Vzlet začíná třetí kulturní sezonu, buďte u toho

Vršovická kulturní křižovatka startuje novou sezonu

Vršovická kulturní křižovatka startuje 14. září novou sezonu. Ve třetí sezóně Vzletu se publikum může těšit na projekty, které spojuje odvážné překračování žánrů.

Na rohu Holandské a Norské ulice se od první poloviny září bude vyjímat nové umělecké dílo. Banner na fasádu vršovické kulturní křižovatky připraví autorská dvojice Michal Pěchouček & Rudi Koval působící pod značkou unconductive trash. Třetí sezona odstartuje v týdnu od 12. září projektem 5:59 na scéně a odhalením venkovního banneru a vernisáží dvou výstav uvnitř Vzletu, které proběhnou 14. září. V nové sezoně se kromě nových divadelních inscenací, sousedských akcí, programu pro děti a koncertů můžete těšit na řadu úspěšných projektů z původní produkce Vzletu. Projekty premiérované v loňské sezóně sklidily vynikající ohlasy veřejnosti a pro všechny z nich je typické neotřelé překračování žánrů. 

Do Vzletu se po prázdninách vrací „oživlý podcast“ 5:59 na scéně. Tento mimořádný formát spojuje novinařinu s prvky divadelní inscenace a překračuje rozhlasový zážitek směrem k jevištní podobě. Živé hosty doprovází hudba, video a fotografie a diváci tak mají možnost vidět, jak jim obraz a zvuk doslova vzniká před očima. Vytvořit „třírozměné noviny”, které dávají jednotlivým příběhům scénickou podobu, bylo snem zkušené novinářky a spoluautorky stejnojmenného podcastu serveru Seznam Zprávy Lenky Kabrhelové.  Ve spolupráci s divadelní režisérkou a průkopnicí práce s technologiemi na scéně Petrou Tejnorovu připravily pro Vzlet jedinečnou mediální a žánrovou fúzi, v níž zazněly například dosud nezveřejněné odposlechy z kauzy exposlance Davida Ratha. 5:59 na scéně proběhne 12. a 13. září ve Vzletu.

„V projektu 5:59 na scéně nám šlo o to, abychom na jevišti rozvinuli ty části příběhů, na které v podcastu nezbývá prostor. Na rozdíl od toho, co vidíme na české divadelní scéně, kde obvykle stojí herci nebo performeři a snaží se něco zahrát, se tady diváci potkají s vypravěči příběhů, kteří nemají jevištní zkušenost, ale přichází nám něco sdělit. Důležité je právě to, že naši hosté mají co říct. Na scéně dáváme jejich příběhům jevištní podobu, čímž překračujeme rozhlasový žánr a přinášíme jedinečný zážitek. Formát 5:59 na scéně bude vždy částečně improvizovaný, protože vzniká teď a tady – ať už se to týká zvuku, videa nebo samotného vyprávění,” komentuje spoluautorka Marta Ljubková.

Druhý ročník festivalu čisté improvizace Volná jízda vypukne ve Vzletu 15. a 16. září. Během bohatého dvoudenního programu vystoupí například Divadlo Vosto5, České národní improvizační divadlo nebo soubor My kluci, co spolu chodíme. Volná jízda jako festival překračuje žánr předem připravených inscenací. Vystoupení jednotlivých souborů nepatří do žádné kategorie, nedělí se na žádné disciplíny a nepředchází mu žádná příprava.

„Dlouho jsme si s Vosto5 mysleli, že čistou divadelní improvizaci z ‚nulového‘ bodu, tj. bez příprav a disciplín u nás děláme jenom my a možná ještě vrchní současný ezoterik Jaroslav Dušek s Divadlem Vizita. Pak se ale ukázalo, že podobných skupin je více a jsou skvělé. Často lepší než my. Když jsme začali hrát a ovlivňovat dramaturgii ve Vzletu, tak nápad na festival Volná jízda byl logickým vyústěním této naší záliby v krajně rizikovém divadelním improvizování pod heslem: ‚Průšvih, nebo pochvala. Nic mezi tím‘,” zve na festival programový ředitel Vzletu Petr Prokop.

Na podzim bude ve Vzletu k vidění také netradiční opera Zabijačka s podtitulem ‚Hladový je vždycky smutný, nacpat bříško, to je nutný‘. Publikum se na původní komickou operu o třech dějstvích v režii Jiřího Havelky a Veroniky Loulové může těšit 6. a 7. listopadu. Autoři v ní doslova tančí mezi žánry a svým netradičním uměleckým počinem sklízí úspěch u širokého spektra diváků – od milovníků opery přes milovníky lidové zábavy a milovníky tlačenky až po milovníky Divadla Vosto5 a divadla obecně. Vedle věhlasných režijních jmen stojí za Zabijačkou řada úspěšných osobností. Spoluautorem hudby je zkušený a vyhledávaný skladatel Ivan Acher. Ústřední postavu Řezníka ztvárnil operní zpěvák Vladimír Chmelo, který pravidelně hostuje například v Metropolitní opeře v New Yorku. Scénografii vytvořil Dragan Stojčevski, jenž je mimo jiné autorem scénické podoby oceňované opery Alcina v produkci Národního divadla Brno.

Dramaturgyně Marta Ljubková k Zabijačce dodává: „S českými tradicemi je to trochu potíž – na jedné straně si jich vážíme, na druhé se jich trochu bojíme. Zabijačka je ideální most přes řeky obav: je to opera ve smetanovském duchu, ale není vůbec konvenční, a zároveň se tam ‚po česku‘ zabíjí, ale není to zas tak morbidní. Bavilo nás hrát si s očekáváním toho, co má být (hudba, jídlo, poprava prasete) – a co z toho nakonec vzejde.” 

Vstupenky koupíte na www.vzlet.cz nebo vždy 60 minut před začátkem na pokladně Vzletu, kterou najdete ve velkém foyer v prvním patře na adrese Holandská 669/1 – Vršovice. Platit můžete v hotovosti nebo kartou.

Vzlet otevřely v roce 2021 tři pražské kulturní organizace – Divadlo Vosto5, barokní orchestr Collegium 1704 a vršovické Kino Pilotů. Sto let starý sokolský biograf tak po desítkách let opět pulzuje životem. Do Vzletu můžete vyrazit za divadlem, hudbou, výstavou, vzdělávacími programy nebo si zatančit na plese.

 

Lucie Kecová 

pro Taneční magazín

Festival 4 + 4 dny v pohybu zaplní Erpet Smíchov

27. ročník festivalu otevře opuštěnou pražskou budovu

5.– 16. 10. 2022

Už posedmadvacáté otevře opuštěnou pražskou budovu festival současného umění 4 + 4 dny v pohybu. Tentokrát zve ve dnech 5. – 16. října do bývalého sportovního centra Erpet Smíchov, představení a performance budou probíhat také v Divadle Archa a Paláci Savarin.

Být někdo jiný, někde jinde, někdy jindy je letošním festivalovým tématem, reflektující současný stav světa s humorem i návody, jak krizi řešit.

Erpet, dříve Sportovní hala TJ Tatry Smíchov, byl postaven ve stylu pozdní moderny roku 1980 dle projektu architekta Zdeňka Staška. Festival obsadí nejen vnitřek budovy, ale také venkovní prostory sportoviště, ať už hřiště nebo bazény.

„Jsme rádi, že budeme moci návštěvníkům ukázat až surreálnou umělou krajinu, která byla původně vytvořena pro potřeby bývalého golfového trenažeru uvnitř objektu,“ říká za pořadatele Markéta Černá.

Velkorysé prostory zaplní výstava současného umění nabízející návštěvníkům díla šesti desítek českých umělců jako je Tomáš Svoboda, Alena Kotzmannová, Aleš Novák, Michal Pěchouček, Milan Mikuláštík, Markéta Othová, Eva Koťátková, Tomáš Vaněk, umělecká skupina Rafani a mnoha dalších. Kurátorkami letošní výstavy jsou Gabriela Kotíková a Denisa Václavová.

„Prostor nám tentokrát nabízí možnost s ním intenzivně pracovat a tak budou umělci v rámci měsíční rezidence připravovat díla přímo pro Erpet. Divákům nabídneme takovou výstavní bojovku. Zážitkem je samotné místo a výstavu si mohou objevovat i nacházet v golfovém odpališti nebo opuštěném bazénu,“ dodává Václavová.

V Divadle Archa proběhnou vystoupení uznávaných mezinárodních projektů propojující multimédia, živou hudbu, tanec a performance, do Archy můžete zamířit také na výstavu slovenského fotografa Ctibora Bachratého.

Před třemi lety nadchl pražské publikum nejpopulárnější italský divadelní soubor Motus se svou celosvětově úspěšnou inscenací MDLSX. Letos se výjimečná herečka, tanečnice, DJka a modelka italské značky Gucci, Silvia Calderoni, vrací s tragédií Tutto brucia (Vše hoří), inspirovanou Eurípidovými Trójankami, jenž je stejně současná jako temná. Calderoni tentokrát doprovodí tanečnice Stefanie Tansini a hudebnice R.Y. F. (Francesca Morello).

V nejnovějším představení Lavagem brazilské umělkyně Alice Ripoll a skupiny umělců z ghetta Cia REC se skutečnost mísí s fantazií a vytváří delirium připomínající apokalyptický sen. Podstatu umíněné inscenace Lullaby for Scavengers všestranně talentovaného Londýňana komika a video umělce Kima Noblea vystihuje její název “Ukolébavka pro mrchožrouty”), jež nepostrádá poetickou přitažlivost. Kim využívá provokativní humor, s jehož pomocí odkrývá lidský úděl: témata jako smrt, sexualita, gender nebo víra pojednává se suchým smyslem pro humor kombinujícím tragédii s absurdnem.

„Mám tři problémy: kapitalismus, patriarchát a jak je možné, že nás umění nedokáže zachránit,“ říká kanadský choreograf Frédérick Gravel. Ten odlupuje jednotlivé vrstvy vlastní duše, aby obnažil své strachy a vypustil netvora hamižnosti v sólu s názvem  Fear and Greed (Strach a chamtivost) , v němž se odhaluje až na dřeň. Jeho plynulé přechody mezi tancem, zpěvem a terapií, kterou si sám ordinuje, doprovází rocková skupina.

Festival 4 + 4 dny v pohybu je již od roku 2009 součástí mezinárodního networku In Situ, jehož současný projekt (UN)COMMON SPACES zahrnuje spolupráci devatenácti festivalů z celé Evropy a podporu dvaceti nových projektů určených pro veřejný prostor. V rámci letošního ročníku 4 + 4 dny v pohybu se divákům představí belgický umělec Johannes Bellinkx s projektem Continuum, který bude probíhat ve dnech 14. a 15. října v prostorách Paláce Savarin. Ve dnech 11. a 12. října se uskuteční v ulicích Smíchova interaktivní performance Frame španělského souboru Eléctrico 28.

Kromě výstavy, tanečních, divadelních a hudebních vystoupení, komentovaných prohlídek či programu pro děti, proběhne v rámci festivalu 4 + 4 dny v pohybu také tradiční festivalová škola hostící experty na Management umění a festivalové a galerijní manažery, kteří se podělí o své zkušenosti.

Adresa místa konání: 

Sportovní centrum Erpet Smíchov, Strakonická 4, Praha 5

YouTube / Vimeo:

Eléctrico 28 https://vimeo.com/680338555

Frederick Gravel: https://vimeo.com/392554539

Alice Ripoll: https://vimeo.com/650936401

 

Anna Mašátová

pro Taneční magazín

FRANZ KAFKA, STILLER, Modrovous i truhlář v květnu ve STUDIU HRDINŮ

Co nás čeká v květnu ve Studiu Hrdinů v Praze 7.?Dole pod Národní galerií.

STUDIO HRDINŮ květen 2019

pá 3. 5.

20.00 divadlo

Thomas Bernhard: „Zdání klame“

režie: Jan Horák a Michal Pěchouček

po 6. 5.

20.00 divadlo

Ivana Uhlířová / Vojtěch Mašek: „Mimo zápis“

režie: Ivana Uhlířová

út 7 . 5.

20.00 divadlo

Gert Hofmann / Lucie Trmíková: „Pomocník Walser“

režie: Jan Nebeský

po 13. 5.

20.00 divadlo / premiéra

Max Frisch: „Stiller“

režie: Ivan Buraj

Ivan Buraj

st 15. 5.

20.00 divadlo

Wolfram Lotz: „Pár vzkazů veškerenstvu“

režie: Jan Horák a Michal Pěchouček

pá 17. 5.

20.00 divadlo

Ladislav Fuks / Miloš Horanský: „Pan Theodor Mundstock“

režie: Miloš Horanský

so 18. 5.

20.00 divadlo / novinka

Max Frisch: „Stiller“

režie: Ivan Buraj

po 20. 5.

20.00 divadlo

Thomas Bernhard: „Zdání klame“

režie: Jan Horák a Michal Pěchouček

út 21. 5.

20.00 divadlo / novinka

Max Frisch: „Stiller“

režie: Ivan Buraj

st 22. 5.

20.00 divadlo

Katharina Schmitt: „Molyneuxova otázka“

režie: Katharina Schmitt

čt 23. 5.

18.00 host / promítání

Josef Císařovský: „Obrazy pražské periferie“

pá 24. 5.

20.00 divadlo

Ladislav Fuks / Miloš Horanský: „Pan Theodor Mundstock“

režie: Miloš Horanský

ne 26. 5.

20.00 host / rozhlasové improvizace

Radio Ivo: „Život nedoceníš“

po 27.5.

20.00 divadlo

Thomas Bernhard: „Zdání klame“

režie: Jan Horák a Michal Pěchouček

út 28. 5.

20.00 divadlo / 60. repríza

David Zábranský: „Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny“

režie: Kamila Polívková

st 29. 5.

20.00 divadlo

Dea Loher: „Modrovous – naděje žen“

režie: Jan Horák a Michal Pěchouček

čt 30. 5.

20.00 divadlo / poslední dvě uvedení

Marguerite Duras: „Bolest“

režie: Ladislav Babuščák

pá 31. 5

20.00 divadlo

Franz Kafka: „Zpráva pro Akademii“

režie: Katharina Schmitt

 

Madla Zelenková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor se členy mladého souboru „Intelektrurálně“, ANDREOU DUDKOVOU, ANNOU CHRTKOVOU a JANEM MATÝSKEM

„Scénografie je pro nás situace“

Rozumí vaši rodiče tomu, co děláte? Naši teda ne. Nechceme na sebe mít nárok, že děláme ,To Umění´, které je chápáno pouze v našem uměleckém okruhu,“ tak zahájili tři mladí progresívní studenti náš ,trialog. Anna Chrtková a Andrea Dudková studují scénografii v ateliéru Jany Prekové na brněnské JAMU. Skupinu „Intelektrurálně“ s nimi tvoří ještě Jan Matýsek – dnes už absolvent stejného oboru. S návrhem „Praha není Česko´“ uspěli v otevřené výzvě vypsané Institutem umění a stali se tak nezávislými kurátory české expozice ve studentské sekci na letošním ročníku Pražského Quadriennale.

Kolektiv Intelektrurálně – zleva: Andrea Dudková, Anna Chrtková, Jan Matýsek před stánkem z Chlumce nad Cidlinou

Co myslí tím, když říkají, že „Praha není Česko“? Jak se to projevuje v jejich tvorbě a jakým způsobem na tento fenomén jejich expozice na PQ reaguje? TANEČNÍ MAGAZÍN musí za zprostředkování rozhovoru poděkovat nejen autorce Amálii Bulandrové, Czech Theatre Magazinu, pro nějž původně rozhovor vznikal, ale zejména Adamu Dudkovi.

Mohli byste se čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU stručně představit? Kdo tvoří umělecký tým projektu „Praha není Česko“?

Andrea, Honza a Anna – tvoříme spolu skupinu Intelektrurálně. A pak také úžasný produkční tým Adam a Eva. Dále máme okolo sebe ještě celý širší tým – lidi zodpovědné za grafiku a video, hudbu, a tak dál. A každý výlet má také svoje autory a vlastní produkci.

V rámci vaší expozice se nesetkáváme pouze s (jedním) výstavním objektem, nýbrž s konceptuálním projektem – jak byste jej popsali?

Náš projekt ,Praha není Česko´ má dvě roviny. Jednak na výstaviště přenášíme náš oblíbený stánek se zmrzlinou (pochází z Chlumce nad Cidlinou), uvnitř kterého bude sídlit pobočka cestovní agentury. A ta pořádá výlety-exkurze mimo Prahu. Stánek nějakým způsobem přenáší ne-Prahu do Prahy a prostřednictvím výletu zase Prahu (návštěvníky) do ne-Prahy. Jedná se tedy o jeden objekt ve výstavních prostorách a pak o takové, dejme-tomu, živé akce.

První pražská pivní tramway, konečné na Spořilově, v Praze 4, patří mezi ikony výletů. Je zajímavé, že v Chlumci nad Cidlinou, odkud pochází zmrzlinový stánek, vyrábí skvělé pivo Rodinný minipivovar U Vacků…

Kolik jednotlivých výletů, čili exkurzí bude? Půjde třeba i o výlety za komfortní zónu účastníků?

Výletů bude celkem šest. Hm, to záleží na nich, na účastnících 😊. A taky na typu výletu. Troufáme si tvrdit, že minimálně jeden z nich za komfortní zónu všech rozhodně půjde.

Kdo jsou autoři či organizátoři výletů?

To je celý širší tým okolo nás, který čítá studenty Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU a Ateliéru intermedii brněnské FaVU, mezioborový tým studentů z JAMU, dále kolektiv Czechia a Michala Pěchoučka. Jeden výlet připravujeme i my tři.

Vybírali jste lokality, zejména cíle výletů, podle nějakého klíče?

Dalo by se říct, že máme klíč v dramaturgických okruzích. Vytvořili jsme šest kategorií, které nesou spektrum a vážou se k národnostnímu specifiku. Jako například kultura, příroda, mytologie, téma vztahu práce a společnosti. Lokality jako takové ale už vybírali samotní autoři, kteří vytvářejí i program jednotlivých výletů.

Anna Chrtková

Považujete (pražský) umělecký svět za „uzavřený“? Jde podle vás o „sociální bublinu“?

Rozhodně je to sociální bublina, jako ostatně všechny jiné. Ale nejenom sociální, ale i kulturní – ta nás především pálí. Rozumí vaši rodiče tomu, co děláte? Naši teda ne. A to je i cíl naší expozice a našich výletů – nemít na sebe nárok, že děláme ,To Umění, které je chápáno pouze v našem uměleckém okruhu. Jde nám právě o setkávání jiných kruhů. Ve velkých městech se ukazuje reprezentativní kultura, která mimo ně pokulhává. V tomto kontextu považujeme expanzi PQ mimo Prahu za zásadní, důležité je pro nás právě to setkání.

Chápu to tak, že svými výlety přislibujete autenticitu – autentické Česko, potažmo autentickou kulturu mimo instituce a kulturní centrum Prahy. Je pro vás autenticita v umění zásadní?

No, to je těžká otázka. My vlastně tvoříme hyperrealismus, spíše než autenticitu. Protože ty situace, které na výletech-exkurzích vzniknou, jsou ve své podstatě řízené, režírované, animované. Návštěvníci jsou vloženi do konkrétní situace a je na nich, jak se zachovají, stejně jako na obyvatelích našich destinací.

Jan Matýsek kostýmovaný

Jakou roli tedy má ve vašich výletech jejich účastník, tedy divák?„Divák-účastník jede na výlet nebo na víc výletů. To je jeho základní aktivita. Dále je nositelem situace, je pilířem oné hyperreality, kterou stavíme, protože bez něj by nevznikla. Zároveň je ale každý účastník svobodný. Je to sice exkurze, ale je tam sám za sebe. Ve svém jednání má volnou ruku.“

Anna Chrtková v zrcadle (dějin?)

Co si od vlastního projektu slibujete?

Doufáme, že se podaří vytvořit situace, které budou vyvolávat otázky. Otázky o vztahu jednotlivce k ostatním, vztahu centra a regionu, o vztahu k lidem, kteří nemají blízko k umění. Chceme rozvést dialog. Zažít ,to´ společně, necítit se rozděleně. Je to o něčem společném a my sami nevíme, do čeho jdeme. Je jedno, kdo co dělá. Prostě se jede na výlet za někým, za něčím…“

Na závěr mám ještě dvě otázky přímo související s vaším oborem. Jaký je vztah vašeho projektu k současné scénografii?

Necítíme to jednoznačně jako cílený komentář nebo úder současné scénografii. Naše kontexty přesahují scénografii. Scénografie sama o sobě se vystavovat nedá. Je to o situaci, o vztahu, atmosféře. Místo toho, abychom vystavovali prázdný design, raději vytvoříme situaci.“

Andrea Dudková. Směje se? Anebo rozjímá?

A jak vy – umělecký tým – scénografii chápete? Najdete definici, na které se shodujete?

Rozhodně se všichni shodujeme v tom, že scénografie je pro nás situace, nějaký rámec dialogu, vztahu. Určitě to není jenom materiál.“

Amálie Bulandrová,

Czech Theatre Magazine,

pro TANEČNÍ MAGAZÍN