Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a fyzioterapeutkou Markétou Stránskou

“Fyzioterapie i choreografie mají mnoho společného”

Markéta Stránská

 Choreografka, tanečnice, fyzioterapeutka,  to jsou profese Markéty Stránské, která o sobě říká: „Jsem šťastná, že dělám to, co mě zajímá a baví, a ještě k tomu mi to dává smysl a pocit naplnění.“ S tancem začínala velice brzy a to ve folklorním souboru, nějakou dobu byla zdravotním klaunem. Láska k tanci jí zůstala a její taneční dovednosti můžeme obdivovat v tanečních představeních – Chybění, LeŤ a …Or to Be.   

V jednom rozhovoru jste řekla, že jste tančila od malička a podle vyprávění vaší maminky, jste se neustále někde točila v šatečkách. A v první třídě ZŠ jste začala tančit ve folklorním souboru. Co vás ještě kromě tance bavilo? Jak jste prožívala svá dětská léta?

“Měla jsem úžasné dětství. Trávila jsem ho velmi často na venkově u mých příbuzných, společně s mou sestrou, bratránky a sestřenkou. Hodně  času  jsme byli venku na dvoře nebo na loukách, v lese, vymýšleli jsme různé vlastní hry, lezli jsme po stromech, skákali do kupy sena, v lese jsme stavěli domečky ze šišek a klacíků, vyšlapávali jsme si vlastní pokojíky ve vysoké trávě… A taky jsme přirozeně pomáhali při běžných pracích, jako bylo sušení sena, krmení králíků apod. S rodiči jsme často jezdili na výlety anebo k nám do hor na chalupu. Hodně mě taky bavily výlety s mojí mamkou, když jsem byla ještě ve školkovém věku. Jezdily jsme po hradech a zámcích v našem kraji, protože maminka pracovala při památkovém ústavu jako zahradní architektka a občas mě brávala s sebou.”

Na střední škole jste se také věnovala amatérsky loutkoherectví a na vysoké škole jste nějakou dobu působila jako zdravotní klaun ve východočeských nemocnicích. Čím jste chtěla být?

“Profesí, o kterých jsem si snila, bylo více. Určitě to byla veterinářka nebo pečovatelka v zoo, protože miluju zvířata. Anebo patoložka, protože jsem byla zvědavá, jak vypadá tělo zevnitř 😊 Chtěla jsem být také astronomka, protože mi fascinuje vesmír a jeho nedozírnost… Taky jsem chtěla být oceánoložkou nebo dokumentaristkou a natáčet dokumenty typu National Geographic. A na střední škole mě určitě napadlo i herectví.”

Co vás přivedlo ke studiu fyzioterapie na univerzitě v Olomouci?

“Vlastně to bylo propojení zájmu o biologii a touha poznat podstatu pohybu, nahlédnout více do fungování těla, vzniku pohybu, všech těch fascinujících a zázračných dokonalých mechanismů. Podvědomě určitě hrála svou roli také přirozená touha se hýbat, tančit. Jsme celkem sportovní rodina, máme to v genech. Během let ve fyzioterapeutické praxi, a vlastně už na studiích jsem zjistila, že fyzioterapie je náramně tvůrčí obor. A že mezi fyzioterapeuty je mnoho lidí s uměleckým nadáním.”

Bylo Vám 25 let a vážná nemoc vás připravila o levou nohu. Trvalo vám dlouhých devět let, než jste se opět vrátila k tanci, když jste v roce 2012 začala navštěvovat v Divadle Archa v Praze Taneční atelier Simulante bande. Proč jste si vybrala právě současný tanec? 

“To bylo dílem „náhody“ – viděla jsem v Divadle Archa to představení a opravdu moc se mi líbilo. Proto jsem taky začala chodit na taneční lekce. A že se učím něco, čemu se říká současný tanec, jsem se dozvěděla, nebo spíše pochopila až posléze. Už jsem byla v proudu a bavilo mě to, nadchla mě určitá svoboda a volnost v tomto druhu tance.”

V roce 2015 jste se jako performerka představila v inscenaci taneční skupiny VerTeDance, Chybění a za toto představení jste byla nominována, o rok později, mezinárodní porotou festivalu Česká taneční platforma na cenu Tanečník/ce roku 2015. Jaké to bylo předstoupit před diváky na scéně?

“Upřímně, byl to splněný tajný sen 😊

O tři roky později, v září 2018, měl úspěšnou premiéru Váš choreografický taneční sólový debut LeŤ ve Studiu ALTA v Praze, kde tančíte na jedné noze, s protézou a berlemi. Někde jste řekla, že tančit na jedné noze je lehčí, než chodit s protézou…

“To už neplatí – mám totiž novou protézu, která funguje velmi podobně jako moje druhá noha. Je úžasné pozorovat a na vlastní kůži zažívat, jaké technologické vychytávky lidé dokážou vymyslet a sestavit. Od doby, co mám novou protézu, se mi hodně zlepšila kvalita života.

Ale je pravda, že když tančím bez berlí a bez protézy, cítím se přirozeně a velmi svobodně. Stejně jako ve vodě.”

Na tanečním projektu …Or to Be spolupracujete s francouzským tanečníkem Jeanem Gaudainem. Jak k této spolupráci došlo? A jak se vám pracuje v současné koronavirové době, kde to s kulturními akcemi neví vůbec lehké?

“S Jeanem jsme se setkali už před cca 6 lety. Viděla jsem jeho práci na festivalu KoresponDance ve Žďáru nad Sázavou, a hodně mě zaujal styl jeho tvorby, projev, uvažování. Potom byl mým koučem na choreografické rezidenci pořádané Centrem choreografického rozvoje SE.S.TA. v Praze. Během této rezidence nám s Jeanem došlo, že máme profesně i lidsky hodně společného, prostě to klaplo. A od té doby různě spolupracujeme a vzájemně se inspirujeme, učíme, obohacujeme. Moc si toho vážím.

V koronadobě to byla výzva hlavně kvůli omezení cestovat – protože Jean žije v Paříži, museli jsme spoustu věci řešit online, zkoušení i hraní jsme museli odložit. Stejně jako všichni ostatní. Občas to bylo frustrující, ale jinak jsem nadšená z našeho týmu, který je úžasně zapálený pro věc.”

Kromě tance a choreografie se věnujete také práci fyzioterapeutky se specializací na rehabilitaci ruky. Je Vám některá z těchto činností bližší, nebo Vás naplňují svým způsobem všechny?  

“Přesně tak, obě profese se mi krásně prolínají a mám je obě moc ráda. Fyzioterapie i tanec/ choreografie mají opravdu mnoho společného. Jsem šťastná, že dělám to, co mě zajímá a baví, a ještě k tomu mi dává smysl a pocit naplnění.”

 Jak ráda trávíte chvíle volna?

Protože mě úžasně dobíjí a osvěžuje příroda, tak se nejraději procházím buď v přírodě s pejskem, anebo tam, kde se mi zrovna zachce, podle nálady. Může to být nábřeží u řeky, kopec s výhledem na hory, ale i příjemná kavárna a četba oblíbené knihy.

Ráda regeneruju síly o samotě, ve svém klidu a tempu. Zároveň se moc ráda setkávám i s rodinou a přáteli. Takže ve svém volnu balancuju mezi obojím.”

Foto: Vojtěch Brtnický,  Linda Průšová

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Volba předsedkyně Asociace nezávislých divadel

Lenka Havlíková, ředitelka Divadla X10, zvolena do čela organizace věnující se kulturní advokacii

Lenka Havlíková, ředitelka Divadla X10, byla v pátek na valné hromadě Asociace nezávislých divadel zvolena do čela této organizace, která se již od roku 2016 věnuje kulturní advokacii. Valná hromada se konala v prostorách Divadla Archa, kam zástupce nezávislých divadel přišel pozdravit ministr kultury Lubomír Zaorálek. Zároveň stihl i krátkou debatu se zástupci zahraničních zástupců nezávislého sektoru, kteří přijeli do Prahy na valnou hromadu evropské asociace nezávislých scénických umění EAIPA (European Association of Independent Performing Arts).

V pátek byli zvoleni rovněž další členové Rady AND ČR. Na post 1. místopředsedy byl zvolen Štěpán Kubišta, ředitel divadla Jatka78, který byl předsedou od založení AND ČR doposud. 2.  místopředsedou, který má na starost především otázky regionů, byl zvolen Jan Kvasnička, ředitel a zakladatel spolku KULT, který v Ústí nad Labem organizuje stejnojmenný festival. Dalšími členy Rady se stali Jakub Vedral, jinak též člen prezidia Českého střediska ITI, a Tereza Sochová, ředitelka Cabaretu Calembour. Revizorem se stal Ivo Kristián Kubák, umělecký ředitel souboru Tygr v tísni.

„Asociace nezávislých divadel se za pět let své existence stala důležitým hráčem advokacie kulturního sektoru, na jejím směřování není třeba nic měnit. Budeme se nadále věnovat strategickým dokumentům, jednání se státní správou i samosprávou o konkrétních opatřeních v rámci financování kultury i zákonných norem. Kultura je podstatnou složkou života společnosti, je zdrojem kreativity a inovací, které jsou motorem jejího vývoje,“ říká nově zvolená předsedkyně Lenka Havlíková.

Součástí Valné hromady byla i diskuse na téma dopadů pandemie na sektor nezávislých performativních umění. Debaty se účastnila prezidentka EAIPA Ulrike Kuner, zástupci nezávislého sektoru z Německa, Itálie, Slovinska a Bulharska, radní pro kulturu Hana Třeštíková a náměstek ministra kultury pro živé umění Milan Němeček. Velkým tématem diskuse bylo zavádění minimálních odměn pro umělce a pracovníky v kultuře, které schválila například města Berlín či Vídeň, a o tuto částku navýšila městské dotace. Tomuto tématu se bude AND určitě věnovat a diskutovat jej s představiteli krajů, měst a obcí.

Foto:  Pavla Haluzová

Barbora Koláčková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Mezinárodní letní škola Divadla Archa 2021

Právě přijímá přihlášky

Letošní ročník Mezinárodní divadelní školy proběhne od 22. 8. do 5. 9. 2021. Hlavní ateliéry jsou 1) technika viewpoints a textové zdroje dokumentárního divadla, 2) světlo jako prostor dění a 3) sound design.

Mezinárodní letní škola Divadla Archa je platformou pro rozvíjení praktických dovedností a efektivních metod spolupráce při tvorbě soudobého divadla.

Dramaturgie Archy je stále více zaměřená na divadlo, které čerpá z autentických zdrojů. Dokumentární divadlo, divadlo kolektivní tvorby či devised theatre jsou termíny, které popisují divadelní představení zaměřená na bezprostřední problémy společnosti a reflektující aktuální sociální a politické otázky. Umělecké zpracování každodenní reality přináší kromě tematických rovin i specifické umělecké postupy.

Vzniká nový divadelní jazyk, odlišný od vyjadřování tradičních divadelních inscenací. Na základě dlouholetých zkušeností s projekty dokumentárního divadla a na základě zájmu umělců, kteří se takovéto tvorbě věnují nebo se chtějí věnovat, se Divadlo Archa rozhodlo založit mezinárodní letní školu, která by se věnovala metodám, technikám dokumentárního divadla a divadelní tvorby v sociálním kontextu obecně.

Termín uzávěrky je 4. 7. 2021.

Více informací v souboru níže.

Sdílet

Ke stažení: Summer-School-2021-Brochure-1.pdf

Bližší informace: https://www.divadloarcha.cz/en/

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Bude „Žlutá tma“ v únoru?

Divadlo ARCHA přesunulo zajímavý projekt pro školy (navazující na inscenaci Petra Nikla) z cyklu „Dívat se a vidět“ na letošní druhý měsíc

Dívat se a vidět“ („Žlutá tma“)

Tato vybraná inscenace, z cyklu ARCHA ŠKOLÁM, s lektorským úvodem a následnou debatou s tvůrci, se přesouvá ze 14. října 2020 na pátek 19. února 2021. Je určena zájmovým skupinám studentů a jejich učitelům.

Program „Dívat se a vidět“ chce otevřít spektrum vnímání soudobého divadla v kontextu ostatních forem umělecké tvorby.

Program „Dívat se a vidět“ hodlá rozšířit povědomí studentů o soudobém divadle. Zejména jako o unikátním prostředku umělecké výpovědi. Chce žáky a studenty přivést k samostatnému uvažování, otevřít jim cestu k individuálnímu emotivnímu prožitku z umění a k následné reflexi.

Cílem celé akce je vytvořit prostor pro nový pohled na divadelní tvar, který není primárně založen na dramatické hře a jeho protagonisté nejsou vždy profesionálními herci.

»Dívat se a vidět« – „Žlutá tma“

14. října 2020 Petr Nikl: „Žlutá tma“

PŘESUNUTO NA 19. 2. 2021

17.30 – 18.30 Lektorský úvod za účasti Petra Nikla

19.00 – 20.30 Vlastní představení „Žlutá tma“ v Divadle Archa

20.30 – 21.15 Setkání s tvůrci

Lektorka: Jana Svobodová

TANEČNÍ MAGAZÍN