Opavská výstava 30+

Stovky skvělých fotografií

Přes 500 působivých fotografií od více než 150 autorů nabídne v Opavě výstava nazvaná 30+.  Dosud největší výstava opavského Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity představí tvorbu studentů, absolventů školy a chybět nebudou ani fotografické hvězdy. Expozice je naplánována od 3. září do 24. října a k vidění bude hned ve čtyřech různých prostorech slezské metropole.

Institut si výstavou připomene třicáté výročí od svého založení. „Fotografie budou vystavené ve třech podlažích Domu umění, část pak v sousedním kostele sv. Václava, v Základní umělecké škole a v galerii KUPE v Opavě. První tři budovy jsou propojené. Je tak možné přecházet z jedné do druhé,“ říká dlouholetý vedoucí institutu Vladimír Birgus.

Roman Vondrouš, ze souboru Zákulisí dostihů

 

Síla ženy

Rozsáhlá expozice nabídne ucelený přehled o tvorbě umělců několika generací. „Výstava 30+ Institutu tvůrčí fotografie (ITF) je součástí kulturního festivalu Bezručova Opava, jehož letošním hlavním tématem je Síla ženy. Proto věnujeme celé jedno podlaží v Domě umění výhradně tvorbě našich studentek a absolventek. A ženy budou zastoupeny i v dalších částech výstavy. Ty ukáží mimo jiné i velmi osobní témata, která se dříve ve fotografii objevovala zřídka. Zachycují život vlastní rodiny či blízkých přátel a ukazují, kam se fotografie za ta léta posunula,“ popisuje Vladimír Birgus, sám vynikající fotograf, kurátor a propagátor české tvorby v zahraničí, který společně s Ondřejem Durczakem a Michałem Szalastem výstavu sestavil. „Název 30+ naznačuje, že jde výrazně rozšířenou a inovovanou verzí výstavy, která se minulý rok uskutečnila v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze,“ doplňuje.

Silné zastoupení žen ve fotografii není podle Birguse ničím novým. „Na žádné z desítek výstav, které jsme dosud pořádali, jsme nepočítali, kolik se jí účastní mužů a kolik žen. Ale mnohokrát se stalo, že žen bylo více. Řada z nich patří k našim současným studentkám i k nejvýraznějším absolventkám. Jako třeba autorka známých autoportrétů Dita Pepe. Nebo jedna z nejoriginálnějších reklamních fotografek Bára Prášilová. Úspěšný rok loňský rok měla Bára Reichová, která za svůj cyklus o improvizovaných trénincích našich olympioniků v době pandemie získala mnoho mezinárodních cen,“ dodává Vladimír Birgus.

Martin Faltejsek Stav beztíže

 

Fotografie s fascinující otevřeností i vzpomínka na Václava Havla

Rozmanitě pojatá díla na výstavě doplňují nebo vytvářejí kontrasty. Jsou to dokumentární, stylizované snímky, u nichž fascinuje upřímnost a intimita. „Nejde však o senzaci či snahu šokovat, ale často o určitou formu arteterapie. Například David Macháček v cyklu Memento s velkou citlivostí komparoval vlastní snímky své přítelkyně a policejní záběry z vyšetřovacího spisu o její tragické dopravní nehodě. Krystyna Dul propojila ve vzpomínce na bratrův dobrovolný odchod ze světa záběry z rodinného alba a vlastní portréty členů rodiny. Marcin Kruk už čtyři roky fotografuje manželku trpící těžkou neurologickou nemocí. Jana Habalová zase v cyklu Až budu malý s velkou empatií zobrazuje život svého postiženého bratrance. Na bolestné vzpomínky z vlastního dětství a složitý vztah s otcem reaguje Rafał Klimkiewicz v souboru Dobrý zlý dům,“ vyjmenovává Birgus.

Mnozí další autoři však nezobrazují tak vypjatá témata. Ukazují třeba život s malými dětmi v době pandemie. Jako například Karolina Ćwik v souboru Nedívej se na mne. Vystavené soubory portrétních fotografií se zase skládají v jeden výsledný obraz. Zahrnují celou plejádu přístupů: od výrazně stylizovaných portrétů herců z různých pražských divadel v souboru Zuzany Veselé či inscenovaných autoportrétů v přírodě od Martina Faltejska až po portréty dvojic ze slovenské LGBT komunity od Doroty Holubové ze souboru Neskrývaná láska. Osobité místo zaujímají portréty Romana France, které zachycují různorodé skupiny: myslivce v Jasenicích nebo soutěžící na mistrovství světa v házení žabek na Hebridách. Mezi nimi je i skupinový portrét účastníků shromáždění v americkém Kongresu k třicátému výročí oficiální návštěvy Václava Havla v USA. Najdeme mezi nimi i Madeleine Albright a Joan Baez.

Karolina Ćwik, z souboru Nedívaj se na mne 

Humanismus v hledáčku

Silné zastoupení na výstavě mají zejména různé formy dokumentární fotografie. „Humanistická témata bývají často pojata velmi subjektivně a s velkým důrazem na vizuální stránku. Jsou to třeba černobílé dokumenty Arkadiusze Goly z Horního Slezska a Daniela Šperla z Japonska. Invenční využití barev dokumentují fotografie osamělých chodců v Praze během loňského lockdownu od Romana Vondrouše. Silný je i cyklus Krzysztofa Golucha Hotel o handicapovaných zaměstnancích jednoho katovického hotelu. Anebo soubor Marty Režové Já poustevník. Ten ukazuje život osamělého muže z okraje společnosti,“ říká Birgus.

„Prostor také dostávají také různé podoby intermediálně a konceptuálně zaměřené fotografie. Patří k nim třeba soubor Petry Vlčkové RS. Ten mnohostranně a s velkou otevřeností reaguje na autorčin dlouholetý boj s roztroušenou sklerózou. Mozaika archivních i autorských fotografií Konstancje Nowiny Konopky Bůh, čest, vlast a moře zas ukazuje prolínání německých, polských a židovských vlivů v historii města Sopoty. A soubor Karoliny Wojtas Vlak ke vzdělání se zaměřil na útrapy školského systému,“ uvádí Vladimír Birgus.

Další část výstavy se zaměří na inscenovanou fotografii. Zahrne třeba ilustrace Martiny Koubkové k Exupéryho Nočnímu letu, jemné fotografie Kristýny Vackové s tématem mezilidských vztahů nebo inscenované výjevy od Evy Bystrianské, v nichž se často objevují motivy lidí v devastovaném životním prostředí. Ekologické téma zpracovává rovněž Alicja Wróblewska v zátiších složených z plastového odpadu.

Jana Habalová Až budu malý

Výstavu bude doprovázet rozsáhlý česko-anglický katalog o 400 stranách a řada projekcí. Představí se tu i výběr autorských fotografických publikací a teoretických bakalářských, diplomových a disertačních prací. Expozice pak v různých modifikacích zavítá do Zabrze, Budapešti, Opole, Katovic, Drážďan, Lodže a do dalších měst. Základní vstupné je 80 korun, zlevněné lístky pro seniory či studenty stojí 50 korun.

Výstava 30+. Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě. Kurátoři Vladimír Birgus, Ondřej Durczak a Michał Szalast. Dům umění, kostel sv. Václava, Základní umělecká škola a galerie KUPE v Opavě, 3. 9. – 24. 10. 2021.

Spolupořadatelem opavské premiéry výstavy je Opavská kulturní organizace OKO a Kulturně-umělecký prostor KUPE.

 

Magdalena Bičíková, Jana Bryndová 

pro Taneční magazín

 

Fotografické spouště aktuálně (nejen v Opavě)

Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity slaví své třicetiny výstavou. Ta zachycuje i dobu koronaviru.

Výstavu s názvem „Tři dekády“ chystá Institut tvůrčí fotografie (ITF) Slezské univerzity v Opavě ke 30. výročí od svého založení. K vidění na ní bude výběr nejlepších snímků studentů i čerstvých absolventů školy, mapujících období let 1990 – 2020. Třeba cyklus „Resonance“, nápaditě a emotivně propojující staré snímky s výstřižky z časopisů. Anebo poutavé skupinové portréty současných českých rodin, tak rozlišných a zároveň tak stejných.  Pořadatelem výstavy je Uměleckoprůmyslové museum v Praze, které ji od 19. června do 27. září představí v prostorách kubistického Domu U Černé Matky Boží v Praze. Část expozice stihli v Institutu tvůrčí fotografie (ITF) připravit aktuálně, takže do ní zařadili i fotografie, které vznikly během koronavirové pandemie.

Snímek z oceněného cyklu „Moravské noci“ Pavla Kopřivy

Originalita, rozmanitost, kvalita

Vystavená fotografická díla zachycují rozmanité osobní výpovědi autorů, kde hlavní roli nehraje styl nebo téma. Hlavně osobitost a kvalita fotografií. „Vybírali jsme ty nejlepší práce především současných studentů a absolventů, z nichž mnozí sbírají významná ocenění i v zahraničí,“ říká Vladimír Birgus, dlouholetý vedoucí Institutu tvůrčí fotografie (ITF) v Opavě, který je sám uznávaným fotografem a propagátorem české fotografie po celém světě.

Z fotografického cyklu „Pakul“ Jana Pecháčka

Je to třeba právě cyklus ,Resonance´. Jeho autorka Krystyna Dul v něm využila  staré snímky a výstřižky z časopisů. Ty našla ve svém domě po bývalém majiteli. Propojuje je posléze s vlastními fotografiemi v mnohovrstevnatý celek. Ten vypráví o touhách, emocích a vzpomínkách starého muže, jehož osobně nikdy nepotkala. Na výstavě se objeví také sugestivní barevné portréty Hany Connor a Filipa Jandourka, zachycující bangladéšské venkovany, hledající práci v přelidněné metropoli Dháce. Anebo portréty lidi nejrůznějších společenských vrstev, profesí a životních stylů z polských vesnic od Jacentyho Dedka. Anebo soubor aranžovaných skupinových portrétů ,Náplavy´ od Marka Matuštíka. Ten zachycuje život rodin, které se přestěhovaly z Prahy na venkov do domů se zahradami a bazény. Ještě před několika lety se neznaly, dnes ale společně dojíždějí za prací do města a spolu tráví i volný čas.  Inscenovanou fotografii pak reprezentuje třeba Jan Pecháček: ve svém cyklu ,Pakul´ vytvořil reminiscence dob, kdy v pražském Paláci kultury probíhaly monstrózní komunistické sjezdy. Inscenované snímky ukazují absurditu starých časů na zašlé slávě někdejšího paláce,“ líčí Vladimír Birgus.

Vladimír Birgus

Koronavirus v hledáčku

Část expozice, která je zároveň příspěvkem k založení celé Slezské univerzity v Opavě, je podle Birguse velmi aktuální a představuje různé soubory, které vznikly během současné koronavirové pandemie.

Jmenovec slavného operního pěvce Ivo Žídek představuje cyklus snímků „Životy pod rouškou“

„Peter Korček zachycuje v cyklu „Tiché město“ přízračně vylidněné ulice, nákupní centra a nábřeží Bratislavy. Ivo Žídek a Jan Langer v souboru „Životy pod rouškou“ zkombinovali portréty lidí s rouškami s texty ukazujících jejich zážitky ze smutné doby. A Roman Vondrouš ve svých nápaditě komponovaných fotografiích ze současného života v Praze skvěle uplatnil sugestivní hry světel, stínů a barev,“ vysvětluje Birgus.

Prestižní mezinárodní ceny a skvělá reputace

Z Institutu tvůrčí fotografie se během třiceti let pod Birgusovým vedením stala největší česká fotografická katedra s komplexním programem a inspirativními pedagogy, k jakým patří třeba Jindřich Štreit, Pavel Mára, Václav Podestát, Dita Pepe, Josef Moucha, Jiří Siostrzonek, Štěpánka Stein, Tomáš Pospěch nebo Rafał Milach. Studenty z celého světa sem láká výtečné renomé školy, která dnes poskytuje bakalářské, magisterské a doktorské studium a má i akreditace na habilitační řízení a řízení pro jmenování profesorem. Téměř polovina zájemců o studium pochází ze zahraničí, především z nedalekého Polska a Slovenska, ale také třeba z Japonska, Velké Británie anebo z Lucemburska.

Marek Matušik a jeho „Náplavy od Sázavy“

To potvrzují četná významná zahraniční ocenění, která někteří z absolventů za svou tvorbu posbírali. Patří k nim například vítězství na World Press Photo, Leica Oskar Barnack Award, Hasselblad Masters, Grand Prix New York Photography Festival a v dalších prestižních soutěžích. Institut také často pořádá výstavy svých studentů na mezinárodních fotografických festivalech a ve významných muzeích a galeriích.

Expozici „Tři dekády“ s podtitulem „Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě 1990-2020“ doprovází česko-anglický katalog. Součástí expozice jsou také makety autorských knih studentů, příklady teoretických prací a v neposlední řadě i knihy a katalogy, které Institut tvůrčí fotografie vydal nebo na jejichž vydání se podílel. Je mezi nimi i publikace Mariusze Foreckého „Mechanismus“, která byla oceněna jako nejlepší loňská fotografická publikace roku.

Další studentské práce z opavského institutu se představí v listopadu 2020 na Bratislavském hradě v rámci 30. ročníku festivalu „Měsíc fotografie“ a v prosinci téhož roku v galerii Czech Photo Centre v Praze.

Institut tvůrčí fotografie původně připravil rozsáhlejší jubilejní expozici. Tu chtěl ukázat návštěvníkům už letos v květnu ve všech prostorách Domu umění a dvou galeriích v Opavě. Právě kvůli koronaviru ji ale pořadatelé přeložili na duben příštího roku, a to opět do Opavy. Výstavu doprovodí i mezinárodní setkání českých, slovenských a polských vysokých škol s fotografickým studijním oborem. Tam tedy teprve návštěvníci uvidí kompletně všechny snímky,“ dodává Vladimír Birgus.

„Fragmenty metropole“ z aparátu Romana Vondrouše

Výstava „Tři dekády“ bude otevřena denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin. Jejími kurátory jsou Vladimír Birgus, Ondřej Durczak a Michał Szalast za ITF a Jan Mlčoch za Uměleckoprůmyslové museum. Architektem výstavy je Dušan Seidl, grafické řešení je dílem Vladimíra Vimra.

Titulní fotografie: z  cyklu Petera Korčeka Tiché město“

Magdalena Bičíková a Jana Bryndová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN