GALERIE BEZ HRANIC

Tanec a výtvarné umění jako jedno tělo

Tanec a výtvarné umění, dva odlišné světy, které však stále více lákají umělce k jejich propojení a vzájemné inspiraci. Americká choreografka, umělecká aktivistka a mentorka Sue Schroeder přichází do Čech s ojedinělým konceptem, ve kterém díla a myšlenky dávných i současných výtvarných mistrů ožívají v pohybech tanečníků. Projekt Galerie bez hranic bere návštěvníka na zážitkovou cestu napříč dvěma objekty Národní galerie v Praze – stálou expozicí ve Veletržním paláci 17961918: Umění dlouhého století a Sochařskou zahradou Anežského kláštera v Praze.

 

V rámci projektu dostalo příležitost pět vybraných tanečních tvůrců z České republiky a pět členů amerického souboru Core Dance pracovat intenzivně po dobu deseti dnů v prostorách Národní galerie Praha pod vedením Sue Schroeder. Společně připravují svá vystoupení přímo mezi návštěvníky. „Spíše než takový přístup k tvorbě, kdy by umělecká díla ‚inspirovala‘ moje taneční kreace, raději zkoumám a studuji záměr umělců a současně začleňuji do svého tanečního procesu řadu dalších uměleckých prostředků – malbu, kresbu, deníkové záznamy, perokresbu, sochařství atd. Protože vstupní bod většiny mých prací začíná improvizací, tyto alternativní tvůrčí procesy povzbuzují umělce k jedinečnému a v podstatě novému typu pohybu,“ říká Schroeder, autorka a mentorka projektu a současně umělecká ředitelka a spoluzakladatelka Core Dance.

Projekt vychází z dlouhodobého konceptu Centra choreografického rozvoje SE.S.TA Tanec v galerii, který je postaven na mezioborové spolupráci tance a výtvarného umění, vytváření vazeb mezi obory, hledání nových referencí a sdílení know-how.

 

Osobní setkání po roce tvorby on-line

Do projektu je zapojeno celkem pět úspěšných choreografů působících v Česku: Eva Urbanová, Barbora Látalová, Zdenka Brungot Svíteková, Johana Pocková a Roman Zotov-Mikshin, kteří měli možnost spolupracovat díky virtuálním přenosům s renomovanou zahraniční lektorkou a členy jejího souboru Core Dance (Walter Apps, Benjamin Laith Stevenson, Shawn Humlao Evangelista, Iman Siferllah-Grim) již od roku 2020 na stejném uměleckém konceptu.

 

Výtvarné a pohybové umění mluví stejným jazykem

Projekt Galerie bez hranic se vyznačuje jistým odklonem od tradičních představ o tanci, podporuje plodnou a velmi inspirativní debatu o výtvarném umění a současně umožňuje přistoupit k vyprávění „příběhu umění“ z kinestetického úhlu pohledu.

„Je to právě výměna know-how mezi obory tance a výtvarného umění, která na jedné straně umožňuje profesionálním umělcům uchopit jejich práci koncepčně a na straně druhé dává galerií prostor pro jiné vnímání dynamiky konceptů výstav.“ komentuje vzájemné působení oborů Marie Kinsky, ředitelka Centra choreografického rozvoje SE.S.TA. a doplňuje: „Tanec v galerii přináší nové impulsy v tolik potřebné oblasti, jakou je práce s návštěvníkem či divákem. Nejde jen o jeho přilákání na netradiční zážitek, ale i o zprostředkování jiného způsobu vnímání a nového poznání.“

 

Nový pohled na umění: Spojité nádoby

Sue Schroeder reflektovala, jako obvykle při své práci, záměr kurátorů výstavy Veroniky Hulíkové a Otty M. Urbana. Výběr obrazů, který vytvořila pro performery, byl dramaturgicky seskupen do stejných celků jako výstava: Člověk, Svět a Ideje.

Schroeder vede taneční skupinu k vystavění společného slovníku, komunikačních metod a rozvoji choreografických notací (tzv. scores) spojených s konkrétními výtvarnými díly. Návštěvníci budou mít možnost vidět nejen závěrečné prezentace, ale také se setkávat s umělci přímo v průběhu zkoušek v období 3.–13. 10.  a být tak svědky kreativního procesu tvorby.

Závěrečná performance na dvou místech Národní galerie Praha

  • „Dance and the Moving Body as Installation“
  • 10. října 2021 od 14:00
  • Sochařská zahrada Kláštera sv. Anežky České

 

  • „19th Century (wo)Man: A Contemporary Intervention“
  • 13. října 2021 od 18:00
  • Veletržní palác NG Praha, stálá expozice: 1796–1918: Umění dlouhého století 

 

Nenechte si ujít neopakovatelný zážitek z umění, výtvarná díla i tanec pak budete vnímat zcela jinak, oba světy k vám začnou promlouvat a odhalíte nové dimenze toho, co se v nich ukrývá a co je spojuje.

Cyklus Tanec v galerii charakterizuje interdisciplinární spolupráce mezi tancem a výtvarným uměním, kdy má návštěvník příležitost nahlédnout na výtvarná díla nově a prostřednictvím nezvyklých výrazových prostředků. Dílčí projekty byly realizovány ve spolupráci s Národní galerií Praha a Galerií hlavního města Prahy od roku 2012, kdy pravidelně několikrát do roka přiváděly do aktuálních expozic performery a prostřednictvím pohybu otevíraly novou perspektivu a nové zážitky při vnímání konceptuálního či výtvarného díla.

Projekt Galerie bez hranic vznikl v letech 2020–2021 na základě koprodukce Centra choreografického rozvoje SE.S.TA s americkým studiem Core Dance ve spolupráci s Národní galerií Praha, za podpory Ministerstva kultury ČR a Státního fondu kultury ČR.

Více informací na www.se-s-ta.cz

Barbora Laierová, Korespondance

pro Taneční magazín

„LUHOVANÝ VINCENT“ se blíží

11. ročník multižánrového festivalu je doslova přede dveřmi. ֍ Performance, divadlo, film, výstavy i přednášky. ֍ Bez nánosu v tanci a životě. ֍ Dojde i na poťouchlost v české filmové kritice. ֍ Na místě i jmenovec hrdiny populárního seriálu „Ulice“ TV Nova. ֍

Ve dnech 24. 27. 6. se v Luhačovicích uskuteční již 11. ročník festivalu „Luhovaný Vincent“. I přes svá kapacitní a prostorová omezení spojená s přetrvávající epidemií koronaviru, zůstává tento kulturní svátek věrný všem programovým sekcím, které znají návštěvníci z dřívějška. V programu tak budou zastoupena divadelní představení, taneční kreace, hudební a zvuková vystoupení, literární čtení, stejně jako výtvarné a performativní umění.

Divadelní sekce letos nabývá především komorní podoby a to například prostřednictvím opakované multisenzorické performance „Lžička pod nos“ (MoreThanThat), určené vždy třem účastníkům. Zasáhne všechny smysly a také fantazii návštěvníka. V rámci festivalových dnů vystoupí nad pramenem Aloiska soubor POCKETART se svou performancí „Treatment of Remembering“, odehrávající se v pomyslném světě, ve kterém již neexistuje příroda, a vystupující se na ni v tanečních obrazech rozvzpomínají. Nevšední zážitek přinese také kurátorovaný blok Festivalu tanečních filmů – „Bez nánosu v tanci a životě“, inspirovaný tématem letošního ročníku. Dostane se i na dětské publikum, které se spolu se svým dospělým doprovodem může těšit na loutkovou inscenaci pražského Studia Damúza: „Řeka“, jež se odehraje v Japonské zahradě.

V rámci nezapomenutelné atmosféry letního kina na střeše městské plovárny bude letos k vidění mezi jinými film britského režiséra Petera Stricklanda na pomezí komedie a hororu – „Takové krásné šaty“ či filozofická esej Ondřeje Vavrečky „Osobní život díry“. Diváci se mohou těšit také na výběr krátkých animovaných filmů minulého ročníku filmového festivalu Brněnská Šestnáctka.

Jako součást doprovodného programu se v tomto roce představí „Audiovizuální sauna“ vznikající ve spolupráci s platforou Young Film Fest. Jedná se o projekt, který kombinuje veřejné přednášky a diskuse s uzavřenými workshopy pro studenty a mladé tvůrce. Veřejnost se v rámci tohoto bloku dočká například přednášky Ondřeje Pavlíka „Poťouchlost v české filmové kritice“. Ta nabourává představu o tom, že fanouškovská a profesionální kritika jsou v digitální éře oddělené. Dojde i na debaty mezi profesionálními kritiky a kritiky fanoušky na téma „Jak se pozná dobrý film“.

Velká část programu se uskuteční přímo na lázeňské kolonádě a u blízkých pramenů. Jako například koncert hudebnice Marie Ladrové v hale Vincentky, která posluchačům zahraje na těremin a nabídne jim také možnost si tento netradiční nástroj vyzkoušet. V rámci hudební sekce se dále představí slovenský skladatel inspirovaný přírodou – Patrik Korinok vystupující pod jménem I AM PLANET, melancholický a osobitý bard Oldřich Janota, experimentálně tvůrčí manželé Irena a Vojtěch Havlovi, překvapivě sourodé duo klasicky vzdělaného houslisty Daniela Meiera a milovníka melancholického drone Václava Dobiáše aka Sweeps04 či ambientní projekt Miloše Dolinského – „Černý tesák“. Na hranici hudby, zvukového projevu a léčebné metody pak stojí tvorba Stanislava Abraháma. Umělec a zvukový designér Českého rozhlasu nabídne propojení muzikoterapeutického gongu s elektronickým dronem z modulárního syntezátoru. V sobotu si budou moci návštěvníci vyzkoušet jeho unikátní sonické lehátko. V neděli pak v hale pramenu Vincentka rozezní také kameny.

Zvuková sekce je na festivalu přítomna vůbec poprvé. Jméno Stanislava Abraháma v ní doplní například zvuková dílna s Michalem Kindernayem a kontaktními mikrofony. Anebo unikátní přednáška trojice hudebních publicistů – Karel Veselý, Miloš Hroch, Pavel Turek na lázeňské téma „hudební wellness“. Vyvrcholením této sekce je pak nedělní luční hostina v těsné blízkosti pramene Aloiska, kterou připravuje umělecké uskupení Hadaikum (Nela Britaňáková a Adéla Chorá). Umělkyně reagují na letošní téma festivalu – „Bez nánosu svérázně“. Pro svoji performance zvolily místo, do nějž v minulosti žádný z bodů programu nezasahoval. Diváci si zde odpočinou při poslechu děl vzniklých během literárních rezidencí spisovatelek Kláry Vlasákové a Terezy Semotamové a autora Petra Borkovce.

Na téma „Bez nánosu“ reaguje také výstavní program. Zadáním pro umělce byla reakce na umělecká díla, památníky a další místa, které v městském prostoru vytváří trvalý historický a ideový nános. Autoři Tomáš Moravec, Vladimír Turner, Martin Zet a William Costa představí v prostoru lázní své site-specific umělecké instalace a performance. Ilustrátor Jan Šrámek pro festival připravuje ilustraci Luhačovického zaniklého památníku v rámci dlouhodobého projektu „Zvláštní okolnosti“.

„LUHOVANÝ VINCENT“ a blahodárná minerálka Vincentka

Součástí sobotního programu bude performance s příběhem a vařením z místních pramenů umělecké dvojice Stonytellers (Tania Nikulina a Jana Mikle). Již tradičně proběhne také projekce výběru současných videí z produkce Přehlídky filmové animace a současného umění – PAF Olomouc, letos s úvodem kurátorů Tiny Poliačkové a Lumíra Nykla.

Jmenovec hrdiny seriálu Lumír Nykl

Foto: archiv LUHAČOVICKÝ VINCENT

Štěpánka Ištvánková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Pivní“ kuriozita TANCE PRAHA 2021

Zajímavý unikát v rámci tohoto vrcholného tanečního festivalu

Málokdy se může stát, že se – alespoň jmény – prolínají na jedné akci dva různé obory. V tomto konkrétním případě se jedná o tanec a – pivovarnictví!!! V rámci letošního festivalu TANEC PRAHA totiž vystupují hned dva interpreti, kteří nesou jména piva, respektive malého pivovaru. Obzvláště kuriózní je to v tom, že se, v našem případě, jedná o vskutku malý východočeský minipivovar!!! A jméno pivovaru i současně druhu piva pivovaru z horských úbočí Jeseníků!

Kdyby se někdo jmenoval Ježek, Konrád, Vratislav či Václav Holan, jako větší pivovary, určitá, i když také mizivá, pravděpodobnost tu je… S tím, že by se někdo jmenoval třeba Staropramen či Prazdroj nelze snad ani ve snu počítat… Ale na stejném festivalu jména Záhora a Holba??? K neuvěření!

Kdo jsou tito dva umělci se jmény tak podobnými sladovému, chmelovému moku? Začněme tedy, podle abecedy, Ondřejem Holbou.

Ondřej HOLBA absolvoval katedru pantomimy na pražské HAMU. Specializuje se na autorské pohybové divadlo, nový cirkus a cirkusovou pedagogiku. Od roku 2010 působí jako herec v divadle Circus Sacra. Se svými představeními již vystupoval na festivalech Letní Letná, Cirk UFF, Cirkopolis, Mime Fest, Kremnické Gagy a na mnoha a mnoha dalších.

Ve své tvorbě se programově zaměřuje na nový cirkus a autorské divadlo i rozšíření těchto světových trendů v České republice. Spolupracuje s umělci z celého světa. Ve spolupráci s finskou režisérkou a klaunkou Herne Väätäinen vytvořil autorské inscenace „Still life“ a „And Who Is Useless Now?“.

Ondřej Holba

V současnosti se zabývá možností využití robotiky a umělé inteligence v klaunských představeních v divadle. Inspiraci ke své tvorbě hledá ve filozofii umělé inteligence, ve výtvarném umění, hudbě a v práci se světlem, přičemž usiluje o vyrovnané propojení těchto směrů.

Ondřej v akci

Poslední dobou režíroval autorská představení „Kukačka – přesto zůstal člověkem“ (2017) a „Parazit“ (2019). V roce 2019 dokončil svůj zásadní, již zmíněný, projekt „And Who Is Useless Now?“, který byl vybrán do evropských projektů Circolaborative Tools, Circus Next + a na festival Česká taneční platforma.

Michal ZÁHORA absolvoval roku 2003 Konzervatoř Duncan centre. Zahraniční studijní pobyt absolvoval ve Stockholmu, po jehož ukončení ihned získal angažmá v norském národním souboru Carte Blanche. Poté následovalo angažmá v taneční skupině choreografa Roberta Zappaly v Itálii (2004-2005). Tříleté angažmá absolvoval Michal následně v britském národním souboru Scottish Dance Theatre (2006-2008). Ojedinělé a široké zkušenosti získal při práci v uvedených souborech, ale také v rámci nezávislé umělecké činnosti.

Michal Záhora

Spolupracoval s více, než osmnácti zahraničními a českými choreografy, ze kterých jmenujme alespoň Ohada Naharina, Amandu Miller, Inu Christel Johannessen, Adama Benjamina anebo Evu Blažíčkovou.

Záhora se své vlastní choreografické tvorbě věnoval zejména jako člen souboru NANOHACH (2005-2016). Mezi jeho autorská díla patří „Synchronicity“, „Resonance“, „Orbis pictus“, „Diptych“, „DEVOID“, „Okamžik proměn“, „Pulsar“, „Koncert pro NI“, „Slavnost“, „Výročí“, „Chrámový tanec“, „Generace X“, „Evropa!!?“. Všechny jeho inscenace na sebe strhly pozornost kritické i divácké divadelní obce u nás i v zahraničí (Irsko, Itálie, Německo, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko, USA, Velká Británie).

Michal v pohybu

Za choreografickou a interpretační práci byl nominován na nejrůznější ceny ve svém oboru: Cena Thálie, Cena SAZKY za objev v tanci, výroční ceny Opery plus.

Souběžně s choreografickou a taneční činností se Michal také systematicky zabývá uměleckým vzděláváním a pedagogickou praxí. Vedl semináře na London Contemporary Dance School – The Place (Londýn), Rambert school of ballet and contemporary dance (Londýn), The Space – Scottish School of Contemporary Dance (Dundee). Průběžně od roku 2008 vede vzdělávací semináře pro profesionály, studenty tanečních škol nebo pro pedagogy a účastníky celorepublikových přehlídek amatérského tance a základních uměleckých škol.

V letech 2009 – 2013 byl ředitelem Konzervatoře Duncan centre a mnoho let také jejím pedagogem. Vyučoval rovněž, ve školním roce 2016/2017 na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. 

A teď krádce o jejich pivních jmenovcích.

PIVOVAR HOLBA píše svou historii již od roku 1874, kdy v Hanušovicích založil sládek Josef Mullschitzký na tehdejší dobu moderní parní pivovar. První várka piva se zde uvařila přesně 28. prosince téhož roku. Postupně se pivovar rozrůstal a modernizoval. Již ve třicátých letech minulého století byl, svým výstavem, třetím nejvýkonnějším na Moravě. Po znárodnění v roce 1948 se přejmenoval na „Pivovar Hanušovice, národní podnik“. Ale i za minulého režimu neslo jeho nejkvalitnější a vývozní pivo stále značku „Holba“. Nyní spadá pod koncern „Severomoravské pivovary Přerov. A věnuje se, kromě výroby piva i jeho expedici a plnění – to nejen do sudů, ale částečně i do moderních ve světě stále žádanějších plastových přepravek, trochu připomínajících tvar ledvin.

PIVOVAR ZÁHORA je mnohem mladší. Vznikl, severozápadně od Chlumce nad Cidlinou, ve vesnici Kněžičky v roce 2016. A založili jej dva bratři Záhorové. Tomáš a Vojtěch. Vaří pivo poctivě na tři rmuty. Tedy pivo spodně kvašené. Vedle toho mají v nabídce také piva kvašená svrchně. A k jejich mistrovským kouskům patří i pivo nakuřované – Rauchbier. Díky kvalitě a nepřehlédnutému grafickému stylu etiket je jejich pivní mok vyhledávaným artiklem nejen v širokém okolí, ale i ve speciálních restauračních podnicích v Praze, Brně, ale také třeba v Liberci.

Ale zpět k festivalu TANEC PRAHA. Ondřej Holba na něm vystoupí s inscenací „And Who Is Useless Now?6. června v jihlavském DIODu a 9. června v v olomouckém DIVADLE NA CUCKY. A Michal Záhora, s pořadem Generace X10. června v pardubickém DIVADLE29 a 12. 6. v amfiteátru za DKMO v Ostravě..

Nezaměnitelný grafický styl etiket pivovaru Záhora

Foto: Dragin Dragan, Vojtěch Brtnický a archiv TM

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Pro žáky i pedagogy

Stipendijní Akademie MenART – výzva v roce 2021. Uzávěrka přihlášek je 30. dubna.

Stipendijní Akademie MenART určená nadaným žákům a jejich pedagogům ze základních uměleckých škol nabízí unikátní roční mentoringový program pod vedením předních umělců české hudební scény, výtvarného umění, divadla a tance.

Program je určen pro nadané žáky základních uměleckých škol a jejich pedagogy, letos však mimořádně otevírá možnost přihlášek i pro žáky a pedagogy z jiných typů škol.

Za každým úspěšným umělcem stojí osvícený pedagog“

Otevíráme čtyři obory klasické hudby: zpěv, klavír, housle a flétna pod vedením vynikajících umělců: pěvkyně, sólistky Národního divadla v Praze, Kateřiny Kněžíkové, klavíristy a docenta pražské HAMU Iva Kahánka, koncertního mistra České filharmonie a PKF – Prague Philharmonia, houslisty Jana Fišera, flétnisty a vyhledávaného pedagoga Univerzity ve Vídni a v Ostravě a konzervatoří v ČR Jana Ostrého.

Skupinu muzikálového a populárního zpěvu povede již potřetí zpěvačka Radka Fišarová. Pro všechny hudebníky bez žánrového omezení, improvizátory a začínající skladatele je zde příležitost inspirativního vedení saxofonistou a skladatelem Marcelem Bártou.

Pro výtvarný obor jsou otevřeny skupiny pod vedením malíře Martina Velíška a ilustrátorky Lely Geislerové. Literárně-dramatický obor povede básník, hudebník, textař, skladatel, výtvarník, experimentální herec a vysokoškolský pedagog Petr Váša.

MenART je příležitost

Stipendijní Akademie MenART podporuje vyhledávání a rozvoj mladých talentů a inspiruje pedagogy, kteří se jejich vedení věnují. Nabízí dvojici student ZUŠ – pedagog ZUŠ roční stipendium v rámci uceleného programu spolupráce s mentory – výraznými uměleckými osobnostmi. Propojuje uměleckou praxi a vzdělávání, inspiruje k výměně zkušeností a navázání vazeb důležitých pro další tvůrčí činnost v rámci moderních přístupů k uměleckému vzdělávání talentovaných žáků a škol. Podporuje základní umělecké školy jako ideální otevřené prostředí pro zachycení a výchovu talentů.

Uzávěrka přihlášek je 30. dubna 2021.

Podmínky účasti a přihlášky naleznete na: www.menart.cz.

Foto: archiv MenART

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN