Rozhovor s hadím mužem Ludvíkem Janíčkem / Berouskem

„Znám svou hranici a tu nepřekonávám“

V současné době jediný tuzemský hadí muž. Jak jméno napovídá, pochází (napůl) z umělecké cirkusové rodiny.  Dokáže se protáhnout tenisovou raketou, „poskládat“ se do bedny velmi malých rozměrů a předvádí všechny možné i nemožné pozice se svým tělem.

Máte neuvěřitelně ohebné tělo. Po kolik generací se skládaly takové geny? Co dělali  Vaši předkové?

„Babička byla krotitelka tygrů, jediná v ČR, dědeček cvičitel medvědů.  Máma dělala artistku, když byla mladší, teď vystupuje s papoušky ara. Táta z cirkusové rodiny nebyl, ten byl gymnasta.  Jsem z dvojčat, Angelika, moje dvojče, je vzdušná akrobatka, hadí ženu nedělá.“

 Ludvík a dvojče Angelika

Ludvík s mladší sestrou Anitou 

Jak jste se tedy vlastně k této disciplíně, dá-li se to tak nazvat, dostal?

„Ve svých  deseti letech jsem byl právě  s rodiči ve Švýcarsku a  s nimi vystupoval i ruský hadí muž. Tam jsem se s ním seznámil, tehdy jsem ještě nevystupoval. Ale Angelika už ano. Moji rodiče  se s ním domluvili, aby byl mým trenérem.  Takže jsem začal. Trénoval jsem rok a poté už jsem vystupoval.“

Jak často jste musel cvičit?

„Vždy od  pondělí do pátku,  sobotu a neděli jsem měl volnou, trénovali jsme dvě nebo dvě a půl hodiny, jak kdy.“

Jak jste ten trénink coby kluk vnímal, těšil jste se na něj  nebo to bylo nepříjemné?

„No,  ze začátku jsem měl radost, že mám trenéra, ale později jsem  okusil, že to hodně bolí, ty začátky byly skutečně velmi bolestivé. Byl jsem vlastně ještě dítě, při těch trénincích jsem plakal, chtěl jsem skončit, ale rodiče to nedovolili.  Takže jsem trénoval dál. Nebyl jsem na to zvyklý, nabolelo to dost, ale teď jsem už v úplné pohodě. Protahuji se tenisovou raketou, zalézám do malé bedny z plexiskla atd. Úplná „normálka.“

Ale tahle „normálka“ by asi nebyla pro každého, nebo ano? To se snad ani nedá nacvičit, pokud k tomu člověk nemá už dané dispozice, že?

 „Já si myslím, že jsem  potřebnou pružnost a ohebnost  měl, s tím jsem se  trošku narodil. Zkoušel jsem  toho ruského hadího muže  napodobovat, vzal jsem si nohu a strčil jsem ji za hlavu, to ano, trošku jsem už   ohebný byl, ale všechno ostatní  mě už naučil on.  Ale asi by to pro každého opravdu nebylo

Žít u cirkusu není úplně běžné.  Jak to vlastně máte se studiem?

„Já jsem se narodil v Itálii, rodiče tam zrovna pracovali.  Studoval jsem doma s rodiči, na sezonu jsme vždy odjeli, třeba právě do Itálie, do Německa či Holandska, poté jsme se vrátili do Česka a dělali zkoušky ze všech předmětů. Dostali jsme vysvědčení a zase jsme se vrátili na sezonu do zahraničí.“

Cítíte  se být víc Čech nebo Ital?

„Tak  Itálii mám opravdu hodně rád.  Miluji italskou kulturu, mluvím italsky, dá se říct dobře, ale pořád bych řekl, že se cítím víc doma tady u nás v České republice.

Tedy studia, tréninky, zahraničí. Jak vlastně vypadá takový „všední den“ hadího muže?

„Sezona  začíná většinou v březnu a prakticky skončí  na konci listopadu. Když  skončí, tak někdo zůstává doma anebo si jezdí ještě na angažmá někam do zahraničí na vánoční vystoupení. Já jsem třeba teď měl jet do Německa, ale vzhledem k této covidové  situaci, kterou zrovna prožíváme, mi moji cestu zrušili. Ale  např. moje sestra  v tuto dobu v Německu právě vystupuje.

Můj běžný den asi vypadá takto:  po snídani jdu třeba běhat, sportuji, protahuji svaly. Dále  mám nějaký trénink, chvilku je volný čas, ten využívám podle situace. V současné době už třetím rokem pracuji u hororového cirkusu a vystoupení začíná  až v 19 hodin večer. Jsem-li v nějakém městě, jdu si je prohlédnout,  za 14 dní jsem třeba v nějakém úplně jiném městě, takže se tam trošku porozhlédnu a večer je vystoupení.“

Kolik cizích zemí  jste  vlastně projel? 

„Samozřejmě několikrát Itálii, tam to mám opravdu  moc rád, zejména severní Itálie se mi líbí,  hodně jsem toho projel díky rodičům,  vystupovali  jsme např. ve Francii, Německu,  Holandsku , Belgii, Švýcarsku, nejdál jsem byl na Islandu.“

Když se řekne hadí muž, zní to fantasticky atraktivně. Máte pružnost, perfektní svaly.  Ale co za pár let, nepřemýšlíte také o tom, že se třeba zraníte, nebo že Vaše zdraví jednoho dne vypoví službu?

„Správná otázka. Já o tom právě teď nějak opravdu začínám přemýšlet. Taky slýchávám hodně často, že až budu starý, nebudu moci chodit, klouby nebudou funkční, opravdu hodně lidí mi něco takového říká, myslívám na to.“

Děláte něco pro to, abyste takové předpovědi zabránil?

„Zatím je to tak, že se snažím  vytrvat. Stravuji se tím způsobem, abych moc nepřibral a dokázal se tedy protáhnout tenisovou raketou, rourou, zalézám do malé bedny z plexiskla. Pokud totiž přiberu více svalové hmoty, tím se mi ty triky dělají hůře, nebo by nešly udělat vůbec.“

Hm. Ale přece ‚chlapák‘  by  nějaké svaly mít měl, ne?

„Ano, ..ale já jsem takový štíhlý chlapák, žádná ‚korba‘, ale  úplně hubený nejsem!

Souhlasím.

Pořád mi nesedí jedna věc. Nějakou dobu to všechno jde. Ale může přijít okamžik, ať už svalnatý nebo hubený, může na takové cvičení doplatit zdravím. Možná mají zlé jazyky pravdu…. Nebojíte  se?

„Bojím. Už jsem si hledal nějaké přípravky na klouby a vazy.“

Asi to budí hrůzu, přijít o fyzickou  schopnost, pokud je člověk na tom ve své profesi závislý, že?

„To ano. Myslím, že  např. pro člověka, který je super extra třída, je mnohem a mnohem strašnější o svou  fyzickou schopnost   přijít, než pro toho, kdo takovou schopnost ani nikdy nepoznal. Rozhodně ho to bolí mnohem a mnohem víc, že už ty věci nezvládne, to je holý fakt. Já  bych asi tohle chtěl dělat tak  do 45-ti let, snažit se udržovat v kondici a vypadat mladě…

Když se rozhlédnete  kolem sebe v cirkuse, je hodně takových lidí, kteří by se  třeba protáhli tenisovou raketou  jako Vy?

„Řekl bych, jak kdo.  U každého je to  trošku jiné.“

Kolik je hadích mužů v ČR?

„Jsem sám.  Ale v zahraničí je jich více.“

Aha. Asi je to přesně tak jednoduché, jak to vypadá (smích)…..

Cirkusoví umělci se také často zraní. Jiří Berousek (v Tanečním magazínu máme rozhovor), přiznal, že už je prakticky „sešroubovaný“ celý.  Jak to je  u Vás?

„U  cirkusu se občas stane nějaká nehoda. Záleží na mnoha faktech.  Třeba setra vystupovala na vzdušné hrazdě, tam se to přihodí. Ona měla opasek  a za ten je přivázaná lonž. To znamená, že pokud spadne, nic se jí nestane.  Ale pokud někdo  vystupuje bez lonže a bez lana,  tak sem tam  samozřejmě k úrazu  dojde.  Já  jsem asi za svou kariéru nic takového nezaznamenal,   jednou mi vyskočilo  rameno, s tím byl problém, ale pak už to zase bylo dobré, takže nic převratného.“

 Dnešní doba hledí hlavně na výkon, to je známé. Mnoho umělců ať už cirkusových nebo třeba tanečníků  jde  až za hranu svých možností. Děláte také  něco takového? Snažíte se až překročit hranice lidských  možností?  

„Všeobecně  si myslím, že každý by měl tu svou hranici znát a tu nepřekonávat.  Snažím   se zlepšovat, ale já své hranice znám a  přes ty nejdu,  abych si  nijak neublížil.“

Jsou i tací, kteří přejdou Niagarské vodopády bez jištění, či dělají jiné kousky bez jakéhokoliv jištění. Co  si o tom myslíte?

„Tyhle lidi vnímám jako frajery, ale určitě by na sebe měli dávat pozor. Vím,  že  jsou profi a dělají to pravidelně a několik desítek let, ale ono se říká, že i Mistr tesař se někdy utne.  Já osobně bych  bez nějakého  ochranného lana do výšek asi nelezl, já bych se bál.  Říkám to otevřeně.“

Jak jste  prožíval či prožíváte dobu pandemie?

„Ze dne na den jsem zůstal bez práce, ale nejen já,  i mnoho dalších umělců. Zkoušel jsem chodit po brigádách, dostal jsem nabídku na  točení reklamy, na energy drink, takže jsem poprvé natočil reklamu atd.“

V jakém cirkusu vlastně vystupujete, máte nějaký  svůj „domácký“?

„„Jsem artista, který je spíše na volné  noze,  můj domovský cirkus je „Ohana horor cirkus“.  Dříve  jsem jezdil hodně do zahraničí,   vystupuji v různých cirkusech. A  nejenom tam, také na soukromých akcích, v divadlech, v kabaret show, nebo třeba na narozeninách Dalibora Jandy, občas někde  v televizi, v pořadu  Česko Slovensko má talent, v show Jana Krause apod.“

Vystupujete také na křtech CD? (Smích)

(Smích). „Ano, také na křtu CD „Bouří, tmou“ šéfredaktorky Evy Smolíkové…“

Jéé, a nejste Vy takový ten blonďatý, co si dává nohu za  krk?

„Tak možná myslíte mě…. Jéé, a nejste Vy taková ta blonďatá, co zpívá?“

„Tak možná myslíte mě…“

Foto: Mirek Malec

 

Ať se Vám daří a děkujeme za rozhovor

Foto: Archiv Ludvíka Janíčka/Berouska

Eva Smolíková

Africký tanec s Monikou Rebcovou

Proč? Pro radost!

Proč tančit  africký tanec ?

–      bubny

–      rytmus

–      aerobní cvičení

–      spalování kalorií

–      umění

–      přirozený pohyb

–      koordinace

–      radost

V lekci afrického tance, kterou doprovází zvuk afrických bubnů, se především naučíte dobře orientovat v rytmu.  Seznámíte se se základními pohyby a jednoduchými kroky západoafrických tanců a jeho autentickým hudebním doprovodem, který je s tancem těsně propojen.

Jedná se o aerobní cvičení efektivní na hubnutí i na budování kondice. Efektem lekce afrického tance je rozproudění metabolismu, spalování tuků a podpoření zdraví díky přístupu kyslíku ke svalům. Budete zhluboka dýchat při pravidelném tempu pohybu a spalovat tak kalorie.

Toto aerobní cvičení v podobě lekce tance má zároveň od sportu přesah do umění, takže africký tanec povznese i vaši duši.

V těchto lekcích tance zpevníte tělo a zároveň se psychicky uvolníte. Připomenete si, že se můžete pohybovat zcela přirozeně.  Zlepšíte si však i pohybovou paměť, svoji pohybovou koordinaci a vytvarujete postavu.  A především pocítíte velkou radost z přirozeného tance a pohybu a příliv energie, která pramení z hudebního doprovodu bohatých afrických rytmů.   Přestože se budete pohybovat a tančit naplno, po lekci nebudete unaveni, ale plni energie a dobré nálady.

 Lekce afrického tance je vhodná pro dospělé, děti i pro rodiče s dětmi.

 

 Každé úterý od 8.9. 2020

vždy v 19.30h – 21.00h

na adrese: ZŠ Masná 13, Praha 1, tělocvična v přízemí

permanentka na 10 lekcí za 2.500,- Kč

jednotlivé lekce 290,-Kč.

Při platbě do 15.8. 2020 je cena kurzu 2400,-Kč. Prosíme uhradit na č.u. 7273742001/5500. Ještě máte možnost získat slevu.

Děkujeme a těšíme se na vaše přihlášky.

 Monika a bubeníci 776646069

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

TANEC PRAHA pro pedagogy

Hned počátkem nového školního roku – v září. █ Body pod taktovkou Jiřího Boudy. █ Tomáš Žižka nebude v Ponci na Žižkově, nýbrž ve Strašnicích! █ Mirka Eliášová kreativně. █

Prostor a rytmus – vzdělávací a tvořivý seminář

Seminář je určený pro taneční lektory pracující s dětmi, pedagogy ZUŠ a ZŠ a studenty příslušných oborů zajímající se o práci s dětmi.

Sobota, 19. 9. 2020

Mirka Eliášová – Kreativní tanec a prostor

Tento konkrétní seminář bude zaměřen na tematické využití prostoru v kreativním dětském tanci.

Prostřednictvím pohybových her, cvičení a improvizací se seznámíte, prozkoumáte a „osaháte“ využití prostoru podle Rudolfa Labana.

Lektorka, profesorka Mirka Eliášová

Neděle, 20. 9. 2020

Jiří Bouda: Body music – Body percussion

Dostanete se do rytmu a necháte rytmus, aby se dostal do vás.

Body percussion je hudební styl hry na tělo čerpající z mnoha kultur. Je jedním z nejstarších hudebních umění na světě, při kterém se k vytváření zvuků používá vlastní tělo. Body percussion spojuje hudbu a tanec v jedno. Od té chvíle, kdy používáte určité pohyby za účelem vzniku rytmu, jste současně i tanečníkem… a navíc bez jakéhokoli hudebního nástroje.

Jiří Bouda v akci

Hra na tělo rozvíjí smysl pro rytmus, postřeh, koordinaci, kooperaci a komunikaci. Body percussion současně zlepšuje motorické schopnosti a zapojením různých částí mozku působí pozitivně na paměť a koncentraci.

Harmonogram: 10.00 17.00 (pauza na oběd 13.00 – 14.00)

Cena semináře: za oba dny je 1 400 Kč (studenti 1 000 Kč).
Bonus pro účastníky semináře: workshop s Tomášem Žižkou v rámci festivalu Čtyři dny v secesní budově nové strašnické školy!

Přihlašování, informace a kontakt:

martina.filinova@tanecpraha.eu

Více informací o vzdělávacích seminářích:

https://divadloponec.cz/cs/vzdelavaci-seminare

Sdílet

Martina Filinová

Kontakt: martina.filinova@tanecpraha.eu

Tanec Praha,

https://divadloponec.cz

Tanec Praha

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Letní divadelní a taneční škola Benoni

Pro české i zahraniční studenty. Přímo na Hudební fakultě AMU.

Herectví – pohyb – hlas, 20. – 29. 8. 2020.

Tento letní kurz je určen pro české i zahraniční studenty (česky mluvící) středních i vysokých škol, kteří se připravují ke studiu na uměleckých školách. Nebo ke studiu na fakultách AMU. Ale také i pro širší veřejnost v různých věkových kategoriích.

V jednotlivých lekcích si mohou účastníci  vyzkoušet zapojení do tvůrčího studijního procesu i prohloubit své znalosti a dovednosti v různých disciplinách.

Místo konání: HAMU Hudební fakulta AMU, taneční sál, Malostranské nám., Praha 1
Termín konání: 20.–29. 8. 2020
9.00–11.00/11.00–13.00/14.00–16.00
Každý den kromě neděle 23. 8. 2020

POZOR! Počet míst v kurzu omezen (20 účastníků)!
Cena kurzu:  8 000 Kč při úhradě do 15. 7. 2020
Cena kurzu: 9 000 Kč při úhradě do 15. 8. 2020

Herectví
doc. Mgr. TOMÁŠ PAVELKA
divadelní herec a pedagog DAMU
základy herecké techniky a dramatického myšlení, imaginace, motivace, komunikace, herecké a pohybové etudy a improvizace, cvičení k objevování a rozvíjení herecké představivosti, hledání pravdivého hereckého výrazu, vnímání dramatické situace

Mgr. Marcela Benoniová je tou, která Letní taneční škole propůjčila své jméno,

Současný tanec a jevištní pohyb
doc. Mgr. MARCELA BENONIOVÁ
choreografka a pedagožka Pražské konzervatoře, HAMU, taneční publicistka
současné taneční techniky a jejich aplikace k hereckému projevu, krokové a rytmické variace, orientace v prostoru, prostorové cítění, vytváření tanečních frází a struktur v prostoru

Hlasová technika a jevištní řeč
MgA. EVA SPOUSTOVÁ
dabingová režisérka, pedagožka DAMU
dechová technika, emoce a energie, cvičení pro kultivaci hlasu a hlasového projevu, rozdílné způsoby mluvení a čtení textu.

Tanec, rytmus a improvizace
MgA. MONIKA DIATTA REBCOVÁ
bubenice, choreografka a pedagožka HAMU
základy afrických tanců a rytmu – přirozená koordinace, spontánnost projevu, postupy taneční a kontaktní improvizace, svoboda pohybového projevu a myšlení.

V případě zájmu o účast v tomto kurzu posílejte závaznou přihlášku na e-mail: marcela.benoni@seznam.cz

Sdílet

Kontakt: Marcela Benoniová, ředitelka Letní školy, 775 929 389

TANEČNÍ MAGAZÍN