OUR MANTRA

Vernisáž – János Brückner

Vernisáž výstavy OUR MANTRA výrazného maďarského malíře a konceptuálního umělce Jánose Brücknera,-  v pátek 16. 9. 2022 od 19:00 v Galerii NoD

János Brückner
Our Mantra
Kurátor: Péter Bencze
Vernisáž: 16. 9. 2022, 19:00
Výstava potrvá do 9. 10. 2022

V rámci výstavy Our Mantra János Brückner vedle sebe staví dva různé typy minulosti: osobní rodinné vzpomínky líčené v krátkých filmech a obsahy (středoevropské) kolektivní paměti představované v sérii monumentálních maleb. Brückner pracuje s formátem rodinných alb (černobílá fotografie, text), které prezentují autorovo osobní, privátní nahlédnutí vlastní minulosti a paměti a transponuje je do šesti epizod krátkých filmů. V juxtapozici s audiovizuální instalací vyplňuje prostor Galerie NoD série velkoformátových maleb, které se obrací směrem do kolektivní minulosti. Série obrazů, tematizující romantickou malířskou tradici, je Brücknerem dekonstruována a odhaluje nereálnost historických výjevů, které se prezentují jako paměť, avšak jakožto paměť nikdy neexistujících komunit.

János Brückner (1984), maďarský umělec tvořící v Berlíně, se ve své práci vztahuje k okolní realitě pomocí metody, kterou nazývá „emocionální realismus“. Jeho práce, využívající postkonceptuální strategie, kolaborativní metody a tradiční médium malby a kresby, poskytují jednoduchý a přesný pohled na skutečné, ale často skryté paradoxy společnosti středoevropské a východoevropské identity. Systematicky ve svých projektech nabourává staré a zažité sociální a komunikační stereotypy pomocí absurdity svého uměleckého přístupu: různými podvratnými strategiemi se pokouší o vytváření situací, které v galerijním kontextu nabízejí divákům různé formy příležitostí k otevření našeho světonázoru novým perspektivám a významům.

NoD, Taneční magazín

GALERIE BEZ HRANIC

Tanec a výtvarné umění jako jedno tělo

Tanec a výtvarné umění, dva odlišné světy, které však stále více lákají umělce k jejich propojení a vzájemné inspiraci. Americká choreografka, umělecká aktivistka a mentorka Sue Schroeder přichází do Čech s ojedinělým konceptem, ve kterém díla a myšlenky dávných i současných výtvarných mistrů ožívají v pohybech tanečníků. Projekt Galerie bez hranic bere návštěvníka na zážitkovou cestu napříč dvěma objekty Národní galerie v Praze – stálou expozicí ve Veletržním paláci 17961918: Umění dlouhého století a Sochařskou zahradou Anežského kláštera v Praze.

 

V rámci projektu dostalo příležitost pět vybraných tanečních tvůrců z České republiky a pět členů amerického souboru Core Dance pracovat intenzivně po dobu deseti dnů v prostorách Národní galerie Praha pod vedením Sue Schroeder. Společně připravují svá vystoupení přímo mezi návštěvníky. „Spíše než takový přístup k tvorbě, kdy by umělecká díla ‚inspirovala‘ moje taneční kreace, raději zkoumám a studuji záměr umělců a současně začleňuji do svého tanečního procesu řadu dalších uměleckých prostředků – malbu, kresbu, deníkové záznamy, perokresbu, sochařství atd. Protože vstupní bod většiny mých prací začíná improvizací, tyto alternativní tvůrčí procesy povzbuzují umělce k jedinečnému a v podstatě novému typu pohybu,“ říká Schroeder, autorka a mentorka projektu a současně umělecká ředitelka a spoluzakladatelka Core Dance.

Projekt vychází z dlouhodobého konceptu Centra choreografického rozvoje SE.S.TA Tanec v galerii, který je postaven na mezioborové spolupráci tance a výtvarného umění, vytváření vazeb mezi obory, hledání nových referencí a sdílení know-how.

 

Osobní setkání po roce tvorby on-line

Do projektu je zapojeno celkem pět úspěšných choreografů působících v Česku: Eva Urbanová, Barbora Látalová, Zdenka Brungot Svíteková, Johana Pocková a Roman Zotov-Mikshin, kteří měli možnost spolupracovat díky virtuálním přenosům s renomovanou zahraniční lektorkou a členy jejího souboru Core Dance (Walter Apps, Benjamin Laith Stevenson, Shawn Humlao Evangelista, Iman Siferllah-Grim) již od roku 2020 na stejném uměleckém konceptu.

 

Výtvarné a pohybové umění mluví stejným jazykem

Projekt Galerie bez hranic se vyznačuje jistým odklonem od tradičních představ o tanci, podporuje plodnou a velmi inspirativní debatu o výtvarném umění a současně umožňuje přistoupit k vyprávění „příběhu umění“ z kinestetického úhlu pohledu.

„Je to právě výměna know-how mezi obory tance a výtvarného umění, která na jedné straně umožňuje profesionálním umělcům uchopit jejich práci koncepčně a na straně druhé dává galerií prostor pro jiné vnímání dynamiky konceptů výstav.“ komentuje vzájemné působení oborů Marie Kinsky, ředitelka Centra choreografického rozvoje SE.S.TA. a doplňuje: „Tanec v galerii přináší nové impulsy v tolik potřebné oblasti, jakou je práce s návštěvníkem či divákem. Nejde jen o jeho přilákání na netradiční zážitek, ale i o zprostředkování jiného způsobu vnímání a nového poznání.“

 

Nový pohled na umění: Spojité nádoby

Sue Schroeder reflektovala, jako obvykle při své práci, záměr kurátorů výstavy Veroniky Hulíkové a Otty M. Urbana. Výběr obrazů, který vytvořila pro performery, byl dramaturgicky seskupen do stejných celků jako výstava: Člověk, Svět a Ideje.

Schroeder vede taneční skupinu k vystavění společného slovníku, komunikačních metod a rozvoji choreografických notací (tzv. scores) spojených s konkrétními výtvarnými díly. Návštěvníci budou mít možnost vidět nejen závěrečné prezentace, ale také se setkávat s umělci přímo v průběhu zkoušek v období 3.–13. 10.  a být tak svědky kreativního procesu tvorby.

Závěrečná performance na dvou místech Národní galerie Praha

  • „Dance and the Moving Body as Installation“
  • 10. října 2021 od 14:00
  • Sochařská zahrada Kláštera sv. Anežky České

 

  • „19th Century (wo)Man: A Contemporary Intervention“
  • 13. října 2021 od 18:00
  • Veletržní palác NG Praha, stálá expozice: 1796–1918: Umění dlouhého století 

 

Nenechte si ujít neopakovatelný zážitek z umění, výtvarná díla i tanec pak budete vnímat zcela jinak, oba světy k vám začnou promlouvat a odhalíte nové dimenze toho, co se v nich ukrývá a co je spojuje.

Cyklus Tanec v galerii charakterizuje interdisciplinární spolupráce mezi tancem a výtvarným uměním, kdy má návštěvník příležitost nahlédnout na výtvarná díla nově a prostřednictvím nezvyklých výrazových prostředků. Dílčí projekty byly realizovány ve spolupráci s Národní galerií Praha a Galerií hlavního města Prahy od roku 2012, kdy pravidelně několikrát do roka přiváděly do aktuálních expozic performery a prostřednictvím pohybu otevíraly novou perspektivu a nové zážitky při vnímání konceptuálního či výtvarného díla.

Projekt Galerie bez hranic vznikl v letech 2020–2021 na základě koprodukce Centra choreografického rozvoje SE.S.TA s americkým studiem Core Dance ve spolupráci s Národní galerií Praha, za podpory Ministerstva kultury ČR a Státního fondu kultury ČR.

Více informací na www.se-s-ta.cz

Barbora Laierová, Korespondance

pro Taneční magazín

Jde za hranice malby

Experimentální scéna NoD otevírá brány výstavám. Zahajuje je mladý výtvarník ze Slovenska JAKUB CHOMA.

Experimentální scéna NoD otevírá brány výstavám. Zahajuje je mladý výtvarník ze Slovenska JAKUB CHOMA.

Expozici uvozují a náladu navozují následující citáty:

Být vyčerpaná znamená víc než být pouze unavená. Unavený člověk má pouze vyčerpané uvědomění, zatímco vyčerpaný člověk vyčerpal všechny své možnosti. Unavený člověk si něco nedovede uvědomit, ale vyčerpaný člověk není schopen uvědomění ani koncipovat.“ [G. Deleuze: The Exhausted]

Jakmile překoná bod únavy, tělo se hroutí. Je obklopeno tísnivým světem, utvářeno drápy kapitalistické mašinérie. Když tělo začne vypovídat službu, samotný svět se začne šikovat na jeho hranicích a dožaduje se vykořistění a odcizení, nekontrolovatelné expanze žitého a vystavěného. Pro další pokračování již není zapotřebí té jisté reality, která dosud držela tělo ve svém područí. Nitky reality se stávají čím dál nekonečnější: realita se ztrácí v jejích vlastních švech. Vyčerpala všechny své možnosti – na samotné hranici se stává fikcí.“ (Úryvek z doprovodného textu k výstavě od V. Stepanovaite)

Jakub Choma (* 1995) se narodil ve východoslovenských Košicích. V současnosti je studentem pražské UMPRUM (v ateliéru malby Jiřího Černického a Michala Novotného). Od původně „ryze“ malířského vyjádření se přesunul k prostorovým realizacím, asamblážím, objektům a instalacím. A forma jeho experimentů s takzvanými expanded painting jde za hranice malby samotné, ačkoli zůstává v kontaktu s její tradicí. Chomova práce je založená na takřka laboratorních experimentech s různými materiály, jako je korek, plexisklo nebo hliník, zároveň se však do značné míry opírá o digitální vizuální kulturu a estetiku herních prostředí, jimiž je autorova generace silně ovlivněna. Chomovy práce ztělesňují jakousi dekadenci digitálně-materiálních struktur současnosti. Zajímá se o témata, jako je hyperproduktivita a vyčerpání (tedy o fenomény příznačné pro neoliberální společnost), ale také o D.I.Y. kulturu, populární vědu a přenosné technologie. Svou tvorbu Jakub Choma dosud představil zejména v nezávislých galeriích a uměleckých centrech v České republice a na Slovensku, prezentoval se rovněž v Lipsku, v Rize či v indonéské Jakartě.

Jakub Choma:

Distatnt Hum“

Kurátor: Pavel Kubesa

17. 6. – 16. 7. 2021

Galerie NoD bude otevřena v následujících termínech:

18. 6.: 16-21hod.

22. 6.: 16-21hod.

23. 6.: 18-22 hod.

24. 6.: 18-22 hod.

Od 1. 7. bude galerie otevřena každý den 16-21 hod.


V případě zájmu o návštěvu galerie v jiných než zavedených termínech, kontaktujte nás na: pavel@roxy.cz.

Foto: NoD

Jan Urban

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Cestopis roku vyhlásí na zámku

„Cena Hanzelky a Zikmunda“ se uskuteční pandemii navzdory. Porota literární i fotografické soutěže ve znamení Cimrmanova divadla.

Letos potřetí se vyhlašují „Ceny Hanzelky a Zikmunda“. A to ve dvou hlavních kategoriích – knižní cestopis roku a cestopisná fotografie roku. Organizátoři chtěli dodržet tradici a výsledky oznámit v den – letos už 102.(!) – narozenin Miroslava Zikmunda, ale protipandemická opatření jim to nedovolila. Proto tedy letos 14. 2. oznamují nominace. A vítěze zveřejní na slavnostním ceremoniálu 22. 4., tedy v den, kdy se Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund vydali na svou první (1947) i druhou (1959) velkou cestu. Ceremoniál bude opět na zámku v Dobříši, kde v roce 1951 oba cestovatelé psali svoje knihy. V tento den bude vyhlášen také nejpůjčovanější cestopis roku v knihovnách a rozhlasový počin roku v oblasti zahraničního zpravodajství.

Cestovat sice v současné situaci moc nemůžeme, ale můžeme o cestách alespoň snít. A to jde krásně právě díky cestopisům a fotografiím z cest. Letošní rok na ně byl – pandemii navzdory – bohatý, a díky nim se můžeme alespoň na chvíli přenést do jiného světa,“ říká Vladimír Kroc, jeden ze zakladatelů „Ceny Hanzelky a Zikmunda“.

Porota hodnotící literární, publicistická a rozhlasová díla

Za rok 2020 přihlásili vydavatelé nebo samotní autoři celkem 21 knihu. A z nich porota – ve složení spisovatelka Milena Holcová (předsedkyně poroty), literární historička Ina Píšová (vítězka 1. ročníku soutěže), spisovatel a poutník Ladislav Zibura (vítěz 2. ročníku), básník, scenárista divadla Járy Cimrmana, textař a spisovatel Miloň Čepelka a novinář, fotograf a spisovatel Jan Rybář – nominovala následujících pět titulů (řazeno abecedně):

– Císař ve světě: terapie cestou do Asie aneb Táta zůstal doma (Lenka Linhartová)

– Hory a nekonečno (Viktorka Hlaváčková)

– Na kole přes Afriku (Tadeáš Šíma)

– Na vlnách s Petrem Voldánem – Očima, ušima i srdcem kolem světa (Petr Voldán)

– Stopy bílého muže – Voda včera, dnes a zítra (Zbyněk Hrkal)

Vítězka prvního ročníku soutěže v literární kategorii a nyní již porotkyně Ina Píšová

V jiný den a na jiném místě, konkrétně v pražské galerii Czech Photo Centre, zasedla fotografická porota ve složení: Veronika Souralová – ředitelka Czech Photo a předsedkyně poroty, Petr Brukner – fotograf a herec Divadla Járy Cimrmana, Jan Rybář – fotograf, Tomáš Tureček – šéfredaktor National Geographic, Pavel Schreiber – ředitel CEWE. Společně vybrali pět nominovaných snímků, které vyhodnotili jako nejlepší snímky z cest. Kvůli Covidu 19 a omezené možnosti cestovat připustili tentokrát organizátoři i snímky z výletů po České republice.

Fotografická porota to neměla určitě lehké

Do soutěže bylo přihlášeno téměř pět set fotografií a porota vybrala následujících pět nominovaných.

– Nominaci získal snímek Mobilní Indie. Fenomén mobilních telefonů zachytil Petr Kleiner.

– Zdeněk Dvořák nazval svůj snímek Ze Země na Měsíc. Fotografie zobrazuje uměleckou instalaci nafukovacích modelů Země a Měsíce v Brně na Kraví hoře. Ta se stala vyhledávanou cestovatelskou atrakcí léta 2020.

– Dalším nominovaným snímkem je Ohnivý muž z Ugandy od Jany Kupčákové. Muži z domorodého kmene Batwa předvádějí ve své vesnici, jak se tradičním způsobem rozdělává oheň.

– Odvážný snímek s názvem Skákači pochází z Bangladéše a jeho autorem je Josef Bosák. Mládežníci ve stanici v Dháce skáčou z vagonu na vagon.

– Další nominovanou fotografii je Pes a siamská dvojčata od Lucie Mojžíšové. Fotografie byla pořízena na pobřeží Holandska.

A teď se již zbývá pouze těšit na dubnové vyhlášení finálových výsledků celé soutěže na dobříšském zámku.

Text a foto: Zuzana Rybářová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN