Letní taneční laboratoř s MICHALEM HERIBANEM

Čili „Summer LAB Limited 2021“ v červenci a září. Pro absolventy, tanečníky, performery i choreografy ve věku 16 – 30 let. Hlaste se během dubna!

Léto a tanec, notná dávka pohybu a porce zážitků. Léto a současný tanec a fyzické divadlo a Michal Heriban – to je „Summer Lab Limited“! Intenzivní pohybová laboratoř, stipendijní program a cesta do profesionálního tanečního světa.

Příležitost hýbat se, učit se, trénovat, potkat nové lidi, být součástí choreografie, která vznikne přímo v rámci programu. Choreografie, která se bude veřejně prezentovat v divadle. A navíc šance získat projektové angažmá pro novou produkci „ConTeátru“. Neváhej – „Summer Lab Limited 2021“ povede tanečník, choreograf a výtvarník Michal Heriban.

Jedná se o desetidenní program rozdělený do dvou fází (probíhá v červenci a září 2021).

každodenní tréninky

tvorba choreografie

prezentace v divadle

možnost angažmá v celovečerním projektu v režii a choreografii Michala Heribana

cesta, jak si vyzkoušet na vlastní kůži fungování v souboru na profesionální bázi.

Současný tanec a fyzické divadlo s Michalem Heribanem

Michal se zaměří na propojení herectví a tance. V lekcích bude pracovat se strukturou různých pohybových principů a aplikovat je na běžná civilní gesta. Ta poslouží jako prostředek k vyprávění příběhu a zdroj inspirace pro vytváření pohybového materiálu. V kontextu nonverbálního a tanečního divadla ho pak Michal povede až k abstraktnímu projevu.

V tréninkových lekcích se bude intenzivně věnovat technice partneringu v současném tance (rovnocennost, napojení, stabilita) a technikám floorwork (dynamika, měkkost a obrácené polohy těla).

Harmonogram:

letní fáze 26. – 31. 7. 2021

podzimní fáze 16.–19. 9. 2021

Každý den probíhá taneční trénink (90 minut), poté následuje pohybová tvůrčí dílna (2 x 90 minut).

Cena:

Cena zahrnuje celý desetidenní program, to znamená: 3 lekce/den + doprovodné aktivity (například: návštěva představení a večerní talks, bude ještě upřesněno)

Dospělí: 3 000 Kč

Studenti: 2 500 Kč

Pro koho je „Summer LAB Limited“?

Summer LAB Limited funguje především jako stipendijní program pro studenty a absolventy tanečních a divadelních škol, nicméně je přístupný i pro ostatní pokročilé, poloprofesionální i profesionální tanečníky, performery a divadelníky ve věku 16–30 let.

Program je výběrový, na základě přihlášek bude vybráno maximálně 16 účastníků. Pokud vše půjde podle plánu, během podzimní fáze projektu poté bude z těchto účastníků vybráno 3–6 performerů, kteří budou mít příležitost získat projektové angažmá v celovečerní inscenaci Michala Heribana a budou mít tak příležitost neocenitelné profesní zkušenosti.

Jak se přihlásit?

Vyplňte formulář na: www.contemporarytheatre.cz. Dále přiložte jedno krátké video (cca jedna minutu), kde nám předveďte cokoli, v čem se cítíte dobře. Ať už je to naučená choreografie, pohybová improvizace, herecká nebo pantomimická scénka… Zkrátka, cokoli z pohybového či divadelního umění. Fantazii se meze nekladou! Video je podmínkou pro zařazení přihlášky do výběrového procesu.

Open call pro přihlašování probíhá 1.–30. 4. 2021, výsledky open callu budou všem přihlášeným oznámeny do 20. 5. 2021.

Michal Heriban

O Michalovi

Michal Heriban je slovenský tanečník, performer, choreograf a výtvarník, který působí v Praze, Mnichově a Bratislavě. Ve své práci se zaměřuje především na současný tanec a fyzické divadlo. Již šest let je kmenovým členem souboru Lenka Vagnerová & Company.

Od roku 2015 úzce spolupracuje s německým choreografem Michou Puruckerem. Hostuje v představeních Národního divadla v Praze, Losers Cirque Company a také divadla Minor.

V posledních letech vytvořil choreografie například: pro Městské divadlo Kladno, divadlo NUDE, divadlo DPM či pro Lenka Vagnerová & Company. Za hlavní roli v představení „Panoptikum“ získal v roce 2019 nominaci na cenu Thálie v kategorii balet, tanec a pohybové divadlo.

Za svou roli v inscenaci „Panoptikum“ souboru Lenka Vagnerová & Company byl Heriban nominován na cenu Thálie

Více na: https://contemporarytheatre.cz/summer-lab-limited-2021/

Sdílet

Kontakt: info@contemporarytheatre.cz

Web: https://contemporarytheatre.cz/

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Fotografické spouště aktuálně (nejen v Opavě)

Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity slaví své třicetiny výstavou. Ta zachycuje i dobu koronaviru.

Výstavu s názvem „Tři dekády“ chystá Institut tvůrčí fotografie (ITF) Slezské univerzity v Opavě ke 30. výročí od svého založení. K vidění na ní bude výběr nejlepších snímků studentů i čerstvých absolventů školy, mapujících období let 1990 – 2020. Třeba cyklus „Resonance”, nápaditě a emotivně propojující staré snímky s výstřižky z časopisů. Anebo poutavé skupinové portréty současných českých rodin, tak rozlišných a zároveň tak stejných.  Pořadatelem výstavy je Uměleckoprůmyslové museum v Praze, které ji od 19. června do 27. září představí v prostorách kubistického Domu U Černé Matky Boží v Praze. Část expozice stihli v Institutu tvůrčí fotografie (ITF) připravit aktuálně, takže do ní zařadili i fotografie, které vznikly během koronavirové pandemie.

Snímek z oceněného cyklu „Moravské noci“ Pavla Kopřivy

Originalita, rozmanitost, kvalita

Vystavená fotografická díla zachycují rozmanité osobní výpovědi autorů, kde hlavní roli nehraje styl nebo téma. Hlavně osobitost a kvalita fotografií. „Vybírali jsme ty nejlepší práce především současných studentů a absolventů, z nichž mnozí sbírají významná ocenění i v zahraničí,“ říká Vladimír Birgus, dlouholetý vedoucí Institutu tvůrčí fotografie (ITF) v Opavě, který je sám uznávaným fotografem a propagátorem české fotografie po celém světě.

Z fotografického cyklu „Pakul“ Jana Pecháčka

Je to třeba právě cyklus ,Resonance´. Jeho autorka Krystyna Dul v něm využila  staré snímky a výstřižky z časopisů. Ty našla ve svém domě po bývalém majiteli. Propojuje je posléze s vlastními fotografiemi v mnohovrstevnatý celek. Ten vypráví o touhách, emocích a vzpomínkách starého muže, jehož osobně nikdy nepotkala. Na výstavě se objeví také sugestivní barevné portréty Hany Connor a Filipa Jandourka, zachycující bangladéšské venkovany, hledající práci v přelidněné metropoli Dháce. Anebo portréty lidi nejrůznějších společenských vrstev, profesí a životních stylů z polských vesnic od Jacentyho Dedka. Anebo soubor aranžovaných skupinových portrétů ,Náplavy´ od Marka Matuštíka. Ten zachycuje život rodin, které se přestěhovaly z Prahy na venkov do domů se zahradami a bazény. Ještě před několika lety se neznaly, dnes ale společně dojíždějí za prací do města a spolu tráví i volný čas.  Inscenovanou fotografii pak reprezentuje třeba Jan Pecháček: ve svém cyklu ,Pakul´ vytvořil reminiscence dob, kdy v pražském Paláci kultury probíhaly monstrózní komunistické sjezdy. Inscenované snímky ukazují absurditu starých časů na zašlé slávě někdejšího paláce,“ líčí Vladimír Birgus.

Vladimír Birgus

Koronavirus v hledáčku

Část expozice, která je zároveň příspěvkem k založení celé Slezské univerzity v Opavě, je podle Birguse velmi aktuální a představuje různé soubory, které vznikly během současné koronavirové pandemie.

Jmenovec slavného operního pěvce Ivo Žídek představuje cyklus snímků „Životy pod rouškou“

„Peter Korček zachycuje v cyklu „Tiché město“ přízračně vylidněné ulice, nákupní centra a nábřeží Bratislavy. Ivo Žídek a Jan Langer v souboru „Životy pod rouškou“ zkombinovali portréty lidí s rouškami s texty ukazujících jejich zážitky ze smutné doby. A Roman Vondrouš ve svých nápaditě komponovaných fotografiích ze současného života v Praze skvěle uplatnil sugestivní hry světel, stínů a barev,“ vysvětluje Birgus.

Prestižní mezinárodní ceny a skvělá reputace

Z Institutu tvůrčí fotografie se během třiceti let pod Birgusovým vedením stala největší česká fotografická katedra s komplexním programem a inspirativními pedagogy, k jakým patří třeba Jindřich Štreit, Pavel Mára, Václav Podestát, Dita Pepe, Josef Moucha, Jiří Siostrzonek, Štěpánka Stein, Tomáš Pospěch nebo Rafał Milach. Studenty z celého světa sem láká výtečné renomé školy, která dnes poskytuje bakalářské, magisterské a doktorské studium a má i akreditace na habilitační řízení a řízení pro jmenování profesorem. Téměř polovina zájemců o studium pochází ze zahraničí, především z nedalekého Polska a Slovenska, ale také třeba z Japonska, Velké Británie anebo z Lucemburska.

Marek Matušik a jeho „Náplavy od Sázavy“

To potvrzují četná významná zahraniční ocenění, která někteří z absolventů za svou tvorbu posbírali. Patří k nim například vítězství na World Press Photo, Leica Oskar Barnack Award, Hasselblad Masters, Grand Prix New York Photography Festival a v dalších prestižních soutěžích. Institut také často pořádá výstavy svých studentů na mezinárodních fotografických festivalech a ve významných muzeích a galeriích.

Expozici „Tři dekády“ s podtitulem „Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě 1990-2020“ doprovází česko-anglický katalog. Součástí expozice jsou také makety autorských knih studentů, příklady teoretických prací a v neposlední řadě i knihy a katalogy, které Institut tvůrčí fotografie vydal nebo na jejichž vydání se podílel. Je mezi nimi i publikace Mariusze Foreckého „Mechanismus“, která byla oceněna jako nejlepší loňská fotografická publikace roku.

Další studentské práce z opavského institutu se představí v listopadu 2020 na Bratislavském hradě v rámci 30. ročníku festivalu „Měsíc fotografie“ a v prosinci téhož roku v galerii Czech Photo Centre v Praze.

Institut tvůrčí fotografie původně připravil rozsáhlejší jubilejní expozici. Tu chtěl ukázat návštěvníkům už letos v květnu ve všech prostorách Domu umění a dvou galeriích v Opavě. Právě kvůli koronaviru ji ale pořadatelé přeložili na duben příštího roku, a to opět do Opavy. Výstavu doprovodí i mezinárodní setkání českých, slovenských a polských vysokých škol s fotografickým studijním oborem. Tam tedy teprve návštěvníci uvidí kompletně všechny snímky,“ dodává Vladimír Birgus.

„Fragmenty metropole“ z aparátu Romana Vondrouše

Výstava „Tři dekády“ bude otevřena denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin. Jejími kurátory jsou Vladimír Birgus, Ondřej Durczak a Michał Szalast za ITF a Jan Mlčoch za Uměleckoprůmyslové museum. Architektem výstavy je Dušan Seidl, grafické řešení je dílem Vladimíra Vimra.

Titulní fotografie: z  cyklu Petera Korčeka Tiché město“

Magdalena Bičíková a Jana Bryndová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

PALM OFF FEST začal estonským tancem a polskými fotografiemi

Za účasti estonské velvyslankyně v České republice, šéfa Polského kulturního střediska, ředitele Divadla pod Palmovkou a dalších vzácných hostů byl zahájen již 3. ročník multižánrového Palm Off Festu. A to hned „Revolucí“!

Třetí rok setkání divadel střední Evropy zahájila v pátek devatenáctého října 2018 o šesté hodině večerní vernisáž. A to výstavy fotografií „Polská divadelní avantgarda“. Následně na ni přímo navazovala pražská i česká premiéra estonského dramatu „Revoluce“ v podání Teatru NO99 z Tallinnu.

Závislost na nezávislém divadle

Výstava polských divadelních fotografií mapovala detailně převážně polskou divadelní avantgardu počátků dvacátého století. Od ní se – přes meziválečné období – přenesla k současnějšímu divadlu.

Krátký pohled na výstavní expozici

Expozice sama byla historicky perfektně připravena na bannerech. Již tímto svým technickým způsobem působila poněkud konjunkturálně. I když zcela chápu nutnost častého transportu této (zjevně putovní) expozice. Škoda, že některé z historických dokumentů trpěly ne kvalitně a nejvhodněji zvolenou reprodukční technikou… Další (již větší) chybkou byla absence českých překladů. Ty ovšem suplovala černobílá česko-polská publikace „Divadla nezávislosti“, která byla zdarma k dispozici. Otázkou je, zda v dostatečném počtu? Návštěvníky vernisáže samotné totiž několikrát znásobila již zmíněná následující premiéra divadelní.

Na fotkách nedutá ani Reduta

Vlastní výstavní instalace ve foyeru Divadla pod Palmovkou působí svěže, světle a diváka nenásilně provází polským fotografickým divadelním světem. Mohla by být inspirací českým divadelním fotografům a dokumentaristům.

Prostě, sama o sobě je tato polská výstava zajímavá. Český divadelník si uvědomil, že divadlo Reduta není pouze v Praze či Bratislavě, ale také ve Varšavě. Zajímavostí byly i dokumenty o inscenování světové premiéry významného polského futuristy Bruna Jaśienského „Ples manekýnů“  v pražském D34 Emila Františka Buriana. Ta proběhla roku 1930.

Ředitel Divadla pod Palmovkou a úspěšný režisér MICHAL LANG zakončuje výstavu a zahajuje třetí ročník festivalu PALM OFF FEST

Na vernisáži byla k dispozici – nejen k prohlédnutí – antologie polské divadelní fotografie. Výpravná kniha, sice evidentně bez tuhé knižní vazby, byla k mání za vpravdě lidových 280,- Kč.

Po výstavě ředitel Divadla pod Palmovkou Michal Lang zahájil i festival Palm Off Fest 2018 jako celek.

Když se to Tallinnské divadlo nahání

Již nástup diváků do sálu byl extravagantní. Nejdříve byla vpuštěna levá část hlediště. A teprve později publikum jdoucí na svá sedadla ze strany pravé. Působilo to zajímavě. Netradičně. Ale u toho zůstalo. V průběhu večera na to již nic nenavázalo. Evidentně se tím bavil pouze autor a režisér. Ale, alespoň měli diváci o čem přemýšlet…

Samotné představení „Revoluce“ režijního dua Ene-Liss Semper a Tiit Ojasco již mnoho důvodů k zamyšlení nepřinášelo. Nejsilněji, zvláště pro nás jako odborný TANEČNÍ MAGAZÍN, působila úvodní – téměř půlhodinová – taneční kreace. V oranžově „východních“ hábitech tančila celým jevištěm skupina herců pod taktovkou – Lenina! Toho představoval dokonale v obličeji namaskovaný sólista s pleší a plnovousem. Vše umocňovala hra na bicí. Respektive důrazné údery paliček do plechových plástů.

Další sekvence vedla od bojovné revoluce k pracovnímu procesu. Revolucionáři se zbavili hábitů a jali se – již v pracovních overalech – stavět dřevěnou konstrukci. Ta jim jednou, již téměř postavená, spadla. Šlo o kouzlo nechtěného? Zde bych akcentoval již výrazněji modernější choreografii. Herci se projevovali složitými pohyby připomínajícími abstraktní animované filmy a místy i projevy Michaela Jacksona.

Následoval zřejmě nejsilnější moment představení. S velkým nadhledem začaly být původní symboly revoluce i část jejich představitelů přebarvovány – do rudé barvy.

Zajímavá, leč krátká, fantaskní pasáž představení “Revoluce”

Po nevýrazných pasážích se pozvolna jeviště převléklo do fantaskních kostýmů ve stylu Hieronyma Bosche. V další výrazném momentu „Revoluce“ se – konečně začalo z pódia mluvit. Do toho zněl, v podkresu, monotónní zvuk úderů na konce trubek. Herečky na ně jako na na didgeridoo mlátily divnými plochými přezůvkami. Připomínaly vietnamky. Ty přezůvky, nikoli herečky.

Ztraceno v překladu?

Texty z úst herců i jejich kolegyň kolísaly mezi nabubřelým patetismem a banalitami. Zřejmě bylo scenáristovým přáním pracovat s tímto kontrastem? Česky byly texty překládány sice na třech médiích – na dvou obřích digitálních obrazovkách po obou stranách jeviště a na on-line digitálním zařízením nad pódiem. Katastrofou však byla kvalita překladu samotného. Některé pasáže nebyly do domácího jazyka – převážně z angličtiny – přeloženy vůbec! Nezapomněl někdo, že i když má Palm Off Fest anglický název, tak probíhá v Praze?

V průvodním programu představení se píše, že je „…situace nesnesitelná“. Pokud se tvůrci snažili apelovat doslovně tímto směrem, tak se to zcela vydařilo.

Závěr představení provázel již hodně a nelogicky natahovaný konec. Nastaly tak nejméně tři pasáže, které si přímo žádaly závěr neúměrně natahovaného dramatu. Přání publika však nebylo vyslyšeno. Diváci houfně odcházeli, na jevišti se hrálo dál…

Před vlastním závěrem ještě následovala žonglérská ekvilibristika s dlouhými zářivkově svítícími tyčemi. A ještě k tomu zadní projekce tonoucích v moři. A opět moře patosu…

Závěrečná děkovačka souboru NO99, představitel Lenina úplně vpravo

„Revoluce“ v podání tallinnského NO99 byla jistě zajímavým i propracovaným představením, nicméně bych v tomto případě poukázal na staré dobré české přísloví, že méně znamená více. Ani tolik nezčeřila vody… I když na festivalu třeba vedle extravagantního Olivera Frljiće je to, věru, těžké!

Foto: Palm Off Fest

 Michal Stein

 TANEČNÍ MAGAZÍN

Noc divadel 2018 nezapomíná na taneční scénu

Třetí listopadová noc propojí soubory z České i Slovenské republiky

Šestý ročník Noci divadel propojí divadla a soubory z České i Slovenské republiky

Třetí listopadová noc bude opět patřit Noci divadel. V letošním roce termín vychází symbolicky na 17. listopadu 2018, což ve spojení s mnoha historickými výročí, která si připomínáme, určilo i téma letošního ročníku: Česko-slovenská divadelní spolupráce. Společně program zaštítí Institut umění – Divadelní ústav jako koordinátor české Noci divadel a Divadelný ústav Bratislava, jako koordinátor slovenské Noci divadiel. Divadla opět nachystají noční prohlídky, divadelní dílny, netradiční představení a performance – zdarma nebo za symbolické vstupné. Program akce bude zveřejněn v průběhu října. 

Největší divadelní svátek v Evropě opět nabídne nevšední zážitky, které jsou připravovány exkluzivně pro Noc divadel. Na programu bude přes 500 akcí, jako jsou workshopy, prohlídky divadelních zákulisí či diskuze s herci, scénografy a režiséry. Institut umění – Divadelní ústav pořádá letošní Noc divadel ve spolupráci s Divadelným ústavem Bratislava jako hlavním koordinátorem Noci divadiel na Slovensku. Navazují tak na mnoho dalších společných projektů, které tradičně v úzce spjaté česko-slovenské divadelní kultuře probíhají.

Česko-slovenská noc divadel je pro nás jednou z oslav vzájemné spolupráce. Propojenost divadelní scény obou zemí, zejména současného tance a nezávislého divadla, funguje výborně i pro generace, které ve společném státě nežily. A jsem ráda, že můžeme mezi společné akce zařadit i letošní Noc divadel, vysvětluje za organizátory Martina Pecková Černá z Institutu umění – Divadelního ústavu (IDU). Oba divadelní ústavy, které hrají zásadní roli v domácm divadelním provozu, již spolupracují například na výstavě Česká divadelní fotografie, která v Praze proběhla letos v Obecním domě, odkud se přesouvá na Slovensko. Společně také prezentovaly současnou taneční scénu na veletrhu Tanzmesse jako klíčové oborové akci nebo uvedly Salon české a slovenské scénografie na festivalu Divadelní svět Brno v květnu 2018. Spolupráce se slovenskými kolegy probíhá také v rámci středoevropské spolupráci zemí V4 a na výzkumné a publikační rovině.

Loňského ročníku Noci divadel se zúčastnilo na 45 000 návštěvníků, 130 divadel a kulturních organizací ze 31 měst. Pátý ročník Noci divadel tak překonal všechny předchozí, a to zejména co do celonárodního zapojení i množství jednotlivých akcí pro veřejnost. Noc divadel se tak etabluje jako projekt s celonárodním dopadem. Česká Noc divadel je součástí mezinárodního projektu European Theatre Night, který odstartovala v roce 2008 v Chorvatsku debutová Noc Kazališta. Myšlenka společného divadelního svátku se postupně rozšířila do více jak desítky evropských zemí. Česká Noc divadel, která existuje od roku 2013, je díky účasti téměř padesáti tisíců návštěvníků největším projektem v rámci European Theatre Night.

Webové stránky: www.nocdivadel.cz

Facebook: www.fb.com/nocdivadel

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN