Centru Paraple šek v hodnotě téměř Kč 12.000.000,-

Jan Onder se ocitl v roli moderátora nikoli tanečníka, i když se společně s Radkem Bangou také zapohyboval v rytmu hudby. Někteří zúčastnění se Honzovi Onderovi smáli, že je při moderování nervózní, ale Ondra se nenechal rozhodit.  „Byl jsem, už nejsem,“ směje se.dsc_0254-001

Veronika Lálová, Zdeněk Piškula, Ondřej Bank, Eva Krejčířová, Jana Plodková a Michal Padevět, ti všichni předvedli své fantastické, (prý zapomenuté a dlouho netančené)  taneční  kreace.  Na scéně se objevilo i trio Anna K, Olga   Šípková a Kristýna Leichtová, které sice nepostoupily do dalších kol ve Stardance, ale našly  v sobě lásku k tanci a rozhodly se v něm pokračovat.  Řekly dokonce, že  možná  vytvoří  své vlastní taneční trio – „Ani Oli Kiki“.

dsc_0212 dsc_0213-001

Všeobecně se dá říci, že tanečníci na této akci poodhalii  své  sny  a plány,  například  Anna K  vydává nové album, ke kterému hledá název. Pomůžete jí?

dsc_0152 dsc_0159-001 dsc_0160-001

dsc_0177-001 dsc_0181 dsc_0184-001 dsc_0186 dsc_0189-001 dsc_0192 dsc_0204 dsc_0206 dsc_0208-001

Dále následovalo slavností předání šeku v částce  Kč 11 916 733,-. Ředitel Centra Paraple  David Lukeš říká: „Peníze poputují na platy osobních asistentů  a zdravotních sester“ .

dsc_0128

Jak hodnotil atmosféru tohoto odpoledne Jan Onder?

Zeptali jsme se….

TM: Jak hodnotíš dnešní atmosféru?

Honza Onder: „Bylo to tady  opravdu příjemné a milé, neoficiální, přátelské. Můžu říct jen to, že tato událost byla takovým neoficiálním poděkováním  všem zúčastněným na charitativním díle Stardance. Šek,  který  byl dnes předán, je v částce  téměř Kč  12 000 000,-   takže celá atmosféra je až nostalgická.“

TM: Očekával jsi tak vysokou částku?

Honza Onder: „Ano. Ale já jsem  byl u tohoto projektu i minulý rok, takže letos jsem se doslova modlil, aby se vybralo také tolik anebo dokonce víc. Minulý rok jsem ji nečekal,  celou událost jsem vlastně možná  ani tak silně  neprožíval,  ale  letos mi na všem  hodně záleželo.“

Děkujeme

dsc_0217-001 dsc_0232-001 dsc_0233-001 dsc_0240-001

Jak prožívali Stardance vozíčkáři?

 

Zeptali jsme se…..

Jaroslav Zářecký

TM: Napadlo Vás vůbec někdy po nehodě na motorce, že budete tančit?

Jaroslav Zářecký: „Ne, tak to ne, to mě tedy nikdy nenapadlo.“

TM: Co Vám problesklo hlavou v prvním  okamžiku, když Vám bylo nabídnuto zatančit si  ve Stardance?

Jaroslav Zářecký: „To byla pro mě veliká výzva. Říkal jsem si,  že mně to rozšíří možnosti a posunu se ve své  hlavě někam  dál.“

TM: „Měl jste strach, že Vám to třeba nepůjde?“

Jaroslav Zářecký: „No,  měl jsem strach z hudby. Nemyslel jsem si,  že bychom to nezvládli. Chtěl  jsem dostat nějakou živější hudbu, tu jsme nakonec   nedostali, ale i tak jsme to snad zvládli,ne!?

TM: Měl jste před touto choreografií  vztah k tanci nebo ne?

Jaroslav Zářecký: „Mně se opravdu moc líbí dívat  se na toho, kdo to umí. Ale já sám  jsem vždycky byl strašlivé ‚prkno‘. Hrál jsem hokej a sportoval, takže jsem neznal ‚takový ten flexibilní pohyb‘. Přesně  jako Ondra Bank. Toužil jsem tančit s ním. .“.

TM: Jak vnímají soutěž Vaši kolegové?

Jaroslav Zářecký „Já jsem vůbec  nikomu neřekl, že se akce zúčastním. Nějaký den předem se to ale vědělo, nevím ani, jak to vlastně proniklo na veřejnost. Odezvy jsou velké a ještě jsem vůbec nestihl odpovědět všem a nechávám si to, abych měl co dělat přes týden.“

TM: Když se ohlédnete směrem ke svému  nešťastnému dni, co byste vzkázal mladým klukům na motorkách?

Jaroslav Zářecký: „Dávat pozor, žádné ‚machrování‘. Ani neříkám jezdit vyloženě pomalu, to už je dané situací,  ale soustředit  se  na jízdu a počítat s tím, že kdykoliv se může stát cokoliv.“

TM: Dá se říci, pokud se nepodaří  dojet k cíli,  ale aspoň přežít, že život jde dál….

Jaroslav Zářecký: „Ano.  Já sám cítím, že dva a půl roku po mé  nehodě jsem se psychicky posunul neuvěřitelně  daleko.  Dnes už mě hned tak něco nesrazí, neřeším žádné malichernosti. Jsem úplně jiný člověk, silnější.“

Dávají Vám odborníci šanci na úplné uzdravení?

Jaroslav Zářecký: „To mi nikdo neřekne. Každopádně, když přijdu do nemocnice Motol  na kontrolu,  lékaři jsou  překvapeni, co jsem už dokázal.  Směřuji si to tak ve své mysli. Soustředím se na to,  že zase  budu chodit   jako dřív.“

dsc_0257-001

Jak prožívali tanec s vozíčkáři soutěžící?

Zeptali jsme se ….

Jana Plodková

dsc_0176-001

TM: Líbila se Vám myšlenka pomáhat tancem zraněným lidem nebo jste se bála?

Jana Plodková: „Myšlenka,  se mi určitě jevila  jako dobrá. Hlavně ten cíl, vybrat co nejvíce peněz, které pomůžou těm,  kteří to opravdu potřebují. Dopadlo  to skvěle a jediné, z čeho jsem měla obavy bylo, jaké možnosti vůbec vozíček nabízí, jaká bude naše tanečnice. Ale najednou to vyšlo tak dokonale,  že já i Michal i Iveta jsme si to náramně užili.“

TM: Byl ve Vás strach, zda  dokážete udělat choreografii s vozíčkem?

„Ne  úplně  strach, ale takové zvláštní očekávání. Co vlastně člověk s tím vozíčkem může zažít?“

Necítili jste obavu, že můžete vozíčkáře nějak zranit?

„ Ne, vůbec, to jsem necítila. Když jsem uviděla Ivetu, tak jsem věděla, že bude všechno dobré.“

Kdo tvořil choreografii?

„Já jsem měla připravené nějaké základy, Iveta  se potom do toho ‚vrhla úplně po hlavě‘, ale já jsem samozřejmě také tvořila.“

Děkujeme

Nezbývá než popřát hodně štěstí  všem, kteří se zúčastnili a poděkovat jim

dsc_0261-001 dsc_0265-001

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín