Jde za hranice malby

Experimentální scéna NoD otevírá brány výstavám. Zahajuje je mladý výtvarník ze Slovenska JAKUB CHOMA.

Experimentální scéna NoD otevírá brány výstavám. Zahajuje je mladý výtvarník ze Slovenska JAKUB CHOMA.

Expozici uvozují a náladu navozují následující citáty:

Být vyčerpaná znamená víc než být pouze unavená. Unavený člověk má pouze vyčerpané uvědomění, zatímco vyčerpaný člověk vyčerpal všechny své možnosti. Unavený člověk si něco nedovede uvědomit, ale vyčerpaný člověk není schopen uvědomění ani koncipovat.“ [G. Deleuze: The Exhausted]

Jakmile překoná bod únavy, tělo se hroutí. Je obklopeno tísnivým světem, utvářeno drápy kapitalistické mašinérie. Když tělo začne vypovídat službu, samotný svět se začne šikovat na jeho hranicích a dožaduje se vykořistění a odcizení, nekontrolovatelné expanze žitého a vystavěného. Pro další pokračování již není zapotřebí té jisté reality, která dosud držela tělo ve svém područí. Nitky reality se stávají čím dál nekonečnější: realita se ztrácí v jejích vlastních švech. Vyčerpala všechny své možnosti – na samotné hranici se stává fikcí.“ (Úryvek z doprovodného textu k výstavě od V. Stepanovaite)

Jakub Choma (* 1995) se narodil ve východoslovenských Košicích. V současnosti je studentem pražské UMPRUM (v ateliéru malby Jiřího Černického a Michala Novotného). Od původně „ryze“ malířského vyjádření se přesunul k prostorovým realizacím, asamblážím, objektům a instalacím. A forma jeho experimentů s takzvanými expanded painting jde za hranice malby samotné, ačkoli zůstává v kontaktu s její tradicí. Chomova práce je založená na takřka laboratorních experimentech s různými materiály, jako je korek, plexisklo nebo hliník, zároveň se však do značné míry opírá o digitální vizuální kulturu a estetiku herních prostředí, jimiž je autorova generace silně ovlivněna. Chomovy práce ztělesňují jakousi dekadenci digitálně-materiálních struktur současnosti. Zajímá se o témata, jako je hyperproduktivita a vyčerpání (tedy o fenomény příznačné pro neoliberální společnost), ale také o D.I.Y. kulturu, populární vědu a přenosné technologie. Svou tvorbu Jakub Choma dosud představil zejména v nezávislých galeriích a uměleckých centrech v České republice a na Slovensku, prezentoval se rovněž v Lipsku, v Rize či v indonéské Jakartě.

Jakub Choma:

Distatnt Hum“

Kurátor: Pavel Kubesa

17. 6. – 16. 7. 2021

Galerie NoD bude otevřena v následujících termínech:

18. 6.: 16-21hod.

22. 6.: 16-21hod.

23. 6.: 18-22 hod.

24. 6.: 18-22 hod.

Od 1. 7. bude galerie otevřena každý den 16-21 hod.


V případě zájmu o návštěvu galerie v jiných než zavedených termínech, kontaktujte nás na: pavel@roxy.cz.

Foto: NoD

Jan Urban

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Nejen o sebevraždách

Premiéra v A studiu Rubín

Requiem křehkých duší – i tak by se ve zkratce dala popsat připravovaná inscenace pražského divadla A studia Rubín s názvem „Osobní Fudži“. Režisér Jiří Ondra navazuje na své předchozí práce v tomto divadle a tematicky znovu přispívá k veřejné debatě nad málo diskutovanými společenskými fenomény. Ústředním motivem inscenace je tentokrát sebevražda a její vliv na okruh pozůstalých. Podstatné ale je, že důležitou roli v této inscenaci hraje i naděje. Hereckou čtveřicí jsou Richard Fiala, Jiří Panzner, Tereza Švejdová a Václav Hoskovec. Premiéra se uskuteční 14. června v 19.30 hodin v A studiu Rubín.

Česká republika se statisticky řadí k zemím s vyšší sebevražedností. Podle Českého statistického úřadu páchají sebevraždu denně v průměru 4 lidé. U mladých od 15 do 24 let je sebevražda dokonce druhou nejčastější příčinou úmrtí hned, po úrazu. Odborníci tvrdí, že velké procento jedinců mladší generace, kteří si vezmou život, má psychické problémy. A čím dál větší roli v jejich rozhodnutí hrají také psychoaktivní látky a impulzivita. Jak ovlivňuje sebevražda život blízké osoby? Na to se na základě inspirací děl více autorů japonské zenové filosofie a estetiky i osobní zkušenosti zaměřil autorský tým A studia Rubín.

Když někdo z našich blízkých spáchá sebevraždu, nebo si nešťastně ublíží, může to v nás zažehnout zvláštní druh pocitu viny maskovaný na povrchu. ,Osobní Fudži´ je spící sopka v nás. Ta může jednoho dne vybuchnout. Její výbuch může mít očistné i katastrofální následky,“ přibližuje inscenaci režisér Jiří Ondra. A dodává: V inscenaci proto půjde hlavně o otázky viny, hledání stop v minulosti, hledání příčin jednání a zároveň snahu o uchopení procesu vyrovnávání se s takovým radikálním činem blízké osoby.

Ze čtené zkoušky

V rámci textu i jeho interpretace tvoří jednu z tematických linií i kvůli reflexi pandemické situace koronaviru, roku 2020. Je na něj pohlíženo jako rok, který „nebyl“ a současně pořád trochu je i v  roce 2021. Jako rok, v kterém náhle vznikla časová smyčka tvořící důležitou linku děje. V roce 2020 celosvětově prudce stoupl počet sebevražd, napříč věkovými kategoriemi.

A právě v  tomto roce v inscenaci spáchá z neznámých příčin sebevraždu mladík Akio, jehož snem bylo kvalifikovat se na Olympijské hry 2020 v lukostřelbě. Olympiáda 2020 se v Tokiu nakonec nekonala. Byla přeložena na rok 2021. Přesto její oficiální název zůstal: Tokio 2020. Atmosféra ,Osobního Fudži´ evokuje pocit, že rok 2020 nikdy nebyl. A současně ho nikdo z pozůstalých není schopen opustit. A to se všemi tragickými i groteskními odstíny.

Jednou z dominantních složek inscenace je autorská hudba Václava Hoskovce, který představuje mrtvého Akia a zároveň vytváří „živou“ hudbu. Richard Fiala, Jiří Panzner, a Tereza Švejdová hrají kamarády, kteří se snaží vypořádat se sebevraždou blízké osoby. Balancují s myšlenkou, že pro někoho je život jízda a pro někoho brzda. Některé z vícero postav, které herci hrají, se snaží vytěžit z grotesky života maximum i za cenu totálního sebezničení. Jiné váhají s každým krokem tak dlouho, až místo do neznáma nakonec vkročí bez přípravy do propasti. Děj inscenace tak představuje pomyslnou sinusoidu. Každý temný čin je vyvážen (až znevážen) činem světlým a nálada se střídá stejně jako v životě sebevraha.

Další důležitý prvek hraje scénografie Ivany Kanhäuserové. Ta navázala na spolupráci s režisérem Jiřím Ondrou a jejich experimentální koncept, který je založen na četbě a studiu společných literárních, hudebních i obrazových inspirací, ale především na vzájemné intuici a důvěře. Scénografka svůj výtvarný koncept promýšlela a realizovala samostatně a všechny složky – výtvarná, herecká, režijní i hudební – se na scéně setkaly až při prvním zkoušení.

Celý tvůrčí tým inscenace „Osobní Fudži“

Premiéra inscenace Osobní Fudži“ se odehraje v pražském divadle A studio Rubín 14. června. Veřejná generálka se uskuteční 13. června a první reprízy 28. a 29. června.

Více informací o reprízách i programu divadla je možné získat na oficiálních stránkách www.astudiorubin.cz a sociálních sítích.

Foto: Dita Havránková

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Divadlo KÁMEN: co bude dál?

Smutné i radostnější zprávy z oblíbeného pražského divadla. V jeho nové premiéře budou hostovat i tanečníci!

Dokončujeme „Dešťovou hůl“

Na 16. a 17. června připravujeme premiéru Dešťové hole. Dokončujeme zkoušení a kostýmy, učíme se hrát na dešťovou hůl a používat miniprojektor. Začínáme zvát hosty. Přímo ve hře jsou zabudována intermezza, která bude provádět každý večer jiný hostsociolog, filozof, literát, tanečník a další, někdy i skupina hostů ( třeba kapela). Hosté budou vnášet do každého představení jiné otázky a jevy.

Ze zkoušek

Umřel nám profesor

V dubnu umřel profesor Jan Císař, člověk, bez kterého bychom se už před mnoha lety byli ztratili v bludištích estetiky, divadelních skutečností a neskutečností, věcí pravých a nepravých, formalismu, konceptualismu,… a hlavně bychom se ztratili nějak celkově lidsky. On a jeho paní Mirka byli odjakživa součástí našich radostí a strastí.

Jeden z aspektů setkávání s ním popisuje Petr O. v Divadelních novinách, najdete v nich ostatně celý vzpomínkový cyklus.

Jan Císař (druhý zprava)s manželkou a spisovatelem Jáchymem Topolem

Začátek velké cesty

Na zdech kavárny máme výstavu fotografií Petra Vápeníka, které vznikly s Pražskými domy za zády. Rádi vás zde uvítáme, přihlaste se prosím na mailu info@divadlokamen.cz nebo telefonu 775 718 470, rádi pro vás připravíme i autorem komentovanou prohlídku. Pozvánku najdete zde.

Petr Vápeník


Čarodějnice
Občerstvili jsme se ohněm, vodou, zemí a vzduchem v přítomnosti jarním prostorem poletujících milých čarod
ějnic. Věříme, že i vy hezky prožíváte jarní probouzení živlů.

Kámen u čarodějnického ohýnku

Foto: Kristýna Suchá a archiv Divadla Kámen

Blanka Křemenová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

DIVADLO KÁMEN hlásí a zve

Na fotografie, počteníčko, navíc i odhaluje jednu tajemně spletitou potrubní „myšlénkovou“ záležitost

Začátek velké cesty / komentované prohlídky

Na šedočervenočernobílých zdech kavárny máme nově fotografie od Petra Vápeníka, které vznikly s „Pražskými domyza zády. Zajímá-li Vás, co to znamená, rádi pro Vás uspořádáme soukromou prohlídku, komentovanou autorem.

Přihlaste se, prosím, na e-mailu: info@divadlokamen.cz nebo telefonu 775 718 470. Pozvánku najdete zde.

Jak si tady žijeme – rozhovor

V časopise „Místní kulturase zjevil rozhovor o tom, jak si v poslední době v divadle žijeme. Jde o seriál, o svých zážitcích zde píše více divadelních skupin. Ne že by takovéto produkční záležitosti byly vzrušující, ale upozornit na ně musíme. :-)

Zapletené topení, zapletené „myšlénky“

Při drobné opravě naší topné soustavy se přišlo na to, že máme, zřejmě vlivem složitých „myšlénkových a estetických procesů“, ke kterým u nás občas dochází, veškeré trubkoví zapojeno obráceně vzhledem ke konci a počátku.

Odborněji řečeno: máme zaměněný přívod a zpátečku.

Náprava nemohla spočívat v jednoduchém narovnání, protože ve spleti trubek a idejí nebylo možné najít zápletku. Proto bylo nutné provést na čtyřech místech další zauzlování.

Můžeme vás s radostí ujistit, že topení je nyní v dokonalém souladu s našimi konceptuálními postupy.

Foto: archiv Divadla KÁMEN

Blanka Křemenová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN