Rozhovor s tanečnicí z populární soutěže StarDance ALICÍ STODŮLKOVOU

,,Sportovci se nevzdávají”

Tanečnice, choreografka, lektorka tance, která třikrát tančila v TV taneční soutěži StarDance… když hvězdy tančí, se v jejím čtvrtém ročníku spolu s hercem Pavlem Křížem, stali „královnou a králem“ tanečního parketu. Alice Stodůlková se tanci věnuje od mala a stal se nejen její láskou na celý život, ale také profesí.  

Jednou jste přiznala, že jste byla velice neposedné dítě. Jaké bylo období Vašich dětských let? 

,,Ano,  byla jsem velice živé dítě a měla jsem spoustu energie, a proto maminka tehdy rozhodla, že musím mít nějaký cíl a chtěla, abych se něčemu věnovala, rozhodla, že to bude tanec a mě to velice bavilo.”

Bylo Vám šest let, když Vás maminka přihlásila do tanečního kroužku a aniž si to uvědomila, nasměrovala Váš život směrem k tanci. A pak musela vozit na tréninky z Frýdku – Místku do Ostravy. Již tehdy jste se rozhodla být tanečnicí?

,,Bavilo mě to a jako malá jsem si říkala, že by bylo hezké to jednou mít jako profesi. Brala jsem si příklad ze svých trenérů a to okolí, které mě v tanci obklopovalo a velice ovlivnilo v názoru, že bych jednou to chtěla dělat na profesionální úrovni, ten cíl tam měli všichni a jsem ráda na stranu jednu, že se mě to povedlo, na stranu druhou je to sport a v něm limity a věk je váš nepřítel a tanec není sport, kde si můžete vydělat v průběhu kariéry peníze a mít našetřeno aspoň na pár let dopředu. Takže přítomnost je milá, budoucnost nejistá.”

Vaším motem je: „Cesta vzhůru vede přes dřinu, pot a slzy.“ A díky tomu jste několikanásobnou mistryní ČR v latinsko-amerických tancích. Ráda jste jezdila na soutěže?

,,Ráda jsem jezdila se svým tanečním partnerem na soutěže a bavilo nás mít cíl a vybojovat si v té obrovské konkurenci pozici.”

V roce 2010 jste se stali spolu s hercem Pavlem Křížem vítězi IV. ročníku TV soutěže StarDance… když hvězdy tančí. V šestém ročníku jste byla taneční partnerkou zpěváka Matěje Rupperta a v IX. ročníku jste tančila s hercem a moderátorem Daliborem Gondíkem. Jak na soutěž a své hvězdné partnery vzpomínáte? 

,,Na tuto soutěž vzpomínám a nezapomenu. Otevřelo mně to dveře ke spoustě příležitostí a poznala jsem tanec z jiné perspektivy, ne jak jsme byli zvyklí a měla jsem možnost poznat spoustu lidí a také mě to donutilo na sobě ještě více pracovat a zdokonalit se nejen jako tanečnice, ale naučit se učit a předávat tyto zkušenosti dál a věnovat se choreografii, také mě to navedlo na cestu, že se chci věnovat dětem a dospělým, učit laickou veřejnost, nikoli se věnovat profesionálům. Tato soutěž mě také přivedla do Prahy a díky ní jsem už tady natrvalo zůstala. Na své taneční partnery vzpomínám s velikou úctou a respektem, se všemi byla radost spolupracovat.”

Působíte v pražském tanečním studiu Tančírna jako lektorka, kde vedete taneční kurzy standardních a latinsko-amerických tanců, jazzdance, freestyle pro děti a náctileté. Jak se Vám s dětmi pracuje a co Vás na práci s nimi baví?

,,Dětem se věnuji už od samého začátku. Práce s dětmi mě baví, vidíte ty pokroky, to jak se zlepšují, jak se snaží do toho dávat vše, učí se disciplíny a mají cíl. To mě na tom baví a ještě víc, když pak slyšíte, že tanec za ty roky využili a nakonec se stal jejich profesí, anebo se pohybuji v uměleckém směru. Pro mne je to radost.”

Působíte také jako choreografka různých společenských akcí a dáváte také soukromé lekce tance. Jaký je to tyto lekce zájem? Jaký druh tance preferujete Vy? 

,,Preferuji samozřejmě latinsko-americké tance, protože to je můj obor a má celoživotní náplň pod vedením těch nejlepších trenérů, ať už v Čechách,  tak v zahraničí. O lekce je zájem, i když si myslím, že u dětí je zájem větší než u dospělých. Myslím si, že ženy se nemusí bát a přijít si zatančit a potěšit se může žena bez ohledu na věk a v tom je to kouzlo, tanec není jen pro děti a mladistvé, naopak i senioři si mohou tanec užít.”

Tanec, kterému říkáte, moje láska, se stal Vaší profesí a láskou na celý život. Platí to stále? Čím Vás tak okouzlil?

,,Tanec je prostředí, které mě obklopuje celý život, a nic jiného jsem neznala. Bylo to pro mne potěšení, radost, ale i únik od problémů. Myslím si, že kdyby mi rodiče vybrali jakýkoliv sport v mém mladém věku, měla bych to stejné, chtěla jsem sama sobě dokázat, že mám nějaký cíl a že něco umím dobře.”

Vy jste také maminkou a Váš syn Sebastian po vzoru tatínka, který je tenisový expert Vladimír Houdek, tíhne k tenisu…

,,Syn má 3 roky a jde v manželových šlépějích, já jsem realista, tenis je obrovská dřina a spousta času a obětování jak pro syna, tak pro nás pro oba … Nyní žije rodina tenisem a snažíme se syna v tom, co dělá maximálně podporovat, ale pokud se rozhodne dělat jiný sport, tak ho budeme také podporovat.”

 A co čas na odpočinek? Co pro Vás znamená relax?

,,Bohužel nějak poslední roky jsem se nedokázala zastavit, byla jsem zvyklá, že člověk má spoustu energie a zvládne všechno. Nějak jsem zapomněla odpočívat a to se trochu odrazilo malinko na mém zdraví a na vyhoření, ale snažím se to zlepšit a musím říct, že se mi to daří, protože sportovci se nevzdávají.”

Veronika Pechová 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor VERONIKOU SAIC, tanečnicí ze StarDance

„Tančila jsem dříve než chodila”

 „Život je jako omalovánky. Je jen na člověku jaké použije barvy,” je motto Veroniky Saic, která si svým dívčím jménem Veronika Šmíková  zatančila po boku známého televizního kuchaře Filipa Sajlera v TV soutěži StarDance… když hvězdy tančí a na soutěž ráda vzpomíná. Dnes se věnuje hlavně dvěma malým synům a trenérství, v němž si rozšiřuje kvalifikaci.

V jednom rozhovoru jste řekla, že Vaše první setkání s tancem, proběhlo již v době, kdy Vás maminka nosila v bříšku. A kroutit do rytmu jste začala dříve, než jste začala chodit. Jak vzpomínáte na svá dětská léta prožité v Liberci? Čím jste chtěla být?

Ano, je to pravda, tak si na to vzpomínám, pohyb je mou nedílnou součástí a nikdy jsem si neuměla představit, že by mne neprovázel v životě. Myslím, že jsem nikdy neměla představu, čím přesně bych chtěla být a řád nemám. Jen být šťastná a naplňovaná v tom, co právě dělám a mít prostor to dělat na plno a dát do toho vždy něco víc. Pak mi to dává smysl.”

V šesti letech jste se začala věnovat gymnastice. Bavilo Vás to?

Přivedl mě ke gymnastice můj praděda, který byl trenérem ženské reprezentace ve Volejbale a tak si uvědomoval důležitost prvních kroků ve sportu. Gymnastika mě bavila strašně moc a do teď na ni s láskou vzpomínám a moji oba kluci na gymnastiku chodí od prvních jejich kroků.”

Ve třinácti letech jste se dostala k tanci, jak ke sportovnímu, ale hlavně společenskému. Zúčastnila jste se MČR ve standardu i latině. Co Vás přivedlo k tanci?

Po gymnastice jsem začala tancovat Disco a Hip-Hop a pořádně ani nevím, proč jsem začala párové tancování, ale myslím, že se mi to někde líbilo a bylo to pro mě zase něco nového a já chtěla pořád umět něco nového (a to mi zůstalo )”

Tanec se pro Vás stal nejoblíbenějším způsobem vyjádření. Čím je pro Vás tanec dnes?

Tancování mi nikdo neodpáře a od doby co nesoutěžím, tak tančím nějakým způsobem dále, ale samozřejmě už to nikdy nebude vypadat tak, jako když jsem byla každý den na tréninku. Tak je to dnes o tom, že je to pro mě jeden ze způsobů jak vyjádřit sebe sama.”

Ve dvaceti letech, jste pod svým dívčím jménem Veronika Šmíková byla taneční partnerkou kuchaře a podnikatele Filipa Sajlera ve čtvrté řadě StarDance… když hvězdy tančí. Co Vám soutěž dala? Jak na ni vzpomínáte?  

Moc ráda na to období vzpomínám. Dalo mi to hodně v osobním i tanečním životě. A myslím, že jsem tam dospěla, když jsem si po soutěži říkala, jak jsem spousty věcí měla udělat jinak a lépe. Ale jsem za to vděčná, protože to byla pro mne velká životní zkušenost.”

Vyzkoušela jste si také trenérství. Pořád se mu věnujete? Co trénujete?

Mám trenérské zkoušky ve Fitness a věnovala jsem se mi před dětmi a úplně jsem nepřestala a momentálně si jen rozšiřuji kvalifikaci.”

Působíte jako Fashion Consultant ve společnosti Cavalier Made to Measure. Co je náplní Vaší práce?

To byla také kapitola, kde jsem se realizovala v oděvním oboru, ve kterém jsem mohla spojit svou kreativitu s komunikací s klienty, a moc mě to bavilo, ale měli jsme odkoupenou franšízu, kterou jsme rádi přenechali zpět majitelům.”

Jednou jste řekla, že Vaším mottem je: „Život je jako omalovánky. Je jen na člověku jaké použije barvy.” Platí to stále? 

Ano, stále.”

V soukromí jste maminkou. Jak se cítíte v této roli?

Mít děti má pro mě velký smysl v životě.”

Jak odpočíváte? Dočetla jsem se, že mezi Vaše koníčky patří tenis, plavání, gymnastika, focení, psi a koně…

Nejvíce odpočívám aktivně na mé oblíbené Bikram józe, která mi připomíná, jak si můžu hrát se svým tělem a posouvat mu hranice, stejně jako to bylo v tancování.”

Veronika Pechová 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnicí MARKÉTOU DOSTÁLOVOU

„Tanec je pro mě životní styl”

K tanci se dostala díky kamarádce v šesti letech a už u něj zůstala a věnuje se mu profesionálně. Kromě toho působí jako externí trenérka ve zlínském Dance Studio Starlight a latinu vyučuje v domácím klubu LR Cosmetic Dance Team Ostrava. Přizná, že je tanečnicí tělem i duší a je šťastná za příležitost, že byla součástí StarDance, kde Markéta Dostálová byla taneční partnerkou hudebníka Xindl X (Ondřej Ládek), s nímž byla, jak přiznává, super spolupráce a tancovalo se jí s ním moc fajn.

Pocházíte z Ostravy, kde stále žijete. Jak vzpomínáte na své dětství? Jaká jste byla holčička?

„Na své dětství vzpomínám moc ráda, všechen svůj volný čas jsem trávila neustále venku, vůbec jsem nebyla typ, který by vydržel doma J. Mám krásné vzpomínky i z cestování po ČR s rodinou.“

K tanci jste se dostala již v šesti letech. Kdo Vás k němu přivedl?

„Moje nejlepší kamarádka, s kterou jsem trávila čas už od školky, začala chodit do tanečků a já najednou nechtěla trávit čas na „pískovišti“ sama, tak jsem začala chodit tancovat taky a vydrželo mi to nakonec déle než jí.“

Tanec Vás okouzlil tak silně, že se mu věnujete profesionálně. Jste držitelkou nejvyšší mezinárodní taneční třídy a v mistrovství ČR v latinko-amerických tancích jste obsadila čtvrté místo. Co to pro Vás znamená?

„Jsem moc vděčná za 4. místo na MČR, byl to pro mě krásný úspěch a hlavně zážitek si zatančit finále a sólo tance před úplně plnou burcující Lucernou v Praze. Moje taneční sny byly mnohem vyšší, ale bohužel se mi nakonec v mé taneční kariéře nepodařily dosáhnout. Parádním zážitkem byla ještě zlatá medaile z mistrovství ČR družstev v latině. V družstvech jde nejvíce taky o týmového ducha a určitě to také patří mezi mé nejlepší vzpomínky.“

 

Působíte jako trenérka latinsko-amerických tanců ve zlínském Dance Studio Starlight a latinu a standard trénujete také v tanečním klubu LR Cosmetic Dance Team Ostrava. Jaké klienty trénujete?

„Ano přesně tak, ve zlínském klubu jsem externím trenérem a nejvíce času trávím v domácím klubu LR Cosmetic Dance Team Ostrava. Nejvíce vyučuji juniorské a mládežnické páry.“

V Tanečním centru Fiesta Dance v Ostravě jste do jeho zániku působila jako lektorka kurzu latiny pro jednotlivce – začátečníky…

„Klienty z tohoto kurzu, ale stále vyučuji. Jsou to stálí klienti, kteří ke mně už chodí hodně dlouho, a proto tento kurz moc ráda vyučuji, protože tam panuje opravdu přátelská atmosféra. A také už to tím pádem není kurz začátečníků, ale už se ze všech stali pokročilí. J“

V desáté řadě Star Dance… když hvězdy tančí, jste byla taneční partnerkou hudebníka Xindl X (Ondřej Ládek). Jak se Vám spolu tancovalo?

„S Ondrou byla super spolupráce a tancovalo se mi s ním moc fajn. Ondra byl předtím tancem vůbec nepolíben a myslím si, že udělal obrovský kus práce a šel do toho opravdu naplno. A já jsem velmi ráda, že jsem mohla takového člověka poznat. Parádní bylo, že my vlastně na trénincích nepotřebovali hudbu, protože Ondra všechno zpíval a vždycky přesně věděl jaký krok je na jaké slovo textu písničkyJ“

Jaká to byla pro Vás zkušenost, tančit v této prestižní soutěži? Šla byste do ní znovu?

„Já jsem maximálně ráda a šťastná za tuto příležitost být součástí StarDance. Vždycky mě to zajímalo jaké to asi je tam být a vždycky jsem si to chtěla zkusit a všechno to zažít. Nikdy jsem ale na casting nešla, protože jsem aktivně tancovala a nechtěla jsem dávat své tancování na nějakou dobu na druhou kolej. Můj tanec byla vždy priorita. Poté jsem svou taneční kariéru ukončila a už neváhala to zkusit a jít na casting StarDance. A ono to vyšlo a díky tomu jsem poznala úžasnou partu přátel a zažila věci, ke kterým bych se jen tak nedostala. Kdyby byla možnost a situace by to dovolila, určitě bych šla znovu a neváhala bych ani minutu.“

Co pro Vás znamená tanec? Jste tanečnicí tělem i duší?

„I když už netancuji, tak je tanec pro mě všechno, životní styl a moje každodenní náplň. Takže ano, určitě tělem i duší.“

Patříte k lidem, pro které je práce také koníčkem? Jak ráda trávíte chvíle volna?

„Ano patřím, jsem šťastná, že se mohu živit tím, co mám tak ráda a dělala jsem celý svůj dosavadní život. To si myslím, že se všem nepoštěstí.

Ve chvílích volna ráda trávím čas s přáteli a rodinnou a jezdím na výlety se svým psem.“

Veronika Pechová 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnicí i trenérkou LENKOU NOROU NÁVORKOVOU

„Tanec je obrovská součást mého já”

V devátém ročníku soutěže StarDance… když hvězdy tančí, získala titul „Královna tanečního parketu“, když se spolu s hercem Jiřím Dvořákem protančili na první místo a soutěž vyhráli. Tanec Lenku Noru Návorkovou provází téměř celý život. Působí jako lektorka tance, má vlastní workshopy, pořádá semináře pro veřejnost a říká o sobě, že je workoholik.

Tanci se věnujete od tří let, když jste se dostala do tanečního kroužku v rodných Karlových Varech. Jak na dobu dětství plného tancování vzpomínáte? Kdo Vás přivedl k tanci?

Je to tak, tanci se věnuji od tří let, kdy mě k němu přivedla mamka a paní učitelka ve školce. Ve školce si paní učitelka všimla, že hodně dobře cítím hudbu a jsem velmi hyperaktivní a řekněme nějakým způsobem pohybově nadaná, tak mamce navrhla, že učí tanečky pro děti a že si myslí, že by to pro mě mohlo být to pravé. Tak to všechno začalo, paní učitelka mě začala brát s sebou do kroužku, kde jsem začínala na písničky jako Holka modrooká a Pásla ovečky, postupem času jsem se začala učit základy společenského tance. Na tuto dobu vzpomínám ráda, ve všech dětských skupinách jsem vždy byla nejmladší a nejmenší, tak mě těšilo, že jsem během vystoupení „musela“ být v první řadě, a to mě taky dost motivovalo. Doma to nebylo zrovna lehké období a moc děkuji mamce, že jsem mohla vůbec tančit a také že jsem vždycky díky ní měla i ten nejhezčí kostým, protože všechny dětské na vystoupení šila sama.”

Taky jste dělala balet a postupem času tančila standardní tance, až jste se našla v latinsko-amerických tancích. Čím Vás tak uchvátily, že jste jim dala přednost?

Na baletní přípravku jsem chodila v první třídě, ale jelikož jsem krom tancování a zmíněného baletu chodila ještě na výtvarku a do hudebky (hrála jsem na housle), tak jsme se samozřejmě dostali do bodu, kdy se přirozeně nedalo stíhat vše, a přišel zlomový okamžik, kdy bylo zapotřebí si jednu aktivitu vybrat a věnovat se jí naplno. Já jsem z toho neměla ještě moc rozum, takže vybírala mamka. Jelikož jsem na housle cvičila dost sporadicky a vždycky jen před hodinou, tak bylo jasné, že to nebude to pravé ořechové, proto mamka vybrala tancování a vybrala správně. A jako dítě mě uchvátila spíš latina, jelikož je taková živá a aby člověk ocenil tance standardní, tak už musí být trošku víc vyspělý, já si ještě ráda poskakovala. I když jako dítě jsem se samozřejmě věnovala jak latinskoamerickým, tak i standardním tancům. Další zlom přišel ve chvíli, kdy jsem měla prvního tanečního partnera „mimo město“, začala jsem tančit s Lukášem, který bydlel v Třeboni, a na tréninky jsme oba dva pravidelně dojížděli do Prahy, v té době jsem začala chodit do 6. třídy. Lukáš se tehdy věnoval také spíše latině, proto jsme se domluvili, že než dělat obě disciplíny jen napůl a nekvalitně, tak raději jednu a naplno. Bylo to dané hlavně tím dojížděním a faktem, že jsme oproti jiným párům nemohli tedy trénovat denně.”

Zúčastnila jste se různých mezinárodních soutěží (International v Londýně, Prague Open, v anglickém Blackpoolu). Několikrát jste se stala mistryní ČR v latinko-amerických tancích v kategorii mládež, jste finalistkou mistrovství ČR v kategorii dospělých. Co to pro Vás znamená?   

Na všechny soutěže a okamžiky moc ráda vzpomínám. Nikdy nezapomenu na Mistrovství ČR v roce 2008, kdy jsme titul s Kubou Drmotou vyhráli poprvé a také na rok 2009, kdy jsme ho obhajovali. Jsem moc ráda, že jsem měla trenéry, kteří mě/nás vedli k soutěžím, jako jsou právě Blackpool a podobně. Zúčastnit se těchto nejprestižnějších světových soutěží je životní zážitek a rozhodně pocta. Na tyhle okamžiky nikdy nezapomenu a kdykoliv slyším hrát specifickou Blackpoolskou hudbu, tak si okamžitě vzpomenu, jaké to bylo stát tam na parketu.”

Při všech těch náročných trénincích jste vystudovala gymnázium v Karlových Varech a uvažovala jste o studiu na Fakultě tělesné výchovy a sportu obor sportovní trenér. Nakonec jste vystudovala Metropolitní univerzitu v Praze…

Studium během soutěžní kariéry bylo velice těžké. V podstatě všechny školy, které jsem vystudovala, tak jsem zvládla za pomoci individuálního studijního plánu. Byla totiž vždy komplikace dojíždění na tréninky do Prahy, poté noční návraty domů, dále zahraniční soutěže a podobně. Byla to šílená doba, sama zpětně nedokážu pochopit, jak jsem to zvládla, ale jsem člověk, který když je v presu a časové tísni, tak podává (hlavně ve škole) ty největší výkony, možná to bylo proto.

Studovat FTVS jsem nakonec nešla, mamka se mě vždycky snažila nasměřovat k tomu, abych si raději jako zadní vrátka vystudovala i něco „normálního“ mimo obor, protože člověk nikdy neví, a opět měla pravdu, jako každá máma. Nakonec mám bakalářský titul z Metropolitní univerzity z oboru Mezinárodních vztahů a evropských studií a magisterský titul z oboru Mediálních studií, což je věc, která mě vždycky velmi lákala.”

V roce 2014 jste se  s profesionální dráhou tanečnice rozloučila. A začala tančit v muzikálech – Romeo a Julie, Adéla ještě nevečeřela, Sibyla – Královna ze Sáby, Angelika, Ferda mravenec, Hello, Dolly!, Muž se železnou maskou, Krysař …, na scénách divadel Hybernia, Broadway a Kalich. Co Vás přivedlo k muzikálu?

Můj konec soutěžní kariéry nebyl úplně happyendem, byl spíš smutný. Tančila jsem v Brně, kde to nebylo úplně růžové a vnitřně jsem nějak začala cítit, že už jsem na konci svých sil a že některé věci jsou pro mě už neudržitelné. Byla jsem mnoho let za sebou v reprezentaci, což znamenalo mnoho „povinných“ soutěží a to nejen českých, ale i zahraničních, pro mě neustálý stres a podobně… několikrát jsem během kariéry tak říkajíc vyhořela, ale byla jsem tak dlouho v rozjetém vlaku, že jsem si ani nedokázala představit, jaké to bude, až jednou přijde konec… ale když člověk svoje tělo neposlouchá, tak ono ho stejně zastaví, a tak v roce 2014 jsem měla zranění, kdy jsem si díky bohu jen hodně zranila kotník, což ve finále znamenalo 2 měsíční nechodící sádru. A jelikož jsem v tu dobu opravdu jen ležela v posteli a měla konečně čas přemýšlet nad budoucností, tak jsem zjistila, že už jsem frustrovaná žít neustále sbalená v kufru a na cestách a že mi chybí mít to své doma a že je asi na čase se pohnout dál. To ale neznamenalo, že jsem chtěla tanec opustit, ale spíš se mu zkusit věnovat jinak. Měla jsem kolem sebe kamarády, kteří se vrhli na muzikálovou dráhu, tak jsem je kontaktovala a zjišťovala, jak to vše funguje a co je pro to potřeba. Můj první projekt byla francouzská verze muzikálu Romeo a Julie. Další životní zlom a naprosto fantastická zkušenost. Dostala jsem se do nového prostředí, poznala nové lidi a nabrala hromadu znalostí. Jsem za to dodnes vděčná.”

Televizní taneční soutěž Star Dance… když hvězdy tančí, Vám vynesla v roce 2018 titul „Královna tanečního parketu“, když jste se spolu s hercem Jiřím Dvořákem protančili na první místo a soutěž vyhráli. Byla to Vaše první zkušenost a hned výhra. Co Vám soutěž dala a přijala byste nabídku znovu? 

Soutěž mi dala spoustu zkušeností, a to nejen tanečních, ale i v oblasti mezilidských vztahů, komunikace a také nahlížet na tanec zase z jiného úhlu pohledu. Dala mi také nové lidi, kamarády. Samozřejmě, že první zkušenost s touto soutěží a hned výhra není asi úplně běžná situace, ale mohu s klidným svědomím říci, že jsme to s Jirkou zvládli na výbornou a prostě vše do sebe zapadlo, tak jak mělo a já jsem za to nesmírně šťastná. Jestli bych nabídku přijala znovu, to je ve hvězdách. Původně jsem byla oslovena na loňský ročník 2019, ale nakonec se dramaturgie rozhodla pro změnu a oslovit nové tanečníky, to musím upřímně říci, že mě mrzelo, ale to je život, rozhodně jsem se z toho nezhroutila. Otázkou je, jestli by mě Česká televize chtěla oslovit, to je na nich a já to neovlivním a také člověk neví, co zrovna život přinese. Rozhodně se ale netajím tím, že by mě lákalo si soutěž vyzkoušet i z jiné pozice, než je soutěžící/tanečník.”

V Praze v Taneční škole Vavruška vedete taneční kurzy společenského tance pro všechny, kteří mají zájem, děti i dospělé. Pořádáte vlastní workshopy a semináře tance pro veřejnost. Děláte trenérku… Jaký je zájem o Vaše kurzy? Baví Vás předávat dovednosti dál?

Vypadá to, že zájem o kurzy je, což mě neskutečně těší a doufám, že to tak bude i nadále, nechci rozhodně nic zakřiknout. Rozjela jsem i vlastní workshopy, chci budovat i přímo svou značku, mám v hlavě různé nápady, které bych chtěla zrealizovat, tak doufám, že to vše klapne a povede se. To je právě to, co mě na výuce baví, nejen předávat zkušenosti, ale také vést lidi k tomu, aby se tance nebáli, aby se s ním „skamarádili“ a že pokud udělají chybu, tak se přece za to hlava netrhá. Na svých kurzech si opravdu velmi dávám záležet na tom, aby se lidé cítili dobře, aby se odreagovali od práce a svých problémů a aby z tancování měli radost a je úplně jedno, jestli to jsou začátečníci nebo pokročilí.”

Tanec Vás provází celý život. Co pro Vás znamená?

Tanec je rozhodně můj život. Nic na světě vlastně neumím lépe než tančit. Tanec je pro mě tak obrovská součást mého já, že si nedokážu představit, že bychom se rozkmotřili. Je mi jasné, že nebude možné tančit do konce života na nějaké vrcholové úrovni, ale chci a jsem přesvědčená, že se okolo tance celý život budu pohybovat. Je to něco, co už mi nikdy nikdo neodpáře a pokud jsem měla někdy s tancem negativní zkušenosti a trápil mě, tak toho nelituji, protože takový život je.”

Jednou jste o sobě řekla, že jste workoholik. Umíte vůbec odpočívat?

To jsem řekla, to je pravda… Myslím, že odpočívat ještě neumím dost dobře, ale že se o to snažím a rozhodně jsem nějaký alespoň malý posun udělala. Člověk se neustále učí a v téhle oblasti vím, že je rozhodně ještě co zlepšovat.”

Foto: archiv Lenky Nory Návorkové 

Veronika Pechová   

pro TANEČNÍ MAGAZÍN