Sněhový dort pro baletní královnu

Kdo byla Anna Pavlova? A proč nesou její jméno sladké dobrůtky? A dokonce i žabí stehýnka!

Již několikrát jsem měl tu čest ochutnat dort zvaný „Pavlova“. Vždy jsem myslel, že se jedná o sladkost (koho, čeho) I. P. Pavlova. Ruský vědec, který má v Praze 2 náměstí a stanici metra i městské hromadné dopravy, totiž vyvolával u živočichů slintací reflex. A já měl dojem, že tento dort patří do kategorie těch, po nichž „blahem slintáme“… Ale pravda je jiná. Dort totiž nese jméno slavné ruské tanečnice Anny Pavlové!

Kdo byl otcem?

Anna Pavlova (často u nás psaná též Pavlovová) se narodila 31. ledna 1881 v ruském Petrohradu, jako dcera pradleny Ljubov Feodorovny. Její pravý otec není oficiálně znám.

Když byla Anna ještě velmi malá, její matka se provdala za vojáka v záloze Matvjeje Pavlova. Ten však brzy zemřel. Přesně, když byly Anně dva roky. Obě s matkou byly velmi chudé a dlouhá léta proto trávily s Anninou babičkou.

Škola se zajištěním

Anně Pavlové se zachtělo být tanečnicí již v osmi letech. To, když navštívila představení „Spící krasavice“ v petrohradském Marijánském divadle.

Anna Pavlova

O dva roky později byla Anna přijata jako studentka do Petrohradské carské baletní školy. Tato škola pro klasický tanec svým studentům nabízela navíc celoživotní materiální zajištění. A proč škola carská? Tehdejší vládce Ruska car Alexander III (1845 – 1894) byl totiž jejím hlavním mecenášem.

Ačkoli byla mladá Anna považována za křehkou a ne příliš krásnou, přesto byla velmi pružná. I dlouho působila dívčím dojmem. A hlavně, byla obratná a dokázala se snadno i pružně ohýbat a elasticky kroužit na špičkách.

Okouzlila i Maria Petipu

Nadání mladé studentky zapůsobilo na baletního mistra Maria Petipu, který se posléze stal jejím nejoblíbenějším profesorem. Pavlova se také dobře poučila od dalších slavných pedagogů a choreografů Marinského divadla, jimiž byli Christian Johanssen, Pavel Gerdt a Enrico Cecchetti.

Nejen ti, ale i choreograf Fokin,  jí poskytli klasický školní základ, založený na ruské baletní tradici. V září 1899 Pavlova debutovala v Marinskem divadle. Konkurence tam byla mezi tanečníky  vysoká. Anna Pavlova však mezi ostatními brzy zaujala poetickým výrazem a výraznou technickou kvalitou svých vystoupení.

Křest ohněm ve slavné „Met“

Pavlova se účastnila mnoha uměleckých zájezdů. Odhaduje se, že nacestovala přes čtyři sta tisíc mil!!! A to v době, kdy ještě zdaleka neexistovala letecká doprava. Viděly ji tak milióny diváků na celém světě!

V únoru 1910 se Pavlova, vystupující s moskevským tanečníkem Michajlem Mordikinem (1880 – 1944), poprvé představila v Americe. A to hned ve slavné Metropolitní opeře (zvané slangově „Met“), v New Yorku. Většina amerických diváků ji do té doby nikdy předtím neviděla. Byli z ní uneseni.

Divadlo po carevně

Ačkoli byla tato první turné Pavlovové organizována se souhlasem cara, stejně se její poslední oficiální návštěva Ruska datuje létem 1914. Potom, shodou okolností, vystupovala v Německu. Bezprostředně ji pak, cestou do Londýna, (v srpnu 1914)  zastihla zpráva o vyhlášení války Německa s její domovinou. Umění se upozaďovalo. Nastaly jiné problémy. Smlouvy a povinnosti Pavlovové  vůči carovi, školním závazkům i „jeho“ Marijánskému divadlu, tím pádem zanikly.

A proč se divadlo jmenovalo „Marijánské? Je pojmenováno po carevně Marii Alexandrovně, manželce Carla Alexandra II.

Svět ji ležel u nohou

Od těch dob až do své smrti Pavlova pokračovala v dlouhém, vyčerpávajícím celosvětovém turné. A to j se svým vlastním divadelním ansámblem. Jeho členové pocházeli z různých zemí a nebyli vždy zdaleka tak talentovaní jako šéfka.

Ještě několikrát se Anna úspěšně vrátila do Ameriky. V roce 1917 třeba úspěšně vystupovala v Americe jižní. Roku 1919 naopak navštívila Bahii a Salvador. Neopominula ani Indii.

Návštěvám Pavlové v Indii a spolupráci s tamními experty orientálních tanců se ostatně věnuje již článek o Anně Pavlove v TANEČNÍM MAGAZÍNU z 10. 10. 2013.

Její americká vystoupení v letech 1920 a 1921 již znamenala  páté stěžejní turné Pavlové  po Spojených státech během deseti let! Posléze, roku 1923, její taneční společnost cestovala do Japonska, Číny, opět Indie, Barmy a Egypta. Jižní Afrika, Austrálie a Nový Zéland naopak ležely Pavlové u nohou v roce 1926. Léta 1927 a 1928 byla věnována evropskému turné.

A právě uvedené návštěvy u protinožců mají údajně co společného s dortem…

Dort Pavlova, tentokrát s granátovým jablkem a ozdobený physalisem

Jak to bylo s dortem?

V rámci svého již zmiňovaného celosvětového turné v roce 1926 navštívila Anna Pavlova Nový Zéland.

O víc než šedesát let později autor Anniny biografie Keith Money, v souvislosti s touto událostí, zmiňuje historku o zrození dortu Pavlova. Ten dezert prý připravil šéfkuchař hotelové restaurace ve Wellingtonu. Speciálně, na počest této populární tanečnice. Sněhový dort měl připomínat její nadýchanou sukni a plátky kiwi znázorňovaly zelené růže, kterými byl její taneční kostým vyzdoben.

Anna Pavlova rovněž vystupovala v sousední Austrálii. Konkrétně v roce 1929. Baletka tehdy pobývala ve městě Perth v hotelu Esplanade. Rovněž šéfkuchař tohoto hotelu prý údajně vytvořil lehký dezert z bílkového sněhu, který pojmenoval Pavlova, protože je stejně lehoučký jako ta, co mu dala jméno.

Krinolína Anny Pavlove na archivním obrázku skutečně připomíná nadýchaný dort

Pochází ten dort z Evropy?

Nejen u našich protinožců však vznikaly pokrmy oslavující proslulou baletku. Ve Francii totiž šéfkuchaři připravovali žabí stehýnka à la Pavlova a v USA se prodávala zmrzlina Pavlova.

A podle mnoha dokladů nejen to. S největší pravděpodobností ani samotný dort Pavlova nebyl vynalezen na jižní polokouli, ale k protinožcům doputoval z Evropy přes Ameriku.

Kulinářští experti Andrew Paul Wood a Annabelle Utrechtová předpokládají, že na jih od rovníku recept na zákusek z bílkového sněhu doputoval na zadní straně krabic s kukuřičným škrobem. Do Pavlovy se často přidává trocha škrobu pro dosažení typického měkkého středu. Podle těchto „jídelních“ badatelů u protinožců dokonce nevzniklo ani pojmenování dezertu.

První recept na sladký zákusek nazvaný „Pavlova“ se prý doložitelně objevil už v roce 1911, kdy Anna Pavlova teprve zahajovala své světové turné a kdy o její slávě jižní kontinent pořádně ještě ani nic netušil.

Dort Pavlova si získal světový ohlas a s tím i mnoho obměněných variant. Toto je jeho německá verze, konkrétně schvwarzwaldská podoba.

Pozor na „Meringue“!

Záhady a nedorozumění spojené s tímto dezertem ale ještě zdaleka nekončí.

Milovníky sladkostí totiž může překvapit, že v cukrárnách či kavárnách anebo restauracích se objevuje stejný dezert, kterému se jednou říká „Pavlova a podruhé „Meringue. Rozdíl mezi těmito pojmy vysvětluje cukrářský mistr Maršálek: Meringue, to znamená bílky a cukr v různém poměru. Pro stabilitu se přidává trocha soli či pár kapek citronu. Naopak Pavlova je obohacena o větší díl octa nebo citronové šťávy a nesmí chybět škrob, který výslednému korpusu zajišťuje stabilitu. Správně upečená Pavlova je křupavá a vevnitř má spíše texturu poněkud jako marshmallow.“

Anna Pavlova s labutí (obdobný snímek má Eva Pilarová na titulu svého alba z roku 1974 „Zázrak je žít”)

Labutí píseň

Anna Pavlova aktivně tančila až do konce svého života. Počátkem roku 1931, během turné v nizozemském Haagu, bylo Pavlové sděleno, že přechodila zápal plic. A že její zdravotní stav vyžaduje léčení a operaci.

Bylo jí rovněž důrazně řečeno, že už nikdy nebude schopna tančit, pokud nebude své plicní potíže radikálně léčit. Odmítla podstoupit operaci a řekla: „Pokud nedokážu tančit, raději bych byla mrtvá.“ 

Zemřela na následky zápalu plic v ložnici vedle japonského salonu hotelu „Des Indes“ v nizozemském Haagu. Někdy  kolem půlnoci v pátek 23. ledna 1931. Tři týdny po svých 50. narozeninách. Ke smrtelnému loži si přála přinést svůj kostým z „Labutího jezera“. Poslední její slova před smrtí zněla: „Slyšíte, jak v dálce tančím?“

A závěrem recept:

Jarní Pavlova s čokoládou a čerstvým ovocem

Na korpus:

  • 240 g bílků

  • 240 g cukr krupice

  • 240 g cukr moučka

  • 1 malý citron, šťáva i kůra 

  • 20 g bramborový škrob

  • Na mramorování:

  • 100 g lesního ovoce (maliny, borůvky nebo ostružiny)

Na náplň:

  • 900 g šlehačky 33 %

  • 200 g extra hořké čokolády 80 %

Na ozdobu:

  • 300 g čerstvých malin, borůvek nebo ostružin

Postup:

100 g lesního, třeba i mraženého, ovoce rozmixujeme na jemné pyré.

Troubu předehřejeme na 100 °C. 

Bílky s citronovou šťávou ušleháme elektrickým mixerem do polotuha a po lžících zašleháme krupicový cukr, pak došleháme dotuha a nakonec lehce zamícháme směs cukru moučky, škrobu a citrónové kůry.

Hmotu rozdělíme na tři plechy vyložené papírem na pečení a stěrkou rozetřeme do kruhů o poloměru asi 26 cm. Na ty rovnoměrně rozdělíme připravené pyré a lžící vytvoříme mramor.

Sušíme 3 až 4 hodiny, nebo dokud upečená Pavlova není zcela suchá.

Na náplň si převaříme smetanu a do ní ponorným šlehačem vmixujeme hořkou čokoládu. Necháme přes noc v lednici a druhý den ušleháme do tuha. 

Na první ze tří Pavlov rozetřeme třetinu ušlehané náplně a dobře rozetřeme až do krajů. Přiložíme druhou plackou a rozetřeme další třetinu. Stejně pokračujeme i se zbývající plackou a náplní.

Povrch dobře uhladíme, hustě poklademe ovocem a na závěr pocukrujeme.

Dobrou chuť!

Foto: archiv TANEČNÍHO MAGAZÍNU

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Mezinárodní taneční performance v galerii!

I o prázdninách a dovolených se toho mnoho odehraje i v naší metropoli. Dokladem je datum 11. 7. v 18.00. A místo konání? Galerie hlavního města Prahy v Městské knihovně na Mariánském náměstí! ​PERFORMANCE VLAK, který projíždí evropskými metropolemi, přiveze do Prahy desítky akčních umělců z Evropy, Mexika, Hongkongu, Taiwanu, Číny, USA, Austrálie, Bangladéše a Indie. Někteří z nich se zapojí svými intervencemi do programu výstavy “Perform-Made – Udržitelné záblesky”.

 

 

Rozhovor s bollywoodskou tanečnicí, choreografkou, hudebnicí a textařkou JARMILOU CHROMÍKOVOU

“Zbožnuju Indii i StarDance.”

Na rozhovor s ní jsem se těšil. Jarmila Chromíková mne zaujala nejen jako sólistka souboru OM DANCE ACADEMY, věnujícího se exotickému bollywoodskému tanci. Na hudební scéně je již zkušenou a žádanou hráčkou na klarinet či klávesy. Mimo jiné stabilně vystupuje s kapelou Glanc, skupinou Underhill Zdeňka Podhůrského, doprovází i jednu z talentovaných pěveckých sester Mátlových – Kateřinu. Rovněž má za sebou studia na renomovaných zahraničních školách a také je kvalitní textařkou. Prostě, renesanční typ umělkyně. I přes výrazná aktiva na hudebním poli jsem nemohl než nezačít exotickým tancem.

Věnujete se exotickému indickému tanci, máte k Indii bližší vztah. Byla jste tam osobně?

V Indii jsem byla zatím jenom jednou v roce 2013 ve státě Gudžarát, takže jsem vlastně té Indie viděla jen úlomek, ale hned jsem navázala báječná přátelství a dokonce po indickém zvyku mohu říci, že mám v Indii dvě rodiny. Jednou z nich je folklórní soubor ,Spandan´ (v překladu ,tlukot srdce´), který téměř každoročně navštěvuje českou republiku v rámci folklórních festivalů. Samozřejmě, že si dopřejeme také pár chvil u mne doma a navzájem se velmi kulturně obohacujeme.“

Zajdete s občas i v Praze do indické restaurace?

Jen opravdu občas, ale indické jídlo mám moc ráda. Spíše častěji si ho dopřávám při různých multikulturních festivalech, indických večírcích a bálech, kde vystupujeme a také ho někdy vařím. Pokud tedy mohu, čtenářům bych doporučila kupříkladu restauraci Curryhouse na Palmovce nebo luxusnější The Pind u Vinohradské vodárny, poblíž stanice metra Jiřího z Poděbrad.“

Jste původně hudebnicí, jak jste se postupně dostala k tanci?

K pohybu jsem tíhla od malička, začínala jsem gymnastikou a baletem a ve škole jsme měly malou taneční skupinu, kde jsme si samy vytvářely choreografie na známé hity. Později jsem dost vyrostla a s tancem byl se slovy ,kdo by se s tebou tam tahal´ na chvíli konec. Jinými slovy – studium na taneční konzervatoři zapovězeno. Ale zároveň jsem hrála na klarinet, a protože hudba a tanec mě vždy lákaly a dávaly mi pocit neuvěřitelně barevného světa bez hranic, rozhodla jsem se pro studium na konzervatoři v oboru klarinet. Přes každodenní rutinu v podobě několikahodinového cvičení na nástroj, jsme si s několika spolužačkami ještě našly čas na tancování. A ve volných chvílích jsme chodily i do dramaticko-divadelního kroužku, kde byl tanec součástí a tvořily i v tomto směru. Vyústěním té snahy bylo naše plesové vystoupení maturantek a absolventek s choreografií na známé ,Chorus line´, s nezbytným kloboučkem. Choreografii jsem vytvořila společně s profesorkou baletu. A to jsem opět pocítila, že tanec prostě musí být součástí mého života.“

To byly první taneční a choreografické kroky, jak to pokračovalo dál?

Další tanec, který mi učaroval, byla salsa. Té jsem se po dobu pěti let věnovala několik večerů a nocí na známých pražských salsotékách a na chvíli se stala členkou Salsa Ladies. Po návratu z Indie jsem ovšem potkala dvě báječné ženy. Ivanku Láznikovou, která mě šarmem sobě vlastním vysvětlila, že musím do svého výčtu zařadit ještě Bollywood. A velmi záhy Lucii Linhartovou, jež mě upoutala svou ryzí láskou k Bollywoodu, kterou velmi neotřele předávala.“

Vraťme se v čase trochu nazpět, chodila jste jako školačka do klasických tanečních?

Absolvovala jsem začátečníky i pokročilé a dodnes se mi vybavují nejen základní kroky, ale dokonce i některé variace. Bavilo mě to.

A co Vám říká klasický balet?

Na balet je nádhera se dívat, ale dnes jsem docela ráda, že jsem tak vyrostla! Klasická průprava se mi ale dnes velmi hodí i v Bollywoodském tanci.“

Na jaký tanec (mimo těch východních) se ráda podíváte v televizi?

Já zbožňuju StarDance, to je opravdu parádní podívaná a pro mě jako pro tanečnici i hudebnici tedy dvojnásobný požitek – blaho pro oči i uši. Mimo jiné tam mám mezi tanečníky i muzikanty přátele. A vždy mě tak baví sledovat o to více, jak se dané choreografie či písně ujmou. Jinak se podívám téměř na vše, co televize v tanci nabídne, je to inspirativní vždy.“

Máte nějaký svůj hudební vzor popřípadě idol?

Přiznám se, že v tomto nejsem úplně vyhraněna. Spíše takovým podnětem je pro mne právě ,Moondance orchestra´– jednak vždy profesionálním a současně zábavným provedením a také úžasnou atmosférou, která v celé partě panuje. To je, myslím, velmi důležitá synergie pro tvorbu a předávání krásna.“

A v oblasti tance se stal také někdo takový, třeba rovněž soubor, Vaší ikonou?

V tanci je to hodně přelétavé. Když studujeme nové indické hity, stanou se jimi bollywoodské hvězdy. Jindy zase sleduji videa odlišných tanečních žánrů, abych viděla, jak pracují. Vzájemně se obohacujeme i ve skupině a už jsem se také přistihla, že někdy naše studentky zatančí něco tak krásně, až mě tím inspirují.“

Co Vás inspirovalo a dovedlo ke studiím v zahraničí?

Další mou vášní jsou jazyky. Jsem přesvědčena, že cestování a poznávání jiných kultur, zvyků a odlišností je velmi důležité, abychom jsme si uvědomili, co vše máme v naší vlasti krásné a hodnotné a vážili si toho. A pak tady byl i prozaický důvod, že bylo místo a dostala jsem stipendium.“

Děláte bollywoodský tanec i bollywoodskou hudbu, setkala jste se někdy s Jiřím Muchou, který je českým nejúspěšnějším autorem hudby pro bollywoodské filmy?

Nesetkala. Zatím. Čímž jste mě přivedl na myšlenku, že bychom to měli napravit…“

Trénujete nějak speciálně pružnost a kondici pro tanec?

Mám zahrádku, kde trávím hodně času, tedy o pružnost není nouze. Kondice neuléhá, protože několik hodin týdně vyučuji, s Lucií a Ivankou vedeme také dětské kurzy na Mezinárodní škole v Nebušicích, kde si na své přijde zejména psychická kondice. 🙂 Dále tvoříme a učíme se nové choreografie, často vystupujeme a přidá-li se několik dalších pohybových aktivit, potřebný koktejl je umíchán.”

Sportujete jako doplňkově?

Nesportuji, vlastně pouze v létě plavu.“

Diváky při vašich vystoupeních vždy zaujmou i výpravné exotické kostýmy. Spolupracujete stabilně s nějakým dovozcem originálních sárí anebo vám někdo kostýmy šije na zakázku?

Většinu kostýmů na máme přímo z Indie, kde poměr cena–výkon je nepřehlédnutelný a pomáhá nám například už zmíněný ,Spandan´. Letos nám věnoval část svého vyřazeného fundusu. Nebo čas od času nám někdo poskytne látky a my si necháme kostýmy ušít u naší dvorní švadleny tady v Čechách.“

Mohou se příchozí zájemci o orientální tanec z řad laiků bez zkušeností hlásit do vašeho OM DANCE ACADEMY-studia? Máte i nějakou přípravku pro lidi bez větší praxe v tomto oboru?

Předně bych ráda vysvětlila, že bollywoodský tanec je samostatná disciplína. Není to v žádném případě břišní tanec, jak se s tím občas setkáváme. Bollywood je o vyprávění příběhu, pohyby a gesta přímo promlouvají k divákovi a je to tanec, který dovoluje zabrousit do vod všech tanečních stylů, tedy může být tradiční s prvky Kathaku (tradiční tanec severní Indie), Bharatanatyamu (tradiční tanec jižní Indie) neb o moderní fúzí.“

A kde konkrétně se mohou hlásit?

Přípravkou bychom mohli nazvat naše pravidelné otevřené hodiny tance na indickém velvyslanectví (Milady Horákové 60/93 u st. Metra Hradčanská – každou středu od 18ti do 19ti hodin). Tam bych chtěla od září pozvat ženy i muže, kteří by si chtěli tento radostný tanec vyzkoušet přímo pod indickou vlajkou. A rovněž na valné většině akcí, kde vystupujeme, připojujeme workshop pro příchozí veřejnost.”

Co chystáte pro nadcházející sezónu 2017/2018? Na co byste ráda čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU pozvala?

Příští týden 24. a 25. srpna v podvečer vystupujeme OM DANCE ACADEMY na Ovocném trhu v Praze 1, kde se každý rok koná World Music and Dance Festival. Mihneme se také na Exotic Food Festivale 2. 9., veletrhu Beauty and Spa v Letňanech 9. 9. a pak už nás opět čekají přípravy na festival České televize Zlatá Praha 30. 9., Dance Life Expo v Brně 11.11. a vyvrcholením roku 2017 bude indický svátek Diwali (svátek světel) 28.10. v pražském kulturním centru Novodvorská.“

A co připravujete s kolegy z hudební oblasti?

Z hudebních aktivit určitě nemohu vynechat úžasný počin Zdeňka Berana – ,Vláda duší´ – https://www.facebook.com/theparliamentofsouls/. K této příležitosti se bude konat galakoncert v muzikálovém divadle Hybernia 2.11., kde mimo jiné uvede kapela SILVERBACK naši novou píseň ,V hlubinách´, kterou jsem exkluzívně pro tuto příležitost otextovala.”

Děkuji za rozhovor s exotickou příchutí.

Foto: archiv Jarmily Chromíkové

Ptal se: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN