AMORální

Intimní představení o lásce a manipulaci

Dočasná Company uvádí zcela nový projekt s názvem AMORální pod vedením Anny Benhákové. Premiéra se uskuteční dne 15.11. od 20:00 v Divadle X10

 

Repríza proběhne 14.12.
 

Tématem choreografie vás provede šest těl tanečníků, kteří jazykem současného tance a fyzického divadla vyobrazují sbližování a vkládání důvěry v partnera v touze po sexuální intimitě. Taneční inscenace se zabývá především tenkou hranicí mezi láskou a manipulací – situacemi s jemnými nuancemi, kdy si možná ani neuvědomujeme, že postupně ztrácíme kontrolu nad tím, kam naše vztahy směřují. Situacemi, kdy si až pozdě všímáme, že jsme se dostali někam, kde jsme nikdy být nechtěli. Nejvýraznější esencí choreografie je křehkost a zranitelnost. Obrazy, které choreografie nabízí, mluví o sexualitě jako o lidské přirozenosti. Lidské tělo, neoddělitelné od jeho mysli, duše, ducha, je zde předmětem touhy a v zajetí vášně se toto propojení snadno přehlédne.

Téma projektu AMORální se formuje již druhým rokem, choreografka podobné téma zpracovala v tanečním filmu s názvem Morálně závadné, který je momentálně v postprodukčním procesu. Vernisáž a výstava fotografií z natáčení, jejichž autorkou je také Anna Benháková, proběhla v srpnu 2020 v Periferie Cafe. Pod stejným názvem se již uskutečnil work in progress v září 2020 v Divadle DISK. Dočasná Company uvede reprízu AMORální 14. 12. 2021 opět v divadle X10.

Tanečnice a jedna ze zakladatelek Dočasné Company Natálie Vacková o zkoušení říká: “Když Anička s tématem přišla, tak mě to jako osobu velmi lákalo, ale jako interpretka jsem věděla, že to nebude lehká výzva. Navazovat opravdový něžný dotek s osobami, se kterými nejsem v partnerském vztahu,  vyžaduje odvahu. O manipulaci by jistě každá žena a spousta mužů zvládla mluvit po svém a i já mám svůj příběh, který mě bude dokonce života ovlivňovat.”

Dočasná Company je skupina umělců, která vytváří platformu pro různorodé současné pojetí umění se zaměřením především na tanec a fyzické divadlo. Spojuje umělce z oblasti hudby, fotografie, filmu a výtvarného umění. Cílem Dočasné Company je rozmělnit hranice mezi tvorbou pro širokou veřejnost a intelektuálním uměním pro odborné publikum, stejně jako nacházet přesahy divadelních a nedivadelních forem. Momentálně vyvíjí aktivitu na několika uměleckých projektech převážně v Praze, ale působí také v regionech. Od začátku letošní sezóny také vede taneční workshopy pro studenty i profesionály ve spolupráci s prostorem Tep39. Company působí od roku 2019, spolek byl založen v listopadu roku 2020.


Natálie Vacková

pro Taneční magazín

 

Opavská výstava 30+

Stovky skvělých fotografií

Přes 500 působivých fotografií od více než 150 autorů nabídne v Opavě výstava nazvaná 30+.  Dosud největší výstava opavského Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity představí tvorbu studentů, absolventů školy a chybět nebudou ani fotografické hvězdy. Expozice je naplánována od 3. září do 24. října a k vidění bude hned ve čtyřech různých prostorech slezské metropole.

Institut si výstavou připomene třicáté výročí od svého založení. „Fotografie budou vystavené ve třech podlažích Domu umění, část pak v sousedním kostele sv. Václava, v Základní umělecké škole a v galerii KUPE v Opavě. První tři budovy jsou propojené. Je tak možné přecházet z jedné do druhé,“ říká dlouholetý vedoucí institutu Vladimír Birgus.

Roman Vondrouš, ze souboru Zákulisí dostihů

 

Síla ženy

Rozsáhlá expozice nabídne ucelený přehled o tvorbě umělců několika generací. „Výstava 30+ Institutu tvůrčí fotografie (ITF) je součástí kulturního festivalu Bezručova Opava, jehož letošním hlavním tématem je Síla ženy. Proto věnujeme celé jedno podlaží v Domě umění výhradně tvorbě našich studentek a absolventek. A ženy budou zastoupeny i v dalších částech výstavy. Ty ukáží mimo jiné i velmi osobní témata, která se dříve ve fotografii objevovala zřídka. Zachycují život vlastní rodiny či blízkých přátel a ukazují, kam se fotografie za ta léta posunula,“ popisuje Vladimír Birgus, sám vynikající fotograf, kurátor a propagátor české tvorby v zahraničí, který společně s Ondřejem Durczakem a Michałem Szalastem výstavu sestavil. „Název 30+ naznačuje, že jde výrazně rozšířenou a inovovanou verzí výstavy, která se minulý rok uskutečnila v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze,“ doplňuje.

Silné zastoupení žen ve fotografii není podle Birguse ničím novým. „Na žádné z desítek výstav, které jsme dosud pořádali, jsme nepočítali, kolik se jí účastní mužů a kolik žen. Ale mnohokrát se stalo, že žen bylo více. Řada z nich patří k našim současným studentkám i k nejvýraznějším absolventkám. Jako třeba autorka známých autoportrétů Dita Pepe. Nebo jedna z nejoriginálnějších reklamních fotografek Bára Prášilová. Úspěšný rok loňský rok měla Bára Reichová, která za svůj cyklus o improvizovaných trénincích našich olympioniků v době pandemie získala mnoho mezinárodních cen,“ dodává Vladimír Birgus.

Martin Faltejsek Stav beztíže

 

Fotografie s fascinující otevřeností i vzpomínka na Václava Havla

Rozmanitě pojatá díla na výstavě doplňují nebo vytvářejí kontrasty. Jsou to dokumentární, stylizované snímky, u nichž fascinuje upřímnost a intimita. „Nejde však o senzaci či snahu šokovat, ale často o určitou formu arteterapie. Například David Macháček v cyklu Memento s velkou citlivostí komparoval vlastní snímky své přítelkyně a policejní záběry z vyšetřovacího spisu o její tragické dopravní nehodě. Krystyna Dul propojila ve vzpomínce na bratrův dobrovolný odchod ze světa záběry z rodinného alba a vlastní portréty členů rodiny. Marcin Kruk už čtyři roky fotografuje manželku trpící těžkou neurologickou nemocí. Jana Habalová zase v cyklu Až budu malý s velkou empatií zobrazuje život svého postiženého bratrance. Na bolestné vzpomínky z vlastního dětství a složitý vztah s otcem reaguje Rafał Klimkiewicz v souboru Dobrý zlý dům,“ vyjmenovává Birgus.

Mnozí další autoři však nezobrazují tak vypjatá témata. Ukazují třeba život s malými dětmi v době pandemie. Jako například Karolina Ćwik v souboru Nedívej se na mne. Vystavené soubory portrétních fotografií se zase skládají v jeden výsledný obraz. Zahrnují celou plejádu přístupů: od výrazně stylizovaných portrétů herců z různých pražských divadel v souboru Zuzany Veselé či inscenovaných autoportrétů v přírodě od Martina Faltejska až po portréty dvojic ze slovenské LGBT komunity od Doroty Holubové ze souboru Neskrývaná láska. Osobité místo zaujímají portréty Romana France, které zachycují různorodé skupiny: myslivce v Jasenicích nebo soutěžící na mistrovství světa v házení žabek na Hebridách. Mezi nimi je i skupinový portrét účastníků shromáždění v americkém Kongresu k třicátému výročí oficiální návštěvy Václava Havla v USA. Najdeme mezi nimi i Madeleine Albright a Joan Baez.

Karolina Ćwik, z souboru Nedívaj se na mne 

Humanismus v hledáčku

Silné zastoupení na výstavě mají zejména různé formy dokumentární fotografie. „Humanistická témata bývají často pojata velmi subjektivně a s velkým důrazem na vizuální stránku. Jsou to třeba černobílé dokumenty Arkadiusze Goly z Horního Slezska a Daniela Šperla z Japonska. Invenční využití barev dokumentují fotografie osamělých chodců v Praze během loňského lockdownu od Romana Vondrouše. Silný je i cyklus Krzysztofa Golucha Hotel o handicapovaných zaměstnancích jednoho katovického hotelu. Anebo soubor Marty Režové Já poustevník. Ten ukazuje život osamělého muže z okraje společnosti,“ říká Birgus.

„Prostor také dostávají také různé podoby intermediálně a konceptuálně zaměřené fotografie. Patří k nim třeba soubor Petry Vlčkové RS. Ten mnohostranně a s velkou otevřeností reaguje na autorčin dlouholetý boj s roztroušenou sklerózou. Mozaika archivních i autorských fotografií Konstancje Nowiny Konopky Bůh, čest, vlast a moře zas ukazuje prolínání německých, polských a židovských vlivů v historii města Sopoty. A soubor Karoliny Wojtas Vlak ke vzdělání se zaměřil na útrapy školského systému,“ uvádí Vladimír Birgus.

Další část výstavy se zaměří na inscenovanou fotografii. Zahrne třeba ilustrace Martiny Koubkové k Exupéryho Nočnímu letu, jemné fotografie Kristýny Vackové s tématem mezilidských vztahů nebo inscenované výjevy od Evy Bystrianské, v nichž se často objevují motivy lidí v devastovaném životním prostředí. Ekologické téma zpracovává rovněž Alicja Wróblewska v zátiších složených z plastového odpadu.

Jana Habalová Až budu malý

Výstavu bude doprovázet rozsáhlý česko-anglický katalog o 400 stranách a řada projekcí. Představí se tu i výběr autorských fotografických publikací a teoretických bakalářských, diplomových a disertačních prací. Expozice pak v různých modifikacích zavítá do Zabrze, Budapešti, Opole, Katovic, Drážďan, Lodže a do dalších měst. Základní vstupné je 80 korun, zlevněné lístky pro seniory či studenty stojí 50 korun.

Výstava 30+. Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě. Kurátoři Vladimír Birgus, Ondřej Durczak a Michał Szalast. Dům umění, kostel sv. Václava, Základní umělecká škola a galerie KUPE v Opavě, 3. 9. – 24. 10. 2021.

Spolupořadatelem opavské premiéry výstavy je Opavská kulturní organizace OKO a Kulturně-umělecký prostor KUPE.

 

Magdalena Bičíková, Jana Bryndová 

pro Taneční magazín

 

„Pozor, porcelán“

Slovenská tanečná premiéra naživo!

Po dvakrát odloženej premiére bude v nedeľu 20. júna 2021 o 19.00 hod. v Novej Cvernovke naživo uvedené predstavenie Pozor, porcelán”. V nezávislej tanečnej produkcii Kataríny Zagorski účinkuje v baletných špičkách mimo svojej domovskej scény a v špecifickom prostredí Novej Cvernovky sólistka Baletu Slovenského národného divadla Reona Sato.

Reprofoto z videa nácviku

Predstavenie Kataríny Zagorski „Pozor, porcelán” kombinuje súčasný tanec, balet, film, fotografiu, porcelán a bublinkovú fóliu na nahrávky kultovej dublinskej kapely The Jimmy Cake. Je o vzácnom druhu porcelánu so špecifickými vlastnosťami, dlhotrvajúcou výrobou a vysokými nárokmi na prostredie, v ktorom sa môže naplno prejaviť jeho krása. V predstavení je porcelánom Reona Sato, sólistka Baletu Slovenského národného divadla.

Další reprodukovaný snímek z videa

»Pozor, porcelán«

Koncept a choreografia: Katarína Zagorski

Tanec: Reona Sato & Katarína Zagorski

Hudba: The Jimmy Cake

Film a fotografia: Liza Nedayvoda

Maľba na telo: Mya Javorková

Produkcia: Katarína Zagorski

Trvanie: 50 minut

Partnerom projektu je Nová Cvernovka. 

Z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia v roku 2018 formou štipendia.

 

Foto: Liza Nedayvoda

Kata Zagorski

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

PQ informuje

O aktuálních novinkách i jedné zajímavé revui

Theatralia: revue současného myšlení o divadelní kultuře

Časopis Theatralia: revue současného myšlení o divadelní kultuře je odborný recenzovaný časopis, který od roku 2009 vydává Masarykova univerzita. Časopis se v čele s teatroložkou Šárkou Havlíčkovou věnuje zejména neprobádaným oblastem divadelního umění. Sleduje také progresivní a interdisciplinární tendence v divadle i divadelní teorii.

Dnešní scénografie se zabývá uměleckou tvorbou prostředí, které nabízí pokaždé nový a unikátní zážitek, a kde se publikum stává aktivním účastníkem. PQ prezentuje scénografii, která se posunula od vizuálně dekorativní ke scénografii expandované, jejímž cílem je vytvoření aktivního zážitkového prostředí. Přečtete si více o vizi PQ na našem webu.

Theatralia je novým přírůstkem PQ Knowledge Exchange Platform.

Pro více informacíklikněte sem

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Pro další aktualityklikněte sem

.

Jak vnímáme scénografii/performance design?

Dnešní scénografie se zabývá uměleckou tvorbou prostředí, které nabízí pokaždé nový a unikátní zážitek, a kde se publikum stává aktivním účastníkem. PQ prezentuje scénografii, která se posunula od vizuálně dekorativní ke scénografii expandované, jejímž cílem je vytvoření aktivního zážitkového prostředí. Přečtete si více o vizi PQ na našem webu.

Více informací:zde

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Cesta PQ od výstavy k festivalu

Od prvních ročníků PQ zhruba do přelomu tisíciletí byly předmětem hlavních výstav modely, kresby, objekty a fotografie z představení. Od roku 2003 stále více zemí a regionů přiváží výstavy, které jsou postavené na performativitě, a v nichž se diváci mění v aktivní spoluúčastníky dotvářející imaginativní prostředí scénografie. Nový připravovaný ročník festivalu PQ 2023 si zcela otevřeně uvědomuje potřebu zažít scénografii živě a s aktivním zapojením diváků. Na základě tohoto jasného posunu, který považujeme za velmi důležitý, jsme se rozhodli nazývat PQ festivalem, nikoli výstavou.

Pro více informací:klikněte sem

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN