Je umění udržitelné? A co další lockdown?

Signal Festival zve na sympozium o udržitelnosti kulturního a uměleckého prostředí do Divadla Archa

Jak dělat udržitelné či ekologičtější umění, výstavy a festivaly? Jak se zachovat, když přijde další uzavření kulturních institucí a lockdown znemožňující prezentaci umění ve fyzickém prostoru? Na tyto a mnohé další otázky se ptá sympozium Signal Talks, které pořádá Signal Festival 15. října od 10:00 do 17:00 hodin v Divadle Archa. Nese jasný podtitul PLAN C: Udržitelnost kulturního a uměleckého prostředí a proběhne zdarma. Návštěvníci zde budou moci vidět také výstavu děl 4 studentů ateliéru Time-Based Media z Fakulty umění a designu UJEP, kteří reflektují témata environmentální krize či změny klimatu

 

Sympozium PLAN C: Udržitelnost kulturního a uměleckého prostředí rozvine diskuzi o udržitelnosti v souvislostech lokálního uměleckého prostředí. Zaměří se přitom na realizaci udržitelných uměleckých výstav a festivalů, udržitelnost jako samotný obsah a téma kulturních událostí a uměleckých děl, ale i médium umělecké tvorby či způsoby, jakými sami umělečtí a kulturní organizátoři realizují své akce. Proběhne na půdě Divadla Archa 15. října od 10:00 do 17:00 hodin.

V první části věnované udržitelnosti kulturního a uměleckého prostředí vystoupí mimo jiné Veronika Čechová (Společnost Jindřicha Chalupeckého), András Cséfalvay, Veronika Bromová, kurátoři Marika Kupková a David Korecký, Martina Ivičič představí festival DOM nebo Stepan Vashkevich z Institutu cirkulární ekonomiky.

Signal Festival letos představí novou aplikaci Signal AR zaměřenou na rozšířenou neboli augmentovanou realitu. Druhá část sympozia proto nahlédne podrobněji na témata této nové reality v nejrůznějších kontextech. Věnovat se bude AR jako prostředku k tvorbě či zprostředkování umění či významu a využití technologie AR v širším společenském či mediálním prostředí. Diskutovat budou mimo jiné umělkyně Radka Bodzewicz, ředitel Signal Festivalu Martin Pošta, Helena Lukášová, András Cséfalvay, Ján Pernecký a další.

Signal Festival dlouhodobě podporuje nejmladší generaci audiovizuálních umělců. Během festivalových dní tak od 14. do 17. října v Divadle Archa představí rovněž výstavu 4 studentů ateliéru Time-Based Media z Fakulty umění a designu Univerzity J. E. Purkyně. Prezentovaná díla reflektují témata environmentu a změny klimatu, pracují s možným subjektivním výkladem reality a zabývají se otázkami vesmírného odpadu. Výstava s názvem Anabáze představí díla Jana Poše, Štěpána Kováře, Karima Tarakije a Vojtěcha Groota.

Signal je festival digitální a kreativní kultury. Spojuje současné vizuální umění, městský prostor a moderní technologie. Stal se nejnavštěvovanější kulturní událostí v České republice. Program je tvořen renomovanými zahraničními i českými umělci z oblasti light designu, vizuálního a digitálního umění, umělé inteligence a konceptuálního umění. Festival rád vzdělává sebe i návštěvníky. Spojuje historické kulisy milované Prahy s nejnovějšími technologiemi a současnými společenskými tématy. Signal Festival je jedním z největších producentů současného umění u nás. Podporuje nejmladší české tvůrce, stál u vzniku více než osmdesáti originálních instalací, které byly vytvořeny speciálně pro festival. Pořádá doprovodné programy pro děti, odbornou veřejnost i studenty. Spolupracuje s celou řadou zahraničních festivalů a kulturních institucí.

Na Hraně. Tak se jmenuje nová výstava intermediální umělkyně Radky Bodzewicz, která čeká návštěvníky v rámci doprovodného programu Signal Festivalu v Bold Gallery v pražských Holešovicích. Bodzewicz absolvovala AVU v ateliéru Vladimíra Kokolii. Během roku 2016 studovala na Robert Gordon University-Gray’s School of Art ve skotském Aberdeenu. V roce 2018 se stala finalistkou berlínské ceny Leinemann-Stiftung für Bildung und Kunst Award. Umělkyně v posledních letech kombinuje malbu s rozšířenou realitou. Její malba zaujímá prostor mezi skutečností a abstrakcí. Motivy oscilují mezi sakralitou a každodenností. Výraz se pohybuje mezi ornamentem a intuicí. Prezentace se nachází částečně v běžné realitě, částečně v té virtuální.

Na Hraně je dočasná výstava, která se po 4 festivalových dnech přesune do online prostoru.

Vernisáž proběhne již 13. října od 18:00 hodin.

Výstava je zdarma

  1. ročník Signal Festivalu proběhne od 14. do 17. října 2021
    Každý den od 19:00 do 24:00 hodin

Více informací na www.signalfestival.com

Facebook: www.facebook.com/SignalFestival

Instagram: www.instagram.com/signalfestival/

Poděkování:

Festival digitální a kreativní kultury Signal vzniká za laskavé podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Ministerstva pro místní rozvoj ČR, městských částí Praha 1, Praha 7, Praha 8

Partneři:

Za podpory: MHMP, Ministerstvo kultury

Hlavní partner: Mercedes-Benz, Kooperativa, World of Tanks

Oficiální partner: Pražská plynárenská, PlayStation, De’Longhi

Generální mediální partner: Česká televize

Hlavní mediální partner: Český rozhlas, Reflex, JCDecaux

Partner festivalového deníku: Deník N

Mediální partner: Czechdesign, Art & Antiques, Prague Morning

Partneři: Praha 1, Praha 8, Praha 7 art district, Výstaviště Praha, Pre, Technologie Hlavního města Prahy

Oficiální dopravce: Dopravní podnik hl. m. Prahy

Nikola Lörinczová 

pro Taneční magazín

INspiraCe

420PEOPLE a Orchestr BERG se spojily v novém hudebně-tanečním projektu

INspiraCe, tak se jmenuje nový experimentální hudebně-taneční projekt, který vznikl díky exkluzivnímu spojení tanečního souboru 420PEOPLE a Orchestru BERG. Jeho premiéra se koná 17. a 18. 8. 2021 v divadle Archa. A vy se můžete těšit na unikátní symbiózu choreografie Sylvy Šafkové a hudby Tomáše Reindla, která dává vyniknout interakci tanečníků a hudebníků. A rozhodně je v ní prostor i pro improvizaci!

Experimentální hudebně-taneční projekt 420PEOPLE a Orchestr BERG převádí na jeviště divadla Archa skladatelské postupy a principy společně s choreografií Sylvy Šafkové.

V názvu představení se skloubí inspirace kultovní skladbou Terryho Rileyho „In C“ z roku 1964, ale i celý žánr minimalistického přístupu k hudbě. Umocňuje tak umělecký zážitek nejen milovníkům tance.

Jasná choreografie a jistá dávka improvizace a interakce tanečníků s hudebníky v autorské hudbě Tomáše Reindla vás přesvědčí o tom, že minimalismus nemá jen jednoduché linie. Scénografie, vytvořená na základě repetitivních tónů a minimalistických prvků celého představení, se přelévá, pohybuje, stejně jako hudba a její tóny. Nenechte si ujít nový hudebně-taneční projekt v divadle Archa!

 

Choreografie: Sylva Šafková

Autorská hudba: Tomáš Reindl / Omnion

Scénografie & kostýmy: Anna Chrtková

Světelný design: Martin Špetlík

ÚČINKUJÍ:

420PEOPLE – Francesca Amante, Tomáš Červinka, Francesca Ginepro, Simona Machovičová, Filip Staněk

Orchestr BERG – Jana Jarkovská (flétna), Jana Kubánková (housle), Kateřina Lískovcová (viola), Helena Velická (violoncello), Zlata Vohryzková (klarinet) & Tomáš Reindl / Omnion (elektronika, tabla atd.)

Představení proběhne za dodržení aktuálně platných mimořádných opatření.

Více informací najdete na: https://www.divadloarcha.cz/cz/pokladna-a-vstupenky.html

Zuzana Rybářová

pro Taneční magazín 

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a fyzioterapeutkou Markétou Stránskou

„Fyzioterapie i choreografie mají mnoho společného“

Markéta Stránská

 Choreografka, tanečnice, fyzioterapeutka,  to jsou profese Markéty Stránské, která o sobě říká: „Jsem šťastná, že dělám to, co mě zajímá a baví, a ještě k tomu mi to dává smysl a pocit naplnění.“ S tancem začínala velice brzy a to ve folklorním souboru, nějakou dobu byla zdravotním klaunem. Láska k tanci jí zůstala a její taneční dovednosti můžeme obdivovat v tanečních představeních – Chybění, LeŤ a …Or to Be.   

V jednom rozhovoru jste řekla, že jste tančila od malička a podle vyprávění vaší maminky, jste se neustále někde točila v šatečkách. A v první třídě ZŠ jste začala tančit ve folklorním souboru. Co vás ještě kromě tance bavilo? Jak jste prožívala svá dětská léta?

„Měla jsem úžasné dětství. Trávila jsem ho velmi často na venkově u mých příbuzných, společně s mou sestrou, bratránky a sestřenkou. Hodně  času  jsme byli venku na dvoře nebo na loukách, v lese, vymýšleli jsme různé vlastní hry, lezli jsme po stromech, skákali do kupy sena, v lese jsme stavěli domečky ze šišek a klacíků, vyšlapávali jsme si vlastní pokojíky ve vysoké trávě… A taky jsme přirozeně pomáhali při běžných pracích, jako bylo sušení sena, krmení králíků apod. S rodiči jsme často jezdili na výlety anebo k nám do hor na chalupu. Hodně mě taky bavily výlety s mojí mamkou, když jsem byla ještě ve školkovém věku. Jezdily jsme po hradech a zámcích v našem kraji, protože maminka pracovala při památkovém ústavu jako zahradní architektka a občas mě brávala s sebou.“

Na střední škole jste se také věnovala amatérsky loutkoherectví a na vysoké škole jste nějakou dobu působila jako zdravotní klaun ve východočeských nemocnicích. Čím jste chtěla být?

„Profesí, o kterých jsem si snila, bylo více. Určitě to byla veterinářka nebo pečovatelka v zoo, protože miluju zvířata. Anebo patoložka, protože jsem byla zvědavá, jak vypadá tělo zevnitř 😊 Chtěla jsem být také astronomka, protože mi fascinuje vesmír a jeho nedozírnost… Taky jsem chtěla být oceánoložkou nebo dokumentaristkou a natáčet dokumenty typu National Geographic. A na střední škole mě určitě napadlo i herectví.“

Co vás přivedlo ke studiu fyzioterapie na univerzitě v Olomouci?

„Vlastně to bylo propojení zájmu o biologii a touha poznat podstatu pohybu, nahlédnout více do fungování těla, vzniku pohybu, všech těch fascinujících a zázračných dokonalých mechanismů. Podvědomě určitě hrála svou roli také přirozená touha se hýbat, tančit. Jsme celkem sportovní rodina, máme to v genech. Během let ve fyzioterapeutické praxi, a vlastně už na studiích jsem zjistila, že fyzioterapie je náramně tvůrčí obor. A že mezi fyzioterapeuty je mnoho lidí s uměleckým nadáním.“

Bylo Vám 25 let a vážná nemoc vás připravila o levou nohu. Trvalo vám dlouhých devět let, než jste se opět vrátila k tanci, když jste v roce 2012 začala navštěvovat v Divadle Archa v Praze Taneční atelier Simulante bande. Proč jste si vybrala právě současný tanec? 

„To bylo dílem „náhody“ – viděla jsem v Divadle Archa to představení a opravdu moc se mi líbilo. Proto jsem taky začala chodit na taneční lekce. A že se učím něco, čemu se říká současný tanec, jsem se dozvěděla, nebo spíše pochopila až posléze. Už jsem byla v proudu a bavilo mě to, nadchla mě určitá svoboda a volnost v tomto druhu tance.“

V roce 2015 jste se jako performerka představila v inscenaci taneční skupiny VerTeDance, Chybění a za toto představení jste byla nominována, o rok později, mezinárodní porotou festivalu Česká taneční platforma na cenu Tanečník/ce roku 2015. Jaké to bylo předstoupit před diváky na scéně?

„Upřímně, byl to splněný tajný sen 😊

O tři roky později, v září 2018, měl úspěšnou premiéru Váš choreografický taneční sólový debut LeŤ ve Studiu ALTA v Praze, kde tančíte na jedné noze, s protézou a berlemi. Někde jste řekla, že tančit na jedné noze je lehčí, než chodit s protézou…

„To už neplatí – mám totiž novou protézu, která funguje velmi podobně jako moje druhá noha. Je úžasné pozorovat a na vlastní kůži zažívat, jaké technologické vychytávky lidé dokážou vymyslet a sestavit. Od doby, co mám novou protézu, se mi hodně zlepšila kvalita života.

Ale je pravda, že když tančím bez berlí a bez protézy, cítím se přirozeně a velmi svobodně. Stejně jako ve vodě.“

Na tanečním projektu …Or to Be spolupracujete s francouzským tanečníkem Jeanem Gaudainem. Jak k této spolupráci došlo? A jak se vám pracuje v současné koronavirové době, kde to s kulturními akcemi neví vůbec lehké?

„S Jeanem jsme se setkali už před cca 6 lety. Viděla jsem jeho práci na festivalu KoresponDance ve Žďáru nad Sázavou, a hodně mě zaujal styl jeho tvorby, projev, uvažování. Potom byl mým koučem na choreografické rezidenci pořádané Centrem choreografického rozvoje SE.S.TA. v Praze. Během této rezidence nám s Jeanem došlo, že máme profesně i lidsky hodně společného, prostě to klaplo. A od té doby různě spolupracujeme a vzájemně se inspirujeme, učíme, obohacujeme. Moc si toho vážím.

V koronadobě to byla výzva hlavně kvůli omezení cestovat – protože Jean žije v Paříži, museli jsme spoustu věci řešit online, zkoušení i hraní jsme museli odložit. Stejně jako všichni ostatní. Občas to bylo frustrující, ale jinak jsem nadšená z našeho týmu, který je úžasně zapálený pro věc.“

Kromě tance a choreografie se věnujete také práci fyzioterapeutky se specializací na rehabilitaci ruky. Je Vám některá z těchto činností bližší, nebo Vás naplňují svým způsobem všechny?  

„Přesně tak, obě profese se mi krásně prolínají a mám je obě moc ráda. Fyzioterapie i tanec/ choreografie mají opravdu mnoho společného. Jsem šťastná, že dělám to, co mě zajímá a baví, a ještě k tomu mi dává smysl a pocit naplnění.“

 Jak ráda trávíte chvíle volna?

Protože mě úžasně dobíjí a osvěžuje příroda, tak se nejraději procházím buď v přírodě s pejskem, anebo tam, kde se mi zrovna zachce, podle nálady. Může to být nábřeží u řeky, kopec s výhledem na hory, ale i příjemná kavárna a četba oblíbené knihy.

Ráda regeneruju síly o samotě, ve svém klidu a tempu. Zároveň se moc ráda setkávám i s rodinou a přáteli. Takže ve svém volnu balancuju mezi obojím.“

Foto: Vojtěch Brtnický,  Linda Průšová

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Volba předsedkyně Asociace nezávislých divadel

Lenka Havlíková, ředitelka Divadla X10, zvolena do čela organizace věnující se kulturní advokacii

Lenka Havlíková, ředitelka Divadla X10, byla v pátek na valné hromadě Asociace nezávislých divadel zvolena do čela této organizace, která se již od roku 2016 věnuje kulturní advokacii. Valná hromada se konala v prostorách Divadla Archa, kam zástupce nezávislých divadel přišel pozdravit ministr kultury Lubomír Zaorálek. Zároveň stihl i krátkou debatu se zástupci zahraničních zástupců nezávislého sektoru, kteří přijeli do Prahy na valnou hromadu evropské asociace nezávislých scénických umění EAIPA (European Association of Independent Performing Arts).

V pátek byli zvoleni rovněž další členové Rady AND ČR. Na post 1. místopředsedy byl zvolen Štěpán Kubišta, ředitel divadla Jatka78, který byl předsedou od založení AND ČR doposud. 2.  místopředsedou, který má na starost především otázky regionů, byl zvolen Jan Kvasnička, ředitel a zakladatel spolku KULT, který v Ústí nad Labem organizuje stejnojmenný festival. Dalšími členy Rady se stali Jakub Vedral, jinak též člen prezidia Českého střediska ITI, a Tereza Sochová, ředitelka Cabaretu Calembour. Revizorem se stal Ivo Kristián Kubák, umělecký ředitel souboru Tygr v tísni.

„Asociace nezávislých divadel se za pět let své existence stala důležitým hráčem advokacie kulturního sektoru, na jejím směřování není třeba nic měnit. Budeme se nadále věnovat strategickým dokumentům, jednání se státní správou i samosprávou o konkrétních opatřeních v rámci financování kultury i zákonných norem. Kultura je podstatnou složkou života společnosti, je zdrojem kreativity a inovací, které jsou motorem jejího vývoje,“ říká nově zvolená předsedkyně Lenka Havlíková.

Součástí Valné hromady byla i diskuse na téma dopadů pandemie na sektor nezávislých performativních umění. Debaty se účastnila prezidentka EAIPA Ulrike Kuner, zástupci nezávislého sektoru z Německa, Itálie, Slovinska a Bulharska, radní pro kulturu Hana Třeštíková a náměstek ministra kultury pro živé umění Milan Němeček. Velkým tématem diskuse bylo zavádění minimálních odměn pro umělce a pracovníky v kultuře, které schválila například města Berlín či Vídeň, a o tuto částku navýšila městské dotace. Tomuto tématu se bude AND určitě věnovat a diskutovat jej s představiteli krajů, měst a obcí.

Foto:  Pavla Haluzová

Barbora Koláčková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN