Rozhovor s tanečnicí i trenérkou LENKOU NOROU NÁVORKOVOU

„Tanec je obrovská součást mého já”

V devátém ročníku soutěže StarDance… když hvězdy tančí, získala titul „Královna tanečního parketu“, když se spolu s hercem Jiřím Dvořákem protančili na první místo a soutěž vyhráli. Tanec Lenku Noru Návorkovou provází téměř celý život. Působí jako lektorka tance, má vlastní workshopy, pořádá semináře pro veřejnost a říká o sobě, že je workoholik.

Tanci se věnujete od tří let, když jste se dostala do tanečního kroužku v rodných Karlových Varech. Jak na dobu dětství plného tancování vzpomínáte? Kdo Vás přivedl k tanci?

Je to tak, tanci se věnuji od tří let, kdy mě k němu přivedla mamka a paní učitelka ve školce. Ve školce si paní učitelka všimla, že hodně dobře cítím hudbu a jsem velmi hyperaktivní a řekněme nějakým způsobem pohybově nadaná, tak mamce navrhla, že učí tanečky pro děti a že si myslí, že by to pro mě mohlo být to pravé. Tak to všechno začalo, paní učitelka mě začala brát s sebou do kroužku, kde jsem začínala na písničky jako Holka modrooká a Pásla ovečky, postupem času jsem se začala učit základy společenského tance. Na tuto dobu vzpomínám ráda, ve všech dětských skupinách jsem vždy byla nejmladší a nejmenší, tak mě těšilo, že jsem během vystoupení „musela“ být v první řadě, a to mě taky dost motivovalo. Doma to nebylo zrovna lehké období a moc děkuji mamce, že jsem mohla vůbec tančit a také že jsem vždycky díky ní měla i ten nejhezčí kostým, protože všechny dětské na vystoupení šila sama.”

Taky jste dělala balet a postupem času tančila standardní tance, až jste se našla v latinsko-amerických tancích. Čím Vás tak uchvátily, že jste jim dala přednost?

Na baletní přípravku jsem chodila v první třídě, ale jelikož jsem krom tancování a zmíněného baletu chodila ještě na výtvarku a do hudebky (hrála jsem na housle), tak jsme se samozřejmě dostali do bodu, kdy se přirozeně nedalo stíhat vše, a přišel zlomový okamžik, kdy bylo zapotřebí si jednu aktivitu vybrat a věnovat se jí naplno. Já jsem z toho neměla ještě moc rozum, takže vybírala mamka. Jelikož jsem na housle cvičila dost sporadicky a vždycky jen před hodinou, tak bylo jasné, že to nebude to pravé ořechové, proto mamka vybrala tancování a vybrala správně. A jako dítě mě uchvátila spíš latina, jelikož je taková živá a aby člověk ocenil tance standardní, tak už musí být trošku víc vyspělý, já si ještě ráda poskakovala. I když jako dítě jsem se samozřejmě věnovala jak latinskoamerickým, tak i standardním tancům. Další zlom přišel ve chvíli, kdy jsem měla prvního tanečního partnera „mimo město“, začala jsem tančit s Lukášem, který bydlel v Třeboni, a na tréninky jsme oba dva pravidelně dojížděli do Prahy, v té době jsem začala chodit do 6. třídy. Lukáš se tehdy věnoval také spíše latině, proto jsme se domluvili, že než dělat obě disciplíny jen napůl a nekvalitně, tak raději jednu a naplno. Bylo to dané hlavně tím dojížděním a faktem, že jsme oproti jiným párům nemohli tedy trénovat denně.”

Zúčastnila jste se různých mezinárodních soutěží (International v Londýně, Prague Open, v anglickém Blackpoolu). Několikrát jste se stala mistryní ČR v latinko-amerických tancích v kategorii mládež, jste finalistkou mistrovství ČR v kategorii dospělých. Co to pro Vás znamená?   

Na všechny soutěže a okamžiky moc ráda vzpomínám. Nikdy nezapomenu na Mistrovství ČR v roce 2008, kdy jsme titul s Kubou Drmotou vyhráli poprvé a také na rok 2009, kdy jsme ho obhajovali. Jsem moc ráda, že jsem měla trenéry, kteří mě/nás vedli k soutěžím, jako jsou právě Blackpool a podobně. Zúčastnit se těchto nejprestižnějších světových soutěží je životní zážitek a rozhodně pocta. Na tyhle okamžiky nikdy nezapomenu a kdykoliv slyším hrát specifickou Blackpoolskou hudbu, tak si okamžitě vzpomenu, jaké to bylo stát tam na parketu.”

Při všech těch náročných trénincích jste vystudovala gymnázium v Karlových Varech a uvažovala jste o studiu na Fakultě tělesné výchovy a sportu obor sportovní trenér. Nakonec jste vystudovala Metropolitní univerzitu v Praze…

Studium během soutěžní kariéry bylo velice těžké. V podstatě všechny školy, které jsem vystudovala, tak jsem zvládla za pomoci individuálního studijního plánu. Byla totiž vždy komplikace dojíždění na tréninky do Prahy, poté noční návraty domů, dále zahraniční soutěže a podobně. Byla to šílená doba, sama zpětně nedokážu pochopit, jak jsem to zvládla, ale jsem člověk, který když je v presu a časové tísni, tak podává (hlavně ve škole) ty největší výkony, možná to bylo proto.

Studovat FTVS jsem nakonec nešla, mamka se mě vždycky snažila nasměřovat k tomu, abych si raději jako zadní vrátka vystudovala i něco „normálního“ mimo obor, protože člověk nikdy neví, a opět měla pravdu, jako každá máma. Nakonec mám bakalářský titul z Metropolitní univerzity z oboru Mezinárodních vztahů a evropských studií a magisterský titul z oboru Mediálních studií, což je věc, která mě vždycky velmi lákala.”

V roce 2014 jste se  s profesionální dráhou tanečnice rozloučila. A začala tančit v muzikálech – Romeo a Julie, Adéla ještě nevečeřela, Sibyla – Královna ze Sáby, Angelika, Ferda mravenec, Hello, Dolly!, Muž se železnou maskou, Krysař …, na scénách divadel Hybernia, Broadway a Kalich. Co Vás přivedlo k muzikálu?

Můj konec soutěžní kariéry nebyl úplně happyendem, byl spíš smutný. Tančila jsem v Brně, kde to nebylo úplně růžové a vnitřně jsem nějak začala cítit, že už jsem na konci svých sil a že některé věci jsou pro mě už neudržitelné. Byla jsem mnoho let za sebou v reprezentaci, což znamenalo mnoho „povinných“ soutěží a to nejen českých, ale i zahraničních, pro mě neustálý stres a podobně… několikrát jsem během kariéry tak říkajíc vyhořela, ale byla jsem tak dlouho v rozjetém vlaku, že jsem si ani nedokázala představit, jaké to bude, až jednou přijde konec… ale když člověk svoje tělo neposlouchá, tak ono ho stejně zastaví, a tak v roce 2014 jsem měla zranění, kdy jsem si díky bohu jen hodně zranila kotník, což ve finále znamenalo 2 měsíční nechodící sádru. A jelikož jsem v tu dobu opravdu jen ležela v posteli a měla konečně čas přemýšlet nad budoucností, tak jsem zjistila, že už jsem frustrovaná žít neustále sbalená v kufru a na cestách a že mi chybí mít to své doma a že je asi na čase se pohnout dál. To ale neznamenalo, že jsem chtěla tanec opustit, ale spíš se mu zkusit věnovat jinak. Měla jsem kolem sebe kamarády, kteří se vrhli na muzikálovou dráhu, tak jsem je kontaktovala a zjišťovala, jak to vše funguje a co je pro to potřeba. Můj první projekt byla francouzská verze muzikálu Romeo a Julie. Další životní zlom a naprosto fantastická zkušenost. Dostala jsem se do nového prostředí, poznala nové lidi a nabrala hromadu znalostí. Jsem za to dodnes vděčná.”

Televizní taneční soutěž Star Dance… když hvězdy tančí, Vám vynesla v roce 2018 titul „Královna tanečního parketu“, když jste se spolu s hercem Jiřím Dvořákem protančili na první místo a soutěž vyhráli. Byla to Vaše první zkušenost a hned výhra. Co Vám soutěž dala a přijala byste nabídku znovu? 

Soutěž mi dala spoustu zkušeností, a to nejen tanečních, ale i v oblasti mezilidských vztahů, komunikace a také nahlížet na tanec zase z jiného úhlu pohledu. Dala mi také nové lidi, kamarády. Samozřejmě, že první zkušenost s touto soutěží a hned výhra není asi úplně běžná situace, ale mohu s klidným svědomím říci, že jsme to s Jirkou zvládli na výbornou a prostě vše do sebe zapadlo, tak jak mělo a já jsem za to nesmírně šťastná. Jestli bych nabídku přijala znovu, to je ve hvězdách. Původně jsem byla oslovena na loňský ročník 2019, ale nakonec se dramaturgie rozhodla pro změnu a oslovit nové tanečníky, to musím upřímně říci, že mě mrzelo, ale to je život, rozhodně jsem se z toho nezhroutila. Otázkou je, jestli by mě Česká televize chtěla oslovit, to je na nich a já to neovlivním a také člověk neví, co zrovna život přinese. Rozhodně se ale netajím tím, že by mě lákalo si soutěž vyzkoušet i z jiné pozice, než je soutěžící/tanečník.”

V Praze v Taneční škole Vavruška vedete taneční kurzy společenského tance pro všechny, kteří mají zájem, děti i dospělé. Pořádáte vlastní workshopy a semináře tance pro veřejnost. Děláte trenérku… Jaký je zájem o Vaše kurzy? Baví Vás předávat dovednosti dál?

Vypadá to, že zájem o kurzy je, což mě neskutečně těší a doufám, že to tak bude i nadále, nechci rozhodně nic zakřiknout. Rozjela jsem i vlastní workshopy, chci budovat i přímo svou značku, mám v hlavě různé nápady, které bych chtěla zrealizovat, tak doufám, že to vše klapne a povede se. To je právě to, co mě na výuce baví, nejen předávat zkušenosti, ale také vést lidi k tomu, aby se tance nebáli, aby se s ním „skamarádili“ a že pokud udělají chybu, tak se přece za to hlava netrhá. Na svých kurzech si opravdu velmi dávám záležet na tom, aby se lidé cítili dobře, aby se odreagovali od práce a svých problémů a aby z tancování měli radost a je úplně jedno, jestli to jsou začátečníci nebo pokročilí.”

Tanec Vás provází celý život. Co pro Vás znamená?

Tanec je rozhodně můj život. Nic na světě vlastně neumím lépe než tančit. Tanec je pro mě tak obrovská součást mého já, že si nedokážu představit, že bychom se rozkmotřili. Je mi jasné, že nebude možné tančit do konce života na nějaké vrcholové úrovni, ale chci a jsem přesvědčená, že se okolo tance celý život budu pohybovat. Je to něco, co už mi nikdy nikdo neodpáře a pokud jsem měla někdy s tancem negativní zkušenosti a trápil mě, tak toho nelituji, protože takový život je.”

Jednou jste o sobě řekla, že jste workoholik. Umíte vůbec odpočívat?

To jsem řekla, to je pravda… Myslím, že odpočívat ještě neumím dost dobře, ale že se o to snažím a rozhodně jsem nějaký alespoň malý posun udělala. Člověk se neustále učí a v téhle oblasti vím, že je rozhodně ještě co zlepšovat.”

Foto: archiv Lenky Nory Návorkové 

Veronika Pechová   

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Šance pro tanečnice moderního tance

Chcete odstartovat z divadla Brodway třeba na skutečnou Brodway? Anebo na Maltu, do Indie, Kataru či jiných exotických oblastí? Největší černé divadlo v Praze vám nabízí příležitost.

Black Light Theatre WOW SHOW PRAGUE vyhlašuje konkurz na obsazení dámské taneční company (tanečnice s výbornou technikou – contemporary dance nebo musical dance).

Kde: Divadlo Broadway, Na Příkope 988/31, Praha 1

Kdy: 29. 1. 2020 v 16 hod., divadlo bude otevřeno od 15 hod., možnost převléknout se, sprchy, zázemí. S sebou taneční oděv, ponožky, případně boty na jazz.

Kdo jsme:

  • Jsme největší černé divadlo v Praze.

  • Na pražské scéně působíme 16 let.

  • Ročně odehrajeme více jak 220 představení.

  • Nabízíme:

  • Zajímavý honorář.

  • Možnost zájezdů, WOW Show navštívilo Ekvádor, Řecko, Turecko, Indii, Katar, Maltu, Německo, Rusko a jiné lokality.

V případe zájmu zašlete životopis s fotografií nejpozději do 27. 1. 2020.

Kontakt: Petr, office manager,

telefon: 777 070 134,

e-mail: info@wow-show.com

TANEČNÍ MAGAZÍN

Nejslavnější muzikál všech dob v Praze!

Vzhledem k obrovskému zájmu přidává pořádající agentura odpolední představení muzikálu WEST SIDE STORY

 

 

WEST SIDE STORY

Vzhledem k obrovskému zájmu přidává pořádající agentura odpolední představení –   v sobotu 25.3.2017 od 15:00!

23.– 26. 3. 2017 KONGRESOVÉ CENTRUM PRAHA

Nejslavnější muzikál všech dob 

České publikum má výjimečnou příležitost poprvé v Praze zhlédnout tento světově proslulý unikát v originální podobě, původním znění a s hvězdným Broadwayským obsazením, a to u příležitosti 100. výročí tří jeho tvůrců.

Věčný příběh zakázané lásky na motivy Romea a Julie zasazený do ulic západního New Yorku znovu ožívá!

Uvedení West Side Story na Broadwayi v roce 1957 kompletně přepsalo historii muzikálového divadla a rychle se stalo jedním z nejúspěšnějších a nejoblíbenějších muzikálů všech dob. Ani po 60 letech nepřestává tato Broadwayská klasika, plná nesmrtelných hitů Leonarda Bernsteina (“Maria”, “Tonight”, “Somewhere”, “America”, či “I Feel Pretty”), fascinovat diváky po celém světě. V sezóně 2013/2014 ji při turné po 16 evropských zemích (Itálie, Velká Británie, Francie, Belgie, Německo atd.) shlédlo neuvěřitelných 275.000 diváků.

Klíčovou úlohu při hudebním nastudování sehrál zkušený hudebník Donald Chan  – dirigent, pianista a hudební režisér v jedné osobě, který je supervizorem celého projektu, vybíral osobně všechny účinkující a bude stát v čele orchestru West Side Story i v Praze, kam West Side Story dorazí po mnohaměsíčním turné po vyprodaných sálech Evropy a Blízkého Východu. Před začátkem předvánoční premiéry této show ve Vídni Donald Chan prozradil, že ač za svoji mnohaletou kariéru nastudoval dlouhou řadu slavných muzikálů, West Side Story je jeho srdeční záležitost. Vřelý vztah, taneční i pěvecká vyzrálost i hluboké nasazení byly ostatně cítit nejen z ústřední dvojice Marii a Tonyho v podání Jenny Burns a Kevina Hacka, ale doslova ze všech účinkujících. Například v roli Baby Johna, nejmladšího člena gangu Tryskáčů, se představil nesmírně talentovaný tanečník Daniel Russell (mj. role Billy Elliota při americkém a australském turné stejnojmenného muzikálu), jehož otec se v téže roli a pod stejným hudebním vedením proslavil v Americe před 30 lety!

Českou premiéru měl muzikál v roce 1970 v pražském Národním Divadle, krátce na to i v Hudebním divadle Karlín. Uvedení u nás podléhalo přísnému a mnohdy až absurdnímu dozoru cenzury (z propagačních materiálů musely být například těsně před vyvěšením plakátů odstraněny stříbrné pěticípé hvězdy), překlad byl bedlivě upravován ve snaze zamezit šíření amerického způsobu života.

West Side Story se stala jedním z nejúspěšnějších titulů na Broadwayi a v roce 1961 se dočkala i filmového zpracování. V režii Jerome Robbinse a Roberta Wise film slavil  triumfální úspěch a získal 10 Oscarů, mj. za nejlepší film, režii, vedlejší role, výpravu, střih či hudbu. České publikum mělo možnost tento snímek zhlédnout až v roce 1973.

Cenami ověnčená a kritikou ceněná West Side Story – The Broadway Classic je jediná produkce, která v sobě snoubí všechny prvky původního nastudování tohoto muzikálu – originální choreografii Jeroma Robbinse, dojemné libreto Stephena Sondheima a nepřekonatelnou hudbu Leonarda Bernsteina. V sezóně 2016/2017 se diváci dočkají nového nastudování této nesmrtelné klasiky v režii Joey McKneelyho, které si klade za cíl oslavit 100 leté výročí jejích tvůrců, pod názvem WEST SIDE STORY – Centennial Jublilee Production.

Dynamické, ohromující, hudební veledílo… No.1 greatest musical of all time.“  napsal po představení deník  The  Times

Vstupenky v prodeji v síti Ticketportal, Ticket Art a Ticketpro.

Více info na www.jvagentura.cz nebo www.facebook.com/jvagentura

 

JV agentura

Taneční magazín