Jeden z vrcholů PQ 2019 je na slavném pražském ostrově!

Výrazná divadelnická osobnost dala významnou pečeť Pražskému quadriennale 2019. A to na pražské Štvanici. Místě, kde se slavily významné úspěchy v hokeji i tenisu!

Jeden z vrcholů PQ 2019, projekt nazvaný „CAMP Q“, jehož kurátorem je Ivo Kristián Kubák, představil dva progresivní proudy českého divadla – divadlo nezávislé a scénu interaktivní. Kurátora jsem jako velmi kreativního tvůrce poznal již před více než desetiletím. Na festivalu mladého divadla FEMAD v Poděbradech, na němž později TANEČNÍ MAGAZÍN mediálně participoval. Již tenkrát bylo jasné, že se formuje ve výraznou osobnost divadla moderního směru. Není náhodou, že projekt vznikl na pražském ostrově Štvanice. Umělecká dráha Ivo Kristiána Kubáka je totiž spjata se zdejší progresívní divadelní scénou Vila Štvanice.

Ivo Kristián Kubák

Jaký byl „CAMP Q“? Diváci se při něm volně pohybovali po vymezeném prostoru a bylo na nich, čemu nebo komu věnují pozornost. Jevištěm byly třeba opuštěný dům, ostrov či ulice. Herci rozeznatelní často jen podle detailů se pohybovali spolu s diváky a odhalovali jim vždy svou verzi příběhu.

Na vítězném scénografickém konceptu se podíleli výtvarníci spojení s nezávislými projekty – urbanista Radek Kolařík, architekt Petr Jakšík či scénografky, za něž jmenujme Anetu Grňákovou, Annu Hruškovou, Kamilu Polívkovou anebo Janu Špalovou.

Česká expozice byla instalována záměrně na ostrově Štvanice. Dostala podobu areálu fantazijního adaptačního tábora pro uprchlíky z cizích planet, který v průběhu konání přehlídky několikrát ožívá osmihodinovou interaktivní noční inscenací. A to za účasti stovky účinkujících z řad spolupracovníků participujících scén,” prozradil o projektu Ivo Kristián Kubák.

Diváci tak dostali unikátní možnost prožít v táboře paralelně se odvíjející příběhy; navštívit obchody, využít dalších služeb a seznámit se s cizími kulturami. A spatřit scénografickou výstavu v interakci s herci v rámci netradiční divadelní inscenace.

Ivo Kristián Kubák na Štvanici ve svém Campu Q

Scénář „CAMP Q“ vytvořili mladí čeští a katalánští autoři v rámci projektu Fabulamundi – Beyond Borders. Byl podpořen z evropského programu Creative Europe a jeho zástupcem v Česku je Divadlo Letí. „Střet kultur a hledání spojných bodů mezi nimi je pro nás zásadním tématem. Rádi bychom využili našich odlišných zkušeností a postojů k co nejkomplexnější reflexi této tematiky,” vysvětlil dramaturg této scény David Košťák.

Součást štvanického Campu Q

Celá instalace na Štvanici vznikla pod režijním vedením Martiny Schlegelové, nové umělecké šéfky činohry Jihočeského divadla a umělecké šéfky Divadla Letí. Po skončení PQ se instalace přesune do Českých Budějovic, kde se v září 2019 uskuteční další dvě představení.

Foto: Eva Smolíková

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Zlatá Triga patří Severní Makedonii

Prestižní ocenění Pražského Quadriennale 2019

V úterý 11. června byly v prostorách holešovického Výstaviště uděleny ceny Pražského Quadriennale 2019 včetně hlavního ocenění Zlatá Triga. Mezinárodní porota tuto prestižní cenu udělila makedonskému projektu This Building Truly Talks. Porota hodnotila celou řadu kategorií, od nejlepšího designu přes kurátorský koncept, nejvýraznější studentský talent až po celoživotní zásluhy v oboru.

V kategorii zemí a regionů byl mezinárodní porotou po zásluze oceněn katalánský projekt

Cenu za nejlepší expozici v kategorii Země a regiony získaly Francie, Katalánsko a Maďarsko. Cena za kurátorský koncept putuje do Lotyšska a za nejlepší expozici ve Studentské výstavě byli oceněni studenti z Taiwanu, Gruzie a Finska. Cenu za Imaginaci ve Studentské výstavě získali studenti z Itálie, České republiky a Filipín. Ocenění za nejlepší design si odneslo celkem 6 vystavujících z Mexika, Chorvatska, Číny, Kanady a Austrálie. Zvláštní cenu poroty získal Bert Neumann a za celoživotní zásluhy v oboru byla oceněna Kirsten Dehlholm. Cena PQ 2019 pro mentora putovala do rukou Arnolda Aronsona. Celkem bylo předáno 28 cen. Mezinárodní porotu Pražského Quadriennale 2019 tvořili Dorita Hannah, Tim Foster, Jim Clayburgh, Liu Xinglin, Sofia Pantouvaki, Robert Kaplowitz, Yaron Abulafia, Sodja Lotker, Omar Rajeh, Monica Raya a Kate Bailey. Nový návrh ocenění připravil architekt PQ 2019 a designér Petr Bakoš.

Delegace severní Makedonie s maketou scénografie, za níž obdržela hlavní cenu

Podle Statutu PQ uděluje ceny ministr kultury České republiky na základě doporučení mezinárodní poroty, s výjimkou Dětské ceny PQ, o níž rozhoduje hlasování dětských návštěvníků.

Přehled ocenění PQ 2019:

Zlatá Triga PQ 2019: Republika Severní Makedonie

Další záběr na vítěznou scénografii od Republiky severní Makedonie

Ocenění za nejlepší expozici Zemí a Regionů: Francie, Katalánsko, Maďarsko

Ocenění za nejlepší kurátorský koncept: Lotyšsko

Ocenění za nejlepší expozici ve Studentské výstavě: Taiwan, Gruzie, Finsko

Ocenění za divadelní prostor: DOX+, Soundforms, Levitating Theatre, Theatre in the Wild

Ocenění za Imaginaci ve Studentské výstavě: Itálie, Česká republika, Filipíny

Ocenění za nejlepší design: Jerildy Bosch (Mexiko), Ivan Marušić Klif (Chorvatsko), Zhou Zhengping (Čína), Michael Levine (Kanada), Latai Taumoepeau (Austrálie), La Liga Teatro Elástico (Mexiko)

Ocenění za nejvýraznější talent ve Studentské výstavě: Natalia Sedano (Mexiko)

Ocenění za nejlepší kolaborativní projekt: Chile

Cena za nejlepší scénografickou publikaci: Donatella Barbieri – Costume in Performance: Materiality, Culture, and the Body

Cena dětského diváka: Chile

Bez odezvy u poroty nezůstal ani francouzský příspěvek do mezinárodní soutěže

Zvláštní cena poroty: Bert Neumann (Německo)

Cena PQ 2019 za mentorskou činnost: Arnold Aronson

Cena PQ 2019 za celoživotní zásluhy: Kirsten Dehlholm

Foto: Alžběta Jungrová, Irena Vodáková a Adéla Vosičková

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Zvědavost je šance na zážitek!

31. ročník festivalu TANEC PRAHA začíná

Třicátý první Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA 2019 zahájí živelná a nekonformní korejská choreografka Eun-Me Ahn dílem „Let Me Change Your Name“. Opening festivalu proběhne ve třech večerech, a to od 3. 6. do 5. 6. v divadle PONEC. Další událostí sezony bude představení „OCD Love“ izraelské taneční skupiny L-E-V DANCE COMPANY a světoznámé choreografky Sharon Eyal a slavnostního zakončení se ujme francouzský akrobat a choreograf Yoann Bourgeois. Akce bude trvat až do 22. 6. a kromě Prahy bude probíhat v dalších 22 městech a obcích ČR.

Kromě zmíněných tří světoznámých hvězd tanečního nebe festival představí řadu významných zahraničních tvůrců například z Francie, Švýcarska, ale i vzdáleného Madagaskaru, Indonésie či Ghany. Výrazné zastoupení v programu mají domácí umělci, tentokrát nejen v regionech. TANEC PRAHA se propojil s Pražským Quadriennale (PQ), které se letos koná 6. – 16. 6., a vznikla tak dramaturgická linie Czech Dance Focus for PQ+, jež je zařazena i do programu PQ a uvede premiéru nové festivalové produkce i nejúspěšnější koprodukce Tance Praha posledních let. Přítomnost zahraničních hostů PQ nabízí vybraným dílům výrazné zviditelnění.

Pro festival jsme pečlivě vybírali ze stovek nabídek tak, aby program byl pestrý, vysoce kvalitní, a dokázal oslovit nejrůznější cílové skupiny. Označujeme proto jako ,Family Friendly´ díla, která byla vytvořena pro dospělé diváky, ale jsou vstřícná i vůči dětem od školního věku, zážitky tedy lze sdílet mezigeneračně. Vedle tří událostí se nám podařilo objevit silné soudobé výpovědi v zemích s vlastními hlubokými tradicemi, ať už je to Madagaskar, Ghana nebo indonéský ostrov Jáva. Velké kontrasty i překvapení slibují mladé talenty z evropské platformy Aerowaves, jedni z nich navíc zapojí ve dvoudenním workshopu studenty JAMU. Tabea Martin byla kdysi rovněž objevem této platformy, její osobitý, dnes už zralý přístup se nebojí otevírat tabu pro teenagery i jejich rodiče. Nechybí řada českých děl, výjimečně nejen v regionech, díky úzké spolupráci s Pražským Qadriennale. Je na co se těšit,“ říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tance Praha.

Markéta Perroud, umělecká spoluředitelka Tanec Praha a Yvona  Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tanec PrahaMarkéta Perroud, umělecká spoluředitelka Tanec Praha a Yvona  Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tanec Praha

Události sezony 

Světově uznávaná jihokorejská tvůrkyně Eun-Me Ahn nadchla svou pulzující energií publikum už na 30. jubilejním ročníku v představení „Dancing Grandmothers“. Živelná mladistvá energie tanečníků se zde prolíná s minimalistickým hypnotizujícím vystoupením samotné autorky a světlo a tma, jemné a křiklavé odstíny, vážnost a humor se před našima očima proměňují stejně jako identita tanečníků.

Originální a bytostně živelný zážitek přiváži divákům rovněž izraelská choreografka Sharon Eyal, bývalá členka i umělecká ředitelka Batsheva Dance Company, která se svým souborem L-E-V Dance Company převedla v působivou taneční báseň text Neila Hilborna „OCD“ tematizující obsedantně-kompulzivní poruchu a motiv míjení v lásce. Energie představení podtržena vynikající živou hudbou jednoho ze zakladatelů izraelské techno scény DJ Oriho Lichtika zasáhne šestici tanečníků i publikum samotné až v nejzazších koutech nitra.

Živá hudba, avšak zcela jiného žánru, podkresluje i třetí Událost sezony. Program letošního ročníku slavnostně završí v prostorách Národní galerie v Praze – Malé dvoraně Veletržního paláce projekt francouzského umělce Yoanna Bourgeoise „Tentative approaches to a point of suspension“. Postavy a objekty se proplétají pokaždé v jiném prostoru za hranicí fyzična, ve snaze dosáhnout jediného momentu – „momentu zastavení“. Jedná se o naprosto fascinující, nedostižný zážitek plný poezie. Tvorbu Sharon Eyal iYoanna Bourgeoise představí festival TANEC PRAHA vůbec poprvé ve své historii.

Tanec jiných kontinentů

Festivalová dramaturgie pokračuje ve svém zkoumání světů odlišných kultur. Letos nabízí odvážné sólo madagaskarské tanečnice a choreografky Judith Olivie Manantenasoy nesoucí název „Métamorphose“. Dílo je strhující osobní zpovědí nejen autorky samotné, ale také ženského pokolení jako takového. Indonéský tanečník a choreograf Rianto nám zas otevře okénko do prolínání asijských kultur. Ve svém sóle čerpá z tradičního tance a hudby oblasti střední Jávy Lengger. Jeho virtuózní řeč těla doprovází jemný hlas a perkuse umělkyně z téže oblasti Cahwati v dokonalé symbióze. Nová mezinárodní koprodukce festivalu za podpory české ambasády v Ghaně s názvem „Eymen – Úhel pohledu“ vzniká v souhře choreografky a tanečnice Lenky Knihy Bartůňkové a zpěvačky Ridiny Ahmedové. Pracovaly s africkým souborem Ghana Dance Ensemble a přizvaly dva umělce ke spolupráci s českým tvůrčím týmem. Vytvářejí dílo, spojující tradice západní Afriky i střední Evropy, které se zabývá tématy stáří i smrti.

Ridina AhmedováRidina Ahmedová 

Zeptali jsme se …

Lenky ,Knihy´ Bartůňkové  a Ridiny Ahmedové

TM: Co Vám běželo hlavou, když jste uslyšely, že budete zpracovávat takové těžké téma jako je smrt?

Lenka: „První věc, která mě napadla, byla, že nechceme divákům ukazovat, co je to smrt, ale chtěla jsem, aby se představení diváka dotklo. Aby si všechno sám prožil. A okamžitě jsem Ridině sdělila, že tohle je pro mě úplně zásadní a nejdůležitější.“

 TM: Jak lidé v Ghaně prožívají smrt blízkého člověka? Oslavují nebo truchlí?

 Lenka: Měly jsme to štěstí, že jsme se mohly jít podívat na pohřeb jednoho profesora, je to opravdu naprosto diametrální rozdíl v loučení se zesnulým. Naše kultura se neumí vypořádat s tímto tématem. V naší zemi je smrt  strašná tragédie. V Ghaně trvalo rozloučení  celý den, byla to jedna velká párty, kde hrála veselá hudba, tančilo se a zpívalo.“

Ridina: Lidé sice také prožívají smutek ze ztráty blízkého, ale není to tragédie v tom smyslu, že by dotyčný skončil úplně. Zkrátka jen přechází do jiné dimenze.“

Lenka: Mluvíme-li čistě o pohřebnictví, u nás je to spíše obchod. Navíc obřady pomalu i vymírají, některé rodiny je nemají v současnosti už vůbec. V Ghaně je pohřeb úplně zásadní. Vynaloží se na něj sice také velká částka peněz, ale oni na to pořádají  sbírku.“

TM: Co na Vás ještě v Ghaně silně zapůsobilo?

Lenka: Byla jsem už v Africe, věděla jsem, že se střetnu s chudobou, ale nejhorší pro mě asi bylo vidět ty  plasty  všude kolem. U nás už se o tomto problému  hovoří, řeší se, píše se o něm. Ale v Africe jsem si  uvědomila, že uběhne ještě nejméně 50 let než se tohle vůbec  začne řešit, a to už je skutečně velice  pozdě.  Dýchl na mě  z toho opravdový  smutek.“

Děkujeme za rozhovor

 

Dance NEWs

V rámci linie Dance NEWs dává festival prostor mladým originálním tvůrcům úspěšným na evropské taneční platformě Aerowaves. Letos uvede outdoorové představení „House Beating“ polsko-rakouského uskupení Body Architects Hygina Delimata, do něhož se zapojí i studenti brněnské JAMU, a dále velmi zajímavé a podnětné dílo chorvatsko-francouzsko-italského souboru Premier Stratagème Forecasting, jež lehce výstřední formou zkoumá roli youtube v našich životech. Třetím je francouzský choreograf Sylvain Bouillet, který v ojedinělém duetu „White Gestures“ rozehrává na jevišti svůj vztah s osmiletým synem Charliem.

Markéta Peraud A Ridina AhmedováRidina Ahmedová a Markéta Perroud

Tanec Praha Junior

Jako každý rok myslí dramaturgie také na děti a mládež: v sekci TP JUNIOR uvede pozoruhodné dílo švýcarské choreografky Tabey Martin „Pink for Girls and Blue for Boys“, které si zábavnou formou hraje s genderovými stereotypy, a v rámci PQ+ úspěšnou interaktivní taneční inscenaci Barbory Látalové „Karneval zvířat“, jež vznikla na motivy stejnojmenné hudební suity francouzského skladatele Camille Saint-Saënse. Festival pozve diváky i k nahlédnutí do procesu tvorby nové inscenace téže autorky, na níž pracuje se spisovatelkou a performerkou Terezou Říčanovou, pod názvem „Jak se dělají Kozí kraviny“.

Czech Dance Focus for PQ+

V rámci této linie mohou diváci zhlédnout úspěšný, tanečně-audiovizuální projekt Věry OndrašíkovéGuideověnčený řadou cen u nás i v zahraničí či pozoruhodnou performanci Viktora Černického „PLI“, která letos získala hlavní cenu České taneční platformy. Nechybí autorské sólo Terezy Hradilkové „Nepřestávej“,doprovázené živě prvotřídním a uznávaným předním multimediálním umělcem Floexem, či humorný duet francouzsko-belgické autorky Karine Ponties „Same Same, v němž tančí divadelní režisérka Petra Tejnorová
s choreografkou a tanečnicí Terezou Ondrovou, která byla letos za svůj interpretační výkon také oceněna na České taneční platformě. Obě díla získala na stejném festivalu rovněž zvláštní uznání mezinárodní jury.

Tanec v regionech

Festival je vynikající příležitostí pro prezentaci nejzajímavějších děl českých umělců po celé ČR, optimálně v kombinaci se zahraničními díly. Zpravidla jde o kombinaci in-door a out-door produkcí, které z bohaté nabídky vybírají regionální partneři festivalu – viz program TANEC PRAHA v regionech.

Doprovodný program

V Praze i regionech přibližujeme práci vybraných umělců také v doprovodném programu, který nabízí workshopy, diskuse i fotografickou dokumentaci z výzkumu na africkém kontinentu. Vnímání kontextu tvorby vybraných umělců je důležité pro hlubší pochopení děl, která uvádí.

Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA je jednou z největších událostí v kulturním kalendáři ČR. Každoročně od roku 1989 festival představuje pestrost a kvalitu aktuální zahraniční a tuzemské taneční scény, dává prostor pro experiment i přesahy do jiných žánrů, podporuje vznik nových děl v roli koproducenta.

Pořádá: Tanec Praha z.ú.

Za kontinuální podpory: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha

Za víceleté podpory: Kreativní Evropa, Aerowaves, Město Plzeň, Město Brno

Za podpory: Rakouské kulturní forum, Velvyslanectví ČR v Akkře, Plzeňský kraj, Francouzský institut v Praze, Velvyslanectví Izraele v ČR

Hlavním mediálním partnerem festivalu je Česká televize

Děkujeme všem partnerům a podporovatelům, které najdete na:

https://tanecpraha.cz/cs/partners

Více informací na:

www.tanecpraha.cz

https://www.facebook.com/tanecpraha

https://www.instagram.com/tanecpraha

Kateřina Kavalírová, Eva Smolíková

Foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Formace a performance na PQ 2019

Pražské Quadriennale uvede v červnu performance narušující veřejný prostor!

Netradiční symfonie, kterou svými pohyby vytvoří holubi za letu, obří ryby toulající se Prahou, geolokační zvuková procházka, zeď z tisíce cihel, tichý karnevalový průvod, novocirkusoví akrobati či falešné fronty. To je jen několik z mnoha projektů programových částí Formace a Site specific festival letošního ročníku Pražského Quadriennale. Performance, které naruší každodennost městského veřejného prostoru, se odehrají převážně v areálu Stromovky a Výstaviště. Boření hranic a mezioborové prolínání je jedním z důležitých bodů umělecké koncepce této největší mezinárodní přehlídky divadla a scénografie. Pražské Quadriennale 2019 proběhne od 6. do 16. června na pražském Výstavišti. Program a předprodej akreditací na www.pq.cz.

Formace naruší městský klid a každodenní život

Projekt Formace, který připravili kurátoři D. Chase Angier a Serge von Arx, zkoumá struktury a vzorce zasahující do každodenního života. Umělci z celého světa přinášejí ze svých oborů odlišné pohledy a se zvědavostí vstupují do experimentálních performativních konverzací po celém městě. Projekty se v náhodných chvílích prolínají s otevřeným prostředím, kolemjdoucími, počasím i ostatními uměleckými díly, která se objevují poblíž. V programu jsou tak uvedeny vždy jen časy začátku performance, nikoli její přesné konání a čas ukončení. Nečekaná setkání na rozlehlé ploše před Průmyslovým palácem nabídnou příjemné vytržení z každodenního života.

Skladba Song for Ghost Travellers čili Sóĺo pro dvaněct holubů . Foto: Gaelle Astier.

Symfonii pro dvanáct holubů a tři hudebníky představí Robin Meier & Ensemble Cairn. Ve skladbě nazvané Song for Ghost Travellers budou zkoumat nahodilost i pevnou strukturu ve vzorcích létajících ptáků a přenášet je přímo do živé hudby. Nizozemská umělkyně Iris Woutera de Jong v performance Deform oživí sochu navrženou jako oděv pro lidské tělo, aby tak nalezla nové možnosti pohybu. Vietnamsko-čínská umělkyně, badatelka a designérka Moi Tran představí improvizované pohybové performativní dílo The Circuit – A Movement Scenario, ve kterém vzdává hold vietnamským ženám. Francouzská performerka Jo Blin vytvoří improvizovaný bleší trh v rámci projektu The Red Carpet, kde může každý prodat své vzpomínky na kusu červeného koberce jako na prodejní i umělecké ploše. Kolektiv Complejo Conejo vychází ve svém díle z premisy, že pokud je město mořem, kolemjdoucí musejí být rybami. Jejich šest antropomorfních ryb prochází městem, aby si hrály a napodobily každodenní lidské chování. Norský divadelní spolek IZAM zase prozkoumá performativní potenciál dlouhého stání ve frontě. Skrze nečekané narušení běžných návštěvnických front na PQ 2019 zpochybní očekávanou strukturu: stání, čekání a obsloužení. Český kolektiv tYhle ve spolupráci se Studiem Alta připravil spartakiádní performance LEGOrytmus. Společně nabídnou vystoupení performerů, kteří dosahují sportovních cílů velmi netradičními pohybovými prostředky.

Site specific festival zamíří do Stromovky a okolí Výstaviště

Kurátorka Sophie Jump připravila Site specific festival, který uvádí scénograficky zaměřené performance začínajících i etablovaných mezinárodních umělců a souborů. Bohatý program nabízí vše od komorních představení pro omezený počet diváků přes akce, do nichž se návštěvníci sami zapojují, až po velkolepé podívané. Zahrne tak činohru, tanec, performance, storytelling, kostýmy, instalace i nové technologie z celého světa.

Festival se koná ve vnějších prostorách Výstaviště, v přilehlé Stromovce a na dalších místech v Praze. Performance v centru města zase zavedou publikum do známých i prakticky neznámých míst. „Každá performance podněcuje publikum, aby si vychutnalo místo konání ve všech jeho prolínajících se vrstvách, viditelných i neviditelných, a to prostřednictvím neobvyklých interakcí,” dodává kurátorka Sophie Jump.

Francouzští umělci Carolina E. Santo a Emmanuelle Gangloff s nadhledem reagují na fakt, že se Francie od roku 2003 PQ dosud neúčastnila. Svůj projekt v rámci Site specific festivalu pojali jako archeologický výzkum nazvaný Excavating the Remains of French Scenography in Prague. Švýcarský umělec Tom Greder přiveze do areálu Výstaviště svůj přenosný projekční kabinet Panorama, kterým posouvá význam interaktivního divadla. Díky otáčení o 360° kabina přeměňuje realitu ve fantazii. Diváci uvnitř zažívají venkovní svět skrze okno z naprosto nové perspektivy.

Můžeme se těšit i na ochutnávku z Letní Letné – na snímku Lindy Průšové

Performanci na hranici tance a cirkusu nabídne společný projekt maďarských skupin SimorÁg DanCircus a Firebirds Productions nazvaný The Flock Project. Vzdušný vertikální tanec bude neobvyklou nebezpečnou podívanou na zdi hotelu Mama Shelter. Chybět nebude ani brazilský karnevalový průvod, avšak v tiché verzi: Silent Carneval z dílny Andaime Cia de Teatro nabídne kolemjdoucím zvuk jen přes radiovou frekvenci. Riccardo Matlakas nechá ve svém projektu Melting Borders rozpustit politické symboly naší země. Skrze instalaci se zmrzlinovými kornouty v barvách trikolory se skrvny po rozpouštějící se zmrzlině stanou „sladkou vlajkou“ České republiky. Morphomen v podání maďarského kolektivu Theater Living Picture jsou performeři zabalení do elastické textilie. Tato barevná ztělesnění lidské duše najdete v parku Stromovka. .

Formace naruší městský klid a každodenní život

Projekt Formace, který připravili kurátoři D. Chase Angier a Serge von Arx, zkoumá struktury a vzorce zasahující do každodenního života. Umělci z celého světa přinášejí ze svých oborů odlišné pohledy a se zvědavostí vstupují do experimentálních performativních konverzací po celém městě. Projekty se v náhodných chvílích prolínají s otevřeným prostředím, kolemjdoucími, počasím i ostatními uměleckými díly, která se objevují poblíž. V programu jsou tak uvedeny vždy jen časy začátku performance, nikoli její přesné konání a čas ukončení. Nečekaná setkání na rozlehlé ploše před Průmyslovým palácem nabídnou příjemné vytržení z každodenního života.

Formace Jo(hanny) Blin

Symfonii pro dvanáct holubů a tři hudebníky představí Robin Meier & Ensemble Cairn. Ve skladbě nazvané Song for Ghost Travellers budou zkoumat nahodilost i pevnou strukturu ve vzorcích létajících ptáků a přenášet je přímo do živé hudby. Nizozemská umělkyně Iris Woutera de Jong v performance Deform oživí sochu navrženou jako oděv pro lidské tělo, aby tak nalezla nové možnosti pohybu. Vietnamsko-čínská umělkyně, badatelka a designérka Moi Tran představí improvizované pohybové performativní dílo The Circuit – A Movement Scenario, ve kterém vzdává hold vietnamským ženám. Francouzská performerka Jo Blin vytvoří improvizovaný bleší trh v rámci projektu The Red Carpet, kde může každý prodat své vzpomínky na kusu červeného koberce jako na prodejní i umělecké ploše. Kolektiv Complejo Conejo vychází ve svém díle z premisy, že pokud je město mořem, kolemjdoucí musejí být rybami. Jejich šest antropomorfních ryb prochází městem, aby si hrály a napodobily každodenní lidské chování. Norský divadelní spolek IZAM zase prozkoumá performativní potenciál dlouhého stání ve frontě. Skrze nečekané narušení běžných návštěvnických front na PQ 2019 zpochybní očekávanou strukturu: stání, čekání a obsloužení. Český kolektiv tYhle ve spolupráci se Studiem Alta připravil spartakiádní performance LEGOrytmus. Společně nabídnou vystoupení performerů, kteří dosahují sportovních cílů velmi netradičními pohybovými prostředky.

Site specific festival zamíří do Stromovky a okolí Výstaviště

Kurátorka Sophie Jump připravila Site specific festival, který uvádí scénograficky zaměřené performance začínajících i etablovaných mezinárodních umělců a souborů. Bohatý program nabízí vše od komorních představení pro omezený počet diváků přes akce, do nichž se návštěvníci sami zapojují, až po velkolepé podívané. Zahrne tak činohru, tanec, performance, storytelling, kostýmy, instalace i nové technologie z celého světa.

Festival se koná ve vnějších prostorách Výstaviště, v přilehlé Stromovce a na dalších místech v Praze. Performance v centru města zase zavedou publikum do známých i prakticky neznámých míst. „Každá performance podněcuje publikum, aby si vychutnalo místo konání ve všech jeho prolínajících se vrstvách, viditelných i neviditelných, a to prostřednictvím neobvyklých interakcí,” dodává kurátorka Sophie Jump.

Francouzští umělci Carolina E. Santo a Emmanuelle Gangloff s nadhledem reagují na fakt, že se Francie od roku 2003 PQ dosud neúčastnila. Svůj projekt v rámci Site specific festivalu pojali jako archeologický výzkum nazvaný Excavating the Remains of French Scenography in Prague. Švýcarský umělec Tom Greder přiveze do areálu Výstaviště svůj přenosný projekční kabinet Panorama, kterým posouvá význam interaktivního divadla. Díky otáčení o 360° kabina přeměňuje realitu ve fantazii. Diváci uvnitř zažívají venkovní svět skrze okno z naprosto nové perspektivy.

Performance Melting Borders si zahrává s barvou české trikolóry na zmrzlinách. Foto: Zakaria_Mohammed.

Performanci na hranici tance a cirkusu nabídne společný projekt maďarských skupin SimorÁg DanCircus a Firebirds Productions nazvaný The Flock Project. Vzdušný vertikální tanec bude neobvyklou nebezpečnou podívanou na zdi hotelu Mama Shelter. Chybět nebude ani brazilský karnevalový průvod, avšak v tiché verzi: Silent Carneval z dílny Andaime Cia de Teatro nabídne kolemjdoucím zvuk jen přes radiovou frekvenci. Riccardo Matlakas nechá ve svém projektu Melting Borders rozpustit politické symboly naší země. Skrze instalaci se zmrzlinovými kornouty v barvách trikolory se skrvny po rozpouštějící se zmrzlině stanou „sladkou vlajkou“ České republiky. Morphomen v podání maďarského kolektivu Theater Living Picture jsou performeři zabalení do elastické textilie. Tato barevná ztělesnění lidské duše najdete v parku Stromovka.

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor se členy mladého souboru „Intelektrurálně”, ANDREOU DUDKOVOU, ANNOU CHRTKOVOU a JANEM MATÝSKEM

„Scénografie je pro nás situace.“

Rozumí vaši rodiče tomu, co děláte? Naši teda ne. Nechceme na sebe mít nárok, že děláme ,To Umění´, které je chápáno pouze v našem uměleckém okruhu,“ tak zahájili tři mladí progresívní studenti náš ,trialog. Anna Chrtková a Andrea Dudková studují scénografii v ateliéru Jany Prekové na brněnské JAMU. Skupinu „Intelektrurálně“ s nimi tvoří ještě Jan Matýsek – dnes už absolvent stejného oboru. S návrhem „Praha není Česko´” uspěli v otevřené výzvě vypsané Institutem umění a stali se tak nezávislými kurátory české expozice ve studentské sekci na letošním ročníku Pražského Quadriennale.

Kolektiv Intelektrurálně – zleva: Andrea Dudková, Anna Chrtková, Jan Matýsek před stánkem z Chlumce nad Cidlinou

Co myslí tím, když říkají, že „Praha není Česko“? Jak se to projevuje v jejich tvorbě a jakým způsobem na tento fenomén jejich expozice na PQ reaguje? TANEČNÍ MAGAZÍN musí za zprostředkování rozhovoru poděkovat nejen autorce Amálii Bulandrové, Czech Theatre Magazinu, pro nějž původně rozhovor vznikal, ale zejména Adamu Dudkovi.

Mohli byste se čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU stručně představit? Kdo tvoří umělecký tým projektu „Praha není Česko“?

Andrea, Honza a Anna – tvoříme spolu skupinu Intelektrurálně. A pak také úžasný produkční tým Adam a Eva. Dále máme okolo sebe ještě celý širší tým – lidi zodpovědné za grafiku a video, hudbu, a tak dál. A každý výlet má také svoje autory a vlastní produkci.

V rámci vaší expozice se nesetkáváme pouze s (jedním) výstavním objektem, nýbrž s konceptuálním projektem – jak byste jej popsali?

Náš projekt ,Praha není Česko´ má dvě roviny. Jednak na výstaviště přenášíme náš oblíbený stánek se zmrzlinou (pochází z Chlumce nad Cidlinou), uvnitř kterého bude sídlit pobočka cestovní agentury. A ta pořádá výlety-exkurze mimo Prahu. Stánek nějakým způsobem přenáší ne-Prahu do Prahy a prostřednictvím výletu zase Prahu (návštěvníky) do ne-Prahy. Jedná se tedy o jeden objekt ve výstavních prostorách a pak o takové, dejme-tomu, živé akce.

První pražská pivní tramway, konečné na Spořilově, v Praze 4, patří mezi ikony výletů. Je zajímavé, že v Chlumci nad Cidlinou, odkud pochází zmrzlinový stánek, vyrábí skvělé pivo Rodinný minipivovar U Vacků…

Kolik jednotlivých výletů, čili exkurzí bude? Půjde třeba i o výlety za komfortní zónu účastníků?

Výletů bude celkem šest. Hm, to záleží na nich, na účastnících 😊. A taky na typu výletu. Troufáme si tvrdit, že minimálně jeden z nich za komfortní zónu všech rozhodně půjde.

Kdo jsou autoři či organizátoři výletů?

To je celý širší tým okolo nás, který čítá studenty Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU a Ateliéru intermedii brněnské FaVU, mezioborový tým studentů z JAMU, dále kolektiv Czechia a Michala Pěchoučka. Jeden výlet připravujeme i my tři.

Vybírali jste lokality, zejména cíle výletů, podle nějakého klíče?

Dalo by se říct, že máme klíč v dramaturgických okruzích. Vytvořili jsme šest kategorií, které nesou spektrum a vážou se k národnostnímu specifiku. Jako například kultura, příroda, mytologie, téma vztahu práce a společnosti. Lokality jako takové ale už vybírali samotní autoři, kteří vytvářejí i program jednotlivých výletů.

Anna Chrtková

Považujete (pražský) umělecký svět za „uzavřený“? Jde podle vás o „sociální bublinu“?

Rozhodně je to sociální bublina, jako ostatně všechny jiné. Ale nejenom sociální, ale i kulturní – ta nás především pálí. Rozumí vaši rodiče tomu, co děláte? Naši teda ne. A to je i cíl naší expozice a našich výletů – nemít na sebe nárok, že děláme ,To Umění, které je chápáno pouze v našem uměleckém okruhu. Jde nám právě o setkávání jiných kruhů. Ve velkých městech se ukazuje reprezentativní kultura, která mimo ně pokulhává. V tomto kontextu považujeme expanzi PQ mimo Prahu za zásadní, důležité je pro nás právě to setkání.

Chápu to tak, že svými výlety přislibujete autenticitu – autentické Česko, potažmo autentickou kulturu mimo instituce a kulturní centrum Prahy. Je pro vás autenticita v umění zásadní?

No, to je těžká otázka. My vlastně tvoříme hyperrealismus, spíše než autenticitu. Protože ty situace, které na výletech-exkurzích vzniknou, jsou ve své podstatě řízené, režírované, animované. Návštěvníci jsou vloženi do konkrétní situace a je na nich, jak se zachovají, stejně jako na obyvatelích našich destinací.

Jan Matýsek kostýmovaný

Jakou roli tedy má ve vašich výletech jejich účastník, tedy divák?„Divák-účastník jede na výlet nebo na víc výletů. To je jeho základní aktivita. Dále je nositelem situace, je pilířem oné hyperreality, kterou stavíme, protože bez něj by nevznikla. Zároveň je ale každý účastník svobodný. Je to sice exkurze, ale je tam sám za sebe. Ve svém jednání má volnou ruku.“

Anna Chrtková v zrcadle (dějin?)

Co si od vlastního projektu slibujete?

Doufáme, že se podaří vytvořit situace, které budou vyvolávat otázky. Otázky o vztahu jednotlivce k ostatním, vztahu centra a regionu, o vztahu k lidem, kteří nemají blízko k umění. Chceme rozvést dialog. Zažít ,to´ společně, necítit se rozděleně. Je to o něčem společném a my sami nevíme, do čeho jdeme. Je jedno, kdo co dělá. Prostě se jede na výlet za někým, za něčím…“

Na závěr mám ještě dvě otázky přímo související s vaším oborem. Jaký je vztah vašeho projektu k současné scénografii?

Necítíme to jednoznačně jako cílený komentář nebo úder současné scénografii. Naše kontexty přesahují scénografii. Scénografie sama o sobě se vystavovat nedá. Je to o situaci, o vztahu, atmosféře. Místo toho, abychom vystavovali prázdný design, raději vytvoříme situaci.“

Andrea Dudková. Směje se? Anebo rozjímá?

A jak vy – umělecký tým – scénografii chápete? Najdete definici, na které se shodujete?

Rozhodně se všichni shodujeme v tom, že scénografie je pro nás situace, nějaký rámec dialogu, vztahu. Určitě to není jenom materiál.“

Amálie Bulandrová,

Czech Theatre Magazine,

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Praha není Česko“ – expozice českých studentů na Pražském Quadriennale 2019

Můžeme se těšit na výlety za hranice všedních dnů! A nejen tam…

Tuzemské začínající umělce bude na letošním ročníku Pražského Quadriennale reprezentovat kolektiv Intelektrurálně se svojí kurátorskou koncepcí nazvanou „Praha není Česko“. Expozice studentů Janáčkovy akademie múzických umění se věnuje tématu centralizace kulturní identity i umělecké tvorby a ztráty celonárodního kontextu. Více pohledů na české tradice, povahu nebo naturel i krajinu návštěvníkům studenti zprostředkují skrze sérii šesti výletů za hranice metropole.

K roku 2018 žilo ve velkých městech podle údajů Organizace spojených národů 55 % světové populace. Do roku 2050 by měl podíl lidí žijících mimo venkov přesáhnout dvě třetiny obyvatel planety. V České republice žije v urbánních oblastech dokonce více než 70 % lidí, přičemž největší a dlouhodobě stabilní přírůstek si podle dat ČSU připisuje téměř výhradně Hlavní město Praha. Ještě patrnější je trend sílící pozice „superměst” v zahraničí.

Lze po návštěvě Londýna s čistým svědomím prohlásit, že jste byli v Anglii?

Zvětšují se tak i rozdíly ve složení obyvatelstev metropolí a venkova; jejich životní styl, názory a obecně kultura, kterou konzumují, nebo naopak zase tvoří. Z pohledu turistického pak začíná být stále obtížnější zažít Francii v průběhu eurovíkendu v Paříži, natož pak zažít Ameriku za týdenní pobyt strávený kdekoliv v metropolitní oblasti New Yorku.

Spolu s ekonomickou aktivitou se do center přesouvá také stále větší podíl aktivních umělců. Ti na jednu stranu rozmachu měst aktivně přispívají, například skrze vytváření podhoubí pro rozvoj městské kultury a takzvaně kulturních a kreativních průmyslů. Jak moc je ale tento výsledný kulturní a umělecký mišmaš autentický? A co mají na mysli autoři české studentské expozice na PQ 2019, když říkají, že Praha není Česko?

Jak zažít Česko a zároveň prezentovat aktuální vysokoškolskou scénografickou tvorbu na 25 m2.

Na festivalech, veletrzích a přehlídkách obecně se zpravidla prezentuje výběr toho nejlepšího, co je na daném území aktuálně k mání. V Praze bezesporu to „nejlepší” současné české umění, nebo alespoň jeho určitá část, vzniká. Členové kolektivu Intelektrurálně se rozhodli pro přístup opačný. Návštěvníky Pražského Quadriennale vezmou na místa, kde se česká kultura historicky formovala a ještě stále formuje.

Organizátoři zvou na svou akci slovy: „Návštěvníku Pražského Quadriennale, zažij s námi opravdové, autentické Česko – vezmeme tě za hranice Prahy. Mimo sociální a kulturní bublinu uměleckého a divadelního světa. Naší scénou je česká krajina a ve spolupráci s trampy a houbaři, dobrovolnými hasiči, zahrádkáři, obecními zastupiteli, kutily a mezinárodním publikem vytváříme společné, šťastné universum.“

Nabídka výletů CK Praha není Česko

Samotná expozice na výstavišti v Holešovicích bude mít podobu prodejního stánku, pobočky dočasné cestovní kanceláře Praha není Česko. Půjde tedy o objekt výstavně-veletržním prostorům přímo vlastní. Hlavním lákadlem expozice jsou ale výlety, které vezmou návštěvníky Quadriennale za pravou českostí”.

Stánek nějakým způsobem přenáší ne-Prahu do Prahy a prostřednictvím výletů zase přenášíme Prahu (návštěvníky) do ne-Prahy. Jedná se tedy o jeden objekt ve výstavních prostorách a pak o takové, dejme-tomu, živé akce,“ vysvětlují členové kolektivu Intelektrurálně.

Nasbírat jahody, očistit a nakrájet. Zadělat a uhníst těsto. Zabalit, uvařit, posypat a ozdobit, naservírovat, pochutnat si. Umýt nádobí a pouklízet. Bez práce nejsou koláče.

Na dramaturgii a organizaci jednotlivých výletů se mimo kolektivu Intelektrurálně podílí také studenti Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU s výletem Na houby do Brdských lesů. Studenti ateliéru Intermédií z brněnské FaVU vezmou účastníky na hranici skutečnosti a hrané reality, kolektiv studentů Divadelní fakulty JAMU představí mytologickou postavu českého vodníka a sami kurátoři připravují výlet s podtitulem Bez práce nejsou koláče.

Do projektu se zapojí také umělecko-antropologická skupina Czechia, která zavede účastníky svého zájezdu do Ústí nad Labem. Autorem poslední exkurze je výtvarník a divadelní režisér Michal Pěchouček.

Vytvořili jsme šest kategorií, které nesou spektrum a vážou se k národnostnímu specifiku. Jako například kultura, příroda, mytologie, téma vztahu práce a společnosti. Lokality jako takové ale už vybírali samotní autoři, kteří vytvářejí i program jednotlivých výletů,“ doplňují autoři.

Expozice Praha není Česko byla k realizaci na PQ 2019 vybrána odbornou komisí z návrhů obdržených na základě otevřené výzvy Institutu umění – Divadelního ústavu. Projekt vzniká za finanční podpory Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a Institutu umění – Divadelního ústavu.

Pobočku CK Praha není Česko můžete na výstavišti v pražských Holešovicích navštívit od 6. do 16. června 2019.

Více informací o celém projektu i o jednotlivých výletech se už brzy dozvíte na webových stránkách naší cestovní kanceláře Praha není Česko a na našem facebookovém nebo instragramovém profilu.

Městská bojovka ve stopách Jaroslava Foglara, vychlazený Březňák a svačinka na dobrodružnou výpravu z centra na periferii. Ústíčko má šmrnc.

O Pražském Quadriennale

První ročník Pražského Quadriennale proběhl v roce 1967. Jde o jednu z největších a nejprestižnějších přehlídek divadelního designu, scénografie a divadelní architektury na světě. V roce 2015 navštívilo PQ více než 180 000 návštěvníků včetně 6 000 akreditovaných profesionálů. Ve stejném roce obdrželo PQ prestižní evropskou cenu EFFE 2015-2016 jako jeden z 12 nejprogresivnějších evropských festivalů.

Kolektiv Intelektrurálně – zleva: Andrea Dudková, Anna Chrtková, Jan Matýsek

O kolektivu Intelekturálně

Anna Chrtková (1994) je v současné době stále ještě studentkou dvou univerzit (DIFA JAMU – Scénografie, Filosofická fakulta MU – Teorie interaktivních médií). Absolvovala Erasmus studijní stáž na Falmouth University (UK) v oboru Fine Art a účastnila se mezinárodního projektu Metropolis v italském Miláně. Mimo studia se věnuje tvorbě vlastních projektů na pomezí divadla, performance, instalace a scénografie. Jako scénografka spolupracuje s několika českými divadly (Centrum experimentálního divadla, Buranteatr, HaDivadlo, Činoherní studio Ústí nad Labem a podobně).

Jan Matýsek (1994) je vizuální umělec a scénograf. V současnosti studuje v ateliéru nových médií pražské Akademie výtvarných umění (vedoucí Anna Daučíková, Kateřina Olivová), je též absolventem Fakulty výtvarných umění VUT v Brně (ateliér kresby a grafiky, Svätopluk Mikyta) a Janáčkovy akademie múzických umění (ateliér scénografie, Jana Preková). Vystavoval například v galerii Pragovka nebo v Domě umění města Brna. Jako scénograf působil v divadle Venuše ve Švehlovce a HaDivadle.


Andrea Dudková (1993)
studovala estetiku na Masarykově univerzitě v Brně a scénografii na JAMU pod vedením docentky Jany Prekové. Prostřednictvím své intermediální tvorby se věnuje tématům každodennosti a prázdna, které rozvíjí v cyklu Ztrapni se do bezvědomí.

Foto: archiv autora

Adam Dudek

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Pražské Quadrenniale – světová výstava divadla a scénografie – slaví 50 let

Jedna z nejvýznamnějších mezinárodních divadelních přehlídek – Pražské Quadriennale připravuje na podzim desítky akcí a setkání, které vyvrcholí během sympozia Porézní hranice (12. – 14. října 2017) v prostoru Federálního shromáždění.

 

Od vzniku Pražského Quadriennale v roce 1967 se z úzkoprofilové výstavy scénografie stala největší mezinárodní událost, na které se setkávají špičkoví profesionálové v oboru scénografie, architektury a divadla. PQ zkoumá oblast scénografie v celé její šíři – od scénického umění, přes kostýmní, světelný a zvukový design až po nové scénografické přístupy, jako site-specific, pouliční performance a mnohé další. Nejen jednou za čtyři roky, ale také v mezidobí jednotlivých přehlídek organizuje PQ výstavy, festivaly, workshopy, představení, sympozia, vzdělávací akce a rezidenční pobyty sloužící k prezentaci a zkoumání nejlepších děl z oboru scénografie. Poslední ročník PQ 2015 se zaměřil v rámci tématu Sdílení Prostor na scénografii jako na prostor vybízející k vytváření vztahů, a především prostor pro sdílení – myšlenek, příběhů i společenské odpovědnosti. Na více než šedesáti místech v centru Prahy se představili umělci ze  78 zemí a regionů z 5 kontinentů, což je nejvyšší účast za celou historii konání PQ. Návštěvnost akce dosáhla čísla 180 000 včetně 6 000 akreditovaných profesionálů, kteří přijeli z 90 zemí a regionů. 13. ročník Pražského Quadriennale získal prestižní cenu EFFE, která určila PQ jako jeden z 12 nejprogresivnějších evropských festivalů pro rok 2015 – 2016.

Co jeden rok, to jeden příběh

Zatímco zakladatelské příběhy k Pražskému Quadriennale byly řečeny již nespočetněkrát, příběhy, které zažívají účastníci jednotlivých edicí PQ, zůstávají stále neodvyprávěny. Pražské Quadrenniale již několik měsíců sbírá příběhy a vyprávění diváků a účastníků PQ, kteří určovali a i nadále ovlivňují podobu festivalu. Ze zaslaných příběhů bude vytvořen interaktivní online archiv dostupný od tohoto podzimu na webových stránkách www.pq.cz

Nabitý program podzimního sympozia

Oslavy padesátiletého výročí PQ vyvrcholí na podzimním mezinárodním setkání kurátorů a scénografů, které se odehraje od 12. do 14. října 2017 v Praze. Sympozium, které se příznačně nazývá Porézní hranice, proběhne v prostoru Federálního shromáždění, jež v době komunistické éry pomyslně tvořilo politické blokády, barikády a především neprostupné hranice uvnitř utlačované československé společnosti. Pražské Quadrenniale vyzvalo kurátory, divadelní profesionály, scénografy, pedagogy a teoretiky z celého světa, aby se na tomto mezinárodním setkání podělili o své myšlenky a názory osvojených národních hodnot a identit. „Žijeme v neustále se měnícím světě, kde jsou nejen naše životní přístupy ovlivněny tématem „hranic“. V mnohých částech světa dochází ke zvýšenému napětí mezi lokálním a globálním vývojem, které v nás vzbuzuje spousty otázek týkající se identity nás samotných a společnosti jako celku. S otázkami hranic se neustále potýkáme i v samotné scénografické tvorbě, kde rozhraní mezi skutečností a imaginací ztrácí ostrost, a vytváření nových zážitků daleko za hranicí denní reality je hlavní náplní této profese,“ říká umělecká ředitelka Pražského Quadrenniale Markéta Fantová.

Více informací k 50. výročí Pražského Quadrenniale scénografie a divadelního prostoru naleznete na www.pq.cz.

 

 

Eliška Míkovcová

Taneční magazín