Cestopis roku vyhlásí na zámku

„Cena Hanzelky a Zikmunda“ se uskuteční pandemii navzdory. Porota literární i fotografické soutěže ve znamení Cimrmanova divadla.

Letos potřetí se vyhlašují „Ceny Hanzelky a Zikmunda“. A to ve dvou hlavních kategoriích – knižní cestopis roku a cestopisná fotografie roku. Organizátoři chtěli dodržet tradici a výsledky oznámit v den – letos už 102.(!) – narozenin Miroslava Zikmunda, ale protipandemická opatření jim to nedovolila. Proto tedy letos 14. 2. oznamují nominace. A vítěze zveřejní na slavnostním ceremoniálu 22. 4., tedy v den, kdy se Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund vydali na svou první (1947) i druhou (1959) velkou cestu. Ceremoniál bude opět na zámku v Dobříši, kde v roce 1951 oba cestovatelé psali svoje knihy. V tento den bude vyhlášen také nejpůjčovanější cestopis roku v knihovnách a rozhlasový počin roku v oblasti zahraničního zpravodajství.

Cestovat sice v současné situaci moc nemůžeme, ale můžeme o cestách alespoň snít. A to jde krásně právě díky cestopisům a fotografiím z cest. Letošní rok na ně byl – pandemii navzdory – bohatý, a díky nim se můžeme alespoň na chvíli přenést do jiného světa,“ říká Vladimír Kroc, jeden ze zakladatelů „Ceny Hanzelky a Zikmunda“.

Porota hodnotící literární, publicistická a rozhlasová díla

Za rok 2020 přihlásili vydavatelé nebo samotní autoři celkem 21 knihu. A z nich porota – ve složení spisovatelka Milena Holcová (předsedkyně poroty), literární historička Ina Píšová (vítězka 1. ročníku soutěže), spisovatel a poutník Ladislav Zibura (vítěz 2. ročníku), básník, scenárista divadla Járy Cimrmana, textař a spisovatel Miloň Čepelka a novinář, fotograf a spisovatel Jan Rybář – nominovala následujících pět titulů (řazeno abecedně):

– Císař ve světě: terapie cestou do Asie aneb Táta zůstal doma (Lenka Linhartová)

– Hory a nekonečno (Viktorka Hlaváčková)

– Na kole přes Afriku (Tadeáš Šíma)

– Na vlnách s Petrem Voldánem – Očima, ušima i srdcem kolem světa (Petr Voldán)

– Stopy bílého muže – Voda včera, dnes a zítra (Zbyněk Hrkal)

Vítězka prvního ročníku soutěže v literární kategorii a nyní již porotkyně Ina Píšová

V jiný den a na jiném místě, konkrétně v pražské galerii Czech Photo Centre, zasedla fotografická porota ve složení: Veronika Souralová – ředitelka Czech Photo a předsedkyně poroty, Petr Brukner – fotograf a herec Divadla Járy Cimrmana, Jan Rybář – fotograf, Tomáš Tureček – šéfredaktor National Geographic, Pavel Schreiber – ředitel CEWE. Společně vybrali pět nominovaných snímků, které vyhodnotili jako nejlepší snímky z cest. Kvůli Covidu 19 a omezené možnosti cestovat připustili tentokrát organizátoři i snímky z výletů po České republice.

Fotografická porota to neměla určitě lehké

Do soutěže bylo přihlášeno téměř pět set fotografií a porota vybrala následujících pět nominovaných.

– Nominaci získal snímek Mobilní Indie. Fenomén mobilních telefonů zachytil Petr Kleiner.

– Zdeněk Dvořák nazval svůj snímek Ze Země na Měsíc. Fotografie zobrazuje uměleckou instalaci nafukovacích modelů Země a Měsíce v Brně na Kraví hoře. Ta se stala vyhledávanou cestovatelskou atrakcí léta 2020.

– Dalším nominovaným snímkem je Ohnivý muž z Ugandy od Jany Kupčákové. Muži z domorodého kmene Batwa předvádějí ve své vesnici, jak se tradičním způsobem rozdělává oheň.

– Odvážný snímek s názvem Skákači pochází z Bangladéše a jeho autorem je Josef Bosák. Mládežníci ve stanici v Dháce skáčou z vagonu na vagon.

– Další nominovanou fotografii je Pes a siamská dvojčata od Lucie Mojžíšové. Fotografie byla pořízena na pobřeží Holandska.

A teď se již zbývá pouze těšit na dubnové vyhlášení finálových výsledků celé soutěže na dobříšském zámku.

Text a foto: Zuzana Rybářová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Fotografické spouště aktuálně (nejen v Opavě)

Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity slaví své třicetiny výstavou. Ta zachycuje i dobu koronaviru.

Výstavu s názvem „Tři dekády“ chystá Institut tvůrčí fotografie (ITF) Slezské univerzity v Opavě ke 30. výročí od svého založení. K vidění na ní bude výběr nejlepších snímků studentů i čerstvých absolventů školy, mapujících období let 1990 – 2020. Třeba cyklus „Resonance“, nápaditě a emotivně propojující staré snímky s výstřižky z časopisů. Anebo poutavé skupinové portréty současných českých rodin, tak rozlišných a zároveň tak stejných.  Pořadatelem výstavy je Uměleckoprůmyslové museum v Praze, které ji od 19. června do 27. září představí v prostorách kubistického Domu U Černé Matky Boží v Praze. Část expozice stihli v Institutu tvůrčí fotografie (ITF) připravit aktuálně, takže do ní zařadili i fotografie, které vznikly během koronavirové pandemie.

Snímek z oceněného cyklu „Moravské noci“ Pavla Kopřivy

Originalita, rozmanitost, kvalita

Vystavená fotografická díla zachycují rozmanité osobní výpovědi autorů, kde hlavní roli nehraje styl nebo téma. Hlavně osobitost a kvalita fotografií. „Vybírali jsme ty nejlepší práce především současných studentů a absolventů, z nichž mnozí sbírají významná ocenění i v zahraničí,“ říká Vladimír Birgus, dlouholetý vedoucí Institutu tvůrčí fotografie (ITF) v Opavě, který je sám uznávaným fotografem a propagátorem české fotografie po celém světě.

Z fotografického cyklu „Pakul“ Jana Pecháčka

Je to třeba právě cyklus ,Resonance´. Jeho autorka Krystyna Dul v něm využila  staré snímky a výstřižky z časopisů. Ty našla ve svém domě po bývalém majiteli. Propojuje je posléze s vlastními fotografiemi v mnohovrstevnatý celek. Ten vypráví o touhách, emocích a vzpomínkách starého muže, jehož osobně nikdy nepotkala. Na výstavě se objeví také sugestivní barevné portréty Hany Connor a Filipa Jandourka, zachycující bangladéšské venkovany, hledající práci v přelidněné metropoli Dháce. Anebo portréty lidi nejrůznějších společenských vrstev, profesí a životních stylů z polských vesnic od Jacentyho Dedka. Anebo soubor aranžovaných skupinových portrétů ,Náplavy´ od Marka Matuštíka. Ten zachycuje život rodin, které se přestěhovaly z Prahy na venkov do domů se zahradami a bazény. Ještě před několika lety se neznaly, dnes ale společně dojíždějí za prací do města a spolu tráví i volný čas.  Inscenovanou fotografii pak reprezentuje třeba Jan Pecháček: ve svém cyklu ,Pakul´ vytvořil reminiscence dob, kdy v pražském Paláci kultury probíhaly monstrózní komunistické sjezdy. Inscenované snímky ukazují absurditu starých časů na zašlé slávě někdejšího paláce,“ líčí Vladimír Birgus.

Vladimír Birgus

Koronavirus v hledáčku

Část expozice, která je zároveň příspěvkem k založení celé Slezské univerzity v Opavě, je podle Birguse velmi aktuální a představuje různé soubory, které vznikly během současné koronavirové pandemie.

Jmenovec slavného operního pěvce Ivo Žídek představuje cyklus snímků „Životy pod rouškou“

„Peter Korček zachycuje v cyklu „Tiché město“ přízračně vylidněné ulice, nákupní centra a nábřeží Bratislavy. Ivo Žídek a Jan Langer v souboru „Životy pod rouškou“ zkombinovali portréty lidí s rouškami s texty ukazujících jejich zážitky ze smutné doby. A Roman Vondrouš ve svých nápaditě komponovaných fotografiích ze současného života v Praze skvěle uplatnil sugestivní hry světel, stínů a barev,“ vysvětluje Birgus.

Prestižní mezinárodní ceny a skvělá reputace

Z Institutu tvůrčí fotografie se během třiceti let pod Birgusovým vedením stala největší česká fotografická katedra s komplexním programem a inspirativními pedagogy, k jakým patří třeba Jindřich Štreit, Pavel Mára, Václav Podestát, Dita Pepe, Josef Moucha, Jiří Siostrzonek, Štěpánka Stein, Tomáš Pospěch nebo Rafał Milach. Studenty z celého světa sem láká výtečné renomé školy, která dnes poskytuje bakalářské, magisterské a doktorské studium a má i akreditace na habilitační řízení a řízení pro jmenování profesorem. Téměř polovina zájemců o studium pochází ze zahraničí, především z nedalekého Polska a Slovenska, ale také třeba z Japonska, Velké Británie anebo z Lucemburska.

Marek Matušik a jeho „Náplavy od Sázavy“

To potvrzují četná významná zahraniční ocenění, která někteří z absolventů za svou tvorbu posbírali. Patří k nim například vítězství na World Press Photo, Leica Oskar Barnack Award, Hasselblad Masters, Grand Prix New York Photography Festival a v dalších prestižních soutěžích. Institut také často pořádá výstavy svých studentů na mezinárodních fotografických festivalech a ve významných muzeích a galeriích.

Expozici „Tři dekády“ s podtitulem „Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě 1990-2020“ doprovází česko-anglický katalog. Součástí expozice jsou také makety autorských knih studentů, příklady teoretických prací a v neposlední řadě i knihy a katalogy, které Institut tvůrčí fotografie vydal nebo na jejichž vydání se podílel. Je mezi nimi i publikace Mariusze Foreckého „Mechanismus“, která byla oceněna jako nejlepší loňská fotografická publikace roku.

Další studentské práce z opavského institutu se představí v listopadu 2020 na Bratislavském hradě v rámci 30. ročníku festivalu „Měsíc fotografie“ a v prosinci téhož roku v galerii Czech Photo Centre v Praze.

Institut tvůrčí fotografie původně připravil rozsáhlejší jubilejní expozici. Tu chtěl ukázat návštěvníkům už letos v květnu ve všech prostorách Domu umění a dvou galeriích v Opavě. Právě kvůli koronaviru ji ale pořadatelé přeložili na duben příštího roku, a to opět do Opavy. Výstavu doprovodí i mezinárodní setkání českých, slovenských a polských vysokých škol s fotografickým studijním oborem. Tam tedy teprve návštěvníci uvidí kompletně všechny snímky,“ dodává Vladimír Birgus.

„Fragmenty metropole“ z aparátu Romana Vondrouše

Výstava „Tři dekády“ bude otevřena denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin. Jejími kurátory jsou Vladimír Birgus, Ondřej Durczak a Michał Szalast za ITF a Jan Mlčoch za Uměleckoprůmyslové museum. Architektem výstavy je Dušan Seidl, grafické řešení je dílem Vladimíra Vimra.

Titulní fotografie: z  cyklu Petera Korčeka Tiché město“

Magdalena Bičíková a Jana Bryndová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN